Všichni Autoři a témata

František Pavelka (5)

František Pavelka byl radiotelegrafista, československý voják a příslušník výsadku Percentage. Narodil se 29. listopadu 1920 v Břeclavi. Otec Antonín byl poštovním doručovatelem, matka Julie rozená Hergoutová byla v domácnosti. František byl prostředním ze tří dětí. Již od mládí byl členem Sokola. V Břeclavi vychodil obecnou školu a nastoupil na gymnázium. To ale, z důvodu obsazení pohraničí Němci, dostudoval v Hodoníně. Poté se v roce 1939 zapsal na filozofickou fakultu Masarykovy univerzity do Brna. Kvůli uzavření vysokých škol nedostudoval, nastoupil na poště v Brně a poté jako telegrafní dělník u stavebního úřadu v Brně. Záhy se zapojil do ilegální práce proti německým okupantům. Dne 31. března 1940 byl nucen uprchnout, neboť mu hrozilo zatčení pro odbojovou činnost. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko se dostal do Francie. Dne 6. května 1940 byl prezentován v Agde do československého zahraničního vojska a zařazen ke 3. rotě 2. pěšího pluku. Účastnil se bojů na frontě, ale po pádu Francie odjel lodním transportem do Anglie. V Anglii byl znovu zařazen k 2. pěšímu pluku do spojovací čety. V roce 1941 absolvoval školu pro důstojníky a 17. července 1941 byl, již v hodnosti svobodníka aspiranta zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 17. července 1941 do 28. září 1941 absolvoval kurz útočného boje , výcvik v seskoku padákem , intenzivní školení v radiotelegrafii a školení v odbornostech nutných pro plnění sabotážních úkolů . Jednalo se o prvního československého výsadkáře vyslaného z Velké Británie, jemuž se podařilo seskočit v Protektorátu. Během plánovaného letu v noci z 3. na 4. října 1941 byl Pavelka přepraven letounem Whitley z anglického letiště Tangmere na území Protektorátu. Tento let trval 11,5 hodiny . Avšak vinou navig...

František Papírník (2)

Narozen 27.2.1877 v Krhanicích, zemřel 17.3.1931 v Praze. Středoškolský profesor, autor prací z oboru rétoriky, české slovesnosti, společenského chování a učebnice francouzštiny. Editor Victora Huga.

František Oktavec (2)

Narozen 29.12.1917 ve Vrútkách. Slovenský překladatel z němčiny, ruštiny a češtiny.

František Nonnemann (5)

Narozen 10.1.1981 v Praze. Mgr., právník, publikace z oblasti ochrany osobních údajů.

František Mrskoš (5)

Práce o fotografování.

František Molík (3)

František Molík byl československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Podle údajů k roku 1925 byl profesí domkářem v Citonicích u Znojma. V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění. Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1925. Později přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale nabyl až v květnu 1938 poté, co rezignoval senátor Ferdinand Foit. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.

František Mezihorák (4)

František Mezihorák je český politik a vysokoškolský pedagog, bývalý senátor za obvod č. 61 – Olomouc, bývalý děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, bývalý zastupitel Olomouckého kraje, Olomouce a člen ČSSD. V 60. letech působil na katedře společenských věd UP , za angažovanost v reformním procesu roku 1968 a za odpor proti sovětské okupaci z univerzity vyloučen. Mezi lety 1970–1989 vyučoval na Střední průmyslové škole strojnické Olomouc. V sametové revoluci byl mluvčím olomouckého OF Po roce 1989 se mohl vrátit na UP a stal se prorektorem pro rehabilitaci. Na filozofické fakultě UP založil katedru evropských studií- první toho druhu v postkomunistických zemích , habilitoval se a poté byl jmenován profesorem historie. Zabývá se především československou historií, evropanstvím a dějinami evropské integrace . V letech 1991–1997 a 2003–2006 zastával funkci děkana Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Univerzita v Pécsi mu udělila čestný doktorát. Ve volbách 1996 kandidoval do senátu, skončil na třetí pozici s 23,20 % hlasů. Ve volbách 1998 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil občanského demokrata Jana Hálka. V senátu se angažoval ve Výboru pro evropskou integraci, zastával funkci místopředsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým byl do roku 2000, byl také členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V letech 2000–2004 předsedal Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ve volbách 2004 svůj mandát neobhajoval. Ve volbách 2004 kandidoval do Evropského parlamentu, ovšem z 8. místa kandidátky nebyl zvolen. V letech 2008 až 2012 zasedal v zastupitelstvu Olomouckého kraje. Od roku 2006 do roku 2014 byl zastupitelem města Olomouce....

František Melichar (3)

František Melichar byl nejprve velitel pěší roty 16. R-U pěšího pluku, pak československý legionář a prvorepublikový generál. V době Mnichovské krize měl v čele 3. pěší divize zajišťovat obranu severních Čech. V roce 1939 odešel do výslužby a v době německé nacistické okupace spolupracoval s odbojem.

František Martínek (4)

František Martinek byl politický vězeň komunistického režimu, spoluvězeň a blízký přítel brigádního generála Josefa Brykse, se kterým sdílel vězeňskou celu v pracovně-nápravném táboře při jáchymovském uranovém dole Rovnost v Ostrově nad Ohří. Po smrti svého přítele odmítal přijmout oficiální zprávu o příčině smrti. Oficiální oznámenou verzí je zpráva sepsaná kapitánem Kolářem , ve které uvádí, že Josef Bryks zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Avšak podle Františka Martinka byl Bryks nejdříve ráno záměrně oddělen od své pracovní skupiny a následně zabit. Když se Martinek s ostatními vrátil do své cely, nalezli již jen bezvládně ležící přikryté Bryksovo tělo, jež podle jeho názoru neslo známky udušení. V tom viděl Martinek cílenou likvidaci. StB evidovala a pozorovala Františka Martinka, jako nepohodlnou osobu, od data 1. 4. 1965 pod archivujícím útvarem S StB Brno. František Martinek kvůli svému třídnímu původu nemohl studovat. Byl vyučen tesařem. Po návratu z Jáchymovska pracoval zejména na stavbách velkých budov. Po roce 1989 získal malý statek za Strážnicí, kde také bydlel a věnoval se chovu dobytka, koní a studiu historie Jeho strýcem byl československý legionář desátník Jan Martinek, který padl u Ruského Jekatěrinburgu, kde je rovněž pochován.

František Mareček (4)

Narozen 30. 7. 1921 v Kuklenách, zemřel 18. 12. 2011. Ing., práce v oborech ovocnářství, zelinářství, šlechtění rostlin, spoluautor zemědělských slovníků.

František Machala (2)

Narozen 7. 5. 1907 v Kyselovicích , zemřel 1995. Zahradnický odborník, dendrolog, práce z oboru.

František Livora (1)

Slovenský operní tenor

František Lesař (2)

Narozen 31.12.1901 v Kostelci nad Orlicí, zemřel 16.4.1945 v Doudlebech nad Orlicí. Beletrista, autor venkovských povídek a maloměstských románů.

František Lerche (3)

Po celý svůj život byl nerozlučně spjat s chovem koní, jezdeckým a dostihovým sportem. Po absolvování gymnázia v Kroměříži vystudoval vysokou školu a následně prošel bohatou odbornou praxí v ústavech pro chov koní – Tlumačov, Topolčianky, Kladruby nad Labem. Svou kvalifikaci si rozšířil dalším studiem, ukončeným získáním doktorátu. V letech 1949 až 1961 byl ředitelem v Kladrubech a pak do roku 1976 ředitelem našeho největšího hřebčína anglického plnokrevníka v Napajedlích. S oblibou se věnoval zušlechťování chovů, nakupoval špičkové koně z různých zemí. Od roku 1976 do své smrti pobýval na důchodu v Sadské. Jeho obsáhlá publikační činnost představuje vydání několika desítek odborných knih i učebnic a stovky odborných článků. Velmi úzce spolupracoval s profesorem Dr. Ing. Václavem Michalem, jehož přednášky na Vysoké škole zemědělské v Brně o chovu koní mívaly vynikající úroveň.

František Latka (3)

Učebnice matematiky, překlady učebnic.

František Kšajt (2)

PhDr., novinář a redaktor v oblasti umění. Zabývá se též arteterapií.

František Kroutil (4)

Narozen 22. 6. 1907 v Bučovicích, zemřel 8. 2. 1987. JUDr., horolezec, autor horolezeckých průvodců po Vysokých Tatrách, též pracovník tělovýchovného a olympijského hnutí.

František Krčma (1)

Narozen 16.1.1910 v Domažlicích, zemřel 14.3.1996. JUDr., předseda Společnosti bratří Čapků, výbor pohádek O. Scheinpflugové.

František Král (4)

František Král byl český veterinární internista, rentgenolog, dermatolog, pedagog Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a Veterinární fakulty Pensylvánské univerzity. Narodil se v rodině jihočeského sedláka a starosty. Vystudoval vyšší reálku v Písku. Zvěrolékařství odešel studovat do Vídně jako vojenský stipendista. Během studií se zajímal o onychologii . Sloužil v armádě jako vojenský veterinář v první světové válce na východní frontě v hodnosti kapitána veterinární služby. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se účastnil provizorní výuky zvěrolékařství v Praze při Karlově univerzitě. Podílel se na založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, kde převzal vedení interní kliniky. V lednu 1921 se habilitoval a v prosinci 1921 byl jmenován mimořádným profesorem, v roce 1927 se pak stal profesorem řádným. V období 1931–1933 byl rektorem školy. Prof. Král přednášel v Brně speciální patologii a terapii nemocí vnitřních, později zařadil přednášky z veterinární rentgenologie, chorob drůbeže, urologie a hematologie. Vědecky se zabýval rentgenologií, zavedl endoskopii ve veterinární praxi, studoval infekční anémii koní, žďárskou chorobu koní, nemoci králíků a prosazoval laboratorní diagnostické metody v interní medicíně. V roce 1948 po nástupu komunistického režimu emigroval do Spojených států amerických, kde se stal profesorem veterinární fakulty Pensylvánské univerzity ve Filadelfii. Zde založil a vedl veterinární dermatologickou kliniku, první svého druhu ve Spojených státech amerických. V roce 1962 odešel od penze. Do Československa se již nevrátil. Zemřel ve městě Lima v Pensylvánii v roce 1980.

František Kovářík (2)

Narozen 1.10.1886 v Plzni, zemřel 1.10.1984 v Praze. Herec, dramatik, memoáry.

František Kovanda (5)

Narozen 28. 2. 1928, zemřel 31. 3. 2019. Historik komunistického a pokrokového mládežnického hnutí, komunistické strany, člen Klubu společenských věd.

František Kouřil (5)

Narozen 8. 3. 1924 v Otonovicích, zemřel 19. 3. 1991 v Brně. Elektroinženýr, vysokoškolský pedagog v oboru radiotechniky, rektor Vysokého učení technického v Brně .

František Kollárik (4)

Slovenský autor právnických příruček z oboru bezpečnosti práce, stavebního, hospodářského práva a patentového práva.

František Kolář (3)

PhDr. František Kolář, CSc., narozen 1952 absolvent Filosofické fakulty UK Praha , kandidátem věd jmenován v r. 1985 – Ústav československých a světových dějin ČSAV Praha. Studijní pobyty v zahraniči: 1993 Université Paris I – Sorbonne, 1996 Ecole des Hautes Etudes Sociales Paříž

František Kavan (1)

František Karlík (3)

Autor kuchařských knih.

František Karas (4)

Narozen 7.3.1896 v Běšinách u Kladna, zemřel 16.11.1967 v Praze. Ing., dr., DrSc., profesor, elektrárenský chemik.

František Jílek (1)

Narozen 22.5.1913 v Brně, zemřel 16.9.1993. Prof., dirigent, nastudoval cyklus všech oper L. Janáčka a B. Smetany.

František Ježek (1)

František Ježek byl československý meziválečný politik, ministr československých vlád a poslanec za Československou národní demokracii a Národní sjednocení. V parlamentních volbách v roce 1925 a parlamentních volbách v roce 1929 byl zvolen do Národního shromáždění za národní demokraty. V parlamentních volbách v roce 1935 úspěšně kandidoval na Národní sjednocení, do kterého národní demokracie vplynula. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty. Ve 20. letech 20. století patřil k předním politikům národních demokratů. Ve straně po parlamentních volbách roku 1925 působil v skupině okolo listu Demokratický střed, která byla kritická k tehdejšímu vedení. Okolo roku 1930 Ježek vystupoval proti stranické skupině okolo Františka Hodáče, kterou obviňoval z přílišné orientace na zájmy průmyslníků a velkopodnikatelů a zanedbávání zájmů zaměstnanců a středních vrstev. Pak se plně angažoval v debatách okolo vzniku a směřování formace Národní sjednocení. V roce 1937 patřil k odpůrcům rostoucího vlivu Jiřího Stříbrného a jeho příznivců. Po smrti Karla Kramáře si strana nezvolila předsedu, ale Ježek se stal jedním z místopředsedů. V březnu 1938 se Ježek stal ministrem a tím ukončil několikaletý pobyt národních demokratů v opozici. V září 1938 hlasoval Ježek stejně jako lidovci Jan Šrámek a Jan Dostálek proti přijetí anglo-francouzského ultimáta, které tlačilo na Československou republiku, aby přijala požadavky nacistického Německa. Ve třetí vládě Milana Hodži, v roce 1938, zastával nejprve post ministra bez portfeje, v květnu se stal ministrem zdravotnictví. Profesí byl vrchním radou Československých státních drah a novinářem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze. Pohřben byl v Chrudimi na hřbitově U Kříže....

František Jedermann (3)

František Jech (5)

František Jech byl pedagog na moravskobudějovickém gymnáziu, historik, muzejník, sokolský a osvětový pracovník. Často pracoval s Josefem Fišerem. František Jech se narodil v Doňově, v rodině místního rolníka Jana Jecha a jeho manželky Anny, rozené Hlávkové. Po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Po studiích se usadil v Moravských Budějovicích, kde od září 1912 získal místo na místním obecním reálném gymnáziu, nejprve jako suplující učitel, později jako profesor. Kromě pedagogické činnosti se věnoval bádání na poli regionální historie, práci v muzeu a v Sokole. Jeho historické statě položily základ regionální historiografie Moravskobudějovicka. Dne 5. srpna 1913 se ve Stráži nad Nežárkou oženil se Zdeňkou Novotnou , dcerou řídícího učitele Jana Novotného z Příbraze u Stráže nad Nežárkou. Manželé Jechovi měli tři děti. Závěr života prožil v domově důchodců ve Velkém Újezdě. Spolu s manželkou je pohřben v Moravských Budějovicích, autorem náhrobku je František Bílek. František Jech byl přítelem Otokara Březiny, což se projevilo na jeho díle. Další část jeho díla je věnována jeho působišti – Moravským Budějovicím. Knižně vyšlo: Moravským Budějovicím a okolí věnoval František Jech tato díla :

František Janovský (4)

Narozen 21.7.1860 v Třebíči, zemřel 28.3.1918 v Brně. Katolický kněz, katecheta, náboženské práce a překlady.

František Ivan Dvorský (5)

Narozen 3.10.1839 v Sobotce, zemřel 28.10.1907 v Praze. Český historik a spisovatel, ředitel. zem. archivu. Spisy z českých dějin.

František Horák (3)

Narozen 27.12.1931 v Hůrce u Nového Jičína. Ing., CSc., docent zootechniky, práce z oboru.

František Honzík (3)

František Homolka (4)

Narozen 25.3.1885 ve Zlosyni u Kralup n. Vltavou, zemřel 1.9.1933 v Praze. Beletrista, autor loutkových her a veršů pro děti, pedagogický publicista, sběratel lidových písní, redaktor, překladatel z polštiny a recenzent.

František Holc (1)

František Hoffman (3)

*23.2.1920 Litomyšl Zaměření: archivnictví, dějiny měst, historie, specialista na předhusitské bojové družiny.

František Hasch (2)

RNDr., středoškolský učitel, spoluautor učebnice přírodopisu.

František Graus (5)

František Graus byl česko-německý historik. Jeho práce byla jak tematicky, tak časově neobyčejně široká - kulturní, sociální a hospodářské dějiny, raný i pozdní středověk. Ve svých studiích mnohdy předjímal v budoucnosti populární historiografická témata. V druhé polovině 20. století patřil mezi nejvýznamnější české medievisty evropského formátu. Graus pocházel z německy mluvící židovské rodiny. Jeho dospívání bylo poznamenáno sporem s matčiným novým partnerem, které u citlivého mladíka vyústilo ve vzdorovitý zájem o židovství, i když rodina aktivně nepraktikovala. V listopadu 1941 byl Graus převezen do Terezína. Zde byl díky svým rozsáhlým znalostem i jazykovému nadání přidělen do knihovny, kde měl za úkol katalogizovat zabavené hebrejské knihy. V Terezíně se také poprvé setkal s komunistickou ideologií a během krátké doby se stal jedním z předních členů tamější komunistické buňky. Na podzim 1944 byl deportován do vyhlazovacího tábora Birkenau, a odtud do pobočky Buchenwaldu, Taucha. Podařilo se mu přežít závěr války. Po studiu na Filosofické fakultě University Karlovy se František Graus stal pracovníkem Státního historického ústavu. Zkušenost holocaustu jej, stejně jako mnoho mladých Židů, utvrdila v názoru, že jedině marxismus dokáže nastolit takový společenský řád, který jednou provždy odstraní nebezpečí podobné fašismu a nacismu. Na jedné straně tak byl mladý Graus neobyčejně inteligentním medievistou s obrovskou znalostí zahraniční literatury, díky které rozšiřoval rozhled české historiografie na širší oblast evropskou. Na straně druhé byl nesmiřitelným obhájcem ideologie, díky které své závěry mnohdy nadřazoval nad argumenty svých kolegů a odmítavě se - v rámci tehdejšího boje proti „kosmopolitismu“ - stavěl vůči české předválečné historické škole. Známá je jeho přezíravá reakce na polemiky Václava Vojtíška týkající se prvního dílu Dějin venkovského lidu v Čechách. Jako mladý a nadaný komunista se Graus zak...

František Fér (3)

Páter František Ferda patří mezi legendární postavy českého léčitelství. Od roku 1980 žil a působil v Sušici, kam za ním dojížděli pacienti od nás i ze zahraničí. Výjimkou nebyli ani tehdejší vládní a straničtí činitelé…Všichni využívali jeho neobyčejných vloh, daru jasnovidné diagnostiky a schopnosti doporučit vhodný léčebný prostředek. František Ferda se narodil se 31. března 1915 v Dražkovicích nedaleko Spáleného Poříčí. Od dětství se zajímal o přírodu a byl i aktivním hudebníkem. Vystudoval v Praze arcibiskupské gymnázium a bohosloveckou fakultu a 29. června 1939 - na počátku fašistické okupace - byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan pak působil v Nechvalicích u Sedlčan a podle slova Kristova se pokoušel uzdravovat i tělesné neduhy. Dokonalá znalost léčivých rostlin a jejich působení na lidský organismus i metody přírodní léčby sloužily pak Ferdovi po celou dobu jeho léčitelské praxe. Po nástupu komunistů - v roce1951 - byl zatčen a v procesu s dalšími faráři odsouzen. Ve vězení v Ostravě, Opavě, Mírově, Jáchymově, Leopoldově, Valdicích a na Borech strávil devět let. V té době se u něj již začaly projevovat jasnovidné vlohy a mimořádné schopnosti - které on sám považoval za zděděné - a jež mu umožnily pomáhat i politickým spoluvězňům. Po propuštění v roce 1960 pracoval jako dělník v plzeňských pivovarech. Po osmnácti letech mu byla opět povolena pastorační činnost a tak mohl v Domově důchodců v Újezdci u Klatov působit jako duchovní správce u řeholních sester. Tehdy se už však plně věnoval i svému druhému poslání - léčitelství. Jméno léčitele a duchovního Františka Ferdy se stalo v Čechách legendou jež udivovala i vědecký svět. Byť se pesimističtí lékaři, absolventi materialisticky pojaté medicíny, snažili zpochybňovat páterovy diagnózy, museli je uznat. Zdlouhavější a vědecky ověřené medicínské metody je totiž potvrdily. Otec Ferda se zúčastnil vědeckých kongresů v Moskvě a v italském Miláně, kde na přání odborníků diagnostikova...

František Duchoň (3)

František Duchoň byl v letech 2002–2012 soudcem Ústavního soudu. Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1969, v roce 1981 zde získal i titul doktora práv a v letech 1982–1984 absolvoval postgraduální studium v oboru správní právo a státní správa. V průběhu 90. let se zúčastnil řady zahraničních odborných stáží a mezinárodních právních konferencí. V letech 1997–98 se v Radě Evropy podílel na vypracování Charty o statutu evropského soudce. Nejdříve působil jako justiční čekatel a poté od roku 1971 jako soudce na občanskoprávním úseku u Okresního soudu v Ústí nad Labem. V roce 1978 ale na svou funkci rezignoval a šel pracovat jako podnikový právník k Okresnímu ústavu národního zdraví a Okresní hygienické stanici do Jihlavy. Do justice se vrátil v roce 1991, a to jako soudce Okresního soudu v Jihlavě, kde se poté stal i místopředsedou soudu. V roce 1995 přešel k Nejvyššímu soudu, kde se stal předsedou senátu jeho občanskoprávního kolegia. Do KSČ vstoupil už za studií, vystoupil na jaře 1969. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Havlem dne 6. června 2002.

František Desort (5)

Autor publikací z elektrotechniky.

František Dědina (4)

Narozen 1861 ve Ctiměřicích u Mladé Boleslavi, zemřel po 1. světové válce. Průmyslník, publicista, legionář, spisy o činnosti legií, autor publikace o caru Mikuláši II.

František Dašek (2)

Autor publikace o víně.

František Cuřín (4)

František Cuřín – 13. září 1988, Praha) byl český vysokoškolský učitel a jazykovědec, zabývající se v rámci oboru bohemistiky jak historií, vývojovými tendencemi a dialektologií českého jazyka, tak i českou toponomastikou. František Cuřín studoval na táborském gymnázium, kde i pod vlivem tamějšího filologa a učitele Josefa Straky obrátil svoji studijní pozornost k jazykovědě . Následně vystudoval v 30. letech 20. století – jako žák indoevropeisty Oldřicha Hujera, slavisty Miloše Weingarta, bohemisty Emila Smetánky a bohemisty a onomastika Vladimíra Šmilauera – na Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, posléze se až do roku 1954, kdy se navrátil opětovně na univerzitu a započal pedagogicky působiti na Pedagogické fakultě UK, věnoval od svého ukončení univerzitního studia středoškolské učitelské dráze. Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky je František Cuřín autorem těchto níže uvedených knih:

František Coufal (1)

Narozen 7. 1. 1892, zemřel 1. 10. 1941. Plukovník československé armády, organizátor boje za samostatnost na Znojemsku.

František Čížek (4)

Narozen 2.2.1929 v Žilině. RNDr., DrSc., docent dialektického materialismu, literatura a překlady z oboru.

František Brzoň (4)

Narozen 19. 8. 1923 v Humpolci, zemřel 5. 10. 2004. Pedagog, regionální spisovatel a básník, životopisné monografie, lyrické básně, novinové články.

František Berdych (1)

Narozen 28.8.1900 v Plzni, zemřel 12.4.1981 v Praze. JUDr., úředník, odbojový pracovník, redaktor, politický spis.

František Augusta (5)

František Alois Tichý (5)

Narozen 25. 3. 1898 v Chrudimi, zemřel 10. 3. 1971 v Praze. Hudební skladatel, aranžér, dirigent a klavírista, stati z oboru.

František Adolf Borovský (3)

František Adolf Borovský byl český historik umění, muzejní pracovník, znalec díla Václava Hollara. Narodil se v Netolicích jako nejstarší dítě Jakuba Borovského. Po základní škole v Netolicích navštěvoval gymnázium v Českých Budějovicích. Po maturitě studoval historii na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V letech 1875-1877 pracoval jako suplent na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a na c. k. učitelském ústavu v Praze. Následně studoval dva roky na New College Edinburské univerzity a absolvoval kurz pro misionáře . Zde navázal kontakty s britskou kulturní scénou. Po návratu do Prahy vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Pro nakladatelství Františka Řivnáče od roku 1880 vedl edici Řivnáčových průvodců a některé sám napsal . Dále byl redaktorem výpravné edice "Čechy", které vydával pod vedením Františka Adolfa Šuberta nakladatel Jan Otto. Borovský se podílel na dílech: II. Vltava a III. Praha . Od počátku 80. let 19. století pracoval pro Průmyslové muzeum Vojty Náprstka a vyučoval na Pokračovací škole pro zlatníky a příbuzná řemesla. V letech 1883-1887 spravoval obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách v Rudolfinu. Zde se zvláště věnoval správě a rozšiřování sbírky děl Václava Hollara . Správcem Hollarea byl v letech 1892-1898 a 1904-1920. Od roku 1894 byl členem archeologické komise ČAVU a od roku 1895 se podílel na Soupisu památek pravěkých, historických a uměleckých Království českého. Byl jmenován císařským radou . V roce 1887 byl přijat do Uměleckoprůmyslového musea v Praze a jeho tehdejším ředitelem Karlem Chytilem byl pověřen založením a vedením knihovny musea. Zabýval se zde mj. knižními vazbami. Podílel se na přípravách Všeobecné zemské jubilejní výstavy v Praze roku 1891, Národopisné výstavy čes...

František Adamec (5)

Narozen 12.11.1866 v Nemojanech u Vyškova, zemřel 5.8.1946 v Bystrci u Brna. Katolický kněz, monsignore, děkan, konsistorní rada, včelař, práce o včelařství.

Franta Kocourek (3)

Franta Kocourek byl český bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. V roce 1975 vstoupil do povědomí celého Československa, když se rozhodl, že udělá z Rudy Kovandy Zlatého slavíka, což se téměř podařilo. Když se organizátorům začaly hromadit hlasy pro Rudyho, dopátrali se toho, že o celé akci vůbec netuší a že se vlastně jedná o recesi. Anulovali všechny jeho hlasy a vyhrál opět Karel Gott. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese. Je pohřben na hřbitově v Brně-Řečkovicích . V roce 2017 o něm režisér a scenárista Jiří Vondrák natočil televizní dokument Král železa a smíchu Franta Kocourek.

Frank Wollman (5)

Frank Wollman, vlastním jménem František Wollman, byl český dramatik, básník, literární vědec, historik a kritik, slavista, balkanolog, bohemista, slovakista, slovenista, rusista, folklorista, publicista, teatrolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV. Středoškolská studia absolvoval na pražském reálném gymnáziu v Truhlářské ulici a Akademickém gymnáziu , v letech 1907–1911 vystudoval slovanskou filologii na Filozofické fakultě UK, další rok pokračoval ve studiích na univerzitě v Berlíně u prof. Alexandra Brücknera. Poté působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Praze , Jičíně , po ukončení vojenské služby na učitelských ústavech v Soběslavi , krátce ve slovenské Modre a v Bratislavě . Již v roce 1917 získal na FF UK doktorát filozofie , 1922 zde habilitoval prací Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské. Po jmenování docentem srovnávacích dějin slovanských literatur přednášel na FF UK , odkud přešel na bratislavskou Univerzitu Komenského, kde působil v letech 1923–1928 , nejprve jako soukromý docent, od 1925 na pozici mimořádného profesora slovanských literatur a lidových tradic. V letech 1928–1959 byl řádným profesorem srovnávacích dějin slovanských literatur na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po válce hostoval na FF Univerzity Komenského v Bratislavě , přednášel na Divadelní fakultě brněnské JAMU a na FF Univerzity Palackého v Olomouci. Souběžně vyučoval na Pedagogické fakultě UK (194...

Frank Thiess (2)

Německý spisovatel, dramatik a scénárista.

Frank Rose (3)

Americký spisovatel, novinář a vysokoškolský pedagog, zabývá se dopadem digitálních technologií na média, zábavní průmysl a společnost.

Frank Huss (2)

Frank Huss, PhDr., narozený v roce 1971, studoval na Vídeňské univerzitě hudební vědy, dějiny a germanistiku. Vyučuje na jednom vídeňském gymnáziu a je nadšený orchestrální hudebník.

Frank Harris (4)

Narozen jako James Thomas Harris v Irsku velšským rodičům, v roce 1921 se stal občanem USA. Spisovatel, redaktor, novinář a nakladatel, přítel mnoha umělců jeho doby, nejznámější pro své skandální memoáry "Můj život a mé lásky", které byly v mnoha zemích zakázány pro "obscénní obsah".