10201–10260 z 147346 Autoři
Niccolò Paganini (8)
Niccolò Paganini byl italský houslista, violista, kytarista a skladatel, všeobecně považovaný za jednoho z největších houslových virtuózů všech dob. Paganini se narodil 27. října 1782 v Janově a jeho výjimečný talent se projevoval již od útlého věku. Hudbě se učil od svého otce a poté studoval u různých místních hudebníků. V 16 letech se vydal na profesionální dráhu.
Více od autora
Niall Ferguson (7)
Niall Campbell Douglas Ferguson je britský historik skotského původu. Je profesorem na Harvardově univerzitě a pracuje rovněž jako výzkumný pracovník na univerzitě v Oxfordu a na Hooverově institutu Stanfordovy univerzity. Specializuje se na oblast ekonomické historie a mezinárodních vztahů . Časopis Foreign Policy jej v letech 2005, 2009 i 2010 zařadil mezi 100 nejvlivnějších intelektuálů světa. Jako komentátor přispíval do Sunday Telegraph, Financial Times a časopisu Newsweek. V Británii byl znám jako thatcherovec, v USA podporuje republikánskou stranu. Jeho první manželkou byla redaktorka Susan Douglas, s níž má tři děti a rozvedl se s ní v roce 2011. V září téhož roku se oženil se svojí druhou a současnou manželkou, aktivistkou a političkou Ayaan Hirsi Aliovou.
Více od autora
Neil Richards (7)
Anglický producent a autor filmových scénářů a scénářů k počítačovým hrám. Ve spolupráci s Matthewem Costellem píše detektivní romány.
Více od autora
Nathalie Petit (8)
Francouzská novinářka, koučka a osobní trenérka. Zabývá se neurovědou.
Více od autora
Natalia Orlova (9)
Lingvistka a pedagožka zaměřená na angličtinu, ruštinu a didaktiku výuky cizích jazyků. Od roku 2001 působí v České republice. Autorka česky, rusky a anglicky psaných prací z oboru, autorka učebnic ruštiny a angličtiny. Publikačně činná od roku 1989.
Více od autora
Nalini Singh (8)
Nalini Singh je novozélandská spisovatelka, kterou si vždy přála být. Než se však k tomuto cíli dobrala, stačila vystudovat práva, protože ji, jak sama vzpomíná, nijak nelákala dráha chudého, trpícího umělce. Po krátkém čase, kdy pracovala jako právnička, vydala svou první romantickou novelu a od toho okamžiku už nebylo cesty zpátky. V současné době se jí právě psaní a cestování stalo únikem z povrchního a spotřebního životního stylu. Na svém kontě má už řadu knížek, které si svým humorem a porozuměním pro ženské problémy získaly přízeň čtenářek po celém světě.
Více od autora
Motörhead (9)
Motörhead byla zásadní britská rocková skupina, kterou v roce 1975 založil baskytarista, zpěvák a skladatel Ian Fraser Kilmister, všeobecně známý jako Lemmy. Skupina je často považována za předchůdce nebo jednoho z prvních členů nové vlny britského heavy metalu, která na přelomu 70. a 80. let 20. století znovu oživila heavy metal. Motörhead 's hudba se vyznačuje rychlým tempem a agresivitou, kombinuje prvky heavy metalu, punk rocku a klasického rock'n'rollu. Jejich zvuk byl hlasitý, rychlý a přímočarý, přičemž charakteristickým rysem se stal Lemmyho chraplavý styl zpěvu.
Více od autora
Morus (3)
Vlastním jménem Richard Lewinsohn, německý novinář a spisovatel, píšící většinou pod jmény Morus a Campanella. Před nacismem emigroval nejprve do Paříže, později do Brazílie, kde učil v Rio de Janeiru; v roce 1952 se vrátil do Paříže. Zemřel v Madridu.
Více od autora
Monika Stehlíková (7)
Narozena 15. 9. 1976. Mgr., MBA, bohemistka, pedagožka, psycholožka a lektorka, zaměřená na učení všímavosti.
Více od autora
Monika Nevolová (7)
Mgr., psycholožka, redaktorka lifestyle magazínů, televizní dramaturgyně, věnuje se koučinku poradenství v osobnostním rozvoji.
Více od autora
Monika Dreykorn (6)
Německá historička a germanistka, žurnalistka a poradkyně v oboru PR, práce z oblasti umění, historie a kultury.
Více od autora
Miroslav Zeman (8)
Miroslav Zeman je bývalý československý reprezentant v řecko-římském zápasu. V roce 1968 na olympijských hrách v Mexiku vybojoval v kategorii do 52 kg bronzovou medaili a v roce 1972 na hrách v Mnichově vypadl ve stejné kategorii v pátém kole. Šestkrát se stal mistrem Československa.
Více od autora
Miroslav Tejchman (8)
Miroslav Tejchman je český historik, specialista na dějiny Balkánu. Od absolutoria na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze působil takřka celý svůj profesní život v Československé akademii věd, resp. Akademii věd České republiky, nejprve v rámci Ústavu dějin evropských socialistických zemí, naposledy v Historickém ústavu. Je považován za průkopníka českého bádání o rumunských dějinách, zejména pak pro období druhé světové války, a zabývá se též dějinami Jugoslávie i Balkánu jako celku. Po řadu let vedl redakci časopisu Slovanský přehled, v první polovině 90. let externě přednášel na FF UK, později tři roky na Institutu základů vzdělanosti a od roku 2004 na Fakultě sociálních věd UK. Je předsedou Českého komitétu balkanistů, místopředsedou Společné komise historiků České republiky a Rumunska a členem dalších odborných kolegií. Kromě vlastních publikací se podílel na řadě syntetických děl k dějinám balkánských zemí a problematice Východního bloku a je autorem překladů několika zahraničních prací. Má bratra Jaroslava, který vyučoval fyziku na Gymnáziu Budějovická.
Více od autora
Miroslav Rada (5)
Miroslav Rada byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog. Kromě obrazů sakrálních, které nakreslil pro církevní prostory nejen v Česku, ale i v zahraničí, maluje obrazy také se světskou tematikou a ilustruje i knížky . V letech 1945 až 1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy pod vedením Cyrila Boudy, Karla Lidického či Martina Salcmana. Byl členem uskupení „Proměna“, s nímž absolvoval několik výstav, ale od roku 1962 vystavuje samostatně, a to jak v Česku, tak také v zahraničí . Výtvarné práce realizované Miroslavem Radou:
Více od autora
Miroslav Oplt (4)
Miroslav Oplt učil jazyk, literaturu a dějiny Indonésie na univerzitě také překládal malajské pantuny a do češtiny převedl knihu Na břehu řeky Bekasi nyní již zesnulého spisovatele Pramoedya Ananta Toer a povídku Piké na rubáš od Idrus . Milovníci dálek a jiných zvyků ho ale především znali jako autora poutavých knih Hledání Indonésie a Návraty na Bali. Díky obsáhlým pasážím o dějinách, kultuře a literatuře země byly tyto cestopisy ještě na konci devadesátých let skoro jedinými zdroji podrobnějších informacích o Indonésii. Od té doby se ale situace naštěstí změnila a Indonésie přestala být tou velkou neznámou
Více od autora
Miroslav Neumann (6)
Miroslav Neumann , prozaik, romanopisec, redaktor, autor literatury faktu o odbojovém hnutí, scénáře. Po absolvování hotelové školy byl recepčním. V době protektorátu byl členem zpravodajské služby 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky. Po válce byl předsedou Sdružení československých partyzánů v Holešově a pracoval v otcově podniku, od roku 1951 byl řidičem z povolání. Pro Českou televizi byl podle jeho předlohy natočen seriál Legenda o živých a mrtvých a Muž, který nesmí zemřít. Historie Kronika žhavých dnů vyšla v roce 1998, v roce 2005 vyšlo Ve stínu hákového kříže: kapitoly z historie protinacistického odboje na Holešovsku a v roce 2007 Za velkou šedou zdí. Dále napsal Partyzáni vzpomínají, Byla kdysi válka, Valaši v odboji a rebeliích a Vyslanci svobody. Spolupracoval se spisovatelem Pavlem Hejcmanem na řadě románů. Je autorem článků v odborném a regionálním tisku.
Více od autora
Miroslav Marada (8)
Narozen 3. 10. 1971. RNDr., Ph.D., geograf, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru sociální a ekonomická geografie, specializace na geografie dopravních systémů, hierarchii dopravních sítí a uzlů v Česku, studium vlivu dopravních sítí a dopravní dostupnosti na regionální a lokální rozvoj.
Více od autora
Miroslav Kocián (7)
Narozen 16.6.1962 v Čeladné. Ing., vydavatel a redaktor, překlady povídek a románů žánrů sci-fi, fantasy, horor a krimi. Též práce z oboru teraristiky.
Více od autora
Miroslav Kapinus (5)
Narozen 1. 1. 1932 v Blížkovicích u Moravských Budějovic, zemřel 30. 11. 2012 v Uherském Hradišti. Učitel, básník, publicista, překladatel, kulturně-osvětový pracovník.
Více od autora
Miroslav Huptych (6)
Miroslav Huptych je český básník, výtvarník a arteterapeut. Kromě své úspěšné literární tvorby se věnuje i výtvarné činnosti. Svými kolážemi a fotomontážemi ilustroval řadu knih a nástěnných kalendářů. M. H. se vyučil mechanikem v odborném učilišti Tesly Hloubětín v Praze 1968–1971. V letech 1972–1980 byl zaměstnán v pražské nemocnici Na Bulovce a večerně vystudoval střední zdravotní školu . V letech 1980–1991 pracoval na Psychiatrické klinice 2. fakultní nemocnice v Praze jako zdravotní bratr. V letech 1992–1997 absolvoval psychoterapeutický výcvik a v letech 1997–2001 bakalářské studium psychologie a arteterapie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity . V letech 1991– 2001 pracoval jako terapeut na lůžkové části Krizového centra a na Lince důvěry v Regionálním institutu ambulantních psycho-sociálních služeb , v letech 2001–2003 v terapeutické komunitě Magdaléna pro léčbu drogově závislých . Od roku 2003 je ve svobodném povolání a věnuje se výtvarné, literární a vzdělávací činnosti. V roce 2005 založil Institut pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice. Působí jako lektor a supervizor arteterapeutických kurzů a výcviků. Řadu let byl místopředsedou České arteterapeutické asociace a šéfredaktorem časopisu arteterapie. Literární tvorba: Poezie: Srdcový střelec ; Zvěrokruh , Názorný přírodopis tajnokřídlých ; Tarot a trakaře , Noční linka důvěry , List za listem Knížka autorských aforismů a gregerií: Hodinky s ohňostrojem Uspořádal a vydal: Černá slepice aneb Kterak se líhne bazalíček, jenž do domu štěstí přináší ; Pegasovo poučení. Antologie české poezie 1945–2000 ; Ne...
Více od autora
Miroslav Drozda (8)
Narozen 1.10.1924 v Suchdole nad Lužnicí, zemřel 8.4.1990 v Praze. PhDr., DrSc., profesor ruské a sovětské literatury, literární historik a politický publicista, spisy z oboru.
Více od autora
Mirko Frýba (6)
Mirko Frýba se narodil roku 1943 v Praze, studoval psychologii na Univerzitě Karlově, načež se věnoval výzkumu technik meditace od roku 1967 jako mnich v Indii, Barmě a na Srí Lance. V letech sedmdesátých a osmdesátých pracoval jako psychoterapeut ve Švýcarsku, přednášel klinickou psychologii a metodologii výzkumu na Univerzitě v Bernu, hostoval též na univerzitách v Kostnici, Oxfordu, Římě, Curychu a Peradeniya na Sri Lance. V letech devadesátých působil opět ve své staré vlasti jako docent psychologie v Brně a Olomouci. Mirko Frýba publikoval především vědecké práce v němčině a angličtině, českým čtenářům jsou známé jeho knihy Abhidhamma – Základy meditativní psychoterapie a psychohygieny a Opravdové přátelství dle nauky Buddhovy . Jeho nejnovější kniha Umění žít šťastně – Buddhova Abhidhamma v praxi meditace a zvládání života vyšla v nakladatelství Argo . Od roku 1998 žije Mirko Frýba na Srí Lance jako buddhistický mnich se jménem Bhikkhu Kusala Ánanda. Ve své funkci Áyukusala Thery se věnuje především praktickému výcviku mnichů a mnišek. Na zakončení své poslední návštěvy v Evropě ordinoval sedm nových sámanerů a jednu sámanerí, kteří s ním pro další výcvik odjeli na Srí Lanku.
Více od autora
Miloslav Stibor (6)
Miloslav Stibor byl významný český fotograf a vysokoškolský pedagog. Jeho hlavní tvorba probíhala v 60. a 70. letech 20. století, kdy vytvářel zejména řady na svou dobu převratných fotografických aktů a prostých krajinářských záběrů. Byl držitelem prestižního ocenění MFIAP, které uděluje Mezinárodní federace umělecké fotografie. Stibor patřil mezi nejvýznamnější české fotografy lidského těla. Nepřehlédnutelná byla i jeho činnost pedagogická, v rámci které ovlivnil několik generací českých umělců. Jeho učebnice fotografie pro lidové školy umění patřila před rokem 1989 mezi základní zdroje informací pro začínající autory. Vyrůstal v rodině vysokého důstojníka československé armády, bývalého člena Československých legií v Rusku. Za první republiky dlouhodobě žil na Slovensku, zejména v Martině a Štúrovu. V roce 1951 absolvoval katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci . Mezi roky 1952–1960 vyučoval deskriptivní geometrii na gymnáziu v Olomouci. V roce 1960 prosadil založení Lidové školy umění v Olomouci, kterou vedl až do roku 1987. V období 1979–1990 působil na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. V letech 1990–2007 přednášel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě předměty Fotografie plastiky a architektury, Akt a Základní principy osvětlování. Zvětšovat jej naučil otec ve 30. letech 20. století. Soustavně fotografoval od svých vysokoškolských studií – nejprve reportáže, později zátiší a portréty, na konci 50. let přesunul svůj zájem k lidskému tělu. V letech 1968–1969 realizoval cyklus 15 fotografií pro Henryho Millera, které se svou erotičností výrazně odlišovaly od tehdejší hlavní linie českého fotografického aktu. Od 70. let se věnoval lyrickým aktům volně inspirovaným antickou mytologií. Od 80. let se v jeho fotografiích sporadicky objevují i mužské akty. Stibor začínal s aparátem značky Voigtländer na formát negativu 6x9...
Více od autora
Miloslav Kincl (8)
Doc. RNDr. Miloslav Kincl, DrSc., . Docent katedry biologie, literatura z oboru botaniky.
Více od autora
Miloslav Hnátek (8)
Narozen 1965. Mgr., matematik a ing. ekonomie, práce z daňového poradenství.
Více od autora
Miloslav Disman (6)
Miloslav Disman byl divadelní a rozhlasový režisér, dramaturg a pedagog. Za svou režijní rozhlasovou činnost, především za rozvíjení estetické výchovy mládeže, obdržel v roce 1953 Řád práce, u příležitosti 60. narozenin titul zasloužilý umělec a v listopadu 1966 Československou cenu míru. Disman pocházel z Bělé pod Bezdězem. Jeho otec městský důchodní Dr. Bedřich Disman byl v Bělé pod Bezdězem aktivním členem místního odboru Matice školské, starostou místního odboru Pojizerské sokolské župy Fügnerovy, působil ve výboru obecního zastupitelstva a jako revizor v Úvěrním spolku. Veřejně se angažoval i jako člen místního antiklerikálního sdružení Volná myšlenka . Syn Miloslav Disman vystudoval v letech 1918-1920 Vyšší reálku v Jičíně, později v Praze; v rozmezí let 1922-1927 složil odborné učitelské zkoušky; 1930-1932 vystudoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze. V letech 1922-1930 působil jako učitel, odborný učitel a správce českých menšinových obecných škol v Novém Boru, ve Mšeném nad Nisou, v Bělé pod Bezdězem, v Náhlově pod Ještědem a v Dolní Poustevně. Zapojil se také do tzv. menšinářské a hraničářské práce: nejprve jezdil se zájezdy do pohraničí s „Maňáskovou scénou“, spolupracoval s první školou lužických dětí, kterou v Bělé pod Bezdězem zřídil známý hraničářský pracovník Josef Maštálko, s Frantou Kocourkem, Prokopem Domorázkem, s hercem Vaškem Tréglem, tajemníkem Národního divadla Procházkou, herci Sárou, Schettinou a členy kroužku studentů v Bělé pod Bezdězem, pokračoval vlastní prací na menšinových školách v severočeském pohraničí v dramatických a pěveckých kroužcích a s družinou dětí pokusného tábora dorostu Československého Červeného kříže v Bojanovicích u Znojma. Od března 1930 pokračoval na pokusných školách v Michli...
Více od autora
Miloš Noll (7)
Miloš Noll byl malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a filmový scenárista. Miloš Noll studoval na Státní grafické škole v Praze, ve Škole umění ve Zlíně, v letech 1945 – 1950 na UMPRUM v Praze . Už na zlínské škole se dostal do kontaktu se surrealismem, později v Praze se připojil ke spořilovské surrealistické skupině a hlásil se k tomuto odkazu trvale ve své volné tvorbě. Po studiu se začal uplatňovat v různých oborech užitého umění: novinová kresba, karikatura, kreslený humor, scénografie, typografie, plakáty a ilustrace. Byl výtvarným redaktorem World Student News , přispíval do Literárních novin , začal soustavně pracovat jako výtvarník, scénograf, později i scenárista pro Čs. televizi. Setkání a přátelství s režisérem Evaldem Schormem zahájilo jeho trvalejší spolupráci s filmem. Po několika krátkých televizních filmech natočili v roce 1966 podle společného scénáře v režii E. Schorma film „Gramo Von balet“, kombinující baletní projev s výtvarnou animací . Z podobné spolupráce s režisérem Ladislavem Rychmanem vznikl pro Laternu magiku filmově-scénický balet „Rondo“ . Řada scénářů k animovaným i hraným filmům pro Čs. televizi, Laternu magiku a Krátký film byla výsledkem blízké spolupráce s režisérem Pavlem Hoblem. V tehdejší době se podařilo realizovat jen některé scénáře: kupř. 26 dílů animovaného filmu „Jedna plus jedna“ a celovečerní film „Třicet panen a Pythagoras“ . Jako scenárista a výtvarník připravil animovaný seriál „Jak se chytají rusalky“ . Z jeho posledních prací pro animovaný film lze uvést „O vodníkovi Čepečkovi“...
Více od autora
Miloš Matula (9)
Duchovní učitel, terapeut, spisovatel, žurnalista, filmový a hudební producent, ale také reklamní a PR specialista... "Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla" „Odmalička jsem při pohledu na noční oblohu plnou hvězd tušil, že všechno je nám jinak předkládáno. První silný impuls přišel během spolupráce s Barbrou Streisandovou na filmu Yentl, který se tady u nás v roce 1982 natáčel. Když jsem poprvé slyšel při natáčení její píseň „Where is it written?", bylo to, jako kdyby se uvnitř mne samého něco otevřelo. Docenil jsem to a pochopil ale až mnohem později, neboť jsem ještě musel ujít pěkný kus cesty… Dalším impulsem bylo v polovině osmdesátých let setkání s postavou české šlechtičny a léčitelky 13. století Zdislavou z Lemberka v románu Aleny Vrbové, na základě něhož jsem po revoluci vyprodukoval stejnojmenný film a věřím, se stal jedním z podkladů pro Zdislavinu kanonizaci. A posledním, třetím a velkým impulsem bylo, když jsem se v roce 1988 dostal pod dojmem jistého vztahu na zásadní životní křižovatku s otázkou: pokračovat nebo nepokračovat? Tehdy jsem pocítil NĚCO, co se nedá slovy vyjádřit. Absolutní LÁSKA. A to změnilo běh mého života…"
Více od autora
Miloš Krejčí (5)
Miloš Krejčí . Zahraniční redaktor Rudého práva, autor cestopisů a reportáží. Pod pseudonymem Kamil Šimon psal dobrodružné příběhy z exotického prostředí určené především mládeži, pod vlastním jménem politologické práce, většinou v duchu tehdejší oficiální ideologie. Dva roky navštěvoval veřejnou obchodní školu, poté v roce 1939 začal pracovat jako dělník, nejprve v cukrovaru, pak u firmy Baťa, od roku 1940 byl zaměstnán v různých průmyslových a obchodních podnicích jako úředník. V letech 1946 - 1947 studoval při zaměstnání tři semestry Vysoké školy sociální a politické, roku 1948 přešel do zahraničního obchodu. V letech 1955 - 1960 působil jako konsul v Kapském Městě a Johannesburgu. V letech 1963 - 1966 ředitel čs. -britské společnosti Poldi Import Export, Rhodesia Ltd.., Salisbury. Od 1966 do 1969 byl ředitelem čs. libyjské společnosti Shericor, Tripolis. Od roku 1970 redaktorem zahraniční rubriky Rudého práva, jako zahraniční zpravodaj ve Washingtonu . Po návratu dokončil postgraduální studium na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. Za dvacet let zahraničního pobytu viděl šedesát sedm zemí ze čtyř světadílů, z toho osm let žil v Africe. Zemřel 1. března 2011 ve věku devadesáti let.
Více od autora
Miloš Dokulil (6)
Miloš Dokulil byl český lingvista, odborník v oblasti slovotvorby. Dle českého jazykovědce Karla Hausenblase byl dr. Miloš Dokulil „jedním z nejvýznamnějších lingvistů-bohemistů poválečného období“. Narodil se 5. července 1912 v obci Ctidružice. Základní školu a gymnázium absolvoval v Třebíči. V roce 1931 začal studovat na Masarykově univerzitě v Brně. Spolu s ním studovali lingvisté Alois Jedlička a Josef Hrabák. Studovali bohemistiku, slavistiku, germanistiku a indoeuropeistiku. V roce 1936 odešel do Kodaně, kde pokračoval ve výzkumu jazyků. Následně začal pracoval jako středoškolský učitel v Brně, následně pak v Jihlavě a mezi lety 1939 a 1948 působil v Novém Městě na Moravě. Několik let také vyučoval dánštinu v Brně na Masarykově univerzitě. Po druhé světové válce, v roce 1948 začal na pozvání českého akademika prof. Bohuslava Havránka pracovat v nově zřízeném Ústavu českého jazyka Československé akademie věd v Praze. V tomto období se přestěhoval natrvalo do Prahy, avšak dle prof. Františka Daneše a i Bohuslava Havránka zůstal i nadále moravským patriotem. Dne 1. července 1970 byl pak dle vyjádření Bohuslava Havránka ustanoven prozatímním vedoucím ÚJČ AV ČR. Zemřel 2. listopadu 2002. Dne 8. listopadu byl pohřben na Strašnickém hřbitově v Praze. Jeho hlavní prací je dvoudílná monografie o české slovotvorbě: Tvoření slov v češtině 1 , Praha 1962 a Tvoření slov v češtině 2 , Praha, 1967. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miloš Dokulil na polské Wikipedii.
Více od autora
Miloš Bohuslav Volf (6)
Narozen 23. 4. 1915 v Praze, zemřel 28. 3. 1983. RNDr., chemik, publikace z oboru botaniky a sklářství, autor knih o sklu jako materiálu, redaktor čaospis Sklář a keramik, tlumočil pro Pražskou informační službu v několika jazycích.
Více od autora
Milan Vašíček (6)
Narozen v roce 1935, zemřel v srpnu 2007 v Lipníku nad Bečvou. Ornitolog, specialista na papoušky, práce z oboru.
Více od autora
Milan Smolík (3)
Reportér, prozaik, novinář, scénárista. 1945 maturoval na pražském reálném gymnáziu a dva roky studoval na lékařské fakultě KU, 1952 - 54 na filozofické fakultě KU . Prošel řadou zaměstnání. Krátce v Lidových novinách, 1952-53 tajemník pobočky SČS v Ostravě, 1953-56 redaktor Květů, 1956-59 redaktor měsíčníku Plamen. 1967-68 svobodné povolání, od 1973 v invalidním důchodu. Publikoval od 1945 v Mladé frontě, Světu práce, Lidových novinách, Květech, Čs. vojáku, LN, Plameni, Čs. rozhlasu aj. Autor scénářů televizních her a spoluautor scénářů filmů. Z díla: Andaluská romance , Pevnost na písku , Bezděčné kresby aj. 1970 - 1990 zakázán.
Více od autora
Milan Polášek (4)
Ing.Milan Polášek – zakladatel jogy v Československu a na Slovensku.
Více od autora
Milan Morávek (6)
Milan MORÁVEK – lékař, psychiatr a publicista. Již během studií na lékařské fakultě UK pracoval v Ústavu letecké fyziologie, v 60. letech se stal vedoucím pracovníkem v Ústavu leteckého zdravotnictví. Od začátku 70. let byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze . Ve druhé polovině 60. let publikoval časopisecky eseje a články o problematice vědomí a řeči i vlastní prózy. V téže době navázal spolupráci s filmaři. Jako odborný poradce se podílel na Polákově sci-fi dramatu Ikarie XB 1 a Schormově a Špátově anketním dokumentu Zrcadlení . V několika filmech hrál menší a epizodní role: netradiční psychiatr a manžel v psychologickém dramatu E. Schorma Návrat ztraceného syna , sluha Tomáš v Krškově komedii Poslední růže od Casanovy a kněz v Polákově válečném dramatu Nebeští jezdci , vězeňský psychiatr v Matějkově dramatu Nahota . Podle jeho námětu natočil E. Schorm tv. inscenaci Rozhovory .
Více od autora
Milan Majtán (6)
Slovenský jazykovědec, věnoval se především oblasti onomastiky, výzkumu dějin slovenského jazyka a dialektologie.
Více od autora
Milan Kopecký (6)
Narozen 14.5.1925 v Brně, zemřel 17.9.2006. PhDr., CSc., profesor české literatury, komeniolog, publikační a redakční činnost v oboru.
Více od autora
Milan Knížák (8)
Milan Knížák je český výtvarník, hudebník a performer, člen mezinárodního hnutí Fluxus. V letech 1990-1997 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze , od roku 1999 do května 2011 jako ředitel Národní galerie v Praze. V letech 1989–2015 byl vedoucím Ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho aktivity zahrnují akce, výtvarné umění, architekturu, design, módu, básně, fotografie a hudbu. Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni. Jeho matka byla Emilie Knížáková, otec Karel Knížák byl řídicím učitelem na měšťanské škole v Blovicích, kde vyučoval také kreslení. V roce 1945 odešel s rodinou na výzvu vlády učit do pohraničí – do Mariánských Lázní, kde začal chodit Milan Knížák do školy. Karel Knížák byl také malířem – krajinářem. Matka byla úřednicí. V roce 1957 maturoval na gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní a poté nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor výtvarná výchova – ruština. Podle jeho slov se jednalo o kompromis mezi jeho přáním malovat a přáním rodičů, později školu opustil. Poté se stal pomocným dělníkem v PKOJF. Později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou také později opustil. Pak rok studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Studia po prvním roce zanechal. Poprvé vystavoval v roce 1958 v Mariánských Lázních. Na začátku šedesátých let začal vytvářet své první aktivity – happeningy, jako např. Ceremonie z roku 1968 a Kamenný obřad v roce 1971, dále se věnoval tvorbě objektů, např. Tělo a socha z roku 1963 a různým instalacím tzv. environments na ulicích a ve dvorech Prahy, především na Novém Světě, kde tvořil v atelieru v domě č. 19. v roce 1962. Společně s přáteli založil skupinu Aktuální umění , která někdy kolem roku 1966 slovo umění vypustila z názvu a užívala jen označení Aktual. Známé a již zdokumentované jsou jejich akce na Novém Světě v Praze a Demonstrace Jednoho . V roce 1965 byl přijat do Svazu československ...
Více od autora
Milan Fibiger (5)
Milan Fibiger je český akademický malíř, ilustrátor, grafik a hudebník. Milan Fibiger vystudoval v Praze na Střední uměleckoprůmyslové škole v letech 1979–1983 propagační grafiku a následně v letech 1984–1990 u profesora Jiřího Šalamouna ilustraci a grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je autorem obálek a ilustrací knih žánru sci-fi a dobrodružných, hororových a pohádkových knih. Používá klasické malířské techniky. Vystavuje pravidelně doma i v zahraničí. Je také rockovým hudebníkem. Hraje na basovou, elektrickou a akustickou kytaru a na některých hudebních projektech se podílí i autorsky. Se skupinou Ohnivá voda vydal CD, kde složil všech čtrnáct písní. Nyní působí ve skupině Rollover. Žije v Praze Od Akademie Science Fiction, Fantasy a Hororu obdržel v letech 2002, 2003 a 2007 cenu Výtvarník roku.
Více od autora
Milan Exner (7)
Jeho nejvlastnějším zájmem je česká poezie a interpretace uměleckých textů z pohledu především psychoanalytické literární vědy. Beletristická tvorba zahrnuje jak poezii, tak prózu. Jde o rozsáhlejší lyricko-epické skladby i drobnou lyriku písňového typu, novelu i román. Prozaik a básník, narodil se roku 1950 v Liberci, kde dodnes žije. Absolvoval pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, poté získal doktorát v oboru literárních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde absolvoval i doktorandské studium a v roce 2003 úspěšně habilitoval v oboru estetiky. Bibliografie 1987 Struktura štěstí, Severočeské nakladatelství 1989 A přece zázrak chtít, Severočeské nakladatelství 1998 Poezie Z, Torst 2002 Aktanty a nevědomí, Technická univerzita v Liberci 2002 ArteMiss, Kalendář Liberecka 2002 Svatoušek, Petrov 2003 Kantova růže, Petrov 2005 Oblast stínu, Petrov
Více od autora
Milan Daniel (4)
Narodil se 14.6.1931 v Horažďovicích. Vystudoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity obor zoologie-parazitologie. Pracoval jako vedoucí vědecký pracovník Parazitologického ústavu ČSAV v oboru výzkumu cizopasných členovců, jejich ekologie, zoogeografie a významu v přenosu nákaz. Zúčastnil se řady expedic, které studovaly přírodní ohniskovost nákaz a problémy lékařské geografie v zemích jihovýchodní Evropy . Studijně navštívil Skalnaté hory , byl členem I. a II. čs. expedice do Hindúkuše a III. čs.expedice do Himálaje . Pracoval v Afganistánu , Ugandě a na Kubě . Je autorem a spoluautorem více než 160 vědeckých prací zveřejněných v čs. i zahraničním tisku a velkého počtu odborných pojednání a popularizačních článků. Spolupracoval také na přípravě řady relací Čs.Rozhlasu i Čs.televize.
Více od autora
Milan Balda (4)
Milan Balda je český vysokoškolský pedagog a výzkumný pracovník z oblasti technické kybernetiky, dlouholetý vedoucí katedry automatického řízení Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Maturoval na plzeňské reálce v roce 1942, ale na strojní fakultě ČVUT mohl začít studovat až po znovuotevření českých vysokých škol. Už v době studia se zajímal o problematiku měření a regulace a fakulta, na níž studoval, se pak stala jeho celoživotním působištěm. V roce 1954 obhájil disertační práci Modelování regulačních obvodů. V roce 1958 byl jmenován docentem a byl pověřen vedením nově založené katedry automatického řízení, na jejímž vzniku se podílel. Kromě formování výuky tohoto oboru, zaměřeného na využití matematických metod a modelů, bylo pro katedru nezbytné mít k dispozici co nejmodernější vybavení: měřicí a regulační přístroje, analogové počítače, v roce 1966 se Milanu Baldovi podařilo získat první číslicový počítač na strojní fakultě. Od roku 1965 byl na katedře zaveden nový samostatný obor inženýrského studia „Přístrojová, regulační a automatizační technika“ a v roce 1974 obor „Automatizované systémy řízení“. Pro odbornou úroveň katedry byla důležitá i účast ve výzkumných projektech. V letech 1965 až 1975 byl pod vedením Milana Baldy řešen výzkum fluidikových prvků pro řídicí systémy . Jeho výsledky promítl Milan Balda do své doktorské disertační práce, kterou obhájil v roce 1974. V roce 1977 byl jmenován profesorem. V dalších letech se pak Milan Balda věnoval především rozvoji a pojetí výuky disciplín technické kybernetiky, včetně vedení vědeckých aspirantů. Katedru automatického řízení vedl až do roku 1990. Některé knižní publikace:...
Více od autora
Míla Doleželová (9)
Míla Doleželová, vlastním jménem Bohumila Doleželová , byla akademická malířka, jejímž hlavním tématem byli cikáni, jejich emocionální život a s nimi spojená témata. Žila a zemřela na Vysočině, kde po ní zůstalo monumentální dílo sestávající jednak z fresek , jednak z nesčetného množství olejomaleb a grafik. Známé jsou i její ilustrace k Příběhům dávné Indie a k cikánským pohádkám, které vyšly pod názvem Zpívající housle. Narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově. Ve 14 letech odešla do učení na dámskou kloboučnici. Poté pracovala v Prostějově a v Plzni, kde u své tety přežila válku. V roce 1945 začala navštěvovat Státní grafickou školu v Praze, té však po roce studia zanechala. V roce 1946 byla přijata do druhého ročníku AVU , ke studiu jí byl udělen dispens, který jí z důvodu vysokého nadání povoloval studium navzdory tomu, že neměla maturitu. Studia dokončila v roce 1950 a následující čtyři roky působila na AVU jako odborná asistentka. Od roku 1954 se věnovala především olejomalbě, roku 1957 pak podnikla na východním Slovensku etnografické bádání o životě Romů. Z AVU na vlastní žádost odešla a od roku 1957 s Jiřím Marešem, svým pozdějším manželem , a maminkou žila v bývalé cihelně u obce Jihlávka. V roce 1961 se všichni přestěhovali do malé vesničky Klatovec nedaleko Javořice, v centrální části Vysočiny. V tomto období se celá rodina potýkala s velkými materiálními problémy. V domě nebyla zavedena ani voda, ani elektřina, Doleželová se však v samotě Vysočiny našla, z tohoto období pochází největší množství olejomaleb a kreseb. V té době také měla první výstavy, v Klatovci oba malíře navštěvovala řada umělců. V 50. a 60. letech se ústředním tématem tvorby stali Romové. V roce 1967 byla přijata do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny. Zlom nastal po její souborné výstavě v Galerii Vyso...
Více od autora
Miguel Delibes (6)
Miguel Delibes Setién byl španělský romanopisec a od roku 1975 člen Španělské královské akademie. Zprvu se živil jako sloupkař a novinář v deníku El Norte de Castilla, které později řídil, dokud se postupně nezačal věnovat v první řadě svým románům. Delibes byl velkým znalcem kastilského rurálního prostředí, jeho flóry a fauny, a také příznivcem lovu. Byl jedním z nejoceňovanějších španělských autorů doby po občanské válce ; množství jeho děl bylo zdramatizováno nebo sloužilo za předlohu filmovým projektům . V roce 1946 se oženil s Ángeles de Castro, se kterou měl sedm dětí. Od roku 1998 trpěl rakovinou, což mu znemožňovalo pokračovat v práci.
Více od autora
Middle Of The Road (2)
Middle of the Road byla skotská popová skupina, která dosáhla značného úspěchu na počátku 70. let. Nejvíce je proslavil jejich hit "Chirpy Chirpy Cheep Cheep", který se umístil na předních místech hitparád na různých mezinárodních trzích. Skupinu, která vznikla v Glasgow v roce 1970, tvořili zpěvačka Sally Carr, bubeník Ken Andrew, kytarista Ian McCredie a jeho bratr Eric McCredie na baskytaru. Jejich hudba se vyznačovala chytlavými melodiemi a odlehčenými popovými skladbami, které měly ohlas u širokého publika.
Více od autora
Michele Prisco (4)
Michele Prisco byl italský spisovatel a novinář. Narodil se a vyrůstal v Torre Annunziata v buržoazní prostředí. Absolvoval v práva.
Více od autora
Michel de Decker (4)
Michel de Decker , francouzský historik, spisovatel a publicista. Je autorem přes třiceti titulů knih o osobnostích historie.
Více od autora
Michal Stehlík (5)
Michal Stehlík je český historik a slovakista, působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v letech 2006 až 2014 děkanem. Zabývá se především českými dějinami 20. století. V letech 2014 až 2015 byl předsedou Rady Českého rozhlasu. Je pedagogem na FF UK a náměstkem generálního ředitele Národního muzea. Michal Stehlík se narodil v Třebíči, ale od roku 1977 žije v Dačicích. V roce 1994 maturoval na Gymnáziu v Dačicích. Magisterské studium absolvoval na Filozofické fakultě UK v Praze v oboru historie – slovakistika, kde také v roce 2005 získal titul Ph.D. z oboru české dějiny. Roku 2001 získal v rigorózním řízení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul PhDr. V roce 2010 se z českých dějin habilitoval na docenta na Univerzitě Palackého v Olomouci. V prosinci 2020 ho prezident republiky jmenoval profesorem pro české dějiny na návrh Univerzity Karlovy. Michal Stehlík začínal v Dačicích, kde byl členem zastupitelstva a pracoval v Městském muzeu a galerii . V letech 2001–2002 působil v referátu centrální evidence sbírek Ministerstva kultury ČR. V roce 2002 nastoupil do Národního muzea, kde v dalším roce stal náměstkem generálního ředitele Michala Lukeše. V roce 2005 byl Akademickým senátem Filozofické fakulty UK zvolen děkanem fakulty. Ve funkci byl v listopadu 2009 potvrzen i na další čtyři roky. Podílel se na celé řadě festivalových, výstavních i vzdělávacích projektů. V roce 1999 založil o.s. Krasohled, které pořádalo 2000–2017 např. Dačické barokní dny. V roce 2003 v Dačicích prosadil umístění pamětní desky obětem holocaustu a v roce 2014 se podílel na umístění pamětní desky politickému vězni JUDr. Valenovi také v Dačicích. Koordinoval také první a druhou Pražskou muzejní noc v letech 2004 a 2005. Mezi významné kurátorské počiny patří mj. tyto výstavy: „FOTBAL 1934–2004. 70 let od římského finále“, „Svobodně! 60 let vysílá...
Více od autora