13021–13080 z 153068 Autoři
Marjane Satrapi (7)
Marjane Satrapiová je v Íránu narozená francouzská komiksová kreslířka, ilustrátorka, režisérka animovaných filmů a autorka dětských knih. Marjane vyrůstala v Teheránu v pokrokové rodině, která byla zapojená do komunistického a socialistického hnutí. Navštěvovala francouzské lyceum, kde byla jako dítě svědkem vzrůstajícího potlačování občanských svobod a dopadu íránské politiky na každodenní život. Rodiče ji v roce 1983, když jí bylo čtrnáct, poslali do Vídně, aby ji ochránili před íránským režimem. Ve Vídni žila během středoškolských studií. O čtyři roky později se vrátila do Teheránu, kde studovala visuální komunikaci, magisterský titul získala na Universitě v Teheránu. Roku 1994 emigrovala do Francie, v současné době žije v Paříži, kde pracuje jako ilustrátorka a autorka dětských knih. Ze strachu před násilným íránským režimem do Íránu doposud nejela. Její profesionální kariéra začala, když potkala Davida B., francouzského komiksového kreslíře. Hlavně ve svých raných dílech používala styl podobný jeho dílům. Celosvětovou popularitu jí přinesly její autobiografické komiksy Persepolis a Persepolis 2, které popisují její dětství v Íránu a dospívání v Evropě. Persepolis byl přepracovaný do stejnojmenného animovaného filmu, který byl uvedený na Filmovém festivalu v Cannes a s filmem Still Light od Carlose Reygadose se podělil o speciální cenu poroty. Film režírovala a psala spolu s Vincentem Paronnaudem, ve francouzské verzi jej namluvily např. Catherine Deneuve nebo Danielle Darrieu, v angličtině byl uveden s hlasy Seana Penna a Iggyho Popa.
Více od autora
Marita Haller (5)
Německá historička, spoluautorka turistických průvodců, práce o Šumavě.
Více od autora
Marie von Ebner-Eschenbach (5)
Marie von Ebner-Eschenbachová, hraběnka Dubská, byla rakouská spisovatelka z Moravy. Je považována za jednu z nejvýznamnějších německy píšících autorek 19. století, mimo jiné byla dvakrát nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Pocházela ze šlechtického rodu Dubských z Třebomyslic. Narodila se ve Zdislavicích na Kroměřížsku jako Marie Dubská, dcera barona Františka Josefa Dubského z Třebomyslic , roku 1843 povýšeného do hraběcího stavu, a jeho druhé manželky, saské baronky Marie von Vockel, vyznáním protestantky. Matka jí zemřela dva týdny po porodu. Přilnula ke své první nevlastní matce, Eugénii z Bartensteinu , která ovšem zemřela v dívčiných sedmi letech. Její raná výchova byla svěřena dvěma moravským chůvám Josefě Navrátilové a jisté Aničce , která jí vyprávěla české pohádky. Dále měla německou a francouzskou guvernantku. Na německou výchovu dbala také třetí nevlastní matka, všestranně vzdělaná hraběnka Xaverina Kolovrat-Krakovská , která ji uvedla do vídeňské společnosti, seznamovala s tamním divadelním a koncertním repertoárem a podporovala ji v literární činnosti. Mimo jiné ji v roce 1840 seznámila s rakouským spisovatelem a dramatikem Franzem Grillparzerem. V 11 letech bylo Marii svěřeno pořádání rodinné zdislavické knihovny po babičce Dubské, ve Zdislavicích rodina trávila každé léto. Marie se začala zajímat o nejrůznější obory vědění a tíhla k metafyzice. Společnicí jí tam bývala teta Helena Dubská. Ve čtrnácti letech vytvořila své první literární dílo, drama s námětem z francouzských dějin. Zatímco její první dramatické pokusy neuspěly, brzy se prosadila povídkami, novelami a romány. Tyto už publikovala pod jménem Ebner-Eschenbachová, poté co se v roce 1848 provdala za syna dědečkovy sestry o patnáct let staršího barona Moritze Ebner-Eschenbacha a odstěhovala se s ním do Louky u Znojma. Když se Marie provdala, manžel slouži...
Více od autora
Marie Tomsová (4)
Marie Tomsová studovala výtvarné umění, chtěla malovat a navzdory tomu strávila v hlasatelně Kavčích hor a na obrazovce skoro dvacet let. Byla jednou z nejznámějších a nejhezčích hlasatelek. Je osmadvacet let vdaná a na svého prvního syna Miloše si počkala až do osmatřiceti let. A o rok později se do rodiny Tomsových narodil, pro jistotu, ještě druhý kluk - Míša. Zkrátka - život samá změna, jak ona sama říká. Marie Tomsová ještě po odchodu z obrazovky České televize chvíli ze sdělovacích prostředků nezmizela. S ostatními kolegyněmi uváděla na Frekvenci 1 Dámský klub, potom Prima jízdu na televizi Prima a teprve potom přišel ten nedobrovolný odchod z médií, jak na toto životní období dnes vzpomíná. Ale pojďme na začátek. Studovala na pedagogické fakultě UK výtvarnou výchovu a český jazyk. "Chtěla jsem dělat kreslený film nebo ilustrovat dětské knížky. Tehdy jsem si neuměla představit, že bych v životě dělala něco jiného. A vidíte. Nikdy jsem se už ke stojanu, barvám a plátnu nevrátila. Asi jsem neměla tu vnitřní potřebu tak silnou," přemýšlí moderátorka. Během studií si přivydělávala jako modelka. "Na molo jako manekýnka jsem chodit nemohla, mám jen 164 centimetrů, ale dělala jsem reklamy a fotografie," vzpomíná. A začátky na obrazovce? "Režisér Bonaventura natáčel hudební klipy do televize, a když potřeboval děvče na nějaké menší herecké akce, tak jsme mu tam s Andreou Čunderlíkovou dělaly křoví," směje se Marie. A odtud také vedla její cesta do hlasatelny. "Z konkursu jsem strach neměla a pořád jsem myslela na svého chlapce, do kterého jsem byla zamilovaná a který ten den skládal státnice na právech. A znáte to. Když se o něco hodně snažíte, tak to nevyjde, a když na to nemyslíte, tak to přijde." Povolání televizní hlasatelky mělo tehdy velkou prestiž. Marie Tomsová moderovala plesy, estrády, přímé přenosy z festivalů, písničky, Sportku, zkrátka všechno. "Odsloužila jsem milion Štědrých večerů. Odcházela jsem z domova odpoledne a vracela se ve 4 hodiny ráno. Hod...
Více od autora
Marie Šechtlová (5)
Marie Šechtlová byla česká fotografka, jedna ze zastánců stylu „poezie všedního dne“. Fotografovat začala v roce 1945. Po sňatku s Josefem Šechtlem spolupracovala na rozvoji rodinného ateliéru Šechtl a Voseček až do jeho združstevnění v roce 1953. Koncem 50. let vstoupila na dráhu umělecké fotografky. V 60. letech patřila k nejúspěšnějším fotografům „poezie všedního dne". Vydala desítky publikací, většinu se svým manželem . Realizovali spolu velkoplošné fotografie do interiérů a desítky výstav. Později se věnovala převážně digitálně manipulované fotografii. Narodila se 25. března 1928 jako Marie Kokešová v rodině úředníka Jana Kokeše a Františky Kokešové v Chomutově. V jejích deseti letech se rodina Kokešova se přestěhovala do Tábora. V roce 1947 maturitou ukončila studium na táborském gymnáziu a o rok později se v květnu vdala za Josefa Šechtla. V roce 1950 dokončila vyučení v oboru fotografie a pracovala v ateiéru Šechtl a Voseček v Táboře, který byl založen roku 1876. Dne 17. března 1952 se rodičům narodila dcera Marie Michaela. Ve víru událostí v republice byl rodinný ateliér Šechtl a Voseček v roce 1953 združstevněn. Od poloviny 70. let se pravidelně účastnila soutěže „Žena s kamerou“ . V roce 1989 byly k tisku připravené knihy s fotografiemi M. Šechtlové „Paříž“ s textem Jiřího Muchy, nakladatelství Osveta v Martině, a „Historické palné zbraně a zbroj“. Kvůli politickému zrušení knižního velkoobchodu a pozdějšímu rozdělení Československa však knihy nikdy nebyly vydány. Ještě v témže roce proběhla výstava Marie Šechtlové „Výbor z díla“ v Táboře. Dne 5. července 2008 zemřela v Praze....
Více od autora
Marie Madeira (4)
Terapeutka, zaměřuje se na rodinnou terapii, autorka publikace z oblasti osobního rozvoje.
Více od autora
Marie Lacigová (3)
Narozena 7. 3. 1928 v Pardubicích, zemřela 2. 4. 2020 v Plzni. Malířka, ilustrátorka. Studovala na VŠUP v Praze a na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze . Od roku 1954 žila a pracovala v Plzni.
Více od autora
Marie Kynčlová (3)
Narozena 28. 10. 1953 v Semilech. Učitelka MŠ, komunální politička a obecní kronikářka, autorka regionálních vlastivědných publikací.
Více od autora
Marie Domská (6)
Narozena 22. 9. 1982 v Hulíně. Středoškolská učitelka angličtiny. Autorka sci-fi povídek a románu.
Více od autora
Marie Černá (7)
Marie Černá byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR. Ve volbách roku 1954 byla zvolena za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Plzeň. V parlamentu setrvala až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960. K roku 1954 se profesně uvádí jako dělnice v Chlumčanských keramických závodech. 12. sjezd KSČ ji zvolil za kandidátku Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
Více od autora
Marianne Williamson (4)
Marianne Deborah Williamsonová je americká autorka, lektorka a aktivistka hnutí New Age. Napsala 12 spirituálně zaměřených knih, 7 z nich se stalo bestsellerem podle kritérií The New York Times Book Review v kategorii „Poradenství, jak na to a různé“. Založila Project Angel Food, dobrovolnickou organizaci poskytující jídlo osobám s AIDS a jinými smrtelnými chorobami, které nezvládají opouštět svůj domov. Je spoluzakladatelkou „Mírové aliance“ – neziskové organizace podporující rozvoj a vzdělání v mírotvorných projektech. V roce 2014 Marianne Williamsonová jako nezávislá neúspěšně kandidovala do sněmovny reprezentantů v kalifornském 33. okrsku. 29. ledna 2019 oznámila účast ve volbě prezidenta Spojených států 2020 za Demokraty. Dlouhodobě nízké výsledky ve volebních průzkumech a nedostatek finančních dárců jí zajistily účast pouze v prvních několika oficiálních volebních debatách a svou kandidaturu stáhla 10. ledna 2020 – několik týdnů před zahájením samotného hlasování v primárkách v prvních státech Spojených států. V únoru 2020 veřejně podpořila kandidaturu senátora Sanderse. Po volebních úspěchu Joe Bidena během volebního superúterý označila v později smazaném tweetu odstoupení umírněných kandidátů Peta Buttigiege a Amy Klobucharové a jejich následnou podporu Bidena za puč. Williamsonová se považuje za progresivní demokratku – podporuje navýšení federální minimální mzdy na 15 dolarů na hodinu, snížení příjmové nerovnosti a řešení problémů spojených s globální změnou klimatu, kterou považuje za „největší morální zkoušku naší generace“ a podporuje Zelený nový úděl. V izraelsko-palestinském konfliktu navrhuje zapojení Spojených států na pozici mediátora. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marianne Williamson na anglické Wikipedii....
Více od autora
Marián Gavenda (8)
Slovenský římskokatolický kněz, též šéfredaktor Katolíckych novín. Působí jako farář v Devíne.
Více od autora
Mariah Carey (7)
Mariah Carey je americká zpěvačka, skladatelka, herečka a hudební producentka, která proslula svým hlasovým rozsahem o pěti oktávách, melizmatickým stylem zpěvu a charakteristickým používáním píšťalového rejstříku. Proslavila se v roce 1990 svým debutovým eponymním albem pod vedením šéfa vydavatelství Columbia Records Tommyho Mottoly. Carey se rychle stala jednou z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších umělkyň 90. let; její druhé album "Emotions" předvedlo její pokračující komerční úspěch.
Více od autora
Maria Dahvana Headley (2)
Maria Dahvana Headley je americký spisovatel, memoirista, redaktor a dramatik. Ona je New York Times-nejprodávanější autor, stejně jako editor. Poté, co absolvovala vysokou školu v Calvwell, Idaho, v roce 1995 navštěvovala Newyorskou univerzitu, kde studovala dramatické psaní na Tisch School of Arts Dramatic Writing Program. Headley žila v Seattlu mnoho let, než se vrátila do New Yorku, kde nyní žije. Její tvorba zahrnuje román pro mladé dospělé vesmírné fantasy Magonia a královnu králů, alternativní román historie / fantazie o Kleopatře. Její povídka "Dejte jí zlato, když slyšíte její výkřik", původně publikovaná v časopise Lightspeed v červenci 2012, byla nominace na cenu Nebula v roce 2012, v kategorii povídky. Její příběh "Tradiční" byl finalistkou ceny Shirleyho Jacksona za rok 2013.
Více od autora
Margaret O'Neill (6)
Margaret žije se svým manželem ve starém domě v Sussexu. Pracovala jako ošetřovatelka, nyní píše romantické romány z lékařského prostředí.
Více od autora
Marek Šindelka (5)
Marek Šindelka je český spisovatel, držitel Ceny Jiřího Ortena a dvou cen Magnesia Litera za prózu. Studoval kulturologii na Filozofické fakultě UK v Praze a scenáristiku na pražské FAMU, kde navázal doktorským studiem. Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně , kterou napsal jako dvacetiletý, mu byla udělena Cena Jiřího Ortena. V roce 2008 mu v nakladatelství Pistorius & Olšanská vyšel román s názvem Chyba o překupníkovi, který si do těla zasadí vzácnou rostlinu, aby ji mohl propašovat kupci. Následovala kniha povídek Zůstaňte s námi, vydaná v roce 2011, a po ní další povídková sbírka Mapa Anny v roce 2014. Za povídkovou knihu Zůstaňte s námi obdržel cenu Magnesia Litera 2012 v kategorii prózy a v téže kategorii bodoval o čtyři roky později také s knihou Únava materiálu, inspirovanou osudy běženců. Publikoval i v časopisech Souvislosti, A2 a Host. Dvě povídky, které se později staly součástí sbírky Mapa Anny, vyšly napřed časopisecky. V literární příloze Respektu 17. prosince 2012 vyšla povídka Představení začíná, v Lidových novinách 10. srpna 2013 vyšla povídka Kopie.
Více od autora
Marek Krajewski (6)
Marek Krajewski je polský filolog a spisovatel. Česky vyšly jeho ponuře laděné detektivní příběhy s kriminalistou Eberhardem Mockem, odehrávající se ve Wrocławi v době mezi světovými válkami.
Více od autora
Marek Brabec (8)
Narozen 23.9.1966. Ing., Ph.D., specializuje se na matematickou statistiku a její aplikace.
Více od autora
Marcin Mortka (5)
Polský skandinavista, učitel anglického jazyka, překladatel a spisovatel.
Více od autora
Mandy Baggot (5)
Mandy Baggot je autorkou, jejíž romantické komedie získaly různá britská i mezinárodní ocenění. Mandy miluje řecký ostrov Korfu, bílé víno, country music a kabelky. Je také zpěvačka, dokonce se zúčastnila televizních pěveckých soutěží včetně pořadu X-Factor. Mandy žije s manželem a se dvěma dcerami poblíž města Salisbury v britském Wiltshiru.
Více od autora
Malcolm V Lowe (4)
Historik a politolog , fotograf, publicista, práce o letectví, kosmonautice, automobilovém průmyslu.
Více od autora
Mája Havlová (6)
Narozena 14. 5. 1951 v Palúdzce, Slovensko. Historička, autorka prací z oblasti památkové péče.
Více od autora
Magdalena Konečná (8)
Narozena 8. 7. 1975. Mgr., Ph.D., autorka a vydavatelka učebnic pro děti. Zaměřená též na filosofii, germanistiku, estetiku a překladatelství.
Více od autora
Madla Vaculíková (3)
Marie Vaculíková , známá především pod jménem Madla, byla manželkou českého spisovatele Ludvíka Vaculíka a jako postava se objevuje v mnoha jeho knihách, především v Českém snáři. Byla autorkou dvou knih dopisů českému básníkovi a výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi a ze svého vztahu s Vaculíkem, který jí býval často nevěrný, se zpovídala v knize rozhovorů s Pavlem Kosatíkem Já jsem oves. Narodila se ve Spešově u Blanska. Její maminka zemřela, když jí bylo sedm let. Vystudovala měšťanskou školu. Poté byla poslána do učení do Baťových závodů ve Zlíně, kde se seznámila s Ludvíkem Vaculíkem. Zde se starala o mládež. Po náletu na Zlín v roce 1944 přešla do závodu ve Zruči nad Sázavou. Poté pracovala jako vychovatelka v příhraniční oblasti ve Františkově, kam za ní přijel Ludvík Vaculík. V prosinci 1949 si Ludvika Vaculíka vzala za muže. Postupně se jim narodili tři synové – Martin, Ondřej a Jan. V padesátých letech věnovala zejména výchově dětí. Syn Martin emigroval do Francie. Na počátku 60. let byla zaměstnána jako poslechářka pořadů Českého rozhlasu, na které psala hodnocení. Spolupodílela se na zavedení pořadu o antické knihovně. Stála u zrodu Klub spřízněných duší při divadle Semafor. Pomáhala organizovat debatní večery, na kterých vystupovali například Jaroslav Seifert, Jan Procházka, Vilém Stanovský aj. Pomáhala vydávat klubový zpravodaj, jehož poslední číslo vyšlo v prosinci 1971. Klub pod tlakem změnil název a Madla Vaculíková musela v roce 1972 v Klubu z politických důvodů ukončit činnost. Následně získala práci v manželské poradně ve Slezské ulici na pražských Vinohradech, kde zůstala až do důchodu, do kterého odešla v roce 1973. Nejprve byla zaměstnána jako administrativní pracovnice, později povýšila na vedoucí příjmu. Po Chartě 77 měla zakázáno být v místnosti s klienty sama. Chartu 77 nepodepsala z důvodu ochrany rodiny, zajištění živobytí a pojištění pro děti i manžela. V Dobřichovicích, kd...
Více od autora
Madeline Hunter (6)
Americká spisovatelka a profesorka dějin umění na Pensylvánské universitě.
Více od autora
M. R Kopmeyer (4)
Podnikatel, filantrop, autor publikací z oborů psychologie, sociologie, managementu financování, komunikace apod.
Více od autora
M. C Escher (3)
Maurits Cornelis Escher byl nizozemský umělec, známý svými kresbami a grafikami , ve kterých zobrazuje paradoxy perspektivního kreslení, topologické útvary a rozvržení roviny na pravidelné obrazce. Ve své tvorbě často využíval teselace. Maurits Cornelis Escher byl nejmladším synem stavebního inženýra a hydraulika George Arnold Eschera a jeho druhé ženy Sary Gleichman. V roce 1903 se rodina přestěhovala do Arnhemu, kde se učil truhlářskému řemeslu a hře na klavír až do třinácti let. V letech 1912 až 1918 navštěvoval střední školu Arnhemu. Jeho učitel kreslení F. W. van der Haagene ho naučil technice linorytu a přispěl k rozvoji jeho grafického nadání. Ačkoli exceloval v kreslení, jeho výsledky byly obecně chabé, byl proto nucen opakovat druhý ročník a neudělal závěrečné zkoušky. V roce 1919 Escher nastoupil na otcovo přání na Harlemskou vysokou školu architektury a umělecké ornamentiky. Po několika měsících ale přešel na interiér a studoval pod vedením Samuela Jessuruna de Mesquita, umělce s nímž se pak po léta přátelil. V roce 1922 Escher opustil školu se zkušenostmi s kresbou a obzvláště dřevořezbou. V roce 1921 navštívil poprvé Itálii a v listopadu mu v novinách vyšly první dřevořezby. V roce 1922 cestoval po Itálii a Španělsku. Velký vliv na něj měla ornamentální výzdoba v Alhambře. V roce 1923 během další cesty po Itálii potkal svou ženu, Švýcarku Jettu Umiker, s níž se 12. června 1924 oženil ve Viareggiu. Mladý pár se usadil v Římě a zůstal tam až do roku 1935. Když se politická atmosféra pod vládou Mussoliniho stala nesnesitelnou, rodina se přestěhovala do Château-d'Œx , kde setrvala další dva roky. Escher, inspirován a okouzlen italskou krajinou, byl ve Švýcarsku zjevně zklamán. V roce 1937 se proto rodina přestěhovala znovu, a to do Ukkelu, malého městečka blízko Bruselu . Druhá světová válka je d...
Více od autora
Lynne Reid Banks (5)
Narodila se v Londýně v rodině skotského lékaře a irské herečky. Léta druhé světové války prožila jako jedno z evakuovaných dětí v kanadských prériích. Po návratu se připravovala na hereckou dráhu v Královské akademii dramatického umění. Po pěti letech, které strávila v divadle jako herečka a autorka divadelních her, se stala jednou ze dvou prvních televizních reportérek. V roce 1959 napsala svůj první román "Pokoj ve tvaru L", který byl později zfilmován. V orce 1962 se odstěhovala do Izraele, kde pracovala v kibucu jako učitelka angličtiny. Vdala se za sochaře, je matkou tří synů. V roce 1971 se s rodinou vrátila do Anglie. V současné době žije střídavě v Dorsetu a v Londýně a plně se věnuje spisovatelské dráze. Lynne Reid Banksová napsala dvacet pět knih pro dospělé i dětské čtenáře všěčch věkových kategorií a řadu divadelních, rozhlasových a televizních her.
Více od autora
Lyn Ellis (3)
Americká autorka románů a milostných příběhů, též profesionální fotografka.
Více od autora
Lukáš Vavrečka (5)
Narozen 2. 3. 1987 v Lounech. Žije a studuje v Humpolci. Publikuje v Listech Vysočiny. Spisovatel a básník, píše hry, povídky, detektivky.
Více od autora
Luise Rinser (6)
Luise Rinserová byla německá spisovatelka, autorka mnoha románů a povídek. Absolvovala střední školu v Mnichově, vystudovala pedagogiku a psychologii. Pracovala pak jako asistentka na několika školách v Horním Bavorsku. Seznámila se tam s reformovanými pedagogickými metodami Franze Seitze, který tak ovlivnil její způsob výuky. Během tohoto období také napsala své první povídky. Ačkoli odmítla vstoupit do NSDAP, po roce 1936 patřila k jejímu ženskému křídlu . V roce 1939 se vdala. V roce 1944 byla uvězněna poté, co ji udal nacistický „přítel" kvůli podrývání vojenské morálky. Soudní proces, který by pravděpodobně skončil trestem smrti za zradu, byl zastaven díky konci války. Otřesnou zkušenost vězeňského života popsala v Deníku z vězení , vydaném v roce 1946. Od roku 1945 do roku 1953 byla na volné noze, psala pro noviny Neue Zeitung München. V roce 1959 se přestěhovala do Říma, o šest let později do městečka Rocca di Papa v jeho blízkosti. Naposled žila v Unterhachingu u Mnichova, kde v roce 2002 zemřela. Rinserová se angažovala v politických a sociálních otázkách. Podporovala např. Willyho Brandta, protestovala proti investicím do jaderných zbraní v Německu. Stala se také ostrým kritikem katolické církve. Přesto ji však nikdy neopustila, byla rovněž akreditovanou novinářkou na druhém vatikánském koncilu. V roce 1984 ji němečtí Zelení navrhli jako kandidátku na německou prezidentku. Spolkový president Johannes Rau Rinserovou ocenil jako jeden z velkých literárních hlasů poválečného období. Jejím prvním manželem se v roce 1939 stal skladatel Horst Günther Schnell, který také byl otcem jejích dvou synů. Zemřel za 2. světové války na východní frontě. Po jeho smrti se provdala za komunistického spisovatele Klause Herrmanna; toto manželství bylo ukončeno kolem roku 1952. Jejím třetím manželem se stal skladatel Carl Orff. Brali se v roc...
Více od autora
Ludwig Güttler (6)
Ludwig Güttler je proslulý německý virtuózní trumpetista, dirigent a muzikolog, který se proslavil zejména svou hrou na barokní trubku. Narodil se 13. června 1943 v Sosně v Sasku a významně přispěl k oživení přirozené trubky a loveckého rohu . Güttler studoval hru na trubku na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech a později pokračoval v dalším studiu hudební vědy.
Více od autora
Ludwig Feuerbach (6)
Ludwig Andreas Feuerbach byl německý materialistický filozof a antropolog. Feuerbachův otec, Paul Johann Anselm rytíř von Feuerbach, zámožný německý právník, dopřál svému čtvrtému synovi velmi dobré vzdělání a syn se mu odvděčil vzorným plněním svých školních povinností. Feuerbach studoval v Heidelbergu teologii, ale rozčarován z ní přešel na filosofii. Na univerzitě v Berlíně se dostal pod Hegelův vliv , ačkoliv sám se k delšímu rozhovoru se svým předchůdcem dostal pouze jednou. Kromě filozofie se zabýval také církevními dějinami, matematikou a fyzikou. V roce 1826 se vrátil do Erlangenu a o dva roky později tam obhájil disertaci pod názvem O jednom univerzálním a nekonečném rozumu . Postupně se vzdaloval od Hegelovy idealistické filozofie. Získal titul doktora filozofie a stal se tam soukromým docentem, ovšem po vydání spisu Myšlenky o smrti a nesmrtelnosti se musel s akademickou dráhou rozloučit. „Zapáchám ošklivým svobodomyšlenkářstvím, ateismem, ba dokonce jsem snad ztělesněný antikrist,“ napsal tehdy své sestře. V roce 1832 Feuerbach univerzitu opustil a rozhodl se věnovat výhradně spisovatelské činnosti. Po smrti otce, který ho dlouho finančně podporoval, prožíval neutěšené období existenčních starostí. V roce 1837 oženil s Bertou Löwovou, dcerou majitele zámku a porcelánky v bavorském Bruckbergu. To mu přineslo kromě finančního zajištění i klid na práci v žádoucím ústraní v zámeckých pokojích ve věži. Na venkovské samotě prožil více než dvacet let, narodily se mu dvě dcery. Kromě filozofie se věnoval také přírodovědeckým studiím, zejména ho zajímala entomologie. Zde napsal svou nejvýznamnější knihu, Podstatu křesťanství . Byl si plně vědom kvalit svého díla, cítil se jako „první, na nejpřednější pozici...
Více od autora