Všichni Autoři a témata

Hana Frankensteinová (4)

Hana Doubková (8)

Narozena 17.2.1953. Česká spisovatelka, autorka detektivních povídek, říká: Psaní mě vždycky bavilo a už někdy v osmnácti dvaceti jsem si zkusila napsat nějaké povídky. Dokonce mi je i vydali, sice jenom v Hlasu havířů, což byly noviny Severočeských hnědouhelných dolů, ale i tak jsem z toho měla velikou radost. Když pak přestaly noviny vycházet, přestala jsem i já psát - z různých důvodů, ale hlavní byl ten, že se mi nedostávalo času. Ještě tak, kdyby už v té době byly počítače, ale psát do sešitu nebo pracně vyťukávat text na rozhašeném psacím stroji a nevědět, jestli to nebude marná práce do šuplete - to nebylo nic pro mne. V roce 2004, pár let před důchodem, jsem objevila existenci Společnosti Agathy Christie, a protože jsem tuto spisovatelku měla a mám pořád moc ráda, ihned jsem se do této Společnosti přihlásila. Dostalo se mi vlídného přijetí od milých a příjemných lidí - a vlastně díky jim jsem se ke psaní vrátila. Napřed to byly zase povídky - líbily se, vycházely v různých edicích a dvě z nich se dokonce v soutěži SAC umístily na prvním místě , a dvě na druhém místě. Povzbudilo mě to a pustila jsem se do Ďábelské pasti. Nakladatelství MOBA mi román vydalo a čtenáři byl dobře přijat. Takže v současné době píši druhý, nezanedbávám ani povídky a těší mě, že tři z nich se objeví v Krimisignálu, kde vycházejí moji oblíbení autoři.

Hana Březinová (8)

Ekonomka, autorka učebních textů z oboru účetnictví.

Hana Benešová (8)

Hana Benešová byla manželka druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Se svým budoucím manželem se Anna Vlčková seznámila prostřednictvím přátel v Paříži. Společně tam navštěvovali přednášky francouzštiny, historie a literatury na Sorbonně. Po zasnoubení v květnu 1906 si Anna změnila jméno na Hana, protože jméno Anna prý Benešovi připomínalo zklamanou lásku z mládí. Také Beneš si změnil jméno: místo původního Eduard si začal říkat Edvard. Svatba proběhla na podzim 1909. V matrice jsou křestní jména snoubenců zapsána ještě jako Eduard a Anna. Hana Benešová byla svému manželovi oporou, starala se mu o domácnost a také plnila úlohu jakési sekretářky. Během první světové války se oba manželé zapojili do odboje. Po odchodu Beneše do exilu v září 1915 čelila Hana Benešová spolu s dvorním radou Václavem Oličem obvinění z přechovávání spisů Tomáše Garrigue Masaryka a strávila kvůli manželovým politickým aktivitám v zahraničí celkem jedenáct měsíců ve vězení. S manželem se neviděli více než tři roky a znovu se setkali až na začátku roku 1919. Benešovi se v té době museli smířit s tím, že zřejmě nikdy nebudou mít děti. Jediné těhotenství paní Hany skončilo potratem. Během první republiky vstoupila do povědomí jako vzdělaná a okouzlující manželka ministra zahraničí a posléze prezidenta republiky. Během druhé světové války pracovala pro Mezinárodní červený kříž a po roce 1945 se stala předsedkyní jeho československé pobočky. Vzhledem ke špatnému psychickému stavu paní Charlotty Masarykové to byla až Hana Benešová, která vytvořila představu o československé první dámě. Do komunistického puče v únoru 1948 prožívala první dáma své nejlepší roky. Paní Benešovou národ miloval a uznával ji. Vývoj od nastoupení prezidentského úřadu v roce 1935 a zejména po roce 1945 však stál Edvarda Beneše mnoho sil, za což zaplatil postupným zhoršováním svého zdravotního stavu....

Håkan Östlundh (4)

Švédský spisovatel, autor krimi románů. Dříve působil jako novinář a scenárista.

György Szántó (3)

György Szántó , byl maďarský spisovatel, autor mnoha historických románů. Szántó původně vystudoval architekturu. Zranění z první světové války mu způsobila částečnou slepotu. Nejprve pracoval jako scénograf rumunské opery v Kluži, poté se přestěhoval do Vídně, kde spolupracoval s maďarským pokrokovým časopisem Tüz a od roku 1924 žil v Aradu. Od roku 1947 až do své smrti žil v Budapesti a postupně úplně oslepl.

Guy Gavriel Kay (5)

Narodil se 7.11.1954 ve Wayburnu, Kanada. Vystudoval filosofii v Manitobě a posléze po návratu z Anglie studuje i práva. Pomáhal uspořádat Tolkienův odkaz a i tomu zřejmě vděčí za svůj vztah k literatuře. Roku 1984 spatřila světlo světa první kniha Letní Strom. Následují už celosvětově úspěšné romány jako Tigana, inspirovaná středověkou Itálií, Píseň pro Arbonne z Francie trubadůrských časů a Lvi z Al-Rassan inspirované dobou španělské rekonquisty. Kay je nesmazatelně zapsán ve světové fantasy díly vypravujícími příběhy neobyčejných hrdinů v neobyčejných dobách lehce provoněné magií.

Gustav Nieritz (8)

Německý spisovatel knih pro děti.

Gustav Janouch (6)

Gustav Janouch byl český hudební skladatel, spisovatel a překladatel, zabývající se dílem pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky. Jako překladatel převedl do češtiny v roce 1956 dílo Deník Anne Frankové. Je autorem také otázky a pochybnosti budící německy napsané publikace, Gespräche mit Kafka , jejíž pravdivost, či serióznost v minulosti napadli kupříkladu germanista Eduard Goldstücker, či literární kritik a překladatel Josef Čermák, který také na popud této knihy uveřejnil v roce 2005 knihu Franz Kafka – Výmysly a mystifikace. Oproti kritice Eduarda Goldstückera se ale postavil Josef Škvorecký, který se jej v roce 1962 zastal a zdůvodnil to slovy, že k danému datu byl dle jeho vědomí Gustav Janouch jediným žijícím člověkem v Praze, který se s Franzem Kafkou osobně poznal.

Gunārs Cīrulis (4)

Lotyšský prozaik.

Gordon Livingston (5)

Gordon Livingston, M. D., absolvent West Pointu a Lékařské fakulty Univerzity Johna Hopkinse, praktikoval medicínu od roku 1967. Byl psychiatrem a spisovatelem a pravidelně přispíval do listů Washington Post, San Francisco Chronicle, Baltimore Sun a Reader\'s Digest. Ve Vietnamu byl vyznamenán Bronzovou hvězdou za statečnost. Je rozvněž autorem knih Only Spring a Too Soon Old, Too Late Smart. Žil a pracoval v Columbii, ve státě Maryland.

Gordon Lightfoot (3)

Gordon Lightfoot je uznávaný kanadský písničkář, který se významně zapsal do folkového a folkrockového hudebního žánru. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, začíná na počátku 60. let 20. století. Lightfootovo písničkářství se vyznačuje emocionální hloubkou a vypravěčstvím, často se v něm odrážejí témata lásky, přírody a sociálních problémů. Široké uznání si získal písněmi jako "If You Could Read My Mind", "Sundown" a "The Wreck of the Edmund Fitzgerald", které ukázaly jeho vypravěčské schopnosti a melodické mistrovství.

Gordon D Shirreffs (5)

Narodil sa v Chicagu. Písal westernovú literatúru a scénare k filmom. Zomrel v San Fernando Valley v Kalifornii.

Glenn Meade (2)

Irský spisovatel.

Giovanni Bandini (5)

Vystudoval indologii, srovnávací náboženské vědy a indickou kunsthistorii. Vyučuje na univerzitě v Heidelbergu a od roku 1987 pracuje jako nezávislý spisovatel a překladatel.

Giovanna Magi (4)

Publicistka, autorka turistických průvodců.

Giosue Carducci (8)

Giosuè Carducci byl italský básník a literární kritik, v letech 1860 až 1904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906. Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence . Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí. Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu . Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země. Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni. Vysokého ocenění se dočkal i v aktivní politice, stal se čestným občanem v Bologni a roku 1890 byl zvolen do senátu. Nejvyšší literární ocenění v cizině, Nobelovu cenu za literaturu udělenou mu „… nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla“ , nemohl již pro nemoc v prosinci roku 1906 osobně převzít a o dva měsíce později zemřel. Od roku 1859 byl ženatý s Elvirou Manicuciovou, měl tři dcery a jednoho syna....

Giorgio Bassani (3)

Giorgio Bassani byl italský romanopisec, básník a esejista. Narodil se ve městě Bologna, studoval na místní univerzitě. Ve svých dílech mimo jiné zdokumentoval život italské židovské komunity v době fašismu.

Giles Milton (7)

Giles Milton je britský novinář a spisovatel, zaměřující se na narativní historii. Přispívá do řady anglických i zahraničních časopisů a novin. Publikoval řadu prací, včetně několika přeložených do češtiny. Narodil se v Buckinghamshire, univerzitu navštěvoval v Bristolu. Žije střídavě mezi Londýnem a Burgundskem. Je ženatý s ilustrátorkou Alexandrou Miltonovou, se kterou mají tři dcery. Je členem správní rady London Library. Nejvíce se proslavil bestsellerem The Nutmeg War , epickým příběhem o boji mezi Angličany a Holanďany o kontrolu nad světovými dodávkami muškátového oříšku na počátku 17. století. Následovaly tři další historické příběhy: The Queen's Adventurers, Samurai William a Captives in Barbary, věnované prvním anglickým expedicím do Virginie, na Dálný východ a Maghrebu, ve kterých zkoumal kořeny evropského kolonialismu v 17. a 18. století. Tyto jeho první knihy vycházely z nepublikovaných zdrojů a také z oficiálních archivů nebo z cestopisných sborníků sestavených v 16. století Richardem Hakluytem a Samuelem Purchasem. Jeho pozdější eseje se vyznačují návratem do 20. století: V knize Paradise Lost zkoumal islámské vyplenění Smyrny v roce 1922 a vzestup intolerance. Zde se inspiroval z cestovních deníků a osobní korespondence smyrenských křesťanů. Esej Wolfram: The Boy Who Went to War je popisem každodenního života mladého Němce zařazeného do wehrmachtu na konci druhé světové války. Dílo Russian Roulette představuje skupinu britských agentů bojujících mezi Moskvou, em a Taškentem v měsících následujících po říjnové revoluci proti Sovětům. Zdroje k tomuto dílu získal z nepublikovaných zdrojů, které objevil v archivech indické tajné zpravodajské služby. Kniha Fascinating Footnotes from History je směsicí anekdot o „malé historii“, vyšla původ...

Gilbert Sinoué (4)

Francouzský spisovatel románů s historickými náměty a skladatel písní, narozený v Egyptě.

Gertrud Hirschi (8)

Gertruda Hirschi vyučuje jógu podle nejnovějších lékařských poznatků ve vlastní škole jógy v Curychu a pořádá semináře ve Švýcarsku, Německu a Řecku. Vyrostla v malém městečku ve Švýcarsku. Fakt, že pět z jejích sourozenců zemřelo na dědičnou nemoc v dětském věku, rozhodně mělo vliv na to, kým je. Byla jedinou utěšitelkou své mámě v její bolesti; utěšování a motivace ostatních zůstalo jedním z jejích témat. Je spokojená, ale na druhou stranu též zakusila tíhu života. V mládí ji astma přivedlo na pokraj smrti a v 56 letech zůstala po nehodě řadu měsíců připoutána na lůžko. Nicméně je to pozitivní člověk - nesnáze, kterými prošla, ji přivedly k uvědomění, což jí znovu ukázalo krásu života. Ve 36 letech propadla depresi a začala s jógou. Od té doby je bez depresí. Udělala si cvičitelský kurz v profesionální asociaci německých cvičitelů jógy a prošla řadou pokročilých cvičitelských kurzů. V letech 1986-2016 vedla školu jógy v Curichu a 15 let učila cvičitele jógy v centru jógy v Ulmu. Od roku 1988 začala zkoumat mudry a její první kniha o mudrách vyšla o 10 let později 1998. Ačkoli už dnes jógu nevyučuje, denní cvičení, mudry, mantry a meditace ji v následujících letech rozhodně budou provázet. Cítí, že se dostává se hlouběji a hlouběji k podstatě tématu, cítí změny, ketré se jí dějí – je na duchovní cestě.

Germaine Finifter (2)

Francouzská literární kritička, autorka populárně-naučných knih pro děti.

Gerit Kopietz (6)

Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.

Gerhard Friedrich Basner (7)

Basner je jedním z nejplodnějších a nejvýznamnějších německých autorů, píšící převážně sešitové romány typu western, a to pod celou řadou pseudonymů.

Gerd Ludwig (4)

Gerd Ludwig je současný německý novinářský fotograf. Studoval německou literaturu, politické vědy a tělesnou výchovy na univerzitě v Marburgu, ale přerušil studium cestou do Skandinávie a Severní Ameriky, kde pracoval jako zedník, námořník, zahradník a umývač nádobí. Později se opět vrátil do Německa a vystudoval fotografii u profesora Otto Steinerta na Folkwangschule v Essenu. Spoluzaložil agenturu VISUM. V roce 1975 se přestěhoval do Hamburku a začal pracovat pro Geo, Stern, Spiegel, Zeit-Magazin, Time a Life, a zakázky reklamních kampaní. V devadesátých letech podepsal smlouvu jako fotograf pro National Geographic se zaměřením na společenské změny v Německu a východní Evropě. Tato práce vyvrcholila publikaci jeho knihy Broken Empire: After the Fall of the USSR , desetiletá retrospektiva vydaná společností National Geographic. Spolupracuje s moskevským festivalem Interfoto, vystavuje v galeriích a na festivalech jako je Perpignan Visa pour L’Image, získal řadu fotografických ocenění, včetně IPA z roku 2006 Lucie Award pro fotografa roku. V současné době žije a pracuje pracuje v Los Angeles. Fotografoval ve více než 70 zemích po celém světě, pořádá přednášky na univerzitách a fotografické workshopy po celém světě, pracuje pro National Geographic a v reklamě.

Gérard Encausse (8)

Papus , vlastním jménem Gérard Anaclet Vincent Encausse, byl francouzský esoterik, zakladatel Martinistického řádu. Narodil se v galicijském městě A Coruña jako syn Louise Encausseho, původem z jižní Francie, a Španělky Iñes Perrez-Vierra, v době kdy jeho otec pokoušel prodávat svůj vlastní vynález, Encaussův generátor, místním lékařům. Mělo se jednat o lázeň umožňující transdermální absorbci léčiv. V důsledku obchodního neúspěchu se rodina přestěhovala do Paříže kde Gérard později studoval rétoriku na Collège Rollin, přičemž svá studia nedokončil. Poté bral večerní hodiny lékařství, prošel dobrovolnou vojenskou službou a od roku 1885 se počal zajímat o okultismus, především o dílo Alexandra Saint-Yves d’Alveydre. V roce 1887 publikoval svůj první článek a to v teosofickém časopise Lotus a v téže době se stal jednou z hlavních osobností lóže Isis vedené Félixem Gaboriau. Následně pak založil vlastní lóži Hermès a časopis L’Initiation a Le Voiled’Isis a především Groupe indépendant d’Études ésotériques, brzy přejmenovanou na École Hermétique „Hermetickou školu“, jež představovala svého druhu univerzitu okultismu. Tyto aktivity byly významným mezníkem dobového pronikání esoterismu do veřejného prostoru. V téže době publikoval různé knihy s tématy jako kabala, sanskrt, tarot, homeopatie a okultismus obecně a zabýval se nejnovějšími poznatky lékařské vědy. Přestože jeho odborné znalosti byli povrchní a jeho aktivitám scházela serióznost tak dobře uspokojoval dobovou poptávku po legitimizaci esoterismu skrze vědu a uvedení vědy v soulad s uměním a náboženstvím. V roce 1891 opustil Teosofickou společnost a založil, respektive podle svých slov obnovil, společně s Augustinem Chaboseau l'Ordre martiniste „Martinistický řád“. Oba zakladatelé tvrdili že skrze „apoštolskou posloupnost“ navazují na řád jež založil Louis-Claude de Saint-Martin. Kromě nedokazatelnosti tvrzení o poslo...

Georgia Pritchett (6)

Britská televizní scenáristka a autorka dětských knih.

George Gipe (2)

George Gipe byl americký spisovatel, jehož knihy "novelizace", knihy založené na filmovém scénáři. V roce 1985 napsal brožované knihy, zpátky do budoucnosti, publikované podle scénáře filmu návrat do budoucnosti . Gipe, nezávislý spisovatel, napsal dvě díla faktu, Velká americká sportovní kniha a Poslední chvíle kdy...a byl spolu spisovatel scénáře pro dva filmy Steve Martin, Mrtví muži nenosí skotskou sukni a Muž se dvěma mozky. Gipe napsal také novelizaci Gremlins. Gipe také přispěl k Sports Illustrated a MAD Magazine. 6. září1986, Gipea píchla včela a utrpěl extrémní alergickou reakci. Zemřel na srdeční infarkt v nemocnici poblíž jeho domu v Glendale v Kalifornii. Novelizace pro druhou a třetí část trilogie místo napsal Craig Shaw Gardner

Geoff Love & His Orchestra (7)

Geoff Love & His Orchestra byl populární easy listeningový soubor, který vedl britský hudebník Geoff Love . Love se narodil v Todmordenu v hrabství West Riding of Yorkshire a svou kariéru zahájil jako trombonista hrající v různých tanečních kapelách. Později se stal aranžérem a dirigentem a spolupracoval s největšími osobnostmi hudebního průmyslu. V padesátých a šedesátých letech 20. století si získal uznání díky spolupráci s vydavatelstvím EMI Columbia, kde aranžoval a dirigoval alba pro řadu umělců.

Gene Stratton-Porter (6)

Gene Stratton-Porter , narozena jako Geneva Grace Stratton, byla americká autorka, brzy přírodovědkyně, fotografka přírody. Svého postavení a příjmů užila jako dobře známý autor k podpoře zachování a Limberlostské bažiny a dalších mokřadů ve státě Indiana. Napsala několik nejprodávanějších románů a dobře přijímané sloupce v národních časopisech, jako je například McCall's. Její díla byla přeložena do několika jazyků, včetně Braillova písma a Stratton-Porter byl odhalování, že mela 50 milionů čtenářů po celém světě. Její román, Dívka z Limberlost , byl čtyřikrát zfilmován.

Gaston Rébuffat (3)

Gaston Rébuffat byl francouzský horolezec a horský vůdce, ale také režisér, fotograf a spisovatel. Protože pocházel z Marseille, lézt začínal nejprve na skalách v Calanques, na první „pořádný kopec“ se dostal v roce 1938 – Barre des Ecrins . V roce 1941 nastoupil u „Jeunesse et Montagne“ , absolvoval velké množství alpských výstupů . Následující rok se stal horským vůdcem a roku 1944 instruktorem horolezectví. Ve stejném roce byla založena „École Nationale d’Alpinisme“, kde byl Rébuffat přijat jako učitel. Po přestávce zaviněné válkou opět školil ve znovuotevřené „École Militaire de Haute Montagne“. V roce 1945 společně s Eduardem Frendo jako druzí přelézlií Walkerův pilíř na Grandes Jorasses , o dva roky později se skupinou frekventantů přelezli Centrální pilíř. Později se přestal živit jako instruktor a stal se samostatným horským vůdcem. O horách a výstupech na ně psal články, knihy a natáčel filmy. V roce 1947 se oženil s Francoise Darde, měl s ní dvě dcery a syna. V roce 1950 se zúčastnil expedice na Annapúrnu. Maurice Herzog a Louis Lachenal tehdy jako první lidé stáli na vrcholu osmitisícovky. Během sestupu udělali chybu a silně omrzli, Rébuffat a Lionel Terray jim pomáhali z posledního tábora zpět do údolí. Okolo roku 1975 se u něj objevila rakovina, bojoval s ní, stále lezl, dělal i prvovýstupy, publikoval a v roce 1984 dostal Řád čestné legie. Následujícího roku zemřel. Ve fotografii i filmu ukazuje lidem krásu horolezectví, kdy horolezec v horách přestává být pouze měřítkem k velikosti horských scenérií. Touto jeho nejznámější inscenací je fotografie, ve které stojí s lanem v ruce na skalní jehle, ta patří také mezi několik předmětů, které NASA vyslala do vesmíru uvnitř sondy, jako poselství lidstva. Nejen v České republice je nejznámější jeho kniha Hvězdy a bouře (Etoiles et tempêtes...

Gašpar Vanek (6)

Slovenský zemědělský inženýr. Autor publikací v oboru vinohradnictví a vinařství.

Gary A Edwards (6)

Americký hudebník a klaun, autor publikací o kulturních pořadech pro děti ve zdravotnických zařízeních.

Garri Kimovič Kasparov (9)

Ruský šachista, šachový publicista a politik.

Gale Anne Hurd (2)

Americká filmová producentka.

Gabriela Marková (6)

Narozena 1.5.1972 v Plzni. Výtvarnice, patří k našim nejznámějším košíkářkám. Věnuje se i jiným výtvarným technikám, mezi která patří batikování technikou šibori, tkaní na karetkách, origami, mramorování, découpage a ply-plitting, a vyučuje prostřednictvím kurzů. Své práce vystavovala v galeriích v Českém Krumlově a Plzni.

Gabriela Culík Končitíková (6)

Narozena 24. 2. 1987. Bc., Mgr., Ing., ekonomka a pedagožka, zaměřená na oblast systému řízení Baťa, jeho implementaci do současného podnikatelského prostředí a interpersonální komunikaci v řízení. Vystudovala též sociální pedagogiku.

Gabriel Laub (5)

Gabriel Laub byl česko-polský esejista a aforista židovského původu. Narodil se v Polsku, vyrůstal v Krakově. Po německé invazi do Polska odešel s rodiči, kvůli židovskému původu, do SSSR. Od roku 1948 byl občanem Československa, kde vystudoval žurnalistiku a pracoval jako redaktor. Po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval do Německa.

Gabriel Filcík (6)

Gabriel Filcík je český akademický malíř a ilustrátor. Mezi roky 1960 a 1964 studoval pražskou Střední uměleckoprůmyslovou školu, kde byl jeho učitelem Viktor Fixl, a následně v letech 1965 až 1971 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž ho vedl František Muzika. Věnuje se ilustracím knih pro děti. Vedle toho se účastní také besed se čtenáři. Svým jménem ale také zaštiťuje dětské výtvarné soutěže.

Fritz Terofal (3)

Studoval na mnichovské univerzitě přírodní vědy se zaměřením na zoologii. Od roku 1960 pracuje ve Státních zoologických sbírkách v Mnichově, kde se podílel na obnovení sbírek kolekcí ryb zničených za 2. světové války. Od roku 1980 je hlavním konzervátorem a vedoucím oddělení obratlovců. Publikoval velký počet vědeckých prací a německy mluvící veřejnosti je znám především díky populárně vědeckým knihám a zpracováním odborných prací.

Fritz Geiger (1)

Lékař, zdravotní rada, autor prací z oblasti fytoterapie.

Fritjof Capra (7)

Dr. Fritjof Capra, Ph.D. je americký fyzik pocházející z Rakouska. Zabývá se výzkumem v oblasti kvantové fyziky a systémové teorie. Je autorem celosvětově oblíbených knih, zejména titulů Tao fyziky a Bod obratu. Je považován za jednoho z ideologů hnutí New Age. Fritjof Capra se narodil ve Vídni, kde na místní univerzitě získal v roce 1966 titul Ph.D. v oboru teoretické fyziky. Poté se zabýval výzkumem v oblasti kvantové fyziky na pařížské univerzitě , kalifornské univerzitě v Santa Cruz , londýnské univerzitě a na kalifornské univerzitě v Berkeley . Na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a v Berkeley působil i jako pedagog. Vyučuje na Schumacher College, mezinárodním centru pro studia ekologie v Anglii. Mimo výzkumů v oboru fyziky a systémové teorie se Capra po dobu více než třiceti let zabývá filozofickými a sociálními důsledky současného pojetí vědy. Toto téma prezentoval ve všech svých knihách, více než 50 televizních rozhovorech a dokumentárních filmech a ve světovém tisku. Caprovi byl věnován první díl série BBC Beautiful Minds . Capra spoluzakládal Centrum pro ekogramotnost v Berkeley, USA. Toto středisko se zabývá propagací ekologických témat ve školství a nabízí ekosemináře pro firemní management. Fritjof Capra žije spolu se svou ženou a dcerou v Berkeley . Tao fyziky hledá souvislosti mezi teoriemi „nové fyziky“ a koncepcemi taoismu, buddhismu, zenu a hinduismu. Capra tak vytváří novou holistickou vizi světa, kombinující moderní vědu a starou orientální filozofii. Práce Bod obratu je polemikou o vlivu karteziánsko-newtonovského pojetí vědy a světonázoru na všechny současné vědní obory. Capra požaduje syntetizující pohled na svět a novou vizi reality. Na knize se podíleli významní světoví vědci, například Hazel Hendersonová nebo Stanislav Grof. Na základě knihy vznikl i film Mindwalk , režírovaný Caprovým bratrem Berntem, v hlavní rol...

Friedrich Katz (1)

C. Friedrich Katz je rakouský antropolog a historik specializující se na dějiny Latinské Ameriky v 19. a 20. století. Narodil se v židovské rodině, která před nacistickými persekucemi uprchla do zahraničí a přes Francii a Spojené státy se nakonec usadila v Mexiku, dokončil základní vzdělání a na národní škole antropologie a historie v bakalářském studiu, které ukončil v USA. Toto studium ukončil doktorátem na vídeňské univerzitě v roce 1954 a přestěhoval se do Německa, kde v roce 1962 na Humboldtově univerzitě v Berlíně dosáhl habilitace a až do roku 1970 zde vyučoval. Jako hostující univerzitní profesor působil v Mexiku na univerzitě, později na texaské univerzitě v Austinu. V roce 1971 nastupuje jako profesor dějin Latinské Ameriky na univerzitě v Chicagu, kde jeho vědecká kariéra strmě stoupá a je uznáván jako jeden z nejvýznamnějších historiků moderních mexických dějin, podílí se na organizování celé řady mezinárodních konferencí k problematice mexických dějin, na budování dvoustranných vztahů jak mezi vědci, tak i politiky Mexika a USA. Jako uznání jeho zásluh je v roce 2004 při návštěvě mexického prezidenta na chicagské univerzitě jeho jménem pojmenováno Centrum mexické historie Friedricha Katze. Svoji původní specializaci rozšiřuje i na starší období dějin Mexika a na celou Latinskou Ameriku. Získává řadu ocenění za svou publikační činnost v roce 1999 obdržel cenu Bolton Americké historické asociace za nejlepší anglicky psanou knihu o historii Latinské Ameriky, vládou Mexika byl poctěn Řádem aztéckého orla. V roce 2000 získává další dvě ocenění za knihu Život a doba Pancho Villy. Na jeho 80. narozeniny byly uspořádány na jeho počest dvě univerzitní kolokvia na University of Chicago a El Colegio de México. Jeho stěžejním dílem zůstává kniha Vorkolumbische Kulturen , i když publikoval i další knihy zabývající se...

Frederick E Smith (5)

Fred Vargas (8)

Fred Vargas, vlastním jménem Frédérique Audouin-Rouzeau je francouzská historička, archeoložka a spisovatelka. Narodila se v rodině vědecké pracovnice a otce intelektuála. 'Fred' je zdrobnělinou od 'Frédérique' a 'Vargas' je umělecké jméno její sestry Joëlle Vargas, která je současnou francouzskou malířkou. Ve své tvorbě se převážně věnuje detektivnímu románu. Jednou z jejích nejznámějších postav je komisař Adamsberg. V další části svého díla se pak věnuje především období středověku a to především díky svým hlubokým odborným znalostem získaným během zaměstnání v Národním výzkumném centru , častěji označovaném pouze zkratkou CNRS.

Franz Carl Weiskopf (8)

Franz Carl Weiskopf , byl pražský především německy píšící spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy. Pocházel z jazykově i národnostně smíšené rodiny. Otec Josef byl Čech a Žid, zaměstnaný jako bankovní úředník, matka Friderike, rozená Feigl, byla Němka Studoval germanistiku a historii na Univerzitě Karlově, studium ukončil titulem Dr. phil. Roku 1921 se stal jedním z prvních členů Komunistické strany Československa. Aktivně vystupoval na kulturních a společenských akcích jako prostředník mezi skupinami německojazyčnou a českou. K jeho zájmům patřila německá a ruská literatura a její tvůrci v exilu, zajímal se rovněž o americkou a čínskou literaturou. V letech 1928 až 1933 žil a pracoval jako novinář a spisovatel na volné noze v Berlíně, odkud uprchl před Hitlerem. V letech 1933 až 1938 žil opět v Praze. V posledních letech první republiky redigoval Svět v obrazech, který spoluzakládal, a také protinacistický Volks-Illustrierte. Koncem r. 1938 emigroval do Paříže a v r. 1940 se mu podařilo odcestovat USA a usadit se v New Yorku, kde se živil především politickou publicistickou a psaním protifašistické literatury. Od února 1947 pracoval jako tiskový rada na čs. generálním konzulátu v New Yorku a krátce po komunistickém převratu v ČSR 1948 byl jmenován novým vyslaneckým radou na ambasádě ve Washingtonu. V prosinci téhož roku byl vybrán na funkci vyslance ve Švédsku a od května 1949 působil v této funkci ve Stockholmu. Ale už od ledna 1950 do března 1952 působil jako první velvyslanec v Čínské lidové republice. Brzy po svém odvolání z Pekingu mu byla udělena „bezplatná dovolená“ a v r. 1953 se vystěhoval do NDR.

František Xaver Jiřík (5)

František Xaver Jiřík byl český historik umění, publicista a ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Narodil se v rodině Josefa Jiříka, kováře v Třebejicích a jeho manželky Marie, rozené Houdkové. František X. Jiřík maturoval na gymnasiu v Jindřichově Hradci a před rokem 1889 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Emanuela Krescense Lišky a Otakara Hostinského. Vystudoval dějiny umění a filozofie dějin umění na pražské Karlo Ferdinandově Univerzitě a estetiku u Otakara Hostinského a získal zde roku 1894 doktorát filozofie. Kromě toho studoval malířství na vídeňské Akademii. Od roku 1897 byl asistentem a od roku 1915 do roku 1933 ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho asistentem byl Josef Pečírka, adjunktem muzea byl Zdeněk Wirth. Krátce rovněž vyučoval dějiny umění jako externista na Uměleckoprůmyslové škole . Publikoval v časopisech Květy, Rozhledy a Umění, v letech 1904-08 redigoval časopis Dílo, 1908-11 byl autorem výtvarné rubriky v Národní Politice. Od roku 1895 se podílel na tvorbě hesel Ottova slovníku naučného. Spolupracoval s JUV a byl aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 79 let. Dne 1. října 1894 se na Královských Vinohradech oženil se Zuzanou Hájkovou . Manželé Jiříkovi žili na Královských Vinohradech, měli syna a dceru. Jiříkovo uměleckohistorické bádání je publikováno v řadě časopiseckých článků z let 1895 – 1914. Byl generačním druhem Karla Chytila a Karla Boromejského Mádla a podobně jako oni se musel vyrovnat s nástupem modernismu. Ve svých studiích o dějinách malířství 19. století se vymezil proti starším teoriím o determinaci rasou, prostředím a dobou a zdůraznil úlohu silného lidského individua pro rozvoj nové epochy umění. Podrobně se zabýval Rubenovou malířskou školou na pražské Akademii, japonskými vlivy na evropské umění nebo malíři Josefem Navrátilem, Josefem Mánesem, Karl...

František Tvrz (5)

Český fotograf známý především svými fotografiemi nerostů.

František Starý (5)

Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.

František Rusinský (7)

Narozen 1.3.1881 v Dolních Životicích, zemřel 22.1.1923 v Moravské Ostravě. Středoškolský profesor, romanista, práce z oboru.

František Robert Kraus (7)

František Robert Kraus, hebrejským jménem גדעון בן יצחק קראוס Gideon ben Jicchak , byl československý spisovatel a novinář, člen protinacistického odboje a přeživší holokaust. Patřil do tzv. Pražského kruhu spisovatelů. Působil v ČTK, Prager Tagblatt, Prager Presse, Tribuně, v Českém rozhlase zakládal krátkovlnné vysílání a byl prvorepublikovým zahraničním zpravodajem v českém, německém, francouzském a anglickém jazyce. Během holokaustu byl vězněn v terezínském ghettu, přežil koncentrační tábory Auschwitz, Gleiwitz a Blechhammer a podařilo se mu uprchnout z pochodu smrti. Jeho knížka Plyn, plyn…, pak oheň, vydaná v září 1945 byla jedním ze zcela prvních literárně zpracovaných svědectví o holocaustu nejen v Československu, ale na světě vůbec. Z politických a antisemitských pohnutek komunistického režimu byla Krausova díla až do roku 1989 zakazována a cenzurována. Ačkoliv jeden z jeho žáků, Arnošt Lustig, jej považoval za spisovatele světového významu a přirovnával jeho tvorbu k Jacku Londonovi, E. E. Kischovi či Primo Levimu, a jeho dílo vyučoval na zahraničních univerzitách, zůstává zatím osobnost a dílo F. R. Krause u nás i ve světě na okraji zájmu. Po válce byl aktivním členem pražské židovské obce, jako spisovatel pravidelně přispíval každý měsíc do Věstníku ŽNO. Byl také jedním z prvních, kdo se aktivně podílel na obnovení minjanu Staronové synagogy okamžitě po osvobození v květnu 1945. Narodil se v pražském Josefově v česko-židovské rodině krejčovského mistra a majitele módního salónu, Roberta Krause a ženy v domácnosti, Matyldy Krausové, rozené Kollmannové. Jeho strýcem byl doktor Mořic Bloch , tiskový poradce jak císaře Františka Josefa I., tak i později T. G. Masaryka, autor slavného manifestu Mým národům. Doma a s kamarády se mluvilo česky, ale ve škole německy, takže Kraus byl zcela bilingvní. O svém dětství kdysi napsal, že je prožil na asanačních pláckách a zbořeništích Židovského mě...

František Remta (4)

Narozen 31.3.1914. Dr. ing., DrSc., profesor na katedře ekonomiky dopravy a spojů Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.

František Pauk (8)

Doc. RNDr. František Pauk, CSc. Narozen 24.1.1905 v Jablonném nad Orlicí, zemřel 1.11.1985 v Praze. Český geolog, docent mineralogie a petrografie na pedagogické fakultě.

František Novotný (5)

Narozen 13. 6. 1925 v Českých Budějovicích, zemřel 28. 9. 2016 v Terezíně. Prof., MUDr., DrSc., dermatovenerolog, práce z oboru kožního lékařství a psoriáze.

František Moravec (8)

Lou Fanánek Hagen, vlastním jménem František Moravec , je stavební inženýr, hudební skladatel, zpěvák a frontman skupiny Tři sestry. Vystudoval gymnázium, stavební fakultu ČVUT a mezioborově studoval i žurnalistiku na UK. Od roku 1985 je zpěvákem a frontmanem skupiny Tři sestry, po revoluci začal skládat písničky pro Těžkej Pokondr, Lucii Bílou, Maxim Turbulenc a písničky pro seriál Šmoulové. V roce 2003 se podílel na složení libreta pro muzikál Kleopatra, spolupracoval i na muzikálu Princezna Zmrzlina.

František Ladislav Rieger (8)

František Ladislav svobodný pán Rieger byl český politik a spoluzakladatel Národní strany. Během revolučního roku 1848 jako jeden z českých předáků a aktivní poslanec Říšského sněmu ve Vídni a Kroměříži neúspěšně prosazoval liberální principy plánované rakouské ústavy a federalizaci monarchie. Do politiky se vrátil po obnově ústavnosti v roce 1860 jako hlavní spolupracovník Františka Palackého, kterého později vystřídal na pozici předsedy staročeské strany. V 60. a 70. letech 19. století zastánce politiky pasivní rezistence českých politiků ve snaze docílit státoprávních ústupků od vídeňské vlády. Od roku 1879 po obratu v české politice směrem k aktivní provládní politice poslanec vídeňské Říšské rady a předseda parlamentního Českého klubu, později člen Panské sněmovny. Od konce 80. let 19. století jeho vliv slábl společně s oslabením pozic staročeské strany v důsledku takzvaných punktací. Pocházel z rodiny mlynáře. Při křtu dostal jméno František Josef Jan. Kmotrem mu byl Josef Michal Kramář, vikář a děkan z Vysokého nad Jizerou. Vyrůstal na rodinné usedlosti s mlýnem a pilou, která patřila jeho otci. Tam si také poranil ruku, což ho poznamenalo na celý život. Jeho prvním učitelem byl semilský kaplan Karel Hušek, který jej začal učit čtení, psaní a počtům. Mladý Rieger byl velmi inteligentní a bystrý. Roku 1824 byl zapsán na školu do Vysokého nad Jizerou. Díky znalostem ho v osmi letech učitel doporučil na školu do města. Byl tedy zapsán do Šumburku, kde ho vyučoval Jan Karásek, u kterého se naučil hrát na klavír, housle a kytaru. Na konci roku složil zkoušku, která jej opravňovala ke vstupu na gymnázium. Roku 1829 nastoupil na gymnázium v Jičíně. Po druhém ročníku se měl podle přání otce vrátit domů a učit se mlynářem, ale pro chlapcovo nadání byl otec přemluven, aby ponechal syna na studiích. Ve třetím ročníku bydlel u prefekta Kudrny, který mu přidělil byt přímo v ústavní kniho...

František Kolouch (9)

Mgr. František Kolouch, Ph.D., pedagog a historik, vystudoval Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Specializuje se na problematiku moderních církevních dějin, zvláště na osobnosti pronásledované v době nacismu a komunismu. Doktorát z historie obhájil na katedře dějin Pedagogické fakulty UK v roce 2015. Trvale žije v Praze.

František Kárník (5)

Narozen 2.12.1897 v Nepoměřicích u Kutné Hory, zemřel 31.10.1961 v Kutné Hoře. Učitel, literatura pro děti a mládež.

František Karel Hejda (9)

Narozen 23.4.1865 v Mladé Boleslavi, zemřel 18.1.1919 v Praze. Novinář, , autor drobných próz převážně humoristického charakteru, hudební kritik, dramatik, překladatel divadelních her z francouzštiny a němčiny.

František Kadleček (4)

Autor učebnic o údržbě a opravách nábytku a dřevařství pro střední průmyslové školy.