Výpis všech autorů

Zdenka Braunerová

Zdenka či Zdeňka Braunerová, pokřtěna jako Zdislava Rosalia Augusta , byla česká malířka konce 19. a první třetiny 20. století, známá také jako autorka grafických úprav publikací, autorka statí o soudobých umělcích a organizátorka uměleckého života. Byla patronkou několika českých umělců jako byl Antonín Chittussi, Vilém Mrštík, Julius Zeyer, Miloš Marten, Joža Uprka, František Bílek nebo Jan Zrzavý. Narodila se do zámožné pražské rodiny jako poslední ze čtyř dětí. Jejím otcem byl advokát a poslanec říšské rady JUDr. František August Brauner, pocházející z mlynářského rodu usazeného v Litomyšli. Matka Augusta Anna Karolina, rozená Neumann , byla dcerou pražského guberniálního úředníka Karla Augusta Neumanna . Pocházela ze starého šlechtického rodu a sama byla amatérskou malířkou. Zdenka zálibu v malování projevovala od ranného věku, kdy trávila dlouhé hodiny v dětském pokoji kreslením a malováním. Bratři Vladimír právník a Bohuslav chemik, byli úspěšní ve své profesi, sestra Anna se provdala do rodiny Bourges v Paříži. Dědeček byl vědec, který se zabýval chemií a národním hospodářstvím. Zdenka velmi milovala matku. Kavárna Union, kde se setkávali čeští literáti a výtvarníci, se nacházela na nároží Nových alejí a Perštýna v nájemních prostorách domu Braunerovy rodiny. Zde se Zdenka seznamovala s osobnostmi, jako byli Josef Václav Sládek, rodina Palackých, František Ladislav Rieger a jeho dcera Marie nebo Vojta Náprstek a jeho žena Josefa. Stala se také členkou Amerického klubu dam, který organizovala Josefa Náprstková. Její mimořádný talent byl brzy rodiči rozpoznán, a proto Zdence umožnili soukromé studium u Amalie Mánesové. U ní rozvíjela své dovednosti a také Amálie v ní viděla talent, který je třeba rozvíjet. Zdenka malování věnovala většinu volného času, což vedlo ke zhoršení jejího prospěchu ve škole. Pokračovala ve studiu malířství na Vyšší dívčí škole, kde by...

Zdeněk Brunecký

Narozen 3.2.1915 v Brně, zemřel v dubnu 1985 v Brně. Prof., MUDr. CSc., profesor dětského lékařství a genetiky v Brně, práce z oboru.

Zdeněk Brdlík

Zdeněk Brdlík byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Zdeněk Brdlík absolvoval v Praze Státní grafickou školu a posléze Akademii výtvarných umění u profesorů Miloslava Holého a Vladimíra Pukla. Působil jako grafik v časopise Tvorba. Ilustroval knihy o přírodě . Vedle ilustrací a grafiky se věnoval také volné malbě a známkové tvorbě.

Vojtěch Broža

Vojtěch Broža je český vodohospodář, hydrotechnik, specializující se na přehradní nádrže. V letech 1953 až 1958 studoval Fakultu inženýrského stavitelství na pražském Českém vysokém učení technickém. Přes čtyřicet let následně působil na této fakultě na katedře hydrotechniky a mezi roky 1977 a 1999 byl jejím vedoucím. Angažoval se v projekci Orlické přehrady na Vltavě, Hracholuské přehrady na Mži a na Vrchlici zbudované na stejnojmenném vodním toku. Roku 1962 se stal členem Československého přehradního výboru a v roce 1993, kdy došlo k rozdělení Československa a následně vznikl Český přehradní výbor, se stal jeho předsedou. Českou republiku zastupuje v Mezinárodní přehradní asociaci . Z vodohospodářské oblasti sepsal na monografiích věnujících se hospodaření vodou v nádržích či výstavbě a provozu těchto vodních děl. Věnoval se také vysokoškolskému sportu, závodně hrál házenou.

Vladimír Brehovský

Vladimír Brabec

Vladimír Brabec byl český herec. K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. V roce 1973 obdržel ocenění "Zasloužilý člen ND" , v roce 1980 titul zasloužilý umělec a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Díky jeho roli majora Zemana si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou. O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil. Narodil se do rodiny Gustava Brabce , vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové . Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího a dceru Vlastu . Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou , mají spolu dvě děti. Starší Pavel vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana . Mladší Helena je herečkou a dabérkou, s prvním manželem má dceru Annu , se současným dceru Lénu , která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána a Filipa , od vnučky Lény pravnučku Jasmínu . Celkem mají manželé Brabcovi k roku...

Veronika Bromová

Narozena 12. 8. 1966 v Praze. Mgr.A., grafička, ilustrátorka, intermediální umělkyně, fotografka a vysokoškolská pedagožka.

Ursula Braun-Bernhart

Autorka publikace o pěstování rostlin. Německá publicistka.

Tom Bridge

Anglický autor kuchařských knih.

Stephen Brewer

Editor, spisovatel a autor cestovních průvodců, působí v New Yorku.

Štěpán Brabenec

Narozen 1974 v Praze. Restaurátor v Národním technickém muzeu a výrobce dekorativních a divadelních loutek. Spoluautor katalogu výstavy.

Serge Brussolo

Francouzský spisovatel, píše sci-fi, detektivky, historické romány, thrillery a též literaturu pro děti a mládež.

Sébastien Braun

Francouzský ilustrátor, žije v Londýně.

Sarah Rees Brennan

Irská spisovatelka.

Sally Bradford

Sabine Bruns

Autorka publikací z oboru zahrádkářství, ilustrátorka.

Rudolf Breuss

Rakouský laický přírodní léčitel. Je autorem nové formy léčby půstem.

Roberto Bracco

Italský dramatik, básník, romanopisec, novinář a divadelní kritik.

Rob Broomby

Britský zpravodaj, redaktor pro BBC.

Richard Brown

Anglický spisovatel.

Radim Brdička

Prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc., se díky své profesorce začal zajímat o chemii a biologii již na gymnáziu. Jeho další kroky proto vedly na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a odtud dále až ke genetice a společnosti BIOGEN Praha s.r.o. Je nám ctí, že vás můžeme seznámit s jeho profesní dráhou, úspěchy a velmi stručně i celoživotní prací. Po úspěšném absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se profesor Brdička věnoval rok praktické medicíně v Rumburku, načež se vrátil do Prahy učit genetiku. Byl také u vzniku genetiky v lékařství. Během následujících 30 let, vedle svých učitelských povinností, pracoval profesor Brdička i jako vědecký pracovník v Ústavu lékařské biologie a genetiky 1. Lékařské fakulty v Praze. Po roce 1989 přešel do Ústavu experimentální medicíny AV ČR a Ústavu hematologie a krevní transfuze a, v.v.i., kde posledních 25 let působil jako vedoucí tohoto ústavu. Profesor Brdička pracoval v komisi OECD pro kvalitu genetického testování jako zástupce ČR. Je jedním ze zakladatelů molekulární genetické diagnostiky v lékařství u nás. Po revoluci byla profesoru Brdičkovi nabídnuta spolupráce s firmou Fermentas, a tím byl položen základní kámen společnosti BIOGEN Praha s.r.o.

Petra Bracht

Německá lékařka se specializací na výživovou a detoxikační medicínu, publikace z oboru.

Petr Brukner

Petr Brukner je český komik a herec, člen divadla Járy Cimrmana. Původním povoláním projektant, působil v Divadle Járy Cimrmana od roku 1967 nejprve jako oponář a kulisák. Přes roli studenta cimrmanologie v semináři hry Hospoda na mýtince se vypracoval ve kmenového herce souboru. Pro jeho herectví je typický komicky nesmělý, naivní projev podpořený vysoko položeným hlasem. Podle vyprávění Zdeňka Svěráka na albu Odskok jednou režisér Jaroslav Papoušek označil Petra Bruknera za „největšího českého žijícího naivního herce“. Od doby svých začátků v divadle Járy Cimrmana se zná se svojí manželkou, právničkou Evou. Petr Brukner se od sedmdesátých let 20. století objevoval i ve filmu, nejprve ve snímcích z pera dvojice Smoljak–Svěrák, později i v jiných. Většinou se jedná o epizodní, díky jeho jedinečnému projevu však přesto výrazné role. Jeho svérázné herectví využil Zdeněk Svěrák i v několika televizních skečích s „panem Leopoldem Brašnářem, který je pozoruhodný tím, že nekrade.“ V roce 2011 vystupoval Brukner v dětském pořadu Kouzelná školka. Mezi jeho záliby patří fotografování, kterému se věnuje od deseti let. Řadu let také pracoval v obrazovém nakladatelství Československé tiskové kanceláře. V roce 2019 o něm Pavel Bartovský natočil krátký dokument nazvaný Život hledáčkem Petra Bruknera. Žije v Brandýse nad Labem v blízkosti železniční tratě a v železnici našel jednu ze svých zálib. Pořizuje si jejich snímky, které shromažďuje v cyklu nazvaném „Lokomotiva“. Rovněž zvažuje podporu skupiny nadšenců kolem fotografa Dana Materny, kteří se snaží zrekonstruovat parní lokomotivu řady 534.0 zvanou „Kremák“. V dětství díky známosti se sousedem s železničářem Josefem Veselým se mohl občas svézt parní lokomotivou mezi píseckou zastávkou a tamní hlavní železniční stanicí a během jízdy mohl přikládat uhlí pod kotel lokomotivy. Bruknerovým snem je svézt se Orient expresem, v němž našel zalíbení díky dokumentu Poirot řídí Orient expres. U...

Pavel Brunclík

Pavel Brunclík je český fotograf, známý v Česku i v cizině. V jeho širokém repertoáru se prolíná komerční reklamní fotografie s fotografií architektury, aktu a krajiny. Pavel Brunclík se narodil 27. října 1950 ve Znojmě, kde v roce 1969 maturoval. V roce 1974 absolvoval v Praze matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1974-1980 ve studiích pokračoval, ovšem zcela změnil jejich zaměření. Přešel na režii a scenáristiku na katedře dokumentární tvorby FAMU. Poté tamtéž ukončil ještě jeden rok mimořádného studia na katedře fotografie. Externě spolupracoval s ČST a v letech 1980-1981 působil jako režisér Čs. armádního filmu. Od roku 1981 se věnuje čistě fotografii. Téma, jímž se v této době aktivně umělecky zaobíral, byla fotografie aktu. Vedle osobní tvorby se ovšem věnoval i tvorbě komerční. Spolu s výtvarnými fotografy Karlem Benešem a Romanem Kelbichem založili v roce 1994 v Praze - Kunraticích Studio ASA, ve své době největší fotografické studio v České republice. Od té doby začal samostatně podnikat. Na poli reklamní fotografie se mu daří, spolupracuje s předními reklamními agenturami a má řadu velkých mezinárodních klientů. Domácí půda mu nestačí, jeho zakázky často směřují za hranice republiky. V roce 1998 své podnikání na čas přerušil. Unavený prostředím konzumu a komerce a čelící osobní krizi, odjel do světa, hledat končiny s ještě nenarušenou přírodou. Úplně nalehko, pouze s reportážními Nikony, začal systematicky mapovat západní pobřeží USA, Jižní Ameriku, Chile, Peru, Bolívii, Velikonoční ostrov, Réunion a Seychely. Soustředil se na detail, strukturu a přirozené barvy, které krajina nabízí. Majestát přírody ho naprosto uchvátil. Následovaly cesty na další území, jako Madagaskar, Havaj, Island, Nový Zéland, Čína nebo Austrálie. Po více než dvou letech se cítil naplněn. Vrací se do světa reklamy. Příroda zůstává jeho koníčkem, vyjíždí za ní jednou až dvakrát ročně, nabrat energii. V letech 2005-2007 se opět vrátil...

Pavel Brázda

Pavel Brázda, český výtvarník se narodil 21. srpna 1926 v Brně. Je vnukem sestry bratří Čapků Heleny Čapkové a politika a právníka Františka Koželuha. Zpočátku své tvorby navazoval na práce umělců sdružených ve Skupině 42, později vytvořil vlastní umělecký směr nazývaný hominismus – „umění o lidech a pro lidi“. Po 2. světové válce studoval krátce dějiny umění a filozofii na Masarykově univerzitě v Brně a poté dějiny umění a malířství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Z Akademie výtvarných umění byl vyloučen z politických důvodů. Spolu se svou manželkou Věrou Novákovou a Ivanem Sobotkou vytvořil malou uzavřenou skupinu výtvarníků, která byla až po roce 1989 objevena pro širší veřejnost zásluhou časopisu Revolver revue. Jeho díla z 50. let 20. století jsou dodnes považována za naprosto originální a radikálně moderní.

Otakar Brandos

Slovenský publicista a autor průvodců. Vystudoval elektrotechnickou fakultu, ale krátce poté se začal naplno věnovat své velké lásce cestování - a psaní o něm. Nejdříve působil jako redaktor časopisu Turistika a hory, později jako průvodce ve stejnojmenné cestovní kanceláři.

Ota Brožek

Narozen 1923, zemřel 22.1.1974 v Praze. Novinář, reportáže, prózy.

Oldřich Brůha

Narozen 2.1.1905 v Čachrově u Klatov, zemřel 1.9.1978 v Praze. Dr.techn. ing., profesor technické mechaniky na Českém vysokém učení technickém, práce z oboru.

Miroslav Březina

Narozen 9.12.1924 v Roztoklatech, zemřel 28.12.2000. Spis o aplikaci polarografie.

Miroslav Brdička

Miroslav Brdička byl český fyzik, profesor na Univerzitě Karlově a ČVUT. Byl také autorem řady vědeckých publikací a několika učebnic. Zabýval se mechanikou kapalin a plynů. V roce 1999 byl prezidentem Václavem Havlem oceněn Medailí Za zásluhy. V letech 1932 až 1933 studoval na ČVUT, poté v letech 1933 – 1937 na přírodovědecké fakultě UK. V letech 1957 – 1962 a 1966 – 1968 vedl katedru teoretické fyziky na MFF UK. Mezi léty 1968 – 1974 byl vedoucím katedry fyziky na strojní fakultě ČVUT.

Mirek Brát

Narozen 1969. Novinář, fotograf a potápěč.

Miloslav Broumský

Narozen 17.9.1927. PhDr. CSc., plukovník, televizní pořady s vojenskou tematikou, též autor knihy pro děti.

Max O Bruker

Německý lékař.

Max Brooks

Max Brooks je americký spisovatel a scénárista. Narodil se v New Yorku. Je synem režiséra, producenta a herce Mela Brookse a herečky Anne Bancroft. V roce 1994 dokončil studium na americké univerzitě. Jeho žena Michelle je scénáristka a mají syna Henryho.

Maurice Bruzeau

Francouzský prozaik, básník a kritik.

Marie Brahová

Publikace, týkající se lidového umění, příručky rukodělných činností.

Marc Tolon Brown

Americký autor a ilustrátor knih pro děti.

M Březina

Ludvík Bradáč

Byl synem koláře usazeného ve Slovinsku. Knihařskému řemeslu se učil v Praze od 1899 u staroměstského mistra J. Nepevného. Zdokonalit získané znalosti odešel 1904 do ciziny, nejprve do Düsseldorfu do knihařské školy P. Adama a později do Paříže, kde pracoval v několika dílnách. Tím splnil podmínky předlitavského živnostenského řádu k založení vlastního podniku. 1908 se vrátil do Prahy a otevřel si na Vinohradech knihařskou dílnu. Poučen zahraničními zkušenostmi usiloval o řemeslně dokonalé provedení knihy. Spolupracoval s předními knižními výtvarníky . Rozsáhlá byla i jeho editorská činnost, v jejímž rámci vydával jak běžné knihy, tak i bibliofilské tisky, ve kterých nejlépe uplatnil své odborné školení. Do řady jeho mimořádně ceněných tisků patřily mj. Čelakovského Ohlasy písní ruských a českých , Kniha Rut nebo Lyrika K. Sabiny . B. přispíval také do odborného tisku. Od 1911 psal pravidelně do časopisu Knihař, 1916–19 a 1922–27 ho rovněž redigoval. B. články vycházely také v Ročence českých knihařů, v časopisu Archiv für Buchbinderei, v Typografii aj. Zajímala ho ovšem knižní kultura v celé šíři, což dokládal svými příspěvky do nepravidelně vycházejících časopisů Knihomil a Knihomol . B. se také jako přední znalec podílel na zpracování hesla o knihařství pro Ottův slovník naučný nové doby a vydal několik samostatných odborných publikací věnovaných tomuto tématu . Plánoval napsat rozsáhlou učebnici knihařství, ze které dokončil jen díl Mramorování . Náročné ediční projekty přivedly B. do značných finančních těžkostí, pro které se musel po 1927 samostatné nakladatelské činnosti vzdát. Pokoušel se ji sice 1935 obnovit, ale jeho nová knižnice Koloběh se dlouhodobě nepr...

Louis Brun

Francouzský autor jazykových slovníků, pedagog, působil v Praze.

Loryn Brantz

Americká ilustrátorka, scénická a kostýmní designérka. Autorka komiksů se zaměřením na ženská témata.

Lenka Bradáčová

Lenka Bradáčová je česká státní zástupkyně, od 30. července 2012 vrchní státní zástupkyně v Praze. Od března 2008 pak působí ve funkci prezidentky stavovského sdružení Unie státních zástupců České republiky.

Laurene Krasny Brown

Americká autorka knih pro děti.

Lada Brůnová

PR manažerka, zakladatelka a organizátorka tzv. Creative Mornings , editorka publikací k výstavám pro Galerii Vernon.

Kateřina Brouk

Narozena 24. 1. 1977. Mgr., hispanistka, pedagožka, překladatelka ze španělštiny.

Karl Bruckner

Karl Bruckner byl rakouský spisovatel literatury pro děti. children\'s writer. Oddaný míru, mezinárodnímu porozumění a sociální spravdelnosti stal se jedním z rakouských vůdčích spisovatelů pro mladé. Jakožto syn tiskaře vyrostl na vídeňském předměstí Ottakring a stal se automechanikem. Psát začal v roce 1946. Hodně cestoval.

Karel Bradáč

Karel Bradáč byl český komunistický satirik. Rodiče, rolník Karel Bradáč a Alžběta Mastíková přišli do Prahy ze Sedlice, okres Strakonice, kde byli 25. října 1910 oddáni. Karel Bradáč byl nejmladší ze tří dětí, které se všechny narodily v Sedlici. V roce 1914 se otec přestěhoval do Nuslí a nastoupil jako zřízenec v Živnostenské bance, rodina zůstávala v původním bydlišti; po začátku 1. světové války však musel narukovat. V roce 1919 se celá rodina přestěhovala na Žižkov. Karel Bradáč se po absolvování měšťanské školy v roce 1933 vyučil v knihkupectví Václava Neuberta. V letech 1934–1939 pracoval v nakladatelství Pavla Prokopa Levá fronta. Jeho práce zveřejňoval měsíčník pokrokového studentstva Mladá kultura, který vycházel v letech 1935–1938. Za okupace byl jako komunistický odbojář v roce 1940 uvězněn a ve vězení strávil tři roky; zbytek okupace prožil jako pomocný dělník ve Strakonicích. V letech 1945–1948 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda a pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. V roce 1949 se stal vedoucím redaktorem periodika Románové novinky. V letech 1953–1969 byl redaktorem Dikobrazu. V roce 1961 obdržel vyznamenání Za vynikající práci. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze. Karel Bradáč patřil k novinářům a spisovatelům aktivně podporujícím komunistický režim. Pro jeho verše, zejména v padesátých letech, byla typická dobová kritika imperialismu a jeho různých projevů . V šedesátých letech se spíše zaměřil na nedostatky v budování socialismu . V časopisu Dikobraz publikoval především satirické verše, obvykle poplatné době vzniku. V padesátých a šedesátých letech přispíval satirickými verši i do jiných periodik, např. Rudého práva....

Karel Brada

Narozen 3. 4. 1937 v Panských Dubenkách , zemřel 2. 8. 2018 v Praze. Odborník, vysokoškolský pedagog a soudní znalec v oboru strojírenství, autor a spoluautor učebnic pro vysokoškolský obor Hydraulické a pneumatické stroje a obor Čerpadla pro energetiku.

Jurij Brězan

Jurij Brězan byl nejvlivnějším lužickosrbským spisovatelem 2. poloviny 20. století. Od padesátých let svá díla publikoval pravidelně v hornolužické srbštině a němčině a položil tak základy k dvojjazyčnosti moderní lužickosrbské literatury. Se svými knihami, jmenovitě s prózou Christa, s trilogií o Felixi Hanuschovi stejně jako s romány Krabat a Obraz otce, získal velkou čtenářskou obec v Německu i v zahraničí. Českému čtenáři je jeho dílo k dispozici v českých a slovenských překladech. Jurij Brězan se narodil 9. června 1916 v saské hornolužické vsi Räckelwitz/Worklecy jako první dítě lamače kamene a rolníka Georga Bresana , toho času vojáka, a Marie, roz. Bräuer . Třebaže oba rodiče vedle svých úředních jmen na vsi používali lužickosrbská jména, na Brězanově rodném listě je uvedeno jméno Georg Bresan, které si změnil až v roce 1948 v souvislosti s přijetím Zákona pro ochranu práv srbského národa. Svého otce poznal teprve ve věku 2,5 let po té, co se v říjnu 1918 vrátil z Francie. Ve vesnici Räckelwitz/Worklecy, která leží v katolické oblasti Horní Lužice , navštěvoval malý, plavovlasý Jurij vesnickou školu s výukou v srbštině a němčině. Pro své výsledky i zjevné nadání byl doporučen ke studiu na víceletém městském gymnáziu v Budyšíně. Na toto německé gymnázium nastoupil v roce 1927, coby ministrant v Chrámu sv. Petra měl při tom nárok na ubytování v jednom z domů budyšínské kapituly. Již jako gymnazista se Brězan začal angažovat v lužickosrbské národnostní otázce: přispíval do lužického tisku články o „antislovanském smýšlení“ , o Bismarkově protipolské politice atp. Článek o uzdravění chřadnoucího národa z 21. prosince 1935 byl registrován tzv. Wendským oddělením , které provádělo státní dozor nad srbským národním a kulturním hnutím. T...

Julius Bredár

Narozen 26. 6. 1924 v Tomášové , zemřel 24. 7. 2016 v Praze. Hungarista, filolog, editor.

Josef Bradáč

Josef Bradáč byl český katolický kněz, teolog, profesor liturgiky a rektor arcibiskupského kněžského semináře. Středoškolské vzdělání získal na zemském reformním reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí, kde v roce 1939 maturoval. Ke kněžství se připravoval na diecézním bohosloveckém učilišti v Brně, které dokončil v roce 1945. Na kněze byl vysvěcen 29. července 1945. Jako kněz brněnské diecéze působil ve farnostech Troubsko, Komín a Zbýšov. V roce 1965 získal doktorát teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Po předložení disertační práce s názvem Štěpán Šrám Dolanský, polemista in causa Magistri Joannis Hus byl 25. března 1965 promován. Další jeho studium se konalo na Liturgisches Institut in Trier. Zde získal v letech 1968-1969 diplom liturgických věd – pastorální liturgie. Dne 1. října 1970 byl jmenován rektorem kněžského semináře v Olomouci. Stal se členem České liturgické komise. V akademickém roce 1969-1970 vyučoval na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci externě liturgiku. Dne 23. září 1970 jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci lektorem pro obor liturgiky pro akademický rok 1970–1971. Jeho jmenováno bylo opakováno 22. září 1971 pro rok 1971–1972, dne 26. července 1972 pro rok 1972–1973 a 27. září 1973 pro akademický rok 1973–1974. Dne 9. prosince 1971 byl udělen souhlas s jeho jmenováním docentem pro obor vědy o liturgii, na základě spisu Die Liturgiebegriff in den deutschen Handbüchern für Liturgie und Pastoraltheologie des 19. Jahrhunderts. Působení na CMBF bylo ukončeno na konci roku 1973–1974, kdy byla fakulta zásahem komunistické státní moci zrušena. Poté odešel do pastorace do Vrchoslavic. Současně s výukou na CMBF zastával funkci rektora ar...

John Hodgdon Bradley

Americký geolog a spisovatel.

Joan Brehms

Narozen 5.7.1907 v Libavě , zemřel 10.1.1995 v Českých Budějovicích. Český scénograf a architekt, tvůrce divadelních prostorů.

Jiří Brda

Narozen 14.7.1931 v Praze. Technický pracovník katedry lingvistiky, práce o elektroakustice.

Jerzy Broszkiewicz

Jerzy Broszkiewicz byl polský spisovatel a dramatik, autor knih pro mládež. Střední školu ukončil Broszkiewicz ve Lvově roku 1940 a zde také studoval hudbu na hudební akademii. Během nacistické okupace Lvova pracoval v Institutu výzkumu tyfu a virů profesora Rudolfa Weigla jako „krmič vší“ . V letech 1945-1948 pracoval v Krakově jako korektor týdeníku Odrodzenie a jako redaktor časopisu Ruch Muzyczny a v letech 1949-1958 ve Varšavě pracoval v časopise Muzyka, v týdeníku Przegląd Kulturalny a také jako fejetonista Polského rozhlasu. Od roku 1959 žil v Krakově, spolupracoval s divadlem v Nové Huti a věnoval se literatuře. Jeho tvorba pro dospělé i pro mládež se vyznačuje širokou námětovou i žánrovou bohatostí (psal povídky¸ romány, divadelní hry a fejetony.

Jean-Paul Brighelli

Francouzský profesor literatury. Autor publikace z dějin renesance.

Jaromír Brož

Jaromír Brož byl český experimentální fyzik a pedagog. Je spoluautorem známých Fyzikálních tabulek a učebnice Základy fyzikálních měření. Po ukončení studií začal r. 1932 pracovat ve Fysikálním ústavu Karlovy university, který r. 1937 byl změněn na Fyzikální výzkum Škodových závodů. Zde se nejprve podílel na rentgenografickém studiu mikrostruktury látek. R. 1940 se začal věnovat problematice magnetické defektoskopie, z čehož vzešla konstrukce přístrojů ke kontrole nosných lan a manesmannských trub. Po druhé světové válce se Fyzikální výzkum Škodových závodů reorganizoval v Ústřední ústav fyzikální. Po vzniku Československé akademie věd byl přeměněn na Ústav technické fyziky a potom na Ústav fyziky pevných látek ČSAV. Po válce se Jaromír Brož vrátil do Fysikálního ústavu a setrval v něm až do roku 1953. V r. 1953 byl „za vypracování metody a konstrukci přístrojů pro sériové zkoušení vad výrobků těžkého průmyslu" vyznamenán státní cenou. V ústavu fyziky pevných látek pracoval v oboru fyziky pevných látek na metodách k přesnému měření magnetických veličin a zároveň zde byla zkonstruována řada původních přístrojů. Taky se věnoval studiu magnetických vlastností velmi čistého železa a výzkumu nekovových feromagnetik — feritů. R. 1959 byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy university. Po krátkém působení na katedře fyziky pevných látek byl v r. 1960 ustanoven vedoucím ka­tedry obecné fyziky. Zde konal postupně přednášky z mechaniky, termiky, elektřiny, optiky a molekulární fyziky. V rámci reformy studia dosáhl zavedení souborné zkoušky z fyziky po ukončení základního studia. Vedení katedry obecné fyziky ukončil r. 1973. Je autorem nebo spoluautorem knih

Jana M Brůžková

Narozena 3. 3. 1976. Koučka, personalistka a spisovatelka.

Jana Bryndová

Vystudovala Fakultu sociálních věd UK a francouzskou školu Centre de formation des journalistes v Paříži. Na obou institucích se věnovala televizní žurnalistice. Přispívala do různých novin a časopisů. Později pracovala v televizi Nova a v České televizi, kde se také podílela na realizaci dokumentárních snímků. Pracovala jako tisková mluvčí filmu Vojtěcha Jasného, pro který spoluvytvářela mediální PR kampaň. Během poslední doby spolupracovala s různými reklamními agenturami a společnostmi, pro které realizovala reklamní snímky. Novela Máslo na hlavě je jejím literárním debutem.

Jan Branberger

Narozen 18.11. 1877 v Praze, zemřel 4.5. 1952 v Mnichovicích u Prahy. Profesor hudby, muzikolog, hudební vědec, práce z oboru. Po vzniku samostatného Československa se stal přednostou hudebního oddělení ministerstva školství a národní osvěty , poradcem ministerstva byl až do roku 1933. V letech 1924–38 byl administrativním správcem pražské konzervatoře, tamtéž roku 1928 jmenován mimořádným profesorem estetiky na mistrovské škole. Roku 1937 potom jmenován profesorem řádným, přičemž zůstal zároveň profesorem dějin hudby na střední škole konzervatoře. Je autorem několika rozhlasových her , do věstníku Radiojournalu pravidelně přispíval články a rozbory vysílaných skladeb. Složil hudbu k filmům Karel Hynek Mácha, Filosofská historie, Bílá nemoc a Co se šeptá.