15661–15720 z 153121 Autoři
Joachim Fest (5)
Joachim Clemens Fest byl německý historik a žurnalista. Vystudoval historii, germanistiku, sociologii a dějiny umění v Freiburgu, Frankfurtu nad Mohanem a v Berlíně. Jedná se o autora publikací z oblasti historie, které se věnují dějinám Třetí říše či německému protinacistickém odboji. Pracoval též v řadě médií, např. Norddeutscher Rundfunk či v letech 1973 až 1993 v Frankfurter Allgemeine Zeitung. Na přelomu 80. a 90. let se zapojil do diskuse historiků ohledně postavení druhé světové války a holocaustu v dějinách, ve které podporoval názory německého historika Ernsta Nolteho. Krátce před svou smrtí kritizoval Güntera Grasse, který se přiznal k tomu, že sloužil jako dobrovolník u Waffen SS. Předmětem Festovy kritiky nebylo samotné Grassovo členství v jednotkách Waffen SS, ve kterých Fest také ke konci války bojoval, ale skutečnost, že Grass jiné za jejich nacistickou minulost kritizoval a snažil se vůči nim vystupovat jako morální autorita. Spolupracoval i na scénáři filmu Pád Třetí říše
Více od autora
Jo Conrad (3)
Jo Conrad se narodil r. 1958 v Německu. Školu přerušil krátce před maturitou, pak absolvoval civilní vojenskou službu jako ošetřovatel postižených. Poté šel do učení, aby se stal fotografem, to však opět přerušil. Pak dělal přes deset let snímky pro kalendáře s krajinami. V té době se začal jako samouk zabývat i hudbou. V roce 1991 dostal na základě demo-kazety zakázku na filmovou hudbu ke třem dílům televizního seriálu „Großstadtrevier“. O něco později hudba pro CD „Best of Arnold Schwarzenegger“. Stále znovu špatné zkušenosti s nakladateli . Jako pravidelný zdroj příjmu v té době taxikaření. Psal dlouho, aniž by se něco zveřejnilo. Pak se setkal s lidmi, kteří se zabývají alternativními tématy. Začal psát krátké texty k různým tématům, až jich bylo tolik, že vznikla idea udělat z toho knihu. Nějakou dobu hledal vydavatele, na základě výše zmíněných špatných zkušeností se pak ale rozhodl vydat knihu sám. V roce 1996 vyšla vlastním nákladem první kniha „Rozuzlení“. Je velmi úspěšná a mezitím už v 8. vydání. V témže roce natočil podle vlastního scénáře a ve vlastní režii film „Die NASA Akte“. 1998 vyšla druhá kniha „Souvislosti“, pak třetí kniha „Počátky“ a 2004 čtvrtá kniha „Proměny“. Kromě toho mnoho článků v různých časopisech. Koná i přednášky k tématům svých knih, zatím v Německu, Rakousku, Švýcarsku a na Malorce. Je uveden ve „Who is Who in Deutschland”.
Více od autora
Jitka Vrbová (3)
Jitka Vrbová je česká zpěvačka, která je známa především jako výrazná představitelka žánru trampské a country hudby, věnuje se ale i jazzu a swingu. Původním povoláním učitelka.
Více od autora
Jitka Suchá (6)
Narozena 18. 12. 1973 v Praze. Mgr., fyzioterapeutka, držitelka certifikátu Trenér paměti. Autorka odborných článků.
Více od autora
Jitka Suchá (5)
Absolventka 1.LF UK – obor ergoterapie a FTVS UK – obor fyzioterapie Absolventka kursu Trenér paměti s certifikátem III.stupně a celé řady dalších kursů Členka České asociace ergoterapeutů a České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging Lektorka kursů České alzheimerovské společnosti, Diakonie ČCE, Akademie J. A. Komenského a dalších organizací Vedoucí denního stacionáře pro seniory v Praze 8 Autorka a spoluautorka několika publikací
Více od autora
Jitka Krausová (4)
MUDr. Jitka Krausová, OV, lékařka, psychiatrička, pastorační asistentka olomouckého arcibiskupství, dává duchovní obnovy. V roce 2016 vydala Příběhy moudrosti a Pomoc na cestě k sebepoznání a růstu.
Více od autora
Jitka Halasová (6)
Pedagožka, autorka učebnic pro ZŠ i publikací pro předškolní výchovu.
Více od autora
Jitka Gruntová (6)
Jitka Gruntová je česká historička a politička, počátkem 21. století poslankyně Poslanecké sněmovny za KSČM. Maturovala roku 1963 a pak pracovala jako učitelka a vychovatelka. Při zaměstnání vystudovala v roce 1978 pedagogickou fakultu pak po dvanáct let pracovala v muzeu. Postgraduálně tehdy vystudovala obor muzeologie na Filosofické fakultě UJEP v Brně . Od roku 1991 vyučovala na základní škole ve své domovské obci Březová nad Svitavou. V letech 1985–1995 byla pracovnicí historicko-dokumentační komise Okresního výboru Svazu protifašistických bojovníků ve Svitavách. Orientovala se na bádání o historii pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci. Po roce 1989 se angažovala v nástupnické organizaci Český svaz bojovníků za svobodu coby předsedkyně historicko-dokumentační komise ústředního výboru. V roce 1997 a 2002 vydala dvě knihy o Oskaru Schindlerovi. Její závěry byly vůči osobě Schindlera kritické. Roku 2006 podala trestní oznámení na starostu Svitav Václava Koukala. V roce 2010 se soudila s historikem Radoslavem Fikejzem, kterého obvinila, že opisoval z její publikace o Schindlerovi. Nejvyšší soud ale její dovolání zamítl. Není členkou komunistické strany, ale ve volbách do celostátních zákonodárných sborů kandidovala za KSČM. V senátních volbách roku 2000 kandidovala neúspěšně za senátní obvod č. 50 - Svitavy. Získala necelých 19 % hlasů a nepostoupila do 2. kola. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena do poslanecké sněmovny jako bezpartijní za KSČM. Byla členkou výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Ve sněmovně setrvala do voleb v roce 2006. V roce 2004 spolu se skupinou dalších poslanců prosadila přijetí Zákona o zásluhách Edvarda Beneše. Po volbách v roce 2006 přestala být poslankyní, ale zůstala ve sněmovně, kde působila jako asistentka komunistických poslanců Josefa Šenfelda a Kateřiny Konečné. Roku 2007 neúspěšně ka...
Více od autora
Jiřina Hauková (6)
Jiřina Hauková byla moravská básnířka a překladatelka. Narodila se v rodině Karla Haukeho , šéfredaktora přerovského deníku Obzor a spoluvydavatele prvního ročníku časopisu Host a Marie Haukové . Měla dvě sestry: Olgu Šteflovou pedagožku, herečku a Květoslavu Haukovou . Obecnou školu a reálné gymnázium vychodila Jiřina v Přerově . Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně studovala tři semestry angličtinu a češtinu, až do uzavření vysokých škol. Poté pracovala jako redaktorka Obzoru v Přerově a od roku 1942 v knižním oddělení Ministerstva lidové osvěty v Praze. Po druhé světové válce pokračovala ve studiu angličtiny a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po dvou semestrech však na studium rezignovala. Od roku 1945 pracovala na Ministerstvu informací, kde pracovala až do roku 1950, kdy se stala spisovatelkou z povolání. V témže roce se jejím manželem stal historik a kritik výtvarného umění Jindřich Chalupecký. Časopisecky své verše publikovala od roku 1934, první sbírka Přísluní jí vyšla v roce 1943. V Praze se dostala do kontaktu se členy literární a výtvarné Skupiny 42. V roce 1945 se stala její členkou. Spolu s Jindřichem Chalupeckým od roku 1944 překládají Pustou zemi amerického básníka Thomase S. Eliota. Tiskem vychází v roce 1947. V letech 1948–1958 a 1970–1990 nesměla publikovat, uplatnila se však jako překladatelka. Sbírky Motýl a smrt , Světlo v září a Spodní proudy byly vydány pouze neoficiálně v samizdatové Edici Petlice. V roce 1996 byla za básnickou sbírku Světlo v září vyznamenána Cenou Jaroslava Seiferta. Pohřbena byla na Městském hřbitově v Přerově. Kromě svého vlastního díla překládala z angličtiny. Mezi její překládané autory patří např. Edgar Allan Poe, T. S. Eliot, Emily Dickinsonová, Dylan Thomas či John Keats. Po Jiřině Haukové a Jindřichu Chalupeckém je pojmenov...
Více od autora
Jiří Zounek (5)
Narozen 7.2.1973 v Ivančicích. Historik, pedagog, zaměřuje se na didaktiku pedagogiky a informační technologie ve vzdělávání.
Více od autora
Jiří Wanke (4)
Ing., spoluautor učebnice angličtiny pro elektrotechniky, překlad z angličtiny.
Více od autora
Jiří Vymětal (1)
Narozen 18.8.1928 v Prostějově. Publikace z oboru sdělovacích prostředků a ideologie.
Více od autora
Jiří Vondráček (4)
Hudebník a publicista Jiří Vondrák se narodil v roce 1954 v Litoměřicích. Na přelomu 50. a 60. let se jeho rodina nejprve přestěhovala do Jihlavy a posléze do Brna. Už jako teenager poslouchal nahrávky věhlasných písničkářů, konkrétně Boba Dylana, Donovana, Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého. Pod jejich vlivem vstoupil na tuzemskou folkovou scénu. Od konce roku 1969 hrál v duu Bodlák – Vondrák. Profesionálním hudebníkem se stal v roce 1979, v letech 1980–1982 se duo rozšířilo na trio Bodlák – Vondrák – Polák. Od poloviny 80. let působil společně s Pavlem Váně a Richardem Laškem v triu Bowle, s kterým v letech 1989–1994 odehrál stovky koncertů doma i v zahraničí. Tato vystoupení byla posléze zúročena vydáním živého záznamu, pod názvem Bowle 92–93 Live. V roce 1994 vyšlo Vondrákovo album Šansony a písně. V tomtéž roce se začal věnovat i televizní tvorbě – jako scénárista a režisér natočil sérii asi dvaceti cestopisných reportáží, jeho dokumenty o Toskánsku byly oceněny na festivalu v italském Varese. Navázal i přátelství jedním ze svých vzorů, ruským písničkářem Bulatem Okudžavou a pomáhal organizovat jeho koncerty v České republice. V roce 1995 o něm natočil televizní dokument Naděje a stesky Bulata Okudžavy. Na tento film v příštích čtyřech letech navázal dalšími dvanácti dokumenty, které dohromady vytvořily cyklus Básníci Evropy. V roce 1998 na čas skončil s aktivní hudební činností a věnoval se jen televizní tvorbě. Těsně po miléniu vznikl v jeho režii 13dílný dokumentární cyklus Legendy folku a country, který Vondrák v roce 2004 převedl i do knižní podoby. Následně natočil první z celkem dvaceti čtyř filmů o osobnostech české autorské písně – Uprostřed běhu. Z jeho televizní tvorby lze jmenovat dokumenty Donovan ve Strážnici , polohraný dokument Navzdory osudu . V roce 2005 se Vondrák krátce vrátil k aktivní hudební činnosti – s triem VKV absolvoval turné po USA. V celkem třinác...
Více od autora
Jiří Vlastník (5)
Narozen 22. 3. 1946 ve Šluknově. Nezávislý publicista, redaktor a scenárista. Věnuje se také historii kinematografie.
Více od autora
Jiří Urbanec (4)
Jiří Urbanec byl český literární historik a jeden z největších znalců díla Petra Bezruče. Narodil se roku 1932 v Lískovci u Frýdku . Od roku 1936 navštěvoval obecnou školu ve Frýdku a od roku 1945 gymnázium tamtéž. Vystudoval obor čeština-ruština na Filozofické fakultě univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a poté mezi lety 1956 a 1960 dálkově historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Svou pedagogickou činnost začal v Krnově, ale největší část své kariéry strávil v Opavě, kde se věnoval studiu Bezručova díla. Za tuto činnost mu byl roku 1967 udělen titul kandidát věd. V obecnějším měřítku zaměřoval svou vědeckou činnost na českou, polskou a slovenskou literaturu 20. století. Jiří Urbanec se po roce 1989 významnou měrou zasadil o založení opavské Slezské univerzity. V letech 1990–1991 byl prvním děkanem Filozofické fakulty v Opavě Masarykovy univerzity , stal se také vedoucím Ústavu bohemistiky a knihovnictví a jedním ze zakladatelů Novin Slezské univerzity . V období po Sametové revoluci také usiloval o znovuzaložení Matice slezské. V letech 1961–1972 byl vedoucím Památníku Petra Bezruče. Jiří Urbanec zemřel dne 15. listopadu 2014. Poslední rozloučení se konalo 21. listopadu 2014 v kostele Svatého Ducha v Opavě. Jeho ostatky byly uloženy na opavském městském hřbitově. Svou vědeckou činnost zaměřoval Jiří Urbanec na krajové autory. Prvořadým cílem jeho bádání bylo studium Petra Bezruče, které se mu stalo celoživotním posláním. Mimo něj publikoval také díla o Jaromíru Šavrdovi, A. C. Norovi, Josefu Kalusovi nebo Vojtěchu Martínkovi.
Více od autora
Jiří Táborský (7)
Narozen 15. 5. 1985. Novinář, ekonomický redaktor a analytik, restaurátor nábytku. Tiskový mluvčí prezidentské kampaně Michala Horáčka , tiskový mluvčí NÚKIB . Tiskový mluvčí Ministerstva obrany ČR .
Více od autora
Jiří Svoboda (5)
Narozen 1946. Matematik, klimatolog, práce z historické klimatologie, dějin voroplavby, naší historie a místních názvů.
Více od autora
Jiří Svoboda (4)
Narozen 12. 8. 1943 ve Znojmě. Mgr., literární historik, pedagog na Znojemsku a Brněnsku, autor prací z oblasti regionální historie a reálií těchto oblastí a překladatel starších děl regionálních německy píšících autorů.
Více od autora
Jiří Sumín (6)
Jiří Sumín, vlastním jménem Amálie Vrbová, byla česká spisovatelka. Pocházela z mlynářské rodiny. Otcem byl Jan Vrba, matka Apolonie Oralová, svatbu měli v roce 1863 a téhož roku se jim narodila Amálie. Prožila své mládí ve mlýně v Uhřičicích u Kojetína. Navštěvovala obecnou školu v Lobodicích a Tovačově, další vzdělání nabyla v klášterním ústavě ve Frýdlantě nad Ostravicí. Sama se pilně věnovala studiu němčiny a francouzštiny. Po rozpadu manželství rodičů se s matkou a sourozenci odstěhovala v roce 1882 do rostoucího Přerova a tam pak žila a plně se věnovala literární tvorbě. Se spisovatelskou obcí příliš nespolupracovala, výjimkou byl přerovský profesor z tamního gymnasia, literární kritik František Bílý. Aktivně se zapojila do místního divadelního spolku Tyl. Zemřela na mrtvici ve svých 73 letech. Literární činnost započala básničkami pod pseudonymem Serafína Svitavská v almanachu Zora. Pak pokračovala psaním článků pro Národní listy, kde používala pseudonym Jiří Sumín převzatý z Kraszewského románu Podivíni. Psala i pro časopisy Niva a Domácí hospodyně pod pseudonymem Jar. Svitavská, které byly přijaty kritikou . Roku 1886 se dobře uvedla v brněnském divadle s aktovkou Tajný sňatek. Od roku 1895 začala se psaním románů už jako zralá spisovatelka, zejména z prostředí hanáckého venkova. Snažila se psát objektivně, občas s trochou ironie, nezapírala svůj soucit s trpícími, reagovala i na rozpad manželství svých rodičů. V některých povídkách se projevují feministické rysy, prvky hrůzy, fantastiky, lidové pověrčivosti, a je proto zařazována mezi předchůdce české sci-fi literatury. Vyhýbala se lyrickým líčením moravské přírody, zato bezohledně popisuje dobu úpadku starých šlechtických rodů, bídu venkova, živelní pohromy. Amálie Vrbová zemřela 11. listopadu 1936 v Přerově ve věku 73 let a byla pohřbena na Městském hřb...
Více od autora
Jiří Šolc (3)
Narozen 21.4.1898 v Turnově, zemřel 20.2.1971 v Semilech. MUDr., práce v oboru vlastivědy Pojizeří.
Více od autora
Jiří Šimek (4)
Doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc., člen České psychoanalytické společnosti. V r.1990 založil Ústav lékařské etiky při III. lékařské fakultě UK v Praze, jehož je také přednostou. Předtím pracoval na pražských interních klinikách, ve Výzkumném ústavu psychiatrickém, kde se věnoval psychoterapii a psychosomatice, a také v geriatrickém centru. Publikoval zejména v oblasti psychosomatiky. Z jeho prací: Emoční život psychosomaticky nemocných , Psychosomatická medicína .
Více od autora
Jiří Siegel (5)
Ing. arch. Jiří Siegel vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Patří ke generaci, která prožila studentská léta v nelehké době, a tak byla vděčna těm profesorům, kteří studenty neúnavně motivovali a ukazovali světlo na konci tunelu. Díky pedagogům Čermákovi, Otrubovi, Houbovi, Schmidtovi, Krisemu, Štěpánkovi, ale i mnoha dalším, se dokázal orientovat v problematice moderní architektury. První praktické zkušenosti získal u legendárního architekta Josefa Havlíčka a potom v ateliéru Antonína Tenzera. Po určitou dobu se u Jiřího Siegela tloukla architektura se sportem. Byl basketbalovým reprezentantem, členem družstva, které získalo titul akademického mistra světa v Paříži 1947 i členem olympijského týmu v Londýně 1948. Nejspíš i úzká vazba na sport způsobila, že potom stál dvacet let v čele jednoho z ateliérů Sportprojektu Praha. Jiří Siegel je autorem pražské sportovní haly na Folimance, sportovní haly ve Znojmě a dalších více než dvaceti sportovních hal po celé republice. Je také autorem objektu české obchodní legace v indonéské Djakartě nebo bývalé budovy Sportturistu na Národní třídě v Praze. Realizoval celou řadu staveb na českých horách: například Dům Horské služby ve Špindlerově Mlýně, hotelový areál v Peci pod Sněžkou, Českou boudu v Jilemnici, Novomísečnou boudu i Sporthotel na šumavském Zadově. Se svým týmem získal druhou cenu v soutěži na Národní stadion v Praze na Maninách. V Kosmonosech u Mladé Boleslavi bylo podle jeho konceptu realizováno padesát řadových domků. Navrhl také domy pro Karla Gotta a Jiřího Šlitra. Rád se baví svou prací i svými koníčky, takže když nesedí u prkna, většinou sedí u klavíru anebo píše. Z textů Jiřího Siegela můžeme cítit vrozený optimismus i osobitý humor. Architekta stále vidí v poloze profesionála syntézy a neúnavně ve svých úvahách vysvětluje nezastupitelnost architekta při tvorbě architektonického díla. Celoživotní zkušenosti promítl do zatím poslední knihy „Dům a jeho architekt“, ...
Více od autora
Jiří Sčerbinský (4)
Narozen 31. 10. 1872 v Příbrami, zemřel 1. 4. 1928 v Praze. PhDr., knihovník, diplomat, prozaik, překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, ruštiny.
Více od autora
Jiří Šalamoun (4)
Narozen 17. 4. 1935 v Praze, zemřel 31. 3. 2022. Kreslíř, grafik, ilustrátor, autor plakátů a animovaných filmů, výtvarný pedagog, básník.
Více od autora
Jiří Růžička (5)
Narozen 3. 5. 1977. Autor práce z oboru rozvoje dopravy v souvislosti s životním prostředím.
Více od autora
Jiri Raboch (6)
Jiří Raboch je český psychiatr a sexuolog, emeritní přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a dlouholetý předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Jako první v zemích bývalého Východního bloku zorganizoval Evropskou a Světovou psychiatrickou konferenci v Československu. Maturoval v roce 1969 na gymnáziu v Korunní ulici v Praze 2. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy absolvoval sub auspiciis v roce 1975. Během studií pracoval jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu Karlovy univerzity u svého otce prof. MUDr. Jana Rabocha, DrSc. Absolvoval prázdninové praxe v Institutu experimentální endokrinologie prof. Gustava Dörnera v berlínské nemocnici Charité, na Andrologické univerzitní klinice profesora Richarda Willeho v Kielu. V roce 1975 nastoupil na Psychiatrickou kliniku profesora Jana Dobiáše na Karlově jako sekundární lékař, později se stal asistentem a docentem. V roce 1990 byl ustanoven do funkce zástupce přednosty, v roce 1992 byl jmenován profesorem v oboru psychiatrie. Od roku 1999 je přednostou kliniky. Je vedoucím Centra psychiatrických a behaviorálních věd 1. LF UK a VFN. Absolvoval četné zahraniční krátkodobé pobyty na univerzitních pracovištích v Německu a USA. Postupně složil atestace z psychiatrie a sexuologie . Obhájil titul kandidáta věd a doktora věd . Pod vedením anglických lektorů získal vzdělání v oblasti kognitivně behaviorální terapie , absolvoval výcvik v repetitivní transkraniální magnetické stimulaci mozku na Ludwig-Maxmiliánově Univerzitě v Mnichově a výcvik v chronobioterapii v Chronobiologickém centru Univerzity v Bazileji . Od roku 1983 působí jako soudní znalec v oboru psychiatrie a sexuologie. Jako první v České republice komputerizoval originální českou falografickou metodu. Za...
Více od autora
Jiří Presl (4)
"MUDr. Jiří Presl, narozen 5. 1. 1955, vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, poté se věnoval nejprve psychiatrii obecně a posléze psychiatrii orientované na problematiku návykových látek. Od roku 1982 do roku 1992 vedl pražské Středisko drogových závislostí Fakultní nemocnice II., v roce 1991 spoluzakládal nadaci DROP IN, v jejímž terapeutickém a preventivním středisku nyní pracuje. Absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů a stáží v oblasti problematiky drogových závislostí, kromě jiného i roční stipendijní pobyt na Johns Hopkins University v Baltimore, USA. Kromě své práce v nadaci DROP IN spolupracuje s řadou mezinárodních institucí a podílí se na práci vládní protidrogové komise."
Více od autora
Jiří Polišenský (1)
PhDr. Jiří Polišenský po absolvování Filozofické fakulty UK nastoupil do tehdejší Státní knihovny ČSR do oddělení služeb čtenářům. V letech 1978 až 1983 pracoval v odd. rukopisů a starých tisků a od r. 1983 se jako vedoucí odd. reprografických služeb pokusil o transformaci na pracoviště ochranného reformátování, které by se mohlo podílet na záchraně rozpadajících se novin, časopisů a dalších dokumentů tištěných na kyselém papíru. To se však podařilo až v devadesátých letech. Vakuová komora - Foto: Národní knihovna ČR Vakuová komora Foto: Národní knihovna ČR Od r. 1994 se Jiří Polišenský stal vedoucím odboru správy a ochrany fondů Národní knihovny a v této funkci spolu s ostatními kolegy organizoval rozsáhlé stěhování asi 4,5 mil. svazků do nově restaurovaného Centrálního depozitáře v Hostivaři. Od r. 1996 se podílel na přípravě a realizaci řady projektů zaměřených na mikrofilmování a digitalizaci, výrobu ochranných obalů a na sušení fondů postižených při povodni v r. 2002. Spoluorganizuje také aktivity Národního programu Kramerius, zaměřeného na záchranu dokumentů ohrožených degradací papíru pomocí mikrofilmování a digitalizace.
Více od autora
Jiří Pavel (4)
Narozen 16. 8. 1956, zemřel roku 2018 v Praze. Vystudoval hotelovou školu, básník a prozaik, syn Oty Pavla.
Více od autora
Jiři Ort (2)
Narozen 14.11.1939 v Praze. Sociolog, práce z oboru, též práce z pedagogické psychologie a psychologie práce, rovněž autor básní a povídek a historických prací z oboru.
Více od autora
Jiří Obdržálek (2)
Ing., CSc., zabývá se školkařskými technologiemi, též práce o skalničkách, orchidejích a dřevinách.
Více od autora
Jiří Neuwirth (5)
Narozen 14. 4. 1932 v Praze, zemřel 10. 2. 2022. MUDr., CSc., docent vnitřních chorob; hematolog a endokrinolog, též geriatr a autor publikací pro obor ošetřovatelství: v letech 1991-2001 působil jako primář interního a geriatrického oddělení VFN, v letech 2001-2005 pak jako první přednosta nově ustavené Geriatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné. fakultní nemocnice v Praze.
Více od autora
Jiří Moravec (2)
Jiří Moravec je bývalý český hokejový obránce. Je to liberecký odchovanec a v dresu prvního mužstva Liberce hrál s výjimkou několika hostování nepřetržitě od svých devatenácti let až do třiatřiceti. Poté vystřídal pár českých i zahraničních klubů. Jeho posledním týmem byli HC Vlci Jablonec nad Nisou, kde v sezóně 2017/18 ukončil svou hokejovou kariéru.
Více od autora
Jiří Mára (6)
Jmenuji se Jiří Mára a narodil jsem se dne 15.6.1966 v Přerově. Po ukončení VŠ ekonomické jsem 15 let pracoval v Komerční bance. Práce mě velmi bavila a rád na toto období vzpomínám. Rodinná situace a nemoc mého syna mě donutila ukončit pracovní poměr a získat tak více času „na život“. Svého kroku nelituji, umožnil mi absolvovat v roce 2004 nádherný a velmi poučný pobyt na Novém Zélandu. Strávil jsem 3 měsíce studiem angličtiny v Aucklandu a ubytováním přímo v novozélandské rodině jsem získal možnost poznat domorodý životní styl. Rok po svém návratu jsem se rozhodl napsat o svém tamním životě knihu Nový Zéland země protinožců. Upřímně řečeno, nečekal jsem, že to bude tak těžká práce. Na druhé straně to ale bylo období velmi zajímavé a poučné. Prodejem mé knihy se mi podařilo získat finanční prostředky na drahý rehabilitační přístroj, který slouží mému synovi ke každodennímu cvičení. Na přelomu roku 2006 a 2007 jsem se na Nový Zéland vrátil společně s mým synem Jirkou. Důkladně jsme procestovali oba největší ostrovy a prožili v zemi Pána prstenů nádherných šest týdnů. Cílem této cesty bylo dokázat, že nejvzdálenější země světa se dá procestovat i s invalidním vozíkem.Troufám si říct, že Jirka je jediným českým občanem, který něco takového dokázal. S úmyslem dodat motivaci lidem se zdravotním hendikepem a optimistickým způsobem je podpořit v jejich boji za naplnění vlastního snu jsem vydal druhý díl knihy s názvem Nový Zéland návrat k protinožcům a o naší cestě také vznikly Nový Zéland - Severní ostrov a Nový Zéland - Jižní ostrov. Následovala další expedice, tentokrát do Jižní Ameriky. Chtěli jsme přesvědčit sami sebe i naše příznivce, že se dá cestovat po cizí zemi i bez znalosti místního jazyka. A tak jsme se ve škole prokousávali do té doby neznámou španělštinou a současně poznávali Ekvádor. Obrovské zkušenosti a nezapomenutelné zážitky jsme získali při pobytu v Amazonské džungli a také na tajuplných Galapágách. Vydali jsme třetí knihu Na vozíku na rovníku a no...
Více od autora
Jiří Majer (5)
PhDr. Jiří Majer, CSc., vystudoval Filozofickou fakultu UK a Státní archivní školu v Praze. Byl emeritním vedoucím oddělení dějin hornictví Národního technického muzea v Praze, zakladatelem a garantem Muzea 3. odboje v Příbrami. Zabýval se dějinami vědy a techniky.
Více od autora
Jiří Macoun (4)
Jiří Macoun je český spisovatel a ilustrátor. Je autorem vojenské historické literatury, dětské dobrodružné a komiksů. V nakladatelství Computer Press mu v cyklu Stručná historie vyšly knihy: Slavné střelné a raketové zbraně, České vojenské letectvo, Významné bitvy v Čechách a na Moravě, Tanky a Československé pevnosti. Publikace jsou doporučeny čtenářům základních ale i středních škol. Dále je autorem dětské dobrodružné literatury: Plus Minus Max, Experiment Max a Faktor Max.
Více od autora
Jiří Machalický (5)
Jiří Machalický je český teoretik výtvarného umění, kurátor, výtvarný kritik, publicista a spisovatel. V letech 1978–1983 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1985 získal na Karlově univerzitě doktorát filozofie. Od roku 1977 pracoval v Národní galerii. Nejdříve jako správce depozitáře Grafické sbírky. Od roku 1983 jako odborný pracovník oddělení kresby a později oddělení grafiky. Mezi léty 1994 a 1997 byl nejdřív pověřeným ředitelem, pak ředitelem Grafické sbírky Národní galerie, pak jejím kurátorem do roku 2000. Od roku 2001 do roku 2013 byl kurátorem pražského Muzea Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových. Spolupracuje s Galerií hl. m. Prahy, Domem umění v Brně, Ostdeutsche Galerie v Regensburgu. Od září 2009 do roku 2017 byl hlavním kurátorem pražské Galerie NoD Externě přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Západočeské univerzitě v Plzni o českém umění druhé poloviny 20. století. Má za sebou četné publikace o moderním a současném umění a uspořádal přes 160 výstav doma i v zahraničí . V pražské Národní galerii uskutečnil řadu výstav a v souvislosti s nimi vydal několik publikací – knih a katalogů V Muzeu Kampa uskutečnil například výstavu Mateje Kréna, Práce na papíře ze sbírek Jana a Medy Mládkových, výstavu Theodora Pištěka, Karla Malicha a Zdeňka Sýkory , Běly Kolářové, Jiřího Koláře, Vladislava Mirvalda, skupiny Šmidrů ad. V Českém muzeu výtvarných umění výstavu Radka Kratiny , v Galerii hlavního města Prahy výstavu Prostor pro intuici a Práce na papíře ze sbírky Jana a Medy Mládkových. V brněnském Domě umění uskutečnil výstavu Jana Kotíka a Dalibora Chatr...
Více od autora
Jiří Macek (5)
Narozen 18.5.1932 v Olomouci. Promovaný historik, hudební spisovatel, autor monografie V. Kaprálové, pořadatel výboru statí a kritik J. Stanislava a sborníku diskofila.
Více od autora
Jiří Loukotka (6)
Jiří Loukotka byl český marxista a ředitel Ústavu vědeckého ateismu ČSAV v Brně. Maturoval v roce 1944 v Písku a po válce studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějepis a filozofii. Od roku 1949 byl učitelem ve Vlčnově a v roce 1954 se stal učitelem marxistické filozofie na Farmaceutické fakultě Masarykovy univerzity a na JAMU. V roce 1966 se habilitoval a v roce 1971 byl jmenován profesorem. V letech 1970–76 byl ředitelem Ústavu Marxismu-leninismu VŠZ v Brně. Od roku 1972 byl ředitelem Ústavu vědeckého ateismu ČSAV v Brně.
Více od autora
Jiří Kytýr (5)
Narozen 1. 2. 1950. Doc., Ing., CSc., statik-programátor, vysokoškolský pedagog, práce z oboru statiky a stavební mechaniky.
Více od autora
Jiří Kunc (4)
PhDr. Jiří Kunc, CSc. , romanista, pracovník Orientálního ústavu, překladatel ze španělštiny a ruštiny a do španělštiny, práce z historie Střední Ameriky, časopisecké články, politologické články.
Více od autora
Jiří Kubička (1)
Jiří Kubička byl český lékař, mykolog, mykotoxikolog a balneolog–revmatolog, který se zasloužil za obnovu a rozkvět jihočeského lázeňství, zejména lázní v Třeboni, a spoluobjevení a zavedení účinné léčby faloidních otrav.
Více od autora
Jiří Krásl (4)
Jiří Krásl byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik a typograf. Jiří Krásl vystudoval v Praze Státní grafickou školu a pak pod vedením profesora Josefa Nováka Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Většinu své tvorby věnoval ilustracím myslivecké literatury, příběhů o přírodě a dětské dobrodružné literatury. Mezi dětskými čtenáři proslul především jako tvůrce obrázkového seriálu Kulišáci podle scénáře Jaroslava Foglara, který vycházel v časopise ABC v letech 1963–1966.
Více od autora
Jiří Kraft (6)
Narozen 1956. Ing. ekonom, vysokoškolský pedagog zaměřen na makroekonomii, mikroekonomii a světovou ekonomiku, publikace z oboru.
Více od autora
Jiří Kořalka (7)
Jiří Kořalka byl přední český historik. Jeho specializací byly národnostní vztahy v pozdní habsburské monarchii. Středoškolské studium absolvoval na gymnáziu v Prostějově a díky stipendiu též v americké Pensylvánii. Pokračoval studiem na Vysoké škole politických a hospodářských věd a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté nastoupil do Historického ústavu ČSAV, kde zůstal do roku 1974. Tehdy byl z politických důvodů přeřazen na pozici v Husitském muzeu v Táboře. V letech 1990–1995 působil na Institutu historie při Technické vědecké akademii v Praze. Jako hostující profesor přednášel na zahraničních univerzitách , kromě toho byl tajemníkem Česko-rakouské komise historiků a členem vícera vědeckých kolegií. V roce 1992 obdržel cenu Gottfried Herder-Preis, v roce 2007 Cenu Antona Gindelyho. Jeho manželkou byla historička Květa Kořalková.
Více od autora
Jiří Kohout (4)
Jiří Kohout je český divadelní a filmový herec. Jiří Kohout vystudoval herectví na Vysoké odborné škole herecké v Praze. Před kamerou se poprvé objevil v roce 2001 ve filmu Vyhnání z ráje. Do většího povědomí se poté českým divákům dostal jako strážmistr Richard v trilogii založené na českých anekdotách s názvem Kameňák režiséra Zdeňka Trošky. Následně jsme jej mohli spatřit i ve filmech jako Doktor od jezera hrochů nebo Čertova nevěsta. Pracuje jako moderátor Rádia Junior.
Více od autora
Jiří Klobouk (6)
Prozaik, básník, autor rozhlasových her Vyrůstal v rodině finančního úředníka. Navštěvoval gymnázium v Uherském Hradišti , z něhož byl v septimě pro kázeňský přestupek vyloučen. Rok pracoval jako dělník a středoškolské vzdělání dokončil na dvanáctileté střední škole v Gottwaldově . Působil jako pianista v různých jazzových kapelách. Po dvouleté vojenské službě v Opavě začal studovat na Hygienické a Lékařské fakultě v Brně a Praze , pak vystřídal několik zaměstnání . Od 1959 pracoval jako osvětlovač v Čs. televizi, 1961–63 absolvoval dvouletou večerní školu FAMU a 1963 se stal televizním kameramanem. Stejné povolání vykonával i v kanadském exilu, do něhož odešel v říjnu 1968. Žije v Ottawě, kde od 1979 spolupracuje s místní televizí a rozhlasem a věnuje se literární činnosti.
Více od autora
Jiří Klabouch (3)
Jiří Klabouch je bývalý český fotbalista. V československé lize hrál v sezóně 1969/70 za SONP Kladno. Nastoupil ve 2 ligových utkáních. Gól v lize nedal.
Více od autora
Jiří Kašpar (6)
Dr., CSc., docent katedry cestovního ruchu a veřejného stravování, publikace z oboru.
Více od autora
Jiří Karásek (3)
Jiří Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Karásek, byl básník, prozaik, dramatik a překladatel, představitel české dekadence. Jiří Karásek ze Lvovic se narodil se v chudé pražské měšťácké rodině. Po absolvování malostranského gymnázia a složení maturity v roce 1889, nedokončil studia teologie v Praze a po ročním pobytu v Bavorsku pracoval od roku 1892 jako poštovní úředník. Až ve stáří byl jmenován ředitelem Poštovního úřadu a archivu. Zřejmě bez prokazatelné spojitosti s jakýmkoli šlechtickým rodem si Jiří Karásek ke jménu připojil přídomek ze Lvovic. Chtěl tak zvýraznit svou individualitu a výlučnost a odpor ke všemu všednímu. V rámci tehdy populární autostylizace se považoval, i když neprůkazně, za potomka královehradeckého rodu, z něhož pocházel známý český astronom a matematik Cyprián Lvovický ze Lvovic a od něhož odvozoval svoje přízvisko "ze Lvovic". Zpočátku ale podepisoval své příspěvky do časopisů svým skutečným jménem Josef Karásek. V 90. letech 19. století používal jméno Jiří Karásek a teprve na úplném přelomu 19. a 20. století si připojil titul ze Lvovic. O literární tvorbu se Karásek snažil již za svých gymnaziálních studií, za kterých se seznámil s Arnoštem Procházkou. Při svých prvních literárních pokusech se dle vlastních slov inspiroval dílem Jaroslava Vrchlického. Velmi brzy začal psát i literární kritiky - v roce 1892 začal přispívat do Literárních listů. V roce 1894 založil Jiří Karásek ze Lvovic spolu s Arnoštem Procházkou časopis Moderní revue, ve kterém byla uveřejňována zejména česká a francouzská dekadentní tvorba. První číslo časopisu Moderní revue se setkalo s rozporuplnou reakcí veřejnosti. Mladí dekadentní autoři s šokující odvahou rušili jedno tabu za druhým a kochali se svými uvolněnými názory. Otáčeli se zády ke společnosti, vychvalovali sexuální uvolněnost a pohrdali konzervativní morálkou.Kolem tohoto časopisu se shromáždila velká část nastupující básnické generace, pozdějších velikánů české literatu...
Více od autora