33301–33360 z 156598 Autoři
Joža Toucová (4)
Narozena 1.4.1878 v Praze, zemřela 20.12.1960 v Dašicích u Pardubic. Učitelka, prozaička, překlady ze srbochorvatštiny.
Více od autora
Joža Götzová (4)
Joža Götzová, roz. Thelenová , byla česká dramatička, spisovatelka a překladatelka. Sourozenci : Josef Thelen 1901–1986, Bedrich Thelen 1905–1972. V letech 1914–6 studovala v Praze na dívčím reálném gymnáziu. Od roku 1916 publikovala v novinách a časopisech. Články a překlady podepisovala také jako J. Pražák, J. Novotná, Joža Noville a Joža Thelenová. Psala prózu, básně a herecké monografie a překládala z francouzštiny. V letech 1922–3 byla soudní referentkou časopisu Tribuna. V letech 1928–1930 pracovala jako kulturní referentka časopisu Pestrý týden. V roce 1931 vydala reprezentativní publikaci Profily českých herců, která byla souhrnným přehledem soudobého českého herectví a byla cenná svými medailóny jednotlivých herců a jejich obrazovým doprovodem. V meziválečném období spolupracovala s Českým rozhlasem, pro který natočila např. v roce 1937 rozhovor se spisovatelkou Růženou Jesenskou a v témže roce s básníkem Františkem Halasem. Od roku 1938 byla spolu se svým manželem členkou Společnosti F. X. Šaldy . Jejím manželem byl dr. František Götz, dramaturg Národního divadla, literární a divadelní kritik. Měli spolu dceru Evu, provdanou Klenovou , pozdější herečku ND.
Více od autora
Joy Division (4)
Joy Division byla anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1976 v Salfordu ve Velkém Manchesteru. Původně se jmenovala Warsaw a tvořili ji zpěvák Ian Curtis, kytarista a klávesista Bernard Sumner, baskytarista Peter Hook a bubeník Stephen Morris. Joy Division se díky svému temnému, melancholickému zvuku a introspektivním textům rychle stala jednou z průkopnických kapel postpunkového hnutí. Jejich debutové album "Unknown Pleasures", vydané v roce 1979, se setkalo s příznivým ohlasem kritiky a dnes je považováno za klasiku postpunkového žánru. V předvečer jejich prvního severoamerického turné v květnu 1980 si Ian Curtis tragicky vzal život. Zbývající členy jeho smrt hluboce zasáhla, ale rozhodli se pokračovat v hudební tvorbě pod novým názvem New Order. Joy Division Druhé a poslední album "Closer" vyšlo posmrtně dva měsíce po Curtisově smrti a rovněž se dočkalo pochvalných recenzí. Kompilační album "Total: V roce 2011 vyšlo album "Total: From Joy Division to New Order", které obsahuje skladby obou kapel a poukazuje na přechod a vývoj jejich hudby po Curtisově smrti. Joy Division Vliv kapely přetrval celá desetiletí a její hudba nadále inspiruje řadu umělců napříč různými žánry.
Více od autora
Josephine Angelini (3)
Josephine Angelini se narodila v Massachusetts jako nejmladší z osmi dětí. Dcera farmáře vystudovala New York University's Tisch School of the Arts , obor klasické divadlo. Nyní žije v Los Angeles se svým manželem.
Více od autora
Joséphin Péladan (3)
Joséphin Péladan byl francouzský dekadentní spisovatel, básník, kritik, okultista a velmistr řádu martinézistů, kde měl řádové jméno Sâr. Byl ovlivněn katolickým mysticismem a rosekruciánstvím. Péladanův Řád Katolického Růže a Kříže, do něhož v období 1891–1892 vstoupila řada významných umělců své doby , byla již třetí odnož nově zakládaných rozekruciánských uměleckých skupin, o jejichž vůdcovství se Péladan dohadoval se svým literárním kolegou Stanislasem de Guaitou a okultistou Gérardem Encaussem. Jejich nauka byla „rozkročená mezi vyhroceným sensualismem a rigorózní mystikou.“ Pokud však opravdu s řádem mystika nějak souvisela, projevovala se spíš než znalostí děl středověkých alchymistů bombastickými formulacemi jmen Nejvyššího a byla naskrz prostoupena wagneriánstvím – významnou roli hrály v Péladanových dílech mýty o Věčném návratu a o Svatém Grálu zprostředkované librety oper Richarda Wagnera. Díky mecenáši sekty, malíři, hraběti La Rochefoucauld, mohl Péladan mezi lety 1892–1898 organizovat umělecký salón Růže a Kříže. Toho se kromě umělců, kteří šli již léta vlastní cestou k symbolismu zúčastnili i mladší umělci druhé symbolistní vlny jako například ilustrátor Carlos Schwabe, básník Saint-Pol-Roux a malíři Ferdinand Hodler anebo Fernand Khnopff, stojící na pomezí symbolismu a dekadence. Salony byly mimořádně úspěšné a řád jejich organizováním poskytl platformu k prezentaci mladého umění. Zároveň s ním deklarovali Péladanovi rozekruciáni reakci na umění realismu, v podstatě související s antipozitivistickou reakcí v literatuře a filosofii té doby. „Náměty rozekruciánských děl vylučují veškeré scény bitevní, patriotické, anekdotické, orientální, venkovské anebo sportovní. Na druhé straně Řád podporuje témata vázaná ke katolickému dogmatu, k interpretaci orientálních theogonií, ...
Více od autora
Joseph Méry (3)
Francouzský satirik a libretista, satiry psal někdy společně s autorem A. M. Barthélemym.
Více od autora
Joseph Emet (1)
Autor knihy meditativních cvičení, žije v kanadském Montrealu a vede kurzy bdělé meditace.
Více od autora
Josemaría Escrivá de Balaguer (4)
Svatý Josemaria Escriva - španělský katolický kněz, zakladatel Opus Dei - celým jménem Jose María Julián Mariano Escrivá de Balaguer y Albas - se narodil v Barbastru ve Španělsku 9. ledna 1902 a zemřel v Římě 26. června 1975. Byl blahořečen 17. května 1992 a svatořečen 6. října 2002 papežem Janem Pavlem II.
Více od autora
Josef Zubatý (4)
Josef Zubatý byl český indolog, překladatel indické literatury, etymolog, hudebník a později také bohemista. Po maturitě na Malé Straně studoval jazykovědu na Filosofické fakultě UK a zabýval se klasickými jazyky, indologií, slavistikou a srovnávací jazykovědou. Pěstoval také hudbu, byl sbormistrem a blízkým přítelem A. Dvořáka, s nímž cestoval do Londýna a pro něhož tvořil i klavírní výtahy některých jeho skladeb. V roce 1885 se stal soukromým docentem. V roce 1891 se stal mimořádným a v roce 1896 řádným profesorem staroindické filologie a srovnávacího jazykozpytu. V letech 1919 až 1920 byl rektorem Univerzity Karlovy a od roku 1923 presidentem České akademie věd. Vedle indologie se zabýval také slovanskými a baltskými jazyky. Později se věnoval rovněž českému jazyku, zejména historické mluvnici a etymologii. Soubor záznamů jeho přednášek z historické mluvnice české vyšel pod názvem České sloveso . Zemřel roku 1931 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Více od autora
Josef Zemánek (1)
Ing., ekonom, šéfredaktor ekonomického portálu Euroekonom, autor pupularizačních publikací z oboru ekonomie, spoluprpacuje též s intitucí CEVRO - Liberálně-konzervativní akademie.
Více od autora
Josef Vinárek (2)
PhDr. Josef Vinárek, knihovník, redaktor, publicita, autor křížovek a hádanek se narodil 17. prosince 1920 v Chlebičově na Opavsku. Již od dětství měl dvě velké vášně - knihy a křížovky a hádanky. Střední školu - učitelský ústav začal studovat v Opavě, ale kvůli německé okupaci Československa ji dokončil a odmaturoval v Kroměříži. Po ukončení školy působil jako dělník v Ostravě, učitel na Moravě a vedoucí knihovny v Litovli. V roce 1945 byl jmenován knihovnickým inspektorem v okrese Litovel. Roku 1948 byl přeložen do knihovnického oddělení Ministerstva informací a osvěty , kde pracoval do roku 1961. V letech 1962-1968 působil jako ředitel tehdejší Státní knihovny v Praze . Po nuceném odchodu z této pozice byl zaměstnán v nakladatelství Orbis a profesionálně se také zaměřil na svůj dlouholetý koníček a zálibu - tvorbu hádanek a křížovek. Pokud jde o vzdělání, během 2. světové války kromě střední školy absolvoval státní knihovnický kurz v Kroměříži. Později při zaměstnání vystudoval obor knihovnictví na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a následně ještě další obor na fakultě osvěty a žurnalistiky stejné univerzity. 19.12. 1966 obhájil jako první knihovník doktorát z filozofie. Téma jeho disertační práce znělo "Úloha knihoven ve vzdělávání dospělých v procesu vědecko-technické revoluce v USA". Tento námět souvisel s jeho půlročním stipendijním pobytem UNESCO v USA, Kanadě, Francii a Velké Británii v roce 1965.
Více od autora
Josef Valouch (2)
Narozen 12.3.1936 v Napajedlích. Archivář, středoškolský pedagog a redaktor. Práce z oboru, monografie: Marie Kubátová; Jarmila Loukotková.
Více od autora
Josef Václav Zimmermann (6)
Narozen 5.2.1804 v Tomicích, zemřel 24.6.1877 v Českém Brodě. Katolický kněz, náboženská literatura, spisy pro mládež, překlady.
Více od autora
Josef V Sterzinger (3)
Josef V. Sterzinger, známý také pod pseudonymem Ivan Rýva, byl český středoškolský profesor, filolog, lexikograf, autor německo-českých slovníků a překladatel z němčiny a francouzštiny.
Více od autora
Josef V Marhold (3)
Narozen 29.3.1917 v Praze. MUDr., ing., CSc., publikace z oboru průmyslové toxikologie.
Více od autora
Josef Úlehla (4)
Narozen 16.3.1852 v Podivíně, zemřel 22.12.1933 v Brně. Ředitel školy, pedagogické práce.
Více od autora
Josef Tvrdý (4)
Josef Tvrdý byl český profesor filosofie a psychologie, zastánce positivismu. V mládí navštěvoval gymnázium v Jičíně . V této době u něj místní profesor Oldřich Kramář probudil zájem o filosofii a psychologii. V letech 1896–1901 pak Tvrdý studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filozofii, klasickou filologii a franštinu. Po škole začal učit na Matičním gymnáziu ve Vyškově , poté byl přeložen do Brna. Během první světové války sloužil jako důstojník zdravotní služby u těžkého dělostřelectva. Od roku 1918 učil na II. státním gymnáziu v Brně. Dva roky na to získal doktorát z filosofie. O další dva roky, v květnu 1922, získal habilitaci na FF MU. V roce 1927 byl pozván na filozofickou falkultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde ihned získal mimořádnou profesoru. Řádným profesorem systematické filosofie byl jmenován až v roce 1930. Po vynuceném odchodu z Bratislavy byla jeho profesura přenesena na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Jeho práci ukončilo zatčení gestapem v prosinci 1941. Krátce byl vězněn na Kounicových kolejích a poté byl převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu. Zde byl pod číslem 1218 vězněn v bloku 15, "Stube" B. Zemřel v Mauthausenu II ve 14.35 hodin dne 13. března 1942 . V současnosti je po něm v Brně pojmenovaná ulice Tvrdého. Přispíval také do sborníků a odborných časopisů.
Více od autora
Josef Topolský (4)
Narozen 5.10.1872 v Topolu u Chrudimi, zemřel 16.4.1926 v Olomouci. ThDr., Msgre., profesor mravovědy, církevní historik a spisovatel, filosofická a teologická literatura.
Více od autora
Josef Tomíček (3)
Vystudoval filosofii a dějepis na Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1950 vyučoval na libereckém gymnáziu F. X. Šaldy, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1982. Od raného mládí se věnoval mnoha koníčkům. Nejprve ochotničil, po příchodu do Liberce hrál v tanečním orchestru, od roku 1955 zpíval v pěveckém sboru Ještěd, kde mezi lety 1967 a 1986 vykonával funkci předsedy. S Ještědem úzce souvisely i jeho další aktivity – fotografování a psaní .
Více od autora
Josef Tomáš Blažek (2)
Narozen 7. 3. 1884 v Dolní Kalné u Nové Paky, zemřel 21 .8.1962 v Praze. Středoškolský profesor, akademický malíř, ilustrátor.
Více od autora
Josef Tillich (2)
Narozen 3. 9. 1935 v Bojkovicích, zemřel 2022. RNDr., CSc., fyzik, básník, malíř, jogín a filozof.
Více od autora
Josef Švehla (3)
Narozen 15.5.1861 ve Staré Huti u Berouna, zemřel 9.5.1934 v Sezimově Ústí. Učitel, archeolog, historik, publikace z oborů.
Více od autora
Josef Šváb (2)
Narozen 8. 10. 1933 v obci Trpín-Hlásnice . MUDr., chirurg, plukovník, bývalý ředitel Vojenské nemocnice Olomouci - Klášterním Hradisku. Publikace z oboru všeobecného lékařství, břišní a cévní chirurgie, urologie a historie lékařství, činný též v oblasti historie a památkové péče.
Více od autora
Josef Šuráň (2)
Narozen 25. 4. 1929 v Jestřabí, zemřel 28. 5. 2015 v Praze. Ing., geodetický astronom, expert OSN. Zabýval se též kosmologií, je autorem historicko-astronomické monografie o Ježíší Kristovi.
Více od autora
Josef Stupka (3)
Josef Stupka je český pedagog a historik. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a už jako středoškolský učitel sepsal učebnice Automatizace pro střední průmyslové školy elektrotechnické a Elektrická měření . Učil v Praze na průmyslové škole elektrotechnické, dále na Střední průmyslové škole spojové techniky v Praze 1 a na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze-Dejvicích. Po roce 1968 pracoval v dělnických profesích. Je členem redakční rady Městského úřadu v Kralupech a členem Čs. archeologické společnosti. Na počátku 90. let se podílel na obnově kralupského muzea, s nímž spolupracuje dosud. Dlouhodobě, po více než 20 let, se zabývá na odborné úrovni historií města Kralupy nad Vltavou a jeho okolím. Z dějin Kralup za tu dobu publikoval nejméně 200 kratších medailonků s historickou tematikou v místním měsíčníku Kralupský Zpravodaj. Rozsáhlejší studie mu bývají otiskovány ve Vlastivědném sborníku Kralupska a pravidelně přispívá do regionálního tisku . Knižně mu vyšly tituly Kralupy nad Vltavou – 100 let města , Zajímavosti o Kralupech nad Vltavou – výročí 750 let obce , Kralupy nad Vltavou, městské části a blízké okolí v minulosti a ve vzpomínkách , Kulturní a historické památky Kralupska , Zmizelá tvář Kralup , Mé město a můj život , Město v slzách: Kralupy nad Vltavou 22. březen 1945 , Velká kronika kralupská : L.P. 1253 – L.P. 2010 , Kralupy v proměnách času a ve spolupráci s Tomášem Fabiánem vznikla kniha Kralupy nad Vltavou na starých pohlednicích . Za propagaci města Kralupy nad Vltavou byl 21. listopadu 2012 inženýr Josef Stupka jmenován Čestným občanem.
Více od autora
Josef Štefan (2)
Josef Štefan Kubín byl spisovatel, který se věnoval především lidové slovesnosti. Narodil se v Jičíně. Jeho otec byl kupcem, prodával ovoce a také hospodařil. Z vojny byl světaznalý a rád vyprávěl. Matka uměla mnoho písní a pohádek. J. Š. Kubín vystudoval jičínské gymnázium a pražskou filozofickou fakultu. Tu opustil v roce 1891 jako středoškolský profesor češtiny, němčiny a francouzštiny. Učil na reálce v Kutné Hoře, potom deset let v Českých Budějovicích. V Pošumaví začal sbírat lidové písně. Dále působil ve svém rodišti, v Mladé Boleslavi a nakonec na gymnáziu v Praze. V roce 1925 odešel do penze. Dalších čtyřicet let se J. Š. Kubín věnoval jak sběratelské činnosti, tak vlastní literární tvorbě. V roce 1929 dostal uznání od francouzského ministerstva školství za jazykové publikace o francouzštině. V roce 1934 se J. Š. Kubín stal za vědecké zásluhy členem Královské české společnosti nauk. Od roku 1946 byl členem České akademie věd a umění a v roce 1958 čestným členem Národopisné společnosti. V roce 1962 se J. Š. Kubín stal prvním členem mezinárodní společnosti International Society for Folk Narrative Research. V roce 1954 byl za literární činnost prohlášen zasloužilým a v roce 1964 národním umělcem. Ověnčen uznáním a poctami zemřel ve věku 101 let.
Více od autora
Josef Starý (3)
Narozen 4.6.1912 v Lounech, zemřel 16.5.2000 v Dobříši. JUDr., profesor vysoké školy železniční a vysoké školy dopravní, básník.
Více od autora
Josef Soustružník (1)
Spoluautor publikace o rekonstrukci a dostavbě Národního divadla.
Více od autora
Josef Šorm (3)
Narozen 17. 6. 1986 v Praze. Výkonný ředitel a editor nakladatelství, historik, pedagog, spisovatel. Autor scénářů a textů ke komiksům pro mládež.
Více od autora
Josef Solar (1)
Narozen 26. 4. 1896 v Blatné, zemřel 1977. Ředitel Státní grafické školy v Praze, grafik, práce v oboru.
Více od autora
Josef Sokol (4)
Josef Sokol byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Vychodil obecnou školu v rodné obci, pak vystudoval nižší reálku v Hradci Králové a učitelský ústav. Po dobu jednoho roku studoval pražskou techniku, ale pak odešel z Prahy a od roku 1853 pracoval jako učitel v Kostelci nad Orlicí, od roku 1860 v Heřmanově Městci. Působil jako pedagog v rodině Kinských, kde sepsal učebnici češtiny Schule der böhmischen Sprache, jež pak byla opakovaně vydávána a získala si popularitu. V roce 1867 byl učitelem na Smíchově, od roku 1873 vyučoval na učitelském ústavu v Praze. Ředitel tohoto ústavu přizval Sokola do komise pro tvorbu nových učebnic. Podílel se na sepsání čítanek pro obecné a měšťanské školy, sám do nich přispěl krátkými instruktážními texty. Publikoval i odborné studie zaměřené na pedagogiku a byl aktivní v učitelském spolkovém a stavovském životě. V roce 1882 na sjezdu učitelů v Plzni prohlásil: „české dítě patří do české školy“ a toto heslo se pak stalo vodítkem pro českou školskou a menšinovou politiku v následujících dekádách. Na sjezdu v Brně roku 1884 pak pronesl pojednání na téma Národ a jeho vychovávání. Psal i povídky pro mládež a v letech 1869–1875 byl redaktorem časopisu Škola a život. V letech 1883–1899 vedl s Františkem Šimáčkem časopis Jarý věk. V zemských volbách roku 1895 získal mandát poslance Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Na zemském sněmu setrval do roku 1901. Ve volbách roku 1891 se stal i poslancem Říšské rady , kde zastupoval městskou kurii, obvod Pardubice, Holice aj. Mandát obhájil za týž okrsek i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907. V roce 1896, když se mladočeská strana názorově rozdělila během projednávání takzvané Badeniho volební reformy na Říšské radě, patřil Sokol k vnitrostranické opozici, kte...
Více od autora
Josef Smolík (2)
Josef Smolík byl český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, po roce 1990 profesor na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho spis Současné pokusy o interpretaci evangelia byl přeložen do angličtiny, korejštiny, japonštiny a ruštiny. Jeho dcerami jsou Marta Smolíková, kurátorka, historička umění a publicistka, Eva Šormová, farářka v Milíčové kapli pražského sboru Ochranovského seniorátu Českobratrské církve evangelické, Noemi Smolik, historička a kritička umění žijící v Německu a učitelka Lydie Šilarová žijící v Praze.
Více od autora
Josef Skalický (3)
Narozen 14.11.1933 v Pardubicích. Ing., strojní inženýr, středoškolský profesor, práce z oboru strojírenské a potravinářské technologie.
Více od autora
Josef Šechtl (2)
Narozen 9. 5. 1877 v Táboře, zemřel 24. 2. 1954 tamtéž. Fotograf, experimenty s barevnou fotografií.
Více od autora