Všichni Autoři a témata

Jan Šíma (8)

Mgr., vysokoškolský pedagog, zaměřený na sportovní management a marketing.

Jan Rokyta (9)

Jan Rokyta byl český hudebník-multiinstrumentalista a rozhlasový redaktor. Od roku 1955 působil jako externí pracovník Československého rozhlasu Ostrava, kde se se svými zkušenými kolegy Věrou Šejvlovou, Jaromírem Dadákem a Dr. Ivo Stolaříkem se věnoval terénním záznamům autentických lidových projevů v etnografických oblastech Valašska a Horných Kysuc. Při studiu hornické průmyslové školy působil příležitostně jako cimbalista v kapele Vsacká Pětka, během pozdějšího studia na Vysoké škole báňské působil v Cimbálové muzice VŠB. v roce 1958 patřil mezi zakládající členy Cimbálové muziky Technik, jíž byl po celou dobu její existence také uměleckým vedoucím, cimbalistou a kontrabasistou. V letech 1970 až 1980 působil multiinstrumentalista a hudební upravovatel v souboru Pražských madrigalistů, se kterým koncertoval ve většině zemí Evropy, Kanadě a USA. V letech 1980-1998 byl hudebním redaktorem Československého a později Českého rozhlasu v Ostravě, kde se spolu se svým kolegou Dr. Jaromírem Gelnarem podílel na systematickém mapování folklorních těles a sólistů z tehdejšího Severomoravského kraje. V období let 1970-1996 upravoval lidové písně rozhlasové natáčení Cimbálové muziky Technik, která v této etapě působila jako dvorní folklorní těleso Československého rozhlasu Ostrava. K nejvýznamnějším počinům rozhlasové prvovýroby patří nahrávky s valašskými zpěváky Jarmilou Šulákovou a Josefem Lažou. Jan Rokyta a jeho CM Technik ovšem spolupracovali s celou řadou dalších lidových zpěváků, k těm nejvýznamnějším patří Naděžda Vahalíková, sestry Žabkovy, Martin Hrbáč, Luboš Holý, Dušan Holý, Pavel Jurkovič, Václav Harnoš, Martin Zálešák nebo Pavel Ptáček. Jan Rokyta se podílel na přípravě několika hudebních festivalů: byl členem programové rady Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice , připravoval pořady pro Rožnovské slavnosti, Hudecké dny Slávka Volavého a Fest...

Jan Randák (3)

PhDr. Jan Randák, Ph.D., působí v Ústavu českých dějin FF UK v Praze. Zabývá se především obdobím formování novodobého českého národa v první polovině 19. století, obdobím let 1848/49 v českých zemích a historickými a národními mýty české společnosti v průběhu 19. a 20. století. Je autorem monografie Kult mrtvých. Smrt a umírání v revoluci 1848, Praha 2007. Spolu s P. Kourou vydal v roce 2008 sborník Hrdinství a zbabělost v české politické kultuře 19. a 20. století, společně s A. Novákem editoval v roce 2008 publikaci K čemu dnes humanitní vědy.

Jan Píšala (3)

Narozen 28.5.1982 v Opavě. Chemik, též astronom, popularizační práce z oboru chemie a astronomie.

Jan Petr (7)

Jan Petr byl český lingvista-slavista, literární historik, profesor FF UK v Praze. Věnoval se hlavně otázkám polské a lužickosrbské filologie. Je autorem více než 500 odborných prací se slavistickou tematikou. Napsal učebnici slovinštiny pro Čechy Základy slovinštiny, r. 1971 a spolu s Albínou Lipovec r. 1976 Učebnici slovinštiny.

Jan Pastejřík (8)

Narozen 20.6.1869 ve Velkém Boru u Horažďovic, zemřel 15.11.1968. Pedagog, práce v oboru přírodních věd.

Jan Pařík (3)

Jan Ondřej (8)

Narozen 18.3.1960 v Praze. Doc. JUDr., CSc., asistent na katedře mezinárodního práva UK v Praze, práce z oboru mezinárodního práva.

Jan od Kříže (6)

Svatý Jan od Kříže , rodným jménem Juan de Yepes byl římskokatolický kněz , mnich řádu karmelitánů, jehož dílo představuje vrchol španělské křesťanské mystiky. Po studiu v koleji Tovaryšstva Ježíšova v Medině del Campo vstoupil v roce 1563 v jednadvaceti letech do karmelitánského řádu, kde přijal jméno Jan od sv. Matěje. Následujícího roku nastoupil na univerzitu v Salamance, kde nejprve absolvoval tříletý kurz umění a následně v roce 1567 kurz teologie. Připojil se k reformě karmelitánského řádu, kterou započala v její ženské větvi sv. Terezie od Ježíše a byl vůbec prvním, kdo oblékl hábit reformovaného řádu, tzv. bosých karmelitánů a začal žít podle původní karmelitánské řehole v konventu v Duruelu . Účastnil se zakládání reformovaných konventů a měl na starosti mnichy a novice, kteří v těchto konventech žili. Postupně vzrůstalo napětí mezi „bosými“ a „obutými“ karmelitány, při němž došlo k násilí ze strany „obutých“ na hlavních představitelích reformy, zvl. Jana od Kříže. Po devět měsíců byl držen ve vězení toledského konventu, kde také vznikly jeho nejznámější duchovní básně. Po útěku z vězení působil jako zpovědník karmelitánských mnišek a postupně jako převor několika domů, posléze jako představený reformovaných konventů v Andalusii. V posledním období svého života neměl žádné zvláštní poslání v rámci svého řádu. Již za jeho života se podařilo prosadit rozdělení bosých karmelitánů a tzv. „obutých“ karmelitánů, tedy těch, kdo se k reformě řádu nepřipojili. Nejprve byla vytvořena samostatná provincie bosých bratří v Kastilii, nakonec byl řád osamostatněn a roku 1593 získal svého vlastního generálního představeného. Za svatého byl prohlášen 27. prosince 1726, učitelem církve v roce 1926. V katolickém kalendáriu připadá jeho svátek na 14. prosin...

Jan Němec (6)

Narozen 21. 6. 1981 v Brně. Básník, spisovatel, publicista a literární redaktor.

Jan Müller (4)

Při studiích sociologie začal s novinařinou jako ekonomický redaktor v Denním Telegrafu. V letech 1997–2009 pracoval v Lidových novinách jako vedoucí přílohy Média a komunikace a magazínů Pátek a Esprit. V letech 2010–2017 působil v Mladé frontě. Vedl zde oborový týdeník o médiích a marketingu Strategie. Založil odborné periodikum Právo & Byznys a magazín pro „inteligentní lifestyl“ s názvem ZEN, který vycházel spolu s deníkem E15. Vedl tým autorů knihy 190 let České spořitelny. Řídil magazín Formen a na trh uvedl jeho Fashion bibli pro muže. Stál u zrodu čínskojazyčného titulu Esence – Pražský magazín. Od roku 2018 pracuje v magazínu Flowee a rozvíjí projekty Ditevsiti.cz a Denoffline.cz. V roce 2018 vydal knihu Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi, která téma technologií nahlíží v širším kontextu. Má sedmiletého syna , který je mistrem Minecraftu, a dceru , která miluje TikTok.

Jan Michl (7)

Narozen 1975. PhDr., historik a politolog, práce z vojenských apolitických dějin 20.století.

Jan Mergl (5)

Narozen 3. 6. 1954 v Plzni. PhDr., Ph.D., historik umění a kurátor, vysokoškolský pedagog v oboru dějin umění a dějin užitého umění.

Jan Menděl (6)

Narozen 23. 5. 1983 v Příbrami. IT specialista, překladatel z angličtiny a němčiny, též autor díla z oblasti esoteriky.

Jan Luštinec (7)

PaedDr. Jan Luštinec studoval historii a český jazyk na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, později muzeologii na Univerzitě J. Ev. Purkyně v Brně. Od roku 1977 pracuje jako historik v Krkonošském muzeu v Jilemnici, v současné době jako jeho ředitel. Jeho odborné zaměření je historie západních Krkonoš a jejich podhůří, historie města Jilemnice, dějiny českého lyžování a dílo malíře Františka Kavána .

Jan Lipold (5)

Jan Lipold je český novinář, publicista a politický komentátor. Novinářské činnosti se věnuje od roku 1991. Postupně působil v ČTK , Mladé frontě Dnes , Týdnu , Hospodářských novinách , Instinktu a opětovně v Týdnu , od ledna 2010 do července 2019 byl šéfkomentátorem Aktuálně.cz. Od roku 2019 je komentátorem a editorem Seznam Zpráv. V roce 2014 obdržel Novinářskou cenu za rok 2014 za nejlepší komentář, za text „Chléb, hry a Amazon. Vulgární logika pracovních příležitostí“. Příležitostně spolupracuje s Českým rozhlasem Plus.

Jan Kudláček (5)

Jan Kudláček je český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1945 až 1949 studoval u profesora Petra Dillingera a Karla Müllera na Státní grafické škole v Praze, v letech 1949 až 1950 dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlastimila Rady a Vratislava Nechleby. Jeho umělecký záběr je široký – kresba, ilustrace, grafika, animovaný film. Významné jsou ilustrace dětských knih, kde používá širokou škálu technik. Je zastoupen ve sbírkách Národního muzea v Praze a také v zahraničí. Patří k ilustrátorům, kteří výrazně přispěli k světové ilustraci pro děti. Obdržel mnoho domácích a zahraničních ocenění. Autorsky se také podílel s Jindřichem Wielgusem na abstraktní vertikální plastice z epoxidové pryskyřice "Stéla", která je součástí expozic Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava.

Jan Kotík (6)

Narozen 4. 1. 1916 v Turnově, zemřel 23. 3. 2002 v Berlíně. Malíř, grafik, ilustrátor, teoretik a výtvarný pedagog, publikace z oboru výtvarného umění.

Jan Klíma (5)

Narozen 5.11.1938 v Praze. RNDr., CSc., fyzik, přednášející na katedře teoretické fyziky na matematicko-fyzikální fakultě, práce z oboru, beletrista, překladatel z angličtiny.

Jan Kašpar (5)

Jan Kašpar byl český inženýr, průkopník české aviatiky, nejznámější z prvních českých leteckých konstruktérů a pilotů. Proslavil se zejména svými průkopnickými dálkovými lety. Pocházel ze zámožné pardubické rodiny. Otec provozoval známý hotel Veselka. Jan začal v roce 1893 chodit do místní reálky, od dětství se zajímal o techniku. Už od roku 1900 měl svůj vlastní motocykl. Vystudoval strojní inženýrství na C. a k. české vysoké škole technické v Praze . Po složení státní zkoušky dne 28. února 1907 absolvoval jeden semestr vyšší automobilové školy v Německu. Pro žaludeční chorobu byl zproštěn vojenské služby a v roce 1908 nastoupil na čas do zaměstnání u firmy Basse & Selve v Alteně v německém Vestfálsku. Se synem majitele továrny A.Selvem se zúčastnil automobilových závodů, jezdil na motorovém člunu. Zde se začal intenzivně zajímat o letectví. Po návratu do Čech nastoupil do zaměstnání v automobilce Laurin & Klement v Mladé Boleslavi, ale již 1. července 1909 laurinku opustil, vrátil se do rodných Pardubic, kde se spolu se svým bratrancem Ing. Evženem Čihákem věnoval konstrukci letadel. Po čase se bratranci rozešli a Evžen Čihák se pustil do stavby letadel spolu se svým bratrem Hugem nezávisle na něm. Nejprve zkonstruoval jednoplošník po vzoru letadla Antoinette francouzského konstruktéra Lathama. V průběhu stavby ho zastihla zpráva, že dne 25. července 1909 přeletěl Francouz Louis Blériot Lamanšský průliv. Kašpar letadlo dokončil, ale nedokázal s ním vzlétnout. Potýkal se s řadou potíží plynoucích z nedostatku zkušeností, především ale z velké hmotnosti letadla a malého výkonu motoru. V březnu 1910 odjel tedy do Paříže a zde v Blériotově továrně koupil letadlo typu Blériot XI . Letadlo nejprve vybavil vlastním motorem, později motorem typu Anzani. První úspěšný let provedl dne 16. dubna 1910, kdy proletěl dráhu 2 km ve výši 20-25 metrů. Po získání ...

Jan Kaplan (4)

Narodil se v Praze. Od roku 1968 žije ve Velké Británii, kde jako nezávislý režisér a producent vyrobil řadu dokumentárních snímků, oceněných na mezinárodních filmových festivalech.

Jan Kadlec (4)

Student historie na FF UK v Praze. Publicista od roku 2004 působí v časopise Mladý svět.

Jan Janda (5)

Narozen 9. 2. 1927, zemřel 27. 4. 2008. Klasický filolog, zabýval se dějinami a problematikou klasické řecké filozofie.

Jan Hlubek (8)

Narozen 1994 v Ostravě. Spisovatel, publicista, popularizátor vědy a ufoskeptik též zaměřený na archeologii, paleontologii, kosmologii a filozofii.

Jan Goldhammer (4)

Pražský vinárník. Člen cechu českých vinařů a nositel čs. i zahraničních vinařských řádů. Napsal odborné publikace a založil stylové vinárny v Praze.

Jan Emil Koula (5)

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Jan Eisenmann (3)

Autor publikace o potápění.

Jan Doležal (6)

Ing. Jan Doležal, Ph.D., PMP . Projektovému řízení se aktivně věnuje od roku 2001; získal certifikaci projektového manažera IPMA Level B . Je členem Společnosti pro projektové řízení , o. s., kde je předsedou sekce Projektově orientované společnosti. Jako projektový manažer působil ve firmách Logos, a. s., Mikroelektronika, s. r. o., kde zavedl projektové řízení, zastával pozici vedoucího projektové kanceláře a řídil velké mezinárodní projekty . Má zkušenosti s projekty z komerčního, akademického i veřejnoprávního sektoru. Dnes je ředitelem a jednatelem společnosti PM Consulting, s. r. o., a členem několika profesních a odborných sdružení – např. Czech Project Management, o. s., nebo Asociace strojních inženýrů. Od roku 2007 je registrován v Národním registru poradců.

Ján Dekan (5)

Ján Dekan byl slovenský archeolog a historik, uměnovědec, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista. Narodil se 6. února 1919 v Šahách na Slovensku. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Promoval v roce 1943. V letech 1946–1948 a 1951–1952 působil v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. V období 1948–1951 pracoval v Matici slovenské v Martině. Jako externí ředitel Státního archeologického ústavu se podílel na založení Archeologického ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1953–1964 učil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, když v letech 1953–1957 byl zároveň děkanem fakulty. Od roku 1964 do roku 1973 pracoval v Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd v Nitře. Od roku 1973 do roku 1987 byl ředitelem Uměnovědného ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Od roku 1975 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a od roku 1977 členem předsednictva Československé akademie věd. V roce 1980 se stal akademikem Slovenské akademie věd a v roce 1981 akademikem Československé akademie věd. Centrem vědeckého zájmu doc. Dekana byl problém klasické archeologie, avarsko-slovanské symbiózy, Velké Moravy, antického a byzantského umění. V letech 1951 - 1956 vedl archeologický výzkum na Devíně u Bratislavy a v Rusovcích. Je autorem vícerých vědeckých prací, knižních publikací, populárněvědeckých studií v domácích i zahraničních odborných časopisech. Zasloužil se o rozvoj archeologie a uměnovědy na Slovensku.

Jan Dědina (9)

Jan Dědina byl český akademický malíř, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích. Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíškaa, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie. 1895–1909 Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi . Zde se usadil, poté žil a tvořil v Bretani. Roku 1898 se oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux , a tak snáze pronikl do francouzské společnosti. Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období belle epoque a secese. Účastnil se pařížských Salonů, roku 1903 a 1910. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku. Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi, stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897-1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna., . 1909-1941 Do Čech se Dědina s ro...

Jan Čížek (4)

Jan Čížek je český podnikatel, majitel firmy Strategic Consulting, která po celé České republice v rámci sítě Český domov vydává asi pět desítek časopisů radničního typu. Je členem hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. V komunálních volbách v roce 2018 neúspěšně kandidoval v Praze jako trojka za jeho hnutí. V roce 1995 až 1998 působil jako zpravodaj ČTK. Jan Čížek je vydavatel a majitelem společnosti Strategic Consulting. V rámci ní vydává od roku 2014 po celé republice řadu regionálních tiskovin. Například týdeník Naše Praha, která je distribuována zdarma do schránek v nákladu 560 000 kusů. V Praze vydává i 13 mutací pro městské části. Rovněž je vydavatelem regionálních novin v Brně , V Ostravě, Opavě, na Šumpersku, v Hradci Králové , v městech spadajících do mikroregionu Orlicko , Ústí nad Labem , Teplicích, Děčíně, Plzni a dalších městech. V roce 1998 pokrýval jako zpravodaj ČTK kampaň Milošovi Zemanovi v tzv. autobuse Zemák. Jan Čížek v žertu tvrdí, že Zemanovi během kampaně zachránil život. Před senátními volbami v roce 2016 zajišťoval tisk a distribuci na Praze 10 novin Na vlastní oči, které nepravdivě informovaly o senátorce Renatě Chmelové a dalších politicích na Praze 10. Podle tvrzení Aktuálně.cz se sám chlubí kontakty na pražské kmotry. Je členem hnutí SPD Tomia Okamury. V roce 2018 se rozhodl za SPD Tomia Okamury kandidovat na třetím místě do zastupitelstva hlavní města Prahy a jako lídr kandidátky na Praze 10. V roce 2017 přitom pro SPD zajišťoval tisk a distribuci, pod již zmíněným názvem Na vlastní oči, předvolebních novin. Podle transparentního účtu mu při tom SPD Tomia Okamury zaplatila více jak milion korun, za tisk novin. V komunálních volbách 2018 však neuspěl jak ve volbách na magistrát, tak ve volbách do městské části Prahy 10. Ve volbách do magistrátu hl. m. Prahy totiž hnutí SPD Tomia ...

Jan Čipera (6)

Narozen 3. 5. 1942 v Benešově u Prahy, zemřel 17. 11. 2020 v Praze. Profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, spisy a překlady z oboru chemie.

Ján Chryzostom Korec (9)

Ján Chryzostom kardinál Korec byl diecézní biskup nitranské římskokatolické diecéze, autor knih nejen s náboženskou tematikou. V roce 1939 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova . Studoval na gymnáziu v Kláštore pod Znievom, později až do roku 1950 studoval filozofii a teologii v Ružomberku, v Trnavě a v Brně. Během noci z 13. na 14. dubna 1950 komunistický režim násilně zlikvidoval řehole. Po této noci se ocitl v záchytném táboře. Po propuštění z internace odešel do civilního života a pracoval jako dělník až do roku 1960. Na kněze byl vysvěcen tajně v Rožňavě 1. října 1950 biskupem ThDr. Róbertem Pobožným. Už o rok později, 24. srpna 1951, jej jako 27letého biskup Pavol Hnilica vysvětil v Bratislavě na biskupa . Od biskupského vysvěcení používá rozšířené jméno Ján Chryzostom Korec. V následujícím období se věnoval studentům teologie a pomáhal jim ku kněžskému svěcení. Velkou pozornost věnoval i laickým pracovníkům v církvi. Veškerou tuto činnost však musel vykonávat tajně, protože neměl od komunistického režimu oficiální souhlas ke kněžské činnosti. V roce 1958 se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Zatkli jej a 11. března 1960 byl odsouzen za vlastizradu ke 12 rokům vězení. Prošel si věznicemi v Praze na Pankráci, Ruzyni, ve Valdicích, Leopoldově a v Ilavě. Z vězení byl propuštěný v roce 1968. Po propuštění z vězení až do dosažení důchodového věku v roce 1984 pracoval v různých dělnických profesích. Přitom ovšem neustával ve své kněžské službě, i když stále neměl státní souhlas. Během této doby se stal jedním z nejvýznamnějších osob v tajné církvi na Slovensku. Oficiální biskupské insignie dostal až v roce 1969, 18 let po vysvěcení biskupem, na audienci u papeže Pavla VI. V roce 1990 se stal rektorem bratislavského semináře. 6. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním biskupem Nitry. Krát...

Jan Chlíbec (6)

2004 PhD., Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2002 stipendium The Foundation Dr. Robert and Lina Tell-Dürr 1999 stipendium The Rockefeller Foundation 1997 – dosud Ústav dějin umění AV ČR, Praha 1988, 1997 stipendium The Harvard University Center for Italian Renaissance Studies 1984 – 1996 kurátor Národní galerie v Praze 1981 – 1983 redaktor nakladatelství Odeon, Praha 1979 PhDr., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1973 – 1978 dějin umění a etnografie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Jan Cézar (5)

Zpěvák Jan Cézar začínal svou uměleckou kariéru v Československé televizi jako dělník - stavěč. Poté Cézar téměř dva roky pracoval v tiskárně Rudého práva a ještě před vojnou stihl působit jako referent ministerstva kultury. Ve vojenském stejnokroji strávil Jan Cézar delší čas na jižní Moravě, sloužil v Židenicích, a i když se po vojně vrátil do Prahy, k žití si po listopadu vybral právě jihomoravskou metropoli. V současnosti J. Cézar v Brně pracuje jako spisovatel, nezávislý publicista a uznávaný marketingový expert. Autor je narozen roku 1963 na Žižkově, kousek od té hříšné čtvrti Nusle, což předznamenalo jeho slovník i vkus. Škol se mu příliš nedostalo. Proto se věnoval řemeslu psacímu v oboru reklamní textař. To právě více než talent vyžaduje především chatrné morální zásady, neboť v inzerci je třeba zboží neustále vychvalovat. Autor za svůj život prošel též mnoha jinými profesemi. Nahlédl tak do mnoha typů lidských, od dělnictva až po smetánku společnosti, a může se vcítit do problémů životů obyčejných, popřípadě je schopen popsat věrně i luxusy. To se zdá jeho devízou asi největší. První jeho knihou byly Králožroutky , o jedné sexy slečně, která se vydává na lov bohatých mužů. Druhá má mírně zneklidňující titul Grand Kundonyon , ale je to upřímný příběh o tom, jak zabíjet srdcem. Jan Cézar je od počátku spojen s brněnským vydavatelstvím Jota, které mu umožnilo beletrizovat úspěšnou televizní sérii o národu veselých četníků. Za což je autor vděčen vydavateli, osudu a dalším vyšším instatncím...

Jan Čermák (4)

je český lingvista, medievalista a překladatel z angličtiny a finštiny. V letech 1986-2008 působil v Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, po jeho rozdělení se stal ředitelem nástupnického Ústavu anglického jazyka a didaktiky, kde působí dodnes. Zabývá se historickým vývojem angličtiny, především historickou fonologií, morfologií a slovotvorbou. V oblasti literární pak především anglickým středověkem. Překládá z moderní, staré a střední angličtiny a z finštiny. Je synem překladatele Josefa Čermáka. Dne 24. února 2014 byl na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze jmenován profesorem pro anglický jazyk

Jan Čech (5)

Ján Čech byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska . Už během vysokoškolských studií byl politicky aktivní a levicově orientován v studentském hnutí. Byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické. Za tzv. slovenského štátu byl do roku 1944 pracovníkem slovenského ministerstva hospodářství. V rámci sociálně demokratické strany představoval levicové křídlo. Udržoval kontakty s V. ilegálním vedením KSS. Účastnil se Slovenského národního povstání. Bojoval v partyzánské brigádě Za slobodu Slovanov. V září 1944 byl na slučovacím sjezdu sociálních demokratů a komunistů v Banské Bystrici zvolen místopředsedou Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Po roce 1945 působil jako hospodářský pracovník a politik. Od června 1945 do 14. září 1945 zastával funkci místopředsedy Slovenské národní rady. V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946. V letech 1945-1946 byl i poslancem celostátního Prozatímního Národního shromáždění za KSS. Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. V 50. letech působil jako předseda Osidlovacího úřadu, který měl na starosti realizaci československo-maďarské dohody o výměně obyvatelstva mezi oběma státy. Podle vzpomínek Ladislava Šimoviče kritizoval Čecha jeho nadřízený Július Ďuriš za neplnění příkazů ÚV KSS ohledně důsledně třídního výběru maďarských rodin z Československa, určených pro vysídlení do Maďarska. Byl proto z čela úřadu odvolán. Pak byl přesunut do ředitelství tabákového průmyslu a později na úřednické místo do Prahy. Jeho syn Prof. PhDr. Ján Čech, CSc. je slovenský psycholog a vysokoškolský učitel. Jeho bratrem byl odbojář a funkcionář Gustáv Čech . Jeho švagrem byl Ladislav Šimovič, poválečný československý diplomat a ...

Jan Brandejs (8)

Narozen 8.5.1949 v Hranicích na Moravě. Strojní ing., CSc., odborné práce z konstruování a norem ve strojírenství, též publikace z pedagogiky.

Ján Bodenek (7)

Ján Bodenek bol slovenský spisovateľ, prekladateľ a autor literatúry pre deti a mládež. Narodil sa v rodine stolára a vzdelanie získaval vo Vrútkach a Martine. Pracoval ako úradník v Matici slovenskej, pomocný redaktor vo vydavateľstve UNÁS v Bratislave, no po dvoch rokoch sa vrátil späť do Martina a Matice slovenskej, kde pracoval ako jazykový redaktor. Počas 2. svetovej vojny sa aktívne zúčastnil SNP. Po skončení vojny sa stal vedúcim vydavateľstva Matice slovenskej, redaktorom edície Dobré slovo a v rokoch 1953 - 1958 riaditeľom vydavateľstva Osveta. V roku 1963 sa presťahoval do Banskej Bystrice a stal sa redaktorom Stredoslovenského vydavateľstva, odkiaľ musel v čase normalizácie odísť. V roku 1971 odišiel do dôchodku. Svoje prvé diela uverejňoval v časopisoch od roku 1933. Prvú knihu vydal v roku 1938, a začínal tvorbou pre deti, no neskôr sa hlavne venoval tvorbe pre dospelých a ku knihám pre detského čitateľa sa vracal len sporadicky. Spočiatku vo svojich dielach venoval veľa priestoru sociálnej problematike, no neskôr kládol dôraz hlavne na umeleckú stránku diel. Okrem vlastnej tvorby tiež prekladal z nemčiny

Jan Bílý (7)

Jan Evangelista Bílý byl český římskokatolický kněz, publicista a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Byl synem řeznického mistra v Dolních Kounicích. Vychodil obecnou školu v rodné obci. Ve věku 12 let ho rodiče ve strachu před epidemií cholery odvezli do Brna. V Brně pak studoval. Od mládí se vzdělával v německém jazyce, ale hlásil se k českým vlastencům. Ovlivnili ho Tomáš Procházka, Beneš Metod Kulda nebo spolužák z brněnských studií Karel Šmídek. Od roku 1839 studoval bohosloví v brněnském alumnátě a připravoval se na kněžství. Jeho zpovědníkem zde byl Jindřich Šimon Baar. Vyučoval ho František Sušil. Během studia v alumnátu publikoval první článek v Časopisu katolického duchovenstva. V srpnu 1843 byl vysvěcen na kněze. Po nástupu do funkce duchovního obdržel dar s podmínkou, že ho využije k dalšímu studiu. Vystudoval teologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a 12. května 1853 byl promován na doktora teologie. Jako kněz působil nejprve v Židlochovicích, od roku 1845 v Brně, kde byl kaplanem při kostele sv. Jakuba Staršího. Zde pracoval na spisu o církevních dějinách. Po jistou dobu se tehdy léčil s žaludečními komplikacemi. Jeho kniha pak vyšla v roce 1847 , druhý díl roku 1854 v Praze. Přispíval do katolických časopisů. Po léčení se vrátil jako kaplan do Židlochovic. Během revoluce roku 1848 se účastnil Slovanského sjezdu v Praze. Spolu s kolegou J. Fáborským agitoval proti volbám do celoněmeckého parlamentu ve Frankfurtu, za což si vysloužil kritiku od nadřízených. Identifikoval se s českým národním hnutím, ovšem trval na katolickém světonázoru. Roku 1850 inicioval utvoření vlastenského katolického sdružení Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje, na kterém se pak podíleli i další česky orientovaní duchovní jako František Sušil. Koncem roku 1851 přešel na post kaplana do Tišnova. Později působil v Předklášteří. Zde pokračoval v ...

Jan Bárta (5)

Narozen 11. 6. 1956 v Ústí nad Orlicí. Malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, novinář a redaktor. Od roku 2004 ředitel humanitární organizace ADRA.

Jan Alenský (4)

Vlastimil Vondruška je český historik, etnograf, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Jeho knihy patří dlouhodobě k nejvíce půjčovaným titulům v českých veřejných knihovnách. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea, později se přes 10 let jako podnikatel úspěšně zabýval výrobou kopií historického skla. Kromě literatury patří mezi jeho zájmy horolezectví, kterému se věnoval více než dvacet let. Vlastimil Vondruška se narodil roku 1955 na Kladně. Po absolvování kladenského gymnázia roku 1974 začal studovat historii a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil roku 1979. Poté působil v Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde roku 1983 ukončil svou vědeckou aspiranturu. V roce 1983 nastoupil do Národního muzea v Praze. V roce 1984 byl Vlastimil Vondruška jmenován ředitelem Historického muzea NM. Na této pozici působil až do konce roku 1989, kdy Občanské fórum muzea odvolalo z vedoucích pozic všechny členy KSČ. V letech 1988–1990 působil v redakční radě Časopisu Národního muzea. Po odchodu z Národního muzea v roce 1990 se věnoval podnikání. Společně s manželkou Alenou, která je teoretičkou uměleckého řemesla, autorkou řady výtvarných návrhů a sklářských realizací a rovněž publicistkou, založil roku 1997 v Doksech sklárnu Královská huť, jejíž produkce byla zaměřena jednak na výrobu kopií historického skla dle originálů z muzejních sbírek, jednak na barevné hutní sklo dle vlastních autorských návrhů. Huť sponzorovala mnohé kulturní akce a za tuto činnost obdržel roku 1999 ocenění od ministra kultury České republiky Pavla Dostála. Sklárnu v Doksech provozoval do roku 2009. Literatuře se věnuje s přestávkami od mládí. Dosud napsal více než padesát vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, mnoho knih vědeckých a populá...

James S. A Corey (9)

Společný pseudonym Daniela Abrahama a Ty Francka. Autoři se zaměřují na fantasy a science fiction litaraturu.

James Proctor (8)

Autor turistického průvodce.

James Hopwood Jeans (7)

Britský fyzik, astronom a matematik.

James Grady (3)

James Grady je americký spisovatel dobrodružných románů, scenárista a novinář. Jeho nejznámějším dílem je špionážní příběh Šest dnů Kondora, později zfilmovaný jako Tři dny Kondora s Robertem Redfordem v hlavní roli. James Grady vystudoval žurnalistiku na montanské státní univerzitě. Ve svých 24 letech prodal své první dílo, Šest dní Kondora. V letech 1973–1974 působil jako asistent montanského senátora Lee Metcalfa, v té době napsal román Shadow of the Condor. Později více než čtyři roky pracoval jako investigativní reportér pro Jacka Andersona. Je držitelem několika ocenění, mimo jiné francouzské Grand Prix du Roman Noir či italské Medaile Raymonda Chandlera . Také byl nominován na Edgar Award a Montanská univerzita mu předala ocenění Outstanding Alumni Award. Žije s manželkou Bonnie na předměstí Washingtonu, D. C., mají spolu dvě děti – Nathana a Rachel .

James Bowen (5)

James Anthony Bowen je britský spisovatel. Jeho memoáry A Street Cat Named Bob , The World According to Bob a A Gift from Bob se staly mezinárodními bestsellery. V knihách vypráví, jak se z života na ulici, doprovázeného kromě chudoby i drogovou závislostí, dostal k normálnímu životu, v čemž pro něj bylo klíčové nalezení pouličního kocoura, kterého pojmenoval Bob, a se kterým pak žil. Příběh Jamese Bowena a kocoura byl i zfilmován, roku 2016 vyšel film Kocour Bob. Bowenovi jeho díla přinesla slávu a bohatství, které využil také k dobročinnosti - po své vlastní zkušenosti podporuje charity zaměřeřené na bezdomovectví, gramotnost či práva zvířat.

Jakub Vágner (3)

Jakub Vágner je v současné době jedním z nejuznávanějších rybářských odborníků v Evropě. Začal rybařit v pěti letech a stalo se jistě osudným, že jeho první rybou v životě byl desetikilový kapr. Vedle rybaření studoval i pražskou státní konzervatoř, obor kontrabas, ale ve třetím ročníku muziku opustil a jako první Čech se začal mediálně prosazovat v tehdy naprosto neznámém pojmu - sportovní rybaření. Ve svých patnácti letech začal publikovat do mnoha odborných rybářských časopisů u nás i v zahraničí, v sedmnácti letech natočil první rybářský film o lovu sumců a již v osmnácti přišel do ČT s myšlenkou rybářského pořadu, který posléze pod názvem Jak na to spolumoderoval s hercem Rudolfem Hrušínským.

Jakub Šofar (7)

Narodil se v Novém Městě na Moravě. Dlouhou dobu obýval Žďár nad Sázavou. Knižní a časopisecký redaktor, spisec. Nevoják a neřidič. Po čtyřech semestrech studia na Vysoké škole ekonomické v Praze absolvoval Filo­zofickou fakultu Univerzity Karlovy tamtéž . Poté byl hotelovým recepcionářem a závozníkem ČSAD. V letech 1985–1998 v nakladatelství Horizont, od roku 1999 v edičním oddělení veřejně výzkumné instituce. V letech 1993–2005 redaktor literárního obtýdeníku Tvar, od r. 1999 redaktor kulturně-společenského měsíčníku na internetu Dobrá adresa, od roku 2000 přispěvatel literární přílohy Práva Salon. Spolupráce s Novými knihami , Českým rozhlasem — Vltava , internetovým Portálem české literatury . Další publikování pod desítkou pseudonymů. Edičně připravil mj. výbor z poezie Pavla Ambrože „Homéra“ Moruše , zastoupen např. v antologii Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990–2005 nebo ve sborníku O fejetonu, s fejetonem . Autor knih Ýbung-ende a Prostší motivy .

Jack Vance (4)

Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...

Jack McDevitt (8)

Jack McDevitt - Progresivní a stále se zlepšující autor science fiction, ceněný i svými kolegy jako jsou Gregory Benford, Michael Swanwick či James Patrick Kelly. Narodil se v roce 1935 ve Filadelfii a studoval nejprve literaturu na La Salle University, potom na Wesleyan University. Po škole vystřídal hned několik povolání - byl taxikářem, důstojníkem u námořnictva, učitelem angličtiny či motivation trainerem pro manažery. K psaní science fiction ho přivedla jeho manželka Maureen v roce 1980, která mu to poradila jako protilék proti stresu z rutinní práce. Jeho první povídku The Emerson Effect pak otiskli v roce 1981. první novela se však počítá až The Hercules Text, se kterou vyhrál v roce 1986 cenu Philip K. Dick Special Award. Postupem času si troufnul i na romány jako například A Talent for War, Eternity Road, Infinity Beach, Deepsix či Chindi. Za román Omega z roku 2003 získal John W. Campbell Award. V současnosti žije Jack McDevitt se svojí ženou a třemi dětmi v Brunswicku, v Georgii a píše dál - podle získaných ocenění čím dál lépe.

J. P. Cedar (9)

J. Michael Straczynski (9)

Joseph Michael Straczynski je americký spisovatel a producent televizních seriálů. Píše romány, povídky, knihy komiksů a rádiová dramata. Je také divadelní dramatik, žurnalista a autor oblíbené knihy o psaní scénářů. Je autorem, výkonným producentem a hlavním scenáristou vědeckofantastických televizních seriálů Babylon 5 Křížová výprava , Jeremiah a Sense8 . Straczynski napsal většinu epizod Babylonu 5, za zmínku stojí nepřerušená řada 59 epizod, obsahující všechny díly 3. a 4. sezóny. Již od roku 1985 se účastní také mnoha internetových komunikačních sítí jako např. Usenet a internetových fór , kde reaguje na dotazy fanoušků. Jedná se o přítele a spolupracovníka spisovatele z oblasti spekulativního žánru Harlana Ellisona, žáka a přítele Normana Corwina a upřímného obdivovatele díla Roda Serlinga. Vystudoval Státní univerzitu v San Diegu, kde získal titul bakalář v psychologii a sociologii . V době studia na SDSU napsal mnoho článků pro studentské noviny, které pak byly vtipně nazývané „Daily Joe“ . Při psaní také spolupracoval se svou bývalou ženou Kathryn M. Drennanovou. Jím užívané profesionální jméno je J. Michael Straczynski, ačkoli neformálně bývá oslovován „Joe“. V tisku a částečně také na Usenetu sám sebe často podepisuje pouze iniciálami JMS. Fanoušky je také často označován jako „Great Maker“ . Jako autor komiksů napsal mimo jiné Worldsinger , sešit vydaný DC Comics, příběh posádky z původního seriálu Star Trek.

J. M Vašák (5)

Beletrista.

J. M Coetzee (5)

John Maxwell Coetzee je jihoafrický a australský autor, držitel Řádu Mapungubwe a Nobelovy ceny za literaturu z roku 2003, který emigroval z Jižní Afriky v roce 2002. Australské občanství obdržel 6. března 2006. Je dvojnásobným držitelem Man Booker Prize za romány Život a doba Michaela K. a Hanebnost, za nějž obdržel také Prix Femina. Coetzee je běloch, Afrikánec s nizozemskými a německými kořeny. Vystudoval matematiku a angličtinu. Pracoval ve Velké Británii jako programátor, studia zakončil na texaské univerzitě disertací o díle Samuela Becketta. Stále působí jako učitel anglické literatury. Ve svém díle kritizuje krátkozrakou politiku apartheidu ve své zemi, ale vyhýbá se jednoduchým soudům i řešením. Jeho styl je jednoduchý, přímočarý, důraz v jeho románech je kladen na atmosféru odcizení, nepochopení, ze které paradoxně jeho hrdinové čerpají pocit jistoty. Coetzee přiznává vliv existencialismu na své psaní. Je vegetarián a otevřeně hájí práva zvířat. Roku 2016 navštívil Prahu coby host Festivalu spisovatelů Praha.

J. Francis Hudson (3)

Anglická spisovatelka historických románů.

Ivo Zapletal (3)

Ivo Zapletal vystudoval psychologii a matematiku. Žije v Praze, pracuje jako vedoucí oddělení logiky a umělé inteligence v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV a je aktivistou oddělení školství a vědy ÚV KSČ. Publikovall práce z oboru logiky a metodologie vědy . Myslivost je jeho koníčkem.

Ivo Wiesner (3)

Ing. Ivo Wiesner , absolvent písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii, později tu vedl výzkum v oblasti epoxidových pryskyřic a plastických hmot. Autor více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa. Jedni ho měli za fantastu a blázna, druzí zase za ústeckého Dänikena. Ať už to s Ivo Wiesnerem bylo jakkoliv, všechny jeho knihy z pultů knihkupectví rychle zmizely. Nejsháněnější je dodnes jeho překlad Vimaanika Shaastra, staroindického manuálu létání. Tedy, supermoderního létání. Ten přeložil se svou manželkou Ludmilou z dostupného anglického překladu. Pro mnoho lidí je Wiesner někým, kdo se nebál poukázat na to, že dějiny jsou do určité míry manipulované a váží si ho za to. Zemřel náhle v Ústí n. L. 17.9.2008.

Ivo Pospíšil (7)

Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.

Ivo Hromádka (6)