13381–13440 z 153068 Autoři
Jiří Moravec (3)
Narozen 29. 6. 1923, zemřel 17. 2. 2010. Ing., CSc., Šlechtitel, práce z oblasti zelinářství.
Více od autora
Jiří Mazánek (8)
Jiří Mazánek je český policista, od srpna 2018 ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu. Vystudoval Policejní akademii ČR v Praze. V minulosti pracoval v Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, kde se podílel na kauzách armádních zakázek týkajících se údajné korupce při nákupu obrněných vozidel pandur a údajně předraženého nákupu letadel CASA. Kvůli druhé zmiňované kauze na něj údajně vyvíjel telefonický nátlak tehdejší ministr financí ČR Miroslav Kalousek. Za práci na obou kauzách mu bylo uděleno ocenění Policista roku 2013. Po vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu v roce 2016 se stal ředitelem sekce závažné hospodářské trestné činnosti a korupce NCOZ. Když ke konci července 2018 rezignoval na post ředitele NCOZ Michal Mazánek, přihlásil se do nabídkového řízení na uvolněné místo. V něm porazil náměstka NCOZ Milana Komárka a ke dni 1. srpna 2018 byl jmenován novým ředitelem Národní centrály proti organizovanému zločinu. Podle deníku FORUM 24 je považovaný za člověka blízkého Andreji Babišovi. Jako bývalý vyšetřovatel protikorupční policie se totiž v minulosti zabýval několika kauzami týkajícími se agresivního podnikání Agrofertu a vyřešil je odložením v jeho prospěch.
Více od autora
Jiri Maly (5)
Jiří Malý byl český antropolog a lékař, od roku 1946 řádný profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po maturitě na mělnickém gymnáziu vystudoval v letech 1918–1924 Fakultu lékařství UK. Pracoval jako asistent profesora Jindřicha Matiegky, po němž se stal ředitelem Antropologického ústavu Univerzity Karlovy. Byl také žákem Aleše Hrdličky a v Praze vedl Hrdličkovo muzeum člověka. Zabýval se historickou, forenzní antropologií a fyzickou antropologií dítěte. Byl členem expedice na Aljašku, kde v průběhu cesty po Yukonu studoval Inuity a Indiány. Od roku 1932 působil jako hlavní redaktor časopisu Antropologie. V roce 2002 mu bylo uděleno in memoriam čestné občanství města Mělníka, od roku 2003 zde má pamětní desku. V oboru antropologie pracovala také jeho manželka RNDr. Ludmila Malá, stejně jako dcera doc. RNDr. Helena Malá, CSc. Syn doc. MUDr. Jan Malý, CSc. je lékař specializující se v oboru nefrologie, ředitel IKEM Praha. Narodil se 6. listopadu 1899 v Mělníku v rodině kupce. S rodným městem je spojeno celé jeho dětství. Osud ho svedl dohromady s Jindřichem Matiegkou v místě bydliště v době gymnaziálních studií při práci v mělnické kostnici. Pravděpodobně pod vlivem pana profesora se rozhodl pro studium na Lékařské fakultě UK, kterou absolvoval v letech 1918 – 1924. Poté nastoupil krátce na doporučení J. Matiegky jako externí lékař na dětské oddělení prof. Pešiny v Plzni, kde mu získaná praxe měla být úvodem do studia pedologie a pedoantropologie. Vzápětí se však stal asistentem Ústavu pro anthropologii a demografii u prof. J. Matiegky. Okamžitě byl zapojen do jeho činnosti, neboť se v Praze ve dnech 14. – 21. září 1924 konal druhý kongres Mezinárodního antropologického ústavu a Jiří Malý se podílel na jeho zajištění. Tehdy se poprvé setkal s čelnými zahraničními antropology a měl možnost získat přehled o jednotlivých oborech antropologie. V roce 1926 se seznámil s dr. Alešem Hr...
Více od autora
Jiří Macků (5)
Narozen 1919, zemřel 1983. Autor publikací z oboru kybernetiky a programování, oblast fyziky ve farmacii a lékařství.
Více od autora
Jiří Lacina (5)
Narozen 1. 7. 1942, zemřel 24. 8. 2018. Sportovní redaktor a spisovatel.
Více od autora
Jiří Kosek (5)
Narozen 25. 9. 1975. Ing., odborník v oblasti webových a XML technologií a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru.
Více od autora
Jiří Kirchner (5)
Autor metodických a monografických publikací v oblasti psychologie sportu, zážitkové pedagogiky a hudební teorie a pedagogiky. Tvůrce úspěšných mezinárodních grantových projektů. Předseda redakční rady časopisu Journal of Outdoor Activities. Člen redakčního kruhu odborného časopisu pro zážitkovou pedagogiku Gymnasion. Tajemník České asociace psychologů sportu a člen International Committee for Adventure Therapy. V oblasti univerzitního vzdělávání působil na Univerzitě Karlově v Praze, Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a naposledy na Pacific Institute for Sport Excellence, Centre for Sport & Exercise Education, Camosun College, BC, Kanada, se kterou stále externě spolupracuje. Jeho profesní a výzkumná orientace se týká především vývoje a aplikace kurikulí v oblasti Environmental Fitness a Experiential Education. Profesně se orientuje na problematiku psychologie sportu a odolnosti, dobrodružné sporty , dobrodružnou terapii a zážitkovou pedagogiku. Je autorem či spoluautorem mnoha metodických publikací.
Více od autora
Jiří Ješ (5)
Jiří Ješ byl český novinář, publicista a komentátor. Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války. Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek. Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku. Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována. Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost. Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy. V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1993 až 1998 byl členem a později předsedou Rady České tiskové kanceláře. Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace. Jeho hrob j...
Více od autora
Jiří Holub (7)
Jiří Holub je český spisovatel, cestovatel a průvodce. Vystudoval Hotelovou školu a školu cestovního ruchu v Žatci. V průběhu studia začal pracovat na zámku Červená Lhota, tak se díky povinné praxi dostal k současné profesi kastelána. V roce 1999 se stal kastelánem na vodním hradě Švihov v západních Čechách, později pracoval na Karlštejně a zámku Humprecht v Českém ráji. V průběhu let 2004–2009 studoval na Literární akademii Josefa Škvoreckého, kde navštěvoval semináře Daniely Fischerové, Jiřího Dědečka, Ivony Březinové a Arnošta Goldflama. Jeho diplomová práce byla vydána v roce 2011 pod názvem Zádušní mše za hraběnku. Po ukončení studia začal pracovat jako kastelán na státním zámku Hrubý Rohozec, kde v současné době působí, píše a pracuje. V zimním období jezdí jako průvodce pro cestovní kancelář do Latinské Ameriky, Afriky a dalších destinací, které považuje za inspirativní. Je jedním ze zakladatelů tvůrčí skupiny Hlava nehlava a spoluautorem několika úspěšných sborníků této skupiny. V almanachu Povídka roku 2006 publikoval svou vítěznou povídku Čas jít a čas jít domů. Ve stejném roce zvítězil s povídkou Ta Čtvrtá na Pražském festivalu spisovatelů a cenu za ni si odvezl i ze zlínského Literárního května. V roce 2010 vydal u nakladatelství XYZ dětskou knihu Vzpoura strašidel, která se po třech měsících na trhu dočkala dotisku. Zajímavostí je, že všechny jeho texty byly dokončeny na zahraničních cestách – první kniha na Rapa Nui, druhá v Mexiku, třetí v Chile a poslední čtvrtá , která čeká na vydání, v Egyptě.
Více od autora
Jiří Hnilička (3)
Narozen 18. 5. 1976 v Teplicích. DiS., filmový režisér, scenárista a spisovatel. Též sociální pracovník.
Více od autora
Jiří Haleš (6)
„Celý život jsem usiloval o ochranu přírody, ale pokud to půjde takto dál, brzy již nebude co chránit…“ Ing. Jiří Haleš se narodil 18. srpna 1936 v pražských Holešovicích do úřednické rodiny. Absolvoval gymnázium, po maturitě pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Dejvicích. Navzdory komunistickému režimu procestoval značnou část světa, ve svém životě usiloval a usiluje o ochranu přírody, a to zvláště plazů. Od 60. let je členem Krasové sekce ochrany přírody Společnosti Národního muzea. Je autorem řady odborných knih, v nichž spojuje své cestovatelské zkušenosti se zájmem o přírodu.
Více od autora
Jiří Fiala (6)
Prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc. je emeritní univerzitní profesor dějin české literatury na katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Více od autora
Jiří Felix (7)
Narozen 21.2.1931 v Praze. PhDr., CSc., asistent katedry romanistiky, romanista se specializací na rumunštinu, práce z oboru.
Více od autora
Jiří Fanta (5)
Narozen 21.12.1938 v Plzni. PhDr. Ing., ekonom, odborné práce z informačních technologií a systémů v ekonomii, makroekonomie a ekonomietrie, též beletrista.
Více od autora
Jiří Cejpek (7)
Jiří Cejpek byl vysokoškolský profesor, informační vědec, knihovník. V letech 1947–1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy knihovnictví a vzdělávání dospělých . V období 1950–1951 vedl knihovnu Studijního lidovýchovného ústavu FF UK, poté pokračoval v letech 1953–1956 v postgraduálním studiu knihovnictví a lingvistiky na tehdejší Filologické fakultě UK. Od roku 1956 vyučoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK jako asistent a později odborný asistent. V roce 1968 byl jmenován docentem. V letech 1973–1990 nemohl z politických důvodů působit na univerzitě. V letech 1974–1985 pracoval ve Výzkumném oddělení Slovenské technické knihovny v Bratislavě a poté až do roku 1989 jako vedoucí projektového týmu Výzkumného oddělení Československého střediska výstavby a architektury v Praze. Po sametové revoluci se v roce 1990 vrátil a o rok později byl jmenován profesorem. V letech 1990–1994 vedl Katedru knihovnictví a vědeckých informací . Roku 1997 se stal emeritním profesorem UK. V letech 1991–2001 přednášel i na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě, kde v období 1994–1998 vedl Ústav bohemistiky a knihovnictví. V letech 2001–2005 vyučoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na oboru FF MU VIK-Vědecké informace a knihovnictví. Zabýval se především dějinami knihoven, knihovnictvím a informační vědou.
Více od autora
Jiri Beran (3)
Jiří Beran je český šermíř, mnohonásobný mistr ČR a dlouhodobě nejúspěšnější český kordista posledních 15 let. K největším úspěchům jeho kariéry patří vítězství na závodech Světového poháru v Buenos Aires 24. června 2007, kde dokázal porazit i úřadujícího mistra světa Wang Leje z Číny. V roce 2016 se probojoval skrz zónovou kvalifikaci na Olympijské hry do brazilského Rio de Janeira. V roce 2017 přispěl k vítězství českého kordového družstva na Světovém poháru v kanadském Vancouveru.
Více od autora
Jiří Bartoň (5)
PhDr. Jiří Bartoň , regionální historik, pedagog, autor litreratury faktu a naučné liter., zejména monografií o městech a obcích, publicista, heraldik, fotograf, kronikář a lektor v oboru.
Více od autora
Jindřich Veselý (6)
Jindřich Veselý český pedagog, loutkářský badatel, publicista, autor loutkových her. První prezident Mezinárodní loutkářské organizace UNIMA, předseda "Loutkářského soustředění" při Masarykově lidověvýchovném ústavu, ředitel Zátkova státního reálného gymnázia v Českých Budějovicích. Jindřich Veselý vyučoval na Zátkově státním reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, kde pak působil v letech 1935–1939 jako ředitel Přispěl zakladatelskou měrou k poznání českého loutkářského umění, organizoval výzkum, výstavy a loutkářská setkání. Spoluzakládal Český svaz přátel loutkového divadla a od roku 1912 pro něj redigoval a vlastním nákladem v Chocni vydával časopis Loutkář, nejstarší loutkářské periodikum na světě, které vychází dodnes. Za přispění Jindřicha Veselého byla v roce 1912 založena sériová výroba loutek pro rodinná loutková divadélka, známá pod názvem Alšovo loutkové divadlo. Výroby se ujal A. Münzberg. Jindřich Veselý často navštěvoval představení lidových, profesionálních i amatérských loutkových divadel. Své poznatky z představení a ze setkání s loutkáři, publikoval často v časopise Loutkář. Usiloval nejen o rozvoj a modernizaci loutkového divadla, předávání zkušeností, ale i zachování národních kulturních tradic v loutkovém divadle. Počátkem 20. století mělo loutkové divadlo v Čechách historii více než 200 let. Svou upřímnou snahou si Prof. Veselý získal důvěru pokračovatelů starých loutkářských rodů, kteří mu dávali k otištění či k opisu staré divadelní hry upravené pro loutková divadla, nejrůznější materiály z historie jejich divadel, fotodokumentaci a návody jak účelně některé věci předvádět na loutkovém scéně. Prof. Veselý si velmi vážil práce lidových loutkářů z povolání. Uznával jejich zásluhy o položení základů loutkového divadla a šíření národní kultury napříč celou zemí. Historii některých loutkářských rodů, jejichž umění obdivoval, otiskl rovněž v časopise Loutkář. Například je v ...
Více od autora
Jindřich Špinar (6)
Narozen 1960 na jižní Moravě. Profesor vnitřního lékařství , MUDr., CSc., internista, kardiolog. Studia na LF MU ukončil v r.1985. Od r.2004 je přednosta Interní kardiologické kliniky FN Brno. Zabývá se akutním i chronickým srdečním selháním a hypertenzí a klinickou farmakologií. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří zavedení čtyřstupňové klasifikace známek plicního městnání na RTG snímku a jako první na světě s kolektivem popsali z klinického hlediska ovlivnění remodelace levé komory po infarktu myokardu pomocí AII antagonisty losartanu ve srovnání s captoprilem. Publikuje v oboru. Manželka je rovněž kardioložka MUDr. Lenka Špinarová .
Více od autora
Jindřich Rohlík (6)
Vystudoval fakultu elektrotechniky na ČVUT. Už během studií psal pro časopisy Excalibur, Score, Level, VTM a Ikarie a psal scénáře k TV pořad Game Page, který také moderoval. Designoval a produkoval počítačové hry Brány Skeldalu, Brány Skeldalu: Pátý učedník a Brány Skeldalu: 7 mágů, dále Dreamkiller, Fish Odyssey, Mutant a nyní pracuje na projektu pro virtuální realitu, kde se každý může stát hercem: Theatre VR. Kromě toho na pokračování vydává čtřdílný román Brány Skeldalu a věnuje se i psaní další nefantastické literatury.
Více od autora
Jindřich Neudert (6)
Narozen 4. 7. 1857 v Litomyšli, zemřel 22. 5. 1933 v Praze. Středoškolský profesor a knihovník, autor německo-českého slovníku, upravil Výbor z Vergilia a uveřejnil rozpravu o Julianu Apostatovi.
Více od autora
Jindřich Maria Slavík (6)
Stanislav Vrbík, známý pod pseudonymy Jindřich Maria Slavík a A. W. Hron byl český varhaník, hudební skladatel, spisovatel, básník a pedagog. Studoval na gymnáziu v Olomouci. Hudbě se začal věnovat pod vedením své matky, která jej začala učit hře na klavír. Později připojil i hru na housle a na varhany. Od roku 1922 se věnoval i hudební teorii a ve hře na varhany se zdokonalil tak, že na podzim roku 1924 byl jmenován varhaníkem kostela Panny Marie Sněžné. Později zde založil i chrámový sbor. Jako koncertní varhaník vystoupil poprvé 20. listopadu 1927, kdy provedl Toccatu a Fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. V roce 1928 se stal varhaníkem při katedrále Sv. Václava v Olomouci. To vše jej odvádělo od studia na gymnáziu, takže svá středoškolská studia přerušil a maturoval až v roce 1930 jako externista v Litovli. Stal se členem Cyrilské jednoty, společnosti založené na podporu chrámové hudby. V roce 1929 absolvoval kurz hudební výchovy pro školy obecné a měšťanské a v letech 1929–1930 také kurz varhaníků při hudební škole Žerotín. Kompozici studoval soukromě u profesora brněnské konzervatoře Jaroslava Kvapila a ředitele olomouckého dómského kůru Antonína Petzolda. Kromě hudby se věnoval i ochotnickému divadlu. V roce 1936 se oženil. V průběhu 2. světové války byl korepetitorem olomouckého divadla a vystupoval jako klavírista v jazzových souborech. Po osvobození se stal dirigentem činoherního orchestru. Krátce vykonával funkci zástupce kulturního referenta Okresního národního výboru v Olomouci a v roce 1952 se stal inspicientem olomoucké opery. V letech 1961–1970 působil jako korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově, dále učil na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci. V letech 1985–1987 byl korepetitorem umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci. Své dlouholeté zkušenosti praktického varhaníka i pedagoga zúročil v publikacích: ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace....
Více od autora
Jindřich Lion (4)
Jindřich Lion se narodil 19. března 1922 v Praze. Chodil do židovské národní školy, kde vyučujícím jazykem byla čeština. Tato škola se od ostatních škol lišila jenom v tom, že tam byly dodržovány židovské svátky. Židovská střední škola v Praze neexistovala, takže absolvoval reálné gymnázium a také Obchodní akademii v Praze. Doma mluvili německy i česky. Otec se nikdy netajil, že je Žid. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1938 strýc Jindřicha Liona v Palestině zařídil, že se mohla celá rodina přistěhovat. Jindřich Lion tam pracoval jako zámečník, ale poté, co v Izraeli nastala mobilizace, šel k policii a přestěhovali se do Jeruzaléma. Po skončení války se Jindřich Lion vrátil do Prahy k demobilizaci. Ještě v roce 1945 nastoupil do redakce Mladé fronty, ale jakmile nakladatelství stejného jména připravovalo vydávání kromě knížek a deníku také týdeník pro mladé lidi, přešel do jeho nové redakce. Po rozpadu týdeníku byl přijat v redakci Svobodného slova. Ještě v roce 1967 – tedy rok před vpádem okupantských vojsk Varšavské smlouvy do naší země – vyslala redakce Jindru Liona jako svého zpravodaje do Vídně. Jakmile vojska Varšavské smlouvy vpochodovala do Československa, odcestoval s rodinou do Izraele. Vydržel to zde až do roku 1969, kdy emigroval do Vídně natrvalo. Psal do Vídeňských svobodných listů, do krajanského měsíčníku Kulturní klub, působil v Českém centru a v Klubu Čechů a Slováků ve Vídni. S manželkou Hannah byli oba velcí Sokolové. Při posledním sčítání lidu v Rakousku se přidali k oněm 6000 Čechům, kteří se přihlásili k české národnosti. Spolupracoval s českým vysíláním BBC v Londýně, s exilovým tiskem ve Švýcarsku a Austrálii, od roku 1989 ho znovu redakce Svobodného slova jmenovala svým akreditovaným redaktorem v Rakousku. Napsal a vydal také několik knížek. Zemřel 25. února 2012 ve Vídni....
Více od autora
Jindřich František Bobák (6)
Jindřich František Bobák, PaedDr., spisovatel, básník, autor knih Zajíček Strakaté Oušku, Neuvěřitelné dobrodružství cvrčka Jeronýma a jeho kamarádů, Zlaté dno, Proměny lásky a další. Píše již od svých šestnácti let. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a stal se doktorem pedagogiky.
Více od autora
Jindřich Fleischner (6)
Ing. Jindřich Fleischner byl český hospodářský a sociální pracovník. Vystudoval chemii na Vysoké škole technické. Pod vlivem teorie Wilhelma Ostwalda se začal zabývat sociálními aspekty technické práce. Po roce 1918 byl ministerským radou na ministerstvu veřejných prací. Mimo psaní odborných publikací ze svého oboru též překládal z francouzštiny z němčiny . Jeho literární pozůstalost je uložena v Národní knihovně ČR a v Památníku národního písemnictví v Praze.
Více od autora
Jim Bishop (2)
James Alonzo "Jim" Bishop byl americký novinář a spisovatel. Narodil se v Jersey City, New Jersey. V roce 1923 studoval psaní na stroji, těsnopis a účetnictví, a v roce 1929 začal pracovat jako "copy boy" v New York Daily News. V roce 1930 dostal práci jako mladý reportér v New York Daily Mirror, kde působil až do roku 1943, kdy nastoupil do časopisu Colleir, kde zůstal až do roku 1945. Jeho plány psát pro hollywoodského producenta Marka Hellinger skončily smrtí Hellinger. Bishop později napsal Hellingerovu biografii. V letech 1946 až 1948 byl výkonným redaktorem časopisu Liberty, pak se stal ředitelem literárního oddělení Music Corporation of America až do roku 1951. Poté byl zakládajícím redaktorem Gold medail books do roku 1953. Zbytek své kariéry strávil psaní biografických knih o významných osobnostech, a křesťanských knih. Jeho kniha Den, kdy byl zastřelen Lincoln byla zveřejněna v roce 1955 a ihned se stala bestsellerem. Bishop také napsal - Den, kdy zemřel Kristus; Den, kdy se narodil Kristus a Den, kdy byl zastřelen Kennedy.
Více od autora
Jezinky (5)
Czech female vocal group. Formed in 1970 by Bobina Ulrichová as a quartet with Helena Heřmanová, Dana Vlková and until 1974 with Hana Hostková-Löfflerová. In the early years also credited as “Jazzinky”. On several export releases also credited with the literal English translation as “The Witches”. Appeared on numerous Czechoslovak records as backing vocalists for other artists. Since 1974 regular collaboration with vocalist Pavel Liška. In 1974 Heřmanová and Vlková left to form another vocal group, Bezinky. Ulrichová continued with changing lineup, which got settled around 1979 with Vladimíra Jakšlová, Lenka Krimlová and Gojána Ledecká. Also performed as Pragokoncert Chorus in collaboration with a male vocal quartet. Disbanded after 1990.
Více od autora
Jevgenij Jakovlevič Guljakovskij (2)
Jevgenij Jakovlevič Guljakovskij, rusky: Евгений Яковлевич Гуляковский byl ruský sovětský spisovatel sci-fi, scénárista a geolog. Vystudoval geologickou fakultu v Kišiněvu, pracoval jako geolog. První SF povídku Ošibka uveřejnil ve svém sborníku Vysokij ključ , pak se však na deset let odmlčel a znovu se objevil až v pol. 70. let. G. prvním významným dílem SF se stala novela Planěta dlja kontakta , v níž autor popisuje skupinu kosmonautů, která ztroskotala na cizí planetě. Vyjde najevo, že planeta je cvičnou laboratoří neznámé mimozemské civilizace, která některé z kosmonautů vybavila parapsychickými schopnostmi a sleduje lidské reakce a inteligenci při hledání možnosti návratu na Zemi. Konfrontace lidí a mimozemšťanů v rovině filozofické, morální i čistě dobrodružné je hlavním motivem G. tvorby. V novele Šoroch priboja vysílají inteligentní podmořské bytosti do světa věrné kopie utonulých lidí, aby s jejich pomocí zabránily dalším atomovým pokusům a nové světové válce. Největší popularitě se těší cyklus novel toru Rotanovovi, který řeší nejrůznější záhady na planetách naší galaxie. První dva příběhy vyšly kn. jako Sezon tumanov . Rotanov se zde snaží urovnat mnohaletý boj mezi kolonisty planety Alfa Draka a záhadnými duchovitými tvory, kteří z lidí vysávají vědomí. Kniha Dolgij voschod na Enně obsahuje další dva příběhy z této série: Gosti iz bezdny a Planěta belych nočej . Rotanovskou sérii lze pokládat za novou školu rus. dobrodružné kosmické SF.
Více od autora
Jessie Inchauspé (5)
Francouzská biochemička a spisovatelka, věnuje se zlepšení fyzického a duševního zdraví. Žije v New Yorku.
Více od autora
Jerzy Wittlin (3)
- polský spisovatel a satirik, ředitel nakladatelství Iskry, uměleckých a filmových nakladatelství.
Více od autora
Jerry Scutts (4)
Americký publicista, autor prací o americkém letectvu a leteckých bojích 2.světové války.
Více od autora
Jerry B Jenkins (5)
Americký publicista, autor biografií, beletrie a literatury faktu s křesťanskou tematikou.
Více od autora
Jenny Randles (5)
Britská ufoložka. Autorka se narodila jako muž a v dospělosti podstoupila operaci kvůli změně pohlaví.
Více od autora
Jennifer L Scott (5)
Jennifer L. Scottová je spisovatelka a autorka blogu The Daily Connoisseur . Žije v Santa Monice v Kalifornii se svým excentrickým manželem, dvěma roztomilými dcerami a distingovanou čivavou. Kniha Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži, je její prvotinou
Více od autora
Jennifer Allison (6)
Jennifer Allison je americká spisovatelka mysteriózních románů, která se nejvíce proslavila jako autorka série knih pro děti Pátračka Gilda. Narodila se a vyrůstala ve městě Saline v Michiganu. V roce 1984 absolovala vysokou školu v Saline. Je držitelkou titulu Bachelor of Arts z Michiganské univerzity, kde studovala hudbu, ale brzy se začala zajímat o literaturu a psaní. Je také držitelem titulu Magistr umění, který získala na Americké universitě ve Washingtonu, D.C. Její první kniha byla vydána v červenci 2005, v té době žila v San Francisku v Kalifornii. V současné době žije v Chicagu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jennifer Allison na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jennie Adams (9)
Začala svou harlequinskou kariéru v roce 2005. Jako dítě žila na australské farmě s nosem zabořeným do knížek. Její láska ke čtení ji v jedenácti letech dovedla k psaní a nastalo, jak sama říká, čtyřleté období velmi špatného básníka. Pak následovalo období, v němž Jennie vystřídala několik zaměstnání: bankovní úřednice, učitelky hry na klavír, sekretářka v právnické firmě… Provdala se za svou životní lásku, má dvě děti, které jsou právě v pubertě a které jsou jejím pokladem. A protože ji už tolik nepotřebují, vrátila se Jennie znovu ke své lásce – psaní příběhů, které tak ráda čte.
Více od autora
Jelena Petrovna Blavatskaja (5)
Jelena Petrovna Blavatskaja , rozená von Hahn-Rottenstern , známá jako „Madame Blavatská“ . Významná osobnost duchovního života poloviny a konce 19. století a zakladatelka Theosofické společnosti. Narodila se jako dcera plukovníka a spisovatelky. Už od raného dětství se u ní projevily silné parapsychologické schopnosti, jež stále znepokojovaly rodinu a děsily pověrčivé služebnictvo. Byla náměsíčná a jasnovidná, svou přítomností často vyvolávala duchy zemřelých a v přírodě rozmlouvala se skřítky a rarášky. Lačně vyhledávala vyhlášené místní čaroděje, felčary a vesnické šamany. Ještě jí nebylo patnáct let, když objevila v knihovně svého pradědečka řadu knih o magii a alchymii. Vdala se ve svých 17 letech za generála Nikifora Vasilijeviče Blavatského, staršího o 22 let. Podle jejího tvrzení nebylo jejich manželství nikdy naplněno. Svého manžela opustila, uprchla na lodi do Turecka. Svému životopisci uvedla, že následující léta strávila cestováním po světě. Prohlásila, že v této době navštívila mimo jiné Tibet, aby tu dva roky studovala pod vedením povznesených mistrů. Roku 1858 se na krátko vrátila do Ruska, aby brzy odcestovala s italským operním zpěvákem Agardi Metrovičem. Roku 1871 si výbuch lodi směřující do Káhiry vyžádal Agardiho život, avšak i přes tuto tragickou událost H. P. Blavatská pokračovala v cestě do Káhiry sama. Právě v Káhiře založila Societe Spirite pro okultismus spolu s Emmou Cuttingovou , ale krátce poté musela být společnost zrušena kvůli stížnostem zákazníků na její podvodné aktivity. Roku 1873 odcestovala do New Yorku. Během své kariéry tvrdila, že je schopna provádět psychické schopnosti, která zahrnovaly božský zrak, vysílání vědomí z těla, telepatii, levitaci, božský sluch a materializaci, což znamenalo vytváře...
Více od autora
Jégé (7)
Prozaik a literárnokritický publicista. Pochádzal z advokátskej rodiny. Vzdelanie získaval v Kežmarku, Ružomberku, Gyöngyösi a v Levoči, neskôr pokračoval v štúdiu na lekárskej fakulte v Prahe. Takmer celý svoj život prežil ako lekár v Dolnom Kubíne. Bol tiež aktívnym spolupracovníkom a hlavným redaktorom novín Naša Orava, neskôr zodpovedným redaktorom Oravy. V 30. rokoch sa jeho zdravie prudko zhoršilo, najmä po odchode jeho dcéry z protektorátu. Nikdy sa z toho nespamätal a krátko na to zomrel na zlyhanie srdca...
Více od autora
Jeff Stone (4)
V mládí byl adoptován,v 18 začal pátrat po své matce a o 15 let později ji našel,později našel i otce.Žije v USA s ženou a dvěmi dětmi.Denně trénuje bojová umění.
Více od autora
Jeanne Ruland (8)
Matka tří dětí, stevardka, autorka knih s dlouholetým šamanským a metafyzickým vzděláním a také uznávaná léčitelka a členka německé asociace duchovních léčitelů . Má bohaté zkušenosti s prací s duchovními silami, které v jádru všechny vedou k Jednotě, Bohu, Zdroji. Toto vědění Jeanne Ruland ráda šíří dál, aby se mohlo dotknout srdcí ostatních.
Více od autora
Jean-François Lyotard (6)
Jean-François Lyotard byl francouzský představitel postmoderní filozofie. V letech 1950 – 1952 působil jako profesor filozofie v Alžírsku, poté vyučoval na francouzských lyceích. V roce 1971 obdržel doktorát z filozofie. Svůj čas dělil mezi univerzitní výuku na Sorboně a v Nanterre a působení v Národním centru pro vědecký výzkum . Stal se rovněž členem Mezinárodního filozofického kolegia v Paříži, profesorem na Kalifornské univerzitě v Irvine a hostujícím profesorem na Yalově univerzitě a dalších univerzitách ve Spojených státech amerických, Kanadě, Evropě a Jižní Americe. Naposledy působil jako emeritní profesor Univerzity Paříž VIII a profesor na Emoryho univerzitě v americké Atlantě. Je pochován na hřbitově Père-Lachaise v Paříži. Lyotard operuje s pojmem postmoderní situace . Postmodernitu odlišuje od modernity, kdy bylo vědění legitimizováno prostřednictvím velkých metavyprávění, metadiskurzů či metanarativních schémat , avšak tyto diskurzy se již vyčerpaly a v důsledku toho ztratily svou autoritu. V postmodernismu se tato velká metavyprávění v Lyotardově pojetí rozpadají na řadu dílčích jazykových her, na nichž je možno se shodnout pouze lokálně . Je potřeba zachovávat čistotu jednotlivých jazykových her, aby nedocházelo k jejich vzájemné záměně. Každá hra má svá specifická pravidla, která mohou být analyzována podle způsobů, jakými lze mezi sebou propojovat jednotlivá tvrzení. Jazykové hry jsou tedy heterogenní a nesouměřitelné. Lidská svoboda přitom spočívá ve schopnosti hrát tyto hry stále novými způsoby, jejich konec je tedy otevřený. Jinými slovy můžeme říci, že podle Lyotarda je nutno opustit hledání univerzálního konse...
Více od autora
Jean-Claude Schmitt (5)
Jean-Claude Schmitt je francouzský medievalista, který působí na École des Hautes Études en sciences sociales. Zabývá se především středověkou kulturou, problematikou herezí, lidových pověr a představ. Je představitelem školy Annales a žákem Jacquese Le Goffa.
Více od autora
Jean-Claude Alix (5)
Autor vystudoval nejprve informatiku v Lyonu a působil jako šéf ústavu pro rozvoj americké medicínské informatiky. Po studiích přírodního léčitelství založil společnost MEDICUS a od roku 1999 řídí přírodní léčitelské centrum v německém Solingen-Ohligs. V této publikaci vyjmenovává důvody, proč se klasické medicíně nedaří zastavit šokující úmrtnost na rakovinu, infarkt a iktus, a která přesto nebere nezkoumá příčiny nemocí a ordinuje drahé, drastické, neúčinné i nebezpečné léčebné strategie. Autor bourá zavedené mýty o spolehlivosti chemoterapie, o prospěšnosti očkování batolat, o neškodnosti antibiotik, o údajné spolehlivoti klasické diagnostiky, o oprávněnosti kloubních či kostních náhrad, o údajných příčinách nefunkčnosti štítné žlázy a tlustého střeva, o příčinách vředových a kožních chorob, o nebezpečnosti cholesterolu atp.
Více od autora
Jean-Christophe Grangé (5)
Spisovatel a bývalý novinář narozený v Paříži napsal scénáře k několika filmům, z nichž prvním byly Purpurové řeky . Následoval Fantom Paříže s Gérardem Dépardieu a o tři roky později spolupracoval na vytváření charakterů v pokračování Purpurové řeky II - Andělé apokalypsy , stejně jako v první části v hlavní roli s Jeanem Reno. Podle svého dalšího románu napsal scénář k filmu Říše vlků . V současné době probíhají přípravy na natáčení filmu Pierrův koncil , který bude adaptací jeho dalšího románu.
Více od autora
Jean Racine (6)
Jean Baptiste Racine byl francouzský básník a dramatik období klasicismu, jeden z „velké trojky“ francouzských dramatiků Velkého století . Psal především tragédie, i když v jeho repertoáru je i jedna komedie. Náměty čerpal především z antiky. Snažil se vybírat takové, které by promlouvaly k problémům 17. století. Dne 12. ledna 1673 se stal, na přání Ludvíka XIV., členem Francouzské akademie. Racinův otec byl úředník, jeho děd zastával úřad výběrčího solní daně a jeho praděd – též výběrčí a správce solných skladů – získal šlechtický titul; i básník užíval erb se stříbrnou labutí v blankytně modrém poli. Rodina přísných venkovských mravů projevovala velkou úctu k jansenistům. Ve třech letech se stal úplným sirotkem . Starala se o něj babička a tety. Od deseti let studoval v Port-Royalu, kde se mu dostalo solidního základního vzdělání. Roku 1653 odchází krátce na kolej do Beauvais. Do Port-Royalu se vrátil s rodinou už roku 1655. Celkově se mu dostalo kvalitního vzdělání od pedagogů ovlivněných jansenismem a jako jeden z mála mezi vrstevníky se učil starořečtinu, italštinu a španělštinu. Bohužel, jansenisté považovali umění vyjadřující fikci, a divadlo především, za škodlivé pro duši. Své vzdělání dokončil na Harcourtské koleji v Paříži. V 18 letech objevuje mondénní svět díky svému bratranci Nicolasi Vitartovi, u kterého se zabydlí a tvoří své první básně. Ku příležitosti svatby Ludvíka XIV. v létě roku 1660 předkládá akademikovi Jeanu Chapelainovi dlouhou báseň věnovanou královně La Nymphe de la Seine. Ta je brzy vytištěna na autorovy náklady. Téhož roku píše také svou první divadelní hru Amasie, o které se ví jen to, že byla ředitelem divadla odmítnuta. Na jaře 1661 se pouští do nového pokusu, tentokrát na téma Ovidia a "druhé Julie" - vnučky císaře Augusta. Hru ale nedokončí, protože ho postihne horečka řádící...
Více od autora
Jean Orieux (3)
Jean Orieux, narozený v 1907 v Durasu , který zemřel 08.4.1990 v Garchesu , je romanopisec a autor životopisů .
Více od autora