Všichni Autoři a témata

Vladimir L'vovič Levi (11)

Ruský lékař, psycholog, spisovatel, výtvarník a muzikant.

Vladimír Bouška (10)

Narozen 11.4.1933 v Horusicích u Veselí n. Lužnicí. RNDr. CSc., asistent katedry mineralogie, geochemie a krystalografie na přírodovědecké fakultě University Karlovy. Založil samostatný studijní obor Geochemie . Pracoval především v oblastech geochemie uhlí, systematické a regionální mineralogie a významně přispěl k poznání přírodních skel, zejména vltavínů. Zasloužil se o popularizaci mineralogie.

Vítězslav Novák (21)

Vítězslav Novák byl významný český hudební skladatel a pedagog, který se významně podílel na rozvoji české hudby na konci 19. a počátku 20. století. Byl žákem Antonína Dvořáka na pražské konzervatoři a v jeho díle se odráží vliv jeho učitele i nacionalistický zápal, který v tomto období charakterizoval většinu hudby z tohoto regionu. Novákovy skladby často čerpaly inspiraci ze slovanského folkloru a krajiny, jak dokládají skladby jako Slovenská suita op. 32 a V Tatrách - symfonická báseň op. 26.

Valerij Vladimirovič Sinel‘nikov (12)

Ruský psychoterapeut, psycholog, homeopat.

Václav Prokůpek (13)

Václav Prokůpek byl český spisovatel, novinář, představitel Agrární strany a oběť komunistického režimu. Narodil se v Dolním Lochově u Jičína, v rolnické rodině. Gymnázium vystudoval v Jičíně a v Nové Pace, v Praze pak studoval na ČVUT. Technice se ovšem nikdy nevěnoval, neboť se záhy začal věnovat novinařině, především v agrárnických tiskovinách. Od roku 1928 byl redaktorem největšího agrárnického listu Venkov. Souběžně začal psát povídky a romány z venkovského prostředí, byl představitelem meziválečného ruralismu. K nejznámějším patří knihy Kamarádi , Baba , Ve stínu hor či Ztracená země . Za druhé světové války odešel do Brna, kde byl jmenován ředitelem nakladatelství Družstva Moravského kola spisovatelů. Funkci vykonával až do roku 1948, poté byl sesazen na post účetního. V roce 1951 byl v rámci Procesu se Zelenou internacionálou zatčen. Zelená internacionála byla mezinárodní agrárnická organizace, Prokůpek byl označen za součást protistátní „klerofašistické odnože“ této internacionály. Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1952 odsouzen k 22 letům vězení. Propuštěn byl v roce 1964. V roce 1967 byl rehabilitován. Zemřel v Brně.

Václav Pfleger (9)

Narozen roku 1940. RNDr., pracovník zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Malakolog, práce v oboru, publikovány též časopisecky.

Technotronic (25)

Svatava Poncová (16)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Stephanie Garber (19)

Stephanie Garberová má ráda Disneyland, protože je to jediné místo na Zemi, kde má pocit, že by mohly ožít fantastické příběhy, o kterých tak ráda píše. Když zrovna nepíše fikci žánru young adult, vyučuje kreativní psaní na severu Kalifornie a je známa tím, že obrací školní úlohy ve hry a bere studenty na exkurze, které zahrnují autogramiády knih. Na placení účtů během střední školy, univerzity a v přestávkách mezi nimi si Stephanie vydělávala jako baristka, číšnice, barmanka, zástupce zákaznického servisu pro poradenskou firmu v oblasti energií a prodavačka. Také strávila mnoho let prací s mládeží - jako poradce na letním táboře s tematikou vesmíru, jako dobrovolník ve škole pro hluché děti v Mexiku a vzala mnoho skupin středoškolských studentů do zahraničí, kde trávili prázdniny prací v hostelech v Amsterodamu. Dodnes nepřestává snít o dalších dobrodružstvích.

Stanislav Trojan (22)

Prof. MUDr. S. Trojan, DrSc., neurofyziolog, vysokoškolský učitel, v letech 1975–2004 byl přednostou Fyziologického ústavu 1. LF UK. V letech 1985–1990 byl proděkanem na 1. lékařské fakultě. Jako předseda oborové rady Fyziologie a patofyziologie člověka DSPB a sám jako školitel se podílel na vědecké výchově postgraduálních studentů. Rozvíjel myšlenky Pražské neuroontogenetické školy a spoluvypracoval teorii neuroplasticity. Byl opakovaným předsedou České fyziologické společnosti J. E. Purkyně, organizoval několik vědeckých mezinárodních kongresů a mnoho dalších odborných zasedání. Podílel se na ustavení Rady vysokých škol a Fondu rozvoje VŠ. Je autorem nebo spoluautorem několika desítek skript a osmi vysokoškolských či středoškolských učebnic a jedenácti monografií. Mnohé z nich se vydávají opakovaně. Rovněž je autorem více než 600 publikací zaměřených na mozek, jeho vývoj a na možnosti ovlivnění činnosti mozku poškozeného zejména hypoxií.

Stanislav Reiniš (15)

Absolvent učitelského ústavu v Praze. Po studiích učil na několika místech v okolí Prahy, např. v Holubicích, Tursku, Řevnicích a posléze v Praze. Ve svých prozách zobrazoval vesměs přírodu Povltaví a brdských lesů. - Autor loveckých příhod Lovcův svět, Z lovů na Slovensku, Na lov a příběhů jednotlivých zvířat, např. osudů jezevčice v knize Poustevnice z Humenské, próz situovaných do minulého století, např. Poslední výstřely ad.

Sheri Whitefeather (18)

Sheri Whitefeatherová žije v jižní Kalifornii. Holduje etnické kuchyni, obřadům severoamerických indiánů, navštěvuje galerie a starobylé krámky na pobřeží. Psaní se stalo její vášní, a proto velmi ráda přispívá do edice Desire. Když zrovna nepíše, čte až do časných ranních hodin. Spolu s manželem se Sheri věnuje výrobě uměleckých předmětů z kůže. Vliv manžela, stříbrotepce, který je původem Creek, lze vystopovat i ve volbě námětů, které se často týkají indiánské tématiky. Projevuje se také v lásce ke zvířatům. Doma mají hotový zvěřinec, který zahrnuje nejen rozmazleného anglického buldoka, ale i koně, hady, ještěrky, fretky a čtyři bengálské kočky. Jejich dospívající syn se vášnivě věnuje skateboardu. Být spisovatelkou romantických příběhů je pro Sheri nejbáječnější povolání na světě. "Na psaní miluji úplně všechno," svěřuje se. Když tvoří, dělá jí společnost psí miláček, který jí oddaně leží u nohou a hlasitě chrápe. Její rada čtenářkám, jak učinit život více romantickým, zní: Sněte! Mluvte o tom, čeho byste chtěla dosáhnout a pomáhejte druhým v jejich úsilí být štastnějšími! A taky udělejte čas od času o nějakém nudném odpoledni to, na co právě máte chuť - spontánně, od srdce a bez výčitek!

Servác Heller (23)

Servác Bonifác Heller byl český novinář, spisovatel a mladočeský politik. Koncem 60. let spoluorganizoval české studentské a národní spolky . Přes padesát let spolupracoval s deníkem Národní listy — nejprve jako externí dopisovatel, od roku 1870 redaktor, nakonec odpovědný redaktor a vydavatel; referoval například o národopisné a polytechnické výstavě v Moskvě i o rusko-turecké válce . V březnu 1914 odhalil na stránkách Národních listů, že národně-sociální poslanec Karel Šviha donáší tajné policii . Určitou dobu vydával rovněž časopisy Lumír a Květy. Podnikl cesty do Ruska, na Slovensko a Balkán. Byl autorem řady románů, zpravidla zasazených do exotického prostředí, v nichž se snažil upoutat čtenáře napínavým dějem, romantikou a vnější zajímavostí lidských osudů na úkor hloubky a psychologie. V posledních letech života vydával paměti. V 80. a 90. letech byl zvolen do Říšské rady a Českého zemského sněmu. Trpěl srdečním onemocněním, zemřel na léčebném pobytu. Pocházel z rodiny hudebníka a učitele. Vystudoval gymnázium a filosofickou fakultu v Praze. V letech 1867-68 působil jako vychovatel v Rusku. V květnu 1867 se v Moskvě setkal s „poutníky“ — českými politiky, kteří přijeli na slovanskou výstavu . Navázal tam kontakt se zástupci Národních listů a začal do tohoto deníku psát příspěvky. Roku 1868 byl povolán zpět domů k odvodu, do armády však odveden nebyl. Téhož roku dokončil studia získáním doktorského titulu a zapojil se do veřejného života. Za pořádání táborů lidu na Řípu a Blaníku byl odsouzen na 6 týdnů vězení. Stal se jednatelem Českého akademického spolku čtenářského a řečnického spolku Slavia. V roce 1869 zastupoval české studentstvo na oslavách Jana Husa v Husinci a na táboru lidu v Lounech. Spolu s Ka...

Sergej Vladimirovič Michalkov (17)

Sergej Vladimirovič Michalkov byl ruský dramatik a autor knih pro děti. Především je znám jako autor dvou verzí slov hymny Sovětského svazu a posléze hymny Ruska. Jeho synové Andrej Končalovskij a Nikita Michalkov jsou známými ruskými herci a režiséry, jeho manželka Natalia Petrovna Končalovská byla básnířka a překladatelka. Hymna Sovětského svazu byla v Československu opakovaně vydávána od roku 1945. Z češtiny přeložil do ruštiny libreto opery Antonína Dvořáka Čert a Káča. Z ostatních děl vyšlo česky:

Scorpions (20)

Scorpions je německá rocková skupina, kterou založil Rudolf Schenker v roce 1965 v Hannoveru. Jsou známí svým melodickým heavy metalem, hard rockem a power baladami a za svou více než půlstoletí trvající kariéru se stali jednou z nejikoničtějších kapel tohoto žánru. Sestava kapely se v průběhu let měnila, ale po většinu její historie byl hlavním zpěvákem Klaus Meine, od roku 1978 hrál Rudolf Schenker na rytmickou kytaru a Matthias Jabs na sólovou kytaru. Scorpions se mezinárodně proslavila v 80. letech 20. století alby jako "Blackout" , "Love at First Sting" , které obsahovalo hity jako "Rock You Like a Hurricane" a "Still Loving You". Jejich živá vystoupení byla zachycena na albu "World Wide Live" , které ještě více upevnilo jejich status přední koncertní kapely. V průběhu let vydali Scorpions řadu alb a jsou známí svou dlouhověkostí a stálou přítomností na rockové hudební scéně. Za svou tvorbu získali několik ocenění, včetně World Music Awards, a byli uvedeni do Síně historie heavy metalu. S miliony prodaných desek po celém světě zůstávají jednou z nejúspěšnějších německých rockových kapel.

Samuel Bjørk (14)

Pod pseudonymem Samuel Bjørk se skrývá úspěšný norský spisovatel, dramatik, zpěvák a textař Frode Sander Øien . Svou první divadelní hru napsal v jednadvaceti letech, od té doby vedle dalších her vydal dva vysoce hodnocené romány Fantastiske Pepsi Love a Speed till frokost , natočil šest hudebních alb , věnuje se také výtvarnému umění a překládá Shakespeara. Jeho první detektivka V lese visí anděl , kterou vydal pod pseudonymem Samuel Bjørk, se hned po vydání stala hitem v celé Skandinávii.

Rupert Butler (14)

Rupert Butler, anglicko-irský autor, je významný žurnalista, specialista na moderní evropské dějiny. Jeho otec i děd byli vojáci a zároveň spisovatelé. On sám se, vždy po pečlivém shromáždění materiálu, věnuje novodobým německým dějinám, zejména vzniku nacionálního socialismu a Třetí říše a II. světové válce. Na jejím počátku bylo Butlerovi sedm let a po celou dobu války žil v jižní Anglii blízko letecké základny RAF v Andoveru. Dnes žije v Londýně. Jeho příspěvky tisknou renomované noviny a časopisy.

Runer Jonsson (10)

Runer Jonsson byl švédský spisovatel a novinář. Runer Jonsson drží jeden z rekordů švédského tisku. Již od třinácti let spolupracoval s časopisem Nybro Tidning a od devatenácti let byl jejich hlavním redaktorem. Současné psal články i pro jiné noviny. Jeho kritika nacismu ve 40. letech 20. století byla velmi statečná. Jako spisovatel je Jonsson znám především díky své sedmidílné sérii humorných knih pro děti o mírumilovném Vikingovi Vikovi, podle které byl natočen i animovaný televizní seriál. Vike je synem náčelníka Halvara, a přestože je malý, je chytřejší než všichni ostatní válečníci dohromady, a řeší za otce i jeho spolubojovníky problémy, do kterých se vlastním přičiněním dostanou.

Richard Sobotka (24)

Richard Sobotka se narodil 15.3.1935 v Zašové u Valašského Meziříčí, kde také navštěvoval obecnou školu. Základní znalosti do života mu dalo Palackého gymnázium ve Valašském Meziříčí. Řadu let pracoval v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Zde měl možnost sledovat obrovský rozmach techniky, od elektronek až po barevné obrazovky, což z něj udělalo fandu technického pokroku. Poznal zde také velké množství zajímavých lidí a jejich osudy, které jej inspirovaly v jeho další tvůrčí činnosti. Publikoval především v časopise Červený květ, který vycházel v Ostravě a stal se pro valašský region určitou literární základnou. Knižně debutoval v roce 1979 knížkou pro děti Příběh toulavého kocoura. Místem děje jeho povídek je Valašsko. Rozvíjejí příběhy současných lidí, kteří se ocitli v mezních situacích. Jemný vypravěčský smysl pro humor a citový odstín situací je přítomen ve všech povídkách. Těžištěm literární práce Richarda Sobotky je rozsáhlá publikační činnost v tisku a dlouholetá spolupráce s rozhlasem Ostrava. Je nositelem řady ocenění a vítězem mnoha literárních soutěží, mj. Cena E. E. Kische 2005 za knihu Hurá na medvěda. Publicista, dramatik a spisovatel Richard Sobotka žije a tvoří v Rožnově pod Radhoštěm, kde je i organizátorem literární soutěže Rožnovský fejeton.

Richard North Patterson (11)

Narozen 22.2.1947 v Barkeley, California. Psaní studoval u Jesse Hilla Forda na univerzitě v Birmingamu v Alabamě. Pracoval jako právník ve Washingtonu a v San Franciscu. Patterson byl také asistentem ministra spravedlnosti v Ohiua tajemníkem zvláštíního žalobce na případu Watergate. Za své romány získal cenu Edgara Allana Poea a také cenu Grand Prix de Littérature Policiére.

Richard Aldington (14)

Richard Aldington byl britský básník a spisovatel. Narodil se jako syn advokáta. Je znám jako autor básní o první světové válce. V roce 1929 napsal román Death of a Hero a v roce 1955 kontroverzní knihu Lawrence of Arabia: A Biographical Inquiry . Za biografii Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu z roku 1946 dostal cenu James Tait Black Memorial Prize. Aldington se narodil v aglickém městě Portsmouth, studoval na Dover College a na University of London. Pro tíživou rodinou finanční situaci nedokončil studia a titul nezískal. V roce 1911 se setkal s básnířkou Hildou Doolittle a o dva roky později se s ní oženil. V roce 1928 odešel do Paříže, kde žil s Brigit Patmorovou. V Paříži se v témže roce setkal s Nancy Clarou Cunard, která ho velmi fascinovala. Po rozvodu v roce 1938 se oženil s Nettou McCullough, jež byla Brigitinou snachou. Jeho kniha Death of a Hero , publikovaná v roce 1929, byla jeho literární reakcí na válku. Lawrence Durrell knihu označil za "nejlepší válečný román této epochy". Román napsal během svého pobytu na ostrově Port-Cros v Provence. V roce 1930 publikoval lascivní překlad The Decameron. V roce 1933 vydal román All Men are Enemies , ve kterém se Adington znovu postavil proti válce. V roce 1942 se se svou novou manželkou Nettou Patmore přestěhoval do USA a začal psát životopisy. První byla kniha Wellington, pojednávající o životě vévody Arthura Wellesleyho, 1. vévody z Wellingtonu, vydaná roku 1943. Následovaly práce o Davidu Herbertu Lawrencovi Portrait of a Genius, But... z roku 1950, biografie o Robertu Louisi Stevensonovi Portrait of a Rebel z roku 1957 a životopis Thomase Edwarda Lawrence Lawrence of Arabia z roku 1957. Kniha o Lawrencovi způsobila po publikování skandál, vyvolala okamžitý odpor a ...

Radka Kneblová (25)

Překladatelka z ruštiny a angličtiny.

Radislav Hošek (13)

Radislav Hošek byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně, v Praze a Trnave. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny. Narodil se v rodině Karla Hoška , administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové . V letech 1933–1941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 1945–1949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ a setrval v ní až do osmdesátých let. V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou. S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová. Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury. V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs "Císařský Řím" a ve školním roce 1973/1973 "Řecké náboženství". Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004. Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík, který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své...

Radek Roubal (18)

Slovenský publicista, turista, horolezec. Redaktor časopisu Horolezec. Turistické průvodce, knihy o turistice a horolezectví

Pietro Andrea Mattioli (13)

Pietro Andrea Gregorio Mattioli byl významný renesanční lékař a botanik italského původu. Dětství trávil v Sieně a Benátkách, medicínu studoval na univerzitě v Padově, ale s učitelem a chirurgem Caravitou navštívil i jiné italské univerzity, například Římskou univerzitu. Studia dokončil roku 1523. Jako lékař působil v Sieně, Římě, Tridentu a v Gorizii, kam byl povolán ve čtyřicátých letech. V tomto městě se věnoval italskému překladu známého latinského díla De materia medica od antického učence a lékaře Pedacia Dioskúrida z Anazarby. Od roku 1554 žil Mattioli v Praze, kam byl povolán jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda Tyrolského, v letech 1547–66 českého místodržícího. V Praze publikoval u Jiřího Melantricha z Aventina roku 1561 své lékařské dopisy v knize nazvané Epistolarum Medicinalium libri quinque a o rok později rozšířený český překlad své knihy Herbář neboli Bylinář. Roku 1563 pak v téže tiskárně vychází německý překlad tohoto díla, které vyšlo poprvé roku 1544 italsky a o deset let později, roku 1554 v Benátkách také latinsky. Toto nejvýznamnější Mattioliho dílo vyšlo poté ještě mnohokrát a je vydáváno v podstatě až do současnosti. Herbář vznikl původně jako komentář Dioskůridova již zmiňovaného díla De materia medica. Mattioli jej však neustále rozšiřoval, takže každé následující vydání z doby jeho života je obsáhlejší než předchozí. Roku 1564 vydal Mattioli u Melantricha knihu De peste liber v níž se věnuje problematice morové nákazy. Svůj odborný zájem věnoval také výzkumu a léčení syfilidy. Spolu s Ferdinandem Tyrolským odchází roku 1564 do Tyrol na zámek Ambrass. Působil však též jako lékař Maxmiliána II. Zemřel v roce 1578 v Tridentu při cestě do Říma, neboť se zde nakazil morem. Jméno Pietra Mattioliho bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, v...

Philip Kotler (17)

Philip Kotler je v současnosti považován za jednu ze špičkových a nejznámějších autorit v oboru marketingu. Philip Kotler je držitelem čestné profesury S. C. Johnson and Son v oboru mezinárodní marketing na J. L. Kellogg Graduate School of Management na Northwestern University. Magisterský titul získal na University of Chicago a titul Ph.D na MIT, oba v oboru ekonomie. Profesor Kotler napsal více než 50 knih o všech aspektech marketingu. Mezi ně patří i celosvětově nejužívanější učebnice pro vysoké školy, Marketing Management. Ta vyšla již ve 14 edicích. Kotler publikoval více než 150 článků v předních časopisech, např. Harvard Business Review, Sloan Management Review, Journal of Marketing, Management Science a v Journal of Business Strategy. Jeho práce jsou zmíněny alespoň jednou v každé kapitole jakékoliv knihy, která se věnuje největším teoretikům byznysu a managementu. Pracoval jako poradce v oblasti strategie marketingu, plánování, organizace marketingu a mezinárodní marketing pro společnosti IBM, General Electric, AT&T, Honeywell, Bank of America, Merck a další. Spolupracoval také s některými vládami jako poradce v otázkách, jak vyvíjet a využívat schopnosti a zdroje vládních firem ke konkurenci na globálním trhu. Kotler je také zakladatelem světového marketingového summitu, jehož každoroční konference se věnují hledání způsobu, jak zlepšit kvalitu lidského života. Je také spoluzakladatelem prvního světového muzea marketingu v Ubudu a prvním odborníkem na marketing, který se objevil na poštovní známce. Kotler vidí marketing jako disciplínu ekonomie, i když se s ním ekonomové v tomto názoru neshodují. Rozhodl se pustit se do výuky marketingu, aby vyzvedl otázky, které ekonomy nezajímají. Především jak zákazníci činí svá rozhodnutí, jak měřit efektivitu reklamy, jak alokovat zdroje kupní síly, jak vybrat optimální distribuční toky apod. Kotler sám sebe definuje jako ekonoma trhu, v kontrastu s makroekonomy a mikroekonomy. Jako jed...

Petra Nachtmanová (21)

Narozena 9. 11. 1972. Spisovatelka, autorka knih pro mládež, detektivních příběhů, románů pro ženy a cestopisných článků z oblasti Děčínska a Karibiku.

Peter Karvaš (21)

Peter Karvaš byl slovenský dramatik, prozaik a divadelní teoretik. Narodil se v rodině lékaře Ferdinanda Karvaše a akademické malířky Karoly Skutecké-Karvašové. Vzdělání získával v Banské Bystrici , později začal studovat v Praze na ČVUT a současně na uměleckoprůmyslové škole , ale studium dokončil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě . Pracovat začal již v roce 1939 a vystřídal několik zaměstnání – od práce ve stavební firmě až po práci v Neografii v Martině. Během 2. světové války byl rasově pronásledován a internován v pracovním táboře, během Slovenského národního povstání pracoval v Svobodném slovenském vysílači a publikoval v povstaleckém tisku. Po skončení války 1945–1948 dramaturg Československého rozhlasu, lektor a dramaturg Nové scény a SND v Bratislavě, 1949–1950 kulturní atašé na československé ambasádě v Bukurešti, později pracoval na pověřenectvu školství , byl redaktorem Kulturního života a také tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1968–1974 byl docentem divadelní vědy, po roce 1974 vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu kultury v Bratislavě, od roku 1980 v důchodu. K jeho životu se vrací i dokumentární film natočený v roce 2002 . Jeden z nejvýznamnějších a plodných slovenských prozaiků a dramatiků 20. století, věnoval se i divadelní vědě a publicistice, v období normalizace perzekvován a diskriminován. Literární činný byl od roku 1937, kdy začal publikovat své první díla v Studentském časopise, ve Svojeti a Mladé kultuře. Zejména během války publikoval pod několika pseudonymy, první kniha mu vyšla až po skončení války (soubor report...

Pavlína Brzáková (11)

Pavlína Brzáková je česká publicistka a etnoložka. Po ukončení gymnázia v Novém Bydžově absolvovala Filozofickou fakultu UK, obor etnologie V rozmezí let 1991–2001 opakovaně studijně pobývala na Sibiři, věnovala se tamějším původním národům , ve svých knihách popsala jejich mytologii, písně, lovecké zážitky a setkání s duchovními světy. Později se zaměřila na působení šamanů v jihosibiřské republice Tuva. Navštívila též Peru. Zabývala se také tzv. automatickou kresbou, některé knihy si ilustrovala sama. Jako redaktorka nebo šéfredaktorka prošla řadou časopisů .

Otto Urban (11)

Otto Urban byl český historik, který se zabýval především českými dějinami 19. století. Po maturitě na gymnáziu v roce 1955 začal studovat na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1960 ukončil studium historie obhajobou diplomové práce o českém politikovi Bohumíru Šmeralovi. Od roku 1964 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po roce 1968 mu bylo zrušeno členství v KSČ, přesto mohl dále působit na Univerzitě Karlově. V této době začal intenzivní přípravu na velkou syntézu české společnosti 19. století Kapitalismus a česká společnost . Vrcholem jeho historické práce je kniha Česká společnost 1848–1918 , která byla oceněna cenou Českého literárního fondu, cenou Rakouské akademie věd, tzv. Anton-Gindely-Preis a v roce 1994 se v rozšířené podobě dočkala překladu do němčiny. V roce 1989 se Otto Urban habilitoval a v roce 1991 byl jmenován profesorem. Hrob prof. Otto Urbana je na hřbitově vedle kostela sv. Petra a Pavla na Budči.

Orchestral Manoeuvres In The Dark (14)

Orchestral Manoeuvres in the Dark jsou britská novovlnná a elektronická skupina, založená poblíž Liverpoolu dvěma hlavními členy, kterými jsou Andy McCluskey a Paul Humphreys . Kapelu proslavil jejich čtvrtý singl Enola Gay, který se stal velký hitem napříč celou Evropou a také jejich třetí album Architecture & Morality, které vyšlo rok následující. OMD ukončili činnost v roce 1996, avšak po deseti letech ji obnovili, a to v klasické čtyřčlenné sestavě. Skupina funguje dodnes a od svého vzniku prodala celosvětově více než 40 milionů nosičů. Skupinu v roce 1978 založili Andy McCluskey a Paul Humphreys. Později se k nim koncem roku 1980 přidali bubeník Malcolm Holmes a multiinstrumentalista Martin Cooper. V roce 1983 skupina v době tuhého socialismu navštívila ČSSR. Důvodem byla touha obou hlavních protagonistů vidět továrny Tesly. Byly navštíveny tři závody – Přelouč, Pardubice a Litovel. Zážitky z návštěvy byly pak zpracovány v písni Tesla Girls. Málo se také ví o tom, že na konci této návštěvy zahrála formace koncert pro selektované publikum na komunistickém rekreačním zařízení na Orlíku. Vše vyšlo najevo až po r. 1989, mj. i díky rozhovoru OMD s britskou hudební televizí VH1. Po úspěchu druhé a třetí desky vydali OMD experimentální album Dazzle Ships, které mj. obsahuje i samply ze zahraničního vysílání československého rozhlasu. Tato deska byla však komerčně neúspěšná, což v kapele vyvolalo paniku a způsobilo vědomý příklon k mainstreamovému popu. Následující alba byla skladatelsky, aranžersky i zvukově méně propracovaná. I tak ale zůstala kapela stále populární. V roce 1984 přijímá kapela další dva členy, čímž se rozrůstá na sextet a pro účely některých skladeb získává plnohodnotnou dechovou sekci. Za vydávání alb v polovině osmdesátých let stála často i výrazná finanční motivace. Tuto dobu okomentoval v rozhovoru pro Huffington Post frontman kapely Andy McCluskey: Koncem 80. let, kdy OMD nevydával...

Ondřej Müller (15)

Narozen 1. 1. 1966 v Praze. Nakladatel, překladatel z němčiny a angličtiny, editor, autor komentářů ke sci-fi literatuře, články a recenze v čas. Kmen, Zlatý máj, Tvar, Labyrint, Nemesis. Zájem o dobrou svět. lit., k níž samozřejmě patří i SF a F. Do r. 93 šéfred. nakl. Winston Smith. Zájmy: elektronická hudba, multimédia, futurologie.

Nigel Cawthorne (14)

Nigel Cawthorne je britský spisovatel, který se narodil 27.3.1951 v americkém Chicagu a v současné době žije v Londýně. Je autorem cca 200 knih různých žánrů. Kromě psaní knih se věnuje také redaktorské a editorské práci a vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech, přispívá též do časopisů jako The Guardian, the Daily Mirror, the Daily Mail a the New-York Tribune. Ve svých knihách se často soustředí na popularizaci historie. Je autorem biografické knihy o Stalinovi nebo knihy o nejzvrácenějších vrazích světa, „Zabijáci“. Napsal také knihu portrétů nejznámějších vojevůdců, o skandálech anglických rodů či o nejznámějších veřejných popravách v historii. Zabývá se také druhou světovou válkou, v knize „Sklízeli bouři“ se na ní dívá z pohledu japonského a německého.

Modern Talking (22)

Modern Talking bylo německé popové hudební duo, které tvořili Thomas Anders a Dieter Bohlen. Vznikli v roce 1984 a rychle se stali jedním z nejúspěšnějších evropských popových duí, které si získalo značnou popularitu svými chytlavými eurodiskotékovými hity. Jejich debutové album "The 1st Album" vydané v roce 1985 obsahovalo průlomový singl "You're My Heart, You're My Soul", který se v mnoha zemích vyšplhal na přední příčky hitparád. Modern Talking Zvuk alba byl charakteristický Bohlenovým osobitým producentským stylem, který se vyznačoval chytlavými melodiemi, svěžími aranžemi syntezátorů a Andersovým hladkým vokálem.

Miroslav Šnajdr (23)

Narozen 7.12.1961 v Olomouci. Mgr., Malíř, kreslíř. Vedle výtvarné činnosti se od mládí zabývá historií letectví se zaměřením na období II. světové války. K této problematice vydal od roku 1991 na dvacet knižních titulů. V letech 1977–1981 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor knižní a užitá grafika a v letech 1981–1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální pedagogika. Od roku 1985 je zaměstnán jako speciální pedagog a učitel. Samostatně vystavuje od roku 1983 . Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1984 . Jeho práce je vedle řady domácích i zahraničních soukromých sbírek zastoupena ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a ve sbírce akciové společnosti Královopolská, Brno. V letech 1990–2002 byl členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně a od roku 1991 je členem Spolku olomouckých výtvarníků. Žije a působí v Olomouci. Se základními řemeslnými znalostmi se seznámil už v dětství u svého dědečka a otce, malířů Františka a Miroslava Šnajdra st. S vlastní výtvarnou činností započal přibližně už ve dvanácti letech, kdy začal – inspirován zahraničními časopisy a četbou mayovek – kreslit do školních sešitů komiksové příběhy. Během studií na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně se zajímal o knižní ilustraci. Po skončení studia se vrátil zpět do Olomouce a v jeho tvorbě lze vedle doznívání zájmu o ilustrační tvorbu vysledovat už od konce 70. let jednoznačný příklon k vypjaté, expresivním rukopisem ztvárněné figuraci. V roce 1982 si vytvořil svoji techniku mačkaných reliéfů a později vrstvených reliéfů, v nichž výchozí figurální téma postupně opouštěl ve prospěch emocionálního účinku vlastního procesuálního vzniku díla s akcentem na to, že do papírové hmoty lze vcelku bezprostředně otisknout své momentální psychofyzické rozpoložení...

Miroslav Šašek (18)

Miroslav Šašek byl český spisovatel a ilustrátor žijící v zahraničí. Proslavil se zejména řadou knih pro děti nazvaných This Is..., které podepisoval M. Sasek. Miroslav Šašek se narodil v Praze na Žižkově. Po absolvování reálky se v roce 1938 zapsal na fakultu architektury ČVUT v Praze. Mezi Šaškovy zájmy v té době kromě kreslení patřila i bezmotorová letadla a cestování. V letech 1938 a 1939 navštívil Francii, Německo, Belgii, Holandsko, Anglii, Skotsko a severní Afriku. Koncem třicátých a ve čtyřicátých letech Miroslav Šašek ilustroval řadu knih, kreslil karikatury a vtipy do Svobodného slova, Českého slova a Večerníku, byl stálým spolupracovníkem nedělní přílohy Českého slova „Kvítko“, dělal i grafickou úpravu několika týdeníků.   V roce 1947 odešel Miroslav Šašek s manželkou Jindřiškou do Paříže a začal studovat na Ecole des Beaux Arts. Dokončoval ilustrace pro české vydání Chevallierova románu Zvonokosy a pro české nakladatelství Ladislav Kuncíř začal kreslit turistický průvodce městem pro děti, ale zůstalo jen u přípravných prací. Po převratu v únoru 1948 zvolil emigraci. V Paříži se tři roky zkoušel živit jako grafik a architekt. V letech 1951–1957 byl Miroslav Šašek zaměstnancem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Nastoupil jako produkční, ale záhy se stal hlasatelem, hercem, recitátorem i zpěvákem. Ve vysílání používal pseudonym „Setvín“. Pro Svobodnou Evropu kreslil i obrázky na letáky, které byly v 50. letech 20. stol. dopravovány na území Československa pomocí balónů. Spolupracoval také s exilovými časopisy a nakladateli. Pro pobavení spolupracovníků vydávali spolu s Františkem Smrčkem cyklostylovaný časopis Škorpion. Z téže doby pochází soubor Šaškových koláží – portrétů jeho kolegů z redakce. Šaškova manželka pracovala v redakci Rádia Svobodná Evropa jako asistentka režie. Mezi české emigran...

Miloš Bič (11)

Miloš Bič byl český teolog, starozákonní biblista, duchovní Českobratrské církve evangelické, vysokoškolský pedagog, autor a redaktor náboženské literatury; také vedl komisi, která vytvořila Český ekumenický překlad. Miloš Bič se narodil ve Vídni. Studoval evangelickou teologii na univerzitách v Praze, Marburgu a v Montpellier, vedle toho také klínopis u profesora Bedřicha Hrozného. Studium ukončil v roce 1936, v témže roce získal doktorát teologie na základě obhájené disertační práce Haruspicium ve Starém zakoně , poté působil jako duchovní ve farních sborech Praha-Vinohrady a Domažlice. V letech 1940 – 1945 byl za účast v protinacistickém odboji vězněn mj. v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. Bezprostředně po druhé světové válce působil na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, kde byl v roce 1946 jmenován docentem a roku 1948 profesorem. Čestný doktorát teologie obdržel roku 1966 z Montpellier. Po vzniku Komenského evangelické bohoslovecké fakulty byl profesorem starozákonní vědy na katedře biblických věd, v roce 1977 byl z politických důvodů rozhodnutim ministerstva kultury profesury zbaven a penzionován. V letech 1961 – 1984 vedl starozákonní ekumenickou komisi, která vytvořila starozákonní část Českého ekumenického překladu Bible. Roku 1997 obdržel Medaili Za zásluhy 1. stupně.

Milan Lasica (17)

Milan Lasica byl slovenský humorista, dramatik, spisovatel-prozaik, textař, herec, režisér, moderátor a zpěvák. Proslavil se dlouhodobou spoluprací se svým kolegou Júliem Satinským. Vystudoval dramaturgii se zaměřením na divadla malých forem na VŠMU v Bratislavě. Už během studií začal vystupovat v Tatře, kde předváděl svoje autorské dialogy. V letech 1964–1967 pracoval jako dramaturg Československé televize, v letech 1967–1971 byl členem Divadla Na korze v Bratislavě, v letech 1971–1972 divadla Večerní Brno, v letech 1972–1978 zpěvohry Nové scény v Bratislavě. V roce 1977 podepsal Antichartu. Od roku 1982 byl uměleckým šéfem Štúdia S, kde až do smrti působil jako ředitel. Jeho první žena byla Zora Kolínska. S druhou manželkou Magdou Vášáryovou má dvě dcery. V roce 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V roce 2003 jej prezident České republiky Václav Havel odměnil státním vyznamenáním Medaile Za zásluhy. Milan Lasica zemřel 18. července 2021 v důsledku poruchy srdečního rytmu během koncertu ve Štúdiu L+S. Stalo se tak krátce poté, co dozpíval píseň Ja som optimista. Začínal psaním autorských dialogů a scének pro sebe a svého partnera Júlia Satinského, ve kterých porušoval všechna pravidla realistického divadla. Ve své dramatické tvorbě si bral za vzor české komiky Voskovce a Wericha, Miroslava Horníčka. Komika Lasici a Satinského je založena na rozebírání banálních životních situací a jejich posunu až do absurdna. Absurdní poloha jejich textů však nemá být únikem z reality, ale naopak zvýrazněním a upozorněním na prázdnost jazyka a nebezpečí konvenčního myšlení. Tyto texty také nezůstávají bez skeptického pohledu na slovenskou mentalitu. Psal především písňové texty a nazpíval dvě alba starých evergreenů s hudebním seskupením Bratislava Hot Serenaders....

Michail Petrovič Arcybašev (18)

Michail Petrovič Arcybašev byl ruský dekadentní a naturalistický spisovatel. Studoval v Charkově malířství, od roku 1901 se však věnoval pouze literatuře. Říjnovou revoluci v roce 1917 nepřijal. Protože byl po matce polského původu, získal v roce 1923 polské občanství a emigroval do Varšavy. Zde spolu s D. Filosofovem vydávali protisovětský časopis Za svobodu! Byl naturalistickým spisovatelem. Navazuje na Andrejeva, Sologuba, Zolu a Maupassanta, velmi blízký mu byl Stanisław Przybyszewski. První díla jsou ještě ovlivněna především dílem L. N. Tolstého . Později jako zastánce filosofie Friedricha Nietzscheho zastával krajní individualismus. Popisoval hrůzy života, sebevraždy; při popisu erotických scén se dostával až na hranici pornografie.

Michaela Košťálová (16)

Michaela Košťálová je uměnovědkyně a spisovatelka specializující se na období první Československé republiky a její osobnosti. Prvně se zabývala herectvím a vědou, ale později si zvolila historii a výtvarné umění. V roce 2002 úspěšně zakončila studium uměleckořemeslné školy. Od roku 2006 studovala dějiny umění a kultury na Univerzitě Karlově . Od roku 2011 zase doktorské studium - dějiny umění a kultury na UK. Zabýva se T. G. Masarykem, Albrechtem z Valdštejna a částečně i Valdštejnským palácem.

Matthew Reilly (14)

Matthew Reilly je australský autor akčních thrillerů, který asi napsal víc knih, než sám přečetl. Svůj první román Souboj napsal jako devatenáctiletý, byl však všemi významnými nakladateli odmítnut, proto si vypůjčil peníze a vydal jej v roce 1996 vlastním nákladem. Nyní publikuje v předním nakladatelství Macmillan Publishers a patří mezi uznávané tvůrce. Zde také vyšel román Souboj v novém vydání.

Mary Pope Osborne (17)

Narozena 20.5.1949. Americká autorka dobrodružných knih pro děti. Úspěch a mnoho ocenění ji přinesla série knih "Magický domeček" . Tato série byla přeložena do více než 30 jazyků a prodalo se přes 100 milionů výtisků knih. Její první kniha byla vydána 10 let před prvním dílem Kouzelného domečku, tj. v roce 1982. Jmenovala se Utíkej, utíkej, tak rychle jak dokážeš - částečně autobiografický příběh dívky vyrůstající ve vojenské rodině. Vždy svými knihami cílila na dětské publikum. Vydavatel navrhl Mary Pope, aby napsala sérii knih. Rok jí to trvalo, než narazila pomyslný vzorec pro její sérii knih o kouzelném domečku na stromě. Hrdiny série jsou sourozenci Jack a jeho Annie a cestují časem právě skrze domek na stromě. Popularita série zastínila i Harryho Pottera, kdy v roce 2006 se umístila na 1. místě na seznamu New York Times bestsellerů. Série je působivá pro styl psaní tak i vzdělávací přínos. Odborná veřejnost oceňuje zejm. historickou i geografickou správnost obsahu i slovníku. Série obdržela řadu vyznamenání od takových organizací, jako je Národní rada učitelů angličtiny, či Americké asociace knihkupců.

Martin Smrček (13)

Martin Smrček je český zoolog, zabývající se převážně popularizací přírodních věd. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze , kde následně získal titul RNDr. . Od ukončení studií pracovně směřoval tam, kde se mohl věnovat popularizaci přírodních věd. Byl tajemník Biologické olympiády a spoluzakladatelem Mezinárodní biologické olympiády, vedl přírodovědné kroužky, ze kterých vzešla řada významných přírodovědců, ale i osobností . Od roku 1990 pracoval jako redaktor v časopise ABC, po čase i jako šéfredaktor. V roce 2001 založil a následně vedl časopis Náš miláček. V roce 2005 přešel do Českého rozhlasu, kde pracoval dva roky na úseku multimédií, hlavně ale jako člen týmu, připravujícího projekt Odhalení – Trochu jinou reality show z pavilonu goril v pražské zoo. Tento projekt získal v říjnu 2006 prestižní ocenění Panda Award v britském Bristolu. Od roku 2007 pracoval jako hlavní zoolog v ZOO Dvůr Králové nad Labem, od roku 2011 pracuje v Zoo Praha. V nejrůznějších periodikách publikoval stovky populárně naučných článků. Je autorem či spoluautorem více než patnácti populárně naučných knih , Život ve vodě , Život bez vody , Psi do kapsy , Kapesní atlas psů , Kapesní atlas ptáků , Exotičtí pěvci celého světa , Papoušci celého světa , Pes pro mě , Naši ptáci , Hrajeme si se zvířaty , Odhalení - trochu jiná reality show , Exotičtí ptáci , Psi celého světa ). Od roku 1985 se intenzivně věnuje fotografování zvířat, zvláště psů a ptáků. Jeho fotografie doplňují řadu knih jiných autorů, hlavně ale knihy, které spolu s manželkou Leou napsali....

Marie Svatošová (16)

Marie Svatošová je česká lékařka, spisovatelka a publicistka. Je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to nějaký čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí . V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci.

Marie Pravdová (16)

Narozena 2.11.1942 v Praze. PhDr., romanistka, práce z oboru francouzštiny.

Marcela Holanová (7)

Marcel Prévost (18)

Marcel Prévost byl francouzský romanopisec a dramatik, v letech 1909–1941 také řádný člen Francouzské akademie , žijící a autorsky tvořící v období Třetí francouzské republiky. Marcel Prévost navštěvoval křesťanskou základní školu v Orléans, Châtellerault, Bordeaux a Paříži, posléze studoval na pařížské École polytechnique. Než nastoupil na ministerstvo, byl zaměstnán jako inženýr v tabačce. Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky bylo k lednu roku 2018 přeloženo již více než třicet prozaických literárních útvarů, jejichž autorem je francouzský romanopisec Marcel Prévost. Většina z těchto níže uvedených děl byla do češtiny přeložena z francouzštiny ještě za spisovatelova života, tj. na přelomu 19. a 20. století, popř. v jeho prvních třech dekádách, a to nezřídka kdy pod nejrůznějšími pseudonymy, či neúplně zaznamenanými jmény. V jeho románech je patrný zájem o něžné pohlaví. Zřejmě nejvýznamnějším dílem, které kdy napsal, je eroticky laděný román Les demi-vierges , přeložený záhy do češtiny jako Polopanny, či jako Polonevinné. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Prévost na francouzské Wikipedii.

Mallanága Vátsjájana (11)

Mallanága Vátsjájana byl indický mnich a filosof, který žil v období Guptovské říše a který je podle tradice autorem staroindické klasické příručky erotiky Kámasútra. O Vátsjájanově životě není prakticky nic známo.

M. H Székely-Lulofs (12)

Nizozemská spisovatelka - prozaička a publicistka.

Luděk Novák (10)

Luděk Novák byl historik umění, kurátor, estetik, kritik a fotograf. V letech 1948–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a obhájil zde rigorózní práci Česká portrétní malba v období národního probuzení a kandidátskou dizertaci Česká portrétní malba 19. století . Před rokem 1948 byl v kontaktu s okruhem spořilovských surrealistů. V letech 1953–1972 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V polovině 60. let byl jedním z iniciátorů vzniku Bloku tvůrčích skupin, od roku 1964 byl členem prezidia nově zvoleného Svazu československých výtvarných umělců a šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Roku 1967 byl členem výstavní komise I. pražského salonu a roku 1970 komisařem čs. pavilónu na 35. benátském Bienále. Na počátku normalizace byl z ÚTDU ČSAV propuštěn. Do roku 1971 publikoval v časopisech Umění, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Kulturní tvorba, Acta scaenographica, Estetika, dějiny a současnost, Sešity pro mladou literaturu, ad. Partnerkou a spolupracovnicí Luďka Nováka byla teoretička umění Eva Petrová. V 50. letech se zabýval malířstvím 19. století . Těžištěm jeho odborné práce je řada studií, zabývajících se teorií umění, které publikoval od poloviny 50. let až do roku 1972. Zaměřil se rovněž na generační hnutí a formování výtvarných skupin, zejména skupiny Trasa a s tím související teoretická východiska poválečného moderního umění. Jeho nejrozsáhlejším dílem je kniha Století moderního malířství , vydaná roku 1968. Je autorem textů antologie 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky , spoluautorem Encyklopedie českého výtvarného umění a spolu s H. Volavkovou je rovněž autorem textů v knize Malé dějiny malířství . I po propuštění z ÚTDU ČSAV pracoval nadále jako teoretik umění, ale jeho...

Lucie Bechynková (14)

Rozhlasová moderátorka a spoluzakladatelka podcastu Opravdové zločiny, autorka stejnojmenné knihy.

Leonid Nikolajevič Andrejev (20)

Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...

Larry Niven (16)

Laurence van Cott Niven je americký autor science fiction. Jeho patrně nejznámějším románem je Prstenec z roku 1970, oceněný Hugem, Nebulou a Locusem. V roce 1962 získal na univerzitě v Kansas City bakalářský titul z matematiky. V poslední době píše často společně s jinými autory, například Jerrym Pournellem a Stevenem Barnesem. Jeho první otištěnou povídkou byla roku 1964 The Coldest Place v magazínu If o místě na odvrácené straně Merkuru. Ironií je, že nedlouho před jejím otištěním se ukázalo, že tato planeta žádnou trvale přivrácenou ani odvrácenou stranu nemá. Už o tři roky později získal prvního Huga za povídku Neutronová hvězda. Niven také napsal několik scénářů k televizním seriálům, včetně Land of the Lost a animovaného Star Treku. Jedna z jeho povídek, Inconstant Moon, byla adaptována pro seriál Krajní meze . Mnohé jeho příběhy se odehrávají ve „Známém vesmíru“, kde se lidstvo setkalo s více než tuctem mimozemských druhů, včetně Kzintů a Loutkářů. Také celý cyklus Prstencového světa se v tomto vesmíru odehrává. Spoluautor Jerry Pournelle Spoluautor Steven Barnes Spoluautoři: Jerry Pournelle a Steven Barnes

Ladislav Štaidl (12)

Ladislav Štaidl je významný český skladatel, hudebník a producent, který se významně zapsal do českého hudebního průmyslu. Narodil se 10. března 1945 v Praze a do širokého povědomí se dostal díky spolupráci s nejvýznamnějšími českými zpěváky a umělci. Štaidl se proslavil zejména spoluprací s legendárním českým zpěvákem Karlem Gottem, kterému dělal dirigenta a zajišťoval hudební doprovod na mnoha Gottových vystoupeních a nahrávkách.

Ladislav Pecháček (16)

Ladislav Pecháček je český lékař, spisovatel a humorista. Na jedenáctileté střední škole v Litoměřicích odmaturoval v roce 1958. Po té studoval medicínu na vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové, kterou absolvoval v roce 1964. Po studiích pracoval jako sekundář ve Vojenské nemocnici v Plzni. Od roku 1966 působil jako posádkový lékař v Chomutově. Po svém vyloučení z armády v 1971 z politických důvodů pracoval dále v Chomutově jako obvodní lékař. V letech 1974 až 1989 byl obvodním a závodním lékařem v Prachovicích na Chrudimsku. V letech 1990 až 1991 pracoval v Chrudimi jako posudkový lékař, později se zde stal vedoucím referátu zdravotnictví a zástupcem přednosty Okresního úřadu. V roce 2001 odešel do penze a současně pracuje pro zdravotní pojišťovnu. Žije v Pardubicích. Debutoval 1981 v Rovnosti, dále publikoval v Rudém právu, Dikobrazu, Tvorbě, Vlastě, Pochodni , Kmeni, Literárním měsíčníku aj. Podle jeho námětů a scénářů napsaných ve spolupráci s režisérem Dušanem Kleinem vznikla filmová hexalogie Jak svět přichází o básníky , Jak básníci přicházejí o iluze , Jak básníkům chutná život , Konec básníků v Čechách… , Jak básníci neztrácejí naději a Jak básníci čekají na zázrak . Dále pak filmy Dobří holubi se vracejí a Vážení přátelé, ano . Scenáristicky se podílel také na filmu Kdo se bojí, utíká . Je autorem scénáře televizní inscenace Dáma ví, kdy přijít . Román Osvobozené kino Mír pro Český rozhlas zdramatizovali Jana Pithartová a Pavel Krejčí . Podle Slovníku české literatury po roce 1945: PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 

Květa Fialová (9)

Květa Fialová byla česká herečka, oblíbená divadelní, filmová a televizní diva, manželka českého režiséra Pavla Háši. Květa Fialová se narodila roku 1929 ve Veľkých Dravcích . Její matkou byla výtvarnice a sochařka Květoslava Fialová a otcem Vlastimil Fiala pocházející z Opočnice u Poděbrad, vojenský letec a legionář v Rusku. Fialová o rodičích říkala, že „maminka byla buddhistka, tatínek přísný evangelík“. Rodina žila na Slovensku do roku 1938, kdy byla nacionalisty ze Slovenska vyhnána. Přestěhovala se do Žďáru u Police nad Metují a později do Borohrádku. Na konci války, v květnu 1945, ji znásilnili dva vojáci Rudé armády. Sama byla potom svědkem jejich popravy zastřelením před plukem. Ve svých vzpomínkách uvádí, že od té doby si zprotivila sex. Po skončení války v letech 1946–1950 vystudovala brněnskou JAMU. Působila v několika oblastních divadlech, v Českém Těšíně , Opavě , Českých Budějovicích , v Kolíně i v Martině na Slovensku . Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC, které v té době řídil Jan Werich. Po sloučení Divadla ABC s Městskými divadly pražskými zde působila od roku 1963 až do roku 1990 a v dalších letech jako stálý host. Ve filmu se objevila už ve 40. letech a sehrála řadu postav ve více než 120 filmech. Stejně tak později v televizních inscenacích a seriálech, i v dabingu. Zřejmě nejznámější rolí je postava barové zpěvačky Tornado Lou v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera . Květa Fialová se poprvé krátce provdala v 21 letech za dramaturga Jiřího Joska . Podruhé prožila v manželství půlstoletí, a to s režisérem Pavlem Hášou až do jeho smrti 5. srpna ...

Kristmann Gudmundsson (15)

Islandský prozaik.

Kiss (19)

KISS je kultovní americká rocková skupina, kterou v lednu 1973 v New Yorku založili Paul Stanley , Gene Simmons , Ace Frehley a Peter Criss . Skupina KISS, známá svými propracovanými pódiovými vystoupeními s kouřem, ohněm, pliváním krve a pyrotechnikou, jakož i charakteristickým černobílým malováním na obličej a křiklavými kostýmy, se rychle proslavila kombinací teatrálních koncertů a řady úspěšných alb.

Keruľ-Kmec (26)

Kay Hooper (18)

Kay Glenda Hooper studovala Isothermal Community College, kde však brzy zjistila, že obchod není nic pro ni, a tak přešla na dějiny a literaturu – a také na tvůrčí psaní, což rozhodlo o celé její budoucnosti. K Vánocům dostala psací stroj a hned roku 1980 jí vyšla první kniha, v té době ještě čistá harlekýnka. Od té doby Kay napsala více než 60 románů, v kterých snoubí romance se svým zájmem o kriminologii a nadpřirozeno. Kay je nejstarší ze tří sourozenců, bratr s otcem vedou stavební firmu a sestra je Kayina manažerka, koodinátorka a má hlavní podíl na vzniku Kay Hooper Foundation – nadace, usilující o vznik útulků pro opuštěná zvířata. Kay žije v Severní Karolíně, je bez partnera, ale zato s jedenácti kočkami a dvěma tolerantními psy. V jejích románech, které se často pojí do ucelenějších trilogií, se čtenáři povětšinou setkávají jak s krutými vraždami, tak i s hrdiny, disponujícími paranormálními schopnostmi, které jim pomáhají v cestě za spravedlností. Na otázku jak se stala spisovatelka odpovídá: ani nevím. Snad mě k tomu přivedla láska ke knihám a ke slovům jako takovým, a také nějaká ta náhoda.