Všichni Autoři a témata

Laura Joh Rowland (23)

Laura Joh Rowlandová vyrostla v Michiganu, kde vystudovala obory mikrobiologie a hygiena, v kteréžto branži pracovala na různých postech pro různé společnosti Nejdříve chtěla ve volném čase ilustrovat dětské knížky, a tak navštěvovala kurzy psaní, aby mohla ilustrovat svou vlastní knihu. Ale samotné psaní se jí zalíbilo natolik, že už u něj zůstala. Aby mohla se svou tvorbou prorazit na trhu, musela si najít téma, které tu ještě nebylo. A kombinací lásky ke klasickým detektivkám, kulturního dědictví svých asijských předků a nechuti k stylu vyšetřování založeném na různých forenzních analýzách a technických vymoženostech objevila Tokio 17. století. Město a čas, nezasažené západní civilizací, uzavřené samo pro sebe, kde se pro objasnění zločinu dá počítat jen se svědky, alibi, motivy a dedukcí. Hlavním hrdinou všech jejích zatím 11 knih je samuraj Sano Ičiró, vyšetřovatel odpovědný samotnému šógunovi. Nyní kromě psaní autorka dokončuje studium umění, stará se o své tři kočky a chodí na procházky se svým mužem Martym.

Ladislav Dvorský (16)

Ladislav Dvorský byl český spisovatel, autor knih pro děti a mládež, básník, prozaik, dramatik, publicista, jazykovědec a překladatel.

L. Ron Hubbard (39)

Lafayette Ronald Hubbard byl americký spisovatel, zakladatel dianetiky a scientologie. Mimo obrovského množství scientologické literatury napsal také mnoho dobrodružných a vědeckofantastických děl. Ty zpočátku publikoval v různých pulpových magazínech, čímž se zařadil mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Narodil se v Tildenu v Nebrasce v rodině armádního důstojníka a feministické vysokoškolské pedagožky. V mládí hodně cestoval . V roce 1930 se zapsal na studium stavebnictví na George Washington University ve Washingtonu. Zapsal se také např. do jednoho z prvních kursů jaderné fyziky , nicméně oproti svým tvrzením neprospěl. Universitu nedokončil, opustil ji v roce 1931. Živil se pak jako pilot a spisovatel, jako letec se zúčastnil různých expedic. V roce 1933 si vzal svou první ženu, spisovatelku Margaret Grubbovou, s níž měl dvě děti. Krátce sloužil u United States Marine Corps a za druhé světové války sloužil u United States Navy. Hubbard psal pro různé literární časopisy vědeckofantastické, fantastické, detektivní, westernové a dobrodružné prózy, a to povídky, romány a jeden scénář. Používal řadu pseudonymů, byl velmi známým autorem. V roce 1950 publikoval knihu Dianetika, moderní věda o duševním zdraví , v níž popsal vlastní psychologickou teorii, nazývanou dianetika. Tato kniha se přes odmítnutí odborné veřejnosti široce rozšířila a stala se bestsellerem, jen za rok po vydání se prodalo 150 000 výtisků. Registroval také spolek Hubbard Dianetic Research Foundation . V roce 1952 rozšířil Hubbard dianetiku o „užitou náboženskou filosofii“, kterou nazval scientologie. V témže roce si také vzal svou poslední manželku, Mary Sue Whippovou. Až do konce života pak stál v čele scientologické církve. ...

Karel Weinfurter (26)

Karel Weinfurter byl překladatel, spisovatel a mystik. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická . Vedl spolek praktické mystiky Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byl mezi prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil. Narodil se jako jedináček v rodině vojáka c. a k. rakousko-uherské armády Karla Weinfurtera a jeho manželky Antonie, rozené Jiránkové. Otec brzy po jeho narození odešel k civilnímu zaměstnavateli. Roku 1880 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se otec živil jako obchodník. Od učitele náboženství na reálce v Ječné ulici se Karel dozvěděl o spiritismu. S kamarády se pak pokoušel podle různých návodů spatřit duchy, ale též získat schopnosti média, což se mu údajně podařilo . Tento zájem jej natolik pohltil, že kvůli němu musel opustit školu a na nějaký čas skončil dokonce v psychiatrickém ústavu. Roku 1890 se ve spiritistickém kroužku seznámil s baronem Adolfem Franzem Leonhardim a vídeňským rodákem Gustavem Meyerem, známějším dnes pod pozdějším literárním jménem Gustav Meyrink. Společně s několika dalšími osobami založili teosofickou lóži U modré hvězdy, v níž se věnovali studiu teosofické, ale též zednářské a rosekruciánské literatury a také naukám indické filozofie. K dispozici zde měli už i první spisy mystiků, jimž však v oné době ještě málo rozuměli. Do společnosti je zasvěcovala význačná osobnost evropské teosofie a okultismu vůbec – Friedrich Eckstein z Vídně. Skrze něj se pak dostali k německému učiteli křesťanské mystiky Mailänderovi, jehož přijali za duch...

Karel Vika (38)

Karel Vika se narodil 1. 12. 1875 v Sadské. Řemeslnický synek, původním jménem Houžvička, vystudoval kutnohorský učitelský ústav a působil několik let na venkovských školách, nejdéle v Benátkách nad Jizerou. V roce 1905, který z části prožil v Polsku, se stal redaktorem Besedy lidu a Světozoru, dvou časopisů nakladatele J. Otty. Karel Vika měl bystrý postřeh a hluboké pochopení pro sociální problémy. Kromě počátečních svazků vydával své knihy sám. Několik desítek Vikových knih vychází z učitelského, tuláckého, bohémského a posléze staropražského prostředí. Se svým bratrem Josefem Houžvicem napsali několik divadelních her. Zemřel 22. 8. 1941 v Praze ve věku 66 let. Od roku 1992 nese knihovna v Sadské jeho jméno - Městská knihovna Karla Viky.

Karel Fabián (25)

Karel Fabián, vlastním jménem Eduard Kirchberger , byl český spisovatel. Užíval též pseudonymy E. Kágé, F. Navrátil, Kg. z Lgb.. Psal detektivky, dobrodružné romány, knihy s protifašistickou tematikou a také sci-fi literaturu a knížky pro děti. Některé jeho práce se dočkaly filmového zpracování, podílel se na psaní jejich scénářů. Byl jediný syn úředního sluhy Zemědělské rady v Praze Františka Kirchbergera a jeho manželky Marie, rozené Císařové . Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze 2 studoval v letech 1933 – 1934 tři semestry na Právnické fakultě Karlovy univerzity, studium nedokončil. Narukoval dobrovolně na vojnu, absolvoval školu pro důstojníky v Nitře a sloužil u cyklistického pluku na Slovensku, v Levicích. Pak se vrátil do Prahy, v roce 1937 získal úřednické místo u pojišťovny Slavie. V únoru 1942 byl za rozšiřování ilegálního časopisu zatčen a odsouzen na osm let vězení; do konce války byl vězněn v káznici Straubing. Po osvobození Československa se odstěhoval do Liberce, kde pracoval v Legiobance jako úředník, roku 1946 zde byl zástupcem ředitele. Od roku 1947 byl vyšetřován, v dubnu 1948 dokonce obžalován pro chování ve vyšetřovací vazbě gestapa za německé okupace. V dubnu 1948 bylo obžalování zrušeno. Z Legiobanky byl propuštěn 28. února 1948, poté, co byl nalezen jeho dopis s antikomunistickými výroky. Následně mu byl oznámen zákaz publicistické činnosti. Dne 10. června 1948 ilegálně opustil Československo a odešel do Německa. V Německu se Karlu Fabiánovi nepodařilo vycestovat do Anglie a využil toho, že tehdejší president Klement Gottwald vyhlásil 19. června 1948 amnestii; 12. srpna 1948 se vrátil do Československa. Po návratu z emigrace nabídnul Karel Fabián své zkušenosti k propagandistickým účelům. Tak se dostal do styku se zpravodajským důstojníkem Bedřichem Pokorným, zástupcem velitele Státní bezpečnosti. Své zážitky z emigrace zpracoval v pr...

Josef Spilka (23)

Narozen 7.3.1899 v Ratboři u Kolína, zemřel 25.8.1986 v Praze. Pracovník Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, editor českých přísloví, beletrista pro děti, básník, překladatel ze slovenštiny, němčiny a ukrajinštiny.

Josef Prchal (34)

Josef Prchal byl český a československý politik Komunistické strany Československa, předseda Českého svazu spotřebních družstev, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. K roku 1971 a 1976 se profesně uvádí jako předseda Lidového spotřebního družstva Jednota. Později v 80. letech byl předsedou Českého svazu spotřebních družstev v Praze. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 . Ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981. Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady za Jihomoravský kraj. Zasedal zde do své smrti v březnu 1989.

Jorge Amado (27)

Jorge Leal Amado de Faria byl brazilský spisovatel. Narodil se jako syn majitele kakaové plantáže na farmě Ferradas v okresu Itabuna v brazilském státě Bahia. Když měl jeden rok, rodina se kvůli epidemii neštovic přestěhovala do nedalekého města Ilheus, kde trávil celé dětství. Jezuitskou školu a gymnázium studoval ve městě Salvador. Během studia začal psát a vstoupil do literárních kruhů. Pomáhal zakládat Akademii rebelů. Jeho první román Země karnevalu vyšel roku 1931. V roce 1933 se oženil, ve stejném roce vyšel jeho druhý román Kakao . Roku 1935 ukončil úspěšně studium práv na vysoké škole v Rio de Janeiro. Jako aktivní člen Brazilské komunistické strany byl donucen roku 1941 emigrovat do Argentiny a pak do Uruguaye. Zpět se vrátil roku 1944. V tomtéž roce se rozvedl. Roku 1945 kandidoval úspěšně na brazilského Národního shromáždění za komunistickou stranu. Navrhl dodnes platný zákon o náboženské svobodě. V tomtéž roce se podruhé oženil. Jeho žena Zélia Gattai byla dcerou italských přistěhovalců. Roku 1947 byla Brazilská komunistická strana zakázána a Amado byl nucen s celou rodinou emigrovat. Od 1950 do 1952 žil v Československu, kde se narodila jeho dcera Paloma. Amado zemřel 6. srpna 2001 v Salvadoru . Jeho popel byl uložen na zahradě jeho domu na ulici Alagoinhas v den jeho nedožitých 89. narozenin. Dostal titul člena čestné legie v Argentině, Chile, Španělsku, Francii, Portugalsku a Venezuele. Byl doktorem honoris causa na univerzitách v Brazílii, Portugalsku, Itálii, Izraeli a Francii. Amado napsal více jak 30 románů a divadelních her. Některé byly zfilmovány. V jeho románech je silný sociální náboj, např. popisoval boje o půdu, vykořisťování dělníků, pracujících na kakaových plantážích, všudypřítomnou chudobu a politickou moc, líčil Brazílii jako směsici kultur a etnik. Anna Seghers ho považovala za 'brazilského Balzaca'. Od roku 1961 byl...

John Kennedy Toole (7)

John Kennedy Toole byl americký spisovatel známý především jako autor románu Spolčení hlupců. Své dětství prožil na okraji New Orleansu pod vlivem své dominantní matky Thelmy Ducoing Toole. V New Orleansu také absolvoval Tulenskou univerzitu. V té době – ve svých šestnácti letech – napsal svůj první román Neónová bible. Po dokončení Tulenské univerzity pokračoval v magisterském studiu na Kolumbijské univerzitě. Dále asi rok působil jako asistent profesora anglistiky na Jihozápadní univerzitě v Louisianě. Poté začal vyučovat v New Yorku na Hunterské střední škole a souběžně dělal doktorát na Kolumbijské univerzitě. Studium nedokončil, protože byl roce 1961 povolán do armády. Vojenskou službu absolvoval v Portoriku jako učitel angličtiny pro španělsky mluvící rekruty. Po ukončení služby v armádě se Tool vrátil do New Orleans, kde učil na Dominikánské koleji. Doktorandské studium nakonec dokončil na výbornou na Tulenské univerzitě. Po svém návratu z armády Toole často pobýval v New Orleans ve Francouzské čtvrti, jejíž prostředí tvoří kulisu jeho nejznámějšího románu Spolčení hlupců. Inspiraci pro tento román také čerpal, když byl krátce zaměstnán v továrně na výrobu oděvů, nebo když pomáhal svému příteli prodávat na ulici párky. Spolčení hlupců dokončil v roce 1967. Dílo nabídl nakladatelství Simon and Schuster, které ho však jako nezajímavé odmítlo. Toole po odmítnutí knihy nakladatelstvím propadl depresi, která vyvrcholila 26. března 1969, kdy spáchal sebevraždu pomocí hadice připojené na výfuk svého auta. John Kennedy Toole se za svůj život nedočkal vydání ani jednoho ze svých dvou románů. Prvního vydání jeho nejslavnějšího – Spolčení hlupců dosáhla jeho matka až v roce 1980. Román si ve světě získal značnou popularitu, bylo prodáno více než 1,5 miliónů výtisků a byl přeložen do 18 jazyků. V roce 1981 byl oceněn Pulitzerovou cenou. I díky těmto úspěchům byl v roce 1989 ...

Joanne Harris (34)

Joanne Michèle Sylvie Harrisová, v nepřechýlené formě Harris, je britská spisovatelka. Joanne Harrisová se narodila v roce 1964 v Barnsley v Yorkshiru. Její matka pochází z Francie a otec je Angličan. Studovala moderní a středověké jazyky na St. Catharine’s College v Cambridgi. Věnovala se zaměstnáním jako např.: rocková hudebnice, bylinkářka, nebo účetní. Žádná z těchto činností ji nenaplňovala, tak se nakonec patnáct let věnovala povolání učitelky francouzštiny na chlapecké škole v Leedsu. Během této doby vydala tři romány: Ďáblovo sémě , Spi, bledá setřičko a Čokoláda . Začala se plně věnovat psaní a sepsala dalších osm knih: Ostružinové víno , Pět dílků pomeranče , Slaná vůně přílivu , Svatí blázni , Gentlemani a hráči , Krysařovy střevíce , Znamení run , Modrá je barva vraždy a Jiné světy, jiní lidé . Za spolupráce s kuchařkou Fran Warde sepsala dvě kuchařské knihy. Její knihy byly vydány ve více než čtyřiceti zemích. V roce 2004 byla Harrisová nominována na cenu Whitbread Novel of the Year Award a v roce 2005 na cenu Orange prize. Ve volném čase hraje na basovou kytaru ve skupině, která byla založena v jejích šestnácti letech. Věnuje se také studiu staré severštiny. Žije v Yorkshiru se svým manželem a dcerou Anouchkou.

Jiří Malásek (23)

Jiří Malásek byl významný český klavírista a skladatel, narozený 15. července 1927 v Praze. Proslavil se romantickou interpretací hudby a schopností vnést do svých klavírních výkonů emoce. Maláskova kariéra byla poznamenána jeho výjimečným klavírním talentem, díky němuž se stal jednou z nejvýraznějších osobností československé hudby 20. století. Specializoval se na lehkou vážnou hudbu a populární melodie, kterým často dodával sentimentální a nostalgický ráz, jenž rezonoval u posluchačů.

Jiří Fidler (30)

Jiří Fidler je český historik, spisovatel a překladatel odborné literatury. Pracoval jako vědecký pracovník ve Vojenském historickém ústavu, přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci a Univerzitě Karlově v Praze. Zabývá se českými a evropskými vojenskými dějinami s důrazem na 20. století. Jiří Fidler vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci . V letech 1985 až 1991 působil jako asistent a odborný asistent tamtéž. Absolvoval postgraduální studium politologie v rámci programu TEMPUS , doktorské studium v oboru politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1991 až 2004 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu v Praze, kde působil jako vědecký pracovník, vědecký tajemník a vedoucí oddělení, od roku 1994 jako voják z povolání. Zároveň v letech 1995 až 2006 přednášel na katedře mezinárodních vztahů Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2004 až 2006 pracoval ve Vojenském ústředním archivu Praha a v letech 2007 až 2010 působil jako poradce na Úřadu vlády ČR.

Javory (12)

Czech folk group. Formed in 1974, led by Petr Ulrych. Backing band for Hana A Petr Ulrychovi. Line-up 2010: Hana Ulrychová , Petr Ulrych , Kateřina Štruncová , Dalibor Štrunc , Martin Adamus or Jakub Šimáně . Also performing as Javory Beat, with Jiří Kučerovský or Miloš Koubek , Ctibor Hliněnský or Antonín Julina Jr. , Michal Zpěvák and Antonín Mülhansl , Dan Kyzlink , Dušan Reichmann .

Jana Řepová (31)

Matematička, numeroložka, překladatelka ze slovenštiny.

Jan Zahradníček (31)

Jan Alois Zahradníček starší byl český básník, novinář, překladatel a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších českých básníků 20. století a vrcholný představitel české katolické poezie. Ve čtyřicátých letech redigoval katolickou revue Akord. Jeho otevřeně katolická a ostře protikomunistická tvorba jej přiváděla do ostrého konfliktu s levicovými autory, již před druhou světovou válkou se někteří z nich, jako například Jan Drda, vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za mříže. Po únorovém převratu byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 13 letům vězení. Dlouhodobé a kruté věznění vedlo ke zhoršení jeho už tak trvale špatného zdraví, krátce po propuštění zemřel. Monumentální básnická skladba Znamení moci, kterou dokončil těsně před svým uvězněním, je považována za nejostřejší a nejlepší české básnické protikomunistické a protitotalitní dílo. Komunistický režim jej vyškrtl z učebnic a oficiální historie české literatury, po jeho trvání se Zahradníčkova díla šířila pouze samizdatem a v zahraničí. F. X. Šalda jej nazval knížetem české poezie. Jan Zahradníček se narodil v obci Mastník na Třebíčsku v rodině rolníka Tomáše Zahradníčka a jeho ženy Antonie, rozené Lorencové . Byl dvanáctý z 19 dětí, z nichž ovšem bylo pět mrtvorozených. Dospělosti se dožilo sedm z nich, včetně Jana. Rodina byla poměrně chudá – asi 15,2 ha polí ji jen stěží uživilo. Jan měl navíc velkou smůlu, v druhém roce svého života spadl z půdy a pohmoždil si páteř a hrudník. Toto zranění ve spojitosti s nedostatečnou lékařskou péčí a podvýživou vyústilo v těžkou kyfoskoliózu páteře a tzv. plicní srdce. Malý Zahradníček se tak stal již ve dvou letech invalidou s vyhlídkou na budoucí progresi zdravotních problémů. V domácnosti a hospodářství mu byly vyhrazeny lehčí p...

Iva Nováková (49)

Iva Nováková je absolventkou střední odborné školy výtvarné, zaměřuje se na tvorbu pro děti. Je autorkou zábavných a didaktických doplňovaček, hádanek, omalovánek a vystřihovánek.

Igor Stravinsky (27)

Igor Stravinsky byl významný ruský skladatel, klavírista a dirigent, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších skladatelů 20. století. Narodil se 17. června 1882 v ruském Oranienbaumu a mezinárodní slávu mu přinesly tři balety, které na objednávku impresária Sergeje Ďagileva uvedl Ďagilevův Ballets Russes: ", "Petruška" a "Svěcení jara" . Avantgardní přístup k rytmu a disonanci v posledně jmenovaném díle vyvolal při premiéře v Paříži bouři, ale později se stal slavným pro svůj revoluční hudební jazyk a mezníkem ve vývoji modernistické hudby.

Gerhard F Barner (47)

Německý autor dobrodružných příběhů.

George R. R Martin (34)

George Raymond Richard Martin . Jeho otec byl přístavní dělník. Měl dvě sestry. Navštěvoval Mary Jane Donohoe School a střední školu Marist High School. Začal psát jako velmi mladý, prodával příběhy o příšerách ostatním dětem ze sousedství za penny, a to včetně dramatického čtení. Později se stal fanouškem komiksů a sběratelem na střední škole a začal psát beletrii pro amatérské fanouškovské časopisy. Jeho první profesionální prodej se uskutečnil v roce 1970 , kdy mu bylo 21: The Hero prodán Galaxy, vydán v únoru 1971. Další prodeje následovaly. V roce 1970 získal bakalářský titul v žurnalistice na Severozápadní univerzitě v Evanstonu, Illinois, . Následně tamtéž dokončil magisterské studium žurnalistiky. Jakožto svědomitý oponent sloužil náhradní službu v letech 1972-1974 u VISTA při nadaci bezplatné právní pomoci okrsku Cook. Též dělal ředitele šachových turnajů pro Continental Chess Association v letech 1973-1976, a v letech 1976-1978 vyučoval žurnalistiku na Clarke College, Dubuque, Iowa. V 70. letech psal na částečný úvazek, zatímco pracoval jako dobrovolník u VISTA, šachový ředitel a učitel. V roce 1975 se oženil s Gale Burnick. Z bezdětného manželství se rozvedli o čtyři roky později. Martin začal psát na plný úvazek v roce 1979. V letech 1978-79 působil jako writer-in-residence na Clarke College. Po přesunu do Hollywoodu se zapsal jako story editor pro Twilight Zone na CBS Television . V následujícím roce se v CBS stává výkonným konzultantem pro Beauty and the Beast , za další rok jeho producentem a za další rok co-Supervising producentem. Byl výkonným producentem pro Doorways, pilotní projekt, který napsal pro Columbia Pictures Television, který byl zfilmován v letech 1992-93. Jeho současným domovem je Santa Fe v Novém Mexiku. Je členem Science Fiction & Fantasy Writers of America , kde působi...

Frank Zappa (33)

Frank Zappa byl plodný americký hudebník, skladatel a kapelník, známý svou rozmanitou a často nekonvenční tvorbou. Zappa se narodil 21. prosince 1940 v Baltimoru ve státě Maryland a jeho kariéra trvala více než tři desetiletí, během nichž vydal přes 60 alb. Stál u zrodu rockové skupiny The Mothers of Invention a později pokračoval jako sólový umělec. Zappova hudba se vyznačuje inovativním přístupem ke zvuku, v němž se mísí rock, jazz, klasika a avantgardní styly s často satirickými a politicky zabarvenými texty.

Dominik Landsman (20)

Svého času na Mateřské dovolené autor knížky Deníček moderního fotra Až budu velký, budu kosmonaut nebo učitelka. Autor vystudoval na Vysokém učení technickém v Brně obor Finance podniku, následně pracoval jako realitní makléř. V době, kdy dostal v zaměstnání výpověď, hledal novou práci, ale když konečně nastoupil, po čtrnácti dnech sám odešel. Rozhodl se tedy zůstat místo manželky na mateřské dovolené, které se syn narodil zhruba měsíc před výpovědí. O zážitky z mateřské dovolené se rozhodl podělit s ostatními, a jelikož v dětství zkoušel psát pohádky a povídky, rozhodl se napsat knihu. Nejdříve založit vlastní blog, kde humorně, s nadhledem a cynismem popisoval dny prožité se svým maličkým synem. Po ohromném úspěchu na blogu vydal své příspěvky knižně, a to se stejně velkým úspěchem: Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti, Deníček moderního fotra 2 – aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech. Dominik Landsman aktuálně zveřejňuje své příspěvky v časopisech a na internetu, pracuje na knihách jiného zaměření a věnuje se svému koníčku – rybaření.

David Walliams (33)

David Edward Walliams, OBE , známý jako David Walliams je anglický komik, herec, spisovatel, televizní osobnost a aktivista. K dnešnímu dni se prodalo více než 12,5 milionů kopií a jeho knihy byly přeloženy do 46 jazyků. Byl popisován jako "nejrychleji rostoucí dětský autor ve Spojeném království". Jeho literární styl byl srovnáván s Roaldem Dahlem. Z jeho herecké kariéry je nejznámější seriál Malá Velká Británie. Od roku 2012 působí také jako porotce v talentové show Britain's Got Talent. David Walliams se narodil 20. srpna 1971 v Mertonu v Londýně. Spolu s o dva roky starší sestrou Julií a s rodiči Peterem a Kathleen prožil dětství blízko Londýna v Bansteadu, Surrey. Po základní škole a gymnáziu vystudoval herectví na Univerzitě v Bristolu. . Později se se začal věnovat televizi, mmj. spolupracuje s britskou televizí BBC. V od roku 2001 ve verzi pro radio a poté i pro televizi v letech 2003 - 2005 spolupracoval spolu s Mattem Lucasem na pořadu Little Britain na BBC one, který oba komiky proslavil. Také si zahrál například v pořadech Rather You Than Me na BBC four či EastEnders. V roce 2012 v šesté sérii seriálu Pán času . Během roku 2006 přeplaval kanál La Manche, dlouhý 35 km, v čase 10 hodin a 34 minut. Roku 2008 přeplaval spolu s Jamesem Cracknellem Gibraltarskou úžinu ze Španělska do Maroka. V roce 2011 během 8 dnů uplaval celou délku Temže . Tyto Walliamsovy sportovní výzvy přiměly britskou veřejnost přispět celkem několik milionů liber na charitu s působením v UK, Africe a Indii. Další sportovní výkony v současné době neplánuje. Během plavání Temže onemocněl horečnatý...

Antonín Zhoř (31)

Antonín Zhoř byl česky píšící spisovatel, ilustrátor a pedagog. Psal pro děti a mládež, zpočátku publikoval pod jménem Pavel Čermák. Od roku 1910 studoval na učitelském ústavu v Brně. Po ukončení studia byl zatímním učitelem na obecné škole v Oslavanech. Po vypuknutí první světové války byl v roce 1915 odveden, na ruské frontě se nechal zajmout a přihlásil se do československých legií v Rusku. Po skončení války učil opět v Brně. V roce 1929 založil vlastní nakladatelství pro děti a mládež Epos. V roce 1934 se toto nakladatelství spojilo s vydavatelským odborem Ústředního sdružení jednot učitelských a vznikla knižnice Antonína Zhoře Jitro. Tato knižnice přečkala 2. světovou válku a zanikla až v roce 1948. Epos a Jitro vydalo za 18 let své existence 73 titulů v celkovém nákladu 300 tisíc výtisků. V letech 1937–1949 redigoval Antonín Zhoř spolu s Karlem Kallábem dětský měsíčník Vlaštovička – časopis šťastných dětí. V knihovně Vlaštovičky vyšlo 19 pohádkových svazečků . V letech 1945–1949 redigoval Zhoř ještě časopis Brouček – časopis nejmladších čtenářů. Oba časopisy vydávalo Učitelské nakladatelství . Zemřel v roce 1965 a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně.

Anton Myrer (16)

Anton Olmstead Myrer byl americký spisovatel. Vystudoval Boston Latin School. Za druhé světové války, v roce 1942 vstoupil do americké námořní pěchoty a bojoval tři roky v Pacifiku. Účastnil se bitvy o ostrov Guam, kde byl zraněn. Podílel se i na obsazení ostatních Mariánských ostrovů. Z armády odešel v roce 1946 v hodnosti desátníka. Po válce vystudoval Harvardovu univerzitu. Konec života strávil v New Yorku, kde zemřel na leukémii. Jeho dílo se zabývá životem Ameriky ve třicátých letech, přechodem do druhé světové války a poté i válkou.

Vladimír Mináč (37)

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Vladimír Klevis (27)

Vladimír Klevis je prozaik, autor povídek a novel. Vladimír Klevis se narodil v rodině lesního inženýra, který byl v době krize často bez práce. Matka, vyučená modistka, zůstala po narození syna v domácnosti. Dětství prožil Vladimír v Dobrušce, válečná léta v Berlíně a poválečná léta v Josefově. Gymnázium navštěvoval v Jaroměři. Po přestěhování rodiny do Mariánských Lázní, ukončil studium maturitou v Plané. Poté učil na jednotřídkách v pohraničí a dálkově studoval pedagogickou školu. Studia však nedokončil, změnil zaměstnání a pracoval od roku 1958 v knižním obchodě v Plzni. V roce 1961 odešel do Prahy, kde získal místo kulturního redaktora v Zemědělských novinách, později v redakci Světa práce a v Literárním měsíčníku. Od roku 1979 působil Vladimír Klevis jako dramaturg na Barrandově, později jako šéfredaktor časopisu Pionýr.

Virginia Woolf (31)

Virginia Woolfová byla významná anglická spisovatelka, literární kritička, esejistka, vydavatelka, filozofka a feministka. Zároveň byla členkou Bloomsbury Group, což byla skupina avantgardních umělců a intelektuálů. Některá z jejích děl jsou součástí výuky o modernismu. Adeline Virginia Stephen se narodila v Londýně a byla vychovaná spolu s několika vlastními sourozenci i sourozenci z prvního matčina manželství v typické viktoriánské rodině na adrese 22 Hyde Park Gate. Jejím kmotrem byl James Russell Lowell, americký básník a diplomat, který byl přítelem jejího otce. Již v mládí měla psychické problémy, částečně kvůli incestnímu obtěžování od svého bratra Geralda. Jelikož v tehdejší době bylo zakázáno mluvit o jakémkoliv sexuálním tématu, Virginia mlčela o svém traumatu a začala nenávidět svou fyzickou existenci a své tělo. Po matčině smrti roku 1895 se vztahy v rodině napjaly především emocionálně. Další nevlastní bratr George ji několik let psychicky tyranizoval a navíc i sexuálně zneužíval. Virginia navzdory své mlčenlivosti vše psala do deníků, které si vedla už od dětství. V roce 1904 zemřel na rakovinu i její otec Sir Leslie Stephen, známý redaktor, literární kritik a zakladatel Dictionary of National Biography. Přestože otec podporoval její vzdělání, nikdy si s ním příliš nerozuměla, částečně i kvůli velkému věkovému rozdílu, který mezi nimi byl, a také proto, že v jejich rodině byla vždy puritánská výchova a po matčině smrti se z otce stal tyran. V roce 1906 zemřel bratr Toby, Virginia se znovu psychicky zhroutila a poprvé se také pokusila o sebevraždu. Se sestrou se po otcově smrti přestěhovaly do Bloomsbury, kde se později začala scházet skupina intelektuálů a umělců. Do kruhu přátel patřili spisovatelé Lytton Strachey a Vita Sackville-Westová, historikové umění Roger Fry a Clive Bell s manželkou Vanessou, sestrou Woolfové, malíř Duncan Grant nebo ekonom John Maynard Keyne...

Václav Štech (39)

Václav Štech byl český učitel, divadelní ředitel, spisovatel, dramatik a novinář. Věnoval se hlavně divadlu. Narodil se sice v Kladně, ale protože mu otec brzy zemřel, matka se s ním odstěhovala do Slaného. Vystudoval piaristické gymnasium ve Slaném a Praze, poté studia pedagogická. Roku 1879 se stal učitelem ve Slaném, od roku 1894 v Praze. Na Žižkově byl správcem obecní školy až do roku 1905, kdy odešel předčasně do důchodu. Hodně cestoval Evropou, své zážitky zpracoval v cestopisných črtách. Měl organizační vlohy, byl jednatelem v Sokole, Besedě, založil ve Slaném kulturní podniky, např. spolek spisovatelů beletrie Máj, kde otevřel kancelář pro ochranu autorských práv a smluv. Založil i stejnojmenné nakladatelství. Revidoval místní knihovnu, vedl ochotnický spolek. Stal se ředitelem divadla Lidové divadlo Uranie , byl tajemníkem a po F. A. Šubrtovi později i druhým ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech . V letech 1920–1925 byl ředitelem Národního divadla v Brně. Po návratu do Prahy se stal viceprezidentem správní rady pojišťovny Slávie, provozoval natolik výnosnou nakladatelskou činnost, že si v Libiši u Mělníka mohl časem postavit letní domek se zahradou. Od roku 1884 byl ženatý s Aničkou Mrzílkovou, ta však zemřela při porodu syna . V roce 1888 se oženil podruhé, s Marií Brejchovou měl pět dětí, manželství bylo velice šťastné. Jeho syn Václav Vilém Štech byl i díky televizi známým kunsthistorikem Prahy. Svou literární dráhu začal humoreskami, pokračoval novelami a romány. Napsal řadu dramat pro divadlo, některé z nich byly uvedeny i v Národním divadle v Praze. Ze své odborné práce učitele čerpal pro napsání řady školních výchovných vzdělávacích příruček. Přispíval do časopisů Květy, Osvěta, Zlatá Praha. Zemřel roku 1947 v Praze, pochován je v rodinném hrobě ve Slaném....

Václav Němeček (25)

Svoji publicistickou činnost začal v září 1945 jako spoluautor seriálu „Letadla ve válce 1939—1945” v tehdejším týdeníku Rozlet. Záhy začal uveřejňovat samostatné články o soudobé letecké technice, o vývoji letadel a jejich použití a v této práci pokračuje dodnes na stránkách časopisu Letectví + kosmonautika. Je rovněž členem redakční rady tohoto časopisu. V roce 1951 se pokusil po studiu archivních materiálů o první soustavný přehled vývoje československých letadel. Uveřejňoval jej na pokračování v tehdejším časopise Letectví. Seriál se po novém zpracování a rozšíření stal základem první autorovy samostatné publikace Československá letadla. Nakladatelství Naše vojsko ji vydalo v roce 1958 při příležitosti 40. výročí založení našeho leteckého průmyslu. Rozšířené druhé vydání vyšlo v roce 1968 a nyní se objevuje po prvním dílu i druhý díl přepracovaného a dále rozšířeného vydání. Problematice obrovského technického rozvoje sovětského letectví věnoval autor seriál Letadla SSSR v časopise Letectví v roce 1950. Pokračoval ve studiu této tematiky, zpracoval archivní materiál v SSSR a v roce 1969 vydal knihu Sovětská letadla. Za toto dílo mu byla udělena cena Víta Nejedlého. Kniha vyšla i v NSR. Dodnes patří k ojedinělým publikacím na toto téma svým souhrnným zpracováním všech známých i do té doby neznámých typů letadel vzniklých v SSSR. Za stěžejní dílo autora se považuje pětidílná práce Vojenská letadla, vycházející v Našem vojsku zprvu v jednom svazku v roce 1962 a po jeho úspěchu v rozšířeném provedení v letech 1972 až 1982. Určitým protějškem tohoto díla jsou Civilní letadla, věnovaná rozvoji dopravních letounů ve světě. Tuto dvoudílnou publikaci vydalo Nakladatelství dopravy a spojů . V témže nakladatelství vychází řada nazvaná Atlas letadel, jejíž jednotlivé svazky jsou věnovány každý jedné kategorii civilních letadel. Václav Němeček pracoval řadu let jako letecký konstruktér, taky působil ve Výzkumném ústavu pozemních staveb v Praze.

Václav Černý (34)

Václav Černý byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof. Po maturitě na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 . Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře. Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus. Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z fil...

Tomáš Vondrovic (26)

Slávka Poberová (22)

Slávka Poberová, dívčím jménem Jaroslava Vojtěchová , je česká prozaička, redaktorka, překladatelka z angličtiny a nakladatelka. Slávka Poberová vystudovala dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960-1965. Po absolutoriu nastoupila jako tisková referentka v hudební agentuře Pragokoncert, kde zůstala do roku 1968. Přešla do Čs. ústředí knižní kultury, po jeho zrušení v roce 1969 se stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky Světa práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, kde se stala r. 1992 zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou. V roce 1968-1970 absolvovala na Fakultě žurnalistiky UK postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost, v roce 1980 tam získala za práci Počátky českého ženského hnutí v tisku doktorát filozofie. Od roku 1963 publikovala v kulturním zpravodajství Čs. rozhlasu, psala divadelní recenze do Středočeského vysílání, pak přidávala další noviny a časopisy , v 80. letech spolupracovala s rozhlasovým Kolotočem. Upravovala různé knihy mnoha autorů, ke kterým ji vázaly vzpomínky z dětství, např. E. H. Porterová Pollyanna či Paul d´Ivoi Tajemný doktor . Začala překládat z angličtiny nejdřív jako spolupracovnice Jiřího Pobera, potom samostatně , ale brzy dala přednost vlastní prozaické práci. Debutovala v roce 1974 Životy na schovávanou , vyd. Mladá fronta. V roce 1978 vyšly Zlodějky vody, vyd. Čs. spisovatel, v roce 1982 Případ pro veverku v kole, vyd. Práce, v roce 1983 Jablko od stromu, vyd. Olympia, v roce 1985 Žirafka, vyd. Olympia, v roce 1989 Čekatelky, vyd. Práce a v roc...

Siegfried Obermeier (21)

Siegfried Obermeier se narodil v roce 1936 v Mnichově a od roku 1963 až do své smrti žil v Oberschleissheimu. Napsal povídky, eseje, glosy a vyšlo mu asi 30 románů, jež byly přeloženy do mnoha jazyků. Obdržel medaili Littera a Schleissheimskou kulturní cenu.

Sam Taplin (45)

Britský spisovatel beletristických i populárně-naučných knih pro děti a mládež.

Robert Kirkman (44)

Robert Kirkman je americký komiksový scenárista nejvíce známý pro své komiksy Živí mrtví a Invincible od nakladatelství Image Comics a Ultimate X-Men a Marvel Zombies od Marvel Comics. Také spolupracoval s Toddem McFarlanem na komiksové sérii Haunt. Je jeden z pěti partnerů Image Comics a jediný z těchto pěti, který není spoluzakladatelem. V současnosti vykonává funkci provozního ředitele Image Comics. Na českém trhu byly vydány následující komiksy se scénářem Roberta Kirkmana:

Radek Malý (40)

Radek Malý je český básník, autor knížek pro děti a překladatel. Na Univerzitě Palackého vystudoval obor germanistika a bohemistika. Působí jako vysokoškolský pedagog, překladatel z němčiny, básník a autor literatury pro děti. Publikoval básnické sbírky Lunovis , Vraní zpěvy , Větrní a Malá tma . Překládá poezii Georga Trakla – výbor Podzimní duše vyšel roku 2005 v nakladatelství BB Art –, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana, Hugo Sonnenscheina a dalších. Ze současných básníků přeložil např. Karla Lubomirského , zabývá se i překlady středověkých německých milostných písní. Připravil také vlastní antologii německé expresionistické poezie Držíce v drzých držkách cigarety . Píše rovněž pro děti, spolu s PaedDr. Hanou Mikulenkovou je autorem učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň základní školy , autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana . Svými básněmi přispěl i do knihy Šmalcova abeceda . Dětem je určen i příběh František z kaštanu, Anežka ze slunečnic , knížka básniček Kam až smí smích a „poetický slovníček dětem v příkladech“ s názvem Lahůdky . Knižně dále publikoval literárněvědnou studii Spásná trhlina. Reflexe poezie Georga Trakla v české literatuře . Je rovněž autorem dvou dramatických textů: Pocit nočního vlaku a Černé Hoře . * Básnické sbírky: Lunovis, BB Art, 2001 Vraní zpěvy, Petrov, 2002 Větrní, zcestné verše, Petrov, 2005 ISBN 80-7227-227-6 Malá tma, Host, 2008 Pro děti: Slabikář, Prodos, Olomouc 2004; spoluautor s PaedDr. Hanou Mikulenkovou Šmalcova abeceda, Baobab, Praha 2005; spoluautor básniček František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, Meander, 2006 Kam až smí smích, Meander, 2009 Lahůdky, 2009; poetický slovníček dětem v příkladech Dramatické tex...

Petr Mazný (32)

Pracoval jako novinář v Plzeňském deníku a Mladé frontě Dnes. Poté působil jako správce sbírek dnes už zaniklého Muzea ŠKODA. Zabývá se historií Plzně a Šumavy, je autorem nebo spoluautorem desítek knih z naší produkce. Je spoluzakladatelem nakladatelství Starý most.

Petr Ludvík (33)

Narozen 13. 5. 1977 v Praze. Geograf a historik, pracovník v oblasti turistického ruchu. Autor cestopisných článků, publikací a průvodců.

Petr Kettner (16)

Narozen 14.8.1921 v Praze, zemřel 14.6.2003. Novinář, redaktor, literatura pro děti, sci-fi, překlady z angličtiny.

Pavla Jazairiová (20)

Pavla Jazairiová , rozená Kochová , je česká spisovatelka, reportérka, někdejší redaktorka zahraničního vysílání Československého, resp. Českého rozhlasu a tlumočnice. Má dva syny – Nisan Jazairi je podnikatel, Martin Jazairi novinář. Narodila se ve Francii české matce a nizozemskému otci. Dětství trávila střídavě ve Francii, kde žila její matka, a v Československu, kam jezdila za prarodiči Páleníčkovými. Do Československa se natrvalo s matkou vrátila ve věku 16 let. V Hlavní redakci vysílání do zahraničí potkala Jazairiová svého prvního manžela – iráckého novináře Mufida Jazairi. Pracovala v redakci vysílání pro frankofonní Afriku, kam se také z vlastní iniciativy vypravila, čímž vznikl její zájem o tento kontinent. Z ideologických důvodů musela z Československého rozhlasu odejít v roce 1971. Jazairiová nějakou dobu pracovala jako prodavačka, později díky své znalosti francouzštiny tlumočila nejprve v v Pražské informační službě, později pro MON . Stejně jako u ostatních tlumočníků nešlo o zaměstnanecký poměr, pouze o jednorázové smlouvy.. Tlumočila například francouzskému kreslíři Jeanu Effelovi, jehož knihu Mezi námi zvířaty přeložila spolu se svým druhým manželem Janem Zaorálkem. V roce 1977 vydala svoji první knihu Sahara všedního dne. Pavla Jazairiová se vrátila do Československého rozhlasu v létě 1990, když zareagovala na nabídku nového šéfredaktora zahraničního zpravodajství Richarda Seemana. Nastoupila na pozici redaktor – komentátor a ve své zpravodajsko-publicistické činnosti se soustředila kromě oblasti Afriky také na oblast Blízkého a Středního Východu. Rozhlasem byla mnohokrát vyslána například do Izraele a Palestiny . V roce 1992 se stala odbornou redaktorkou v Hlavní redakci mezinárodního života ...

Pavel Kantorek (23)

Pavel Kantorek byl český přírodovědec, profesor fyzikálních věd na Ryerson University v Torontu. Zabýval se teorií relativity a kosmologií. V českých zemích je znám též jako autor kreslených vtipů a povídek, zejména se zvířecí a vědeckou tematikou. Mnohé z nich vydal knižně, řada pak je publikována na stránkách časopisu Vesmír.

Otakar Chaloupka (33)

Otakar Chaloupka byl český učitel, literární kritik a vědec, spisovatel. Své dětství prožil v Chotěboři a tady také absolvoval gymnázium zakončené maturitou v roce 1953. Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory čeština a maďarština. Po zdárném ukončení studií se stal na několik let učitelem. V roce 1962 své zaměstnání změnil, nastoupil jako aspirant do Pedagogického institutu Jana Ámose Komenského při ČSAV a tady po čtyřech letech obhájil kandidátskou práci nazvanou Umělecké literární dílo v systému výchovy. Pak zde získal doktorát filozofie. V roce 1967 v tomto ústavu působil jako vědecký pracovník. V roce 1980 převzal do svého vedení Kabinet dětské literatury a teorie literární výchovy. Byl mu udělen titul zasloužilý umělec. Od roku 1958 se stal autorem doslovů k řadě knih, vědeckých prací, sci-fi povídek a románů. Spolupracoval s filmem i televizí.

Modus (21)

Modus byla významná slovenská hudební skupina, kterou v 70. letech 20. století založil Ján Lehotský, skladatel, zpěvák a klávesista. Kapela původně začínala jako beatová skupina s výrazným důrazem na jazz, poté se proměnila v jednoho z průkopníků slovenské populární hudby. Během své kariéry se Modus proslavila melodickým poprockovým stylem a v bývalém Československu zaznamenala značný úspěch.

Liane Moriarty (28)

Liane Moriarty je sestrou známé australské spisovatelky Jaclyn Moriarty . Hned po škole pracovala v reklamě a marketingu v nakladatelství. Rozjela vlastní firmu, začala pracovat na volné noze jako reklamní textař a získala inženýrský titul na Macquarie University v Sydney. Její první román Tři přání vyšel v roce 2004, následovaly další tři romány. Nyní žije v Sydney se svým manželem a dvěma dětmi. Pod pseudonymem Nicol Berry vydala několik románů a sérii knih pro děti, kterým se paradoxně dostalo většího úspěchu ve světě než doma v Austrálii.

LaVyrle Spencer (24)

LaVyrle Spencer je americká nejprodávanější autorka současných a historických milostných románů. Úspěšně vydala řadu knih, z nichž některé byly zfilmovány. Dvanáct z jejích knih bylo bestsellerem New York Times a Spencer byla v roce 1988 uvedena do Síně slávy Romance Writers of America. V roce 1997 odešla z psaní.

Kristin Hannah (23)

Kristin Hannah se narodila v roce 1960 v Jižní Kalifornii, USA. Dětství strávila na pláži, kde stavěla hrady z písku a řádila na surfu. Ale v osmi letech se s rodiči přestěhovala do Západního Washingtonu, kde vyrostla, vystudovala a začala pracovat. Nejdříve Kristin chvilku pracovala v reklamní agentuře, ale pak se rozhodla pro studium práv. Práva vystudovala, ale pořád jí v hlavě zněla prorocká slova její maminky, která jí kdysi řekla, že z Kristin stejně jednou bude spisovatelka. A ta se z Kristin stala, avšak za docela smutných okolností - její maminka onemocněla rakovinou. V té době se Kristin spolu s maminkou pokusily o svou první společnou historickou romanci . Po smrti maminky však Kristin rukopis zavřela do krabice, schovala do skříně, nedlouho na to se vdala a začala se živit jako právnička. Jenže maminčino proroctví se znovu objevilo v době, kdy byla Kristin těhotná a musela pět měsíců strávit v posteli. Když už měla přečteny všechny knihy, co doma našla, manžel jí přinesl onu krabici s rukopisem a Kristin začala s přepisováním, dopisováním, až byl na světě první hotový román. A tak Kristin začala v roce 1990 svou spisovatelskou kariéru, a to u historických romancí, od nichž přešla k romancím ze současnosti a nyní se věnuje spíše příběhům o rodinných vztazích a osobních dramatech. Kristin s manželem a synem žijí na severozápadě USA.

Karel Nešpor (39)

Karel Nešpor je český psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemocí, publicista a pedagog. V roce 1976 absolvoval studia medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. Roku 1981 vykonal atestaci z psychiatrie, v roce 1984 pak specializační atestaci pro obor léčení návykových nemocí a roku 1987 završil dlouhodobý výcvik v psychoterapii. V roce 1992 získal vědeckou hodnost kandidáta věd . V témže roce absolvoval měsíční studijní pobyt v USA. Od roku 1991 do roku 2017 vedl primariát mužského oddělení závislostí Psychiatrické nemocnice Bohnice, dnes je emeritním primářem. Do roku 2006 zastával funkci vědeckého sekretáře Společnosti návykových nemocí České lékařské společnosti, zároveň působil jako koordinátor Evropského akčního plánu o alkoholu SZO pro Českou republiku. Přednáší pro zdravotníky v rámci jejich vzdělávání. Je autorem několika desítek odborných a populárně naučných knih a řady odborných článků o léčení návykových nemocí, józe, relaxaci, zvládání stresu sebeovládání, zdravých emocích atd. Mnohé z nich jsou volně přístupné na jeho osobním webu, kam pravidelně přispívá. Ve volném čase se zabývá jógou, relaxačními technikami, studiem smíchu a psaním básní.

Joyce Carol Oates (24)

Joyce Carol Oatesová je americká spisovatelka, básnířka a dramatička. Za novelu them získala roku 1969 National Book Award, na niž byla k tomu ještě osmkrát nominována. Třikrát byla rovněž nominována na Pulitzerovu cenu, nikdy ji však nezískala. Napsala přes 80 knih, některé navíc pod pseudonymy Rosamond Smith a Lauren Kelly. Její kniha Foxfire byla roku 1996 zfilmována.

Josef Kořenský (27)

Josef Kořenský v Knize narozených Jozef Korzensky byl český cestovatel, pedagog a spisovatel. Narodil se jako druhé z pěti dětí v Sušně u Nových Benátek na Mladoboleslavsku do chudé zemědělské rodiny Václava Kořenského a Anny Kořenské-Krouské. Jeho sestry Anna a Marie později třicet let provozovaly proslulý hotel s evropskou kuchyní v Turecku, který Kořenský několikrát navštívil, ve stáří se obě staraly o bratrovu domácnost. Vystudoval reálku v Mladé Boleslavi, kde patřil k nejnadanějším žákům. Od malička měl vztah k zeměpisu a přírodopisu, což mu zůstalo na celý život. Během učitelských studií v Praze se v domě U Halánků seznámil s řadou cestovatelů, mimo jiné i se stejně starým Emilem Holubem, se kterým se doživotně přátelil. Jako nadšený přírodovědec působil též v pražském muzeu, kde asistoval Antonínu Fričovi. Zajímal se o geologii, mineralogii, paleontologii a entomologii. Svou učitelskou kariéru začal v Radnicích na Rokycansku v roce 1867 jako podučitel, od roku 1871 pokračoval jako učitel v Litomyšli, od roku 1874 již působil v Praze na Smíchově. V měšťanské dívčí škole učil sedmnáct let, v roce 1891 byl jmenován ředitelem. Praha poskytla Kořenskému kulturní a vzdělávací příležitosti, kterých maximálně využíval. Svou celoživotní cestovatelskou zálibu provozoval v době prázdnin a po odchodu do penze v roce 1908 jí mohl věnovat veškerý svůj čas. Nikdy se neoženil. Svou první větší cestu uskutečnil již během pobytu v Litomyšli, v roce 1872 navštívil Alpy. Následovaly další cesty po Evropě, na které se vydával téměř pravidelně. Kromě učitelských prázdnin měl také výhodu v tom, že ho finančně podporovali jednotlivci jako Vojta Náprstek, František Ringhoffer, ale i spolky jako byl Svatobor, spolu se smíchovskou městskou radou, školskými úřady, vídeňským ministerstvem kultu a vyučování a dalšími institucemi. Jejich členové i jednotlivci si totiž byli jisti, že Kořenského cesta přine...

Josef Holeček (34)

Josef Holeček byl český spisovatel s regionálním zaměřením na jižní Čechy, představitel realismu, ruralismu a tzv. venkovské prózy. Dále působil jako překladatel a novinář. Narodil se v selské rodině Vojtěcha Holečka a Kateřiny Blahové ze Žďáru. Měl sedm sourozenců, kromě pěti, kteří se nedožili jednoho roku; čtyři vlastní: Annu , Vácslava , Jana a Františka Xavera redaktora v Chicagu a další tři, z druhého manželství otce s Eleonorou Blahovou sestrou Kateřiny: Marii Vaněrovou , Eleonoru Vaněrovou a Kateřinu řádovou sestru a učitelku. Josef si 16. 11. 1889 vzal za manželku Zdenku Zemanovou . Měli spolu tři děti: Jarolíma legionářského spisovatele, PhDr. Dariu Podlipskou překladatelku a PhDr. Jelenu Dolanskou-Heidenreichovou zpěvačku a pedagožku. Studovat začal v Písku, kde se spřátelil s Františkem Heritesem, dále v Českých Budějovicích a potom, jak sám napsal ve vzpomínkách, ho srdce táhlo do Tábora – na reálné gymnázium. V Táboře na gymnáziu Holeček obdivoval ředitele Václava Křížka. Vzpomíná na něho: „Křížek, učený, osvícený a na slovo vzatý Čech a Slovan. Nekrčí se a neomlouvá za svůj slovanský původ a také jeho žáci jsou hrdí a sebevědomí Češi“ . Nejstarší táborský park dnes nese název Holečkovy sady. Od roku 1926 je v něm umístěn pomník Josefa Holečka. Přátelství navázané na táborském gymnáziu s Jihoslovany přivedlo Holečka k celoživotnímu zájmu o dějiny, literaturu a umění. Po studiích pracoval v Záhřebu jako vychovatel; od roku 1875 byl dopisovatelem Národních listů ve válce na Balkáně. Jeden čas sám vydával Slovanské listy. Pracoval v redakci Národních listů, překládal slovanský a finský folklor. Byl velkým zastáncem Slovanů, roku 1887 navštívil Rusko a v roce 1889 se dostal do Malé Asie a Cařihradu. Od roku 1895 až do své smrti žil na Smíchově (o...

José María Parramón (28)

Španělský malíř, grafik a vydavatel, autor publikací o výtvarných technikách.

John Francome (25)

John Francome se narodil ve Swindonu, Anglie. Bývalý žokej šampion, byl zvolen nejlepším komentátorem dostihů pro britský kanál Cannel 4. Rozhodl se následovat Dicka Francise a píše detektivky z dostihového prostředí, často ve spolupráci s jinými autory. V současnosti žije v Berkshiru.

John Farndon (36)

Britský spisovatel, autor populárně naučné literatury.

Jana Štroblová (29)

Jana Štroblová je česká básnířka, prozaička, esejistka, autorka knížek pro děti a mládež a překladatelka z ruštiny i dalších jazyků. V letech 1954 až 1959 studovala obory čeština a ruština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Následně pracovala ve Státním nakladatelství dětské knihy . Od roku 1990 do roku 1993 působila jako redaktorka literárního vysílání Československého rozhlasu. V roce 1994 začala spolupracovat s pražskou redakcí Rádia Svobodná Evropa. Za své básnické dílo obdržela v Bratislavě v roce 2011 Cenu Jána Smreka a v Praze Cenu Františka Hrubína . Překládala především z ruštiny a slovenštiny , podílela se však za jazykové spolupráce odborníků i na překladech arabské, čínské, tibetské maďarské poezie. Jádro její překladatelské práce tvoří překlady poezie Mariny Cvetajevové.

Ján Lacika (36)

RNDr., CSc., slovenský geograf a geomorfolog, narozen 1956 v Praze. Fotograf a publicista, vedecký pracovník a pedagóg UKF v Nitre. Vedľa vedeckej práce sa venuje písaniu populárno - náučnej a turistickej literatúry a encyklopedických diel, krajinárskej fotografii a tvorbe máp.

Jan Kábrt (29)

Profesor Jan Kábrt se narodil 17. července 1910 v Trubějově na Náchodsku. Absolvoval náročný obor klasické filologie a germanistiky na Filozofické fakultě UK v Praze, ve studiích pokračoval ve Štýrském Hradci a promoval v r. 1934. Potom pracoval až do roku 1954 jako profesor latiny na gymnáziu, po zrušení tohoto předmětu nastoupil na lékařskou fakultu UK v Praze a velmi aktivně se zasadil o zřízení samostatné katedry jazyků na této fakultě. Od roku 1966 až do osmdesátých let stál v jejím čele. Měl zcela rozhodující podíl na tvorbě a koncepci nového oboru, vyučovaného na lékařských fakultách – základů řecko-latinské lékařské terminologie.

Helena Růžičková (22)

Helena Růžičková, narozená jako Helena Málková , byla populární česká herečka. Původně vystudovaná zubní laborantka. Od dětství se pohybovala kolem divadla, např. v dětském baletu Národního divadla. Přes choreografku a jevištní techničku se nakonec dostala k divadelnímu herectví. Při zkouškách na DAMU, kam nikdy nebyla přijata, potkala svého manžela Jiřího Růžičku st., rovněž divadelního herce a později též pomocného režiséra na Barrandově. Na svatbě jí šla za svědka její velká kamarádka Jiřina Bohdalová. Vrcholem jejího divadelního umění byla role Hejtmanky v Gogolově Revizorovi. Z nepřeberného množství filmových rolí si ji diváci nejvíce pamatují jako Heduš v trilogii Homolkových a jako Škopkovou v trilogii Slunce, seno... V televizi zazářila v seriálu Vlak dětství a naděje. Odtud pochází i její legendární věta: „Na tragickej život jsem já pes!“ Další významnou, dramatickou roli vězeňkyně Helgy si zahrála po boku Ivany Chýlkové v seriálu Přítelkyně z domu smutku z roku 1992. Její doménou byl ale humor. Věnovala se estrádním vystoupením jako Duo Kix , zejména v dobách, kdy nesměla hrát ani na divadle, ve filmu, nebo v televizi. Spolu s novinářkou Marií Formáčkovou napsala několik knih o svém boji s rakovinou. Velmi často se spekuluje o jejích věšteckých schopnostech. Byla kartářka, ale této ativitě se začala vyhýbat . Posléze vykládala z kávové sedliny a dělala numerologii. Byla matkou herce Jiřího Růžičky ml., kterého přežila o téměř 5 let a s nímž hrála v několika oblíbených českých filmech a jezdila s ním s estrádním programem po republice. Helena Růžičková zemřela 4. ledna 2004 v plzeňské fakultní nemocnici ve věku 67 let po dvouletém boji s rakovinou. Její popel byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze. Heleně Růžičkové dal režisér Jan Kačer příležitost v Gogolově Revizorovi, kde hrála hejtmanku po boku Pavla Landovského. Na tomto představení...

Genesis (33)

Genesis je britská rocková skupina, která vznikla v roce 1967 na Charterhouse School v Godalmingu v hrabství Surrey. Původní sestavu tvořili zpěvák Peter Gabriel, klávesista Tony Banks, kytarista Anthony Phillips, baskytarista Mike Rutherford a bubeník Chris Stewart. Během své kariéry prošla skupina několika změnami v sestavě, přičemž Banks a Rutherford zůstali stálými členy. Genesis je známá svou progresivní rockovou hudbou z počátku své existence, která se vyznačovala složitými strukturami písní a propracovanou instrumentací. Po Gabrielově odchodu v roce 1975 převzal roli zpěváka bubeník Phil Collins a skupina se posunula k přístupnějšímu poprockovému zvuku.

Farley Mowat (13)

Farley McGill Mowat byl kanadský anglicky píšící prozaik, novinář, přírodovědec, environmentalista a cestovatel. Mowat vystudoval zoologii na Torontské univerzitě. Evropu poznal během 2. světové války, pak procestoval severní Kanadu. Zde se zabýval sledováním zvěře v jejích přirozených podmínkách , zajímal se o původní obyvatele Eskymáky a o probíhající změny v přírodě vyvolávané pronikáním civilizace do vnitrozemí kanadského severu. Jeho pozorování jsou významná z hlediska biologického, ekologického i etnografického a je na nich založeno i jeho literární dílo. Mowat je autorem mnoha reportáží a dobrodružných i populárně-naučných knih pro dospělé i pro mládež. Pro hlubokou znalost popisované problematiky a osobitý autorský styl se stal jedním z nejpřekládanějších kanadských spisovatelů 20. století . Roku 1981 obdržel nejvyšší kanadské civilní vyznamenání - stal se Důstojníkem Řádu Kanady.