Všichni Autoři a témata

Fritz Scheffel (3)

Německý autor odborné publikace o sklářství.

Fritz Friedl (1)

Dr. Med., lékař alternativní medicíny a specialista na tradiční čínskou medicínu.

Fritz Chemnitius (2)

Německý matematik a fyzik.

Friederun Reichenstetterová (5)

Fried Lange (2)

Německý autor knihy o bojích v Kamerunu v době 1. světové války.

Frida Kahlo (3)

Frida Kahlo, vlastním jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, byla mexická malířka z počátku 20. století. Malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. Jako mnozí surrealističtí umělci aktivně podporovala komunismus. Byla ženou mexického malíře Diega Rivery a milenkou komunistického revolucionáře Lva Trockého. Vytvořila 143 maleb, 55 z nich jsou autoportréty. Na otázku, proč maluje tolik autoportrétů, odpověděla: „Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe.“ Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón v Coyoacán v Mexiku a byla jednou ze čtyř dcer narozených maďarsko-židovskému otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu. Frida překonala dětskou obrnu a v patnácti letech nastoupila do léčebného programu. Její léčba ale skončila už za tři roky, kdy byla vážně zraněna při havárii autobusu. Po nehodě strávila více než rok na lůžku, zotavovala se ze zlomeniny páteře, klíční kosti, žeber, pánve, ramena a zranění nohou. I přes velké množství provedených operací Kahlo strávila zbytek života v neustálých bolestech. Během rekonvalescence začala Kahlo tvořit olejomalby. Nejčastěji šlo o autoportréty, úmyslně naivní, malované jasnými barvami a plochými formami mexického lidového umění, které jí bylo blízké. Nad postelí měla připevněné zrcadlo, aby se viděla, když musela ležet. V 21 letech se zamilovala do mexického muralisty Diega Rivery, který byl o 20 let starší, a roku 1929 se vzali. Jejich manželství bylo velmi bouřlivé, přetrvalo nevěry, tlak Riverovy kariéry, rozvod a následně druhý sňatek, její chabé zdraví a také neschopnost mít děti v důsledku nehody v autobusu. Pár spolu cestoval do Spojených států amerických a Francie, kde se Kahlo seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. První vlastní výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v galerii Julien...

Freya Sampson (3)

Britská spisovatelka a televizní produkční. Autorka románů.

Frederick O'Brien (3)

Americký žurnalista a světoběžník, autor cestopisů.

Frederic Vester (2)

Frederic Vester byl německý biochemik , a expert v oblasti ekologie . Narodil se v Saarbrückenu, chemii studoval na univerzitě v Mainzu , Paříži a Hamburku . V letech1955 - 1957 pracoval jako vědecký pracovník na univerzitě v Yale a Cambridge . Od roku 1957 do roku 1966 pracoval na univerzitě v Sársku a od roku 1969 působil v Mnichově.

Frédéric Mistral (3)

Provensálský básník.

Frédéric Loomis (4)

Americký lékař, autor vzpomínek.

Frédéric Dumas (2)

Francouzský potápěč a vědec, spolu s Cousteauem a Philippem Tailliezem jeden ze tří „Mousquemers“.

Fred Wander (3)

Narodil se 5. ledna 1917 ve Vídni jako syn obchodního zástupce. Prošel mnoha příležitostnými zaměstnáními, hodně cestoval. Druhá světová válka ho zastihla v paříži, odkud byl deportován do Německa. Po druhé světové válce se usadil v NDR u Berlína a cele se věnoval jen literární tvorbě.

Fred Rodrian (3)

Německý vydavatel a autor knih pro děti.

Fred Frohberg (5)

Německý zpěvák šlágrů. Narodil se 27. října 1925 v Halle/Saale v Německu a zemřel 1. června 2000 v Lipsku.

Fred Duval (5)

Fred Bunzl (4)

Spoluautor učebnic němčiny a angličtiny, překlady do němčiny.

Franz-Olivier Giesbert (3)

Narodil se 18. ledna 1949 ve Wilmingtonu v americkém státě Delaware, kořeny má ale francouzské, německé, skotské a židovské. V útlém věku se s rodiči vrátil do francouzské Normandie, kde vyrůstal pod vlivem silně věřící matky a v tradičně levicově orientované rodině. Už jako dítě se chtěl stát spisovatelem a v devatenácti začal spolupracovat s literární rubrikou deníku Paris-Normandie. Absolvoval práva, později studoval také žurnalistiku. Stal se politickým novinářem v Nouvel Observateur, známým pod svou značkou FOG, později byl šéfredaktorem tohoto listu; . Jeho kariéra pokračovala ve vedení deníku Le Figaro a týdeníku Le Point. V posledních letech je střídavě hlavní postavou několika kulturních, politických a ekonomických pořadů na různých kanálech France Télévisions. Většina Giesbertových knih je beletrie – od moderních bajek po detektivní romány –, u čtenářů velice dobře přijímaná pro svěží styl a nápaditost. Za román Ohava získal Velkou cenu Francouzské akademie, za knihu Chlívek jednu z nejstarších francouzských literárních cen – Cenu Interrallié, podle knihy Nesmrtelný byl Richardem Berrym natočen film, v němž hrál hlaví roli Jean Reno .

Franz Zedtwitz (2)

Německý zoolog, spisovatel a válečný dopisovatel.

Franz Meyer (2)

Švýcarský historik umění, právník a sběratel umění, byl též kurátorem sbírek a ředitelem Kunstmuseum Basel.

Franz Ehmke (4)

Německý malíř a fotograf, autor knih o zahradách.

Franz Brentano (4)

Franz Brentano byl německý filozof a psycholog. Jeho myšlenky ovlivnily Edmunda Husserla i Alexia Meinonga. Franz Clemens Honoratus Hermann Josef Brentano pocházel ze silně religiózní intelektuální německo-italské rodiny. Otec Christian Brentano byl katolickým spisovatelem, strýc Clemens Brentano a teta Bettina von Arnim patřili mezi významné německé romantické spisovatele. Brentano studoval na univerzitách v Mnichově, Würzburgu a Berlíně . Nejvíce se zajímal o Aristotela a scholastickou filosofii. Roku 1862 se na univerzitě v Tübingen stal doktorem filosofie. Poté začal studovat theologii a vstoupil do semináře v Mnichově. Ve würzburském semináři se připravoval na přijetí kněžství, vysvěcen byl 6. srpna 1864. Nicméně se nadále zabýval studiem Aristotela . Začal vyučovat na würzburské universitě , jeho studenty byli mezi jinými také Carl Stumpf a Anton Marty. V letech 1870–1873 Brentano stále více bojuje s dogmaty katolické církve, zvláště s dogmatem o papežské neomylnosti . V tomto období Brentano odcestoval do Londýna, setkává se zde s Herbertem Spencerem a navazuje písemný styk s J. S. Millem. Během své nepřítomnosti je roku 1873, i přes výhrady university, která nesouhlasila s jeho zapojením do diskuse proti papežské neomylnosti, jmenován mimořádným profesorem. Avšak Brentano již nechtěl být dále knězem. Krátce po habilitaci a jmenování „odložil sutanu“. Začal pracovat na svém ústředním díle Psychologie z empirického hlediska. První svazek byl vydán roku 1874. V tomto roce se mu na základě doporučení Hermanna Lotzeho také podařilo získat místo řádného profesora na univerzitě ve Vídni, kde pokračoval ve své úspěšné učitelské kariéře až do roku 1895. Brentano byl ke své práci velmi kriti...

Franz Bauer (3)

Narozen v Poběžovicích, po odsunu žil v Německu, zemřel v Bambergu. Středoškolský učitel, autor publikací o vztazích Čechů a Němců.

Františka Semeráková (3)

Pochází z Malé Černé, celý život pracovala jako textilní dělnice. Publikovala hojně časopisecky, zejména v časopisech pro děti, jimž věnovala převážnou část své tvorby. Vedle veršů prostého , popěvkového tónu jsou to především pověsti a pohádky z východních Čech a povídky ze života dětí tohoto kraje. Z díla: Frydolín a hastrman/1947/, Začarované střevíce/1949/, Hadí král/1949/, Bílý kámen/1949/, Říkačky a rýmovačky/1959/

František Zvolský (3)

Narozen: 14.4.1905, zemřel: 28.1.1983 Brno. heraldik /amatér/. /Znaky moravských měst - 1. - jediný svazek zamýšlené edice "Heraldické kapitoly", Znaky českých měst, seš. 1-3; recenze v odbor.čas. mj. Morav.numismat.zprávy./ Nekrology: Archiv.čas.,33,1983,č.2,s.105-106. - Genealogické a heraldické informace,1983,č.1,s.56-58. - Heraldika a genealogie. Zpravodaj České heraldické a genealogické společnosti,16, 1983,č.3,s.186.

František Žižka (3)

Autor publikací z oblasti chovu drůbeže.

František Zemánek (2)

Narozen 7. 8. 1936 v Horním Jelení u Hořic, zemřel 1. 11. 2018. Chemik, asistent katedry učitelství a didaktiky chemie zaměřený na fyzikální chemii a překlady z ruštiny, němčiny a angličtiny.

František Zapletal (4)

Narozen 24.5.1924 v Přerově, zemřel 20.1.1988 v Olomouci. Vysokoškolský pedagog, matematik.

František Žabka (2)

Narozen 4.2.1928 v Horním Jelení , zemřel 9.9.1998 v Hradci Králové. Turistická publikace.

František Wiesner (4)

Narozen 1893, zemřel 1970. Dr.,ing., specializace na strojní inženýrství, energetiku; Též publikace o pěstování zeleniny.

František Vyhlídal (2)

Narozen 4.5.1947 v Prostějově. Autor publikace o historii mistrovství světa v ledním hokeji.

František Vyčichlo (4)

František Vyčichlo byl český matematik a pedagog. Po maturitě na pardubické reálce v roce 1923 nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a České vysoké učení technické v Praze. Roku 1928 dostal aprobaci pro výuku matematiky a deskriptivní geometrie pro střední školy. V roce 1929 obdržel titul doktora přírodních věd za vědeckou práci Kleinův souřadný systém v přímkové geometrii a jeho souvislost s Kummerovou plochou. V letech 1926–1930 pracoval jako asistent profesora Kloboučka na ČVUT, roku 1928 převzal přednášky po zemřelém učiteli Machytkovi. Suplování za nepřítomné učitele se věnoval i na přírodovědecké fakultě, v letech 1929–1930 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Göttingenu. V letech 1930–1942 vyučoval na reálce v Karlíně. Ve školním roce 1937–1938 pobýval na studijním pobytu ve Florencii, kde se zabýval geometrií, diferenciálními a integrálními rovnicemi a přednášel o konformní geometrii. V roce 1939 habilitoval na Univerzitě Karlově z matematiky a geometrie. Od roku 1942 vyučoval deskriptivní geometrii na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze. V roce 1946 byl jmenován řádným profesorem matematiky s účinností od roku 1945 na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, kde od 1. října 1945 přednášel. Rovněž se stal přednostou I. ústavu matematiky. V roce 1950 sjednotil 10 ústavů matematiky a 2 ústavy deskriptivní geometrie do katedry matematiky. Působil jako vedoucí katedry matematiky a zároveň rektor. Přednášel rovněž na dalších vysokých školách . Zabýval se tvorbou učebnic, učebních plánů a osnov. Podílel se na reorganizaci Československé akademie věd a spolu s profesorem Ivo Babuškou na ustavení Matematického ústavu ČSAV. V roce 1956 mu byla udělena hodnost doktora fyzikálně-matematických věd. Zemřel 6. ledna 1958....

František Vopat (3)

Narozen 11.2.1908 v Litovli, zemřel 25.10.1958 v Praze. Fotograf, fotografické publikace.

František Volf (4)

Narozen 7.9.1898 v Branné u Třeboně, zemřel 3.1.1979 v Praze. Ing., dr.techn., docent, rybářský patolog, publikace z oboru.

František Vích (4)

Narozen 12. 11. 1932 v Nechanicích, zemřel 25. 7. 1996 v Hradci Králové. Ředitel knihovny, bibliograf, knihovník v Hradci Králové.

František Tylšar (4)

Narozen 12. 12. 1966 v Šumperku. Básník, textař, lektor vzdělávání dospělých, železniční specialista, podnikatel.

František Tuláček (2)

Ing. František Tuláček pocházel z rodiny rolníka v Budiměřicích. Jako nejstaršího syna ho rodiče poslali na studia. Na nymburském reálném gymnáziu maturoval ve válečném roce 1941. Protože české vysoké školy byly v Protektorátu Čechy a Morava uzavřeny, Vysokou školu zemědělskou v Praze absolvoval s titulem zemědělského inženýra až po válce. Pak pracoval na několika místech Čech v drůbežářských závodech, kde získával další praktické zkušenosti pro svou budoucí učitelskou dráhu. Jeho nejvyšším zařazením byl post technicko-výrobního náměstka ředitele Drůbežářských závodů v Plzni v padesátých letech. V dalším vzestupu mu tehdy zabránilo více důvodů: kromě náboženského vyznání, "kulackého" původu jeho samého i jeho manželky to bylo především tvrdošíjné odmítání vstupu do KSČ. S celou rodinou se proto přestěhoval na Hanou do Přemyslovic na Prostějovsku, kam byla z Jeseníku přemístěna celostátní drůbežnická škola s internátem. Dostal na ní místo učitele, dálkově si doplnil pedagogické vzdělání. V dalších letech vychovával ve zdech novogotického zámku konfiskovaného roku 1951 potomkům Edmunda Bochnera v Přemyslovicích středoškolskou mládež připravující se na zaměstnání v drůbežářství, popř. na studium na zemědělských fakultách. František Tuláček byl autorem řady odborných publikací, vědeckých článků i učebnic z oboru chovatelství drůbeže. Zabýval se především teorií chovu drůbeže, genetikou a plemenářstvím. Byl posuzovatelem drůbeže na výstavách , které i sám organizoval, a samozřejmě také dlouholetým funkcionářem Českého svazu chovatelů drobného zvířectva. Jako první Čech byl roku 2008 vyznamenán Medailí za zásluhy Evropského chovatelského svazu. Stal se nestorem českého drůbežářství. Ani po odchodu do penze nepřestal s chovem kachen a králíků, dokud mu síly sloužily pomáhal v přemyslovické drůbežárně ještě alespoň jako noční hlídač. V létě 2012 oslavil v rodinném kr...

František Tomáš Bratránek (2)

F. T. Bratránek se narodil 3. 11. 1815 v Jedovnici nedaleko Blanska. Studoval na gymnáziu v Brně a na univerzitě v Olomouci a Vídni. To už byl členem augustiánského kláštera na Starém Brně, druhem F. M. Klácela, Ř. Mendela a P. Křižkovského. Ve Vídni se seznámil s Heglovou filozofií, měl přístup do salónu Goethovy snachy Ottilie a stal se důvěrníkem jejích synů. Plodem jeho duchovních zkušeností byla řada filozoficko-estetických studií o Geothových dílech a první velké edice z Goethovy korespondence, např. se zakladatelem Národního muzea v Praze Kašparem, s hrabě Šternberkem, bratry Humboldtovými a d. Po dosažení doktorátu z filozofie se Bratránek stal asistentem profesora Ignáce J. Hanuše na univerzitě ve Lvově. V roce 1844 byl povolán do Brna na místo sesazeného Klácela. Udržoval kontakty s B. Němcovou a utopickým Česko-moravským bratrstvem. V letech 1851 - 1881 působil jako profesor německé literatury na univerzitě v Krakově. Překládal do němčiny, zejména polskou literaturu. Zemřel 2. 8. 1884 v Brně.

František Šujan (4)

Narozen 3.7.1859 v Kloboučkách u Bučovic, zemřel 19.7.1944 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, publikace z oboru historie.

František Štros (2)

František Strelka (4)

Slovenský autor publikací z oboru výroby ovocných vín, Ing.

František Stibitz (3)

František Stibitz byl československý hráč, trenér, rozhodčí, pedagog a sportovní funkcionář basketbalu  a volejbalu. Byl všestranný sportovec, hrál basketbal, volejbal, byl mistrem republiky v judu těžké váhy. V roce 1946 byl hráčem basketbalového týmu Československa, který získal v Ženevě titul mistra Evropy, a vyhrál také světovou univerziádu 1947 v Paříži. Od roku 1947 působil jako vysokoškolský pedagog Univerzity Karlovy v Praze, byl vedoucí katedry tělesné výchovy Pedagogické fakulty a od roku 1959 působil na katedře sportovních her ITVS . V roce 1961 úspěšně habilitoval na docenta. Je autorem více jak 30 vysokoškolských skript a odborných publikací z oblasti pravidel a metodiky sportovních her, z nich nejznámější „Odbíjená“ se stala uznávanou metodickou příručkou a byla přeložena do několika světových jazyků. Zároveň vymyslel a jako první popsal a publikoval "odbití míče souruč spodem" čili tzv. bagr - prvek, bez kterého je od 60. let 20. stol. již odbíjená zcela nemyslitelná. Je Čestný člen ČVS, osobnost Galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu, držitel Zlaté medaile FIVB . V roce 2011 byl uveden in memoriam do Světové volejbalové síně slávy . volejbal úspěchy

František Stehlík (2)

František Stehlík byl český fotbalista, obránce, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál 13. června 1926 své jediné utkání a to se Švédskem, které skončilo remízou 2:2. Gól v reprezentaci nedal. V československé lize hrál za Viktorii Žižkov, ČAFC Vinohrady a SK Čechie Karlín. Nastoupil v 62 ligových utkáních a dal 1 gól. Ve Středoevropském poháru nastoupil v 5 utkáních.

František Špaček (3)

František Špaček byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Tišnov-Blansko. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda Jednotného zemědělského družstva v obci Lomnička.

František Skorunka (4)

Literární historik, kritik a prozaik Syn zedníka. Studoval gymnázium v Českém Krumlově a češtinu a dějepis na PedF v Českých Budějovicích . Učil na ZŠ, nejprve 1965–67 v Besednici, v Hořicích na Šumavě a v Mladé Vožici . Poté byl půl roku na tvůrčím stipendiu a krátce pracoval jako strojník v čistírně odpadních vod v Táboře. 1978–81 opět učil na ZŠ v Táboře. Od roku 1981 byl odborným asistentem na katedře české literatury PedF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, nyní zde působí jako externí pedagog. Povídky a publicistiku uveřejňoval v Tvorbě, Kmeni, Rudém právu, Mladé frontě, Práci, Vlastě, Literárním měsíčníku, Mladém světě, Jihočeské pravdě aj., prózy pro děti ve Sluníčku, Mateřídoušce, Ohníčku a Pionýru. Po roce 1990 přispívá do Českobudějovických listů, Haló novin a Obrysu-Kmene. Spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí, mj. je autorem televizní hry Neviditelné nebezpečí . Skorunkovo didaktické až moralistní zaměření se nejvýrazněji projevilo v knize Já, tvůj bližní, sbírce povídek založených na kritice sobectví a lhostejnosti, či naopak na kladném příkladu. Takovým vzorem je i hrdina historického románu ze Šumavy Hlas velikého chóru, který dospívá od katolické víry k revolučnímu uvědomění, a také hrdina románu Bezpečné místo, jenž je v manželském soužití sice neúspěšný, ale v zaměstnání se činorodostí ostře odlišuje od téměř satiricky pojatých spolupracovníků. Vzpomínková próza Údolí věčných návratů dosahuje osobitosti v pasážích, v nichž si autor se sebeironií vybavuje své outsiderství.

František Škoda (2)

Narozen 20. 2. 1931 v Libáni, zemřel 9. 11. 1988 tamtéž. Malíř, portrétista a krajinář , také tvůrce exlibris.

František Sembdner (4)

Narozen 4.3.1910 v Dubí, zemřel 16.1.1977 v Praze. Malíř, grafik, restaurátor.

František Šamberger (4)

František Šamberger byl český lékař působící v oboru dermatovenerologie. V roce 1896 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1900 zde působil na kožní klinice, kterou roku 1918 převzal po profesoru Vítězslavu Janovském, a byl jejím přednostou až do roku 1939. Byl profesorem kožních a venerických chorob na Univerzitě Karlově v Praze a zasloužil se o rozvoj české dermatovenerologie. Zabýval se endokrinologií a patogenezí kožních onemocnění. Vypracoval vlastní systém klasifikace kožních chorob. Založil časopis Česká dermatologie, jehož redaktorem byl od konce prvního ročníku po dobu 39 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

František Šalda (3)

Narozen 1.10.1890 v Železném Brodě. Učitel, autor pedagogických spisů.

František Šafránek (5)

Mgr., autor učebnic češtiny pro základní školy.

František Růžička (2)

Narozen 17.3.1942 v Praze. Publicista. Cestopisné reportáže.

František Rut Tichý (4)

František Rut Tichý byl český spisovatel, básník, autor literárních studií a monografií a překladatel. Civilním povoláním byl středoškolský profesor .

František Říha (2)

Právník, příručky o daňových poplatcích, publikoval ve 40. letech 20. století.

František Řečinský (3)

Narozen 1946. Novinář, publicista, věnuje se společenskovědním tématům, též autor dětské literatury.

František Rambousek (4)

Ing., architekt, práce v oboru, překlad ze slovenštiny.

František Rada (3)

František Rada byl český řezbář a restaurátor. František Rada se narodil 2. října 1910 v Kelči do rodiny Vincence Rady. Po základní škole šel na státní dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí. Na popud kamarádů pak studoval na vysoké umělecko-průmyslové škole v Praze, kde ho učil prof. Karel Dvořák. Povoláním byl sochař a řezbář v Žatci. František pracoval na několika významných dílech. Např. se podílel na dokončování sousoší Cyrila a Metoděje na Karlově mostě. Další jeho významné dílo bylo i Smutek. Je možno zmínit i pomník Osvobození, který se nachází na Kruhovém náměstí v Žatci. Pracoval též na sochách Narození a Malínským. Kromě soch vyřezával i betlémy. Jeden jeho betlém se nachází v kostele Sv. Josefa v Senetářově.

František Rábek (3)

Slovenský teolog, katolický biskup, náboženské práce.

František Púry (5)

JUDr. František Púry, Ph.D. je předseda trestního kolegia, soudcem je od roku 1985 a soudcem Nejvyššího soudu od roku 1993. Vystudoval střední vojenskou školu v Prešově a jako voják z povolání sloužil u leteckého útvaru, odkud byl vyslán ke studiu práv. V roce 1984 absolvoval brněnskou právnickou fakultu a o rok později byl po složení soudcovské zkoušky jmenován soudcem obvodového vojenského soudu v Českých Budějovicích. Už o tři roky později byl jmenován k vyššímu vojenskému soudu v Táboře a v roce 1990 byl díky své vysoké odbornosti, morálním a charakterovým vlastnostem, i přes dřívější členství v KSČ, jmenován k Nejvyššímu soudu ČSFR, kde působil nejdříve v jeho vojenském kolegiu a po jeho zrušení v kolegiu trestním. Spolu s kolegy Stanislavem Rizmanem a Pavlem Šámalem jsou známými spoluautory velkých komentářů k trestnímu zákoníku.

František Poulíček (2)

Narozen 23. 9. 1898 v Zahrádce u Ledče nad Sázavou, zemřel 29. 8. 1971 v Praze. Odborný učitel, přírodopisné publikace, slavnostní projevy k svátkům Rumunska a bývalé Jugoslávie.

František Pavlíček (5)

František Pavlíček byl český dramatik a scenárista. František Pavlíček vystudoval slavistiku a estetiku na Filosofické fakultě UK. Od roku 1950 působil jako redaktor Československého rozhlasu, později i jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov. Roku 1965 se stal uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech, kterým byl až do roku 1970. Po roce 1970 byl pro svou angažovanost v roce 1968 nucen opustit veškerá místa v kultuře a stal se zakázaným autorem. Od té doby až do roku 1989 pracoval v několika dělnických profesích. V tomto období byly jeho hry hrány pod různými pseudonymy či jmény jeho přátel. Roku 1977 podepsal Chartu 77. Roku 1990 byl jmenován ústředním ředitelem Československého rozhlasu, kterým byl až do svého odchodu do důchodu v roce 1991. 18. října 2002 obdržel čestné občanství v rodné obci Lukov. V tomto oboru se staly známější jeho dramatizace jiných autorů, než jeho vlastní hry.