36001–36060 z 157279 Autoři
Fráňa Kopeček (4)
Vlastním jménem František Kopeček. Narozen 14.10.1871 v Předmostí u Přerova, zemřel 23.8.1946 v Ostravě. Učitel, prozaik, literatura pro děti.
Více od autora
Four Tops (4)
The Four Tops je legendární americké vokální kvarteto z Detroitu v Michiganu, které se v 60. a 70. letech 20. století stalo jedním z hlavních aktérů vydavatelství Motown Records. Skupina byla založena v roce 1953 a tvořili ji zpěvák Levi Stubbs, Abdul "Duke" Fakir, Renaldo "Obie" Benson a Lawrence Payton. Dosáhli obrovského úspěchu díky řadě hitů, jako například "I Can't Help Myself " a "Reach Out I'll Be There". Jejich hudba se vyznačuje silným a oduševnělým zvukem, který kombinuje R&B s vlivy popu, doo-wopu, jazzu a soulu.
Více od autora
Florian Illies (4)
Florian Illies vystudoval dějiny umění v Bonnu a Oxfordu, roku 1997 se stal redaktorem prestižních Frankfurter Allgemeine Zeitung, později se stal vedoucím fejetonistické rubriky. V roce 2008 přestoupil do týdeníku Die Zeit. Vydává umělecký časopis Monopol a je jedním z partnerů berlínského aukčního domu Villa Grisebach, kde se zabývá uměním devatenáctého století. Do povědomí veřejnosti se zapsal knihou Generation Golf , v níž nastavuje kritické zrcadlo své vlastní generaci, narozené v sedmdesátých letech. Stejné téma rozvádí i v knihách Anleitung zum Unschuldigsein a Generation Golf zwei . V roce 2006 publikoval knihu Ortsgespräch , v níž vzpomíná na své dětství na venkově. Těchto čtyř děl se doposud prodalo milion výtisků. V roce 1999 získal Ernst‑Robert‑Curtius‑Preis za esejistiku.
Více od autora
Florence Littauer (2)
křesťanská spisovatelka, narozena v Haverhillu ve státě Massachusetts
Více od autora
Florence La Bruyère (2)
Francouzská publicistka, se specializací na střední Evropu a Balkán.
Více od autora
Flint Maxwell (3)
Maxwell Flint se narodil a vyrostl v severovýchodním Ohiu, kde dodnes žije se svou krásnou ženou, dcerou a čtyřmi chlupatými miláčky. Je autorem především hororů, ale je známo, že fušuje do mnoha různých žánrů.
Více od autora
Fischer-Z (4)
Fischer-Z je britská rocková skupina, kterou v roce 1976 založili John Watts a Steve Skolnik . Název kapely je odvozen od termínu používaného ve statistice , což odráží Wattsovo vzdělání v oboru klinické psychologie a statistiky. Fischer-Z si rychle získala pověst díky svým ostrým, politickým textům a novovlnnému zvuku, který byl výrazný zejména v postpunkové éře.
Více od autora
Fiona McIntosh (3)
Angličanka Fiona McIntoshová žije už léta v Austrálii a v současnosti má na kontě několik fantasy románů. Patří mezi například série Trinity nebo Převtělení.
Více od autora
Finbar Hawkins (3)
Britský autor románu. Kreativní ředitel studia animovaného filmu Aardman.
Více od autora
Filip Zatloukal (4)
Narozen 21. 1. 1995. Ilustrátor, nezávislý komiksový kreslíř a ředitel Art Block Festivalu.
Více od autora
Filip Topol (4)
Filip Topol byl český zpěvák, pianista, skladatel a textař, vůdčí osobnost kapely Psí vojáci. Narodil se v Praze. Jeho otcem byl dramatik Josef Topol a matkou Jiřina Topolová, dědečkem z matčiny strany spisovatel Karel Schulz a starším bratrem básník a spisovatel Jáchym Topol. Poprvé vystoupil v roce 1978 jako třináctiletý sólově na Hrádečku u Václava Havla v úvodu legendárního koncertu Plastic People of the Universe Pašijové hry velikonoční. Hrál písně na texty svého o tři roky staršího bratra Jáchyma. Ještě téhož roku založil spolu se svými spolužáky ze základní školy kapelu Psí vojáci, jejíž název inspirovali indiánští válečníci z románu Malý velký muž. Napsal pro ni nespočet písňových textů. Jednou z nejznámějších je píseň Žiletky, podle které roku 1994 byl uveden stejnojmenný film a ve kterém si zahrál hlavní roli. Za svou kariéru natočil dvě sólová alba a jedno s orchestrem. Pracoval jako programátor pro podnik Svazu invalidů META, až do profesionalizace kapely na podzim roku 1989. Dlouhodobě se potýkal se zdravotními potížemi a problémy s alkoholem, prodělal řadu operací, při nichž mu lékaři odebrali polovinu slinivky. Poslední koncert s ním odehráli Psí vojáci 25. května 2013 v Amsterdamu.
Více od autora
Filip Stanislav Kodym (4)
Filip Stanislav Kodym byl český lékař, přírodovědec, odborný spisovatel, novinář a politik. Napsal množství úspěšných populárně-vědeckých spisů, zejména v oblasti biologie, fyziky, chemie, zemědělství a zdravotnictví, psaných jasným a prostým slohem bez zbytečných cizích slov. V letech 1852–1862 řídil Hospodářské noviny, hojně čtené na venkově a zaměřené na šíření poznatků vědy a techniky; v době Bachova absolutismu měly i kulturní a politický význam. Poté se stal redaktorem časopisu Hlas; za uveřejnění pobuřujícího článku byl r. 1868 odsouzen ke třem měsícům vězení. Zasedal jako poslanec v Českém zemském sněmu a formálně i v Říšské radě. Propagoval vzdělání širokých vrstev přísnou výchovou dětí a zakládáním opatroven a obecních knihoven. Ke konci života byl velmi oceňovaný pro své čtyřicetileté úsilí o kulturní povznesení českého národa. Narodil se 1. května 1811 v Opočně v rodině učitele, později knihaře a obchodníka. Podle přání zemřelého otce měl rovněž pokračovat v knihařském řemesle; příklad spolužáků z opočenské školy i záliba ve čtení ho ale přivedly nejprve na latinské školy do Hradce Králové a poté na lékařskou fakultu do Vídně. Vídeňská studia pro něj byla krušná — trpěl tak velkým hmotným nedostatkem, že jeho hlavní výživou byl suchý chléb. Upevnilo se tam ale jeho národní uvědomění, k čemuž přispěla zejména náhodně přečtená Kollárova Slávy dcera. Roku 1838 byl promován na doktora medicíny a přijal místo lékaře v Mikulášovicích u Rumburka. Po čtyřech letech se přestěhoval do Prahy, aby byl v centru národního života. Společně s Amerlingem zakládal národní vzdělávací ústav Budeč, který ale neměl dlouhého trvání. Brzy se zapojil do publikační činnosti. Roku 1844 vydal Nedělní zábavy, populárně-naučné čtení v jedenácti svazcích. Po roce 1847 strávil zhruba rok a půl v Litomyšli, odkud se znovu vrátil do Prahy. V letech 1852-62 vydával Hospodářské noviny, které byly zpočátku prakticky ...
Více od autora
Filip Šenk (2)
Narozen 5. 11. 1981 v Benešově. Překladatel, novinář, kritik a historik umění, vysokoškolský učitel. Publikuje v oblasti výtvarného umění a architektury.
Více od autora
Filip Lexa (2)
Narozen 1984. Sinolog, zabývá se výzkumem moderní čínské literatury, vyučuje indonéštinu na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Více od autora
Filip Gregor (2)
Autor detektivních povídek z vyřešených případů autorovy kariéry policisty.
Více od autora
Filip Černý (4)
Narozen 26.4.1975 v Praze. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Malíř, výtvarník, zabývá se zejména tzv. americkou retuší.
Více od autora
Ferran Soriano (1)
Ferran Soriano i Compte se narodil 16. června 1967 v Barceloně. Mluví pěti jazyky . Za svou kariéru se stal součástí fotbalových klubů po celém světě, z těch evropských to byl Manchester City a FC Barcelona. Jeho největším úspěchem je právě pozice finančního víceprezidenta v FC Barcelona, jež zaujímal šest let , o níž napsal knihu Góly nepadají náhodou, která vyšla také u nás.
Více od autora
Fernando Morais (2)
Fernando Morais,významný brazilský novinář, jeden z autorů, kteří v Brazílii položili základy biografii jako literárnímu žánru.
Více od autora
Ferenc Máté (2)
Rumunský autor románů, též vinař a jachtař, autor knih o vinařství a jachtařství. Žije v Itálii.
Více od autora
Ferenc Karinthy (2)
Ferenc Karinthy byl maďarský prozaik, dramatik, novinář, redaktor a překladatel, stejně jako šampión vodního póla. Je autorem více než tuctu románů. Jeho otcem byl spisovatel a novinář Frigyes Karinthy. Jeho matka, psychiatrička Aranka Böhmová, byla zabita v roce 1944 v Osvětimi . Jaro přichází do Budapešti bylo prvním z Karinthyho románů, které byly přeloženy do angličtiny . Jeho román Epepe byl později přeložen do angličtiny a publikován v Telegram Books v roce 2008. Ferenc Karinthy se narodil v Budapešti, jako druhý syn maďarského spisovatele Frigyese Karinthyho. První román Don Juan éjszakája napsal v roce 1943 při studiu literatury a lingvistiky na Pázmányově Péterově univerzitě. V roce 1945 získal doktorát z lingvistiky. Karinthy pracoval jako dramaturg pro Nemzeti Színház a Madáchovo divadlo, stejně jako pro divadla v Miskolci, Szegedu a Debrecínu. V letech 1957 až 1960 přeložil Karinthy řadu spisovatelů do maďarštiny, včetně Machiavelliho a Molièra. Získal řadu ocenění za své vlastní psaní, včetně ceny Baumgarten, Józsefa Attily a Kossuthovy ceny. Karinthy zemřel v Budapešti v roce 1992. Napló , deník, který si Karinthy vedl v letech 1969 až 1991, byl vydán posmrtně v roce 1994.
Více od autora
Ferdinand Menčík (3)
Ferdinand Menčík byl český literární a divadelní historik a knihovník. Ferdinand Menčík pocházel z rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium v Jičíně v roce 1872, filozofii v Praze a Vídni. V roce 1876 se stal správcem vídeňské Dvorské knihovny, v roce 1884 lektorem řeči a literatury české na Vídeňské univerzitě, od roku 1898 byl archivářem hraběte Jana Harracha. Díky vlivu Ferdinanda Menčíka se 15. září 1895 v Jičíně ustavil Muzejní spolek. Uveřejňoval v Českém časopise muzejním, v letech 1884–1891 byl dopisujícím členem Královské české společnosti nauk, v letech 1891–1893 členem České akademie. Byl jmenován rytířem řádu Františka Josefa a rytířem ruského řádu sv. Anny III. třídy. Jeho syn Alexander Menčík byl okresním hejtmanem v Prostějově, dcera Marie Menčíková se v roce 1912 provdala za podnikatele Tomáše Baťu. Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Mík. Je autorem hesel:
Více od autora
Ferdinand Knobloch (3)
Ferdinand Knobloch byl český psychiatr žijící od roku 1970 ve Vancouveru. Byl emeritním profesorem kanadské Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru. Po maturitě na gymnáziu v roce 1935 začal studium medicíny a psychoanalýzy u doc. Hirsche, které přerušila druhá světová válka. Strávil dva roky v koncentračním táboře Flossenbürg. Jeho první žena Zuzana zemřela v Osvětimi. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946. Ve cvičné psychoanalýze pokračoval u Bohodara Dosužkova do roku 1948. V letech 1948–1949 odjel do Velké Británie do Londýna na roční studijní pobyt. Absolvoval stáž u Hanse Eysenka a zároveň absolvoval kurz u Anny Freudové a Melanie Kleinové. Za důležité považuje setkání s terapeutickou komunitou Maxwella Jonese v Sutton, Surrey. V roce 1952 se stal vedoucím psychiatrie Fakultní polikliniky v Praze. Společně se svou druhou ženou a spolupracovnicí Jiřinou Knoblochovou pracoval na vývoji Integrované psychoterapie. V roce 1968 byl pozván jako hostující profesor postupně na tři univerzity v USA, kde už zůstal. V roce 1970 za ním emigrovala jeho žena s dcerami. V roce 1971 se stal řádným profesorem Univerzity Britské Kolumbie v kanadském Vancouveru. V roce 2004 byla manželům Knoblochovým udělena cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Ferdinand Knobloch patří k nejvýznamnějším osobnostem české psychoterapie poválečného období. Společně se svou ženou Jiřinou Knoblochovou, je autorem Integrované psychoterapie, na jejímž vývoji pracoval zprvu sám dlouhá léta už od roku 1940. Jeho teorie vznikla jako výsledek kritického zhodnocení všech tehdy hlavních směrů v psychoterapii, včetně psychoanalýzy a behaviorálních psychoterapií, za použití originální techniky skupinového schématu, muzikoterapie, psychodramatu, psychogymnastiky a řízené abreakce. Ve své teorii čerpal myšlenky nejen z oblasti psychoterapie, ale také psychologie osobno...
Více od autora
Ferdinand Josef Lehner (3)
Narozen 6.6.1837 v Rokycanech, zemřel 1.3.1914 v Praze. Msgre., katolický kněz, historik výtvarného umění, práce z oboru , editor Kodexu vyšehradského a listů pro církevní hudbu a archeologii.
Více od autora
Ferdinand Hrejsa (3)
Ferdinand Hrejsa byl český evangelický teolog, historik, duchovní Českobratrské církve evangelické, překladatel, publicista, redaktor, editor, člen Královské české společnosti nauk, profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Po ukončení gymnaziálních studií vystudoval teologii ve Vratislavi a Vídni, duchovenskou činnost zahájil jako superintendentní vikář v Chebu . V letech 1894–1902 byl farářem v Trnávce, od roku 1902 až 1920 , 1920–1932 působil jako farář v Praze 1-Starém Městě . Ve funkci superintendenta české evangelické církve augsburského vyznání významně přispěl ke sjednocení evangelických církví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V nově vzniklé Českobratrské církvi evangelické, založené v průběhu generálního sněmu českých sborů v prosinci 1918, zastával funkce člena prvního synodního výboru ČCE , následně pak náměstka synodního seniora . Od vzniku pražské Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v roce 1919 až do svého penzionování byl jejím profesorem a vedoucím katedry církevních dějin, v pěti funkčních obdobích stál v čele této fakulty jako děkan. Byl právem uznávanou a respektovanou autoritou první učitelské generace HČEFB, kromě akademických povinností se jeho pozornost soustřeďovala na publicistické, překladatelské, redakční a editorské aktivity i rozsáhlé spektrum vlastní badatelské a autorské práce na poli historie českého protestantismu v jeho širokém evropském kontextu. Svým dílem, navazujícím na působení prof. ThDr. Gustava Adolfa Skalského, významně přispěl k osvětlení specifik kořenů i vývoje reformace v našich podmínkách, které dále rozvíjeli jeho spolupracovníci a nástupci na katedře církevních dějin HČEFB a Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, zejména profesoři František Bednář, František M. Bartoš, pozdě...
Více od autora
Ferdinand Engelmüller (3)
Ferdinand Engelmüller byl český malíř a grafik, žák prof. Julia Mařáka na pražské malířské Akademii. Narodil se 22. prosince 1867 v Praze, na Novém Městě, jako první potomek rodičů Ferdinanda Engelmüllera a Rosiny, rozené Le Gros. Jeho otec byl rukavičkářem a jeho matka pocházela z francouzské důstojnické rodiny. Ferdinand měl pět mladších sourozenců - druhorozeného Karla , a dále Emila , Augusta , Josefa a nejmladší z dětí byla sestra Růžena . Otec si přál, aby nejstarší syn Ferdinand převzal zavedenou rukavičkářskou živnost, což se nestalo, a tato povinnost pak připadla na jeho bratra Emila. Mladý Ferdinand po absolvování obecné školy nastoupil na c.k. českou reálnou školu pražskou v Ječné ulici, kde absolvoval školní rok 1881/1882. Na reálce jej učil kreslení profesor Petr Mužák, manžel K. Světlé. Ve studiu na reálce nepokračoval a studium ukončil. Nastoupil k otci do rukavičkářské dílny a posléze se vyučil rukavičkářem. V otcově dílně však pracoval jen krátce, neboť byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, pro nesporný talent bez zkoušek. V roce 1889 nastoupil do samostatné specializované krajinářské školy profesora Julia Mařáka na reorganizované pražské Akademii, a již v tomto roce byla Engelmüllerova díla poprvé otištěna - v časopise Světozor. V roce 1892 započal své studijní cesty, nejen na popud Mařáka odjel do tehdejšího carského Ruska, kde navštívil mimo jiné i Volyni , Lvov, Bělgorod a Tarnów. V polovině roku 1892 se vrátil na Moravu a pobýval na zámku v Kvasicích, v říjnu téhož roku odjel do Vídně. Během cest pokračoval ve vyučování kresby a malby v měšťanských a šlechtických rodinách. Následně se Engelmüller vrací do Prahy a nastupuje do dalšího akademického roku 1892/1893 Mařákovy krajinářské školy. V roce 1893 obdržel cestovní Purmanovo stipendium a ještě téhož rok...
Více od autora
Ferdinand Blocký (3)
Předmluva ke knize Ruské povídky: Spisovatel této knížky, Ferdinand Blocký, už nežije. Zemřel v Praze roku 1944 a uzavřel tak ve 33 letech bohatý a podivuhodný život, plný dojmů, zkušeností, obětavosti a lásky. Všechno, o čem Ferdinand Blocký píše v této knížce, je jen malá částečka toho, co sám viděl a zažil ve svém životě. Znal ruskou zimu se třpytivým sněhem, který oslepuje oči, i jaro v ruských vsích, kdy se bublavé potůčky dovádivě ženou z lesů. Viděl rušné ruské trhy s bodrými venkovany a toulal se celé dni v hustých ruských lesích, kde medvědi nejsou žádnou zvláštností. Projel celou Sibiří až do Vladivostoku a kolem Japonska a Indie se dostal přes širé oceány k nám do Prahy. Podivné na tom je, že to všechno viděl a zažil jako malý hoch. Poslyšte, jak to s ním vlastně bylo. Ferdinand Blocký byl Rus. Narodil se roku 1911 v malé vsi Postarině u Pinských močálů v západním Rusku. Na podzim roku 1914, kdy Němci vtrhli do Ruska, daly se do celé vesnice do pohybu. Všechno, co mělo největší cenu, naložilo se na vozy a vozíky a dlouhý průvod lidí, zvířat i povozů utíkal před Němci na východ. Ferdinand Blocký byl tehdy malý čtyřletý chlapec v plátěných kalhotkách v košili, přepásané šňůrkou. Matku už neměl, zastupovala ji nejstarší sestra Marie, která byla strážným andělem celé rodiny. I Marie s malým Feďkou a ostatními sourozenci se dala na útěk. Ve zmatku, který panoval tehdy na silinicích, se Feďa ztratil svým sourozencům a od té doby žil úplně sám, bez rodiny a bez příbuzných. Se svými sourozenci se ve svém pozdějším životě už nikdy nesetkal, ačkoliv po nich horoucně toužil a ačkoliv se mu laskavá tvář sestry Marie často zjevovala v jeho snech. Jako dospělý muž po nich pátral, ale nikdy se nic o nich nedověděl. Opuštěný čtyřletý hoch, který neznal ani své příjmení – věděl jen, že jmenuje Feďa – toulal se Ruskem, až se ho ujali naši ruští legionáři. Bydlil s nimi v tepluškách a vykonal s nimi také dlouhou cestu přes polovinu světa až do Prahy. Přijel s nimi v legi...
Více od autora
Ferdinand Beyer (3)
Ferdinand Beyer byl německý klavírista, skladatel a hudební pedagog. Ve své době byl znám jako autor salonních skladeb lehčího žánru a klavírních úprav populárních orchestrálních a operních skladeb jiných autorů. Světovou proslulost mu zajistila klavírní škola pro začátečníky: Vorschule im Klavierspiel, op. 101, která vyšla v nakladatelství Schott v Mohuči roku 1850 a se rychle rozšířila jako základní učebnice klavírní hry po celém světě. Její předností bylo i to, že vycházela z melodiky lidových písní a proto byla vydávána v mnoha národních úpravách, které využívaly folklóru té, které země. Autorem nejznámější české úpravy je skladatel Jindřich Máslo a statisíce mladých českých klavíristů ji zná jako Přípravnou školu hry klavírní. Prvky této školy se objevují i v nejmodernějších učebnicích, jako je např. Klavírní škola pro začátečníky autorů Zdenky Böhmové, Arnoštky Grünfeldové a Aloise Sarauera Seznam dalších děl Ferdinanda Beyera je .
Více od autora
Feodor Chaliapin (3)
Feodor Ivanovič Šaljapin byl ruský operní pěvec s velkým a výrazným basovým hlasem. Jeho syn Feodor Chaliapin ml. byl herec.
Více od autora
Felix Kadlinský (1)
Felix Kadlinský byl český barokní spisovatel a překladatel. Psal česky. Jeho nejznámějším dílem je sbírka písní Zdoroslavíček. Byl členem jezuitského řádu, do kterého vstoupil v roce 1635. Poté byl učitelem a zastával úřad prokurátora české provincie. Roku 1650 byl vysvěcen na kněze. Byl též profesorem teologie a přírodních věd v koleji v Uherském Hradišti. Ke stáří trpěl chorobou kloubů, patrně dnou nebo revmatismem, a tak odešel do kláštera a nevycházel. Posledních šest let života byl upoután na lůžko. Tíhnul k obyčejnému lidu a chtěl jej vzdělávat. Jeho díla jsou idylická, mají snahu přikrášlovat skutečnosti. Překládal mnoho církevních textů z latiny a němčiny, mj. přeložil Plesání křesťanské duše a Jinou chválu od Fridricha von Spee.
Více od autora
Felix Adam Vondruška (4)
básník, prozaik, profesor, chemik a fyzik * 19.5.1879 Hluboká nad Vltavou + 1955 Dvorec, Nepomuk Byl nejdéle působícím profesorem 2. československé státní reálky v Plzni. Bylo to v letech 1909-1939. Patřil mezi vrcholné osobnosti plzeňského kulturního života. Jeho ctižádost směřovala k umělecké literatuře, značný počet jeho děl ve svém celku však jen nepatrně přesáhl hranici průměru. Divadelní zájmy, postřeh a schopnost rozebírat dramatický text pozitivně ovlivňovaly kvalitu jeho recenzí a dotvářely ovzduší, je¬muž vévodil Bohumil Polan. F. A. Vondruška byl nepostradatelnou osobností Spolku přátel vě¬dy a literatury české, neúmorná byla jeho přednášková činnost. V tomto rámci se zajímal i o okolnosti rumburské vzpoury, kterou vedl jeho žák S. Vodička. Jedním z jeho žáků byl i Miroslav Horníček.
Více od autora
Fedor Petrovič Krendelev (3)
Ruský badatel,akademik v oborugeologických věd, autor populárně-naučných publikací.
Více od autora
Fedor Koluncev (2)
Ruský spisovatel, nakladatelský redaktor a vysokoškolský pedagog arménského původu.
Více od autora