38281–38340 z 157939 Autoři
Aleš Boleslav (2)
Aleš Boleslav , autor publikací z oboru rozhlasové a sdělovací techniky.
Více od autora
Alena Rakoušová (4)
Narozena 15.7.1977 v Rakovníku. Mgr., pedagožka, práce z didaktiky vzdělávání na 1. stupni ZŠ, též integrované pracovní sešity pro žáky.
Více od autora
Alena Potůčková (4)
Alena Potůčková byla česká historička umění, kurátorka a překladatelka, v letech 2008–2018 ředitelka Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Byla dcerou sociologa PhDr. Pavla Machonina, DrSc. . Do 16 let navštěvovala v Roudnici Lidovou školu umění i akce, které pro studenty organizoval ředitel galerie Miloš Saxl. Po přestěhování do Prahy absolvovala gymnázium a v letech 1972–1977 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně dějiny umění a etnografii . Absolvovala diplomovou prací v oboru etnografie a roku 1980 obhájila doktorskou disertaci v oboru dějiny umění. V letech 1983–1984 absolvovala stipendijní pobyt ve Francii. V letech 1977–1992 pracovala v oddělení regionálních galerií Národní galerie v Praze, od počátku 90. let tamtéž jako kurátorka sbírky moderního umění. Na popud tehdejšího ředitele Jana Sekery přešla roku 1992 do Středočeské galerie a do roku 2008 zde působila jako kurátorka sbírky malby. Po změně vedení a přestěhování ČMVU do Kutné Hory se přihlásila do konkursu na místo uvolněné Miroslavou Hlaváčkovou a roku 2008 ji Rada Ústeckého kraje jmenovala ředitelkou Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. V letech 2001–2004 byla členkou, později členkou předsednictva Rady galerií a členkou komory kurátorů. V letech 2000–2005 byla členkou výboru Uměleckohistorické společnosti. Je autorkou stovek textů pro katalogy výstav a článků v odborném tisku . Pokračovala v obětavé práci i v době, kdy se potýkala s vážným onemocněním. Zemřela ve věku 65 let. V 80. letech připravila výstavy výtvarníků, které komunistický režim pronásledoval, v DK Sokolov , GVU Roudnice ...
Více od autora
Alena Polívková (2)
PhDr., CSc., filoložka, též editorka materiálů o psaní bakalářských a diplomových prací.
Více od autora
Alena Polická (3)
Narozena 11. 12. 1977. PhDr., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, lingvistka, romanistka, zaměřená na francouzštinu.
Více od autora
Alena Plháková (4)
Alena Plháková je česká psycholožka, která působila na Katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorkou Učebnice obecné psychologie, sloužící často jako učebnice základních kurzů psychologického studia. V letech 1969–1973 navštěvovala gymnázium ve Zlíně. Od roku 1973 studovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V průběhu let 1978–2000 získala postupně tituly PhDr. a doc. v Olomouci a v Brně na Masarykově univerzitě získala titul CSc. 2. března 2009 byla jmenována profesorkou v oboru klinické psychologie tehdejším prezidentem České republiky Václavem Klausem. V rámci postgraduálního studia absolvovala kurz hypnózy pod vedením prof. Stanislava Kratochvíla. Mezi léty 1978–1981 pracovala v Pedagogicko-psychologické poradně ve Zlíně a poté působila v Psychiatrické léčebně v Kroměříži jako klinická psycholožka do roku 1985 u prof. Kratochvíla. Následující čtyři roky se zabývala poradenstvím v Manželské a předmanželské poradně v Kroměříži. Od roku 1995 působí v Olomouci, nejprve rok na Katedře psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty a poté na Katedře psychologie Filozofické fakulty. Přednáší obecnou a kognitivní psychologii, dějiny psychologie a psychodynamické teorie osobnosti. Také vede studentské práce, zabývá se výzkumem a působí ve studentské poradně. Je autorkou publikací Učebnice obecné psychologie, Dějiny psychologie a dalších monografií. Jejími oblastmi zájmu jsou především psychodynamická teorie a výklad snů, inteligence a kreativita. Věnovala se také psychologii maskulinity a feminity, psychologii vědy a českým dějinám psychologie, především osobností Vladimíra Tardyho. Má ráda staré filmy, například z Hitchcockovy produkce; chov psů, fotografování a rodinu. Mimo jiné přispívá prof. Alena Plháková do odborných časopisů. V budoucnu by ráda napsala knihu o inteligenci a tvořivosti a feministické psychologii a přepracovala Dějiny psychologie a Učebnici obecné psychologi...
Více od autora
Alena Machoninová (2)
Narozena 1980 v Praze. Rusistka, překladatelka a vysokoškolská lektorka. Autorka odborných statí, esejů a literárních kritik. Žije v Moskvě.
Více od autora
Alena Kabelová (2)
Narozena 1964. Ing., práce z oboru vývoje a výuky programového vybavení. Analytička v oblasti elektronického bankovnictví. Project manager v oblasti elektronických transakcí.
Více od autora
Alena Jakubcová (3)
Narozena 1960 v Plzni. PhDr., PhD., hudební vědkyně. Specializuje se na dějiny hudby a divadla 17. a 18. století. Členkou redakční rady časopisu Hudební věda. Působí v Kabinetě pro studium českého divadla .
Více od autora
Alena Gajdůšková (3)
Narozena 15. 4. 1954 v Praze. Učitelka, personalistka, ekonomka, politička.
Více od autora
Alena Gajanová (4)
Narozena 21. 1. 1922 v Kácově, zemřela 30.10.1994 v Praze. PhDr., historička, autorka publikací z oboru české a slovenské historie.
Více od autora
Aleksej Vladimirovič Jablokov (2)
Ruský biolog, zaměřený na zoologii a obecnou ekologii. Též politický aktivista a spoluautor dětské knihy.
Více od autora
Aleksej Michajlovič Jelagin (2)
Ruský pedagog, spisovatel a publicista, lektor francouzštiny a ruštiny, autor próz s orientální tematikou a učebnic francouzštiny, působil v Československu.
Více od autora
Aleksej Aleksejevič Perovskij (3)
Narodil se jako levoboček knížete Razumovského. Jednalo se o aristokratického literáta. V roce 1812 dokonce sloužil i v armádě. Pro jeho literární cestu mělo význam seznámení s Žukovským a P. Vjazemským. Byl i spoluzakladatelem Společnosti historie starého Ruska a Sdružení přátel ruské literatury. Při cestách se dostal i do Německa, kde se seznámil s E. T. A. Hoffmannem. Věnoval se i výchově svého synovce - budoucího básníka a dramatika A. K. Tolstého. Nejspíše zemřel v roce 1836 při cestě do českých lázních.
Více od autora
Aleksandr Valentinovič Amfiteatrov (4)
Narozen 26.12.1862, zemřel 26.2.1938. Ruský publicista, prozaik, básník a dramatik.
Více od autora
Aleksandr Nikolajevič Jakovlev (1)
Ruský politik a politolog, strůjce tzv. perestrojky, politické práce a práce o zločinech komunismu.
Více od autora
Aleksandr Litvinenko (3)
Ruský zpravodajský důstojník, agent KGB a FSB, v roce 2000 emigroval do Velké Británie. Zemřel na následky otravy.
Více od autora
Aleksandr Isaakovič Kitajgorodskij (3)
Aleksandr Isaakovič Kitajgorodskij byl ruský fyzik, odborník na krystalografii, syn akademika Isaaka Iljiče Kitajgorodského , fyzikochemika, odborníka na oblast výroby skel. Nejdříve obdržel domácí vzdělání a poté ukončil střední školu v 16 letech. Pak pracoval dva roky na Urale v laboratoři metalurgického závodu. V roce 1935 absolvoval fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity . Stal se kandidátem fyzikálně-matematických věd , doktorem fyzikálně-matematických věd a profesorem . Do června 1941 vedl laboratoř rentgenové krystalografie Všesvazového institutu experimentální medicíny. Založil novou vědní disciplínu: organickou krystalografii a vnesl zásadní vklad do rozvoje metod krystalografické analýzy.
Více od autora
Aleksandr Aleksandrovič Zerčaninov (3)
Ukrajinský profesor literatury, literární teoretik.
Více od autora
Alec Ross (2)
Americký historik. Odborník na inovace, poradce pro investory, korporace a vládní představitele. Specializuje se na oblasti technologií, médií, telekomunikací, vzdělávání, zdravotní péče a kybernetické bezpečnosti.
Více od autora
Albína Mrázová (3)
Narozena 16. 4. 1993 v Plzni. Vystudovala publicistiku, žije v Dánsku, kde studuje digitální komunikaci. Působí jako externí korespondentka v médiích.
Více od autora
Albín Bráf (4)
Jeho otec byl hospodářským úředníkem na třebíčském valdštejnském panství, matka pocházela z měšťanské rodiny Trávníčků, třebíčských barvířů sukna. Ve svých deseti letech byl poslán do Prahy studovat na Akademickém gymnáziu, kde se tehdy teprve zaváděl český vyučovací jazyk. Po úspěšném absolvování gymnázia vstoupil v roce 1869 na právnickou fakultu v Praze. Rodina se v tu dobu po otcově smrti ocitla v tíživých materiálních podmínkách a Albín Bráf byl nucen sám se vydržovat na studiích. Studoval velmi úspěšně a závěrečnou rigororózní zkoušku, jejíž hlavní obsah tvořilo národní hospodářství a finanční věda, složil jednomyslně s vyznamenáním v roce 1874. 11. listopadu 1874 založil při Všehrdu národohospodářský odbor, jehož se stal předsedou a začal pracovat jako praktikant u trestního soudu. Díky prof. Eberhardu Jonákovi, ale i z materiálních důvodů připravoval ke zkouškám příslušníky několika hraběcích rodin. Styk s konzervativní českou aristokracií ovlivnil i jeho politické postoje. Jeho touha po učitelské dráze se v krátké době, a to ještě v roce 1874 splnila. Stal se totiž profesorem národního hospodářství a obchodní statistiky na Českoslovanské akademii obchodní v Praze. Roku 1877 byl na základě habilitační práce a vysoce hodnocené přednášky na téma „O vývoji svobody hospodářské“ jmenován jako soukromý docent národního hospodářství na pražské České technice. Byly mu svěřeny již honorované přednášky o zákonech stavebních a železničních. V roce 1879 po smrti Prof. Eberharda Jonáka, byl Bráf schválen suplentem národního hospodářství a statistiky na České technice a to současně při činnosti na obchodní akademii, která pro něho byla hlavním hmotným zabezpečením a přípravou pro vysokoškolskou profesuru. Na základě své práce „Studie o severočeských dělnických poměrech“ byl v lednu roku 1882 jmenován mimořádným profesorem národního hospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1885 byl ve své funkci definitivně potvrzen a v roce 1890 byl jmenován ...
Více od autora
Alberto Savinio (1)
Alberto Savinio , vlastním jménem Andrea Francesco Alberto de Chirico, prožil mládí v Řecku. Byl mladším bratrem slavného malíře Giorgia de Chirica. Původně ho zaujala hudba: vystudoval athénskou konzervatoř a začal se profilovat jako hudební skladatel. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Mnichova a Savinio pokračoval ve studiu kontrapunktu u Maxe Regera. V roce 1910 se usadil v Paříži. Mocně na něho zapůsobil Stravinskij a Ďagilevův Ruský balet. Začal se stýkat s Apollinairem, Picassem, Picabiou, Cocteauem a dalšími. Jeho hudební aktivity se dále rozvíjely v tomto avantgardním kontextu, začal však být i literárně činný . V roce 1916 časopisecky otiskl první kapitoly svého románu Hermafrodit. Román je dnes hodnocen jako jedno z nejoriginálnějších děl italské avantgardy. V roce 1917 se podílel na prvním čísle Tzarovy curyšské revue Dada. V roce 1919 rozepsal Savinio svou pozoruhodnou prózu Tragédie dětství, v níž se vrátil ke svým vzpomínkám na Řecko. Próza je jednak nesmírně působivou evokací řeckého prostoru s jeho mýtotvornou potencí, jednak proustovsko-freudovskou analýzou nejranějších dětských prožitků. V mnoha ohledech má tato próza styčné body s tehdy nastupujícím surrealismem , pro Savinia je nicméně příznačné, že podvědomé obrazy jsou u něho podrobovány racionální kázni brilantního vypravěčského stylu . K témuž materiálu se Savinio vrátil ještě jednou, v období své zralosti, a vytěžil ze svých vzpomínek na Řecko ještě prózu Dětství Nivasia Dolcemara . Oba texty jsou dnes pokládány za Saviniova vrcholná díla. ...
Více od autora
Albert Venediktovič Ignatenko (2)
profesor Bruselské královské univerzity, Ph. D. filozofie, doktor biologických a enio-věd a další vědecké hodnosti zejména v oblasti parapsychologie Zakladatel kosmohumanistického učení a nových vědeckých směrů, jako např. kosmo-eniopsychologie a dalších. Uskutečnil množství vědeckých experimentů v oblasti parapsychologie v laboratorních podmínkách i před masovým auditoriem.
Více od autora
Albert T'Serstevens (2)
Albert T'Serstevens, francouzský spisovatel, rozený Belgičan, je autorem 57 cestopisů , překladů a sestavování starších prací , poezie, románů, esejí, dramat a knih pro děti.
Více od autora
Albert Orlita (3)
Narozen 1904 ve vesnici Vidče na Valašsku, zemřel 1982. Stavební polír, odbojář, původně odsouzen k trestu smrti, autor autobiografické knihy.
Více od autora