33901–33960 z 156740 Autoři
Jiří Bouška (3)
Narozen 14.10.1925 v Praze. RNDr. CSc., astronom, práce z oboru, sborník o Tadeáši Hájkovi.
Více od autora
Jiří Borovička (2)
Jiří Borovička je český astronom, pracující v Astronomickém ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově. Zabývá se zejména výzkumem meziplanetární hmoty – především meteorů. Je nejbližším spolupracovníkem největšího českého a světového odborníka na meteority Pavla Spurného. Jiří Borovička vystudoval v roce 1987 astronomii a astrofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Zde také v roce 1993 obhájil titul kandidáta věd pod vedením předního odborníka na meteory Zdeňka Ceplechy. Tématem jeho práce bylo spektrální záření meteorů. Tématem vědeckých prací Jiřího Borovičky je meteorická fyzika a astronomie, zejména obor spektroskopie meteorů. Zabývá se fyzikou průletu meteorů zemskou atmosférou, ale také strukturou a chemickým složením meteoroidů. Objevil nízko- a vysokoteplotní složky záření meteorů. Věnoval se také tzv. záření dlouhotrvajících stop meteorů – u něj objevil 3 fáze jeho vývoje, které mohou trvat až desítky minut. Zásadní měrou se podílel na analýze pádu meteoru Morávka v roce 2000. V minulosti se zabýval gama záblesky a ještě jako amatérský astronom proměnnými hvězdami . V roce 1997 obdržel medaili Učené společnosti v kategorii mladých vědeckých pracovníků za objevné práce z oblasti záření meteoroidů. V roce 2002 dostal Prémii Otto Wichterleho, kterou uděluje Akademická rada Akademie věd ČR. Jiří Borovička je členem Mezinárodní astronomické unie. Zde působí od roku 2006 ve funkci sekretáře 22. komise Meteory a meziplanetární prach. Dále je členem Evropské astronomické společnosti. Působí také v České astronomické společnosti, jejímž byl v letech 1998–2001 předsedou. V letech 2000–2004 byl vedoucím oddělení meziplanetární hmoty AsÚ AV ČR. Ve funkčním období od roku 2004 je zástupcem ředitele AsÚ AV ČR, vedoucím pracoviště v Ondřejově a od roku 2007 i předsedou Rady Astronomického ústavu....
Více od autora
Jiří Blažej (4)
Narozen 20. 10. 1924 v Praze, zemřel 9. 10. 2008. Malíř a restaurátor, autor článků z oboru.
Více od autora
Jiří Bílý (2)
Narozen 9. 3. 1929 v Králově Dvoře, zemřel 26. 8. 2008 v Nové Vsi pod Pleší. Myslivecký publicista, odborník na loveckou střelbu, autor beletristického díla Přízemní výšky. Vystudoval teorii řízení, publikoval též v oboru energetiky.
Více od autora
Jiří Beneš (4)
Narozen 6.5.1921 v Praze. Dr. ing. DrSc., pracovník Ústavu teorie informací a automatizace, práce z oboru, časopisecké články.
Více od autora
Jiří Bendl (3)
Narozen 23.3.1960 Praha.Vystudoval ČVUT, obor pozemní stavby. Založil softwarovou firmu AB Studio s.r.o., práce z oboru programování a výpočetní techniky.
Více od autora
Jiří Barhoň (3)
Narozen 1955 v Praze. Katolický kněz, autor humorných povídek a pohádek.
Více od autora
Jiří Bajer (3)
Prof. RNDr. Jiří Bajer, CSc. Pracoviště: Katedra optiky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci. Dosažené vzdělání: Univerzita Palackého, 1982-1985, obor Optoelektronika RNDr. v oboru Optoelektronika na UP Olomouc 1987 CSc. v oboru Kvantová elektronika a optika na UP Olomouc 1992 Doc. v oboru Kvantová elektronika - optika na UP Olomouc 1997 Prof. v oboru Optika a optoelektronika na UP Olomouc 2005
Více od autora
Jiří Alexa (2)
Narozen 18. 2. 1929 v Praze, Ing., CSc., jaderný chemik, práce z oboru a s ekologickou problematikou.
Více od autora
Jindřiška Kubáčová (4)
Narozena 7.3.1934 v Rimavské Sobotě , zemřela 3.3. 2011 v Praze, básnířka, spisovatelka, náboženská esejistka, členka pražské diecézní a ústřední rady Církve československé husitské, členka redakční rady Českého zápasu, manželka husitského teologa a biblisty Vladimíra Kubáče .
Více od autora
Jindřich Wankel (2)
Jindřich Wankel byl lékař, archeolog a speleolog. Otec Damián Wankel pocházející z bavorského zemanského rodu, působil v Praze jako zemský rada, matka Magdalena Schwarzová byla Češka. Wankel byl významnou osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století. Studoval v Praze, kde při povstání v roce 1848 např. ošetřoval raněné na barikádách, v témže roce promoval ve Vídni. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1849 však působil jako lékař v Blansku. Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči Rudolfem Virchowem a členem vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za „Otce prehistorie rakouské“. V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. „slepou jeskynní zvířenu“ a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes. V 50. a 60. letech 19. století letech zmapoval řadu jeskyní Moravského krasu . V roce 1856 provedl také průzkum propasti Macocha. Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu z...
Více od autora
Jindřich Spal (3)
Narozen 3.12.1914 v Osvračíně u Domažlic,zemřel 1992. Ing., CSc., elektrotechnik, profesor Vysoké školy technické v Košicích. Práce v oboru.
Více od autora
Jindřich Schulz (4)
doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc. přednáší na katedře historie FF Univerzity Palackého se zaměřením na politické, hospodářské a sociální dějiny českého středověku, historický místopis Moravy a Slezska. Jindřich Schulz absolvoval studium historie na Filozofické fakultě a studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Logicky se proto nadále věnoval především historické geografii, a to pod vedením profesora Ladislava Hosáka. Když v roce 1968 nastoupil jako vědecký pracovník do Kabinetu regionálních dějin na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, začal se podílet na projektu Historického místopisu Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Jde o rozsáhlé dílo, jehož 16. závěrečný svazek by měl vyjít do konce roku 2010. Během své pedagogické činnosti přednášel Jindřich Schulz především středověké dějiny, a to české i evropské, a publikoval několik prací s tematikou středověkých dějin, regionálních dějin, historické geografie a kartografie. Sám autor si nejvíce cení těch svých prací, které publikoval ve spoluautorství s docentem Josefem Bartošem a profesorem Milošem Traplem . V současné době má Jindřich Schulz vedle 16. svazku Historického místopisu připravenu publikaci o svém učiteli prof. Hosákovi. Nadále by chtěl pokračovat ve výzkumu severomoravského panství Ruda .
Více od autora
Jindřich Prucha (2)
Jindřich Prucha byl český malíř, krajinář i pozoruhodný portrétista, významný kolorista, představitel fauvismu, impresionismu a expresionismu. Jeho obrazy stojí na intenzívním vnitřním prožitku umělce, opakovaným hledáním a novými začátky se jeví jeho tvorba i v krátkém období vzniku poměrně různorodá. Paradoxně ranější díla působí na první pohled modernějším dojmem, než díla pozdní, byť jsou obojí nositeli svébytných uměleckých hodnot. Podstatná část jeho tvorby se váže k pobytu v Železných horách. Mimo výtvarného nadání byl též dobrým houslistou, zpěvákem, sběratelem přírodnin, příležitostným básníkem a nadšeným sportovcem. Narodil se jako nejmladší z pěti dětí. Nejstarší sestra Vojslava, od dvaceti let téměř hluchá, byla Jindřichovi po celý život oporou a po jeho smrti opatrovala pozůstalost. Ne nadarmo je jejich vztah přirovnáván k souznění Vincenta a Thea Van Goghových. Následovali tři bratři, kteří zemřeli v útlém věku. Jindřich se narodil matce, které bylo čtyřiačtyřicet let. Ani jeden z rodičů neprožil utěšené dětství, proto každý svým způsobem usiloval o klidný společný domov. Otec byl pedant prosazující pořádek okolo sebe až panovačným způsobem, matka, žena bez většího vzdělání, ale citlivá, srostlá s přírodou a v mnohém směru nadaná, mu mnohé promíjela z vděku za vlastní rodinu a domov. Vřelé rodinné vztahy do značné míry určovaly i Pruchovy životní osudy. Relativně staří rodiče by rádi viděli syna existenčně zajištěného, ale i když se dožili náznaků uznání a úspěchu, Jindřichova pouť za vzděláním byla velmi křivolaká. Jindřich Prucha sice tušil vlastní malířské kvality, ale na druhou stranu velmi potřeboval vnitřně i prakticky dosáhnout oficiálního uznání. V době, kdy současně tvořili akademici realismu starého ražení, generace ovlivněná impresionismem, symbolismem, secesí a dalšími směry konce 19. století, a zároveň nastupovala převratná moderna, ...
Více od autora
Jindřich Mleziva (3)
Mgr., historik, muzejní pracovník, práce z oboru, věnuje se zejména orientálnímu umění a kultuře.
Více od autora
Jindřich Křepelka (2)
Narozen 30.6.1890 v Pelhřimově, zemřel 30.10.1964 v Praze. PhDr., profesor anorganické chemie, publikace z oboru.
Více od autora
Jindřich Karpíšek (2)
Narozen 28.6.1907, zemřel 22.12.1981 v Praze. MUDr., profesor vnitřního lékařství, publikace z oboru neurologie.
Více od autora
Jindřich Fritz (1)
Narozen 15.6.1912, zemřel 1984. Dr., šachista, literatura z oboru.
Více od autora
Jindřich Feld (3)
Jindřich Feld byl významný český hudební skladatel, který se narodil 19. února 1925 v Praze a zemřel 8. července 2007. Byl široce uznáván pro svůj přínos klasické hudbě a zejména pro svá díla s dechovými nástroji. Feldovo hudební vzdělání bylo všestranné, studoval na Pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Jeho kompoziční styl byl ovlivněn různými hudebními tradicemi, včetně české lidové hudby, a do svých děl často zařazoval soudobé postupy.
Více od autora
Jindřich Čermák (4)
Ing. Jindřich Čermák, CSc. Narozen 29.4. 1927, zemřel 4.5. 1974. Literatura z oboru slaboproudé elektřiny.
Více od autora
Jindřich Beránek (4)
Narozen 8.10.1838 ve Stračově, zemřel 1.3.1907 v Praze. ThDr., katolický kněz, autor a redaktor pedagogických prací, autor spisu První epištola již našim studentům...
Více od autora
Jindřich Bejl (1)
Základní vzdělání: 1905 - 1908 Lesnická škola, Praha 01.1924 - 02.1924 Státní reálka, Praha Vojenské vzdělání: 12.1911 - 05.1912 Škola jednoročních dobrovolníků, Praha 09.1916 - 07.1917 Důstojnický kurs, Kijev 11.1924 - 09.1926 Válečná škola, Praha 11.1931 - 05.1932 Kurs pro vyšší velitele, Praha Průběh vojenské služby: 10.1911 - 12.1911 jednoroční dobrovolník Pěšího pluku č. 11, Praha 12.1911 - 05.1912 vojenské studium, Praha 05.1912 - 09.1912 velitel pěší čety Pěšího pluku č. 11, Praha a Prachatice 07.1914 - 09.1914 velitel pěší čety Pěšího pluku č. 11, balkánské válčiště 09.1914 - 03.1915 nemocniční ošetřování 03.1915 - 04.1915 velitel pěší roty Pěšího pluku č. 11, východoevropské válčiště 07.04.1915-07.04.1915 zajetí na východoevropském válčišti 04.1915 - 08.1916 ruské zajatecké tábory 08.1916 - 09.1916 dobrovolník Československé náhradní roty, Kijev 09.1916 - 07.1917 vojenské studium, Kijev 07.1917 - 07.1917 velitel pěší roty 5. československého střeleckého pluku, Borispol 07.1917 - 10.1917 velitel praporu 5. československého střeleckého pluku, Borispol 10.1917 - 10.1918 pobočník velitele 5. československého střeleckého pluku, Borispol, přesun a sibiřské válčiště 10.1918 - 06.1920 zástupce velitele 5. československého střeleckého pluku, sibiřské válčiště 06.1920 - 10.1920 repatriační dovolená 10.1920 - 10.1920 zástupce velitele Pěšího pluku 5, Praha 10.1920 - 11.1924 důstojník Osobního oddělení ministerstva, Praha 11.1924 - 09.1926 vojenské studium, Praha 09.1926 - 02.1929 zástupce ministerstva při Velitelství četnictva, Praha 02.1929 - 11.1931 velitel Pěšího pluku 33, Cheb 11.1931 - 05.1932 vojenské studium, Praha 05.1932 - 10.1932 velitel Pěšího pluku 33, Cheb 10.1932 - 10.1934 velitel Pěšího pluku 28, Praha 10.1934 - 12.1937 velitel Pěší brigády 17, Bratislava 12.1937 - 09.1938 zástupce velitele Divise 16, Ružomberok 09.1938 - 12.1939 velitel etapy III. armády, branná pohotovost státu 12.1938 - 03.1939 přidělený generál Zemského vojenského velitelství v B...
Více od autora
Jindřich Bedřich Heller (4)
Narozen 20.10.1891 v Kosově Hoře u Sedlčan, zemřel 4.8.1957 v Praze. PhDr., učitel, redaktor rozhlasu pro školy, dramatik, povídky a hry pro děti a mládež, překlady z francouzštiny.
Více od autora
Jindra Jarošová (3)
Jindra Jarošová je česká rozhlasová redaktorka, autorka rozhlasových her a dokumentů, publicistka a spisovatelka. Filozofickou fakultu UK, kde studovala obory historie a český jazyk, absolvovala v roce 1971. Poté pracovala v Národním památníku Terezín, kde se soustředila zejména na odboj lékařů v druhé světové válce. Toto zaměření ji po sedmi letech otevřelo cestu do Zdravotnických novin, kde se věnovala jak dějinám medicíny tak aktuálním problémům osob s různým zdravotnickým postižením. V roce 1980 napsala rozhlasovou hru Snílek o životních osudech nositele první Nobelovy ceny míru Henryho Dunanta, zakladatele Červeného kříže. Při natáčení hry se tak dostala poprvé do Československého rozhlasu. Krátce na to přijala nabídku rozhlasového vysílání pro hlavní město Prahu a 1. ledna 1982 tam nastoupila na místo kulturní redaktorky. Pracovní poměr v Českém rozhlase ukončila v roce 2008. Pro rozhlas pracovala však dál jako externistka v redakci slovesného vysílání Českého rozhlasu 2 – Praha. Mikrofon ale trvale neopustila – působila ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých v Praze jako redaktorka zvukového časopisu pro nevidomé čtenáře. Věnovala se především kulturní, sociální a historické problematice, vytvořila nový pořad pro nevidomé spoluobčany Doteky, který byl vysílán do roku 2005 a byl na dlouho jediným pořadem s tímto zaměřením pro nevidomé občany ve východní Evropě. Byl zaměřen na každodenní život nevidomých, na jejich potřeby, ale i na sportovní úspěchy nevidomých, jejich uměleckou tvorbu, rodinný život apod. Od srpna 1991 pracovala v Hlavní redakci vzdělávání Českého rozhlasu, v redakci Vysílání pro ženy. Dokumentární činnosti se věnovala v programových řadách Malá encyklopedie souvislostí, Velké osudy, Váš příběh, Odysea. Převážně historická témata pak zpracovala v hodinových pořadech, kde vystupovali naši přední historici a archeologové. Samostatnou kapitolu v této řadě tvoří pořady ze dvou reportážních cest po Egy...
Více od autora
Jimmy Carter (3)
James Earl „Jimmy“ Carter, Jr. je bývalý americký demokratický politik, byl 39. prezident Spojených států amerických , 76. guvernér Georgie a senátor v senátu státu Georgie . Carter v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír. V prezidentských volbách v roce 1976 porazil republikánského kandidáta Geralda Forda. Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úspěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce. V mezinárodní politice se mezi jeho největší úspěchy řadí zprostředkování uzavření mírové dohody v Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem 26. března 1979, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a pokračování v druhé řadě rozhovorů o omezení strategických zbraní , jejichž první část byla uzavřena již v roce 1972. Během jeho vlády USA nevedly žádnou válku. Carter pokračoval v podpoře indonéského prezidenta Suharta jako spojence během studené války a to navzdory masivnímu porušování lidských práv na Východním Timoru, který byl roku 1975 okupován a protiprávně anektován Indonésií. V roce 1979 byl Carter nucen čelit následkům druhého ropného šoku. V listopadu téhož roku začala jeho obliba u obyvatel klesat. V Íránu proběhla islámská revoluce a byl svržen proamerický íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Na americkém velvyslanectví v Teheránu bylo zadržováno několik desítek amerických občanů jako rukojmí a Íránci za jejich propuštění požadovali vydání bývalého šáha do Íránu. Když o měsíc později došlo k sovětské invazi do Afghánistánu na podporu vládnoucího marxistického režimu, Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat. Další vlna zklamání se objevila...
Více od autora
Jim Keeble (1)
Britský autor článků a publikací o cestování, autor románů a scénárista. Vystudoval francouzštinu.
Více od autora
Jim Haberl (1)
Publicista, fotograf a horský vůdce, zkušený alpinista a znalec pobytu v nedotčené přírodě. V roce 1999 zahynul na Aljašce, kde byl stržen lavinou.
Více od autora
Jevgenij Pavlovič Brandis (1)
Ruský prozaik, literární kritik a bibliograf. Spisovatel knih z oblasti fantastiky.
Více od autora
Jevgenij Borisovič Dynkin (3)
Evgenij Borisovič Dynkin, rusky Евгений Борисович Дынкин byl sovětský / americký matematik, doktor fyzikálně-matematických věd . Proslul pro své práce z oblasti algebry a teorie pravděpodobnosti. Byl členem Národní akademie věd USA. V Leningradě žil do roku 1935, kdy za \"Velkého teroru\" byla jeho rodina vyslána do Kazachstánu a jeho otec-právník byl vězněn a o dva roky později zastřelen. V roce 1940 Dynkin nicméně nastoupil a též dokončil Moskevskou státní univerzitu . V roce 1954 se stává profesorem na matematické fakultě MGU, z níž byl v roce 1967 propuštěn za podpis dopisu na podporu Ginzburga a Galanskova, a přešel na Centrální ekonomicko-matematický institut AV SSSR. Od roku 1976 je v emigraci. Je přizván ke spolupráci na Kornelskou univerzitu v americké Itace. Později, v roce 1993, napsal, že nejúžasnějším pocitem v USA byl pocit svobody a absence závislosti na \"velkých a malých náčelnících\", pocit, který až do své emigrace nezažil.
Více od autora