Všichni Autoři a témata

Jozef Cíger Hronský (20)

Jozef Cíger-Hronský, původním jménem Jozef Cíger byl slovenský spisovatel, malíř, redaktor, nakladatel, autor literatury pro mládež, později tajemník a správce Matice slovenské. Byl úzce navázán na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu a establishment válečného Slovenského štátu, proto po roce 1945 emigroval do Argentiny, kde i zemřel. Narodil se ve Zvolenu v rodině tesaře Petra Pavla Cígera a Josefíny Cígerovej, rozené Markové. Pocházel ze sedmi dětí – měl čtyři bratry a tři sestry. Za manželku si vzal Annu Valérii, rozenou Ružinákovou, se kterou měl syna Juraje. V letech 1902–1907 navštěvoval lidový školní obor ve Zvolenu, později pokračoval v letech 1907–1910 na měšťanské škole v Krupině, a nakonec v letech 1910–1914 dokončil své vzdělání na maďarském učitelském ústavu v Levicích. Po dostudování učitelského ústavu působil od roku 1914 jako učitel na několika místech . V letech 1917–1918 se jako voják pěšího pluku účastnil vojenských operací na italské frontě. Nakonec se v roce 1927 na delší čas usadil v Martině – nejdříve jako učitel, od roku 1933 jako tajemník a od roku 1940 jako správce Matice slovenské, ve které působil až do roku 1945. Zasloužil se o založení tiskárny Neografia v Martině, která měla šířit slovenskou literaturu v levných edicích mezi vesnickými obyvateli. Hodně se věnoval i zakládání a redigování časopisů. Když učil v Krupině, spolupracoval s Pavolem Bujňákem při založení časopisu Hontiansky Slovák. Na měšťance v Kremnici zase s Jaroslavem Kejzlarem založil a redigoval edici Mládež. 19 let také redigoval časopis pro děti Slniečko. Na jeho návrh se uskutečnila v letech 1935–1936 cesta pracovníků Matice slovenské do USA za slovenskými vystěhovalci a krajanskými organizacemi. Jako předseda Matice slovenské přivedl tuto vrcholnou národní instituci na nebývalý stupeň rozvoje a prosperity a naplno rozvinul její vydavatelskou a výzkumnou činnost. V roce ...

Josef Teichman (15)

Narozen 21.7.1896 v Praze, zemřel 6.12.1958 tamtéž. Hudební kritik, dramatik, literatura z oboru.

Josef Poncar (14)

Český hudební skladatel. Narozen 14. března 1902 - zemřel 6. listopadu 1986

John Saul (12)

John Saul se narodil 25. února 1942 v Pasadeně v Kalifornii. Vyrostl ve Whittieru, kde absolvoval v roce 1959 Whittierskou střední školu, poté navštěvoval různé univerzity, například: Antioch v Ohiu, Cerritis v NOrwalku, Montana State University nebo San Francisco State University, kde se věnoval studijním oborům antropologie, volná umění nebo divadlo, ale žádný titul nikdy neobdržel. Po opuštění univerzity začíná psát a během 15 let vystřídá mnohá zaměstnání. Nevydané rukopisy se hromadí, ale peníze nepřibývají. Situace se mění v roce 1977, kdy mu vychází v nakladatelství Dell první román Suffer the Children, kterého se prodalo přes milion kusů. Od té doby pravidelně vydává a stává se bestsellerovým autorem, kterému vyšlo již 32 románů. Angažuje se také v divadle - jeho díla hrají v Los Angeles, Seattlu a chystají je k uvedení divadla v New Yorku. Jeden z jeho románů byl zfilmován. Saul je zanícený čtenář, hráč bridže, golfu a milovník vaření. Střídavě žije v Seattlu a na ostrovech Sv. Juana a má také rezidenci na Havaji.

Johannes Vilhelm Jensen (13)

Johannes Vilhelm Jensen byl dánský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1944. Bývá považován za jednu z ústředních postav dánské literatury 20. století. Jedna z jeho sester, Thit Jensenová, byla také známá spisovatelka. Jensen se narodil roku 1873 jako druhý syn zvěrolékaře v malé vesnici v Himmerlandu v severním Jutsku. Do jedenácti let byl vzděláván svou matkou, poté navštěvoval střední školu ve Viborgu a od roku 1893 studoval lékařství na universitě v Kodani. Již během studia si pod pseudonymem Ivar Lykke přivydělával sepisováním komerčních detektivních románů na pokračování. Prosadil se až románem Dánové napsaným v duchu dekadentního novoromantického sebezpytování. Jensen studia na univerzitě nedokončil. Roku 1896 odjel do USA a od roku 1898 se plně věnoval literatuře a žurnalistice. Své první tvůrčí období uzavřel historickým románem Králův pád o králi Kristiánovi II., který je dnes považován za jedno z jeho nejlepších děl. Jako novinář procestoval Jensen celou Evropu, Egypt a Palestinu a roku 1903 navštívil znovu USA. Po této cestě definitivně uvěřil v technický pokrok a v moderní civilizaci a stal se propagátorem sociálního darwinismu. V letech 1912–1913 navštívil Jensen Dálný východ a v letech opět 1925–1926 Severní Ameriku. Během této doby pracoval na svém vrcholném díle, šestidílném románovém cyklu Dlouhá cesta , ve kterém popsal vývoj severských národů od doby ledové do 15. století. V tomto cyklu Jensen vytvořil nevědecký a poněkud naivní mýtus o tom, že sever Evropy je kolébkou evropské kultury. Umělecky je to však dílo silné a z tohoto hlediska sklidilo zasloužený úspěch. Po obsazení Dánska německou armádou roku 1940 vyjadřoval Jensen dosti kritické názory na fašismus a antisemitismus. Když mu byla roku 1944 udělena Nobelova cena za literaturu za "ojedinělou intenzitu a produktivitu jeho básnické imaginace ve spojení s bohatým intelektem a odvážným, no...

Joe Vitale (11)

Je prezidentem marketingové poradenské firmy Hypnotic Marketing inc. Jinak se mu také říká internetový Buddha, protože spojuje duchovno s obchodním nadáním. Zahrál si ve filmovém bestselleru Tajemství. Jinak je autorem velmi známých knih, jako je Šifra E, Každou minutu se rodí zákazník, Nulové limity a Klíč

Joan Armatrading (22)

Joan Armatrading je uznávaná britská zpěvačka, skladatelka a kytaristka, známá svým výrazným hlasem a emotivním psaním písní. Narodila se 9. prosince 1950 v Basseterre na karibském ostrově Svatý Kryštof a v sedmi letech se přestěhovala do Anglie. Hudební kariéru Armatradingová zahájila na počátku 70. let a rychle si získala uznání díky své jedinečné směsici folku, jazzu, popu, blues a rockových vlivů.

Jiří Zahradník (13)

Jiří Zahradník byl český entomolog, autor řady publikací o hmyzu, fotograf a hudebník. Byl uměleckým vedoucím souboru Collegium musicum Český ráj. Až do své smrti žil v Lomnici nad Popelkou, rodném městě, jehož je čestným občanem. Jeho bratrem je český hudební skladatel Zdeněk Zahradník.

Jiří Widimský (16)

Narozen 31. 3. 1925 v Plzni. Prof. , MUDr., DrSc. , FESC, FAHA, kardiolog. Po promoci na FVL UK v Praze nastoupil v roce 1951 do Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze-Krči. V letech 1970-1983 byl přednostou II. interní výzkumné základny IKEM, v letech 1983-1993 vedoucím Katedry kardiologie IPVZ. Posléze vědecký pracovník Kliniky kardiologie IKEM a učitel Subkatedry kardiologie IPVZ. Zabýval se arteriální a plicní hypertenzí. Prezident mezinár. sympozií o plicní cirkulaci. Nositel vyznamenání ministra zdravotnictví ČR za celoživotní zásluhy o České zdravotnictví . Publikace z oboru. Oba jeho synové Petr a Jiří jsou rovněž kardiologové. Zemřel 12. listopadu 2020.

Jiří Marold (10)

Autor detektivní literatury.

Jiří Marhold (8)

Narozen 16.8.1932. Mistr kuchař a spisovatel, publikuje o kulinářském umění, vydal několik kuchařských knih.

Jiří Macht (14)

Fotograf a příležitostný spisovatel, pro něhož není problém se pohybovat v prostředí uměleckém, sportovním i ve všedním životě.

Jiří Lapáček (20)

Narozen 22. 4. 1956 v Praze. Ing., programátor, autor počítačových kursů a prací z oboru. Také autor webových stránek Most do Říše snů.

Jiří Jilík (17)

Jiří Jilík je český novinář, publicista, spisovatel a folklorista zabývající se Slováckem. Narodil se v Praze, dětství prožil na Slovácku, odkud pocházel jeho otec Fanek Jilík, umělecký knihvazač a autor knížek o slováckých dětech. Vystudoval učitelství na Pedagogické fakultě a muzeologii na Filozofické fakultě v Brně. Působil jako učitel ve Vlčnově , poté v regionálním tisku, filmové tvorbě a muzejnictví . Žije v Uherském Hradišti. Ve Vlčnově byl předsedou pořadatelské organizace Jízdy králů, dosud autor a moderátor pořadů Vlčnovských slavností s jízdou králů a MFF ve Strážnici . Spoluzakladatel Historické společnosti Starý Velehrad a Expedice Chřiby. Vydavatel regionální literatury . Člen Syndikátu novinářů ČR a Klubu autorů literatury faktu. Čestný občan Vlčnova . Poznámka: ⃰ autorství v kolektivu

Jiří Hoskovec (14)

Jiří Hoskovec byl český psycholog s širokým spektrem odborných zájmů. Výzkumně se zabýval problematikou psychologie inženýrské a dopravní. Zkoumal efektivitu simulátorů, vyvinutých pro rozvoj dovedností, v Praze, Vídni a Berlíně. V širším týmu zpracovával systematicky poznatky z oboru psychologie práce a organizace ; výzkumem aplikačních možností hypnosugesce se věnoval v Praze i na Stanfordské univerzitě v Kalifornii; na výzkumu demokratických způsobů výuky spolupracoval s Univerzitou v Zürichu. Patřil k předním historiografům oboru psychologie druhé poloviny 20. století. Je autorem řady knih a článků v oblasti obecné a aplikované psychologie. Od roku 1960 pracoval v Psychologickém ústavu UK a později na katedře psychologie FFUK Praha. Na základě mezinárodní spolupráce a studijních pobytů integroval západní a východní trendy psychologie. Byl vedoucím redaktorem časopisů „Československá psychologie" a „Psychologie v ekonomické praxi“ a koeditorem dalších odborných časopisů v různých zemích.

Jindřich Uher (17)

Jindřich Uher byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR a ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění; ministr několika vlád Československa. Pocházel z rodiny strojního zámečníka. Jeho otec byl zakládajícím členem KSČ. Jindřich již jako sedmiletý vstoupil do Jednoty proletářské tělovýchovy a již jako učeň byl aktivní v dělnickém hnutí. Členem KSČ se stal roku 1931. Původní profesí byl dělníkem v továrně na hudební nástroje v Hradci Králové. Už v první polovině 30. let byl ovšem převážně nezaměstnaný a živil se příležitostnou prací, například jako tesař. Za nacistické okupace byl aktivní v odboji. V červnu 1940 byl zatčen a odsouzen na osm let. Po druhé světové válce zastával vysoké stranické funkce. V listopadu 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho pak potvrdil VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ. V období leden 1952 – leden 1953 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ a ve stejném období byl i tajemníkem ÚV KSČ. V roce 1951 se stal vedoucím tajemníkem KV KSČ v Gottwaldově. Byl členem několika vlád. V letech 1953-1954 byl místopředsedou vlády Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, v letech 1953-1954 rovněž v této vládě zastával post ministra zemědělství. V období let 1954-1961 zastával post ministra potravinářského průmyslu v druhé vládě Viliama Širokého a třetí vládě Viliama Širokého, pak byl v letech 1961-1968 ministrem vnitřního obchodu ve třetí vládě Viliama Širokého a ve vládě Jozefa Lenárta. Po desítky let rovněž zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku ...

Jean-Luc Bannalec (17)

Jörg Bong je německý vydavatel, literární kritik, lektor, kritik a překladatel.

Jaroslav V Mareš (9)

Jaroslav V. Mareš je známý televizní reportér. Několik let působil v České televizi, kde v roce 2005 za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT získal ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. Od roku 2014 je členem týmu reportéra Josefa Klímy.

Jaroslav Pešina (11)

Jaroslav Pešina byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy. Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové . Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936 dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980. Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.. V letech 1953-1993 byl členem redakční rady, 1961-1970 šéfredaktor časopisu Umění. Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl. Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké soubor...

Jaroslav Janouch (15)

Jaroslav Janouch byl spisovatel a redaktor pro děti a mládež, překladatel polské literatury. V letech 1918–1922 studoval na Učitelském ústavu v Kutné Hoře a poté na Škole vysokých studií pedagogických v Praze v letech 1922–1924. Byl redaktorem nakladatelství Vyšehrad v letech 1939–1945. V letech 1946–1947 byl šéfredaktor nakladatelství Atlas a časopisu Radostné mládí. Byl synem spisovatele Františka Janoucha vystupujícím pod pseudonymem Jaroslav Choltický. Jaroslav Janouch měl šest dětí. Jedním z dětí je akad. soch. Ladislav Janouch. První literární práce publikuje v časopisech Forum, Cesta, Akord a Poesie. Sblížil se s katolicky orientovanými spisovateli jako byly Václav Renč, František Křelina, Josef Kostohryz, Jan Zahradníček a další. V roce 1931 společně s Josefem Heydukem zakládá literárně kritický časopis Blok, do něhož přispívali Durych, Halas, Hořejší, Hora, Vančura, Nezval a Závada. V letech 1934–1937 přispívá překlady polských básníků do časopisu Kvart, řízeném Vítem Obrtelem. Pro jeho životní orientaci bylo důležité setkání se svérázným filosofem, překladatelem a nakladatelem Josefem Florianem. Pro jeho edici Dobré dílo překládá polské autory Cypriana Kamila Norwida a Stefana Żeromski. V Rozhledech po literatuře a umění publikuje četné informace o polské literatuře a zároveň zprostředkovává vydávání českých básníků v Polsku . Po roce 1935 začíná psát recenze o dětské literatuře a také vydává své první knihy pro děti. V nakladatelství Vyšehrad řídí edice Raná setba, Dětské knihy Vyšehradu a Knihy pro mládež. Z jeho popudu zde vychází veršované knihy pohádek . Po roce 1948 odchází učit na zvláštní školy v Praze. Jaroslav Janouch je syn Františka Janoucha učitele a ředitele měšťansk...

Jaroslav Balaštík (12)

Jaroslav Balaštík je bývalý český profesionální hokejista. Jaroslav Balaštík hrál v letech 1997 až 2005 českou ELH za tým HC Hamé Zlín. V roce 2005 přestoupil do NHL do týmu Columbus Blue Jackets. Odehrál zde však jen jednu sezónu 2005/06. V té následující se po 8 zápasech v Columbusu přesunul zpět do Evropy do švédského týmu HV71. Od sezóny 2007/2008 hraje opět ve Zlíně s výjimkou sezóny 2011/2012, kdy hrál za klub BK Mladá Boleslav. Klub nakonec skončil na poslední příčce tabulky a v následné baráži sestoupil. Jeho předností je přesná a tvrdá střela zápěstím a také hra do těla. Ve Zlíně je oporou klubu a každoročně patřil mezi nejlepší střelce klubu a extraligy. Celou svoji kariéru ve Zlíně hrával pravidelně v útoku se svým dobrým kamarádem Petrem Leškou. 8. ledna 2011 se stal členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. První zápas v národním týmu: 6. listopadu 2001, Česká republika - Finsko . Statistiky reprezentace:

Jaromír Wolf (4)

Jaromír Wolf byl český horolezec, československý lodní a expediční lékař, sportovní funkcionář a publicista. Syn hudebního pedagoga Antonína Wolfa a Marie Wolfové rozené Náprstkové . Jako lodní lékař několikrát obeplul svět. V 70. letech byl vedoucím tělovýchovného lékařského oddělení Fakultní nemocnice II v Praze.

Jaromír Slušný (14)

Doc. PhDr. Jaromír Slušný, CSc. se narodil 24. srpna 1949 v Bratislavě. V roce 1972 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity J. A. Komenského, obor archivnictví . Po absolvování učil na vysokých školách v Bratislavě a v Praze. Je předsedou redakční rady časopisu Korene a dlouho spolupracoval s několika periodiky. Základem jeho publikační činnosti jsou dějiny boje společnosti proti různým projevům trestné činnosti. Z jeho děl zaměřených na tuto tematiku jmenujme například: Štěchovická past , Čekání na vraždu , nebo Vražedná staletí aneb Kriminální příběhy od dávných časů . V časopise Korene a denících Expres, Zemské noviny a dalších publikoval více než dvě stě padesát kriminálních povídek, napsaných podle skutečných událostí. Jeho stěžejní prací se staly Světové dějiny policie vydané v roce 2002 a Světové dějiny policie , které vyšly v roce 2006). Je spoluautorem Stručných dějin policie v Evropě, vydaných v Bratislavě v roce 1995. Záběr jeho zájmu je ale mnohem širší. Počíná dějinami Slovenska od 8. po 21. století , pokračuje dějinami atentátů, přírodních a technických katastrof, společenských skandálů, významných mezníků nebo událostí států celého světa.

Jarmila Koudelková (3)

Autorka dětské publikace o českých dějinách.

Jane Goodall (6)

Valerie Jane Morris Goodallová je anglická bioložka zabývající se výzkumem primátů – zejména šimpanzů. Již v mládí se zajímala o zvířata. Po ukončení studií krátce pracovala na Oxfordské univerzitě a ve svých 23 letech odcestovala na pozvání svého přítele do Keni. Začala zde pracovat spolu se slavným primatologem Louisem Leakeyem; ten rozvinul její zájem o šimpanze a podpořil ji při jejím rozhodnutí studovat tato zvířata ve volné přírodě v Národním parku Gombe v Tanzanii. Během dlouhé doby udělala mnoho objevů – zjistila například, že šimpanzi používají nástroje, že dokážou projevovat své emoce a že jsou masožravci, ale také např. to, že se mezi sebou vraždí. Šimpanze v Gombe studovala 45 let a získala si tak světovou pověst jako odborník na chování primátů. Jane Goodallová napsala několik knih a v roce 1977 založila The Jane Goodall Institute, jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Jane Goodallová i ve svém věku stále cestuje po celém světě a s nadšením se dělí o své cenné životní zkušenosti.

Jana Červenková (10)

Jana Červenková, za svobodna Jana Salačová , je česká spisovatelka. Vystudovala pedagogickou školu, ale učila jen krátce. Po roce 1989 pracovala jako redaktorka. Za knihu Kurs potápění získala v roce 1999 cenu Toma Stopparda.

Ján Malík (17)

Jan Malík byl český loutkař. Byl jedním z předních iniciátorů založení loutkářské katedry Divadelní fakulty AMU v Praze, kde následně sám také přednášel, a to režii a dějiny loutkového divadla. Právě on se zasloužil o obnovení činnosti mezinárodní loutkářské organizace UNIMA stejně jako o založení dodnes fungujícího Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, kde je též vystavena jeho soukromá sbírka. Jan Malík se narodil 15. února 1904 v Příbrami, v rodině učitele na chlapecké škole Jana Malíka a jeho manželky Františky, rozené Klosové. Vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dne 1. července 1930 získal titul PhDr. Dva roky působil jako pedagog – profesor reálného gymnázia v Praze XVI , od listopadu 1930 byl profesorem gymnázia v Novém Jičíně. Dne 20. prosince 1930 se v Praze oženil s Mimi Topinkovou . Do roku 1945 byl zaměstnán ve Státním statistickém úřadu. Poté pracoval na ministerstvu informací a v roce 1949 založil Ústřední loutkové divadlo a stal se jeho ředitelem. Zemřel 24. července 1980 v Praze. V Praze to bylo Poprvé se jako amatérský loutkoherec angažoval v roce 1923 v libeňském Sokolu. Ještě koncem 20. let, tedy v době studií na Karlově univerzitě, se začal projevovat Malíkův zájem o loutkové divadlo i v rovině teoretické, a tak se nedlouho poté stal sekretářem předsedy "Loutkářského soustředění" a šéfredaktora časopisu Loutkář Jindřicha Veselého. Svou činnost ale dále rozvíjel a již od 30. let se věnoval také režii a autorským textům . V jeho osobnosti se snoubilo nejen umělecké cítění a nadání, ale také dobré organizační schopnosti, kterých v oblasti loutkového divadla v dalších letech hojně využil. Vedle zmiňovaného Sokola se jeho působiště rozrostlo a v letech 1934–1...

Jan Drnek (17)

Jan Drnek je český spisovatel, vychovatel mládeže, konzervativní politik, monarchista a plzeňský patriot. Narodil se v Plzni, od mládí je aktivní ve skautských a trampských kruzích. Vyučil se ve Škodovce, pracoval jako frézař, později se stal vychovatelem učňů ve škodováckých internátech. V letech 1986–90 vedl jako vychovatel chlapecký skautský oddíl. 17. listopadu 1989 se zúčastnil protestního shromáždění na Národní třídě v rámci Sametové revoluce. Po pádu komunistického režimu se stal tiskovým mluvčím generálního ředitele koncernu Škoda, tři roky pracoval jako úředník odboru životního prostředí plzeňského magistrátu. Od roku 1994 je věřící katolík. V roce 1998 inicioval založení Obecně prospěšné společnosti Centrum sociálních asistentů, kterou následně řídil a která fungovala do roku 2009. Jako sociální asistent vede resocializační programy se skupinami mladistvých pachatelů trestných činů. Založil také občanské sdružení STREET, původně k provozování terénní sociální práce , později se přeměnilo na sdružení pro osvětovou regionální činnost. Jan Drnek se sám prezentuje jako monarchista a monarchistické myšlenky často představuje a vysvětluje i ve svých dílech. Od roku 2004 je členem Koruny České. Spoluzaložil místní společnost této strany v Plzni a od roku 2007 několik let působil jako zemský hejtman pro Čechy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 zprostředkoval za Korunu Českou spolupráci s Občanskou demokratickou stranou, na společné koaliční kandidátce byl pak úspěšně zvolen senátor Lumír Aschenbrenner. 29. listopadu 2014 byl Drnek na generálním sněmu KČ zvolen jako člen předsednictva. Roku 2018 Jan Drnek sepsal prohlášení Konzervativní alternativa jako manifest politiky Koruny České, volající po alternativě k současné podobě českého politického a ekonomického systému. Historik Jan Cholínský tento text označil za „nepochybně nejpozoruhodnější veřejnou stranickou výzvu k změně polistopadového směř...

Jacques Thomas-Bilstein (16)

Francouzský spisovatel, knihy pro děti.

Jack Slade (19)

Německý autor dobrodružných románů.

Ivan Wernisch (18)

Ivan Wernisch je český básník, spisovatel, novinář a překladatel, držitel Ceny Franze Kafky. Maturoval v roce 1959 na keramické průmyslové škole v Karlových Varech. Již během tohoto studia začal uveřejňovat své básně v časopisech Host do domu a Tvář. Jelikož se angažoval v procesu spojeném s rokem 1968, stal se v období normalizace zakázaným autorem a jeho díla vycházela pouze samizdatem nebo v exilu. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. V roce 2012 mu byla za celoživotní dílo udělena Státní cena za literaturu. Z prvního manželství má syna Michala Wernische. Jeho poezie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu. Básně jsou také méně lyrické. Často se v jeho básních objevují neologismy. V 80. letech se jeho dílo vyznačuje přibývajícími tragickými životními zkušenostmi v prostředí rozpadajícího se komunismu, které vyúsťují v existencialismus. Jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima. Skupina The Plastic People of the Universe hrála Wernischovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou: Šel pro krev, Prasinec, Moucha v ranním pivě, Papírový hlavy a Ruka, Podél zdi a doleva Kromě vlastní tvorby překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Nizozemsky se naučil proto, aby mohl přeložit básně Paula van Ostaijena do češtiny. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, na Ukrajině a v USA.

Ivan Mezník (9)

Narozen 17.7.1942 v Brně. RNDr., prof., matematika a aplikovaná matematika, práce a učebnice z oboru.

Ivan Dylevský (20)

Ivan Dylevský je přední český anatom, bývalý děkan Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a emeritní přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Před studiem na fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde v roce 1965 promoval, studoval na gymnáziu. Po rigorózní zkoušce z anatomie ve 2. ročníku zastával místo asistenta anatomického ústavu. Současně pracoval jako na chirurgii a ortopedii. Po promoci byl přijat na místo aspiranta anatomického ústavu FVL UK . V roce 1969 předložil kandidátskou disertační práci jejímž předmětem byl vývoj svalů ruky a předloktí. Obhajoba práce se uskutečnila až v roce 1972. Titul kandidáta lékařských věd mu byl udělen pro obor anatomie, histologie a embryologie. Habilitační práci na téma vývoje a významu vazivových struktur lidské ruky a nohy obhájil Ivan Dylevský v roce 1975. A v témže roce obdržel cenu ministra zdravotnictví za příspěvek k etiologii a taktice chirurgické léčby Dupuytrenovy kontraktury. Během dalších deseti let se věnoval problematice růstu lidské embryonální ruky a jejich stavebních komponent. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu FVL UK pro studijní obor pediatrie. V roce 1986, kdy obhájil doktorát věd, bylo zahájeno s doc. Dylevským jmenovací řízení a v roce 1986 byl jmenován profesorem. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, později jako přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí katedry preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a vedoucí oddělení anatomie Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V současnosti je děkanem Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a profesorem katedry zdravotnických a bezpečnostních oborů. Řadu let byl předsedou Akademického senátu této fakulty. Je předsedou její vědecké rady, místopředsedou oborové rady Biomedicínská a klin...

Ivan Andrejevič Krylov (10)

Ivan Andrejevič Krylov byl nejznámější ruský autor bajek, publicista a satirik. Psal satirické divadelní hry, založil několik časopisů. Světovou proslulost mu přinesly bajky, kterých od roku 1809 vytvořil kolem dvou set. Kritizují nejen zlé lidské vlastnosti, ale mají především sociální podtext – nastavují zrcadlo tehdejší ruské společnosti, cara nevyjímaje. Pocházel z chudé důstojnické rodiny, otec po odchodu z armády pracoval jako magistrátní úředník ve městě Tver. Otec zemřel v roce. 1778 a rodina žila v nuzných poměrech. Po pěti letech se matka přestěhovala do Petrohradu a Ivan Krylov živil matku a sourozence z platu kancelářského poslíčka na magistrátě.. Neměl možnost dosáhnout vyššího školního vzdělání, avšak získal široký rozhled jako samouk. Po otci zdědil lásku ke knihám, hodně četl, se sousedovými dětmi se učil francouzsky. Sám se naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V patnácti letech napsal svou první komickou operu Kávovar . Kancelářská práce ho neuspokojovala a začal se věnovat literární tvorbě. Jeho první pokusy zahrnují několik komedií a také básně, které byly v roce 1788 otištěny v časopise Časná doba . V lednu 1789 začal vydávat satiricko-publicistický časopis Pošta duchů , který však byl po osmi měsících zakázán a Krylov musel opustit Petrohrad. V tomto časopise vycházelo na pokračování jeho stejnojmenné satirické dílo, kritizující soudobou morálku. V roce 1793 založil časopis Divák , který se v následujícím roce přeměnil na Petrohradský Merkur . Časopis si uchoval satirický tón, ale měl širší umělecké zaměření a na Krylovových příspěvcích byl zřejmý růst jeho literárního mistrovství. Jsou to především Kaib, východní pověst a parodické pamflety Chvalořeč na mého děda neb...

Holly Jackson (19)

Britská autorka knih pro mládež.

Henry David Thoreau (12)

Henry David Thoreau byl americký filosof, jeden z hlavních představitelů transcendentalismu, dále esejista, moralista a básník. Narodil se jako David Henry Thoreau v Concordu ve státě Massachusetts jako třetí ze čtyř dětí Johna a Cynthie Thoreauových. Jeho sourozenci byli starší sestra Helen, mladší Sophia a o dva roky starší bratr John. V letech 1828–33 navštěvoval concordskou akademii a poté pokračoval ve studiích na Harvard College, kde se věnoval angličtině, řečtině, latině, filosofii, matematice, astronomii, teologii a nepovinně také přírodopisu, mineralogii, anatomii, francouzštině, němčině, italštině a španělštině. Zejména znalosti jazyků se ukázaly být velmi užitečné – díky nim mohl číst díla klasiků v originále a v některých jeho knihách se objevují například přímé citace v řečtině. Studia na Harvardu ukončil v roce 1837. Po návratu z Harvardu přijal místo učitele na concordské Center School, ale pracovní poměr netrval dlouho. Po dvou týdnech přišel na hospitaci jeden z členů školní komise a mladému učiteli vytkl, že ve svých hodinách málo používá rákosku. Thoreau tedy náhodně vybral několik žáků, těm demonstrativně napráskal a ještě ten den dal výpověď. To ho v rodném městě nepostavilo do dobrého světla, stejně jako když se někdy v této době rozhodl změnit své původní jméno David Henry na Henry David. Většina jeho spoluobčanů totiž měla zato, že jméno dané při křtu, tedy od Boha, by člověk neměl měnit. V dalších letech se Thoreau podílel na činnosti rodinné továrny na výrobu tužek, živil se jako zeměměřič, se svým bratrem Johnem provozoval soukromou školu a pracoval jako zahradník a údržbář v domě svého přítele a mentora Ralpha Waldo Emersona. V roce 1839 vyrazili bratři Thoreauovi na dvoutýdenní cestu lodí, kterou Henry později shrnul do jednoho týdne v knize Týden na řekách Concord a Merrimack (A Week on the Concord and Merrimack River...

Henry Cloud (17)

Henry Cloud je klinický psycholog s bohatými zkušenostmi v soukromé praxi.

Harry Coninx (16)

Britský autor beletrizovaných biografií fotbalistů .

Hana Bořkovcová (10)

Hana Bořkovcová, rozená Knappová byla česká spisovatelka, známá zejména svou tvorbou pro děti. Narodila se v Praze do židovské rodiny drobného podnikatele. Za nacistické okupace byla roku 1943 deportována s celou rodinou do koncentračního tábora v Terezíně a později do Osvětimi. Se svou matkou se dočkala osvobození, ale její otec a bratr Michael v Osvětimi zahynuli. V roce 1946 se provdala , syna skladatele Pavla Bořkovce) a s výjimkou krátkých období, kdy byla zaměstnána jako úřednice, se věnovala výchově svých pěti dětí a později literární práci. Publikovat začala roku 1964 v literárních časopisech Plamen a Host do domu. Ve své tvorbě se zaměřila na vykreslení citového a myšlenkového světa dětí a na konfliktní situace i porozumění mezi dětmi a dospělými.

Hana Bělohradská (11)

Spisovatelka a scenáristka, překladatelka z angličtiny, se narodila 12. 1. 1929 v Praze. Rozená Moráková. Po maturitě na gymnáziu v Praze a roce studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy byla 1949-61 zaměstnána na dětské klinice v Praze, zprvu jako pomocnice, později jako laborantka. 1961 se rozhodla věnovat výhradně literatuře. Krátce byla lektorkou nakladatelství Československý spisovatel. 1968 se stala členkou předsednictva Kruhu nezávislých spisovatelů. V 70. a 80. letech nesměla publikovat. Po roce 1990 se stala předsedkyní výboru Českého literárního fondu a začala působit v PEN-klubu. V psychologicky zabarvených prózách odhaluje autorka lidské jednání v mezních situacích, často podmíněných konkrétní historickou realitou . Podle její prózy Bez krásy, bez límce natočil režisér Z. Brynych film ...a pátý jezdec je Strach a podle románu Poslední večeře režisér J. Herz film Znamení Raka ; na scénářích obou filmů se Bělohradská podílela jako spoluautorka. Překládat začala v 70. letech, kdy vlastní díla nesměla publikovat.

Gustav Daněk (13)

Narozen 1.1.1891 v Mochově, zemřel 24.10.1975 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, botanik, přírodovědecké spisy a překlady.

Giorgio Motta (15)

Germanista, autor učebnic a pracovních pomůcek pro výuku němčiny na základních a středních školách.

Geoffrey Chaucer (13)

Geoffrey Chaucer byl největší básník anglického středověku. Jeho nejznámějším dílem jsou Canterburské povídky. Významně se podílel na správě věcí veřejných Anglického království jako dvořan, diplomat a státní úředník. Geoffrey Chaucer byl synem zámožného ipswichského obchodníka s vínem Johna a Agnes de Copton, ale zřejmě trávil větší část svého dětství v Londýně. V letech 1354–1357 byl pážetem hraběnky Alžběty z Ulsteru. Už v té době se pokoušel o první lyrické skladby a popěvky. Roku 1359 se účastnil v oddíle hraběnčina manžela tažení do Francie v rámci stoleté války. Začátkem roku 1360 byl zajat a vykoupen králem. Až do roku 1367 toho o jeho životě moc nevíme. Z nepřímých svědectví je pravděpodobné, že se věnoval studiu. Od tohoto období byl váženým vládním úředníkem, často byl vysílán do ciziny na tajná diplomatická jednání, díky čemuž se naučil francouzsky a italsky. Na cestách se pravděpodobně seznámil i se svou ženou Filipinou, dcerou heroldského krále v Guyenne sira Gilese Roelta. Jejich manželství trvalo dvacet let, narodily se jim nejméně dvě děti. Filipina zemřela na podzim roku 1387. V roce 1374 byl Geoffrey Chaucer jmenován velitelem celníků v londýnském přístavu. To mu umožnilo pořídit si vlastní statek v hrabství Kent, kam se přestěhoval v září 1386 poté, co nakrátko upadl v nemilost . Byl zvolen smírčím soudcem, poslancem do parlamentu a věnoval se literární tvorbě. Na svém svém největším díle, Canterburských povídkách, začal pracovat v roce 1385. V roce 1389 se stal úředníkem zodpovědným za veškeré práce prováděné na palácích a ostatních královských nemovitostech. Během výkonu funkce byl na cestách několikrát přepaden a oloupen. O dva roky později Chaucer na toto místo rezignoval a přijal méně náročné místo vedoucího správce královského majetku v Somersetu. Zůstal v přízni královské rodiny i po státním převratu v roce 1399, kdy se do čela dostal nový král Jindřich IV. Pobíral ...

Gentry Lee (9)

Gentry Lee je hlavní inženýr projektu Galileo, ředitel vědeckých analýz a skupiny, která plánuje pro NASA cestu Vikingu na Mars. Byl partnerem Carla Sagana při zrodu a realizaci televizního seriálu Kosmos a spoluautorem Arthura C.Clarka na dílech Návrat Rámy, Zahrada Rámova a Ráma tajemství zbavený. V současné době žije v Texasu a pracuje na novém románu.

František Raboch (10)

Narozen: 9.4.1900 v Kozolupech, okres Plzeň-sever, zemřel: 23.3.1984. JUC. nedokončil právnickou fakultu Univerzity Karlovy Praha; městský tajemník v Berouně , pracovník ministerstva výživy, tajemník Společnosti pro racionální výživu, redaktor jejích publikací, pořadatel a spoluautor řady odborných kuchařských publikací. Držitel několika vyznamenání Společnosti pro racionální výživu. Nekrolog: Výživa lidu,39,1984,č.4,s.63.

František Krejčí (13)

František Krejčí byl český psycholog, filozof a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou, později senátor Národního shromáždění ČSR. Vystudoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na Univerzitě Karlově. Pak učil na středních školách , od roku 1905 byl mimořádným a od roku 1912 řádným profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Podílel se na založení časopisu Česká mysl a v letech 1900–1931 jej redigoval. Počátkem 20. století měl blízko k hnutí realistů. Je jedním z mála českých pozitivistických filozofů. Je považován za zakladatele moderní české psychologie. Angažoval se v hnutí Volná myšlenka. Během první světové války spolupracoval s domácím protirakouským odbojem . V roce 1918 se podílel na vzniku České strany socialistické. Před první světovou válkou byl členem realistické strany . V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu socialistickou. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Post zastával do roku 1925. Podílel se na formulování programu národních socialistů. V letech 1918-1920 redigoval list Budoucno, ve kterém se obecněji zamýšlel nad programovým směřováním českého socialismu. S manželkou Johannou, rozenou Šťastnou měl syna Františka a dcery Amalii a Johannu . Dcera Johanna se provdala za malíře Emila Fillu. Synovcem Františka Krejčího byl historik a bohemista Karel Krejčí. Zemřel v květnu 1934 ve své vile na Ořechovce. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově....

František Kaucký (8)

Publikoval převážně literaturu faktu. Byl znám jako novinář z reportáží ve Večerní Praze. V období normalizace nesměl psát a pracoval většinou jako řidič u stavebního podniku. Z jeho pera často vycházela pod pseudonymem František Kavan četné story z prostředí našich letců na Západě, zejména v časopisech Hlas revoluce a Letectví a Kosmonautika.

František Čermák (15)

Prof. PhDr. František Čermák, DrSc., je český jazykovědec. Specializuje se na lexikologii, lexikografii, frazeologii, idiomatiku, sémantiku, morfologii, teorii jazyka, metodologii jazyka a korpusovou lingvistiku.

František Bulánek-Dlouhán (16)

Studoval na reálném gymnáziu v Praze-Libni a poté si zapsal češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Krátce studoval též ve Vídni a Tarbes. V letech 1929–33 působil jako středoškolský profesor v Praze a Prešově, poté pracoval jako redaktor Pražského ilustrovaného zpravodaje. Od roku 1945 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Brázda, později přejmenovaného na Státní zemědělské nakladatelství. Postupně zde řídil periodika Beseda naší rodiny , Český život , Chovatel , Drůbežnictví , Rolnické hlasy , Hospodář JZD . 1953 rovněž složil odbornou zkoušku drůbežnického zootechnika, 1961 odbornou zkoušku včelařskou; je autorem řady příruček o drůbežářství a včelařství. Od 1960 až do penzionování 1966 byl zástupcem ředitele Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Libčic nad Vltavou a mj. zde redigoval sborníky vědeckých prací ústavu a další publikace se vztahem k oboru. Publikovat začal ve 20. letech min.st., psal hlavně pod jmény František Bulánek, Franta Dlouhán, František Bulánek-Dlouhán, Dlouhán-Bulánek, František D. Bulánek, František Dl. Bulánek; chlapecké romány psal pod pseud. Karel Černý nebo Karel Zd. Černý; drobné příspěvky podepisoval šiframi D., fd., fbd., -hán-. Autor konvenčních románů pro mládež, jejichž žánrové spektrum se pohybuje v širokém rozmezí od konvenční ženské a dívčí četby přes dobrodružný román pro chlapce až po popularizaci událostí spjatých s národní kulturou. Později byly velmi oblíbené jeho rozsahem nevelké biograficky pojaté prózy o několika českých významných spisovatelích.

František Brož (17)

František Brož byl český hudební skladatel. Vystudoval reálné gymnázium a v roce 1911 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval nejprve housle u Jindřicha Baštaře a později skladbu u Josef Bohuslava Foerstra. Studia završil mistrovským kurzem u Vítězslava Nováka. Po absolutoriu v roce 1924 odešel do zahraničí a byl violistou orchestrů ve Vídni a v Istanbulu. Po návratu do Čech působil jako sbormistr několika pěveckých sborů v Praze. V roce 1923 byl jako violista jednu sezónu členem České filharmonie. Poté odešel z Prahy a byl ředitelem Městské hudební školy v Hranicích na Moravě. Zde řídil symfonický orchestr a sbor, se kterým podnikal zájezdy i do zahraničí. V roce 1940 se vrátil do Prahy, kde učil na hudební škole a dirigoval v operním souboru Studio. Od roku 1945 učil na Pražské konzervatoři hudební teorii a v letech 1947–1950 byl i lektorem na Akademii múzických umění. Zemřel 21. července 1962 v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově . Četné písně, písňové cykly a sbory.

Francisco Arredondo (19)

Španělský ilustrátor dětské literatury.

Francesco Petrarca (8)

Francesco Petrarca byl italský spisovatel a básník. Společně se svým vrstevníkem a přítelem Boccacciem je považován za jednoho z prvních autorů renesanční literatury. Bývá označován za největšího humanistu a nejvlivnějšího italského lyrického básníka. Tvořil v latině i v italštině a jeho nejproslulejším dílem je italsky psaný Zpěvník, popisující v 366 básních zejména platonickou lásku k idealizované Lauře. Petrarcova latinská tvorba zahrnuje smyšlený dialog básníka se svatým Augustinem známý jako Mé tajemství, filosofický traktát O lécích proti štěstí a neštěstí nebo polemické spisy proti lékařům či aristotelikům. Svým dílem navazoval jak na Vergilia, Ovidia, Cicerona, Senecu, svatého Augustina a další antické autory, tak na pozdně středověkého Danta Alighieriho. Také Petrarcův život je předmětem zájmu, zejména jeho kontakty s jinými učenci a spisovateli té doby, obsáhlá korespondence, politická a diplomatická činnost a také vztah k přírodě. Sám Petrarca se ke svému životu vracel ve svých básních, vzpomínkových textech a úvahách, a tím vnímání své osoby značně ovlivnil. Vzhledem ke své zálibě v cestování bývá někdy Petrarca označován za prvního turistu. Obzvláštní pozornost je věnována jeho popisu výstupu na Mont Ventoux. Petrarca tuto horu pravděpodobně skutečně zlezl v dubnu 1336. Podle dobových pramenů však byly výlety na vrchol hory v Petrarcově době běžnou záležitostí, a jeho důležitost tedy spočívá spíše ve skutečnosti, že o své cestě a prožitku podal literární zprávu. Čeština připouští skloňování jména jak se zachováním písmena -c- , tak v podobě vytvořené v souladu s výslovnosti, tedy -k- . V titulech knih i v odborné literatuře se lze setkat s oběma variantami. Francesco Petrarca se narodil roku 1304 v toskánském městě Arezzo. Jeho otec, florentský právník Ser Pietro di Parenzo byl z rodného města v...

Filip Rožek (8)

Filip Rožek je český spisovatel, scenárista a autor knihy Gump – pes, který naučil lidi žít, která získala v roce 2020 Cenu čtenářů ve výročních knižních cenách Magnesia Litera. Už na střední škole se zajímal o kreativní tvorbu, a proto roku 1994 nastoupil do oddělení produkce TV Nova. Brzy se stal dramaturgem redakce zábavy, posléze pracoval v redakci vývoje nových formátů. Na Nově nakonec pracoval 8 let a spolupracoval i s dalšími televizními stanicemi. Pro TV Prima a Českou televizi připravoval mimo jiné pořady o zvířatech. Od svých 18 let aktivně spolupracuje s Ligou na ochranu zvířat. V roce 2016 spoluzaložil organizaci Se psem mě baví svět, která pomáhá týraným a opuštěným psům najít svoje štěstí na Zemi. Má dceru Natálku, která se o pomoc zvířatům zajímá již od útlého dětství. A taková je i její postava Naty Jahody v knížce Gump – pes, který naučil lidi žít.

Fedor Gál (17)

Doc. Ing. Fedor Gál, DrSc. je slovenský politik, sociolog, prognostik a podnikatel židovského původu, žijící v České republice. V roce 1972 vystudoval Chemicko-technologickou fakultu SVŠT v Bratislavě. V roce 1977 ukončil svoji vědeckou přípravu ze sociologie na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, v roce 1992 se stal doktorem ekonomických věd na Vysoké škole ekonomické v Praze. V období existence ČSSR patřil k známým disidentům. V průběhu Sametové revoluce se stal spoluzakladatelem hnutí Veřejnost proti násilí, vedl Koordinační centrum VPN, později se stal předsedou tohoto hnutí a poradcem Federální vlády ČSSR. O několik let později se stal spolumajitelem soukromé televize Nova, roku 1995 založil v Praze knižní vydavatelství GplusG. Je členem Židovské obce v Děčíně. Jeho bratr Egon Gál je známý slovenský filozof.

Eva Šašinková (23)

Narozena 2. 11. 1972 v Kyjově. Kontrabasistka a autorka hudebních publikací.

Ernst Meckelburg (15)

Novinář a spisovatel zabývající se paranormálními jevy.

Emma Richmond (18)

Emil Hakl (15)

Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš , je český spisovatel. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu, později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař. V letech 1996–2000 se živil jako textař v řadě reklamních agentur, v roce 2001 jako redaktor literárního čtrnáctideníku Tvar. V současné době se živí jako novinář v týdeníku Instinkt. Žije v Praze. V 80. letech 20. století se věnoval psaní veršů, dramatizaci literárních předloh a jejich realizaci v amatérských divadelních formacích. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet . Těžištěm aktivity sdružení bylo pravidelné autorské čtení v pražských i mimopražských klubech. Na něj později navázala autorská čtení v Literárním klubu 8. Spolupracoval také s literárním Pant klubem. Časopisecky publikoval v Iniciálách, ve Tvaru, v Literárních novinách, v Aluzi, v Salonu, v magazínu Hospodářských novin, v Týdnu a v internetovém časopise Dobrá adresa. Je zastoupen v knižním výboru Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945–2000 a v dalších sbornících. Pod vlastním jménem vystupuje v některých dílech svého kolegy Václava Kahudy, např. v novele Technologie dubnového večera. Chodil s hudebnicí Evou Turnovou, jejich vztah pak románově zpracoval v knize Intimní schránka Sabriny Black. Podle novely O rodičích a dětech natočil režisér Vladimír Michálek stejnojmenný film .

Emil Charous (12)

PhDr. Emil Charous, CSc., literární historik, slovakista. Studium absolvoval na FF UK v Praze , vědeckou aspiranturu v Ústavu slovenské literatury Slovenské akademie věd v Bratislavě . Působil jako redaktor nakladatelství Naše vojsko a literárního měsíčníku Plamen , pak ve svobodném povolání překládal a lektoroval pro pražská nakladatelství, přednášel a vedl semináře ze slovenské literatury v Ústí n/L. a Praze. Působí jako překladatel, pořadatel antologií, publikuje recenze, články, statě. Za celoživotní zásluhy o šíření slovenské literatury mu byla r. 1997 udělena Hviezdoslavova cena.

Edward Rutherfurd (13)

Edward Rutherfurd, vlastním jménem Francis Edward Wintle je anglický spisovatel, autor série románových ság, popisujících historii osidlování. Zajímavě přitom kombinuje smyšlené postavy, dokonce celé rody, a skutečné historické osobnosti a události. Tento způsob psaní byl propagován především Jamesem Michenerem. Vystudoval Univerzitu v Cambridgi a Obchodní školu ve Stanfordu. Nejdříve pracoval v nakladatelství. Na počátku 90. let se přestěhoval poblíž Dublinu v Irsku. Rutherfurd stvoří 4 až 6 fiktivních rodin a skrz ně a jejich potomky vypráví příběh. Knihy mají obvykle 500 až 1000 stránek a jsou rozděleny na několik částí. Ty pak popisují nějaké důležité období dějin. Pro snadnější orientaci je ke knize přidán rodinný strom a několik mapek místa, o které v knize jde.