Všichni Autoři a témata

Pavel Hrabica (4)

Narozen 7.7.1961 v Jihlavě. PhDr., novinář a publicista, monografie, televizní dokumenty.

Pavel Fořt (1)

Český kytarista, baskytarista, skladatel, aranžér, kapelník. Narozen 26. dubna 1947 v Praze .

Pavel Elbl, (6)

Pavel Dvořák (3)

Narozen 1954 v Praze. Mgr., teoretik kultury, práce z oboru regenerace památek.

Pavel Drábek (3)

Narozen 1968. Ing., publikace z oboru stavebnictví a rekonstrukce rodinných domů.

Pavel Dolejší (5)

Náboženské práce a romány.

Pavel Choc (6)

Narozen 1908 v Praze, zemřel 11.1.1981 v Praze. PhDr. CSc., docent, pracovník Vojenského historického ústavu, historické práce.

Pavel Brom (3)

Pavel Brom byl český grafik, malíř a ilustrátor. Vyučil se litografem. V letech 1958–1964 studoval na AVU v Praze u prof. Vladimíra Silovského a Antonína Pelce. V roce 1978 podepsal petici za zrušení trestu smrti. Byl aktivním členem KSČ a od roku 1965 spolupracovníkem StB s krycím jménem Malíř . Spolupráci s StB považoval za svou politickou a morální povinnost a chápal "nutnost ovlivňovat ideologický vývoj umění". Zprvu byl úkolován, aby podával zprávy o Milanu Knížákovi, malíři Jiřím Ševčíkovi a režiséru Elmaru Klosovi. V 80. letech referoval StB o Josefu Kroutvorovi, Jiřím Šalamounovi nebo sochaři Ivanu Theimerovi . I díky této spolupráci získával zakázky od Art Centra a oplátkou informoval StB o jeho řediteli Hubertu Matějčkovi. Také Spolek Šalamoun označil Pavla Broma za režimního umělce a dvojnásobného agenta Stb. Vladimír Pavlík uvádí Pavla Broma na stránkách Světové sdružení československých politických vězňů jako k-agenta s krycím jménem Zombák a Malíř. Účastnil se řady výstav v tehdejším Československu i v zahraničí. Věnoval se volné a užité grafice – zejména tvorbě plakátů, knižní grafice a ilustraci knih. Ilustroval řadu knih pro děti a mládež, historických románů a populární edukativní literatury: kupř. Toulky českou minulostí. První startovací díl této řady ilustroval se svojí ženou Dagmar, dalších deset svazků již výtvarně pojal Jiří Běhounek. Toulky českou minulostí se vymykají knihařským zpracováním s atypickými rozměry 30x18 cm. Věnoval se také scénografii a výstavnictví. Výtvarně spolupracoval s filmem a televizí. Experimentoval také s novými technikami, především xeroxem. V roce 1989 se podílel na přípravě výstavy "Současná česká grafika" v pražské výstavní síni Mánesu. Jednalo se o první ideologicky nelimitovanou výstavu české grafiky po roce 1989....

Pavel Bedrníček (4)

Narozen 1930. MUDr., věnuje se historii Prahy a jejím památkám.

Pavel Ambros (6)

Narozen 19.9.1955 v Přílepech. Katolický kněz, jezuita, děkan teologické fakulty, autor a redaktor teologických studií.

Pavel Albieri (6)

Pavel Albieri, vl. jm. Jan Mucek , byl česko-americký spisovatel, básník, novinář a fotograf. Byl velmi aktivní a podnikavý. V mládí se proslavil řadou populárních, umělecky nepříliš hodnotných povídek, hlavně z vojenského prostředí. V letech 1884–89 vydával v Jaroměři a Hradci Králové regionální časopis Ratibor. Roku 1889 organizoval pobyt českých návštěvníků na Světové výstavě v Paříži, v roce 1895 působil jako korespondent Národopisné výstavy. V letech 1890–95 a po roce 1898 pobýval v USA, kde se zabýval obchodem a redigoval časopisy pro českou menšinu; do Čech zasílal cestopisy a reportáže, ilustrované fotografiemi a mapami. Tragicky zahynul při pádu pod vlak na dovolené v Texasu. Narodil se 1. srpna 1861 v Jaroměři. Literárně tvořil od konce 70. let, povídky podepisoval pseudonymem Pavel Albieri. Umělecké jméno, vybrané v souladu s dobovou módou, pochází z latinského názvu pro Labe s románskou koncovkou -ieri. 27. září 1884 začal v Jaroměři vydávat regionální týdeník Ratibor, zamýšlený jako protiváha dvou německých listů z Trutnova. Název připomíná podkrkonošského vladyku, kterého kněžna Libuše podle Rukopisu zelenohorského povolala k rozsouzení sporu mezi Chrudošem a Šťáhlavem. 15. června 1885 se v Praze oženil se spisovatelkou Pavlou Moudrou , která se za ním odstěhovala a pomáhala mu tento časopis vydávat. K 1. říjnu 1886 byl časopis přeložen do Hradce Králové a začal vycházet dvakrát týdně, o rok později se spojil s časopisem Podhořan z Rychnova nad Kněžnou. K 1. lednu 1889 prodal časopis Františku J. Peřinovi a krátce nato odešel z redakce. Nový majitel se pak v březnu 1889 distancoval od způsobu, kterým Albieri vymáhal své pohledávky za období do konce roku 1888. V roce 1887 mu zemřel roční syn a jeho manželství s Pavlou Moudrou se roz...

Pavel (5)

Pausanias (1)

Pausaniás byl řecký cestovatel a zeměpisec 2. století, který žil za vlády císařů Hadriana, Antonina Pia a Marka Aurelia. Jeho dílo Cesta po Řecku , popisuje starověké Řecko a je důležitým pomocníkem dnešních badatelů při zkoumání jeho historie a kultury. Pausaniás pravděpodobně pocházel z Lýdie; je patrné, že velmi dobře znal západní pobřeží Malé Asie. Předtím, než navštívil Řecko, jeho cesty jej zavedly do Antiochie a Palestiny, na břehy řeky Jordán a do Egypta, kde poznal pyramidy. V Makedonii navštívil tradiční Orfeovu hrobku. Poté odcestoval do Itálie, kde navštívil několik kampánských měst a samozřejmě i Řím. Jako první se ve svém díle zmínil o tom, že viděl ruiny Tróje nebo Mykén. Zachovala se Pausaniova Cesta po Řecku v deseti knihách. Existují však důkazy i o dalších knihách. První kniha byla napsána kolem roku 160, desátá kniha asi roku 175. Jestli však vznikla i závěrečná úprava všech deseti knih a zda byla desátá nejmladší, je kontroverzní. Dílo začíná popisem poloostrova Peloponés a části severního Řecka. Autor často popisuje ceremoniální a jiné místní zvyky. Dále vypráví o historii, legendách a folklóru míst, která navštívil. Přitom se hodně zaměřuje na popisy náboženského umění a architektury. V topografické části knihy popisuje přírodní jevy jako je zemětřesení, příliv a odliv či zaledněná severní moře. Přestože nikdy nezpochybňuje existenci bohů a legendárních hrdinů, občas kritizuje mýty a legendy, které se k nim vztahují. Jeho popisy uměleckých děl a staveb jsou velmi přesné a díky nim mnohdy bývají prováděny i jejich rekonstrukce. Pausaniás měl před očima hlavně vzdělané římské čtenáře. Nicméně, ve starověku zpočátku nedosáhl velkého publika. Teprve na konci pozdního starověku, v rané justiniánské době, tedy kolem roku 530, ho citoval Stephanos z Byzanthu, který se zajímal o řecká města popsaná Pausaniem. Nejstarší dochovaný...

Paula Daly (5)

Britská spisovatelka Paula Daly se narodila v Lancashiru. Než začala psát svůj první román Co jsi to za matku?, byla fyzioterapeutkou na volné noze. Krátkou dobu žila ve Francii, ale vrátila se do Anglie, protože se jí stýskalo po tamním ruchu a shonu. Po úspěchu své prvotiny napsala thrillery Přátele měj nablízku, The Mistake I Made, The Trophy Child a Open Your Eyes; jako e-kniha vyšla povídka No Remorse. Na motivy jejích románů, odehrávajících se v okolí jezera Windermere, natáčí britská televize ITV šestidílnou sérii Deep Water, která bude mít na obrazovkách premiéru v roce 2019. Paula Daly žije v Jezerní oblasti v hrabství Cumbria s manželem, třemi dětmi a vipetem Skippym.

Paul-Jean Hérault (2)

Narodil se v Paříži. Vystudoval právnickou fakultu, Vysokou novinářskou školu v Paříži a Vysokou školu sociálních a mezinárodních věd. Jako důstojník zpravodajské služby ve vojenském operačním pásmu za alžírské války si osvojil tecniku zpravodajství, čehož později využil ve svých špionážních románech. Dnes nosí dlouhý vous, který si přivezl z dlouhé plavby na velrybářské lodi jižně od Bonifácovy boky. Po vydání několika špionážních děl objevuje žánr science fiction a zcela mu propadne.

Paul Williams (3)

Narodil se v USA 14.3.1957 jako Robert Paul Williams. Jméno Tad přijal za své až ve své autorské dráze. Než v roce 1992 odjel na několik let do Londýna, vystřídal několik zaměstnání . Roku 1985 uveřejnil svůj první fantasy román Tailchaster\'s song , což mu hned vyneslo nominaci na Cenu J.W Campbella pro nejlepšího nováčka mezi spisovateli. Pronikl na žebříčky bestsellerů a i ostatními knihami z pozdější doby zdobil bestsellerové indexy. Následovala trilogie Memory, Sorrow & Thorn saga . Sám Williams prohlásil, že není spokojen s většinou fantasy ság, následujících po Tolkienovi a dokázal, že dovede napsat velké dílo. Dál pokračuje v psaní, ale odklonil se od fantasy žánru spíše do sci-fi.

Paul Strathern (3)

PAUL STRATHERN se narodil v Londýně roku 1940. Předtím než se zaměřil na filosofii, vystudoval na Trinity College v Dublinu fyziku, chemii a matematiku. Je autorem několika próz, včetně románu Sezóna v Etiopii, za nějž mu byla udělena Cena Somerseta Maughama, a velmi úspěšných knižních řad stručných úvodních studií: Seznámeni s filosofy v devadesátí minutách a Velké myšlenky: Vědci, kteří změnili svět. Paul Strathern vyučuje filosofii a společenské vědy na kingstonské universitě.

Paul Rosenhayn (6)

Paul Rosenhayn byl německý novinář, scenárista a spisovatel – autor detektivních románů klasické anglické školy i krimi nového typu s příměsí fantastična. Svými sci-fi romány a krimi povídkami předběhl dobu, ale jeho předčasná smrt jej uvrhla do zapomnění. Výraznější postavou v jeho kriminálních příbězích je detektiv Joe Jenkins: Elf Abenteuer des Joe Jenkins , Die weiße Orchidee .

Paul Heyse (3)

Paul Johann Ludwig von Heyse byl německý básník, prozaik, dramatik a překladatel, pokračovatel klasicistních tradic v německé literatuře, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1910. Předpoklady pro svou rozsáhlou uměleckou činnost získal Heyse od svých rodičů . Vystudoval klasickou filologii v Berlíně a pak v Bonně filologii románskou se zvláštním zaměřením na provensálštinu . Již jeho první práce, tragédie Francesca da Rimini a výpravné básně Urica a Bratři byly přijaty s neobyčejnou přízní, která ještě vzrostla v souvislosti s vydáváním jeho novel. Roku 1854 ho bavorský král Maximilián II. povolal do Mnichova, poskytl mu velkorysou penzi a ustanovil ho svým dvorním básníkem. Heyse pak prokázal úžasnou tvůrčí činnost, která zahrnovala skoro všechny hlavní literární žánry: lyriku, epickou poezii, novely, romány i divadelní hry. Se svým přítelem, básníkem Emanuelem Geibelem, stál v čele skupiny spisovatelů, kteří oponovali rostoucím tendencím přiklánět se k realismu. Heysovo rozsáhlé dílo oslavuje harmonickou krásu a odmítá jakékoliv prvky ošklivosti. Proslavil se zejména svými novelami. Dále je autorem několika románů a mnoha dramatických děl . Překládal především Williama Shakespeara a díla italské a španělské literatury. V roce 1910 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako vysoké uznání za dokonalé a idealismem prodchnuté umění, které uplatnil během dlouhé a významné činnosti jako lyrik, dramatik, autor románů a světově proslulých novel“ . Heyse napsal téměř sto novel, které vyšly ve vice než dvaceti sbírkách. Většina z nich jsou díla formálně neobyčejně dokonalá, jemně fabulovaná, harmonická...

Paul Henry de Kruif (1)

Paul D'ivoi (1)

Paul Bloomfield (1)

Patti Smith (6)

Patti Smith je americká zpěvačka, hudebnice, spisovatelka, textařka a básnířka. Patří k protagonistům amerického punku a nové vlny. Patti Smith se nejprve věnovala poezii, příležitostné novinářské práci a psaní dramat. Její básnické prvotiny jsou ovlivněny francouzskou poezií přelomu 19. a 20. století, především tzv. prokletými básníky a jejich pokračovateli . V New Yorku se seznámila s fotografem Robertem Mapplethorpem, se kterým se přátelila až do jeho smrti v roce 1989. Mapplethorpe je rovněž autorem fotografií na obalech jejích alb Horses a Wave. Hudbou se začala zabývat až od roku 1971, kdy přechodně spolupracovala se skupinou Blue Öyster Cult, zpívat však začala až těsně před vznikem své skupiny Patti Smith Group , ve složení Lenny Kaye , Richard Sohl , český emigrant Ivan Král a Jay Dee Daugherty . Spolu s ní tento soubor nahrál v rozmezí let 1975–1979 nejslavnější tituly své produkce, kterými jsou Horses, Radio Ethiopia, Easter a Wave. První z nich bylo ještě do jisté míry reminiscencí na produkci newyorské „Factory“ kolem Andyho Warhola v 60. letech, především na tvorbu skupiny The Velvet Underground . Další tři alba nesou již jednoznačně originální rukopis, který v sobě skrývá jak naléhavost punkového přístupu, tak specifickou jemnost a poetičnost. V tom lze spatřovat jedinečnost hlavní objevitelský přínos této zpěvačky, básnířky, hudebnice aktivistky v boji za lidská práva v jedné osobě. Dá se říci, že Patti Smith byla jedním z prvních trubadúrů punku a new wave, ovšem ve zcela jedinečném provedení. Po rozpadu skupiny se Patti Smith na dlouhou dobu přestává hudbě věnovat a představuje se až v roce 1988 albem Dream of Life, jež má sice v sobě již popové prvky, ale na působivosti a nápaditosti mu to nijak neubírá. Od vydání tohoto alba se zpěvačka objevuje s velkými prodlevami s několika dalšími de...

Patrik Maturkanič (5)

Slovenský římskokatolický duchovní, teolog, filozof, pedagog a spisovatel. Působí v Česku.

Patrick Rothfuss (6)

Patrick James Rothfuss je americký spisovatel fantasy a přednášející na vysoké škole. Je autorem předpokládané trilogie Kronika Královraha, která byla odmítnuta několika nakladatelstvími před tím, než první knihu série, Jméno větru, vydala v roce 2007 společnost DAW/Penguin. Kniha získala kladný ohlas kritiků a dostala se na seznam bestsellerů deníku The New York Times. Narodil se v Madisonu ve Wisconsinu a kvůli nevlídnému počasí a nepřítomnosti kabelové televize vyrůstal jako vášnivý čtenář. V roce 1991 se zapsal na University of Wisconsin–Stevens Point. Původně plánoval vystudovat jako chemický inženýr, pak se ale rozhodl pro klinickou psychologii a nakonec si po třech letech, kdy studoval každý pro něj zajímavý předmět, nezvolil žádný hlavní obor. Během té doby pracoval na nesmírně dlouhém fantasy románu s názvem The Song of Flame and Thunder . V roce 1999 absolvoval s bakalářským titulem z angličtiny. Dva roky po získání titulu MA na Washington State University se vrátil učit na Stevens Poin. Po dokončení The Song of Flame and Thunder poslal tento román několika nakladatelům, ale byl odmítnut. V roce 2002 vyhrál soutěž Writers of the Future s výňatkem z knihy. Poté prodal práva na knihu společnost DAW Books. The Song of Flame and Thunder se rozdělila na trilogii a byla přejmenována na Kronika Královraha. První díl s názvem Jméno větru byl publikován v dubnu roku 2007. Kniha vyhrála Quill Award a dostala se na seznam bestsellerů deníku The New York Times. Trilogie byla původně zamýšlená jako jeden dlouhý příběh s pracovním názvem The Song of Flame and Thunder . Byl rozdělen na tři části kvůli své délce a jméno bylo změněno, aby se nepletlo s Píseň ledu a ohně spisovatele George R. R. Martina. Série je v podstatě autobiografií známého hudebníka, sympatika, studenta Univerzity a dobrodruha Kv...

Patrick Forsyth (4)

Americký ekonom, marketingový pracovník.

Patricia Spinelli (3)

Francouzská pedagožka, ředitelka l'Institut Supérieur Maria Montessori - centra pro pedagogy a asistenty AMI. Publikace z oboru.

Patricia Moyes (5)

Patricia Pakenham-Walsh se narodila v Bray, County Wicklow, Irsko. Vystudovala dívčí školu v Northamptonu. V letech 1946–1954 byla technickou poradkyní slavného herce Petera Ustinova pro filmy . Později pracovala jako asistentka pro střih u London Vogue. V roce 1960 napíše scénář pro film Time Remembered, který je natolik úspěšný, že odstartuje její literární dráhu. Autorka dvaceti detektivních románů s inspektorem Henry Tibbettem a třech knih bez této postavy. Vdala se roku 1951 za fotografa Johna Moyese; rozvedli se v roce 1959. Později se provdala za Jamese Haszarda, lingvistu u Mezinárodního měnového fondu v Haagu. Její jméno je tudíž občas uváděno jako Patricia Moyes – Haszard. Zemřela ve svém domě na ostrově Virgin Gorda ve věku 77 let.

Patricia Harman (2)

Patricia Harman strávila přes třicet let péčí o ženy jako porodní asistentka. Nejprve jako laická-porodní asistentka, pomáhající na komunálních farmách v Západní Virginii a později jako kvalifikovaná zdravotní pracovnice ve fakultních nemocnicích a komunitních nemocničních porodních domech. Strávila více než deset let v šedesátých a sedmdesátých letech. Své divoké mládí strávila ve venkovských komunitách ve Washingtonu , Connecticutu a Minnesotě . Během války ve Vietnamu společně s manželem Tomem Harmanem cestovala po zemi, často stopovali, zatímco hledali místo, kde se usadí. V roce 1974 koupili farmu se skupinou podobně smýšlejících přátel na vrcholu hřebene v Roane County, West Virginia. V komunitě stavili srubové domy, kopali rybníky, pěstovali si a uchovávali své vlastní potraviny srubových domů, kopal rybník, rostl a uchovali svou vlastní jídlo a nastartovali Growing Tree Natural Foods Cooperative. Tehdy během této doby Patsy asistovala u jejího prvního porodu doma, víceméně náhodou. "Někteří lidé jsou předurčeni," napsala. "Zrovna jsem byla u své přítelkyně z komunity, když v tom odešla do práce, a tak jsem nakonec odrodila své první dítě." Brzy poté, P. Harman odcestovala do Austinu v Texasu trénovat s kolektivem domácích porodních bab. Když se vrátila, stala se jedním ze zakládajících členů The West Virginia družstva porodních asistentek. Její vášeň pro péči o ženy a děti ji dovedla k tomu, aby si udělala rekvalifikaci a také první krok k získání licencí jako certifikovaná porodní asistentka. V roce 1985 společně s manželem, kočkou a dětmi vycestovala na sever, a zahájila své přípravy na univerzitě v Minnesotě, kde získala svůj titul kvalifikované porodní asistentky. Za posledních dvacet let byla paní Harman zdravotní sestrou, porodní asistentkou na fakultě The Ohio State University, Case Western Reserve University a nejnověji na West Virginia University. V roce 1998 odešla do soukromé praxe s manželem T...

Pascal Durantel (4)

Francouzský novinář, spisovatel, autor encyklopedií a knih o rybářství a myslivosti. Pascal Durantel je biolog. Pracoval na Ministerstvu vnitra předtím, než se obrátil k žurnalismu v přírodě, myslivosti a rybářství. Také pracoval ve vydavatelství více než 20 let. Rád rybaří.

Park Min-džun (2)

Španělský spisovatel.

Pantelejmon Sergejevič Romanov (3)

Ruský prozaik.

Pankaj Joshi (4)

Spoluautor učebnice angličtiny.

Pamela Ingrahm (5)

Autorka romantických příběhů.

P. J Banyard (2)

Britský novinář, historik a spisovatel. Věnoval se také charitě. Autor populárně-naučných publikací.

Ousmane Sembène (3)

Senegalský prozaik a tvůrce senegalské kinematografie.

Ouarda Saillo (4)

Německá spisovatelka, původem z Maroka.

Ottorino Respighi (3)

Ottorino Respighi byl italský skladatel, muzikolog a dirigent, proslulý svými symfonickými básněmi a schopností začlenit vlivy staré hudby do moderního orchestrálního idiomu. Respighi se narodil 9. července 1879 v italské Bologni, studoval hudbu na Liceo Musicale v Bologni a v kompozici se dále vzdělával pod vedením Nikolaje Rimského-Korsakova v Rusku. Jeho kariéra vzkvétala na počátku 20. století a jeho pověst se upevnila díky dílům evokujícím bohaté kulturní dědictví Itálie.

Otto Willi Gail (3)

Německý spisovatel a novinář. Popularizátor vědy.

Otto Thume (3)

Otto Kulhánek (2)

Narozen 30.12.1908. Dr., sportovní novinář, tělovýchovný pracovník.

Otto Horský (2)

Narozen 13. 4. 1938 v Prostějově. Ing., CSc., vysokoškolský učitel, autor cestopisů, stavební inženýr a geolog, zaměřený na hydrotechnické stavby. Autor námětů a spoluautor scénářů dokumentárních pořadů v televizi i rozhlase.

Otto Čmolík (5)

Narozen 22.3.1931 v Božkově u Plzně. PhDr., CSc., pracovník mládežnického hnutí, práce z oboru.

Otis Redding (3)

Otis Redding byl významný americký soulový zpěvák a skladatel, který proslul svým vášnivým projevem a hlubokým vlivem na žánr soulové a R&B hudby. Narodil se 9. září 1941 v Dawsonu ve státě Georgia a jeho kariéra odstartovala na počátku 60. let. Často se na něj vzpomíná pro jeho vášnivou pódiovou prezentaci a chraplavý hlas, který vyjadřoval hluboké emoce. Jeho debutové album "Pain In My Heart" vyšlo v roce 1964 a obsahovalo jeho první stejnojmenný hit. Reddingovo třetí studiové album "Otis Blue / Otis Redding Sings Soul", vydané v roce 1965, je považováno za jedno z nejlepších soulových alb všech dob a obsahovalo klasické skladby jako "Respect" a jeho coververzi písně "Satisfaction" od The Rolling Stones.

Otília Nevřelová (6)

Autorka učebnic výtvarné výchovy.

Otakar Šetka (4)

Narozen 17. 3. 1889 v Jindřichově Hradci, zemřel 20. 2. 1969 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, lexikografické práce, dramata, písňové texty, překlady z francouzštiny a němčiny.

Otakar Přáda (3)

Autor publikací o bezpečnosti práce.

Otakar Nejedlý (5)

Otakar Nejedlý byl český malíř. Navštěvoval gymnasium v Roudnici, a již jako student nižších tříd měl velký zájem o malování, pro který měli pochopení také jeho rodiče. Podporoval ho i přítel Angelo Zeyer , student Akademie výtvarných umění v Praze, žák Václava Brožíka. V patnácti letech odešel O. Nejedlý do Prahy, kde chtěl studovat na Akademii výtvarných umění nebyl však přijat. Přihlásil se tedy na soukromou školu krajinomalby Ferdinanda Engelmüllera, kterou navštěvoval tři roky. Jeho dalším učitelem a přítelem byl Antonín Slavíček; malovali spolu déle než rok v místě Slavíčkovy krajinářské inspirace, Kameničkách na Vysočině. Po návratu do Prahy se Nejedlý plně zapojil do uměleckého i společenského života, vstoupil do SVU Mánes a hodně cestoval, hlavně po jižní Evropě. Spolupracoval především s Vincencem Benešem, jehož ovlivnění kubismem je patrné i na Nejedlého obrazech z tehdejší doby. V roce 1907 se v Římě seznámil se začínajícím malířem Jaroslavem Hněvkovským a uvažovali, že se vypraví na velkou malířskou cestu do Indie a na Cejlon. Již za tři neděle po tomto rozhodnutí odjeli na Sicílii, odkud chtěli odplout lodí do Colomba na Cejlonu. Cestu však museli z nejrůznějších důvodů několikrát odložit, hlavně kvůli nemoci a úmrtí Nejedlého matky. Až 12. září 1909 konečně vypluli. Odjížděli plni nadějí a plánů, hlavně však naivních představ, a bez základních předpokladů – peněz a znalosti angličtiny. Na Cejloně strádali, často trpěli hladem, stále však malovali. V naději na lepší obživu odjeli do jižní Indie s idealistickými představami, že je zaměstná nějaký bohatý mahárádža. V Kerale však žili jen u domorodců z nejnižších kast, nejprve v rybářských vesnicích na pobřeží, později v horách, kde se živili lovem. Útrapy takového živoření Nejedlý těžko snášel, dokonce onemocněl malárií, takže se v roce 1911 vrátil domů. Hněvkovský v Indii zůstal ještě další dva roky. ...

Otakar Nečas (3)

Architekt, práce a překlady z oboru.

Otakar Nahodil (5)

Narozen 1.12.1923 v Praze, zemřel 4.12.1995 v Praze. PhDr., DrSc., etnolog a kulturolog, práce z oboru, žil v emigraci. Prof. univerzity ve Freiburgu.

Otakar Moravec (3)

Narozen 25.12.1887 v Praze, popraven 10.6.1943 v Drážďanech . Novinář, korektor a literární kritik, autor publikací z oboru historie, jazykovědy, zdravotnictví a autor prací o armádě a kulturních a politických osobnostech.

Otakar Kriebel (5)

Narozen 13.9.1882 v Uničově. RNDr., profesor učitelského ústavu, pedagogické publikace, drama.

Otakar Kádner (6)

Otakar Kádner byl pedagog, profesor a děkan Filozofické fakulty. Je autorem rozsáhlého díla z oblasti pedagogiky. Po Karlu Slavoji Amerlingovi a Františku Drtinovi byl třetím profesorem pedagogiky na české univerzitě. Byl synem učitele Františka Kádnera, který se narodil 11. srpna 1836 v Hřivicích Václavu Kadnerovi, rolníkovi v Hřivicích čp. 42 a jeho manželce Kateřině, roz. Cyprian. Jiří V. Klíma ve vzpomínkové knize k 50. výročí narození Otakara Kádnera uvádí, že Kádnerovi byli původem Němci ze Saska a do Čech přišli v době sedmileté války jako zchudlý šlechtický rod. V 18. a zejména ve století 19. v Hřivicích žilo rodin Kádnerů několik, vzdáleně si byli všichni příbuzní. František Kádner jako prvorozený syn Václava Kadnera z Hřivic vychodil nejprve základní školu v Žatci, poté studoval na rakovnické reálce, kde maturoval ve školním roce 1852/1853. Po maturitě navštěvoval český ústav pro vzdělání učitelů v Praze a ukončil zkouškami v roce 1855. V době pražských studií byl žákem a přítelem Amerlingovým. Po dostudování nastoupil jako podučitel v Petrovicích u Rakovníka . Dalších sedm let vyučoval na městské škole v Radnicích, tam se aktivně zapojil do spolkového a národního života. Zasloužil se o obnovení čtenářského spolku založeného v roce 1818 Antonínem Puchmajerem a knihovny. Z Radnic přešel učit do Úhonic , zde založil čtenářský a pěvecký spolek a zapojil se také velmi účinně do společenského života. V Úhonicích se 22. října 1866 oženil s Marií Strnadovou z Úhonic , dcerou místního řídícího učitele Jana Strnada a Kláry, roz. Dekarové. Jako třetí ze sedmi dětí se 11. května 1870 v úhonické škole narodil syn Otakar . Z Úhonic se rodina v roce 1872 stěho...

Otakar Jiráni (4)

Narozen 10.1.1879 v Havlíčkově Brodě, zemřel 24.1.1934 v Praze. PhDr.,univerzitní profesor, práce v oboru antické filologie a literatury, překladatel z řečtiny a latiny.

Otakar Husák (5)

Otakar Husák byl československý generál, legionář a ministr obrany v letech 1920–1921. Vystudoval reálné gymnázium v Karlíně. Po maturitě pokračoval v letech 1904–1909 ve studiu chemie na ČVUT. Studium zakončil ziskem titulu inženýr. Po studiu odešel do Ruska, kde se stal v roce 1914 ředitelem soukromé chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny, kde se stal velitelem čety. Od ledna 1916 velel rotě Československého střeleckého pluku a od jara 1917 praporu 1. střeleckého pluku. Před bitvou u Zborova byl těžce raněn. Po vyléčení byl velitelem prvního lodního transportu legionářů severní cestou z Archangelska do Francie, kde se jako velitel praporu zúčastnil bitvy u Terronu. V prosinci 1918 se spolu s T. G. Masarykem vrátil do vlasti, kde působil jako přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky. Dne 15. září 1920 byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany v tzv. první vládě Jana Černého. Po demisi vlády 26. září 1921 odešel na vlastní žádost do zálohy. Když stát ve 20. letech založil továrnu na výbušniny Explosia v Semtíně, stal se Husák jejím prvním ředitelem. Brzy po okupaci Československa v březnu 1939 byl Otakar Husák zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po skončení druhé světové války byl v červnu 1945 jmenován ředitelem Synthesie Semtín. V této pozici působil až do března 1948, kdy byl penzionován. V roce 1950 byl znovu zatčen a vězněn do roku 1956 na Pankráci a na Mírově. Po propuštění z vězení musel i přes vysoký věk pracovat, aby získal nárok na důchod. Do důchodu tak odešel teprve v 75 letech v roce 1960. Zemřel v Praze 12. června 1964. V roce 1968 byl rehabilitován. Teprve po roce 1989 ale mohl být in memoriam vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy . Město Nymburk mu v roce 1998 udělilo čestné občanství....

Otakar Fuka (2)

Otakar Fuka byl český filmový scenárista, režisér a pedagog. Studium na pražské FAMU ukončil v roce 1960, ale již tehdy po několik let pracoval jako pomocný režisér a asistent režie v Barrandovských ateliérech. V 60. letech chvíli působil i v Řecku, nicméně k samostatné režijní práci se dostal až v roce 1971, kdy debutoval snímkem Svědectví mrtvých očí. Od roku 1980 vyučoval jako odborný asistent na pražské FAMU a působil zde, mimo jiné, též jako odborný pedagogický dozor při natáčení absolventských filmů.

Otakar Červinka (6)

Narozen 20.5.1925 v Toušeni, zemřel 24.5.2002 tamtéž. Ing., dr., docent katedry organické chemie na VŠCHT, literatura z oboru.

Ota Setzer (6)

Středoškolské vzdělání získal Ota Setzer na reálce v Praze. Poté studoval pojistnou matematiku na Vysoké škole speciálních nauk a současně navštěvoval přednášky na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Státní zkoušky vykonal z pojistné techniky , pojistné matematiky, matematické statistiky a v roce 1930 získal aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie. Od roku 1930 do roku 1934 působil na měšťanské škole v Kralupech nad Vltavou a v letech 1934-48 na gymnáziu ve stejném městě . Později se stal učitelem na gymnáziu v Berouně a na průmyslové škole v Kladně. V roce 1951 byl jmenován odborným asistentem na fakultě architektury a pozemního stavitelství na ČVUT a o 6 let později se stal docentem deskriptivní geometrie na stavební fakultě ČVUT. Na fakultě učil do roku 1981. Přednášel rovněž na Vysoké škole chemicko-technologické, na lesnické fakultě ČVUT, na Vysoké škole umělecko-průmyslové a na Akademii výtvarných umění. Ota Setzer byl autorem řady prací z deskriptivní geometrie a spoluautorem skript pro studenty stavební fakulty. Pracoval jako výkonný redaktor časopisu Rozhledy matematicko-fyzikální .

Ota Nutz (3)

Narozen 20. 1. 1939 v Jablonci nad Nisou, zemřel 6. 12. 2000 v Praze. Novinář, rozhlasový publicista a televizní scénárista.

Ota Kramář (4)

Ota Kramář, vlastním jménem Otto Kramář byl český redaktor, scenárista a spisovatel, autor populárně naučných a dobrodružných knih pro děti a mládež.