Všichni Autoři a témata

John Bellairs (3)

John Anthony Bellairs byl americký autor známý svými fantazy romány a gotickými mysteriózními novelami pro mládež, v kterých vystupují Lewis Barnavelt, Rose Rita Pottinger, Anthony Monday a Johnny Dixon. Vystudoval Chicagskou univerzitu a Universitu v Notre Dame. Byl nominován na cenu Edgar Award za nejlepší knihu pro děti. Jeho kniha Dům s hodinami se dočkala filmové adaptace.

John Astrop (4)

Napsal a ilustroval více než 150 dětských knih. Od konce 60. let 20. století se věnuje astrologii - pořádá přednášky, poskytuje rady a píše. Je ženatý s malířkou Caroline Smithovou, autorkou Základů tarotu a Měsíčního věštění. Na obou knihách John spolupracoval.

John Ardagh (4)

John Anthony Charles Ardagh , britský novinář, spisovatel, rozhlasový redaktor. Práce z oboru moderních francouzských, německých a evropských dějin.

John A Wiseman (1)

Johannes Steinhoff (3)

Stíhací letec Luftwaffe v období 2. světové války, stíhací eso a držitel Rytířského kříže k Železnému kříži s dubovými ratolestmi a meči. Po havárii při startu roku 1945 utrpěl popáleniny, které ho poznamenaly na celý život i přes množství plastických operací. Po válce se účastnil budování nového spolkového německého letectva, Bundesluftwaffe, v USA se podílel na výcviku pilotů proudových letadel, v Paříži působil ve funkci velitele štábu leteckých sil NATO, Jako generálmajor pracoval coby německý zástupce ve štábu NATO ve Washingtonu D.C. a na konci jako generál stal na pozici inspektora nové Luftwaffe. Zemřel 21. 2. 1994 ve věku nedožitých 81 roků.

Johannes Höhne (4)

Autor zahrádkářských příruček.

Johanna Marianna Burg (3)

Vlastním jménem Hana Bartošová, zemědělská inženýrka. Narodila se v roce 1951 v Praze. Po gymnáziu vystudovala Vysokou školu zemědělskou. Působila v různých profesích a od roku 1994 pracuje jako podnikatelka v zemědělství. Literární činností se zabývá od počátku devadesátých let. Napsala řadu humoristických povídek a několik scénářů. V posledních letech se věnuje historii rodu Habsburků. Je vdaná, má jednoho syna a trvale žije ve Lhotce u Berouna.

Johanna Handschmann (4)

Německá autorka knih zdravé výživy.

Johann Peter Eckermann (2)

Johann Peter Eckermann byl německý básník a blízký důvěrník Johanna Wolfganga Goetha. Je znám hlavně svými biografickými Rozhovory s Goethem . Narodil se 21. září 1792 v chudé rodině ve Winsenu nedaleko Hamburku. Jak sám popisuje, vyrůstal v bídě a do školy chodil jen sporadicky. Měl ale štěstí, když si vlivní lidé v jeho rodném městě všimli jeho nadprůměrných schopností. Mladého Eckermanna podporovali a ten v letech 1808–1813 pracoval na různých úřednických místech. Poté, co dobrovolně bojoval v osvobozenecké válce proti Francii , odešel do Hannoveru, aby se vyškolil u malíře Ramberga. Nemoc a nedostatek peněz jej ale po krátké době donutily tento plán opustit a znovu přijmout práci ve státní správě. Uvědomoval si, že mu chybí vzdělání, navštěvoval tedy v Hannoveru gymnázium a věnoval se horlivě studiu literatury. Zvláště Goethovo dílo na něj hluboce zapůsobilo. Po krátkém studiu na gymnáziu se Eckermann pokusil studovat práva a filologii na univerzitě v Göttingenu, ale brzy musel studia přerušit pro nedostatek peněz. V roce 1822 se přestěhoval do Empelde poblíž Hannoveru. Inspirován velkými vzory, začal sám psát verše. Napsal také soubor pojednání Příspěvky k poesii, se zvláštním odkazem na Goetha a rukopis poslal Goethovi do Výmaru. Odezva z Výmaru byla kladná a Eckermann 10. června 1823 navštívil Goetha . Goethe mladého muže přijal vlídně a postupně mu svěřil redigování svých poznámek a rukopisů, jakož i přípravu sebraných děl pro velké vydání poslední ruky. Eckermann se nestal Goethovým sekretářem, ale pracoval pro něj v nezávazném a neplaceném vztahu. Pět let po Goethově smrti píše Eckermann nakladateli Brockhausovi: „Můj poměr ke Goethovi nebyl ničím jiným než vztahem žáka a spolupracovníka. A tento vztah mi přišel dost draho, neboť jsem celý ten čas žil na své vlastní útraty a jen občas se mi dos...

Johann Hari (5)

Švýcarsko-skotský spisovatel a novinář. Napsal knihy o tématech deprese, boje s drogami, původním vzděláním sociolog a politolog.

Johann Georg Albrechtsberger (2)

Johann Georg Albrechtsberger byl rakouský skladatel, varhaník a hudební teoretik, který žil od 3. února 1736 do 7. března 1809. Je známý především pro svůj přínos hudebnímu světu v období klasicismu. Albrechtsberger působil dlouhá léta jako varhaník ve vídeňské katedrále svatého Štěpána, což byla prestižní funkce, která odrážela jeho mimořádné hudební schopnosti. Jeho skladby zahrnují celou řadu děl, jako jsou preludia, fugy, koncerty pro různé nástroje a duchovní hudba.

Johann Baptist Krebs (4)

Německý zpěvák, svobodný zednář a autor esoterické literatury.

Johana Hovorková (4)

Novinářka, redaktorka, editorka, pracovnice v oblasti médií a public relations.

Johan Huizinga (4)

Johan Huizinga byl nizozemský kulturní historik, autor knihy Homo ludens. Huizinga se narodil v rodině univerzitního profesora lékařství, po maturitě studoval jazyky, historii a antropologii v Groningenu a roku 1895 složil státní zkoušku pro učitele nizozemštiny a dějepisu. Po krátkém pobytu v Lipsku promoval roku 1896 v Groningenu prací o komické postavě Vidušaky ve starém indickém divadle. Od roku 1897 učil historii v Haarlemu a od roku 1903 přednášel starou indickou literaturu v Amsterdamu. Od roku 1905 přednášel historii v Groningen a od roku 1915 byl profesorem obecné historie v Leidenu, a to až do zavření univerzity nacisty v roce 1942. Od roku 1916 byl vedle toho členem Nizozemské akademie věd a redaktorem kulturního časopisu De gids. Roku 1919 vyšla jeho kniha Podzim středověku, která ho proslavila. Roku 1926 podnikl cestu po USA, v letech 1927–1931 byl děkanem fakulty a roku 1933 rektorem Leidenské univerzity. Přednášel v mnoha zemích a získal čestné doktoráty v Tübingen a v Oxfordu. Roku 1938 vyšla jeho druhá slavná kniha, Homo ludens, základní kulturně-antropologické pojednání o kulturním významu hry. Jako rektor univerzity vyloučil 1933 ze studentské konference německého nacistického studenta pro jeho antisemitský článek, což vyvolalo diplomatický protest z německé strany a přivodilo Huizingovi zákaz publikací v Německu. Po obsazení Nizozemska Německem byl roku 1942 nejprve internován, ale na základě lékařského dobrozdání propuštěn do domácího vězení v obci De Steeg, kde roku 1945 zemřel. Huizinga napsal řadu historických prací o dějinách Nizozemska v 15. a 16. století a o různých tématech kulturních dějin, životopis Erasma Rotterdamského a mnoho jiných; jeho sebrané spisy mají 9 svazků V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johan Huizinga na německé Wikipedii. ...

Joel Harrison (1)

Britský odborník v oblasti alkoholických nápojů, zaměřuje se na whisky a destiláty. Též pracuje v marketingu.

Joe Todd-Stanton (3)

Britský autor a ilustrátor dětských knih.

Joe R Lansdale (4)

Držitel několika cen Brama Stokera. Koncem 80. let je obdržel mj. za naturalistickou povídku Noc, kdy nešli na horror, odehrávající se v době premiéry Romerova filmu Night of the Living Dead a za novelu S mrtvolákama v poušti kadilaků, která spadá do Lansdalem vytvořeného nového subžánru zombie western. Obě díla u nás vyšla ve sbírce Bizarníma rukama. Lansdale je také autorem scénáře k ceněné horrorové komedii Bubba Ho-Tep a tvůrcem předlohy k úvodnímu dílu úspěšné televizní série Masters of Horror. J. R. Lansdale je jedním z nejlepších horrorových spisovatelů posledních 25 let a může být považován za chybějící mezičlánek mezi Stephenem Kingem a Clivem Barkerem.

Joe Morella (2)

Americký autor biografických knih o amerických hercích.

Joe Hox (5)

Americký ilustrátor, grafický designér, autor uměleckých graffiti a výtvarný pedagog.

Joe Esposito (3)

Americký filmový herec a producent.

Jody Lynn Nye (5)

Americká spisovatelka, autorka sci-fi povídek.

Joanna Schaffhausen (2)

Americká spisovatelka Joanna Schaffhausenová umí nejen psát, ale také zacházet se skalpelem, což se naučila během svého studia neurovědy. Má doktorát z psychologie, což odráží její dlouhodobý zájem o mozek - jak se vyvíjí a kolika různými způsoby se to může pokazit. Předtím pracovala jako vědecký editor v oblasti vývoje léků. Ještě předtím pracovala pro televizní zpravodajskou stanici ABC News jako redakční producentka, kde psala pro pořady jako World News Tonight, Good Morning America a 20/20. Žije se svým mužem a dcerou v Bostonu.

Joanna Farrow (3)

Autorka kuchařských knih.

Joanna Bolouri (3)

Joanna Bolouri je spisovatelka a bloggerka. Její první román "The List" byl publikován v dubnu 2014, a překladatelské práva byla prodána do Turecka, Slovinska, Francie, Litvy, České republiky, Slovenska, Maďarska, Portugalska, Německa, Brazílie, Chorvatska a Španělska. V současné době někde v Glasgow pracuje na svém druhém románu "I Followed the Rules", který bude vydán v rocre 2015.

Joann Sfar (4)

Joann Sfar je francouzský autor komiksů, komiksových knih, spisovatel a filmový režisér. Sfar se narodil v Nice, populární zpěvačce Lilou a právníkovi André Sfarovi, který se stal známý pro účast na stíhání neonacistů. Matka mu zemřela, když mu byly tři roky. Vyrůstal s otcem a s dědečkem, vojenským lékařem ukrajinského původu, který během druhé Světové Války působil v Nezávislé brigádě Alsasko-Lotrinsko . Sfarův dědeček údajně zachránil pravici velitele brigády spisovatele André Malrauxe, za což získal francouzské občanství. Jde o velmi plodného umělce, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů nové vlny francouzsko-belgického komiksu. Sám ale odmítl tvrzení, že by se spolu s umělci jako Christophe Blain, Marjane Satrapi a Lewis Trondheim snažili vytvořit alternativní scénu nebo nové hnutí v komiksu. Mnohé jeho komiksy byly zveřejněny v nakladatelství L'Association, které založil v roce 1990 Jean-Christophe Menu spolu se šesti dalšími umělci. Pracoval také s mnoha dalšími umělci jako jsou David B. a Lewis Trondheim. Seriál Donjon, který vytvořil s Trondheimem, se v mnoha zemích stal kultovním. Některé jeho komiksy jsou inspirovány jeho židovským původem. Sfar je synem židovských rodičů . Sám označuje svůj humor ve svém seriálu Professeur Bell jako sefardský. Také Rabínova kočka je jasně inspirována sefardskými vlivy. Les olives noires je seriál o židovském dítěti v Izraeli v době Ježíšově. Stejně jako Rabínova kočka obsahuje mnoho historických a teologických informací. Jeho dílo ovlivnil především Fred a André Franquin stejně jako Marc Chagall, Chaim Soutine, Will Eisner, Hugo Pratt a John Buscema. V letech 2009–2010 napsal a režíroval životopisný film Serge ...

Joan Wester Anderson (2)

Americká publicistka a spisovatelka, autorka populárně-naučných knih.

Joan Weigall Lindsay (2)

Australská spisovatelka, dramatička, esejistka a vizuální umělkyně.

Joan Didion (3)

Americká spisovatelka, novinářka a filmová scenáristka.

Joachim Stammer (2)

Německý autor publikací z oboru zahrádkářství.

Joachim Meisner (4)

Joachim kardinál Meisner byl německý římskokatolický kněz a emeritní arcibiskup v Kolíně nad Rýnem. Vyrůstal se třemi bratry v silně katolickém prostředí v tehdy německé Vratislavi. Po odsunu Němců z Polska v roce 1945 a smrti otce v témže roce se jeho rodina usadila v durynské obci Körner. Meisner se vyučil bankovním úředníkem a v roce 1951 vstoupil do magdeburského kněžského semináře, v němž dodatečně složil maturitní zkoušku. V letech 1959 až 1962 studoval filosofii a teologii v Erfurtu, kde byl také 8. dubna 1962 vysvěcen na jáhna a 22. prosince 1962 na kněze. Následně působil jako farní vikář v lázeňském městě Heilbad Heiligenstadt a poté v Erfurtu. V roce 1969 získal doktorát teologie na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě. V roce 2015 se pak stal jedním z laureátů Ceny ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva. Dne 17. března 1975 byl Meisner jmenován pomocným biskupem erfurtsko-meiningenským a titulárním biskupem vinským. Biskupské svěcení přijal 17. května téhož roku z rukou Huga Aufderbecka, tehdejšího apoštolského administrátora erfurtsko-meiningenské diecéze. Dne 22. dubna 1980 jej papež Jan Pavel II., s nímž se osobně znal již řadu let, jmenoval biskupem berlínským. Do úřadu byl uveden 17. května téhož roku. Berlínské biskupství se svou východní a západní částí diecéze patřilo v době rozděleného Německa z hlediska církevní politiky k nejobtížnějším biskupským úřadům. V letech 1982–1989 předsedal Berlínské biskupské konferenci . V konzistoři 2. února 1983 byl jmenován kardinálem. Po smrti kolínského arcibiskupa Josepha kardinála Höffnera v roce 1987 byl Meisner jmenován 20. prosince 1988 jeho nástupcem; do úřadu byl uveden 12. února 1989. Jeho biskupské heslo znělo Spes nostra firma . V listopadu 2011 se jako zvláštní papežský legát zúčastnil oslav 800. výročí narození sv. Anežky České v P...

Joachim Fest (4)

Joachim Clemens Fest byl německý historik a žurnalista. Vystudoval historii, germanistiku, sociologii a dějiny umění v Freiburgu, Frankfurtu nad Mohanem a v Berlíně. Jedná se o autora publikací z oblasti historie, které se věnují dějinám Třetí říše či německému protinacistickém odboji. Pracoval též v řadě médií, např. Norddeutscher Rundfunk či v letech 1973 až 1993 v Frankfurter Allgemeine Zeitung. Na přelomu 80. a 90. let se zapojil do diskuse historiků ohledně postavení druhé světové války a holocaustu v dějinách, ve které podporoval názory německého historika Ernsta Nolteho. Krátce před svou smrtí kritizoval Güntera Grasse, který se přiznal k tomu, že sloužil jako dobrovolník u Waffen SS. Předmětem Festovy kritiky nebylo samotné Grassovo členství v jednotkách Waffen SS, ve kterých Fest také ke konci války bojoval, ale skutečnost, že Grass jiné za jejich nacistickou minulost kritizoval a snažil se vůči nim vystupovat jako morální autorita. Spolupracoval i na scénáři filmu Pád Třetí říše

Jo Callaghan (2)

Jitka Walterová (4)

Narozena 12.9.1947 v Praze. Grafička, ilustrátorka.

Jitka Volfová (2)

Jitka Volfová je česká politička a úřednice, od roku 2016 zastupitelka Libereckého kraje , od roku 2018 starostka města Česká Lípa, členka hnutí ANO 2011. Po absolvování střední ekonomické školy v České Lípě vystudovala Provozně ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze . Pracuje jako vedoucí odboru Hospodaření s majetkem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Od ledna 2015 je také členkou dozorčí rady společnosti Městské lesy Česká Lípa. Jitka Volfová žije ve městě Česká Lípa. Do komunální politiky vstoupila, když byla ve volbách v roce 2014 zvolena jako nestraník za hnutí ANO 2011 zastupitelkou města České Lípy. Na kandidátce byla původně na 6. místě, vlivem preferenčních hlasů ale skončila první. Působila jako členka Finančního výboru a předsedkyně Výboru pro pronájem a prodej nemovitostí. V roce 2015 se stala členkou hnutí ANO 2011. V krajských volbách v roce 2016 byla lídryní kandidátky hnutí ANO 2011 v Libereckém kraji a byla zvolena zastupitelkou. Dne 22. listopadu 2016 byla zvolena 1. náměstkyní hejtmana, na starost měla ekonomiku, správu majetku a informatiku. V komunálních volbách v roce 2018 obhájila mandát zastupitelky města Česká Lípa, když byla lídryní kandidátky hnutí ANO 2011. Dne 21. listopadu 2018 byla zvolena starostkou města, ve funkci vystřídala po čtyřech letech Romanu Žateckou z ČSSD. V krajských volbách v roce 2020 byla lídryní kandidátky hnutí ANO 2011 v Libereckém kraji a stala se znovu zastupitelkou. Skončila však v pozici 1. náměstkyně hejtmana.

Jitka Vokšická (5)

Mgr., vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze, věnuje se dětem s poruchami učení, učí na 1. stupni ZŠ v Praze, podílela se na tvorbě školního vzdělávacího programu.

Jitka Srpová (4)

Odborně se zaměřuje na finanční řízení, finanční analýzu, strategický management, podnikatelský plán, konkurenceschopnost, malé a střední podniky. Je garantem vedlejší specializace Malé a střední podniky v tržním prostředí na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze a garantem předmětů Založení a řízení malých a středních podniků, Ekonomika malých a středních podniků.

Jitka Severinová (4)

Autorka didaktických publikací pro děti.

Jitka Neradová (2)

Narodila se v Benešově u Prahy, do školy chodila právě v Neveklově. V roce 1992 absolvovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor dějepis a ruský jazyk. Nyní pracuje jako učitelka dějepisu a dějin umění na Gymnáziu Thomase Manna v Praze 8 a ruského jazyka na gymnáziu PORG. Publikovala dosud pouze časopisecky, na stránkách časopisů popularizuje historické příběhy, spolupracuje s regionálním tiskem a rediguje učebnice historie. V současné době se věnuje životopisné tvorbě a povídkovým příběhům. Několik povídek publikovala ve sbírce Slepičí polévka pro duši.

Jitka Malá (3)

Narozena 23. 6. 1963 v Brně. Ing., práce ze stavební chemie, chemie a technologie vody, ovzduší a stavebních materiálů.

Jitka Mádrová (5)

Překladatelka a autorka knih pro děti.

Jitka Macenauerová (4)

Autorka a vydavatelka webu Chemické pokusy - hravě i doma.

Jitka Ludvová (4)

Narozena 1.10.1943 v Holešově. Muzikoložka, práce a překlady z oboru. Zabývá se hudbou a divadlem německé menšiny na českém území a dějinami divadelního života v Čechách z hlediska kontaktu německé a české kultury.

Jitka Křesálková (4)

Narozena 5. 12. 1924 v Praze, zemřela 4. 11. 2020. Nakladatelská redaktorka, editorka výboru z díla E. Krásnohorské, překlady z francouzštiny, italštiny a ruštiny. Též slavistka a vysokoškolská pedagožka. Práce z oboru, též práce o česko-italských kulturních vztazích.

Jitka Komendová (4)

Narozena 1976. Historička, rusistka, specializuje se na středověkou kulturu východní Evropy.

Jitka Henryková (5)

Autorka studovala filmovou dramaturgii v Praze, pracovala nějaký čas jako dramaturg, psala divadelní a rozhlasové hry později romány s útočným humorem zaměřené proti diktaruře, proti materialismu, násilí a válce. Patřila k tak zvaným „šuplatovým“ autorům. Jediné honoráře byly výslechy. Teprve od roku 1965 mohla díky politické oblevě začít vydávat. Její hry vysílal pražský, bavorský a hamburský rozhlas, její romány byly za pár dní rozebrané. Po sovětské okupaci emigrovala do Švýcarska, nejdřív do Curychu, potom do Lugána. Tam zjistila, že má schopnost léčit energií a otevřela si bio-energetickou praxi. Napsala devět románů a vyléčila řadu případů s kterými si universitní medicína nevěděla rady

Jitka Gavendová (3)

Pedagožka, autorka studijních materiálů k maturitním zkouškám z českého jazyka a literatury.

Jitka Ciampi Matulová (1)

Narozena 12. 10. 1976 v Brně. Mgr., Ph.D., historička umění, divadelní historička, scénografka a vysokoškolská učitelka.

Jitka Borovská (3)

Spoluautorka publikace.

Jitka Badoučková (4)

Mgr. Jitka Badoučková se narodila 29. září 1951 v Děčíně. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem a od 12 let publikuje kromě poezie i články v novinách a časopisech. Její poezie je vysílána i v rozhlase. Působila rovněž jako zpravodajka z Itálie, kde řadu let žila. V milánském nakladatelství Edizioni Nuove Scritture vydala sbírku Universo per l´unica stella . Soudní tlumočnice italštiny a překladatelka z angličtiny úspěšné série knih tibetského lámy Lobsanga Rampy , jakož i knih MUDr. Stanislava Grofa na téma transpersonální psychologie a holotropního dýchání. Od r. 1986 je rovněž instruktorkou holotropního dýchání pokročilého stupně. Počínaje rokem 2010 jsou její verše každoročně zařazovány do italského básnického diáře Agenda dei poeti a v současnosti se uplatňuje i jako autorka textů písní.

Jirka Mačák (4)

Narozen 1940. Patolog a vysokoškolský pedagog.

Jiřina Sedláková (1)

Narozena 12.2.1928 v Praze. Promovaná filoložka, lektorka katedry češtiny, autorka průvodce po Židovském muzeu.

Jiřina Jiřičková (5)

Narozena 1977 v Mladé Boleslavi. Odborná asistentka Katedry hudební výchovy Univerzity Karlovy, práce z oboru.

Jiřina Hásová (3)

Narozena 21. 2. 1954 v Praze. Doc., JUDr., Ph.D., právnička a vysokoškolská pedagožka zaměřená na insolvenční právo, obchodní právo a právo ochrany spotřebitele. Autorka prací z oboru.

Jiří Zhor (4)

Narozen 2.7.1903 v Kutné Hoře, zemřel 13.1.1979 v Praze. JUDr., úředník, próza, osvětová publikace, sakrální umění.

Jiří Zeman (5)

Narozen 5.9.1926 v Táboře. PhDr., publikace z oboru kybernetiky, překlad z ruštiny,též publikace z filozofie a přírodovědeckého poznání.

Jiří Weiss (3)

Jiří Weiss byl český režisér a scenárista židovského původu. Pocházel ze smíšené česko-německé židovské rodiny. Studoval práva na pražské univerzitě, ale studia nedokončil, a začal pracovat jako žurnalista a filmař. Roku 1939, počátkem 2. světové války jako Žid musel uprchnout před německými nacisty nejen kvůli obavám z pronásledování podle norimberských zákonů. Emigroval do Londýna, kde pracoval pro československou exilovou vládu, například točil dokumentární filmy o službě Čechoslováků v Royal Airforce. Po skončení druhé světové války se vrátil do Prahy a začal opět točit hrané filmy a vyučoval na filmové fakultě AMU. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy po roce 1968 emigroval podruhé, žil v Římě, v Anglii a nakonec se usadil v USA, kde vyučoval do roku 1982 na Hunter College v New Yorku, dále přednášel filmovou vědu jako docent na Kalifornské univerzitě v Santa Barbara v Los Angeles. Kromě toho psal filmové scénáře, divadelní hry, a také pod titulem Bílý mercedes vydal knihu vlastních pamětí. Krátce před listopadem 1989 se vrátil do Prahy a začal točit svůj poslední film – autobiografický film Marta a já. Celkem natočil 22 hraných filmů a mnoho filmů dokumentárních, dvakrát byl nucen emigrovat a pětkrát měnil zemi svého působení. Mezi jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější filmy patří Vlčí jáma s Jiřinou Šejbalovou, Miroslavem Doležalem a mladičkou Janou Brejchovou v hlavní roli. Druhým nejznámějším snímkem se stal film Romeo, Julie a tma natočený podle stejnojmenné novely Jana Otčenáška. S manželkou Martinou Weissovou vychoval dceru a syna. Druhé manželství bylo bezdětné s herečkou Danou Smutnou. Pak měl ještě třetí ženu, se kterou žil v USA . Je pohřben na pražském židovském hřbitově na Olšanech. ...

Jiří Vysušil (4)

Prof. Dr.Ing. Jiří Vysušil, CSc. Po studiu na reálném gymnáziu v Mělníce se Jiří Vysušil věnoval vysokoškolskému studiu ekonomie, které ukončil v roce druhou státní zkouškou na fakultě hospodářských Českého vysokého učení technického, a získal titul komerčního inženýra. Po zaměstnání na Státním úřadu plánovacím, kdo pracoval na finančním odbor, nastoupil na fakultu ekonomicko-inženýrskou ČTUV. Působil zde na katedře účetní evidence u profesora Josefa Blechy a získal zároveň ucelené základy pro svou pozdější práci v tomto oboru. V roce 1960 přešel na katedru ekonomiky a řízení strojírenské výroby, kterou vedl profesor František Brabenec. Tady postupně vytvořil moderní pojetí ekonomických témat, která vyučoval. Byl to nejprve předmět „Národohospodářské plánování a evidence“ a později pečlivě propracovaná a propojená trojice předmětů „Systémy ekonomických informací“, „Ekonomická analýza“ a „Financování podniku“. Tyto tři obory dokonale pokrývaly základní makro mikroekonomické znalosti posluchačů a zaručily jim plnou návaznost na světovou ekonomickou literaturu. Jiří Vysušil získal v roce 1953 doktorát věd obchodních na základě své disertační práce „Problémy stability měny“. V roce 163 obhájil kandidátskou disertační práci na téma „Analýza nákladových druhů a strukturní modely ve strojírenství“, která se zabývala tvůrčím rozpracováním metody „input-output“ laureáta Nobelovy ceny W. W. Leontiffa do oblasti mikroekonomické analýzy . Hlavní myšlenky byly přijaty k přednesení na sympóziu o aplikacích výpočetní techniky „Economics of ADP“ V Římě 1965 a publikovány ve sborníku z této konference. V roce předložil Jiří Vysušil svou habilitační práci na téma „Nové aplikace bilanční metody“ a po úspěšné habilitační přednášce byl jmenován v témže roce docentem pro obor ekonomika a strojírenství. V roce 1968 po vojenské intervenci odjel Jiří Vysušils rodinou z ...

Jiří Votava (2)

Doc. MUDr. Jiří Votava, CSc. působil jakopřednosta Kliniky rehabilitačního lékařství, 1LF a VFN, původní odbornost neurolog, nástavbová "fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace" Po maturitě v letech 1959-1965 studoval Fakultu všeobecného lékařství. Pak nastoupil jako aspirant na Fyziologickém ústavu fakulty a současně začal pracovat na Neurologické klinice -- s pacienty a v EMG laboratoři. 1969-1970 studijní pobyt v Neurofyziologické laboratoři ve Washingtonu. Po návratu měl z politických důvodů měl problém získat místo, koncem 1971 nastoupil na rehabilitační oddělení Neurologické kliniky FVL, spolupracoval na výzkumu v oblasti neurologické rehabilitace s prof. Pfeifferem. Po získání kvalifikace rehabilitačního lékaře organizoval v letech 1979-92 kurzy manipulační terapie a účastnil se výuky . Od r. 1979 přešel na Rehabilitační oddělení, později Kliniku rehabilitačního lékařství 1.LF, kde je od r. 1992 přednostou. Z odborných témat se zabýval rehabilitací dospělých osob i dětí se zdravotním postižením, rehabilitací osob po poranění mozku, využití jógy v rehabilitaci, využitím technických pomůcek v rehabilitaci, zavedením studia ergoterapie. Od r. 1980 spolupracuje s organizacemi osob se zdravotním postižením, od r.1988 spolupracuje s mezinárodní organizací Rehabilitation International, kde je od r. 1991 národním tajemníkem, od r. 2000 členem výkonného výboru. Podílel se na organizaci národních abilympiád i mezinárodní abilympiády v Praze. Spoluautor 12 knižních publikací.

Jiří Voráč (4)

Narozen 1965. Filmový historik, práce z oboru, též práce z oboru dějin divadla a literatury ve vztahu k filmu.

Jiří Vergner (1)

Narození, život i smrt teraristy Jiřího Vergnera jsou svázané s Prahou. Narodil se 27. 4. 1950, dětství prožil s rodiči v Praze. Rodiče se jmenovali Božena a Zdeněk Vergnerovi, dědeček, který bratry Ivana a Jiřího vedl k lásce k přírodě a chovu zvířat, se jmenoval Alois Ryšán. Jeho bratr, Ing. Ivan Vergner krásně vzpomíná: "Od nejranějších let nás rodiče vodili do pražské zoologické zahrady a četli nám knížky o zvířátkách v zoo, takže jsme záhy získali lásku ke zvířatům. V roce 1958 nás rodiče vzali poprvé na podzimní výstavu exotického ptactva v botanické zahradě UK, kde jsme obdivovali andulky, barevné kanáry, astrildy, amadiny a další exotické ptáčky. U klecí s barevnými rázy andulek jsme se díky rodičům seznámili s chovatelem Josefem Popelínským, který se stal pro další tři roky naším exotářským rádcem. Na jeho doporučení se naše matka přihlásila do ZO ČSCHDZ exotáři Praha a my kluci jsme díky tomu mohli s ní chodit na členské schůze. Začali jsme odebírat cyklostylovaný časopis Exotář, což byla naše první odborná chovatelská četba. Zároveň nám rodiče předplatili časopis Živa, kde se psalo o všech druzích zvířat, od hmyzu a ryb po savce. Od jednoho přítele rodiny jsme dostali první dřevěnou klec na ptáky a k Vánocům 1958 první pár andulek - samec byl modrý, samička zelená. K nim záhy přibyla korela. Rodiče nám na doporučení exotářů postavili tři skleněné pokojové voliéry na ptáčky a postupně jsme k tomu získali tři samostatné klece. Chovali zebřičky šedé a skořicové, chůvičky, agapornise, pásovníky, diamantové holoubky, čínské křepelky aj. V roce 1959 jsme navštívili nedávno před tím otevřené Akvárium Tatra na Smíchově a akvarijní rybky nás okouzlily neméně, než před tím ptáčci. Jeden z exotářů, pan Janda, měl doma, kromě exotů v klecích, také akvária. Na základě návštěvy pana Jandy jsme přemluvili rodiče, aby nám vedle chovu ptáčků dovolili akvárium s rybkami, což se záhy podařilo. První kardinálky jsme si přinesli z prodejny pana Sysla na Smíchově koncem rok...