Všichni Autoři a témata

Jaroslav Riedel (7)

Narozen 5. 8. 1963 ve Vsetíně. Hudební kritik a publicista, editor, překladatel, sestavovatel sbírek básní, antologií písňových textů.

Jaroslav Pavlis (5)

Jaroslav Pavliš , výtvarník a fotograf. MUStr. Jaroslav Pavliš, fotograf a výtvarník narozen v Novém Městě na Moravě. Absolvent gymnázia v Novém Městě na Moravě a Střední umělecko průmyslové školy v Brně(prof. K.O.Hrubý, Em. Ranný aj, kde posléze i externě vyučoval. 10 let působil jako redaktor v Brněnském večerníku. Během let 1993 až 96 pracoval na universitě v Kuwaitu. V roce 1990 se podílel na založení regionální televize Tišnov, kde pracoval do 2001. Své fotografie vystavoval v Moskvě, Sao Paolu, Dijonu a německém Braunschweigu, kde získal i zlatou medaili EUROPA, v ČSSR pak bronzovou jehlici SČF. Posléze se věnoval malbě a vystavoval na mnoha místech České republiky. Své zkušenosti z cestování využíval v příspěvcích do cestovatelských časopisů. Lidé a země – díl Blízký východ, Květy atd. Inspirovaly jej zejména cesty do zahraničí, Itálie a Kuwaitu, která jsou krom jeho rodné Vysočiny nejvýraznějšími obdobími jeho tvorby. Z významnějších výstav obrazů v zahraničí je to Salzburg, Mnichov a Kuwait. Byl velmi činným propagátorem cimrmanovské myšlenky, ze které vzešlo odhalení plostiky Mistra v roce 1988 na vrchu Sykoř za účasti členů Divadla JC a následně pak v roce 1998 založení Stezky Járy Cimrmana. Za tento počin bylo Klubu českých turistů jeho zásluhou uděleno 2. místo v soutěži Tour propag Písek 2001. Od roku 1985 byl řádným členem Moravské University Strécovské a posléze i vědecké rady. Byl též nositelem patafyzické myšlenky, kterou propagoval po celý život. Od krajin Vysočiny, kterými začínal, přes zahraniční cesty, které ho inspirovaly nadále: Rumunsko, Jugoslávie, na začátku 90. let Itálie – západní pobřeží, Kuwait a znovu návrat k domácím tématům. Velmi výjimečně maloval zátiší a portréty. Zanechal po sobě mnoho skic, pastelů a kreseb. Jeho nejoblíbenější, nejužívanější a velmi typickou technikou bylo užití špachtle a válečku na plátno. Fotografii se věnoval celý život, i když v posledních dva...

Jaroslav Paur (5)

Jaroslav Paur byl český malíř období civilismu, realismu a abstrakce. Narodil se do hornické rodiny v Dubí u Kladna. Od mládí se vedle malířství intenzivně zabýval astronomií. Tento zájem ovlivnil i jeho tvorbu. Během druhé světové války studoval na Ukrajinské akademii v Praze , souběžně navštěvoval kurzy kresby u prof. Miloše Maliny . Roku 1945 byl přijat rovnou do třetího ročníku malířského ateliéru prof. Jakuba Obrovského na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval roku 1949. Ještě jako student byl roku 1946 přijat za člena SVU Mánes. Žil a tvořil nejprve na Kladně, roku 1963 se usadil v Praze, kde také roku 1987 zemřel. Jaroslav Paur byl výrazným představitelem umělecké generace, kterou zásadně ovlivnila 2. světová válka. I když se svou civilizační tematikou blížil např. Skupině 42, stál mimo jakákoliv umělecká uskupení a tvořil jako solitér. Jeho primární obrazotvornost formovala industriální estetika rodného kladenska a obecně městský prostor, který se následně stal jeho erbovním tématem. Jeho tíživě melancholické obrazy ze 40. let svědčí o sklonu k citlivému zpředmětňování romantických představ. Trvalé pronikání smyslu pro skutečnost se snovou představivostí – základní princip malířovy celoživotní tvorby – se prvně projevil v cyklu Imaginativní krajiny. Důležitým pro něj byl také námět suchých květin, které mu sloužily jako symbolické podobenství života za války. Ve 40. letech namaloval také řadu figurálních kompozic, z nichž mnohé vykazují vliv syntetického kubismu. Roku 1946 odjel na studijní pobyt do Varšavy. Pod dojmem rozbombardovaného města, které pomalu začínalo povstávat z trosek, vytvořil mezi lety 1946–48 soubor kreseb a olejomaleb Varšava 1946, za nějž byl roku 1949 vyznamenán polským rytířským řádem Polonia restituta. Paralelně vytvářel obrazy v duchu civilistní městské poetiky (např. cyklus Výkladních skříní či ...

Jaroslav Papoušek (8)

Jaroslav Papoušek byl český malíř, karikaturista, prozaik, sochař, scenárista a režisér. Jaroslav Papoušek se narodil 12. dubna 1929 ve Velkém Bočkově, sídle v Podkarpatské Rusi, která byla součástí tehdejšího Československa. Během dětství a dospívání žil v Čimelicích na jihu Čech. Studoval na obchodní škole, později byl zaměstnán jako pomocný dělník na stavbách a poté jako ladič harmonik. Na přelomu 40. a 50. let 20. století se přihlásil na uměleckou školu – AVU, kterou roku 1957 úspěšně dokončil. Byl sochařem, malířem a karikaturistou, cizí mu nebyl ani literární projev. Jeho novelu Černý Petr zfilmoval podle společného scénáře režisér Miloš Forman. Papoušek poté kromě Formana spolupracoval i s Ivanem Passerem a Václavem Šaškem. Roku 1968 natočil Papoušek svůj filmový debut Nejkrásnější věk. Následovala slavná filmová trilogie o rodině Homolků, která žne úspěchy i řadu let po vydání: Ecce homo Homolka , Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka . Poslední díl však osobně nepovažoval za tolik zdařilý jako předchozí dva, neboť jej točil v éře pokročilé normalizace, v níž postrádal tvůrčí volnost. Do konce sedmdesátých let natočil ještě tři filmy: komedii Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi , film pro mládež Konečně si rozumíme o problémech dospívání a sociální komedii Žena pro tři muže , v níž sochař hledá pro sebe a svého potomka manželku respektive matku. V osmdesátých letech se po prodělaném infarktu věnoval klidnější tvorbě – malování. Proběhlo několik výstav jeho impresionistických olejomaleb krajin, portrétů i karikatur. Do režisérského křesla se vrátil v roce 1984, kdy natočil rovnou dva filmy. Jedním z nich byla hořká komedie Všichni musí být v pyžamu o životních peripetiích kontrolora zaměstnanců ve stavu nemocných a druhým vydařený humorný snímek Cesta kolem mé hlavy, v němž se středoškolský ...

Jaroslav Novotný (6)

Mgr., Ph.D., filozof, odborný asistent v oboru filozofie na FHS UK Praha, se zaměřením na fenomenologii, hermeneutiku a metafyziku.

Jaroslav Mrnka (3)

Narozen 2.8.1922 v Růžodole u Litvínova, zemřel 25.9.1965 v Praze. Redaktor, cestopisy.

Jaroslav Metelka (7)

Květnová revoluce v roce 1945 přinesla spoustu nového i do Úpice. Ta v té době neměla ani správní orgán, ani starostu. Začátkem roku sílila činnost odbojových skupin, která vyvrcholila 8. května, když poslední německé auto opustilo Úpici a Češi obsadili budovu městského úřadu. 9. května 1945 byl ustaven Revoluční národní výbor a jeho předsedou byl zvolen učitel Jaroslav Metelka. Byla vytvořena jednotka národní gardy, která sídlila v sychrovském chudobinci a 11. května byla na náměstí postaven katafalk a byl vypraven pohřeb sedmi padlým - obětem květnové revoluce v Úpici.

Jaroslav Marvan (4)

Jaroslav Marvan byl český herec. Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus . Zde působil v letech 1920–1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle. Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si údajně stěžoval svému příteli a spolužákovi, blíže neurčenému Josefu Čapkovi, že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi. Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. V období protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950, kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972. Účinkoval ve 212 filmech a na 30 televizních inscenací, stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Svatopluk Beneš František Filipovský Josef Vinklář Jaroslav Marvan bydlel ve vilové čtvrti Třebešín ve Strašnicích v ulici K Červenému dvoru 677....

Jaroslav Makuš (5)

Narozen 24.11.1891 v Červeném Újezdě, zemřel 26.5.1945 v Praze. Beletrista, autor her pro děti.

Jaroslav Kulhánek (5)

Narozen 6. 10. 1912 v Praze, zemřel 8. 12. 1970. Autor fotografických příruček.

Jaroslav Křička (8)

Jaroslav Křička byl český hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista. Byl bratrem Petra Křičky. Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem i jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně . Poté žil tři roky v Rusku , kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a všemožně tu propagoval českou hudbu. Založil zde například symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace byl jejím rektorem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově . V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského-Korsakova i Musorgského , Severní noci , Tři bajky pro soprán a klavír , Elegie na smrt Rimského-Korsakova . Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře , Písně rozchodu na slova Otakara Theera a hlavně opera Hipolyta provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda . Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písně , symfonií , oper až po filmovou hudbu . Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery...

Jaroslav Krejčíř (4)

Spoluautor knihy - Dějiny České - chronologický přehled.

Jaroslav Kratochvíl (4)

Jaroslav Kratochvíl maturoval na gymnasiu roku 1900, poté studoval vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku , studia ukončil roku 1906. V první světové válce byl zajat na ruské frontě, od roku 1916 působil jako důstojník v československých legií v Rusku Po návratu z Ruska získal místo úředníka státních lesů a statků. V letech 1927–1929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován Terezína, kde zemřel.

Jaroslav Kokoška (5)

Šéfredaktor časopisu My 68, publicista, autor literatury faktu, specializace na období 2. světové války. Činný v letech 1968-1994.

Jaroslav Koblížek (3)

Narozen 17.1.1943 v Lomnici nad Popelkou. Lesní inženýr, zabývá se systematickou botanikou, dendrologií a užitkovými rostlinami subtropů a tropů. Práce v oboru botaniky.

Jaroslav Kašpar (4)

Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...

Jaroslav Havlů (2)

Spoluautor publikace o pěstování růží.

Jaroslav Guth (2)

Fotograf, spoluautor knih o zbraních.

Jaroslav Goll (9)

Narozen 11. 7. 1846 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 8. 7. 1929 v Praze. Profesor všeobecné historie, historické práce, též redaktor a básník, překládal z francouzštiny, italštiny, polštiny. Rektor univerzity, církevní a literární historik, hagiograf, básník, esejista, překladatel, zakladatel a spoluredaktor Českého časopisu historického, člen České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, člen panské sněmovny.

Jaroslav Dietl (5)

Jaroslav Dietl byl český autor televizních seriálů, filmový a televizní scenárista, dramatik a dramaturg působící zejména v období normalizace. Narodil se v Záhřebu v Chorvatsku. V necelých čtyřech letech se však se svými českými rodiči a dvěma sestrami přestěhoval nejprve do Borovan u Trocnova a posléze do Brna. Tam chodil do obecné školy a v letech 1940–1944 byl studentem reálného gymnázia v Brně. Odtud předčasně odešel na textilní průmyslovou školu, kterou ukončil se zdarem maturitou v roce 1949. Pak byl rok posluchačem Filozofické fakulty MU v Brně, poté vychovatelem učňů v Brně. Z Brna se rozhodl odejít do Prahy, protože zde dostal místo na Ministerstvu sociální péče. V Praze byl v letech 1950–1955 studentem na Filmové fakultě Akademie múzických umění, scenáristiku a dramaturgii studoval u profesora M. V. Kratochvíla. Ještě během svých studií se stal dramaturgem nově vznikající Československé televize. V roce 1962 změnil zaměstnání, odešel do Československého státního filmu a nakonec se stal spisovatelem z povolání. V roce 1973 byl vyloučen z KSČ. Rok před svým úmrtím byl ale jmenován zasloužilým umělcem. Známý je hlavně díky televizním seriálům Nemocnice na kraji města, Nejmladší z rodu Hamrů, Dispečer, Píseň pro Rudolfa III., Byli jednou dva písaři, Tři chlapi v chalupě, Okres na severu, Muž na radnici, Plechová kavalérie nebo Žena za pultem. Napsal řadu her, některé z nich zfilmoval, případně podle filmu vytvořil následně divadelní hru. Také některé filmy zpracoval i jako seriál a obráceně. Publikoval také v deníku Mladá fronta a časopisu Dikobraz. Vedle rozsáhlých prací, jakými byly televizní seriály, napsal Dietl také filmové scénáře, které měly různou kvalitativní úroveň. Dietl byl multižánrovým scenáristou, který psal jak scénáře komedií Ženu ani květinou neuhodíš , Nejlepší ženská mého života nebo Křtiny , pohádek Falošný princ (Duša...

Jaroslav Chyský (4)

Narozen 1.4.1926 ve Slaném, zemřel 14.1.2002. Docent na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického, práce v oboru vzduchotechniky.

Jaroslav Cholevík (6)

Autor technických motoristických příruček.

Jaroslav Červený (5)

Jaroslav Červený byl český fotbalista, záložník, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1923–1925 sedm utkání. Byl členem takzvané "železné Sparty", tedy slavného mužstva pražské Sparty z první poloviny 20. let 20. století. Za Spartu sehrál 380 zápasů a stal se s ní mistrem Československa roku 1926, dvakrát českým mistrem – vítězem mistrovství Českého svazu fotbalového v roce 1919 a 1922 a několikráte středočeským mistrem – přičemž v letech 1921 a 1923 šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi. Byl univerzálním hráčem, nejčastěji hrál v záloze s Káďou a Kolenatým. Ke konci své kariéry odešel do USA, kde hrál za Spartu Chicago.

Jaroslav Andrt (4)

Dlouhé roky zaměstnanec Automobilových závodů, n.p. Mladá Boleslav. Napsal několik knih týkajících se automobilů značky Škoda, bez nichž by se sotva obešli automechanici a řidiči.

Jaromíra Nejedlá (6)

Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.

Jaromír Zpěvák (4)

Narozen 19. 10. 1919 v Praze. Kreslíř, ilustrátor a autor knih o přírodě.

Jaromír Šimša (8)

Narozen 15.10.1954 v Ostravě. Doc., RNDr., CSc., matematik, publikace z oboru matematiky a matematických olympiád.

Jaromír Málek (4)

Jaromír Málek je český egyptolog, který působí od 60. let ve Velké Británii. Během své kariéry mj. vedl 3 roky Světovou egyptologickou společnost. Profesor Málek vystudoval egyptologii na Univerzitě Karlově, kde v roce 1969 obhájil doktorát. V současnosti je správcem archivu Griffith Institute na univerzitě v Oxfordu, kde též vyučuje.

Jaromír Kozák (7)

Jaromír Kozák je spisovatel, překladatel, badatel v oblasti hermetismu, esoteriky, psychického výzkumu, religionistiky a historie s důrazem na egyptologii. Akademické vzdělání získal na Univerzitě Karlově v Praze v oborech egyptologie a archeologie. Do povědomí širší veřejnosti se dostal především vydáváním a oživováním překladů starověkých i pozdějších literárních spisů, např. egyptské knihy mrtvých. Někteří prohlašují jeho díla za pochybná, především proto, že údajně nepřekládá z pramenných jazyků, ale pouze z angličtiny či němčiny . Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2005 udělil ocenění stříbrný Bludný balvan za „alternativní přínos zejména egyptologii, spiritismu a kvantové mechanice“.

Jaromír Košťák (7)

Pochází z učitelské rodiny, syn učitele a metodika výuky českého jazyka Jaroslava Košťáka. - Vystudoval gymnázium v Benešově a dálkově češtinu a němčinu na Pedagogické fakultě UK . Od r. 1962 působil jako vychovatel a učitel. Od r. 1970 publikoval své povídky, reportáže a kulturní medailony v regionálních novinách, zejména ve Středočeské Svobodě. V l. 1965-1978 tajemník nakladatelství při OPS v Benešově, 1980-1992 okresní metodik pro práci s knihou. Učitel na Základní škole v Jílové u Prahy. Kronikář města Jílové a redaktor Jílovských novin. - Autor učebnic češtiny pro základní školy, ale také historických článků, povídek a publikací z regionální historie dolního Posázaví.

Jaromír Brož (5)

Jaromír Brož byl český experimentální fyzik a pedagog. Je spoluautorem známých Fyzikálních tabulek a učebnice Základy fyzikálních měření. Po ukončení studií začal r. 1932 pracovat ve Fysikálním ústavu Karlovy university, který r. 1937 byl změněn na Fyzikální výzkum Škodových závodů. Zde se nejprve podílel na rentgenografickém studiu mikrostruktury látek. R. 1940 se začal věnovat problematice magnetické defektoskopie, z čehož vzešla konstrukce přístrojů ke kontrole nosných lan a manesmannských trub. Po druhé světové válce se Fyzikální výzkum Škodových závodů reorganizoval v Ústřední ústav fyzikální. Po vzniku Československé akademie věd byl přeměněn na Ústav technické fyziky a potom na Ústav fyziky pevných látek ČSAV. Po válce se Jaromír Brož vrátil do Fysikálního ústavu a setrval v něm až do roku 1953. V r. 1953 byl „za vypracování metody a konstrukci přístrojů pro sériové zkoušení vad výrobků těžkého průmyslu" vyznamenán státní cenou. V ústavu fyziky pevných látek pracoval v oboru fyziky pevných látek na metodách k přesnému měření magnetických veličin a zároveň zde byla zkonstruována řada původních přístrojů. Taky se věnoval studiu magnetických vlastností velmi čistého železa a výzkumu nekovových feromagnetik — feritů. R. 1959 byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy university. Po krátkém působení na katedře fyziky pevných látek byl v r. 1960 ustanoven vedoucím ka­tedry obecné fyziky. Zde konal postupně přednášky z mechaniky, termiky, elektřiny, optiky a molekulární fyziky. V rámci reformy studia dosáhl zavedení souborné zkoušky z fyziky po ukončení základního studia. Vedení katedry obecné fyziky ukončil r. 1973. Je autorem nebo spoluautorem knih

Jarmila Servítová (3)

Editorka a sestavovatelka pohádkových knih.

Janet Jackson (9)

Janet Jackson je kultovní americká zpěvačka, skladatelka, herečka a tanečnice, která významně ovlivnila hudební průmysl. Narodila se 16. května 1966 v Gary ve státě Indiana a je nejmladší ze slavné rodiny Jacksonových. Janetina kariéra začala televizními vystoupeními v pořadech jako "The Jacksons" a "Good Times", ale rychle přešla k hudbě. Průlom přišel s vydáním jejího třetího studiového alba "Control" v roce 1986, které ji etablovalo jako vůdčí osobnost pop music.

Jane Wertheim (6)

Jane Harper (8)

Australská spisovatelka Jane Harper se narodila v Manchesteru ve Velké Británii. Ve věku osmi let se s rodinou přestěhovala do Austrálie, kde získala i občanství. Do Velké Británie se po šesti letech vrátila a později vystudovala angličtinu a historii na univerzitě v Kentu. Po ukončení studia si doplnila kvalifikaci, aby mohla pracovat v žurnalistice. Poté pracovala v novinách Darlington & Stockton Times a Hull Daily Mail. V roce 2008 se přestěhovala zpět do Austrálie. Psala pro noviny Geelong Advertiser, od roku 2011 působila v deníku Herald Sun v Melbourne. V roce 2014 napsala povídku pro magazín Big Issue. To ji přimělo, aby se intenzivněji věnovala vlastní tvorbě. Zapsala se do on-line kurzu kreativního psaní, v němž postupem času vznikl její první velmi úspěšný román Sucho s kriminalistou Aaronem Falkem. Nepublikovaná část rukopisu byla v roce 2015 oceněna v australské literární soutěži. Druhý román série s Aaronem Falkem Síla přírody již nebyl tak úspěšný. Vysoké hodnocení pak získal autorčin další, tentokráte samostatný román The Lost Man, 2018.

Jane Ellen Wayne (2)

Jane Ellen Wayne na sebe již mnohokrát strhla pozornost svým osobitým přístupem k milostným historiím i historkám slavných hollywoodských herců. Postupně napsala knihy o milostných vztazích Clarka Gablea, Joan Crawfordové, Roberta Taylora, Avy Gardnerové a Grace Kellyové.

Jana Volfová (5)

Jana Volfová je česká učitelka a politička, v letech 1998 až 2002 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD a předsedkyně organizace Sociálně demokratické ženy. Po odchodu ze strany byla v letech 2005 až 2007 místopředsedkyní NEZ/DEM, v letech 2007 až 2011 předsedkyní strany SDŽ - Strana důstojného života, od roku 2011 statutární místopředsedkyní formace SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové a od ledna 2014 její předsedkyně pod novým názvem Česká Suverenita. Od června 2015 je také první místopředsedkyní spolku Blok proti islámu. Jana Volfová uvádí, že je „z rodiny německých antifašistů, kteří za své názory skončili v koncentračních táborech“: její prarodiče z otcovy strany byli krátce po 15. březnu 1939 zatčeni v Brně, dědeček zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, babička byla celou válku vězněna v Ravensbrücku. Otec Volfové po srpnu 1968 emigroval do Švédska. Po maturitě na gymnáziu v roce 1977 Volfová pracovala v základním a středním školství; v letech 1982 až 1989 vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk a občanská nauka. V letech 2002–2004 byla ředitelkou městské Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie v Horních Počernicích. Je rozvedená, má dceru Janu a syna Zdeňka. Volfová v listopadu 1989 vstoupila do České strany sociálně demokratické, v letech 1993–1997 vykonávala funkci organizační tajemnice strany. V letech 1993–2004 byla předsedkyní organizace Sociálně demokratické ženy. Ve funkci předsedkyně ženské sekce ČSSD se profilovala jako výrazná politická osobnost. V době vlády Miloše Zemana dokonce netradičním způsobem přikročila k ustavení Stínové vlády žen. Jinak ale byla politickou spojenkyní Miloše Zemana již od počátku 90. let. V komunálních volbách roku 1994 a znovu komunálních volbách roku 1998 byla za ČSSD zvolena do zastupitelstva městské části Praha 7. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena z 2. místa kandidátky ve městě Světlá nad Sázavou...

Jana Vašáková (6)

Výživová poradkyně se specializací na zdravou výživu, výživu v těhotenství, během kojení a dětskou výživu, publikace v oboru.

Jana Uhlířová (7)

Jana Uhlířová *1964 čes. pedoložka. Narozena 1. 10. 1964 v Ivančicích. Ing., pedoložka a kartografka, odborné práce o ochraně půdy a vody.

Jana Strouhalová (7)

Jana Šrámková (7)

Slovenská spisovatelka pro děti.

Jana Smetanová (7)

Jitka Saniová začínala s psaním povídek a článků pro časopisy pro ženy. Knihy jsou její velkou láskou – ráda čte knihy různých žánrů, s potěšením je píše a některé její fotografie byly použity na přebaly knih, neboť se nějakou dobu věnovala fotografování a vytváření fotomontáží. K tomu ji přivedl manžel – fotograf, s nímž pracovala na různých fotografických projektech. Používá pseudonym J. S. Adlerová. -- Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jana Schlossarková (8)

Jana Schlossarková je česká regionální lidová básnířka a spisovatelka Od narození žije a bydlí v Hlučíně. Svého otce nikdy nepoznala, neboť padl v bojích druhé světové války. Vyrůstala tak pouze s matkou, svojí sestrou a tetou . Po základní škole pokračovala v Opavě na Střední zdravotnické škole. Následně se stala dětskou sestrou v obci Ludgeřovice. Věnuje se také literární tvorbě, k níž získala vlohy po svém otci a od jeho sestry Marie Hrbáčové. Schlossarková zaznamenávala příběhy, které si pamatovala jak ze svých dětských let, nebo z dospělosti, například od pacientů ze svého zaměstnání v lékařské ordinaci. Po sametové revoluci začala svými povídkami přispívat do místního periodika Hlučínsko. Posléze začala svou tvorbu vydával i knižně. První z nich byla publikace „Co na Prajzke se stalo a co povědalo“ vydaná roku 1998 obsahující 36 básní, jež výtvarně doplnila hlučínská umělkyně Iva Karasová-Třísková. Dílo se setkalo se zájmem čtenářů a Schlossarková proto připravila její pokračování, které vydala roku 1999 pod názvem „Co se stalo, u peřa povědalo“, opět s ilustracemi Karasové-Třískové. Vedle literární činnosti hraje Schlossarková na varhany v hlučínském kostele. A připravuje kurzy pečení. Na nich se připravují například hlučínské koláče, jež jsou charakteristické použitím tučného těsta a zdobením, na které se nepoužívá drobenka, nýbrž specifické kopečky. Během roku 2009 připravila několik článků pro Opavský Deník. Vedle toho je také zvána na besedy se čtenáři. V roce 2006 připravil o Schlossarkové Český rozhlas pořad ze série Apetýt. O pět let později o ní natočila Česká televize díl nazvaný Na Prajzské se povědalo… z cyklu Na hranici tradic.

Jana Scheybalová (7)

Jana Schejbalová v letech 1954-58 studovala na Vyšší hospodářské škole v Turnově, 1963-69 národopis na FF UK Praha. V letech 1961-70 byla zaměstnaná na odboru kultury v Jablonci nad Nisou, od r. 1970 v České obchodní bance v Jablonci nad Nisou, v 90. letech jako její ředitelka. Zabývala se lidovým sochařstvím, stavitelstvím, perníkářstvím. Podílela se na knihách Památky Jablonecka , Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách , Kraj kolem Jizery , Krajem skla a bižuterie , Český ráj Josefa Pekaře a jeho současníků , Lidové umění severovýchodních Čech , Český ráj na starých diapozitivech . Populární články o kamenictví, šperku, obyčejích a lidovém stavitelství uveřejňovala v časopisech a novinách.

Jana Plauchová (7)

Slovenská autorka vědecko-fantastické literatury, povoláním astronomka.

Jana Nechvátalová (9)

Narozena 1962. RNDr., pedagožka matematiky, autorka učebnic a pracovních sešitů pro výuku matematiky na ZŠ.

Jana Kalová (6)

Narozena 1965. RNDr., Ing., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, autorka publikací z oboru termomechanika, mechanika tekutin, matematika, matematické inženýrství a matematické modelování.

Jana Croÿ (3)

Narozena 16. 11. 1959 v Plzni. PhDr., archivářka, práce z oblasti pomocných věd historických, regionálních dějin, kulturní historie a výtvarného umění. Provdaná Croy, za svobodna Bělohlávková. PhDr. Jana princezna von Croÿ, kunsthistorička, píše: „Urozenost jsem získala provdáním. Roku 1996 jsem uzavřela sňatek s Alexisem princem von Croÿ. U nás žijí dnes pouze dva příslušníci tohoto jména – manželův syn a já. Další jsou usazeni v Německu, Rakousku, Belgii, a hlavně ve Francii, odkud původně pochází. V Čechách se usadil manželův dědeček v roce 1866, koupil tu velkostatek Slabce u Rakovníka.“

Jana Brzobohatá (4)

Zakládajícími členy Agape Brno jsou PaedDr. Jana Brzobohatá, MVDr. Josef Staněk a ing. Antonín Červený. Ve firmě Agape Brno zprvu vykonávali práce po svém normálním zaměstnání, nyní je rozšířena i o vydavatelství. Vydávají duchovně zaměřenou literaturu a knihy pro děti. Pomocí duchovního napojení provádí Jana Brzobohatá automatickou kresbu člověka, vztahu, situace a vysvětlují tělesní, duševní a duchovní napojení na vesmír nebo navzájem na sebe a kolegové provádí výklady a ostatní činnost. http://www.agapebrno.cz/Klub/Galerie-kresba/Meditacni-a-energeticke-obrazce/Poselstvi-pro-blaho-ceskeho-naroda.aspx

Jana Arcimovičová (5)

Mgr. Jana Arcimovičová se narodila 14.5.1958 v Benešově. Vyrůstala v Sedlčanech, kde maturovala na gymnáziu. V roce 1982 absolvovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. V současné době žije v Kosově Hoře. Zabývá se alternativními metodami léčby, především fytoterapií a tradiční čínskou medicínou. Publikuje v časopisech zaměřených na zdravý životní styl. Je autorkou knih Léčíme se přírodními antibiotiky , Léčíme se cibulí , Potraviny a byliny ke snížení cholesterolu , Čínská medicína pod pokličkou a spoluautorkou knih Vůně čaje , Čokoláda pokrm bohů a Rostlinné omamné drogy .

Jan Volný (6)

Narozen 12.9.1886 v Lukavci ve Slezsku, zemřel 5.1.1955. PhDr., středoškolský profesor, filolog, dialektolog, německo-český slovník a naopak a učebnice němčiny.

Jan Vinter (5)

Publikace o práci s dřevem.

Jan Van Rijckenborgh (8)

Nizozem. rosikrucián a hermetický gnostik.

Jan Štoček (4)

Kapitán odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.

Jan Štěpán (8)

Narozen 22. 5. 1858 v Pecce, zemřel 24. 1. 1914 v Třebíči. Středoškolský profesor, vydal německé slovníky.

Jan Spálený (4)

Jan Spálený je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý svým významným přínosem pro českou hudební scénu. Uznáván je zejména jako lídr skupiny ASPM , kterou založil v 60. letech 20. století. V jeho tvorbě se často prolínají prvky rocku, jazzu a blues a po několik desetiletí se významně podílel na formování zvuku české hudby. Spáleného kariéra se vyznačuje řadou úspěšných alb a spoluprací s dalšími umělci. Je známý také svou hrou na trubku a osobitým vokálním stylem. Během své kariéry získal Jan Spálený uznání za svůj umělecký přínos a zůstává respektovanou osobností českého hudebního průmyslu.

Jan Šimon Fiala (6)

Narozen 17. 12. 1936 v Brně, zemřel 9. 6. 2004 v Praze. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.

Jan Šíma (8)

Mgr., vysokoškolský pedagog, zaměřený na sportovní management a marketing.

Jan Rokyta (9)

Jan Rokyta byl český hudebník-multiinstrumentalista a rozhlasový redaktor. Od roku 1955 působil jako externí pracovník Československého rozhlasu Ostrava, kde se se svými zkušenými kolegy Věrou Šejvlovou, Jaromírem Dadákem a Dr. Ivo Stolaříkem se věnoval terénním záznamům autentických lidových projevů v etnografických oblastech Valašska a Horných Kysuc. Při studiu hornické průmyslové školy působil příležitostně jako cimbalista v kapele Vsacká Pětka, během pozdějšího studia na Vysoké škole báňské působil v Cimbálové muzice VŠB. v roce 1958 patřil mezi zakládající členy Cimbálové muziky Technik, jíž byl po celou dobu její existence také uměleckým vedoucím, cimbalistou a kontrabasistou. V letech 1970 až 1980 působil multiinstrumentalista a hudební upravovatel v souboru Pražských madrigalistů, se kterým koncertoval ve většině zemí Evropy, Kanadě a USA. V letech 1980-1998 byl hudebním redaktorem Československého a později Českého rozhlasu v Ostravě, kde se spolu se svým kolegou Dr. Jaromírem Gelnarem podílel na systematickém mapování folklorních těles a sólistů z tehdejšího Severomoravského kraje. V období let 1970-1996 upravoval lidové písně rozhlasové natáčení Cimbálové muziky Technik, která v této etapě působila jako dvorní folklorní těleso Československého rozhlasu Ostrava. K nejvýznamnějším počinům rozhlasové prvovýroby patří nahrávky s valašskými zpěváky Jarmilou Šulákovou a Josefem Lažou. Jan Rokyta a jeho CM Technik ovšem spolupracovali s celou řadou dalších lidových zpěváků, k těm nejvýznamnějším patří Naděžda Vahalíková, sestry Žabkovy, Martin Hrbáč, Luboš Holý, Dušan Holý, Pavel Jurkovič, Václav Harnoš, Martin Zálešák nebo Pavel Ptáček. Jan Rokyta se podílel na přípravě několika hudebních festivalů: byl členem programové rady Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice , připravoval pořady pro Rožnovské slavnosti, Hudecké dny Slávka Volavého a Fest...

Jan Randák (3)

PhDr. Jan Randák, Ph.D., působí v Ústavu českých dějin FF UK v Praze. Zabývá se především obdobím formování novodobého českého národa v první polovině 19. století, obdobím let 1848/49 v českých zemích a historickými a národními mýty české společnosti v průběhu 19. a 20. století. Je autorem monografie Kult mrtvých. Smrt a umírání v revoluci 1848, Praha 2007. Spolu s P. Kourou vydal v roce 2008 sborník Hrdinství a zbabělost v české politické kultuře 19. a 20. století, společně s A. Novákem editoval v roce 2008 publikaci K čemu dnes humanitní vědy.