43801–43860 z 158124 Autoři
Mike Andrews Anderle (1)
Narozen v Praze, žije v USA. Filmový producent, autor kriminálních románů.
Více od autora
Mike & The Mechanics (2)
Mike & The Mechanics je britská rocková/popová superskupina, kterou v roce 1985 založil Mike Rutherford, kytarista a baskytarista skupiny Genesis. Skupina dosáhla komerčního úspěchu s hity jako "Silent Running ", "All I Need Is a Miracle", "Word of Mouth", "Over My Shoulder" a na cenu GRAMMY nominovaným albem "The Living Years". Složení kapely se v průběhu let měnilo, stálým členem byl Rutherford. Zpěváci Paul Carrack a Paul Young byli součástí původní sestavy až do Youngovy smrti v roce 2000. Carrack odešel po vydání alba "Rewired" v roce 2004 a kapela přerušila činnost.
Více od autora
Mikaël Ollivier (2)
Mikaël Ollivier * 22. března 1968 Versailles Francouzský spisovatel románu pro děti i dospělé. Studoval hudbu a film v Paříži, pracoval u televize. Je držitelem několika knižních cen.
Více od autora
Mijamoto Musaši (3)
Mijamoto Musaši , také známý pod jménem Takezó Šinmen, byl známý šermíř. Narodil se v provincii Harima. Pod vedením Ukitů a Ašikagů bojoval jako voják v bitvě u Sekigahary. V jeho nejvýznamnějším literárním díle, knize Go rin no šo , najdeme jen málo autobiografie, spíše se věnoval rozboru boje muže proti muži. Prvním protivníkem, kterého Mijamoto kdy zdolal, byl Kihei Arima. Mijamotovi bylo v té době třináct let. Poté v šestnácti letech porazil skvělého mistra meče Akijamu z provincie Tadžima. Po roce 1600 navštívil Kjóto, kde vyzval proslavenou školu v Jošioce, a vyhrál všechny souboje. Napsal, že prošel bez porážky na šedesát soubojů. Jeho stylem byl dlouhý a krátký meč, které v boji používal zároveň. Po dosažení nejvyššího mistrovství odložil ocelové meče a nahradil je bokkeny , čímž nikterak nesnížil svou devastující schopnost během souboje, o čemž by mohli vyprávět mnozí z jeho soupeřů, kdyby nebyli v souboji zabiti. Většina z jeho života mezi roky 1600 a 1640 je spíše prezentována jako legenda. Někdo se domnívá, že se v letech 1614 až 1615 usadil a sloužil v Ósackém hradě. Říká se také, že pomáhal roku 1638 potlačit vzpouru v Šimabaře. Tuto teorii, stejně jako jeho službu v Ósackém hradě však nelze nijak prokázat. Na druhou stranu mnoho z důležitých událostí, které zachytili někteří významní spisovatelé, se zakládá na skutečnosti. Například jeho klání proti škole v Jošioce, porážka známého mistra kopí Ineie a jeho duel s Kódžirem Sasakim v roce 1612. Ještě méně se ví o jeho umění kaligrafie a malby. Dochovalo se několik autoportrétů a krajinomaleb. Mijamoto musel být nevalného vzhledu. Na svůj zevnějšek moc nedal a namísto úpravy své vizáže pilně studoval boj mečem. Trávil mnoho času na cestách a v meditacích. V roce 1640 přijal nabídku klanu Hosokawa a vstoupil do jeho služeb. O tři roky později se v provincii Higo pustil do práce na s...
Více od autora
Miguel Otero Silva (1)
Básník, romanopisec a novinář. Studoval techniku v Caracasu, ale stále jej to táhlo k novinařině. Bojoval se spoluvrstevníky proti Gomezově diktatuře, ale protože se to nepodařilo, musel ze země utéct. Trávil šest let na Trinidadu, pak ve Španělsku, Belgii, a v jiných evropských státech. Když diktátor Gomez v roce 1936 zemřel, mohl se Silva vrátit domů. Jenže po roce musel znovu kvůli politickým poměrům v zemi emigrovat. Vrátil se zase v roce 1941, pracoval jako novinář. V roce 1942 vydal román Zimnice - Fiebre, potom sbírku básní 25 poemas, v roce 1955 napsal román Mrtvé domy, pak v roce 1961 pokračování tohoto románu Dílo č. 1 - Oficina No 1
Více od autora
Midi (2)
Více od autora
Mick Finlay (2)
Britský sociální psycholog, vysokoškolský pedagog, zaměřený na výzkum politického násilí, přesvědčování, verbálního a neverbálního chování. Autor detektivních historických románů.
Více od autora
Michele Molese (2)
Michele Molese byl americký tenorista známý svými operními a koncertními výkony. Narodil se 22. dubna 1935 a jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž vystupoval ve významných operních domech a s renomovanými orchestry. Molese proslul zejména interpretací italského repertoáru, včetně děl Verdiho a Pucciniho. Vystupoval s prestižními soubory, jako je Metropolitní opera v New Yorku, a byl uznáván pro svůj silný hlas a dramatické schopnosti. Kromě opery se Molese podílel také na koncertních vystoupeních a nahrávkách, včetně klasických děl, která vyžadovala vytrvalého pěveckého sólistu.
Více od autora
Michelangelo Antonioni (1)
Michelangelo Antonioni byl italský filmový režisér a scenárista, společně s Federico Fellinim a Luchinem Viscontim jeden z trojice slavných italských režisérů, jejichž tvorba kulminovala v 60. letech. Jeho nejúspěšnějším dílem byla Zvětšenina . Michelangelo Antonioni se narodil ve Ferraře v provincii Emilia-Romagna na severu Itálie v měšťanském prostředí a od studentských let se amatérsky zabýval divadlem i filmem. Vystudoval techniku na univerzitě v Bologni. Po příchodu do Říma se stal spolupracovníkem nezávislého čtrnáctideníku mladých opozičně smýšlejících tvůrců Centra sperimentale Cinema. V době nástupu neorealismu se setkal s F. Fellinim a Roberto Rossellinim, pro něhož vytvořil scénář k filmu Pilot se vrací . V téže době je asistentem francouzského režiséra Marcela Carného při natáčení filmu Návštěva z temnot na jihu dosud neobsazené Francie. V letech 1943 - 1950 Antonioni natáčí samostatně řadu dokumentárních filmů a píše scénáře. Až ve svých 38 letech natočil svůj první samostatný hraný film, psychologické drama Kronika jedné lásky . Antonioniho hlavní tvůrčí období leží v 60. a 70. letech 20. století. Svými tehdejšími díly ovlivnil řadu významných světových režisérů jako například Miklóse Jancsóa anebo Andreje Tarkovského. V roce 1982 se při práci na filmu Identifikace ženy seznamuje se svou novou partnerkou a budoucí manželkou Enrikou Fico. V roce 1985 je stižen těžkou mozkovou mrtvicí, po níž prakticky přestal mluvit. Přesto ještě realizuje za pomoci režiséra Wima Wenderse film Nad mraky a ještě v roce 2004 se účastní práce na povídkovém triptychu Eros. Rok před svou smrtí přišel Antonioni o zrak. V posledních dvaceti letech se převážně věnoval literatuře. Česky vyšel výbor z jeho textů pod názvem Kuželník u Tiberu v roce 1989 v překladu filmové vědkyně Evy Zaoralové. Za svoji celoživotní dílo byl Antonioni v roce 1994 odměněn výroční cenou Americké Filmové Akademie. Michelangelo...
Více od autora
Michelangelo (1)
Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni často označovaný jen jako Michelangelo byl italský sochař, architekt, malíř, básník a přední představitel vrcholné italské renesance a manýrismu. Jeho nejslavnější díla jsou monumentální socha Davida a malířská výzdoba Sixtinské kaple. Michelangelo žil a tvořil téměř celé století. Po celý život byl velmi pracovitý, pracoval ještě šest dnů před svou smrtí. Žil v bouřlivých časech, kdy bylo smeteno středověké náboženství a začala reformace. Byl umělcem, který se dokázal této době přizpůsobit a geniálně ji ztvárnit ve svých dílech. Michelangelo Buonarroti se narodil dne 6. března 1475 v malém městě Caprese v údolí Valtiberina poblíž Arezza v Toskánsku. Byl jedním z pěti synů v rodině Florenťana Lodovica Di Leonarda Buonarrotiho Simoniho. Jeho otec v době Michelangelova narození od podzimu 1474 po dobu šesti měsíců zastával funkci podesty obce Chiusi della Verna a také správce hradu Caprese. Matka se jmenovala Franceska di Neri di Miniato del Sera a Michelangelo byl jejím druhorozeným synem. Rodina Buonarroti patřila do florentského patriciátu a nikdo z jejich příslušníků se nevěnoval umělecké kariéře, která nebyla v souladu s jejich postavením. Buonarrotiové totiž zastávali především pozice ve veřejných úřadech. Rodina měla vlastní erb a sponzorovala kapli v bazilice Santa Croce . V době Michelangelova narození však rodina trpěla nedostatkem financí. Funkce podesty byla jen malým politickým úkolem, kterým se otec pro svou rodinu snažil zajistit slušný život. Otec dokonce zchudl tak, že se chystal zbavit svého privilegia florentského občana. Již na konci března po Michelangelově narození skončilo otcovi funkční období podesty v Chiusi della Verna. Rodina se proto vrátila zpět do Settignana ve Florencii. Zde byl Michelangelo jako novorozeně předán do péče místní chůvy. Settignano bylo městem kameníků. Pískove...
Více od autora
Michel Viard (3)
Vášeň Michela Viarda pro fotografování začala, když mu bylo 13. Dále ji prohluboval při skautingu, letních táborech a centrech pro mládež. V roce 1968 vyučoval fotografování na soukromé škole a napsal diplomovou práci na téma "Dítě a fotografie". V roce 1977 se stal členem klubu Georges Méliès v Chambéry, mezi lety 1983 - 1985 byl jeho prezidentem. Následujícího roku založil tamtéž stále úspěšnější klub Forum. V letech 1990 a 2000 vyhrál první cenu v Coupe de France, respektive v národní soutěži v kategorii "krajina" .
Více od autora
Michel Mayor (1)
Michel Gustave Édouard Mayor je švýcarský astrofyzik, profesor na Ženevské univerzitě v oddělení astronomie a nositel Nobelovy ceny za fyziku. Formálně odešel do penze v roce 2007, ale stále zůstává aktivní jako vědecký pracovník observatoře v Ženevě. Je spoludržitelem ceny Viktora Ambarcumjana pro rok 2010 a vítěz Kyotské ceny pro rok 2015. Spolu s Didierem Quelozem v roce 1995 objevili 51 Pegasi b první extrasolární planetu obíhající kolem hvězdy hlavní posloupnosti 51 Pegasi, za kterou dostali v roce 2019 Nobelovou cenu za fyziku. Po zisku magisterského titulu ve fyziky na univerzitě v Lausanne v roce 1966 přešel na doktorské studium do Ženevy, kde v roce 1971 získal doktorkský titul. Jeho práce zahrnovala "Esej o kinematických vlastnostech hvězd v okolí Slunce: možné souvislosti s galaktickou spirální strukturou." Krátce studoval na univerzitě v Cambridgi a sabatové volno strávil na Evropské jižní observatoři v Chile a na Institutu pro astronomii na Havajské univerzitě. Od roku 1971 do roku 1984 působil jako výzkumný asistent na observatoři v Ženevě, kde je přítomno astronomické oddělení Ženevské univerzity. V roce 1984 se stal mimořádným profesorem. A v roce 1988 byl jmenován řádným profesorem a tuto pozici zastával až do svého odchodu do důchodu v roce 2007. Mayor byl ředitelem observatoře v Ženevě od roku 1998 do roku 2004. Po odchodu do penze v roce 2007 působí v Ženevě jako emeritní profesor. Profesor Mayor se ve svém výzkumu zájímá především o extrasolární planety, přístrojové vybavení, statistické vlastnosti dvojhvězd, dynamiku kulových hvězdokup, galaktické struktura a kinematiku. Jeho doktorská práce na univerzitě v Ženevě byla věnována hledání důkazů spirální struktury v Galaxii Mléčné dráze podle rozložení rychlosti hvězd v blízkosti Slunce. Kinematická data v té době byla vzácná a zejména získání "radiální rychlosti" hvězdy, byl dlouhý a náročný proces. Po dokončení své diplomové práce se rozhodl vyvinout speciáln...
Více od autora
Michel Honaker (2)
Francouzský spisovatel, autor románů, napínavých příběhů pro děti a sci-fi.
Více od autora
Michał Duda (1)
Polský historik umění, muzejní kurátor, fotograf a kritik architektury.
Více od autora
Michal Vitanovský (3)
Michal Vitanovský je český medailér a sochař a publicista zaměřený na problematiku numismatiky a kachlů. V letech 1961 – 1965 vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze. Po dokončení studoval v letech 1965-1971 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jana Kavana, obor užitá plastika. Od roku 1990 je členem Asociace umělců medailérů, od r. 1992 Umělecké besedy a společně s Miladou Othovou a Jiřím Vlachem tvoří uměleckou skupinu Trojkolka. V současné době žije a tvoří v Praze. Náleží k předním českým medailérům. Během studií pracoval s mnoha různými materiály, jako například dřevo, kovy, keramika, kámen i plasty. Již během let jeho studia lze v jeho práci najít inspiraci díly mnoha moderních sochařů, jako je například Pablo Picasso, Alexander Calder, Henry Moore nebo Jacques Lipchitz. Závěr jeho vysokoškolského studia se dějově proťal s nástupem normalizace, což se také projevilo v jeho závěrečné práci – do plastiky Prométhea vtělil všechny své pocity z dusné atmosféry oné doby. Po absolutoriu školy se Vitanovský věnoval převážně tvorbě medailí a soch jako umělec ve svobodném povolání. Inspirací mu byla žena díky fyzickým proměnám a vnitřní život. Během 80. let se mimo odlévaných medailí věnoval také medailím raženým. Celkem jich zrealizoval již přes osm set. Je autorem návrhu československého Řádu T. G. Masaryka a českého Řádu Bílého lva , dále pomníku zimního krále Fridricha Falckého v Pyšelích-Nové Vsi , pamětní desky Josefa Hlávky ve Vídni či bronzové pamětní desky zakladatele Josefa Hlávky na Zemské porodnici v Praze . Celoživotní tvorba autora byla představena v monografii Michal Vitanovský, Regulus, Praha 2011 .
Více od autora
Michal Vaľo (2)
Slovenský právník, důstojník, bývalý zástupce hlavního vojenského prokurátora ČSFR, generální prokurátor Slovenské republiky .
Více od autora
Michal Valenčík (1)
Narozen 1962 v Přerově. RNDr., regionální geograf, práce o sakrálních památkách, spoluautor vlastivědných publikací.
Více od autora
Michal Urban (3)
Narodil se a žije v Praze. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Od dětství se věnuje krušnohorskému hornictví a mineralogii. Dnes působí jako ředitel obecně prospěšné společnosti Montanregion Krušné hory - Erzgebirge. Je autorem české části dokumentace k žádosti o zápis Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO.
Více od autora
Michal Téra (3)
Je český slavista a historik zabývající se kulturou a dějinami slovanských národů. V současné době působí na filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Věnuje se rovněž překladům z ruštiny, polštiny a staroruštiny.
Více od autora
Michal Svatoš (3)
Michal Svatoš je český historik a archivář, specializující se na dějiny vzdělanosti v českých zemích, kulturní dějiny středověku a raného novověku. Patří mezi znalce dějin Univerzity Karlovy a dalších evropských univerzit. Vyrůstal společně se dvěma bratry v učitelské rodině v Chocni. Střední všeobecně vzdělávací školu ve Vysokém Mýtě ukončil maturitou v roce 1965. Původně zamýšlené studium archeologie nemohl realizovat, protože na žádné univerzitě nebyl obor v uvedeném roce otevřen; nastoupil jako dokumentátor na roční praxi do Státního archivu v Zámrsku. V roce 1966 začal studovat obor archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, který ukončil v roce 1971 obhajobou diplomové práce Tendence štýrské rýmované kroniky Otachera ouz der Geul a české rýmované kroniky tzv. Dalimila pod vedením prof. Zdeňka Fialy. Po promoci nastoupil jako archivář do Archivu Univerzity Karlovy v Praze, kde od roku 1985 působil jako samostatný vědecký pracovník. Po obnovení s archivem spojeného Ústavu dějin Univerzity Karlovy v Praze se od července 1992 stal jeho vedoucím, kterým zůstal až do odchodu do důchodu v roce 2012. Problematice dějin Univerzity Karlovy se intenzivně věnoval od začátku své badatelské dráhy. Rozsáhlou publikační aktivitu zahájil již v roce 1974 studií o Janu Rečkovi a jeho písemné pozůstalosti. Bádal především v oblasti dějin středověkých univerzitních kolejí, správním vývoji a hospodářském zázemí univerzity.
Více od autora
Michal Šopor (1)
Narozen 14. 5. 1992 v Karviné. Cestovatel, osobní trenér a youtuber.
Více od autora
Michal Šoltés (2)
Ing., PhD., docent Technické univerzity v Košicích; ekonom, věnuje se financím a bankovnictví .
Více od autora
Michal Siroň (2)
Narozen 10.8.1954 v Nitře, žije v ČR. Výtvarník, grafik, malíř, fotograf, řezbář, autor prací o fotomontážích, počítačové grafice, též omalovánky pro děti.
Více od autora
Michal Rejžo Pavlík (3)
Narozen 29. 11. 1990 v Mariánských Lázních. Prozaik a vedoucí přírodního divadla, regionální publicista.
Více od autora