51061–51120 z 158710 Autoři
Eva Adlerová (2)
Mgr., právnička a patentová zástupkyně, zaměřená na oblast průmyslového a duševního vlastnictví.
Více od autora
Eva Adamová (2)
Narozena 1952. JUDr., CSc., právnička se zaměřením na právo životního prostředí.
Více od autora
Eugenie Egertová Janečková (1)
Narozena 1912. Hoteliérka, působila v hotelu Continental v Plzni.
Více od autora
Eugene T Gendlin (2)
PhD, univerzitní pedagog; filozof, zabýval se rovněž humanistickou psychologií a psychoterapií podle Carla Rogerse: z Rakouska emigroval do USA.
Více od autora
Eugene Linden (2)
Americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.
Více od autora
Eugène Labiche (3)
Eugène Marin Labiche byl francouzský dramatik, navazující na dílo Eugène Scribeho a nazývaný králem vaudeville. Narodil se v zámožné kupecké rodině v pařížské Rue de la Verrerie. Už ve dvanácti letech přispíval do časopisu Chérubin. Studoval na Lycée Condorcet a Lycée Chaptal. Cestoval po Itálii a na Pařížské univerzitě se stal doktorem práv. Byl kritikem pro Revue des théâtres a v roce 1837 měla premiéru jeho první hra. Byl velmi plodným spisovatelem a je mu přisuzován podíl na autorství až 220 her. Jeho nejčastějšími spolupracovníky byli Marc-Michel a Auguste Lefranc, s nimiž používal dohromady pseudonym Paul Dandré. Jeho nejznámějším dílem je komedie Slaměný klobouk, která byla také zfilmována . Napsal také román La Clé des champs. Od roku 1853 žil v Souvigny-en-Sologne, kde byl také zvolen starostou. Byl mu udělen Řád čestné legie a v roce 1880 se stal členem Francouzské akademie. Je po něm pojmenována Rue Eugène-Labiche v Paříži. Je pohřben na Cimetière de Montmartre.
Více od autora
Eugen Pešina (1)
Narozen 26.3.1921, zemřel 20.1.1966 v Praze. Ing., profesor na strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru teorie plasticity.
Více od autora
Eugen Herrigel (2)
Německý filozof Eugen Herrigel, který přišel do Japonska a s cílem porozumět zenu praktikoval lukostřelbu.
Více od autora
Eugen Gindl (2)
Slovenský novinář, televizní scenárista, autor rozhlasových her, aktivista.
Více od autora
Eugen Fink (2)
Eugen Fink byl německý filosof a fenomenolog, žák a asistent E. Husserla. Po maturitě v Kostnici studoval filosofii, germanistiku, historii a ekonomii v Münsteru, v Berlíně a nakonec ve Freiburgu, kde u E. Husserla a M. Heideggera roku 1929 promoval. Husserl byl roku 1930 pensionován, jezdilo za ním ale stále víc studentů, zejména zahraničních, a Husserl tedy Finka pověřil, aby pro ně vedl soukromé semináře. Jedním z jeho svěřenců byl i Jan Patočka, který se s Finkem velmi spřátelil. Když byl roku 1933 Husserl nacisty z univerzity odvolán, opustil univerzitu i Fink a zůstal Husserlovým soukromým asistentem. Po jeho smrti roku 1938 se velmi zasloužil o záchranu Husserlovy pozůstalosti v belgické Lovani, kam se odstěhoval. Roku 1940 byli ale všichni Němci v Belgii internováni a po obsazení země nacisty byl Fink odveden na frontu. Po válce byl profesorem filosofie ve Freiburgu, kde v roce 1965–66 vedl spolu s M. Heideggerem slavný seminář o Hérakleitovi, a roku 1971 se pro zdravotní potíže nechal penzionovat. Hlavním tématem Finkova myšlení, jeho „kosmické antropologie“ byla otázka světa, kterou zkoumal v návaznosti na Husserla, ale zejména také na Heideggera. Proti příliš individuálnímu a introspektivnímu východisku svých učitelů se snažil ukázat člověka v jeho vztahu ke světu a k Vesmíru. Fink nechápe svět jako věc či nádobu, „v níž“ se věci vyskytují, nýbrž jako „horizont“ a tedy nezbytnou podmínku každého jevení jsoucího. V této souvislosti si všímal různých forem lidského vztahování k celku světa, zejména fenoménu hry. Zabýval se také interpretací antické filosofie, filosofií G. W. F. Hegela a F. Nietzscheho, otázkami lidské konečnosti a filosofií výchovy, kde formuloval slavné „aporie výchovy“. Na Finkovu filosofii výchovy navázali u nás zejména Jan Patočka, Radim Palouš a Jaroslava Pešková. Fink se účastnil i symposia Letní škola na Korčule, pořádané skupinou Praxis....
Více od autora
Eufemia von Adlersfeld-Ballestrem (2)
Německá spisovatelkaautorka milostných příběhů.
Více od autora
Etzler (1)
Více od autora
Ester Tajrychová (2)
Narozena 9. 4. 1989. Ilustrátorka a grafička, též absolventka oboru Filologie - cizí jazyky pro komerční praxi , autorka překladu z angličtiny.
Více od autora
Ester Geislerová (2)
MgA. Ester Geislerová je česká herečka a umělkyně. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, obor Nová Média II., rok a půl pobyla v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida. Věnuje se převážně videoinstalacím. Ve svých dílech kombinuje filmovou řeč a herectví s konceptuálním výtvarným přístupem. Má dvanáctiletá dvojčata Miu a Jana. Ester Geislerová a Josefina Bakošová tvoří kreativní duo zaměřující se na módní projekty, styling a tvorbu pro děti.
Více od autora
Ester Demjanová (3)
Slovenská překladatelka, tlumočnice z a do slovenštiny, angličtiny a češtiny. Též editorka a korektorka textů.
Více od autora
Esme Floyd (3)
Britská žurnalistka a spisovatelka zabývající se zdravým životním stylem.
Více od autora
Esaias Reusner Jr. (2)
Esaias Reusner Jr. byl významný německý loutnista a skladatel barokní éry. Narodil se v hudebnické rodině a je často uznáván pro svůj přínos k repertoáru pro loutnu, nástroj, který byl v jeho době velmi oblíbený. Reusnerova kariéra byla poznamenána jeho službou na různých šlechtických dvorech, včetně dvora braniborského kurfiřta. Vydal dvě významné sbírky loutnové hudby: "Delitiae Testudinis" a "Erfreuliche Lauten-Lust" . Tato díla jsou ukázkou jeho mistrovství ve francouzském loutnovém stylu a jeho schopnosti spojit jej s německými hudebními tradicemi. Jeho skladby se vyznačují složitým kontrapunktem a elegantními melodiemi a odrážejí vytříbený hudební vkus 17. století. Reusnerův odkaz je zachován prostřednictvím těchto sbírek, které dodnes studují a provádějí loutnisté a milovníci staré hudby.
Více od autora
Erwin Raphael McManus (1)
Americký spisovatel, filmový producent, motivační řečník, hlavní pastor církve MOSAIC v Los Angeles.
Více od autora
Erwin Huber (1)
Erwin Huber je německý politik . Od listopadu 2005 je bavorským ministrem hospodářství, dopravy, spojů a technologie. 29. září 2007 byl zvolen za předsedu CSU. Po maturitě na reálce v Dingolfingu absolvoval nejprve studijní praxi v bavorské finanční správě. Poté působil na finančních úřadech v Dingolfingu, Landshutu a v Mnichově. Od roku 1968 do roku 1973 navštěvoval večerní gymnázium v Mnichově . V roce 1973 složil maturitu. V návaznosti studoval na Ludwig-Maxmilian Universität v Mnichově obor národního hospodářství, v kterém získal v roce 1978 vysokoškolský titul. Erwin Huber je ženatý, má dvě děti, žije v Reisbachu. Erwin Huber je od roku 2004 čestným členem katolického studentského K.D.St.V Oeno-Danubia v Cartellverband . Huber byl od roku 1972 členem obvodního sněmu v okrese Dingolfing-Landau. Od roku 1978 je poslancem Bavorského zemského sněmu. V roce 1987 byl zvolen zastupujícím generálním sekretářem CSU a v letech 1988–1994 zastával funkci generálního sekretáře. Od roku 1988 patří Huber k předsednictvu a prezidiu CSU a taktéž je od roku 1993 předsedou krajské organizace v Dolním Bavorsku. V říjnu 1994 byl Huber ustanoven ministrem zemské vlády a vedoucím Bavorského zemského kancléřství, do této funkce jej jmenoval Edmund Stoiber, předseda Bavorské vlády. Od listopadu 1995 do října 1998 byl bavorským ministrem financí. Od 6. října 1998 se opět vrátil do funkce zemského ministra a vedoucího bavorského zemského kancléřství. Od 14. října 2003 se stal odpovědným za spolkové záležitosti a správní reformu. Poté, co se v roce 2005 Edmund Stoiber nestal ministrem ve vládě Angely Merklové, přestal být Erwin Huber pouhým nástupcem Stoibera, nýbrž také jeho soupeřem. Spolu s Günterem Becksteinem byli nejslibnějšími kandidáty. Huber také převzal ministerstvo hospodářství a dopravy. Po oznámení, že Stoiber k 30. září opouští místo předsedy CSU byl ve volbě spolu s Gabriele Pauliovou a Horstem Se...
Více od autora
Erwin Brecher (2)
Spisovatel a publicista, profesionální hráč a kouč bridže, finančník. Autor křížovek, hlavolamů a publikací o IQ testování, šachu, bridži a rodičovství.
Více od autora
Ervin Laszlo (2)
Ervin László je maďarský filozof, kybernetik, systémový teoretik, futurolog a vizionář. Žije v Pise v Itálii. Je členem Římského klubu. Je spoluautorem zprávy Římskému klubu Cíle pro lidstvo z roku 1977. V roce 1987 publikoval další zprávu pro Římský klub pod názvem Evoluce - nová syntéza. Je zakladatelem a vydavatelem časopisu World Futures - The Journal of General Evolution. V roce 1993 založil budapešťské klub - Club of Budapest, kde vykonává funkci prezidenta. Je vědeckým ředitelem na University for Peace v Berlíně. Působí v The General Evolution Research Group, kterou spoluzaložil v roce 1984 v Budapešti. Vykonává zde funkci ředitele. V roce 2011 založil první světovou univerzitu pro globální posun nazvanou Giordano Bruno Globalshift University, která byla oficiálně otevřena 9. září 2011. Publikoval více než 90 knih a množství článků a publikací. Vytvořil kosmologickou teorii spojitosti, v níž ukazuje vesmír jako tvořivý, vnitřně propojený proces.
Více od autora
Ervín Černý (2)
Ervín Černý-Křetínský byl český lékař a profesor Univerzity Karlovy v Praze. Vzdělání získal na Těšínsku, kde žil od 12 let, odmaturoval v roce 1933. Posléze vystudoval medicínu v Brně. V listopadu 1939 byl zatčen gestapem a byl krátce vězněn na brněnském hradě Špilberk a následně deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Po návratu z koncentračního tábora v roce 1942 žil spolu s rodiči ve Starči, kde až do konce války byl nuceně nasazený v továrně na obuv v Třebíči. V posledním roce války se účastnil odbojové činnosti v rámci skupiny RE-VI. Jako lékař působil na oddělení ušním, nosním a krčním v Brně, na Lékařské fakultě v Hradci Králové a od roku 1958 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. V roce 1951 byl jmenován docentem a v roce 1965 profesorem Univerzity Karlovy v Praze. Profesor Černý se věnoval především chirurgické léčbě nemocí ucha, nosu a krku. V roce 1978 odešel do důchodu. V roce 1989 obhájil doktorát lékařských věd. V roce 1982 se stal kandidátem věd v oboru historie. Vystoupil na stovkách přednášek v Československu i zahraničí a publikoval 194 vědeckých prací, včetně Atlasu chirurgie ucha a Atlasu chirurgie krku, které rovněž sám ilustroval. Byl členem mnoha československých a mezinárodních vědeckých organizací. Získal různá mezinárodní ocenění, jako např. Cena Jana Evangelisty Purkyně České lékařské společnosti, kterou obdržel při příležitosti 85. narozenin. Profesor Ervín Černý byl také významným vědcem v oboru historické geografie. Během čtyřiceti let vědecké práce v tomto oboru prozkoumal území o rozloze přes 600 km² v oblasti rodné Drahanské vrchoviny, kde objevil 62 zaniklých středověkých osad. V oboru geografie vydal více než 70 vědeckých prací, z nichž šest bylo vydáno knižně. Rodnému regionu také věnoval knihu epických básní s názvem Zelený barvínek. Mnoho let pečlivě sbíral informace o historii rodné vesni...
Více od autora
Eruption (3)
Eruption byla populární disco, R&B a soulová skupina v 70. a 80. letech. Tato skupina vznikla v roce 1974 a je známá především díky coververzi písně "I Can't Stand the Rain", která se po svém vydání v roce 1978 stala obrovským hitem v mnoha zemích. Ve skupině původně působila zpěvačka Precious Wilson, která se později vydala na sólovou dráhu. Eruption Hudba skupiny se vyznačovala energickými beaty, chytlavými melodiemi a fúzí různých hudebních stylů, které byly v éře diska rozšířené. Zaznamenali úspěch s několika alby a singly, hojně koncertovali a získali si značný počet příznivců v Evropě i mimo ni. Vliv kapely s koncem éry diska slábl, ale zanechala po sobě odkaz tanečních skladeb, které si fanoušci tohoto žánru užívají dodnes.
Více od autora
Ernst Wolfgang Böckenförde (1)
Německý právní filozof, ústavní právník, soudce ústavního soudu, vysokoškolský učitel.
Více od autora
Ernst Weiss (2)
Ernst Weiss, v němčině též Ernst Weiß, byl židovský, německy píšící lékař, spisovatel a dramatik narozený v Brně. Z literárněvědného hlediska bývá řazena jeho raná tvorba k literárnímu expresionismu, pozdní pak k Nové věcnosti , neboť toto mísení, či překrývání směrů je jevem signifikantním pro Pražskou německou literaturu. Narodil se v Brně v rodině obchodníka s textilem Gustava Weisse a jeho ženy Berty, rozené Weinberg. Otec mu zemřel 24. listopadu 1886, když mu byly čtyři roky. Studoval gymnázium v Brně, Litoměřicích a v Hostinném . Po maturitě na Druhém německém gymnáziu v Brně v roce 1902. Pak studoval lékařství v Praze a ve Vídni. Doktorem medicíny byl promován ve Vídni v roce 1908. Poté pracoval jako chirurg v Bernu u Emila Theodora Kochera a v Berlíně u Augusta Biera. V roce 1911 se vrátil do Vídně a pracoval zde u Julia Schnitzlera. Onemocněl tuberkulózou. Proto se nechal v roce 1912–1913 zaměstnat jako lodní lékař rakouské pobočky firmy Lloyd na parníku Austria. S touto lodí absolvoval cesty do Indie, Japonska a do Karibiku. Během první světové války pracoval jako vojenský lékař v Uhrách a na Volyni. Po válce pracoval jako chirurg ve Všeobecné nemocnici v Praze. Přátelil se s pražskými německými spisovateli Franzem Kafkou , Franzem Werflem, Maxem Brodem a Johannesem Urzidilem. Po roce 1920 práci lékaře opustil. Odešel do Berlína a věnoval se pouze literatuře. V roce 1928 obdržel Cenu Adalberta Stiftera . Téhož roku obdržel stříbrnou olympijskou medaili v umělecké soutěži na Letních olympijských hrách 1928 v Amsterdamu za román Boetius von Orlamünde. Krátce po požáru Říšského sněmu odešel zpět do Prahy, kde pečoval o umírající matku. Po její smrti v lednu 1934 se nemohl vrátit d...
Více od autora
Ernst Ullmann (2)
Německý historik umění, autor prací z oboru výtvarného umění a architektury.
Více od autora
Ernst Tugendhat (3)
Ernst Tugendhat je německý filosof, který se zabýval hlavně řeckou filosofií, analytickou filosofií a filosofickou antropologií. Jeho etika se inspirovala hlavně Immanuelem Kantem. Narodil se v židovské rodině. Jeho otcem byl Fritz Tugendhat a matka Grete Tugendhatová, na jejichž zakázku byla postavená vila Tugendhat v Brně. V roce 1938 musela celá rodina emigrovat do Švýcarska. V roce 1941 pro jistotu opustila Evropu a usadila se v Caracasu ve Venezuele. V letech 1944–1949 studoval na Stanfordově univerzitě filosofii a klasické jazyky. Doktorát získal roku 1956 ve Freiburgu. V letech 1956–1958 studoval a pracoval na univerzitě v Münsteru, potom jako asistent v Tübingenu, kde se po ročním pobytu na univerzitě Ann Arbor v Michiganu roku 1966 habilitoval. V letech 1966–1975 byl profesorem na univerzitě v Heidelbergu, ale na protest proti poměrům na německých univerzitách odešel zpět do Jižní Ameriky. Později se stal emeritním profesorem v Berlíně. Po emeritování v roce 1992 působil jako hostující profesor na katolické univerzitě v Santiago de Chile, na IWM ve Vídni a v letech 1996–1997 na Univerzitě Karlově v Praze. Roku 1999 byl jmenován čestným profesorem na Universitě v Tübingenu. V Tübingenu také žije. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Tugendhat na německé Wikipedii.
Více od autora
Ernst Pfohl (3)
Narozen 4. 1. 1874, zemřel 21. 11. 1963. Filolog, lexikograf, topograf a statistik.
Více od autora
Ernst Neufert (3)
Ernst Neufert byl německý architekt významně působící především v předválečném Německu. Byl členem avantgardní výtvarné školy Bauhaus a je znám především jako autor světoznámé publikace Navrhování staveb . Narodil se 15. března roku 1900 ve Freyburgu. Jako sedmnáctiletý zedník, tehdy již s pětiletou praxí, se přihlásil na výmarskou stavební školu . Jeho tehdejší učitel ho doporučil v roce 1919 Walteru Gropiovi jako jednoho z prvních studentů Bauhausu. Studia ukončil v roce 1920 a spolu s expresionistickým architektem Paulem Linderem se vydal na roční studijní cestu po Španělsku, kde se zabýval kreslením středověkých chrámů. V Barceloně se seznámil s Antoniem Gaudím, jehož architektura na mladého studenta hluboce zapůsobila. Neufert později v Německu horlivě obhajoval Gaudího dílo. Po návratu ze Španělska v roce 1921 opět působil v Bauhausu, aby se stal vedoucím architektem v Gropiově ateliéru, uznávaném výtvarném studiu tehdejší Výmarské republiky. V roce 1923 se seznámil s malířkou Alicí Spies-Neufertovou, někdejší studentkou významných členů Bauhasu Georga Mucheho a Paula Kleea, a v roce 1924 se s ní oženil. Společně měli čtyři děti . O dva roky později v roce 1925 úzce spolupracoval s Gropiem na realizaci nových budov Bauhausu v Desavě a na stavbě soukromých sídel zmíněných mistrů Bauhasu Mucheho, Kleea a Vasilije Kandinského. V roce 1926 se vrátil do Weimaru, kde učil na Vysoké škole stavební , známé také jako "druhý Bauhaus", pod profesorem Otto Bartingem. Mezi léty 1928 a 1930 zrealizoval množství staveb mezi něž patří např. Mensa na Cestě filozofů a akademické pracoviště při vysoké škole v Jeně známé jako Abbeanum. Je rovněž autorem návrhu svého soukromého rodinného sídla v Gelmerondě poblíž Výmaru, jež zrealizoval v roce 1929 a které je dnes sídle...
Více od autora
Ernst Hardt (3)
Německý prozaik, neoromantický básník, autor divadelních her, překladatel z francouzštiny
Více od autora
Ernst Friedrich Löhndorff (1)
Narozen 13.3.1899, zemřel 16.3.1976. Německý spisovatel.
Více od autora
Ernie J Zelinski (1)
Kanadský publicista a konzultant v oblasti managementu, rozvoje osobnosti a schopnosti člověka žít bez stresu. Napsal řadu úspěšných knih.
Více od autora