Všichni Autoři a témata

Lumír Čivrný (14)

Lumír Čivrný byl český a československý básník, prozaik, překladatel a politik; poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa a náměstek ministrů československých vlád v 50. letech. Jeho otec byl barvířským dělníkem. Lumír vystudoval obecnou školu v rodné obci, od roku 1927 studoval na gymnáziu v Trutnově, kde maturoval roku 1934. Pak studoval čtyři semestry na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Nakonec studoval od roku 1936 obor romanistika a germanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Podle jiného zdroje šlo o obory francouzština, němčina, srovnávací literatura a estetika. Vysokou školu absolvoval až roku 1946. V období let 1936–1938 byl členem skupiny Blok. V letech 1940–1945 působil jako nakladatelský redaktor. Později pracoval na pozici tajemníka Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Za války se podílel na odboji. Od listopadu 1939 do ledna 1940 vězněn gestapem. V prosinci 1944 se stal členem IV. ilegálního vedení KSČ. Po válce se veřejně a politicky angažoval. 24. května 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Do této funkce ho pak potvrdil i VIII. sjezd KSČ, Od roku 1945 do dubna 1946 byl členem sekretariátu ÚV KSČ. Do roku 1947 byl vedoucím odboru kultury Kulturního a propagačního oddělení ÚV KSČ, následně přešel na ministerstvo informací, kde od léta roku 1948 působil jako přednosta odboru pro kulturní styky se zahraničím . Na této pozici na ministerstvu informací setrval do roku 1949. Od roku 1949 do roku 1952 byl náměstkem ministra informací a osvěty a v letech 1952–1953 náměstkem ministra školství, věd a umění. V roce 1953 zastával post náměstka předsedy Státního výboru pro věci umění a v období let 1953–1954 působil coby náměstek ministra kultury. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za K...

Ludmila Pelcová (12)

Dětství prožila v Praze, od roku 1948 žije ve Vrchlabí. Publikovala v rozhlase a časopisech.

Ludmila Černá (7)

Autorka publikací o léčivých rostlinách, jejich pěstování a sběru.

Lea Smrčková (12)

Mgr. Lea Smrčková Absolventka Filosofické fakulty UK Záliby – psi, další domácí zvířata a jejich chov, divadlo Semafor a Jiří Suchý, rodina Dnes na volné noze, ještě nedávno pracovala mimo jiné jako redaktorka časopisů Pes přítel člověka a Světem zvířat Spolupracuje s řadou přírodovědných časopisů, kde publikuje především o psech, kočkách a dalších domácích zvířatech Z němčiny přeložila asi 20 knih, především o psech, ale i o dalších zvířatech Je autorkou či spoluautorkou dvou knih o psech a několika dalších publikací

Laura Janáčková (14)

Laura Janáčková je docentka klinické psychologie a autorka knih o lidských vztazích a komunikaci. Laura Janáčková je zaměstnána v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá psychologií v oblasti aplikované medicíny a komunikace, psychologií u onkologických a jinak těžce nemocných pacientů, psychosomatikou, problematikou bolesti, partnerských a rodinných vztahů a sexuálního chování. Publikovala desítky odborných i populárních článků, je autorkou řady knih. V letech 1987 – 1990 studovala obor psychologie na FF UK v Praze. V roce 1990 získala titul PhDr. na FF UK v Praze a v roce 1996 titul CSc. na téže fakultě. V roce 2004 nostrifikovala a získala titul Dr.phil  na Universitat Wien. V roce 2012 získala titul docentka klinické psychologie  na FF UP v Olomouci. V roce 2009 bylo zahájeno její habilitační řízení na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. To bylo v březnu 2012 zastaveno. V listopadu 2011 bylo zahájeno její habilitační řízení na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Habilitační práce měla název Komunikace ve zdravotnictví a habilitační přednáška Psychologické aspekty onkologického onemocnění. Vědecká rada FF UP schválila návrh na jmenování Dr. Laury Janáčkové Strouhalové docentkou pro obor klinická psychologie v květnu 2012. Je jednatelkou a společnicí ve společnosti Institut partnerských vztahů s.r.o., je zakladatelkou a členem správní rady Ústavu onkologické psychologie z.ú., který vznikl v červenci 2014. Laura Janáčková je 3× vdaná, má dva syny a jednu dceru. Žije v Praze. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidovala jako nestraník za ANO v obvodu č. 27 – Praha 1. Pozornost vzbudila odvážnými billboardy, kde je vyfocená pouze v noční košilce a s volebním heslem „Láska, sex a politika“. Billboard se stal hitem sociálních sítí, kde s...

Ladislav Pokorný (16)

Prof. ThDr. PaedDr. Ladislav Pokorný byl římskokatolický teolog, kněz, liturgista, spisovatel, redaktor, kanovník kapituly Všech svatých na Hradě pražském, děkan a vysokoškolský pedagog. Pocházel ze Zdic u Berouna. V Berouně absolvoval reálné gymnázium a maturoval v roce 1934. Po gymnáziu nastoupil ke studiu na bohosloveckou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1939. Po absolutoriu byl v roce 1939 vysvěcen na kněze, nastoupil do pastorace a vyučoval jako profesor na středních školách. Dne 12. prosince 1951 získal doktorát z teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Jeho disertační práce měla název "Péče moderní pastorace o některé obtížné případy". K jeho dalším studiím patří: v letech 1946-1950 studium na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze; 1964-1965 uměleckohitorický kurs PIS; 1964 a 1972 Ústřední politická škola ČSL a Liturgisches Institut v Curychu . Od 1. září 1949 do 20. června 1950 byl profesorem pedagogiky a katechetiky na diecézním bohosloveckém učilišti v Litoměřicích. Dne 2. října 1950 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze státním docentem pro obor pedagogiky a katechetiky, s účinností od 1. září 1950. Dne 30. října 1951 byl pověřen tamtéž přednáškami pastorální teologie od zimního semestru roku 1951–1952, přednášel do konce roku 1952–1953. Jeho působení v akademickém prostředí bylo ukončeno dne 31. srpna 1953. Poté odešel do pastorace. Dne 15. prosince 1965 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích lektorem pro obor pedagogika v roce 1965–1966, tento pracovní poměr trval v období od 1. září 1965 do 28. června 1968. 12. října 1970 byl jmenován na CMBF docentem pro obor křesťanské archeologie a liturgiky, s účinností od 1. října 1970. Habilitační řízení tamtéž pro obor liturgiky bylo ukončeno dne 2. srpna 1971, kdy předložil soubor prací. Dne ...

Ladislav Kubíček (10)

Narozen 3.1.1926 v Rachové na Podkarpatské Rusi, zemřel 11.9.2004 v Třebenicích . MUDr., katolický kněz, náboženská a lékařská literatura.

L. Sprague De Camp (14)

Americký spisovatel sci-fi a fantasy.

Kurt Brand (23)

Autor, který tato slova formuloval ve svém autoportrétu – vytištěném v Terra-Kleinband 221 – je Kurt Brand, který patří spolu s K. H. Sheerem a Walterem Ernstingem k nejdůležitějším autorům německé poválečné sci-fi, kdy tuto scénu trvale ovlivnil – což, přinejmenším v sešitovém sektoru platí dodnes. Kurt Brand se narodil 10. května 1917 ve Wuppertal-Barmenu a své mládí strávil v Rheinbachu. Navštěvoval gymnázium a nadšený románem 20‚000 mil pod mořem Julese Vernea se brzy pustil do vlastního psaní. Kromě toho v letech 1931 až 32 vydával studentské noviny, které byly po pěti vydáních zrušeny a ve kterých zveřejnil utopický román Der weiße Stern. Jeho první román Motoren donnern zum Ziel byl odmítnut a jeho druhé dílo Eisberge bekämpfen die Welt padlo za oběť válce a s tím spojenému nedostatku papíru. Poslední válečná léta strávil u jednotek V2, takže byl pravděpodobně jediným sci-fi spisovatelem, který měl aktivně co do činění s prototypem všech raket. Po skončení války vybudoval v Kolíně jednu z největších soukromých půjčoven knih se zhruba 24‘000 svazky a kromě toho napsal román Türme in der Sahara a jeho pokračování Außenstation VII explodiert. Sci-fi romány a space opery sršící novými ideami publikoval Brand částečně pod svým pravým jménem a v budoucnu také jako C. R. Munro. Patří mezi ně Trans-Universum , Raum der schwarzen Sonne , Gefesselte Planeten , Die geheimnisvolle Formel , Aus Weltraumtiefen , Stern ohne Wiederkehr a Am Ende der Ewigkeit . Pod pseudonymem Lars Torsten pak publikoval román Der Gral-Mutant . jím navržené strhující gal...

Karol Sidon (15)

Karol Sidon je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, náboženský myslitel, bývalý chartista a disident židovského původu. Některé povídky psal pod pseudonymem Chaim Cigan. Narodil se v Praze v době Protektorátu Čechy a Morava v tzv. smíšeném manželství. Jeho židovský otec Alexander Sidon pocházel z Trnavy, kde byl prvním rabínem po dlouhém vypovězení Židů z města od roku 1856 jeho prastrýc rabi Šimon Sidon, po kterém byl pojmenován. Vzdálenějším příbuzným byl rabi Josef Chaim Sonnenfeld. Alexander byl roku 1944 zatčen a vězněn gestapem v Pečkárně, na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti, kde byl téhož roku umučen. Karol byl poté skrýván na venkově do konce okupace. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala za Žida Josefa Grose. Jeho nevlastní otec opakovaně utekl z terezínského ghetta, kladenských dolů, z Varšavy, z Treblinky a naposledy ze sovětského gulagu. Po maturitě na JSŠ vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté krátce pracoval v Československém rozhlase, do roku 1968 byl dramaturgem Krátkého filmu ve studiu Jiřího Trnky. V letech 1968–1969 byl redaktorem Literárních listů a Listů. Roku 1968 obdržela jeho rozhlasová hra Dvojí zákon státní cenu k 50. výročí založení republiky. Do roku 1970 publikoval autobiograficky laděné knihy, které se staly kultovní pro tehdejší mladou generaci, Sen o mém otci a Sen o mně a scenáristicky spolupracoval s režisérem Jurajem Jakubiskem. Od roku 1970 pracoval jako ineditní autor manuálně a jako prodavač tisku, po podpisu Charty 77 byl propuštěn a následně byl zaměstnán jako topič. Roku 1978 obdržel exilovou cenu Jiřího Koláře za román Boží osten, který vyšel v samizdatové edici Petlice, kde vydal i svůj románový esej Evangelium podle Josefa Flavia a neuvedené divadelní hry. Osud obou otců přispěl k tomu, že se ...

Karel Tůma (19)

Karel Tůma byl novinář, spisovatel, politik, autor sentimentálních politických písní. Po absolvování gymnázií v Rychnově nad Kněžnou, Hradci Králové a Písku, studoval na polytechnice v Praze, ale toto studium nedokončil. Pak se rozhodl být novinářem a spisovatelem, stal se r.1862 redaktorem Národních listů a zůstal jím 45 let, až do své smrti. Psal politické úvodníky a za ně byl několikrát souzen a na 17 měsíců v období let uvězněn. Přítel J. Grégra, K. Sladkovského, J. Baráka. Přispíval do časopisů Svoboda, Květy, Hlas, Osvěta, Humoristické listy. Vstoupil na politickou dráhu, byl deset let poslancem strany mladočeské v období 1883–1893 a horlivě se zúčastnil politických bojů proti staročechům. Svými články informoval veřejnost o dění v Belgii, Irsku, USA, o významných světových politicích. Ze studentských prázdninových pobytů u strýce mlynáře v Zadní Třebáni získal dobrý přehled o tamní společnosti Pánů otců, krajánků, mlynářské chase, lesníků a vesnické honoraci a také to zpracoval ve svých knížkách. Patřily k oblíbené lehké četbě, byly později upraveny pro divadlo i zfilmovány. Je pohřben v Praze na Olšanech. Karel Tůma byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Marií Čelakovskou , dcerou Františka Ladislava Čelakovského, se kterou měl čtyři syny. Podruhé se oženil roku 1895. Druhá manželka Žofie byla dcera slánského vlastence Tomáše Rubeše. Karel Tůma se proslavil především veselými historkami z mlynářského prostředí Z českých mlýnů. Celkem osm dílů vycházelo opakovaně v letech 1886–1948, novodobých vydání se kniha dočkala v 90. ĺetech 20. století.

Karel Rataj (9)

Botanik, pracoval v Botanickém ústavu v Praze, publikoval v odborných časopisech, zabýval se entomologií, rybami a vodními rostlinami. Na svých četných cestách sbíral tento „materiál“. V současnosti spolu se svým synem Karlem Ratajem ml. vlastní pěstírnu a prodejnu akvarijních rostlin a potřeb v Šumperku.

Karel Pinka (9)

Narozen 2. 2. 1922. Číšník a autor publikací z oblasti gastronomie a kulinářství. Když si Karel Pinka poprvé zavazoval černého motýlka, který tehdy neodmyslitelně patřil k číšnické uniformě, psal se rok 1936. Když tento doyen české gastronomie, autor a spoluautor několika publikací své číšnické sako oblékal naposledy, psal se rok 1982. Během své dlouhé profesní pouti zažil Karel Pinka nejen prvorepublikové gastronomy a hoteliéry, jako například Karla Šroubka, ale i neutěšené období socialistické gastronomie. Pracoval v mnoha restauracích, prošel nejlepšími pražskými hotely, jako byly Alcron, Ambassador, Esplanade. Obsluhoval úplně prvního hosta hotelu Jalta, kde potom pracoval pětadvacet let až do svého odchodu do penze.

Karel May (14)

Karel Ladislav Kukla (10)

Karel Ladislav Kukla byl prozaik, dramatik, novinář, nakladatelský redaktor, mystifikátor a překladatel z angličtiny a francouzštiny. Současným čtenářům je známý především svou knihou Podzemní Praha. Narodil se jako první syn sedlčanského tkalce Josefa Kukly a jeho manželky Marie Příhodové. Základní vzdělání získal v Sedlčanech. Roku 1884 se rodina přestěhovala do Prahy na Královské Vinohrady a otec se stal obchodníkem s uhlím a dřívím. Karel studoval práva na pražské univerzitě, ale studia nedokončil a psával se s titulem JUC.. V Praze se oženil se šestnáctiletou Marií Chmelařovou, s níž měl dvě dcery a syna, který brzy po narození zemřel. Jeho mladší bratr Ladislav pracoval jako dozorce vězňů u zemského soudu v Praze. V letech 1905- 1914 Vystřídal různá zaměstnání, byl například ředitelem zoologické zahrady Svět zvířat v Praze - Bubenči, novinářem či redaktorem. Už jako poměrně mladý zazářil aktovkou Anatomové, která se na repertoár Národního divadla dostala v době, kdy bylo Kuklovi sotva 21 let. Hra byla příznivě přijata i dobovými kritiky. Úspěch Kukla sklidil i svou následující činohrou Svatební noc, která následně získala Nerudovu cenu. V dalších letech se K. L. Kukla i přes dosavadní úspěchy divadelní tvorbě příliš nevěnoval a naplno žil novinářským řemeslem. Psal fejetony do Národní politiky. Pro nakladatele Bedřicha Kočího redigoval Národní obzor a Velký lidový slovník naučný. Redigoval také přírodopisný Svět zvířat a jiné tiskoviny. Vedle toho do češtiny z angličtiny přeložil Twainova Dobrodružství tuláka Finna . Převyprávěl i pohádky Boženy Němcové . K. L. Kukla žil poměrně bohémským životem. Miloval život noční Prahy, jako investigativní novinář si oblíbil prostředí pražské galérky. Jeho reportáže žel trpěly značným zkreslováním a zveličováním pražského života, pražského podsvětí zvláště. Výsledkem toho byla jeho nejznámější braková díla z pražského podsvětí. Ve fi...

Karel Hála (16)

Karel Hála byl český zpěvák, který se prosadil na domácí hudební scéně zejména v 60. a 70. letech 20. století. Narodil se 13. února 1933 v Praze a byl známý svým jemným hlasem a schopností interpretovat širokou škálu písní, od popu po swingové a jazzové standardy. Během své kariéry Hála spolupracoval s různými orchestry a kapelami, což mu pomohlo stát se známou osobností československé populární hudby. Natočil řadu alb a singlů a zanechal výraznou stopu na české hudební scéně. Jeho přínos tomuto žánru oslavily kompilace jeho tvorby, například "Dej mi Pár Okovů ...A Dalších 44 Hitů", která představuje kolekci jeho hitů. Karel Hála Jeho vliv přesáhl rámec pouhého zpěvu; působil také jako herec a svou charismatickou osobnost vnesl do filmových i televizních rolí.

Karel Hájek (10)

Karel Hájek byl československý novinářský fotograf, považovaný za zakladatele moderní české fotoreportáže. Narodil se 22. ledna 1900 v Lásenici. Jeho matka Kateřina , která spolu s ním vychovala pět dětí, byla výtečnou kuchařkou, navštěvovaná i Emou Destinnovou. Jeho otec Ondřej vedl s manželkou hostinec a poštovnu, byl předsedou honebního výboru a lásku k přírodě a myslivosti podědil Karel nepochybně i po něm. Po absolvování obecné školy se v roce 1914 vyučil kovářem v Nové Bystřici. V letech 1914–1918 sloužil v rakouskouherské armádě v Českých Budějovicích, ve Vídni a na frontě v jižních Tyrolích. Z války domů se vrátil 25. října 1918, a již tři dny nato odejel do Prahy, kde zůstal natrvalo, s četnými návraty domů k rodičům. V letech 1918-1926 pracoval nejprve jako kovodělník v továrně Ringhoffer. Později pracoval jako řidič pražské tramvaje. V roce 1920 začal amatérsky fotografovat. Karel Hájek byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1925 s Vlastou Havlíčkovou, téhož roku se manželům narodil syn, JUDr. Miloš Hájek, který zemřel 19. července 1984 v Rumburku. Manželé se rozvedli v roce 1930. Druhý sňatek uzavřel v prosinci 1940 se členkou opery Národního divadla v Praze Jaroslavou Procházkovou . Jeho dalšími nejbližšími příbuznými byli neteře Marie Kratochvílová a Vlasta Šafářová a synovec Ing. Jiří Hájek. V roce 1926 pořídil reportáž o Emě Destinnové, kterou otiskl časopis Pestrý týden. V roce 1929 byla jeho fotografie oceněna ve fotosoutěži téhož časopisu a byla otištěna na titulní stránce českého i německého vydání. Od šéfredaktora Bohumila Markalouse získal novinářský průkaz. Až do roku 1932 se snažil spojovat zaměstnání tramvajáka a fotoreportéra, což ale vedlo k řadě problémů. Traduje se příhoda, kdy nechal stát tramvaj uprostřed křižovatky na Václavském náměstí, aby mohl pořídit reportáž o dopravní nehodě. Od roku 192...

Karel Eliáš (17)

Karel Eliáš je český právník, komercionalista a hlavní autor nového občanského zákoníku. Vystudoval v roce 1979 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a roku 1982 získal na téže fakultě doktorát práv. Od té doby působil v podnikové sféře až do roku 1991, kdy se stal vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva AV ČR. V roce 1993 nastoupil na Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, kde vyučoval obchodní právo a kde byl od roku 1995 vedoucím katedry tohoto oboru. Později byl vedoucím katedry soukromého práva a civilního procesu, která vznikla sloučením kateder občanského, obchodního a pracovního práva. V roce 1998 se na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně habilitoval a v roce 2002 byl jmenován profesorem v oboru obchodního práva. V listopadu 2009 se stal proděkanem pro vědu a výzkum Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. V lednu 2011, poté co nebyl zvolen děkanem fakulty, rezignoval a ještě téhož roku z fakulty úplně odešel. Od té doby působí zejména na Ústavu státu a práva AV ČR jako vědecký pracovník a předseda redakční rady časopisu Právník. Publikuje v mnoha odborných časopisech, zejména pak v Právníku, Právních rozhledech a v Ad notam. Je členem vědeckých rad na právnických fakultách v Brně, Olomouci, Plzni a Praze. V roce 2006 se stal členem Legislativní rady vlády a Právníkem roku v oboru občanské právo. Byl vedoucím rekodifikační komise pro přípravu nového občanského zákoníku a v lednu 2012 byl v rámci soutěže Právník roku 2011 uveden za výjimečný celoživotní přínos právu do Právnické síně slávy.

Karel Dvořáček (16)

Karel Dvořáček byl český spisovatel. Po maturitě, kterou absolvoval roku 1931 s vyznamenáním na učitelském ústavu v Kroměříži, nastoupil do Karviné na místo pomocného učitele. Vojenskou službu u 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži skončil v hodnosti podporučíka. Po roce 1938 se vrátil zpět na Hanou. V Ivanovicích na Hané založil dětský pěvecký sbor a hudební kvarteto. Také působil v ochotnickém spolku, pro který psal i divadelní hry. Byl členem ilegální odbojové organizace Obrana národa. Dvakrát byl zatčen a do dubna 1945 pobýval v německém vězení ve Zwickau. Po válce se vrátil těžce nemocen domů a 20. srpna zemřel. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Dne 31. října 1992 byla okresní knihovna ve Vyškově přejmenována na Knihovnu Karla Dvořáčka. V Karviné je po něm pojmenována Základní škola Karla Dvořáčka.

K. F Sedláček (18)

do novin. Sedláček pocházel z rodiny truhlářského dělníka. Vyučil se strojním zámečníkem v Českomoravských strojírnách v Praze-Libni a poté tam pracoval jako kovodělník. 1933 byl přechodně bez zaměstnání, 1934 nastoupil do menšího podniku ERA v Praze-Karlíně, od 1937 pracoval opět v Českomoravských strojírnách. Těsně po válce spolupracoval s rozhlasovým vysíláním ÚRO . 1945–50 působil v deníku Práce, a to postupně jako reportér, zástupce vedoucího reportážního oddělení, redaktor v hospodářské rubrice a od 1949 jako druhý zástupce šéfredaktora. Od 1948 současně zastával funkci šéfa tiskového oddělení Čs. stavebních závodů a vedoucího redaktora podnikového časopisu Stavíme. Souběžně byl scenáristou Čs. státního filmu . Od 1953 spisovatel z povolání . Přispíval do novin a časopisů: Práce, Rudé právo, Literární noviny, Nový život, Mateřídouška, Ohníček, Plamen. Je spoluautorem scénáře filmu Dva ohně . Závod ve stínu zdramatizoval pro Čs. rozhlas Karel Zajíček . Sedláček užíval šifry kfs. Sedláček byl autodidakt, který viděl v literatuře vždy především nástroj společenské výchovy a politické agitace. Ze své původní profese si přinesl důkladnou znalost továrního prostředí; povahu jeho psaní trvale určovala i osobní zkušenost s nezaměstnaností a z toho plynoucí nenávist ke kapitalismu. V sociálních románech z doby hospodářské krize jsou působivé situace existenční nejistoty překryty konvenční melodramatickou fabulací a sentimentalitou. Pracovní prostředí, které je od počátku hlavním dějištěm života Sedláčkových postav, se v dílech psaných po únoru 1948 stává dějištěm téměř výhradním. V souladu s tím autor chápe lidské osudy především jako součást zápasu o co nejlepší využití techniky a výrobní technologie v malé cihelně , v sabotáží poničeném ...

Jurij Nikolajevič Tynjanov (13)

Ю́рий Никола́евич Тыня́нов byl ruský spisovatel, dramatik, překladatel, literární vědec a kritik, významný představitel ruského formalismu. Narodil se v židovské rodině, absolvoval Psovské gymnázuim se stříbrnou medailí, v letech 1912—1919 studoval na historicko-filologické fakultě Petrohradské univerzity, poté vyučuje literaturu. V letech 1921—1930 působí jako profesor na vysoké škole Institut historie umění. Ve 20. letech vystupuje jako literární vědec a kritik a začíná psát prózu. Koncem 20. let mu roztroušená skleróza, kterou trpě v mládí, omezuje jeho práceschopnost. Začátkem války je již invalidou, nicméně do konce života pokračuje v práci na třetím díle románu Liškin, který již nestihne dokončit.

Judy Christenberry (16)

Judy Christenberry nebyla vždy spisovatelkou, ale vždy byla snílek. Jako dítě se často bavila při práci tím, že vymýšlela komplikované příběhy - příběhy, připouští, ve kterých byla vždy hrdinkou. Judy ve skutečnosti nezačala psát, dokud jí nebylo třicet osm let, rok po zlomeném srdci nečekané smrti jejího otce. Postupem času vyšlo najevo, že v jejím psaní dominovaly dvě ústřední témata: rodinný a maloměstský život. Mnoho z jejích knih má navíc kovbojské hrdiny - částečně proto, že jako teenagerka četla všechny romantické verze Zane Grey o Divokém západě, a částečně kvůli vlivu jejích rodičů, kteří oba vyrůstali na farmách. Posledním prvkem, který se často objevuje v Judyiných příbězích, je trocha humoru - jen tolik, aby vám vyčaroval úsměv na tváři. S úsměvem a mrknutím na vlastní oči říká, že věří, že smích je dobrý lék ... a rozhodně to dělá "půlmetrový kus" ještě atraktivnějším. Judy Christenberry zemřela 8. listopadu 2013.

Josef Teichman (15)

Narozen 21.7.1896 v Praze, zemřel 6.12.1958 tamtéž. Hudební kritik, dramatik, literatura z oboru.

Josef Poncar (14)

Český hudební skladatel. Narozen 14. března 1902 - zemřel 6. listopadu 1986

Johannes Vilhelm Jensen (13)

Johannes Vilhelm Jensen byl dánský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1944. Bývá považován za jednu z ústředních postav dánské literatury 20. století. Jedna z jeho sester, Thit Jensenová, byla také známá spisovatelka. Jensen se narodil roku 1873 jako druhý syn zvěrolékaře v malé vesnici v Himmerlandu v severním Jutsku. Do jedenácti let byl vzděláván svou matkou, poté navštěvoval střední školu ve Viborgu a od roku 1893 studoval lékařství na universitě v Kodani. Již během studia si pod pseudonymem Ivar Lykke přivydělával sepisováním komerčních detektivních románů na pokračování. Prosadil se až románem Dánové napsaným v duchu dekadentního novoromantického sebezpytování. Jensen studia na univerzitě nedokončil. Roku 1896 odjel do USA a od roku 1898 se plně věnoval literatuře a žurnalistice. Své první tvůrčí období uzavřel historickým románem Králův pád o králi Kristiánovi II., který je dnes považován za jedno z jeho nejlepších děl. Jako novinář procestoval Jensen celou Evropu, Egypt a Palestinu a roku 1903 navštívil znovu USA. Po této cestě definitivně uvěřil v technický pokrok a v moderní civilizaci a stal se propagátorem sociálního darwinismu. V letech 1912–1913 navštívil Jensen Dálný východ a v letech opět 1925–1926 Severní Ameriku. Během této doby pracoval na svém vrcholném díle, šestidílném románovém cyklu Dlouhá cesta , ve kterém popsal vývoj severských národů od doby ledové do 15. století. V tomto cyklu Jensen vytvořil nevědecký a poněkud naivní mýtus o tom, že sever Evropy je kolébkou evropské kultury. Umělecky je to však dílo silné a z tohoto hlediska sklidilo zasloužený úspěch. Po obsazení Dánska německou armádou roku 1940 vyjadřoval Jensen dosti kritické názory na fašismus a antisemitismus. Když mu byla roku 1944 udělena Nobelova cena za literaturu za "ojedinělou intenzitu a produktivitu jeho básnické imaginace ve spojení s bohatým intelektem a odvážným, no...

Joe Vitale (11)

Je prezidentem marketingové poradenské firmy Hypnotic Marketing inc. Jinak se mu také říká internetový Buddha, protože spojuje duchovno s obchodním nadáním. Zahrál si ve filmovém bestselleru Tajemství. Jinak je autorem velmi známých knih, jako je Šifra E, Každou minutu se rodí zákazník, Nulové limity a Klíč

Joan Armatrading (22)

Joan Armatrading je uznávaná britská zpěvačka, skladatelka a kytaristka, známá svým výrazným hlasem a emotivním psaním písní. Narodila se 9. prosince 1950 v Basseterre na karibském ostrově Svatý Kryštof a v sedmi letech se přestěhovala do Anglie. Hudební kariéru Armatradingová zahájila na počátku 70. let a rychle si získala uznání díky své jedinečné směsici folku, jazzu, popu, blues a rockových vlivů.

Jiří Widimský (16)

Narozen 31. 3. 1925 v Plzni. Prof. , MUDr., DrSc. , FESC, FAHA, kardiolog. Po promoci na FVL UK v Praze nastoupil v roce 1951 do Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze-Krči. V letech 1970-1983 byl přednostou II. interní výzkumné základny IKEM, v letech 1983-1993 vedoucím Katedry kardiologie IPVZ. Posléze vědecký pracovník Kliniky kardiologie IKEM a učitel Subkatedry kardiologie IPVZ. Zabýval se arteriální a plicní hypertenzí. Prezident mezinár. sympozií o plicní cirkulaci. Nositel vyznamenání ministra zdravotnictví ČR za celoživotní zásluhy o České zdravotnictví . Publikace z oboru. Oba jeho synové Petr a Jiří jsou rovněž kardiologové. Zemřel 12. listopadu 2020.

Jiří Marold (10)

Autor detektivní literatury.

Jiří Macht (14)

Fotograf a příležitostný spisovatel, pro něhož není problém se pohybovat v prostředí uměleckém, sportovním i ve všedním životě.

Jiří Lapáček (20)

Narozen 22. 4. 1956 v Praze. Ing., programátor, autor počítačových kursů a prací z oboru. Také autor webových stránek Most do Říše snů.

Jindra Tichá (19)

Spisovatelka Jindra Tichá se narodila 21. března 1937 v Praze. Na Filosofické fakultě University Karlovy vystudovala logiku a roku 1967 zde získala titul doktorky filosofie. V roce 1969 odešla do emigrace. Zprvu pobývala v anglickém Exeteru, o rok později se natrvalo usadila na Novém Zélandu. Dlouhá léta působila, spolu s manželem Pavlem Tichým , na Universitě Otago v přístavním městě Dunedinu. Přes třicet let přednášela filosofii a politické vědy. Dnes žije na novozélandském Jižním ostrově.

Jevgenij L'vovič Švarc (14)

Ruský spisovatel, básník, dramatik, filmový scenárista a novinář.

Jaroslav V Mareš (9)

Jaroslav V. Mareš je známý televizní reportér. Několik let působil v České televizi, kde v roce 2005 za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT získal ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. Od roku 2014 je členem týmu reportéra Josefa Klímy.

Jaroslav Janouch (15)

Jaroslav Janouch byl spisovatel a redaktor pro děti a mládež, překladatel polské literatury. V letech 1918–1922 studoval na Učitelském ústavu v Kutné Hoře a poté na Škole vysokých studií pedagogických v Praze v letech 1922–1924. Byl redaktorem nakladatelství Vyšehrad v letech 1939–1945. V letech 1946–1947 byl šéfredaktor nakladatelství Atlas a časopisu Radostné mládí. Byl synem spisovatele Františka Janoucha vystupujícím pod pseudonymem Jaroslav Choltický. Jaroslav Janouch měl šest dětí. Jedním z dětí je akad. soch. Ladislav Janouch. První literární práce publikuje v časopisech Forum, Cesta, Akord a Poesie. Sblížil se s katolicky orientovanými spisovateli jako byly Václav Renč, František Křelina, Josef Kostohryz, Jan Zahradníček a další. V roce 1931 společně s Josefem Heydukem zakládá literárně kritický časopis Blok, do něhož přispívali Durych, Halas, Hořejší, Hora, Vančura, Nezval a Závada. V letech 1934–1937 přispívá překlady polských básníků do časopisu Kvart, řízeném Vítem Obrtelem. Pro jeho životní orientaci bylo důležité setkání se svérázným filosofem, překladatelem a nakladatelem Josefem Florianem. Pro jeho edici Dobré dílo překládá polské autory Cypriana Kamila Norwida a Stefana Żeromski. V Rozhledech po literatuře a umění publikuje četné informace o polské literatuře a zároveň zprostředkovává vydávání českých básníků v Polsku . Po roce 1935 začíná psát recenze o dětské literatuře a také vydává své první knihy pro děti. V nakladatelství Vyšehrad řídí edice Raná setba, Dětské knihy Vyšehradu a Knihy pro mládež. Z jeho popudu zde vychází veršované knihy pohádek . Po roce 1948 odchází učit na zvláštní školy v Praze. Jaroslav Janouch je syn Františka Janoucha učitele a ředitele měšťansk...

Jaroslav Balaštík (12)

Jaroslav Balaštík je bývalý český profesionální hokejista. Jaroslav Balaštík hrál v letech 1997 až 2005 českou ELH za tým HC Hamé Zlín. V roce 2005 přestoupil do NHL do týmu Columbus Blue Jackets. Odehrál zde však jen jednu sezónu 2005/06. V té následující se po 8 zápasech v Columbusu přesunul zpět do Evropy do švédského týmu HV71. Od sezóny 2007/2008 hraje opět ve Zlíně s výjimkou sezóny 2011/2012, kdy hrál za klub BK Mladá Boleslav. Klub nakonec skončil na poslední příčce tabulky a v následné baráži sestoupil. Jeho předností je přesná a tvrdá střela zápěstím a také hra do těla. Ve Zlíně je oporou klubu a každoročně patřil mezi nejlepší střelce klubu a extraligy. Celou svoji kariéru ve Zlíně hrával pravidelně v útoku se svým dobrým kamarádem Petrem Leškou. 8. ledna 2011 se stal členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. První zápas v národním týmu: 6. listopadu 2001, Česká republika - Finsko . Statistiky reprezentace:

Jaromír Wolf (4)

Jaromír Wolf byl český horolezec, československý lodní a expediční lékař, sportovní funkcionář a publicista. Syn hudebního pedagoga Antonína Wolfa a Marie Wolfové rozené Náprstkové . Jako lodní lékař několikrát obeplul svět. V 70. letech byl vedoucím tělovýchovného lékařského oddělení Fakultní nemocnice II v Praze.

Jarmila Koudelková (3)

Autorka dětské publikace o českých dějinách.

Jane Goodall (6)

Valerie Jane Morris Goodallová je anglická bioložka zabývající se výzkumem primátů – zejména šimpanzů. Již v mládí se zajímala o zvířata. Po ukončení studií krátce pracovala na Oxfordské univerzitě a ve svých 23 letech odcestovala na pozvání svého přítele do Keni. Začala zde pracovat spolu se slavným primatologem Louisem Leakeyem; ten rozvinul její zájem o šimpanze a podpořil ji při jejím rozhodnutí studovat tato zvířata ve volné přírodě v Národním parku Gombe v Tanzanii. Během dlouhé doby udělala mnoho objevů – zjistila například, že šimpanzi používají nástroje, že dokážou projevovat své emoce a že jsou masožravci, ale také např. to, že se mezi sebou vraždí. Šimpanze v Gombe studovala 45 let a získala si tak světovou pověst jako odborník na chování primátů. Jane Goodallová napsala několik knih a v roce 1977 založila The Jane Goodall Institute, jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Jane Goodallová i ve svém věku stále cestuje po celém světě a s nadšením se dělí o své cenné životní zkušenosti.

Jana Červenková (10)

Jana Červenková, za svobodna Jana Salačová , je česká spisovatelka. Vystudovala pedagogickou školu, ale učila jen krátce. Po roce 1989 pracovala jako redaktorka. Za knihu Kurs potápění získala v roce 1999 cenu Toma Stopparda.

Jan Schneider (15)

Jan Schneider byl český textař, básník, dramatik, scenárista, novinář, překladatel a divadelní organizátor, někdejší redaktor Rádia Svobodná Evropa, muž spojený s organizací cen Thálie. Svá literární díla vydával také pod pseudonymem Jan Chum. Narodil se sice v Písku, ale své dětství prožil v jihočeském Táboře, kde úspěšně absolvoval gymnázium. Věnoval se ochotnickému divadlu, které se jmenovalo Intimní scéna. Následně vystudoval statistiku na VŠE Praha a stal se inženýrem. V roce 1956 se jeho překlad básní recitoval v poznaňském literárním kabaretu Žioltodziob, následně se po překladu do francouzštiny objevily i ve studentském časopise pařížské Sorbonny. Doma se poprvé jeho básně objevily na stránkách časopisů, konkrétně Květen a Kultura, v roce 1958. Následovala spolupráce s malými divadly − Semafor, Paravan, Na Zábradlí, Rokoko. V Semaforu se zviditelnil v roce 1961 pořadem tzv. chuligánských veršů Vo co de, v němž účinkoval spolu s Waldemarem Matuškou a Pavlínou Filipovskou. O rok později odešel do Rokoka a stal se jeho kmenovým autorem, mimo jiné pořadů Rokokokoktejl či úspěšných komedií. Na Zábradlí uváděl spolu s Jaroslavem Jakoubkem šansony zpívané především Ljubou Hermanovou. V plzeňském divadle Alfa napsal spolu s Bohuslavem Ondráčkem písně do komedií Francimor a Edudant a Černej sen, které zpívali Marta Kubišová a Václav Neckář. V Divadle 
E. F. Buriana uvedl svou burlesku Poetikon. V roce 1967 vznikl první český divadelní muzikál Gentlemani, na němž opět spolupracoval s Bohuslavem Ondráčkem. Uveden byl v Praze i Brně, ale také v Budapešti či západoněmeckém Giessenu. Písně s jeho texty zpívali např. Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška či Eva Pilarová. V 60. letech působil v Československém rozhlase, kde vedl tehdejší pořad Mikrofórum, což bylo z ideologického hlediska bráno jako konkurence hudebních pořadů Svobodné Evropy typu Afternoon Music. V písňových...

Jan Loriš (14)

Narozen 18.7.1893 v Hradci Králové, zemřel 19.11.1953 v Praze. PhDr., pracovník Národní galerie v Praze. Práce v oboru dějin výtvarného umění.

Jan Drnek (17)

Jan Drnek je český spisovatel, vychovatel mládeže, konzervativní politik, monarchista a plzeňský patriot. Narodil se v Plzni, od mládí je aktivní ve skautských a trampských kruzích. Vyučil se ve Škodovce, pracoval jako frézař, později se stal vychovatelem učňů ve škodováckých internátech. V letech 1986–90 vedl jako vychovatel chlapecký skautský oddíl. 17. listopadu 1989 se zúčastnil protestního shromáždění na Národní třídě v rámci Sametové revoluce. Po pádu komunistického režimu se stal tiskovým mluvčím generálního ředitele koncernu Škoda, tři roky pracoval jako úředník odboru životního prostředí plzeňského magistrátu. Od roku 1994 je věřící katolík. V roce 1998 inicioval založení Obecně prospěšné společnosti Centrum sociálních asistentů, kterou následně řídil a která fungovala do roku 2009. Jako sociální asistent vede resocializační programy se skupinami mladistvých pachatelů trestných činů. Založil také občanské sdružení STREET, původně k provozování terénní sociální práce , později se přeměnilo na sdružení pro osvětovou regionální činnost. Jan Drnek se sám prezentuje jako monarchista a monarchistické myšlenky často představuje a vysvětluje i ve svých dílech. Od roku 2004 je členem Koruny České. Spoluzaložil místní společnost této strany v Plzni a od roku 2007 několik let působil jako zemský hejtman pro Čechy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 zprostředkoval za Korunu Českou spolupráci s Občanskou demokratickou stranou, na společné koaliční kandidátce byl pak úspěšně zvolen senátor Lumír Aschenbrenner. 29. listopadu 2014 byl Drnek na generálním sněmu KČ zvolen jako člen předsednictva. Roku 2018 Jan Drnek sepsal prohlášení Konzervativní alternativa jako manifest politiky Koruny České, volající po alternativě k současné podobě českého politického a ekonomického systému. Historik Jan Cholínský tento text označil za „nepochybně nejpozoruhodnější veřejnou stranickou výzvu k změně polistopadového směř...

Jan Dobraczyński (12)

Jan Dobraczyński byl polský spisovatel a publicista. Během druhé polské republiky byl zastánce Stronnictwo Narodowe a katolického hnutí. Voják z polské armády během polské obranné války z roku 1939, člen Armia Krajowa, bojoval v Varšavského povstání v roce 1944. Po válce podporuje polské komunisty, člena z roku 1952 a 1985, aktivista z PAX sdružení a Patriotyczny Ruch Odrodzenia Narodowego. Měl hodnost generála polských sil. Během druhé světové války, jako vedoucí oddělení pro opuštěné děti ve Varšavě pečoval o blaho oddělení. Jan Dobraczynski pomáhal aktivistům umístit židovské dětí v klášterech. Po Varšavském povstání byl uvězněn v Bergen-Belsen. V roce 1985 byl oceněn křížem Virtuti Militari a v roce 1993 titulem Spravedlivý mezi národy.

James Thurber (9)

James Thurber byl americký humorista, satirik, spisovatel a kreslíř. Svým humorem navazoval na tradici Marka Twaina. Humor neztratil, ani když po opakovaných operacích úplně oslepl. Je mistrem krátkých humoristických a často sebeironických povídek. Neméně vtipné a pronikavé jsou i jeho postřehy o malichernostech a problémech doby, které popisuje ve svých bajkách. K jeho nejčtenějším dílům patří sbírka povídek Muž ve středním věku na létající hrazdě nebo komická fantasy Třináctery hodiny. Sám své knížky ilustroval vtipnými až groteskními kresbami. V sedmi letech při neštěstí ztratil levé oko a i pravé bylo poškozeno, takže postupem let zcela oslepl. V letech 1913-1917 studoval na Ohio State University, ale roku 1918 studia zanechal, protože se svým handicapem je nemohl dokončit. Během studia si ale získal důkladné znalosti literatury a roku 1995 mu univerzita posmrtně udělila čestný doktorát. Pracoval jako úředník ve Washingtonu a na americkém velvyslanectví v Paříži. Přitom psal pro různé časopisy a noviny a od roku 1927 se stal redaktorem týdeníku The New Yorker. Jeho povídky, bajky a anekdoty se významně přičinily o úspěch časopisu. Od roku 1940 už nemohl psát a musel své texty diktovat, s čímž se nikdy nesmířil, až do své smrti však psal a účastnil se kulturního i veřejného života. Thurberovy humoresky, bajky a kresby vyjadřují protiklad mezi naivitou jednotlivce a složitostí moderního světa, zejména na tématech jako je sexualita, psychoanalýza nebo problémy komuniace ve věku techniky. Za nepochybně humorným líčením se však téměř vždy skrývají i vážnější až tragické rysy. Thurberovo dílo charakterizují drobné soukromé příběhy, manželství jako nevyhlášená válka v malém nebo každodenní absurdity. Jeho typickým hrdinou je „malý člověk“ Walter Mitty, poněkud plachý a neurotický snílek, jehož identitu ohrožují jak agresivní ženy, tak lidské masy nebo technika, takže se často uchyluje do oblasti fantazie a d...

Jack Slade (19)

Německý autor dobrodružných románů.

Ivana Bozděchová (10)

Narozena 22.12.1960 v Domažlicích. PhDr., CSc., asistentka na katedře českého jazyka FF UK, práce z oboru, překlady a antologie anglické a irské poezie.

Ivan Wernisch (18)

Ivan Wernisch je český básník, spisovatel, novinář a překladatel, držitel Ceny Franze Kafky. Maturoval v roce 1959 na keramické průmyslové škole v Karlových Varech. Již během tohoto studia začal uveřejňovat své básně v časopisech Host do domu a Tvář. Jelikož se angažoval v procesu spojeném s rokem 1968, stal se v období normalizace zakázaným autorem a jeho díla vycházela pouze samizdatem nebo v exilu. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. V roce 2012 mu byla za celoživotní dílo udělena Státní cena za literaturu. Z prvního manželství má syna Michala Wernische. Jeho poezie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu. Básně jsou také méně lyrické. Často se v jeho básních objevují neologismy. V 80. letech se jeho dílo vyznačuje přibývajícími tragickými životními zkušenostmi v prostředí rozpadajícího se komunismu, které vyúsťují v existencialismus. Jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima. Skupina The Plastic People of the Universe hrála Wernischovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou: Šel pro krev, Prasinec, Moucha v ranním pivě, Papírový hlavy a Ruka, Podél zdi a doleva Kromě vlastní tvorby překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Nizozemsky se naučil proto, aby mohl přeložit básně Paula van Ostaijena do češtiny. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, na Ukrajině a v USA.

Ivan Mezník (9)

Narozen 17.7.1942 v Brně. RNDr., prof., matematika a aplikovaná matematika, práce a učebnice z oboru.

Ivan Dylevský (20)

Ivan Dylevský je přední český anatom, bývalý děkan Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a emeritní přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Před studiem na fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde v roce 1965 promoval, studoval na gymnáziu. Po rigorózní zkoušce z anatomie ve 2. ročníku zastával místo asistenta anatomického ústavu. Současně pracoval jako na chirurgii a ortopedii. Po promoci byl přijat na místo aspiranta anatomického ústavu FVL UK . V roce 1969 předložil kandidátskou disertační práci jejímž předmětem byl vývoj svalů ruky a předloktí. Obhajoba práce se uskutečnila až v roce 1972. Titul kandidáta lékařských věd mu byl udělen pro obor anatomie, histologie a embryologie. Habilitační práci na téma vývoje a významu vazivových struktur lidské ruky a nohy obhájil Ivan Dylevský v roce 1975. A v témže roce obdržel cenu ministra zdravotnictví za příspěvek k etiologii a taktice chirurgické léčby Dupuytrenovy kontraktury. Během dalších deseti let se věnoval problematice růstu lidské embryonální ruky a jejich stavebních komponent. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu FVL UK pro studijní obor pediatrie. V roce 1986, kdy obhájil doktorát věd, bylo zahájeno s doc. Dylevským jmenovací řízení a v roce 1986 byl jmenován profesorem. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, později jako přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí katedry preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a vedoucí oddělení anatomie Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V současnosti je děkanem Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a profesorem katedry zdravotnických a bezpečnostních oborů. Řadu let byl předsedou Akademického senátu této fakulty. Je předsedou její vědecké rady, místopředsedou oborové rady Biomedicínská a klin...

Ivan Andrejevič Krylov (10)

Ivan Andrejevič Krylov byl nejznámější ruský autor bajek, publicista a satirik. Psal satirické divadelní hry, založil několik časopisů. Světovou proslulost mu přinesly bajky, kterých od roku 1809 vytvořil kolem dvou set. Kritizují nejen zlé lidské vlastnosti, ale mají především sociální podtext – nastavují zrcadlo tehdejší ruské společnosti, cara nevyjímaje. Pocházel z chudé důstojnické rodiny, otec po odchodu z armády pracoval jako magistrátní úředník ve městě Tver. Otec zemřel v roce. 1778 a rodina žila v nuzných poměrech. Po pěti letech se matka přestěhovala do Petrohradu a Ivan Krylov živil matku a sourozence z platu kancelářského poslíčka na magistrátě.. Neměl možnost dosáhnout vyššího školního vzdělání, avšak získal široký rozhled jako samouk. Po otci zdědil lásku ke knihám, hodně četl, se sousedovými dětmi se učil francouzsky. Sám se naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V patnácti letech napsal svou první komickou operu Kávovar . Kancelářská práce ho neuspokojovala a začal se věnovat literární tvorbě. Jeho první pokusy zahrnují několik komedií a také básně, které byly v roce 1788 otištěny v časopise Časná doba . V lednu 1789 začal vydávat satiricko-publicistický časopis Pošta duchů , který však byl po osmi měsících zakázán a Krylov musel opustit Petrohrad. V tomto časopise vycházelo na pokračování jeho stejnojmenné satirické dílo, kritizující soudobou morálku. V roce 1793 založil časopis Divák , který se v následujícím roce přeměnil na Petrohradský Merkur . Časopis si uchoval satirický tón, ale měl širší umělecké zaměření a na Krylovových příspěvcích byl zřejmý růst jeho literárního mistrovství. Jsou to především Kaib, východní pověst a parodické pamflety Chvalořeč na mého děda neb...

Irena Sehnerová (15)

PhDr. Irena Sehnerová , novinářka, nakladatelská redaktorka, editorka, překladatelka, prozaička, autorka kuchařek a publikací o výchově psů.

Holly Jackson (19)

Britská autorka knih pro mládež.

Henry Cloud (17)

Henry Cloud je klinický psycholog s bohatými zkušenostmi v soukromé praxi.

Harry Coninx (16)

Britský autor beletrizovaných biografií fotbalistů .

Hana Staudková (23)

Mgr. Hana Staudková. Pedagožka, metodicky spolupracuje na učebnicích pro základní školy.

Hana Bořkovcová (10)

Hana Bořkovcová, rozená Knappová byla česká spisovatelka, známá zejména svou tvorbou pro děti. Narodila se v Praze do židovské rodiny drobného podnikatele. Za nacistické okupace byla roku 1943 deportována s celou rodinou do koncentračního tábora v Terezíně a později do Osvětimi. Se svou matkou se dočkala osvobození, ale její otec a bratr Michael v Osvětimi zahynuli. V roce 1946 se provdala , syna skladatele Pavla Bořkovce) a s výjimkou krátkých období, kdy byla zaměstnána jako úřednice, se věnovala výchově svých pěti dětí a později literární práci. Publikovat začala roku 1964 v literárních časopisech Plamen a Host do domu. Ve své tvorbě se zaměřila na vykreslení citového a myšlenkového světa dětí a na konfliktní situace i porozumění mezi dětmi a dospělými.

Hana Bělohradská (11)

Spisovatelka a scenáristka, překladatelka z angličtiny, se narodila 12. 1. 1929 v Praze. Rozená Moráková. Po maturitě na gymnáziu v Praze a roce studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy byla 1949-61 zaměstnána na dětské klinice v Praze, zprvu jako pomocnice, později jako laborantka. 1961 se rozhodla věnovat výhradně literatuře. Krátce byla lektorkou nakladatelství Československý spisovatel. 1968 se stala členkou předsednictva Kruhu nezávislých spisovatelů. V 70. a 80. letech nesměla publikovat. Po roce 1990 se stala předsedkyní výboru Českého literárního fondu a začala působit v PEN-klubu. V psychologicky zabarvených prózách odhaluje autorka lidské jednání v mezních situacích, často podmíněných konkrétní historickou realitou . Podle její prózy Bez krásy, bez límce natočil režisér Z. Brynych film ...a pátý jezdec je Strach a podle románu Poslední večeře režisér J. Herz film Znamení Raka ; na scénářích obou filmů se Bělohradská podílela jako spoluautorka. Překládat začala v 70. letech, kdy vlastní díla nesměla publikovat.

Gordon Williamson (11)

Americký autor prací o 2. světové válce, německé armádě a zbraních SS. Vojenský historik.

Gentry Lee (9)

Gentry Lee je hlavní inženýr projektu Galileo, ředitel vědeckých analýz a skupiny, která plánuje pro NASA cestu Vikingu na Mars. Byl partnerem Carla Sagana při zrodu a realizaci televizního seriálu Kosmos a spoluautorem Arthura C.Clarka na dílech Návrat Rámy, Zahrada Rámova a Ráma tajemství zbavený. V současné době žije v Texasu a pracuje na novém románu.