13501–13560 z 153077 Autoři
Jarmila Vacková (4)
Významná historička umění. Její celoživotní vášní byla, vyjma české renesance, holandská malba – svoje poznatky zúročila v knize Van Eyck, vydané nakladatelstvím Academia v roce 2005.
Více od autora
Jarmila Repovská (5)
"Darmo sa pokúšam pochopiť, prečo keď o niekom píšu, začínajú takmer vždy rokom jeho narodenia. Doteraz mi to síce nie je jasné, ale dobre: narodila som sa 3. 7. 1964 v Košiciach a aj v týchto dňoch ma nájdete práve tam. Pred niekoľkými rokmi som mala zaujímavý zážitok. Známa košická numerologička mi pozrela do dlane a vykríkla: „Panebože, veď vy máte určené písať. Všetko, čo prežívate, i to, čím sa živíte, je len príprava na to, čo má prísť...“ Prekvapila ma, pretože o tomto mojom sne nevedel nik. Tak som sa teda pripravovala – ako redaktorka, televízna moderátorka, ako píšuca redaktorka v košickom denníku aj ako rozhlasová moderátorka. Napokon som si pred rokom povedala – stačí. Sadla som si k svojmu notebooku a napísala knihu, ktorú máte práve v rukách.
Více od autora
Jarmila Novotná (5)
Narozena 21.3.1951.Fyzioterapeutka, vyučuje metodu Mojžíšové na FTVS UK v Praze, články a publikace z oboru.
Více od autora
Jarmila Hannah Čermáková (5)
Už během vysokoškolských studií na Divadelni fakultě AMU přivedla na svět dvě dcery, později následovali dva synové. Kvůli prvorozené dcerce přerušila studia a s manželem byla zaměstnána při těžbě dřeva v pohraničí na Šumavě, později na Mostecku. Byla to jediná možnost, jak získat pro mladou rodinu bydlení. Dítě však náhle a bez varovných příznaků zemřelo. Snad proto, že lékař se nedostavil ani po více než hodině zoufalého volání o pomoc, příčina úmrtí zdravého kojence nikdy nebyla objasněna. Místo Boha byl nedotknutelný lékař. Tak to za totality chodívalo. J. H. Čermáková překonala následky psychického stresu a dostudovala beze ztráty ročníku. Diplom převzala již s novorozenou dcerou Viktorií v náruči. A není divu, že získané vzdělání pak věnovala tvorbě pro děti. Doba nepřála duchovnímu růstu. Bylo to jediné důstojné řešení. Zatímco kolegové kolem pilně docházeli na divadelní schůze své rodné strany Komunistické, aby po listopadu 1989 přes noc obrátili kabáty a beze studu! hlásali národu zásady demokracie ze scény divadel... Ano, i představitelé hlavních rolí v seriálu o majoru Zemanovi - normalizačního škváru pro otupení společnosti. Nestyděli se. A panu Václavu Havlovi to tehdy, žel, nedošlo včas. Nicméně po převratu došlo na skutečnou svobodu slova. Tvorba duchovní, v případě J. H. Čermákové básnická, nabyla smyslu. Od té doby teprve vydává své první sbírky veršů a paradoxně za ně vděčí národu Romů. Ti byli první, kdo poskytovali básnířce odpovídající granty. Mezi kulturními složkami vlastního národa se doposud nenašel nikdo a básnířka - stejně jako celá řada jejích kolegů, nakladatelů, ilustrátorů - pracuje a vydává déle než čtvrt století své sbírky zdarma. Jeden z důkazú, že kdo nevěří na zázraky, není realista. Co však očekávat tam, kde básník / řka doplácí na svůj národ? ......
Více od autora
Jarmila Brožovská (4)
Narozena 3.10.1927 v Praze, zemřela 27.6.1994. PhDr., hudební kritička, práce z oboru.
Více od autora
Jára Kohout (6)
Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout byl český filmový herec a zpěvák. Za svůj život hrát asi v 54 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce 1. československé republiky, i v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také nakonec i zemřel. Narodil se v dobře situované rodině, od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však vůbec nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec. V roce 1935 Jára koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo U Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečích, což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. A...
Více od autora
Jana Vrzalová (7)
Narozena 1951 v Praze. PhDr., novinářka, publicistka a překladatelka knih o léčitelství, autorka povídek, šéfredaktorka Národního osvobození.
Více od autora
Jana Větvičková (4)
Narozena 12.11.1966 v Praze. Ing. Autorka kuchařských receptů, spoluautorka článků z oboru biomedicína, patologie, imunologie.
Více od autora
Jana Šouflová (4)
Tři roky práce jako výtvarná redaktorka v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis – . Teď u firmy ICZ – Web design. Jana Šouflová se narodila roku 1975 a vystudovala obchodní akademii. Je malířkou, ilustrátorkou a designérkou. Tři roky pracovala v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis . V současné době pracuje pro ICZ jako webový designér. Většina jejich obrazů je malována smíšenou technikou akvarelu a akrylu. O své technice říká: „Ke své dosti prapodivné technice jsem došla coby naprostý samouk po dlouhém bádání a k mé radosti spojuje rychlost akvarelu s efekty, které je možné dosáhnout pouze olejomalbou. Akryly používám vždy jen dva - základní barvu a bílou.“ Jako ilustrátorka má na svědomí řadu knih , pro knihkupectví Krakatit namalovala nástěnou malbu draka. Jako designérka vytvořila několik webů a také logo pro Fantasyplanet nebo pamětní medaily pro lékaře. Od roku 2001 se věnuje hře na keltskou harfu a je členem Harfové společnosti. Také se věnovala orientálnímu tanci, který se učila tři roky u Anife Vyskočilové a pak ho na její škole rok učila. Bohužel musela přestat kvůli zdravotním potížím způsobeným boreliózou. Její další velkou zálibou je jachting, ke kterému říká: „Na moři jsem začila jedny z nejkrásnějších chvil. Pro mnohé mé přátele bylo překvapením, když jsem si v letošním roce udělala "kapitánské papíry" a protože mi hrdost nedala, bylo to pěkně pocitvě zde v Čechách. Mnozí si, at ut kvůli tomu, že jsem dívka nebo kvůli mé miniaturní postavě, mysleli, že jde o vtip. Ne, opravdu nejde. :-) Takže až uvidíte něco zrzavého v pruhovaném tričku, co není za kormidlem vidět a málem rozboří městské molo, pak jste se pravděpodobně setkali se mnou.“ I když je především ilustrátorkou českých fantasy knížek, napsala několik fantasy povídek...
Více od autora
Jana Korytárová (5)
Narozena 25.3.1961 v Brně. Ing. ekonomie, vysokoškolská pedagožka, odborné práce z obecné ekonomie, ekonomiky investic v soukromém a veřejném sektoru.
Více od autora
Jana Kombercová (7)
Narozena 21. 3. 1952. Sportovní lékařka, akupunkturistka, homeopatka. Publikace z oboru.
Více od autora
Jana Kocianová (4)
Jana Kocianová byla slovenská zpěvačka, která se prosadila na hudební scéně své země zejména v 70. a 80. letech 20. století. Byla známá svým všestranným hlasem a schopností vystupovat v různých žánrech, včetně popu, rocku a tradiční slovenské hudby. Během své kariéry vydala Kocianová několik alb, na kterých předvedla svůj pěvecký talent a interpretační schopnosti. Její album "Ej, Srdénko Moje" je jedním z děl, která přispěla k její popularitě, a obsahuje písně, které rezonovaly u mnoha posluchačů. Kromě toho prokázala svůj rozsah, když se ponořila do romské hudby na albu "Káli Rosita - Slavné cikánské písně zpívané Jana Kocianová ," kde interpretovala cikánské písně, čímž ještě více zdůraznila svou přizpůsobivost jako umělkyně. Přínos Kocianové pro slovenskou hudbu zanechal trvalý odkaz a je připomínána jako jedna z významných osobností kulturní historie země.
Více od autora
Jana Jonášová (5)
Jana Jonášová byla slavná česká sopranistka, proslulá svým výjimečným pěveckým talentem a přínosem klasické hudbě. Narodila se 5. září 1930 v Praze, již v raném věku propadla vášni pro hudbu a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři. Jonášová se ve své kariéře vyznačovala všestranností, vynikala v operních rolích i na koncertech a recitálech.
Více od autora
Jana Dorčáková (6)
Kontrolní a metodická pracovnice České správy sociálního zabezpečení, práce z oboru důchodového pojištění.
Více od autora
Jana Bryndová (4)
Vystudovala Fakultu sociálních věd UK a francouzskou školu Centre de formation des journalistes v Paříži. Na obou institucích se věnovala televizní žurnalistice. Přispívala do různých novin a časopisů. Později pracovala v televizi Nova a v České televizi, kde se také podílela na realizaci dokumentárních snímků. Pracovala jako tisková mluvčí filmu Vojtěcha Jasného, pro který spoluvytvářela mediální PR kampaň. Během poslední doby spolupracovala s různými reklamními agenturami a společnostmi, pro které realizovala reklamní snímky. Novela Máslo na hlavě je jejím literárním debutem.
Více od autora
Jana Beňová (6)
Jana Beňová je slovenská spisovatelka. V roce 2012 se stala jednou z laureátek Ceny Evropské unie za literaturu. Vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě.
Více od autora
Jan Závada (5)
Nar. 10. 12. 1933 v Praze. RNDr., biolog, virolog a onkolog. Zabývá se nádorovými viry.
Více od autora
Ján Zambor (8)
Narozen 9.12.1947. Slovenský básník, literární teoretik a kritik, editor a překladatel poezie ze španělštiny, ruštiny a češtiny.
Více od autora
Jan Žáček (6)
Narozen 31.1.1932 v Pardubicích, zemřel 19.6.2008. Prozaik, dramatik, píše zejména historické knihy a historické biografie.
Více od autora
Jan Václav z Finberka (6)
Jan Václav Svoboda - * 6.6.1869 ve Skutči - † 11.9.1951 v Úvalech. Přídomek z Finberka používal po své matce. Český spisovatel, autor próz z venkovského života na Vysočině a maloměstského prostředí, překladatel z polštiny a francouzštiny.
Více od autora
Ján Turan (7)
Narozen 13.2.1932. Slovenský básník, spisovatel pro děti, redaktor a překladatel z ruštiny a češtiny.
Více od autora
Jan Stěpán (5)
Jan Štěpán byl český přírodovědec, botanik, územní projektant, ministerský úředník, vysokoškolský pedagog, archivář a historik. V letech 1957–1959 byl odborným asistentem na katedře biologie Vysoké školy pedagogické, odkud byl vyloučen pro své náboženské přesvědčení. Následně byl zaměstnán ve Státním ústavu pro územní plánování – Terplan Praha, kde mj. pořádal mezioborové přednáškové a diskusní semináře zaměřené na problematiku ochrany a tvorby životního prostředí v územním plánování, na kterých se scházeli přírodovědci, lesníci, komunální hygienici, vodní hospodáři, urbanisté, ekonomové, zemědělci apod. Později byl vedoucím oddělení životního prostředí v odboru územního plánování, stavebního řádu a životního prostředí na ministerstvu výstavby a techniky ČSR a na nástupci ministerstva – České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj . Uvedené orgány byly v těsném kontaktu s Radou pro životní prostředí vlády, což byl meziresortní koordinační orgán, jehož předsedou byl ministr výstavby a techniky. Po zrušení ČKVTIR v roce 1988 Jan Štěpán přešel na odbor životního prostředí na ministerstvu vnitra a životního prostředí ČR. Pak nakrátko odešel do soukromé podnikatelské sféry. Ač politický nestraník se na MVT a ČKVTIR organizačně zasloužil o vymezení postižených oblastí , o vypracování metodiky navrhování územních systémů ekologické stability a o zavedení ÚSES do praxe ochrany přírody a do územního plánování. V jím řízeném oddělení se v 80. letech organizačně zajišťovalo i vypracování metodiky ochrany před hlukem v územním plánování . V letech 1991–1993 působil na Fakultě životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, kde zastával funkci proděkana pro vědu a zahraniční st...
Více od autora
Jan Štenc (7)
Jan Štenc byl český nakladatel. V roce 1908 založil podnik Grafický závod Jan Štenc, který se věnoval reprodukci a dokumentaci uměleckých děl a architektury. Narodil se 13.9.1871 v rodině Jana Petra Stenze , pomocníka v knihtiskárně a manželky Emilie, rozené Frankové . Měl čtyři sestry Marii, Annu Marii, Emilii, Terezu a dva bratry Václava a Josefa. Vyučil se zinkografem, a od roku 1890 pracoval jako reprodukční rytec Vilímova ústavu grafického v Praze. Jan Štenc zahájil v roce 1908 provoz ve vlastním nakladatelství a v pronajatém grafickém závodě v asanované Mikulášské ulici. Štencův grafický kabinet vydával od roku 1913 vlastní ročenky. Byl ženat za Hedviku Mingrovou . Také byl dobrovolným pokladníkem a jednatelem Spolku výtvarných umělců Mánes. Podílel se též, jako odborník na reprodukci a grafickou úpravu, na vydávání časopisu Volné směry a další ediční činnosti spolku. Sídlo grafického závodu, tzv. Štencův dům, navrhl a realizoval v letech 1909–1911 architekt Otakar Novotný. Štencovu vilu ve Všenorech postavil v letech 1921–1922 Jan Kotěra . Hlavní program výroby se odvíjel od zhotovování štočků pro knihy, pořizování fotografií jak uměleckých děl od architektury po plány a kresby, dále reklamní fotografie zdokonalované americkou retuší. V závodě bylo hlubotiskové oddělení pro tisk fotomechanicky zhotovených desek i originální umělecké grafiky. Štenc poskytoval možnost tisku každému, kdo se grafikou zabýval, tedy i amatérům. Na jaře 1912 otevřel Štencův grafický kabinet, v němž prodával kolekce grafických listů V Štencově grafickém studiu vznikaly špičkové knihy, především umělecké publikace. Štencovo nakladatelství vydalo šest svazků Dějepisu umění od Antonína Matějčka (pravěk až počátek ...
Více od autora
Jan Stejskal (6)
Jan Stejskal je bývalý český fotbalový brankář, reprezentant a člen Klubu ligových brankářů. Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem brankářů. Svou úspěšnou kariéru začal v dresu Zbrojovky Brno, se kterou vyhrál 2 tituly dorosteneckého mistra Československa . V prvoligovém kádru byl už v sezoně 1980/81 jako třetí brankář za Josefem Hronem a Eduardem Doškem. Dále nastupoval za Spartu Praha, Slavii Praha, Queens Park Rangers a Viktorii Žižkov. V Anglii si vysloužil přezdívku Jan "Stay Cool" Stejskal, která kromě podoby s výslovností jeho jména odkazovala k jeho pověstnému klidu i ve vypjatých chvílích zápasu, který dokazoval i např. při odrazech balonu od brankové konstrukce. Jeho výsostnou technikou bylo nechytání takových střel, jelikož měl vždy velmi dobrý přehled o prostoru a rozměrech branky. Pyšní se nebývalým množstvím zápasů odchytaných s nulou, v klubu ligových brankářů mu s počtem 164 zápasů s čistým kontem patří třetí místo za Petrem Čechem a Jaromírem Blažkem. V sezoně 1986/87 vyrovnal rekord Alexandra Vencela staršího v počtu čistých kont vychytaných brankářem v jednom ročníku od rozšíření nejvyšší soutěže na 16 účastníků v ročníku 1969/70. Rekordem české fotbalové ligy je 17 nul Petra Čecha v sezoně 2001/02 . První zápas v české reprezentaci odehrál 29. května 1986 . V letech 1986–1994 nastupoval za československou a českou fotbalovou reprezentaci. V národním týmu odehrál 31 utkání a zúčastnil se Mistrovství světa 1990 v Itálii. Působil jako trenér brankářů ve Spartě Praha i u českého národního týmu. V roce 2012 se stal trenérem brankářů u týmu FK Baumit Jablonec. Zůstal jím i po výměně trenérů v květnu 2013, kdy odvolaného Václava Kotala nahradil Roman Skuhravý. V prosinci 2015 ho na pozici vystřídal Michal Špit. Nyní je trenérem seniorské reprezentace....
Více od autora
Jan Šabršula (6)
Jan Šabršula byl přední český romanista. Narodil se v Bojkovicích, když měl čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Třebíče. Jeho otec tam učil na gymnáziu a byl náčelníkem sokolské župy. Před 2. světovou válkou se stal ředitelem obchodní školy v tehdejším Německém Brodě. Maturoval na gymnáziu v Třebíči a v roce 1939 chtěl nastoupil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V říjnu 1937 vstoupil Jan Šabršula dobrovolně do armády. Od té doby, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, měl totiž jasno v tom, co bude dělat po škole. V květnu 1938 byl v rámci mobilizace převelen do Dačic a pak Slavonic. Od března 1939 byl opět civilistou. Dne 16. listopadu 1939, den poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen. Posléze byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Propuštěn byl před Vánocemi roku 1940. Pracoval pak bez nároku na mzdu v záložně v Havlíčkově Brodě, později ve strojnické pojišťovně v Praze. Oženil se, před koncem války se mu narodila dcera. Po válce učil na středních školách, zejména filozofii a francouzštinu, ale i další cizí jazyky. Po roce 1948 začal učit na Vysoké škole politických a hospodářských věd, později na katedře romanistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nikdy nevstoupil do KSČ. Po skončení druhé světové války nastoupil na FF UK na studium francouzštiny a filozofie, posléze mezi roky 1945 a 1946 studoval v Grenoblu. V roce 1947 absolvoval a nastoupil na pozici pedagoga v Praze. Od roku 1951 pak pracoval jako asistent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy byl převeden do oddělení jazyků Právnické fakulty UK a následně do jazykového oddělení FF UK. V roce 1960 byl jmenován docentem a roku 1964 získal titul doktora filologických věd, v roce 1966 byl jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky. Přednášel v ČR i na zahraničních univerzitách. Na UK pracoval ...
Více od autora
Jan Otto (6)
Narozen 8.11.1841 v Přibyslavi, zemřel 29.5.1916 v Praze. Nakladatel, vydavatel Ottova slovníku naučného, učebnic, časopisů, české a světové literatury.
Více od autora
Jan Novotný (6)
Narozen 28.7.1930 v Rokycanech, zemřel 6.3.2005. PhDr., CSc., historik, publikace o česko-slovenské vzájemnosti, literární monografie.
Více od autora
Jan Nouza (4)
Prof. Ing. Jan Nouza, CSc. je vysokoškolský profesor na Technické univerzitě v Liberci , který v roce 1995 stál za založením Laboratoři počítačového zpracování řeči na této univerzitě. Toto pracoviště patří k vedoucím v oboru hlasových technologií v České republice. Laboratoř organizačně spadá pod Ústav informačních technologií a elektroniky Fakultu mechatroniky na TUL. V roce 1981 získal titul inženýra, v roce 1986 titul kandidáta věd a v roce 1996 titul docenta. 11. října 1999 jej prezident Václav Havel jmenoval na základě návrhu akreditační komise a vědecké rady TUL profesorem. V současné době je členem Vědecké rady FM TUL, dále členem Vědecké rady Elektrotechnické fakulty ČVUT, členem IEEE SPS , členem ESCA a dále je členem WEB-SLS editorial board. V roce 2008 neúspěšně kandidoval na funkci děkana Fakulty mechatroniky na TUL. V oblasti výzkumu se věnuje především analýze, zpracování a automatickému rozpoznávání řeči a dále pak číslicovému zpracování signálů. Jeho tým je v oblasti tohoto výzkumu velmi úspěšný, a to nejen v oblasti teorie, nýbrž i zavedení do praxe. Jeho koníčkem je turistika, zejména pak poznávání rozhleden.
Více od autora
Jan Musil (6)
Jan Musil je český právník, v letech 2003 až 2013 a opět 2014 až 2019 soudce Ústavního soudu ČR. Přednáší trestní právo na Fakultě právnické Západočeské univerzity a externě také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pak přednáší kriminologii. Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1963, kde také od roku 1967 do roku 2003 vyučoval, v roce 1985 se habilitoval a v roce 1993 byl jmenován profesorem a vedl katedru trestního práva. V letech 1992–1998 byl i rektorem a poté až do roku 2003 prorektorem Policejní akademie České republiky. Odborně se věnuje především kriminalistice a trestnímu právu procesnímu. Absolvoval mnoho zahraničních stáží a přednáškových pobytů, je předsedou vědecké rady Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, předsedou redakční rady časopisu Kriminalistika, členem Společnosti pro kriminalistiku, Národní skupiny Mezinárodní společnosti pro trestní právo a čestným členem Bílého kruhu bezpečí. Pravidelně hostuje na Institutu Maxe Plancka pro mezinárodní a zahraniční trestní právo ve Freiburgu im Breisgau. Členem KSČ byl od roku 1960, roku 1969 na vlastní žádost vystoupil. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Klausem dne 27. listopadu 2003. Funkci zastával po celou dobu desetiletého mandátu až do 27. listopadu 2013. Ještě před skončením mandátu byl do funkce znovu navržen prezidentem Milošem Zemanem. 26. listopadu 2013 podpořil jeho kandidaturu ústavně právní výbor Senátu. Následně získal 17. prosince 2013 rovněž podporu senátního výboru pro lidská práva. Senátoři během schvalování vyslovili obavy, zda Musil funkci ve svých 72 letech ještě zvládne. Ten je ujistil, že síly na to ještě má. O den později jeho jmenování schválilo i plénum Senátu, když se pro něj vyslovilo 49 senátorů ze 72 hlasujících. Před hlasováním přišel Musila a dalšího kandidáta Jiřího Zemánka do Senátu podpořit i prezident Zeman. Ten n...
Více od autora
Jan Maria Augusta (5)
Jan Maria Augusta, vlastním jménem Václav Augusta byl český spisovatel, básník, překladatel, bibliofil a redaktor, stoupenec české dekadence a symbolismu. Narodil se jako jediný potomek poštovního úředníka Václava Augusty a jeho manželky Marie, rozené Kaufmannové, v Praze na Královských Vinohradech. Po absolutoriu gymnázia vystudoval dějiny literatury a estetiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde roku 1921 absolvoval disertační prací Konstrukce a kritika Nietzschovy estetiky. Během studií již začal pracovat jako redaktor Dalibora a uveřejňovat kritické stati v Moderní revui a v Kmeni, později také ve Světozoru, Lumírovi a dalších. Soustavně se věnoval práci redaktora a psal o knižní kultuře, ilustracích a grafické úpravě knih, zejména bibliofilií. Byl členem Spolku českých bibliofilů. Přispíval do časopisů Knihomol a Knihomil, které redigoval, jeho stati uveřejňovaly také Topičův sborník nebo Rozpravy Aventina . Jeho teoretická a kritická díla nepozbyla kvality. Přátelil se s V. H. Brunnerem, Zdenkou Braunerovou, Františkem Bílkem a pražským nakladatelem Ludvíkem Bradáčem , který vydával jeho díla. Překládal z francouzštiny. Jeho vlastní tvorba básnická a dramatická je poznamenána českou dekadencí a symbolismem , a vlivem Nietzscheho názorů na umění. Jsou to zásadně bibliofilská vydání knížek s ilustracemi a v umělecké vazbě, pro svůj malý náklad málo dostupná. Pro patos a pseudolyrické podání jsou dnešnímu čtenáři vzdálené. Jeho svérázná politická aktivita v tzv. Lize svobodných vyzývala k obrodě veřejného života na principech monarchie. Byl místopředsedou Napoleonské společnosti; roku 1933 spoluorganizoval v Praze III. mezinárodní napoleonský kongres a tematickou výstavu napoleonik z českých a moravských sbírek. Rád skrýval svou identitu, psal pod pseudonymy: Otakar Černý, Dluhoš, Isqui, Netušil, RIXOR, Jiří Úhoř; také pod šiframi: A.J. MA...
Více od autora
Jan M Valuch (3)
Narozen 1945. Autor publikací o vlivu magnetismu na lidský organismus. Spoluzakladatel firmy Galaxy, která se specializuje na AVS přístroje - psychowalkmeny. Otec Jana Valucha, který se též věnuje psychowalkmenům.
Více od autora
Jan Lukeš (5)
MUDr. Jan Lukeš byl český spisovatel a hudební skladatel. Psal také pod pseudonymem Car Osten a mnoha jinými. Byl autorem několika rozsáhlých románů žánru science fiction, pro které vytvořil také několik umělých jazyků. Část svého života strávil v psychiatrické léčebně se spornou diagnózou paranoidní schizofrenie. Mimo jiné i proto se většina jeho díla dochovala pouze ve zlomcích a útržcích. Narodil se na Královských Vinohradech č. p. 240 , v rodině berního oficiála Františka Lukeše a jeho manželky Heleny, rozené Pytlíkové , která byla neteří básníka Antonína Sovy. V Praze absolvoval gymnázium a vystudoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity, kde byl 5. 4. 1938 promován. Působil jako lékař v rozličných nemocnicích, v roce 1946 byl jako paranoidní schizofrenik hospitalizován. Poté pracoval manuálně a půl roku jako sekundární lékař v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. V roce 1952 mu byl přiznán trvalý důchod a byl zbaven svéprávnosti. Od roku 1970 byl opět hospitalizován, zemřel po zhoubné nemoci v domově důchodců pro duševně choré v Terezíně. Za svého života používal různé pseudonymy, například za druhé světové války psal ironicky pronacistické básně a literární eseje pod pseudonymem Jan Kalíř, v období své hospitalizace svá díla podepisoval jménem Car Osten a sebe označil za překladatele . Psal od dětství , napsal několik rozsáhlých románů a různé drobnější beletristické i odborné práce, vesměs nedokončené či nedochované. Jeho nejvýznamnější díla spadají do žánru sci-fi, jsou to několikasvazkový fiktivní sci-fi cestopis Pěšky napříč Marmokojem, jakási kronika trestné výpravy do vzbouřené provincie Marmokoj na fiktivní planetě Thetis, na níž se také většina Lukešových prací odehrává, a román Dcera vědy, rozsáhlý životopis Lukešovy fiktivn...
Více od autora
Jan Květ (1)
Narozen 26.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., botanik, biolog a ekolog, práce z oborů, překladatel z angličtiny a ruštiny.
Více od autora
Jan Kumpera (3)
Jan Kumpera je český historik, odborník na raný novověk. Působí na katedře historie Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni , zabývající se komeniologií, komparativními evropskými dějinami s důrazem na raný novověk a kulturněhistorickou problematikou. V letech 1965–1970 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . K jeho učitelům patřili profesoři Josef Polišenský, František Kavka, Zdeněk Stříbrný, Miroslav Hroch ad. V letech 1970–1976 pracoval v Historickém ústavu ČSAV, ten pak musel opustit, neboť odmítl vstoupit do KSČ. V roce 1971 získal titul PhDr. na FFUK , od roku 1976 přednáší na katedře historie Pedagogické fakulty v Plzni . V roce 1977 obdržel hodnost CSc. a 1985 titul docent . V roce 1992 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako docent obecných dějin životopisnou monografií Jan Amos Komenský. Poutník na rozhraní věků. V roce 1998 byl jmenován profesorem obecných dějin na základě profesorského řízení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Od 80. let a zejména od roku 1990 přednášel a působil i na mnoha zahraničních univerzitách v Evropě , v USA a Kanadě . Přednáší komparativní evropské dějiny, náboženskou a kulturně historickou problematiku raného novověku, historiografii a didaktickou aplikaci obecných dějin. Také překládá a lektoruje odborně naučnou literaturu. V letech 2001–2005 garantoval a realizoval projekt GAČR č.404-02-1368 Kultu...
Více od autora
Ján Krištín (5)
Slovenský autor prací z oboru rostlinné zemědělské výroby, nauky o prostředí rostlin, zahradnictví a vinohradnictví.
Více od autora
Jan Kotík (7)
Jan Kotík byl český malíř, průmyslový výtvarník, grafik a pedagog. Jan Kotík byl synem malíře a profesora kreslení na reálce v Mladé Boleslavi Pravoslava Kotíka. Vyučil se typografem. V letech 1935–1941 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze . Podnikl studijní cesty do Drážďan a do Paříže . Během války v letech 1941–1943 vyučoval na soukromé umělecké škole v Praze. Člen Skupiny 42 , Umělecké besedy a SČUG Hollar . Byl členem redakčního kruhu časopisu Tvar . V letech 1947–1953 pracoval v ÚLUV v Praze, od roku 1951 vedl návrhářské ateliéry a vzorové dílny a spolupracoval se sklárnou ve Škrdlovicích, v letech 1957–1968 byl členem skupiny průmyslových výtvarníků Bilance při UB. Zúčastnil se Světových výstav Expo 58 v Bruselu a Expo 67 v Montrealu, a jako člen předsednictva SČVU také 32. Benátského bienále roku 1964. Roku 1965 byl na pozvání British Art Council na studijním pobytu ve Velké Británii. Články přispíval do časopisů Tvar, Výtvarná práce, Umění a řemesla, Ateliér, aj. Roku 1969 byl na jednoročním pobytu v Západním Berlíně v rámci Deutscher Akademischer Austausch Dienst a do Československa se už nevrátil. Roku 1976 byl v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení za nepovolený pobyt v zahraničí a roku 1979 zbaven čs. státního občanství. Od roku 1972 působil jako pedagog na Hochschule für Gestaltung v Ulmu, 1974 zakladatel skupiny Systhema a pracovní pobyt v Olevanu Romanu. Roku 1980 byl hostem Cité Internationale des Arts v Paříži, v letech 1982–1983 byl na pracovním pobytu v New Yorku. Do Československa se vrátil poprvé roku 1989. V letech 1991–1992 působil jako externí docent AVU. V letech 1992–2002 byl členem berlínské Akademie der Kunste. Rané období souvisí s civilizačním programem Skupiny 42 a vychází z postkubistické stylizace reality . Procházel obdobím geometrické abstrakce, v 60. letech v obrazu up...
Více od autora
Jan Kořínek (6)
Jan Kořínek byl jezuitský kněz, filozof a spisovatel. Již v šestnácti vstoupil do jezuitského řádu, kde nejprve přednášel filozofii, v roce 1666 se stal rektorem na jezuitské koleji v Litoměřicích a poté působil na více místech, především na koleji v Kutné Hoře. Za svého života se seznámil s Bohuslavem Balbínem a stal se jedním z jeho nejodvážnějších zastánců a je autor Balbínova přízviska „český Livius“. Kořínek se stal známý především díky své historické práci věnované městu Kutná Hora nazvanému Staré paměti kutnohorské. Toto dílo spadá do kategorie vlasteneckých historických děl hojně vznikajících pod vlivem Balbína, ale Kořínkova historie se oproti ostatním dílům vymyká především jazykem, který je notně ovlivněn havířskou mluvou. Jedním takovým slovem je handštán, které Kořínek používá k dělení díla a v hornické mluvě označuje rudný kámen. Text Kořínek doplňoval krátkými veršováními.
Více od autora
Jan Jaroslav Fišer (4)
Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.
Více od autora
Jan Houška (4)
RNDr., CSc., pracovník Výzkumného ústavu pedagogického, zabývá se vzděláváním v matematice na SŠ, autor a překladatel učebnic matematiky.
Více od autora
Jan Hlávka (7)
Jan Hlávka je český spisovatel žánru sci-fi a fantasy. Kromě roku narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle jeho vlastního vyjádření, si autor chrání své soukromí a nemyslí si, "že by třeba jeho bydliště, vzdělání či podobné věci měly pro čtenáře jeho výtvorů nějaký signifikantní význam." Publikovat začal roku 2002 v časopise Ikarie povídkou Devatenáctka, dvakarát zvítězil v literární soutěži Ikaros: roku 2005 povídkou Pátrači a roku 2007 povídkou Krvavá práce. Kromě Ikarie vydává povídky také v časopise Pevnost. Známý je především jako autor zatím tří úspěšných románů ze série Agent JFK. Spolu s Janou Vybíralovou pracuje na sci-fi cyklu Algor, jehož první díl Mráz a hry vyšel v září 2013. Cyklus má tvořit celkem pět dílů, z nichž jsou již hotové čtyři.
Více od autora