18661–18720 z 153234 Autoři
Jozef Žarnay (4)
je slovenský autor vedeckej fantastiky pre deti. Vzdelanie získaval v rokoch 1961 - 1964 na Pedagogickej fakulte Univerzity P. J. Šafárika v Prešove, kde študoval odbor dejepis - ruština. V rokoch 1964 - 1971 pracoval ako učiteľ v Kluknave, v rokoch 1971 - 1979 v Radaticiach, v roku 1980 pracoval v Stavoprojekte a od roku 1981 je učiteľom a výchovným poradcom v Prešove. Prvé literárne dielo uverejnil v roku 1969 v časopise pre mládež Kamarát, knižne debutoval v roku 1973 románom Tajomstvo Dračej steny, kde popisuje dobrodružstvá troch žiakov základnej školy z Atómovej Lehoty, Fera, Vila a Stana, ktorý objavia v skalách neďaleko ich rodnej obce, ukrytú mimozemskú kozmickú loď, pomocou ktorej sa dostanú na dve cudzie planéty. Vo voľnom pokračovaní románu s názvom Prekliata planéta zase objavia v horách ukryté transportné zariadenie inej mimozemskej civilizácie, čo ich privedie na planétu zničenú ekologickou katastrofou. Sci-fi románom ostal verný i v ďalšej tvorbe, keď mu v roku 1983 vyšiel román Kolumbovia zo základne Ganymedes, v ktorom sa vinou zásahu meteoru, neprebudí posádka zo zimného spánku. Prebudí sa len niekoľko detí, ktoré sú po pristátí na planéte zničenej atómovou vojnou, odkázané len na svoju šikovnosť a spoluprácu, a v roku 1991 román Časolet. Okrem písania románov publikuje i sci-fi poviedky v rôznych časopisoch, zaoberá sa historiografiou vedeckej fantastiky. O svetovej science-fiction a staršej slovenskej fantastike vydával na pokračovanie seriály v časopisoch Zenit pionierov, Zenit a Elektrón. Taktiež spolupracuje s rozhlasom a televíziou
Více od autora
Józef Weyssenhoff (5)
Joseph Weyssenhoff - prozaik , básník , literární kritik , editor . Bratranec malíře Henryho Weyssenhoffa.
Více od autora
Józef Skrzek (3)
Józef Skrzek je známý polský multiinstrumentalista, skladatel a zpěvák, známý především jako spoluzakladatel a lídr progresivní rockové skupiny SBB . Skrzek se narodil 2. července 1948 v polském městě Siemianowice Śląskie a jeho hudební kariéra trvá několik desetiletí od počátku 70. let. Byl významnou osobností polské rockové a progresivní hudební scény. Jeho virtuozita se projevuje ve zběhlé hře na klavír, basovou kytaru, harmoniku a syntezátory.
Více od autora
Jozef Miloslav Hurban (6)
Jozef Miloslav Hurban byl první předseda Slovenské národní rady, slovenský spisovatel, novinář, politik, evangelický kněz. Narodil se v rodině evangelického faráře a v letech 1830–1840 studoval na evangelické lyceum v Bratislavě, kde se seznámil s Ľudovítem Štúrem, který v něm probudil vlastenecké cítění. V roce 1840 byl vysvěcen na kněze. Chtěl pokračovat v studiu v Německu, ale z finančních důvodů musel pracovat. Působil jako evangelický kaplan v Brezové pod Bradlom a od roku 1843 byl farářem v Hlbokém. Od roku 1866 byl po smrti Karla Kuzmányho nějakou dobu superintendantem slovenské evangelické patentální církve. Oženil se s Annou Jurkovičovou, se kterou měl 4 dcery a 5 synů, mezi nimiž byl i spisovatel Svetozár Hurban-Vajanský. Jozef Miloslav Hurban byl na čele slovenského literárního a veřejného života téměř po půl století . Byl nekompromisním bojovníkem za národní práva Slováků, nesmiřitelným nepřítelem šovinismu maďarské vládnoucí třídy i průkopníkem slovanské vzájemnosti. Hlavně v mladších letech života patřil mezi radikální slovenské odpůrce feudalismu i nadvlády příživnických šlechtických vrstev v Uhersku. Tehdy se dokonce stavěl za „odteologizování slovenského života“. V roce 1847 v novele Od Silvestra do Troch kráľov se takto vyslovil o tehdejším slovenské vzdělaneckém světe: „Náš život slovenský najväčšmi zato kuľhá, že ho doteraz skoro sami teológovia opatrovali, oni nám kníh a ideálov všeslovanských nastavili tak, že ak sú knihy, plány, ideále, šťastie národov, my Slováci by sme veľmi šťastný národ boli“. Díky svému nekompromisnímu jednání byl prohlašován za vlastizrádce, komunistického agitátora, panslavistického vezíra, byl označován jako „divokým Hurban“ či „divoký Slovák“ a podobně. Položil také základy slovenské literární historiografie. Kromě toho byl agilní národovec, spoluzakladatel Tatrína, spo...
Více od autora
Jozef Kvasnica (4)
Jozef Kvasnica byl československý teoretický fyzik, profesor Univerzity Karlovy v Praze, kde působil na Katedře teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty. Napsal řadu vysokoškolských učebnic z fyziky. Své mládí prožil Jozef Kvasnica v slovenských Tunežicích. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Trenčíně studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích odjel do Moskvy, kde absolvoval náročnou aspiranturu u Lva Davidoviče Landaua, pozdějšího držitele Nobelovy ceny za fyziku, i když kandidátskou práci obhajoval až zpět v Československu. Po návratu pracoval nejprve na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT a od roku 1965 až do své smrti působil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejprve nastoupil na Katedru teoretické fyziky a když tato katedra byla v roce 1976 administrativně rozpuštěna, stal se do roku 1986 vedoucím nové Katedry matematické fyziky, která byla v roce 1991 opět přejmenována na Katedru teoretické fyziky. Jozef Kvasnica byl též proděkanem na MFF UK a dlouhá léta byl šéfredaktorem anglického vydání Československého časopisu pro fyziku. Jozef Kvasnica je především autorem a výjimečně spoluautorem mnoha vysokoškolských učebnic zaměřených na různé partie fyziky a několika populárně-naučných knih z fyziky a matematiky Dále publikoval řadu odborných článků z různých oborů fyziky převážně v Czechoslovak Journal of Physics, jejichž je téměř vždy jediným autorem s výjimkou článku s Jiřím Horáčkem, kterému vedl diplomovou i kandidátskou práci. Mezi jeho odborné práce patří např. K jeho nejdůležitějším článkům patří práce věnované teorii difúze, v nichž publikoval objev tzv. obrácené difúze, kdy dochází k transportu částic z místa s menší koncentrací do místa s vyšší koncentrací. Napsal také několik populárně naučných článků a recenzí do časopisů Pokroky matematiky, fyziky a astronomie a Československý časopis pro fyziku....
Více od autora
Jozef Kelemen (6)
Jozef Kelemen je slovenský matematik a informatik. Od roku 1999 působí na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě.
Více od autora
Jozef Horák (5)
Jozef Horák, pseudonymy Ivan Mráz, Ján Adam, Ján Adamov, Jožo H. Tepliansky byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik, básník, redaktor, literární teoretik, tvůrce čítanek a učebnic, autor literatury pro děti a mládež, kulturní a osvětový pracovník. Narodil se v rodině horníka Jána Horáka a jeho manželky Kataríny jako jedno z jejich čtyř dětí. Otec mu zemřel v roku 1914 v 1. světové válce a o rodinu se potom starala pouze matka, která zemřela v roce 1923. Studoval na gymnáziu v Banské Štiavnici, později na učitelském ústavu. Působil lako učitel v Teplé, v letech 1946-1948 působil jako lidověvýchovný referent v Matici slovenské v Martině, kde se také stal redaktorem dětského časopisu Slniečko a redigoval edice Most a Kvety. Po odchodu z Matice slovenské působil od roku 1953 jako ředitel na škole ve Svatém Antonu, později v Podsitnianské a v letech 1964-1967 v Banské Štiavnici. Zemřel 11. června 1974 v Prešově, pochován byl v Banské Štiavnici. Jeho beletristická díla čerpají z banskoštiavnického prostředí, odkud sám pocházel. Napsal téměř čtyři desítky knížek. Debutoval v roce 1927 básní Ecce! v regionálním periodiku Hlasy spod Sitna, sbírkou pověstí Sitniansky vartár. 1856
Více od autora
Jozef Heriban (6)
Jozef Heriban je slovenský spisovatel, scenárista a filmový režisér, bývalý poslanec Národní rady Slovenské republiky, pozorovatel a poslanec Evropského parlamentu. Věnuje se profesionálně literatuře a filmu. Je bývalým prezidentem Slovenského centra PEN, místopředseda Rady Audiovizuálneho fondu a člen Slovenské filmové a televízní akadémie. 39 let byl ženatý se známou televízní moderátorkou a bývalou ředitelkou Slovenského institutu ve Vídni, Alenou Heribanovou, s kterou má dvě dcery. Spisovatelku a novinářku Tamaru Šimončíkovú Heribanovou a marketingovú a PR managerku Barbaru Jagušák. Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě kombinaci estetická výchova – slovenština. Poté jedenáct let působil v Slovenské filmové tvorbě v Bratislavě jako dramaturg, scenárista, režisér a vedoucí skupiny hraných filmů. Je autorem rozhlasových her, knih, filmových a televizních scénářů. Mnohé z nich byly oceněny na rozhlasových a filmových mezinárodních festivalech. Později pracoval v oblasti marketingu . V roce 2002 byl zvolen poslancem Národní rady SR za slovenskou politickou stranu Aliancia nového občana. V Národní radě SR působil jako člen Výboru pro evropské záležitosti a Výboru pro lidská práva, národnosti a postavení žen. V letech 2003 a 2004 byl pozorovatelem a několik měsíců poslancem Evropského parlamentu. Knižně debutoval novelou Niekto na mňa stále píska , která získala v roce 1993 v anonymní soutěži Literárního fondu 1. místo. Autorův osobitý smysl pro humor a schopnost vytvářet metaforickou linii vyprávění ozvláštňuje příběh mladého studenta hudby z počátku sedmdesátých let. V následující knize Úspech má srdce žraloka , která zvítězila v čtenářské anketě časopisu Knižní revue "Kniha roku 2007", Jozef Heriban reaguje na nejno...
Více od autora
Jozef Gregor-Tajovský (5)
Jozef Gregor Tajovský ; byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a básník. Narodil se v početné rodině řemeslníka, ale své dětství strávil u dědečka. Vzdělání získal v rodném Tajově, později v Banské Bystrici a na učitelském ústavu v Kláštore pod Znievem. Pracoval jako učitel na různých místech Slovenska. Vystřídal mnoho učitelských míst, protože se většinou neshodl s vrchností, ať už církevní nebo státní, pro své národní přesvědčení. Nakonec odešel znovu studovat, tentokrát do Prahy na obchodní akademii, kde jeho studium finančně podporovala Českoslovanská jednota. Po studiu nastoupil do Vesnické lidové banky, později do Tatrabanky, ale současně pracoval i ve slovenských Lidových novinách. V roce 1907 se oženil s Hanou Lilgovou, která se stala v literárním světě známou pod jménem po manželovi jako Hana Gregorová. Tajovský se v roce 1912 stal tajemníkem Slovenské národní strany v Martině, ale v období 1. světové války se stal redaktorem Národného hlásnika. V roce 1915 byl povolán k vojsku a odvelen na ruskou frontu, ale zběhl do ruského zajetí. Po válce se vrátil do Martina, v roce 1925 byl penzionován. Vrátil se do Bratislavy, kde žil a tvořil až do smrti. Spolu s manželkou se stal podporovatelem chudých začínajících autorů. Pochován je v Tajově. Velká část života prozaika a dramatika Jozefa Gregora Tajovského je spojená s rodným Tajovem, s Banskou Bystricou a s obcemi v jejím okolí: Pohorelá, Lopej, Horná Lehota, Podlavice. Citově přilnul zejména k Tajovu, ke kterému se vracel po celý život. V Banské Bystrici navštěvoval měšťanskou školu. Zde se započalo jeho národní uvědomění, v tomto městě vedl v roce 1891 prvomájovou demonstraci banskobystrických proletářů. Do tohoto města sa vrátil jako absolvent učitelského ústavu v Kláštore pod Znievem, aby zde učil krát...
Více od autora
Josie Lloyd (5)
Britská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní na školách a v knihovnách, manažerka firmy zaměřené na profesionální redigování textů. Spolupracovnice rozhlasové stanice pro ženy. Některé knihy píše s manželem Emlynem Reesem.
Více od autora
Josiah Bancroft (4)
Americký autor fantasy literatury, dříve básník, vysokoškolský lektor, rockový hudebník a autor komiksů.
Více od autora
Josephine Butler (2)
Josephine Elizabeth Butlerová rozená Greyová, byla britská anglikánská aktivistka, feministka, sociální reformátorka a bojovnice proti vykořisťování žen. Soustředila se na pomoc chudým ženám a prostitutkám a boj proti dvojímu metru viktoriánské sexuální morálky. Byla iniciátorkou a hlavní vůdkyní kampaní, které vedly ke zrušení „Contagious Diseases Acts“ a ke zvýšení věku způsobilosti k pohlavnímu styku z 13 na 16 let.
Více od autora
Joseph Kanon (4)
Narozen ve městě Nanticoke. Podle jeho předlohy byl v roce 2005 natočen film s G. Clooneym
Více od autora
Joseph Gabet (3)
Joseph Gabet byl francouzský misionář a cestovatel. Je považován za zakladatele moderní katolické misie v Mongolsku. V roce 1833 byl vysvěcen na kněze. O rok později se připojil k lazaristům a již následujícího roku byl vyslán na misijní cestu do Asie. Ve druhé polovině 30. let 19. století byl vyslán do Mongolska. Mezi lety 1844–1846 se zúčastnil misijní cesty do Tibetu, a to společně s kolegou lazaristou Évariste Régis Hucem a mladým Tibeťanem, který jim dělal překladatele. Stal se známým především díky této své tibetské cestě, jelikož Huc o ní podal podrobnou cestopisnou zprávu .
Více od autora
Joseph E Stiglitz (5)
Americký ekonom, profesor Columbijské univerzity. Je nositelem Medaile Johna Batese Clarka a Nobelovy ceny za ekonomii . Zastával funkci viceprezidenta a hlavního ekonoma Světové banky. Zabývá se zejména problematikou ekonomického rozvoje a globalizačních procesů ve světové ekonomice. V širším povědomí je znám jako kritik činnosti mezinárodních institucí a liberálních ekonomů . Ekonomům a politikům v České republice a ostatních tranzitivních ekonomikách je znám jako kritik "šokové terapie" transformace ekonomiky a metody kupónové privatizace. V roce 2000 zakládá při Columbijské univerzitě Iniciativu pro politický dialog , think tank zaměřený na otázky mezinárodního rozvoje. Stiglitz bývá nejčastěji řazen k ekonomické škole tzv. "nových keynesiánců," navazujících na ekonomickou teorii a závěry J. M. Keynese, prosazujícího státní zásahy do ekonomiky, zejména prostřednictvím fiskálních stimulů. Cílené státní zásahy do ekonomiky podle Stiglitze přinášejí v řadě oblastí efektivnější výsledky, než jakých by bylo dosaženo samovolným působením neregulovaných tržních mechanismů . Často pracuje s teorií existence tzv. asymetrických informací, příčiny nezaměstnanosti dle něj tkví v problematice tzv. efektivních mezd, což, spolu s Carlem Saphirem, osvětluje v tzv. Saphirově-Stiglitzově modelu.
Více od autora
Joseph Delteil (3)
Narozen 20.4.1894 v Pieusse, zemřel 12.4.1978. Francouzský prozaik.
Více od autora
Josefa Slánská (2)
Josefa Slánská, rozená Hašková byla manželkou Rudolfa Slánského, dlouholetého člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa a generálního tajemníka ÚV KSČ , který byl po zkonstruovaném procesu v roce 1952 popraven. Narodila se v rodině fotografa ve Vršovicích Antonína Haška a jeho manželky Josefy, rozené Hurychové . Byla nejmladší ze čtyř dětí. Na své dětství vzpomínala jako na chudé, kdy otec a dva sourozenci byli bez zaměstnání a ona sama nedokončila pátou třídu gymnázia a nastoupila do zaměstnání. Od mládí byla levicového smýšlení, v roce 1927 se stala členkou Československého Komsomolu, v roce 1929 KSČ. V roce 1929 se též seznámila s Rudolfem Slánským a s dalšími tehdejším předními členy KSČ . V roce 1931 odjela na rok do Sovětského svazu, po návratu pracovala jako administrativní síla, tlumočnice a překladatelka. Dne 20. dubna 1937 byli s Rudolfem Slánským oddáni, syn Rudolf se narodil o dva roky dříve, již v roce 1935. Po Mnichovské dohodě byl Rudolf Slánský povolán do Sovětského svazu, Josefa Slánská odcestovala se synem za ním. Po zatčení Rudolfa Slánského byla vyloučena z KSČ, jejíž členkou byla od roku 1929. Členství jí bylo navráceno po rehabilitaci jejího manžela v roce 1963, v roce 1969 byla znovu vyloučena. V roce 1977 podepsala spolu se synem Rudolfem Chartu 77 a s chartisty aktivně spolupracovala. Svou víru v socialismus si však zachovala. Josefa Slánská měla s manželem tři děti, Rudolfa, Naďu a Martu. Dcera Naďa se narodila během pobytu v Moskvě a jako tříměsíční zde byla v roce 1943 unesena. Případ nebyl nikdy objasněn. Rudolf Slánský mladší byl signatářem Charty 77 a po sametové revoluci československým velvyslancem v Rusku, do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku. Dcera Marta je podnikatelkou – vlastnila realitní kancelář. Josefa Slánská napsala knihu vzpomínek Zpráva o mém muži, ve které popisuje fyzické...
Více od autora
Josef Zimovčák (3)
Josef Zimovčák je český manažer a živnostník, cyklista, několikanásobný mistr světa i ČR v jízdě na vysokém kole. Narodil se v Příbrami, matka však pocházela z Veselí nad Moravou a rodina se tam vrátila, když byl zhruba v páté třídě. Vyučil se kuchařem a soustružníkem, později vystudoval hotelovou školu v Piešťanech. Po sametové revoluci podnikal několik let v pohostinství, následně se začal živit jako pojišťovací agent. Dlouhodobě žije ve městě Veselí nad Moravou na Hodonínsku. Má dvě děti. Známý je především jako cyklista na vysokém kole. Na něm jezdí od roku 1972, kdy absolvoval dojezd Závodu míru. Je několikanásobným mistrem světa v jízdě na vysokém kole na 1 míli i na 100 mil. Je rovněž držitelem světového rekordu, když v roce 1996 za 24 hodin ujel na brněnském velodromu 522,25 kilometru. Projel za 28 dnů trasu dlouhou 4 356 km napříč Spojenými státy americkými z Los Angeles do Jacksonvillu, přičemž strávil v sedle vysokého kola celkem 222 hodin a 32 minut. Na vysokém kole v roce 2005 ujel také celou trasu Tour de France ve stejných denních dávkách jako profesionální závodníci, dále pak trasy závodů Giro d'Italia a Vuelta a España . Věnuje se také organizaci charitativní akce „Na kole dětem“ na podporu onkologicky nemocných dětí. V roce 2005 získal za své aktivity Cenu Jihomoravského kraje v kategorii sport. Ve stejném roce obdržel také Cenu města Veselí nad Moravou za mimořádné sportovní výkony a propagaci města. V březnu 2007 byl oceněn cenou Českého klubu fair play za svůj sportovní postoj, když měl předchozího roku na trase Giro d’Italia doprovodný vůz nehodu, při níž zahynul německý motocyklista, a Zimovčák svou výpravu v předposlední etapě ukončil. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník v obvodu č. 79 – Hodonín. Původně zvažoval nabídku od ODS či hnutí STAN, nakonec se rozhodl pro hnutí ANO 2011. Se ziskem 17,77 % hlasů skončil na 3. mís...
Více od autora
Josef Zezulka (5)
Josef Zezulka byl český filosof, léčitel a zakladatel pseudovědeckého oboru biotronika. Je autorem mnoha filosofických děl, Bytí životní filosofie je jeho nejznámějším. Ve svém díle se zabývá zejména vznikem a životem vesmíru, vývojem bytosti, karmou, vegetariánstvím a životní energetikou. Čerpáno z knihy Život přinašeče Josef Zezulka se narodil v Brně, celý život však prožil v Praze. Před druhou světovou válkou měl obchod s cukrovinkami a za války se aktivně účastnil západního odboje. Po únoru 1948 mu byl zabaven obchod, pracoval poté v Národním muzeu jako účetní a později následkem další perzekuce jako dozorce ve sbírkách. Je ale znám jinými svými aktivitami – životní filosofií Bytí a její součástí biotronikou. S oběma začal na Velikonoce roku 1945, kdy u něj proběhlo jakési probuzení, jakési rozevření vědomí a obě pak pěstoval a rozvíjel celý život. V roce 1968, za pomoci ministra zdravotnictví Vlčka, byl blízko zařazení biotroniky do systému státní léčby, ale vše bylo přerušeno okupací spojeneckých vojsk. V roce 1982 v rámci Psychoenergetické laboratoře profesora Františka Kahudy prováděl výzkum léčby biotronikou v nemocnici ve Vimperku. Léčitelství se věnuje hlavně ve svém bytě, kam k němu dochází lidé pro pomoc. Léčí více než 40 let. Svoji filosofii Bytí přednášel víceméně tajně na různých přednáškách po soukromých bytech. Jednou z výjimek byl Mezinárodní psychotronický kongres v roce 1973 v Praze, kde vystoupil veřejně s velkým úspěchem. Tajně také svou nauku sepisoval a jeho přátelé knihy a statě přepisovali a kopírovali. Statě vycházely i na západě v nejrůznějších publikacích. K veřejnému vydání jeho filozoficko-náboženských knih došlo až po roce 1989. Zezulka zemřel v roce 1992. Slovo biotronika vymyslel a naplnil právě Josef Zezulka, jako jeden z nevědeckých léčitelských směrů. Podle Zezulky se člověk skládá ze tří základních částí: h...
Více od autora
Josef Zdeněk Raušar (5)
Narozen 4. 1. 1862 v Budislavicích, zemřel 22. 7. 1947 v Pardubicích. Inženýr, cukrovarský chemik, publicista, autor cestopisů, propagátor česko-srbských styků, překladatel ze srbštiny a do ní. Podrobněji viz Josef Páta: J. Z. Raušar 1862–1932. Československo-jihoslovanská revue 2, 1931–1932, č. 5.
Více od autora
Josef Žalman (3)
Josef Žalman byl lesní ředitel lichtenštejnských velkostatků, spisovatel, publicista a zakládající člen Českomoravské myslivecké jednoty. Narodil se 26. července 1884 v Dlouhé Třebové jako syn lichtenštejnského hajného Josefa Žalmana z Dlouhé Třebové čp.1 a Marie Žalmanové rozené Duškové z Čermné čp. 506. Otec i děd Josefa byli výkonní lichtenštejnští hajní v Dlouhé Třebové a Výprachticích, a tak bylo Josefovi předurčeno, že bude též lesníkem. Po ukončení školní docházky odešel studovat na dvouletou revírnickou školu v Písku a po jejím ukončení přešel na dvouletou vyšší školu, kde svá lesnická studia dokončil v r. 1904. Po ukončení škol nastoupil jako lesník v Českotřebovském polesí, kde poznal svoji budoucí manželku Václavu, dceru knížecího hajného Vincence Staňka. V roce 1912 byl povolán na lesní správu do Pozořic, kde byl pověřen prací hajného v Olšanech u Vyškova, kam se po svatbě v roce 1913 s Václavou Staňkovou oba stěhují. Jeho příchodem obec získala jednoho z předních organizátorů kulturního, společenského a politického života. Mimo jiné se jako člen zastupitelstva zasadil o zlepšení podmínek pro lesní dělníky. V průběhu válečných let, kdy byl povolán na bojiště první světové války, se manželům Žalmanovým narodil syn Emil Žalman zvaný po celý život Miloš, známý psychiatr jak v Česku tak ve světě. V roce 1920 se jim narodila dcera Marie později provdaná za MUDr. Miroslava Mrázka, známá tanečnice, choreografka, profesorka a prorektorka brněnského JAMU. Po návratu z války se intenzivně věnoval práci v lesnických organizacích a později, společně se svými spolupracovníky spojoval různé myslivecké spolky a sdružení v jeden celek. V roce 1923 založil Českomoravskou mysliveckou jednotu organizaci fungující dodnes. Josef Žalman byl na první ustavující schůzi zvolen jejím jednatelem. Později založil také časopis "Stráž myslivosti". V Olšanech pobývali Žalmanovi do roku 1923, kdy byl Josef Ža...
Více od autora
Josef Vohryzek (4)
Josef Vohryzek byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel . Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu. Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 1964–1970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek. V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 . Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publik...
Více od autora
Josef Vlach (4)
Josef Vlach byl významný český houslista, dirigent a komorní hudebník. Narodil se 15. června 1923 v Moravské Třebové v Československu a zemřel 23. února 1988. Vlach je patrně nejvíce znám jako zakladatel a vedoucí Vlachova kvarteta , které založil v roce 1950. Kvarteto si získalo mezinárodní uznání díky své interpretaci klasické hudby, zejména děl českých skladatelů.
Více od autora
Josef Veselý (4)
Narozen 1875 v Jičíně, zemřel 27. 4. 1934 v Praze. Dělnický novinář, prózaik, autor společenskovědních prací a překladů.
Více od autora
Josef Velfl (5)
Josef Velfl je český historik a muzejník, ředitel Hornického muzea v Příbrami. Je autorem mnoha článků i knih z dějin příbramského regionu. Josef Velfl se narodil v Rakovníku, ale už když mu byl rok, přestěhovala se rodina do Příbrami. V roce 1975 absolvoval příbramské gymnázium a poté Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned poté nastoupil do příbramského Hornického muzea, jehož ředitelem se v roce 1994 stal. Za jeho působení se areál muzea rozšířil o několik objektů, včetně historických dolů Anna a Vojtěch, řadu památek pomohl zachránit a expozici muzea modernizovat. Pomáhal také při budování muzea obětí komunismu, který podle jména pracovního tábora nese označení Památník Vojna. V letech 1990 až 1992 byl zmocněncem federální vlády pro analýzu událostí let 1967–1970. Založil country skupinu Bonanza. Napsal více než 200 článků do odborného tisku a je též autorem několika monografií. Podílel se i na vzniku několika dokumentárních filmů a výstav. Třikrát získal Medaili mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, v roce 2007 oceněn Zlatou medailí Českého báňského úřadu, v roce 2008 Medailí Středočeského kraje. Další ocenění obdržel od Armády ČR, ministerstva obrany či spolků účastníků odboje a politických vězňů. Je čestným členem Českého svazu bojovníků za svobodu. 4. dubna 2015 mu Čestné občanství udělila obec Chotilsko.
Více od autora
Josef Týfa (4)
Josef Týfa byl český typograf, knižní grafik a tvůrce písem. Studoval na pražské Rotterově soukromé škole užité grafiky. Pracoval jako reklamní výtvarník velkých obchodních společností a průmyslových firem, byl vedoucím propagačního výtvarnictví PZO Centrotex, plzeňského Prazdroje či Baťových závodů. Od roku 1951 se zaměřil na tvorbu typografických písem a na knižní typografii. Společně se Stanislavem Dudou a Karlem Míškem navrhl antikvu Kolektiv a grotesk . V roce 1960 uspěl s návrhem písma Týfova antikva a kurzíva, roku 1968 navrhl antikvu Academia s kurzívou do odborných publikací a Juvenis do knih pro děti . Spolupracoval s českými nakladatelstvími, mj. Odeon, Academia, Avicenum, Horizont. Podílel se na typografické úpravě knih pro edice Most, Archiv, Ypsilon , Situace či Klubu přátel poezie. Spolupracoval na propagaci reprezentačních výstav, např. Expo 58 v Bruselu, Československého skla v Moskvě a dalších. Byl členem SČUG Hollar a dopisujícím členem německého spolku Bund Deutscher Buchkünstler. Za svou tvorbu získal titul zasloužilý umělec , též řadu mezinárodních ocenění. 1975 Josef Týfa: Písmo, značky, kniha, Strahovská knihovna, filozofický sál, Praha
Více od autora
Josef Teige (5)
Josef Teige byl český právník, historik a dlouholetý pracovník Archivu města Prahy. Zabýval se hlavně českými dějinami ve středověku, dějinami a topografií Prahy i jednotlivých objektů ve městě, genealogií a diplomatikou. Byl také jedním z prvních obránců pražských památek, včetně tehdy bořeného židovského ghetta. Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval práva na pražské české univerzitě, kde roku 1889 obhájil doktorát. Dva roky studoval pomocné vědy historické na univerzitě v Mnichově a od roku 1890 studoval v Ústavu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Roku 1893 tam složil státní zkoušky a v Praze získal doktorát filosofie. Dva roky pracoval jako stipendista v Instituto austriaco di studi storici ve vatikánských archivech, kde se zabýval hlavně papežskou korespondencí s českými panovníky. Roku 1896 nastoupil do Archivu města Prahy, kde pracoval až do smrti. Od roku 1907 byl ředitelem Archivu s titulem archivář hlavního města Prahy, od téhož roku dopisující člen 1. třídy České akademie věd a umění. Přispíval do Ottova slovníku, vydával Sborník příspěvků k dějinám Prahy a roku 1902 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.
Více od autora
Josef Strouhal (3)
Josef Strouhal byl český herec, režisér a divadelní ředitel. Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu . Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna. Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka . V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi. V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík . V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy. Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl ...
Více od autora
Josef Soukup (5)
Josef Soukup byl český středoškolský profesor a autor soupisů památek Pelhřimovska a Písecka. Narodil se 25. července 1854 v Písku jako syn tamního učitele Josefa Věnceslava Soukupa, původem ze Sedlčan. Vyučoval v letech 1885-1900 na gymnáziu v Pelhřimově a pak do konce života na reálce v Praze-Malé Straně. Byl přijat za člena archeologické komise České akademie. 13. února 1886 se v pražském kostele Panny Marie Vítězné oženil s Barborou Beránkovou, dcerou pražského krejčovského mistra. Děti neměli. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:
Více od autora
Josef Schrötter (5)
Narozen 26. 2. 1949 ve Šternberku. Ing., profesně se zabývá zabezpečovací technikou v železniční dopravě, psychotronik, záhadolog.
Více od autora
Josef Rezler (3)
Narozen 24.10.1855 v Košťálově u Jilemnice, zemřel 13.2.1925 v Semilech. Dělník, spoluzakladatel sociální demokracie, autor vzpomínkové knihy.
Více od autora
Josef Prokop (3)
Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.
Více od autora
Josef Prokeš (1)
Narozen 12. 9. 1980 v Rudolfově. Kněz českobudějovické diecéze, věnuje se pastorizaci mládeže, duchovní rádce skautů.
Více od autora
Josef Polák (1)
Narozen 6.2.1841 v Nebovidech u Kolína, zemřel 12.12.1928 v Kutné Hoře. Učebnice českého jazyka, uspořádal výbor mravoučných povídek pro mládež.
Více od autora
Josef Petrů (5)
Narodil se 13.12. 1965 v Červeném Kostelci. Je novinářem. Po půlročním studijním pobytu v USA se stal v letech 1996 - 2000 moderátorem České televize. Žije v Hradci Králové.
Více od autora
Josef Pecák (2)
Narozen 11.1.1941 v Praze. CSc., docent, kameraman, práce z oboru fotografování, vidění a snímání obrazu, překlad odborné publikace z maďarštiny.
Více od autora
Josef Pavlovský (1)
Narozen roku 1939, zemřel 1994. Ing., projektant, spoluautor průmyslových vzorů saun, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Pánek (3)
Narozen 1966 v Praze, vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou tamtéž, na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy získal doktorát. Pracuje jako molekulární genetik v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd České republiky. Dlouhodobě pobýval v zahraničí . Je autorem sbírky povídek Kopáč opálů a novely Láska v době globálních klimatických změn , oceněné Magnesií Literou za prózu. Na otázku „Co vás přimělo k psaní?“ odpovídá: „Potřeba vyznat se v lidech, sám v sobě, ve světě, který se globalizuje, v lidské omezenosti, v předsudcích.“
Více od autora
Josef Panáček (3)
Narozen 5. 12. 1900 v Jičíněvsi, zemřel 3. 1. 1973 v Doksech. Železniční úředník, redaktor Dopravního nakladatelství v Praze, autor publikace K.H.Mácha v kraji svého Máje.
Více od autora
Josef Otto Novotný (3)
Narozen 1.2.1894 v Hořovicích, zemřel 22.9.1971 v Praze. Novinář, redaktor, autor historické literatury, fejetonů, editor spisů Viktora Dyka, překladatel z angličtiny, francouzštiny, řečtiny.
Více od autora
Josef Novák (3)
Narozen 7. 11. 1902 v Praze, zemřel 2. 7. 1987 tamtéž. Malíř, grafik, karikaturista, ilustrátor, profesor VŠUP. Autor ilustrací k dobrodružným románům.
Více od autora
Josef Navrátil (4)
Narozen 31. 3. 1868 v Holešově, zemřel 26. 11. 1935 v Černotíně. Katolický kněz, básník a spisovatel, náboženský publicista.
Více od autora
Josef Molín (3)
Josef Molín byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ODS. Vystudoval Univerzitu J. E. Purkyně v Brně . Do roku 1990 pracoval jako učitel na základní škole. V letech 1990-2007 vyučoval na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě, z toho v prvních sedmi letech jako ředitel tohoto ústavu. Ve volbách v roce 1996 kandidoval do poslanecké sněmovny za ODS , ale nebyl zvolen. Do parlamentu se dostal až dodatečně srpnu 1997 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Michal Frankl. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 1998. Byl členem sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Dlouhodobě byl aktivní v komunální politice. Po sametové revoluci byl kooptován do Městského národního výboru ve Znojmě jako jeho místopředseda. Po komunálních volbách roku 1990 byl navržen do funkce starosty Znojma, ale ve volbě prohrál s Janem Hartem. Ten mu nabídl post místostarosty, ale Molín to odmítl. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 byl zvolen za ODS do zastupitelstva města Znojmo. Byl předsedou ODS ve Znojmě, ale v roce 1999 zbaven členství ve straně kvůli spolupráci s KSČM na komunální úrovni. Přestoupil pak do formace SNK-ED. Mezitím byl opětovně zvolen do znojemského zastupitelstva v komunálních volbách roku 2002 a komunálních volbách roku 2006 . V letech 2003-2006 zastával funkci místostarosty Znojma. V senátních volbách roku 2008 neúspěšně kandidoval za senátní obvod č. 54 - Znojmo. Získal necelá 2 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. K roku 2008 se uvádí jako důchodce. Je ženatý, má dvě děti.
Více od autora
Josef Mašín (2)
V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.
Více od autora
Josef Mašek (5)
Josef Mašek byl český a československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Působil jako vrchní inspektor a dlouholetý přednosta pozemkového katastru na Moravě . V roce 1900 se stal prvním docentem nauky o katastru a pozemkových knihách na české technice v Brně. V roce 1928 publikoval své poznatky v Zeměměřickém věstníku. Byl také velmi aktivním žurnalistou. Psal do moravských katolických listů Hlas, Našinec a Den. Tiskem vydal několik odborných i politických publikací: Od kolébky Riegrovy, Chceme všeobecné rovné či poměrné právo? nebo Styk katastru s knihou pozemkovou. Roku 1908 spoluzakládal Moravskou agrární a průmyslovou banku, byl jednatelem moravského odboru Národní rady české, téměř dvacet let člen výboru Družstva Národního divadla v Brně. Na sklonku života mu byl udělen titul vládního rady. Zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Na mandát rezignoval na 35. schůzi v březnu 1919. Byl uváděn jako penzista.
Více od autora
Josef Mařatka (2)
Josef Mařatka byl český sochař. Josef Mařatka se narodil v rodině obuvníka Viléma Mařatky a jeho manželky Anny, rozené Metznerové, jako starší ze dvou synů . Rod Mařatků pocházel z Vysokého nad Jizerou v Podkrkonoší, ale rodiče Josefa Mařatky se přestěhovali do Prahy a jejich syn se narodil v ulici Žitná 564/14 v Praze, kde bydlel také Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka, se kterým přešel do nově zřízeného ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V letech 1908–1909 opět pobýval v Paříži a se Stanislavem Suchardou podnikl studijní cestu po francouzských katedrálách. V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. V roce 1912 byl na studijní cestě v Itálii. Za 1. světové války během vojenské služby zhotovil několik portrétů generálů. Další studijní cesty do Francie a Itálie podnikl v letech 1924, 1926, 1930. Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem SVU Mánes, České akademie věd a umění a roku 1920 jmenován řádným členem Société des Beaux Arts v Paříži. Byl pochován na Olšanských hřbitovech . Dne 23. června 1912 se na Královských Vinohradech oženil se Zdeňkou Procházkovou . Jeho synem byl lékař, internista a gastroenterolog, univerzitní profesor Prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc. a vnuky jsou MUDr. Tomáš Mařatka, lékař kardiolog, Dora M. Brodie M.D., lékařka gastroenteroložka žijící v USA, Apolena Mařatková, MUDr. Irena Závadová, lékařka internistka a hudební skladate...
Více od autora
