Všichni Autoři a témata

Vladimir Aleksandrovič Kuz'miščev (1)

Ruský historik, zaměřený na dějiny Jižní Ameriky.

Vladana Botlíková (4)

PaedDr., CSc., absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze, spoluautorka knihy Záda už mne nebolí , autorka cvičebního seriálu pro Českou televizi Aby záda nebolela , lektorka kurzů zdravotního cvičení Zdravá záda , odborná asistentka na Ústavu tělesné výchovy a sportu ČVUT Praha, kde vyučuje zdravotní tělesnou výchovu , spoluautorka knihy Pozdrav monitoru

Vláďa Vytásek (3)

Narozen 14. 10. 1961. Bylinář, léčitel, pěstitel léčivých rostlin, lektor přednášek, autor knihy o bylinách.

Vjačeslav Palman (4)

Vjačeslav Ivanovič Palman byl ruský sovětský spisovatel známý především svými knihami pro děti a mládež s dobrodružnou a fantastickou tematikou. Palman se narodil ve městě Skopin v Rjazaňské oblasti v rodně vojenského hudebníka. Roku 1933 ukončil zemědělskou vysokou školu v Borovsku a začal pracovat jako agronom. V období Velké čistky byl roku 1937 zatčen, odsouzen ke ztrátě svobody na tři roky a poslán na Dálný východ, kde pracoval v zemědělství. Po propuštění zůstal na Dálném východě, pracoval opět jako agronom, začal se zabývat žurnalistikou a v novinách Стахановец a Советская Колыма publikoval články týkající se zemědělských prací. Roku 1950 se s rodinou přestěhoval do stanice Dinskaja v Krasnodarském kraji. První knihu vydal roku 1955. Působil také jako dopisovatel listu Советская Россия. Celkem vydal za svůj život třicet knih. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Пальман, Вячеслав Иванович na ruské Wikipedii.

Vjačeslav Leonidovič Kondrat‘jev (2)

Ruský prozaik.

Vjačeslav Ivanovič Pal'man (2)

Ruský prozaik.

Vivienne Coleman (1)

Britská výtvarnice, zaměřená na kresbu tužkou.

Vivian Conroy (2)

Vittorio Schiraldi (2)

Vittorio Schiraldi: Rukulíbám... 1. vydání z roku 1976. Přeložil Josef Hajný. Předmluvu napsal Jaroslav Pokorný. Obálku a vazbu navrhl Zdeněk Ziegler: ".. Autor se schopnostmi dobrého novináře a s dovedností obratného romanopisce načrtl obraz Sicílie dnešních dnů .. .. Ačkoli je rodem z Bergama, cítí Vittorio Schiraldi spíše příslušnost k Sicílii, kde působil dvacet let jako novinář. Jeho zájem profesionální i osobní se obracel především k mafii. O tom, že ji poznal hluboce, svědčí řada reportáží a především román Rukulíbám... Nyní žije Vittorio Schiraldi v Římě a kromě literatury se věnuje i filmu a televizi jako scénárista."

Vittoria Colonna (1)

Vittoria Colonna, markýza z Pescary byla italská renesanční básnířka. Pocházela ze staré a mocné římské šlechtické rodiny Colonnů. Provdala se roku 1509 za vojevůdce Fernanda d'Ávalose, pátého markýze z Pescary, jemuž byla zasnoubena již jako dítě. Manželství zůstalo bezdětné. Když markýz roku 1525 zemřel na následky zranění z bitvy, Vittoria Colonna se již neprovdala a až do konce života se věnovala kulturní a náboženské činnosti. Stýkala se s významnými humanisty a umělci své doby; známé je především hluboké přátelství, které ji pojilo s Michelangelem. Nejstarší dochovaná Vittoriina báseň pochází z roku 1512, jako umělkyně byla ovlivněna především Petrarcou. Podstatná část jejího básnického díla, asi 100 sonetů a canzon, je věnována památce jejího zemřelého manžela.

Vítězslav Urbanec (4)

Narozen 1973. PhDr. JUDr., Ph.D., právník ve státní správě, pedagog a autor prací v oblasti horního práva a právních dějin. Též básník a autor povídek.

Vítězslav Sommer (2)

Absolvent FF UK oboru historie a české dějiny . Zaměřuje se na české a československé dějiny ve 20. století; československý komunismus; teorii a metodologii historiografie; dějiny dějepisectví a dějiny společenských věd.

Vítězslav Podivínský (3)

Autor učebnic z oboru transportní zařízení.

Vítězslav Horyna (3)

Autor, básník a spisovatel náboženské literatury, člen tělovýchovné organizace Orel.

Vitalij J Tichoplav (3)

Ruský vědec, autor knih zabývajících se posmrtným životem, náboženským vnímáním světa.

Vitaliano Brancati (2)

Brancati se narodil v Pachinu u Syrakus a zemřel v Turíně po chirurgickém zákroku. Studoval a pak učil na na střední škole v Catanii. Přestěhoval se do Říma a začal se věnovat žurnalistice, zde se začal stýkal s intelektuály, např. Moraviou či Alvaredem. Zde zaujal kritický postoj k fašismu, zejména k jeho působení v oblasti morálky. Přispíval do různých deníků a časopisů a začal i knižně publikovat.

Vita Sgardello (1)

Italská novinářka.

Vít Záhlava (4)

Narozen 10.5.1965. Publikace v oboru elektroniky a optoelektroniky, elektrotechniky, počítačového hardwaru a softwaru, fyziky pevných látek a magnetismu.

Vít Krombholz (2)

Ing.Vít Krombholz narozen 8.října 1906 v Praze byl zatčen Gestapem pro ilegální činnost dne 26.března 1941. Po tři a půl měsíčním týrání a vyšetřování na Pankráci byl dopraven do Drážďan.Po dvou měsících věznění byl převezen do Bayreuthu a za další dva měsíce posílán postupně do známých mučíren v Kamenici, Hofu, Norimberku a Plavně. V říjnu 1941 byl zařazen do koncentračního tábora v Mauthausenu a odtud 4.března 1942 přemístěn do Gusenu I. Osvobozen americkou armádou 5.května 1945.

Vít Fábera (2)

Publikace v oborech Počítačový hardware a software, Využití počítačů, robotika a její aplikace, Teorie informace.

Vít Chlebovský (4)

Narozen 24. 10. 1970 v Ostravě. Ing. oboru Ekonomika a řízení průmyslu a elektroinženýr, práce z technické kybernetiky a marketingu.

Violetta van Born (3)

Spisovatelka, romány pro ženy.

Vincent Jullien (3)

Francouzský matematik, vysokoškolský pedagog v oboru historie a filozofie, zaměřený na epistemologii a dějiny matematiky.

Vincent Grandferry (4)

Autor turistických průvodců.

Vincenc Baťa (4)

Práce o automobilu Škoda.

Vina Jackson (4)

Vina Jackson je pseudonym pro dva zavedené spisovatele pracují společně poprvé.

Vilma Warausová (3)

Narozena 21. 12. 1889 v Mýtě u Rokycan, zemřela 25. 2. 1975 v Praze. Prozaička, též autorka divadelních a rozhlasových her.

Viliam Marčok (3)

Slovenský literární teoretik a kritik, básník, vysokoškolský pedagog. Publikace v oboru.

Viliam Judák (4)

Mons. prof. ThDr. Viliam Judák, PhD. je diecézní biskup nitranské diecéze, profesor církevních dějin na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Dne 16. června 1985 v Nitře přijal kněžské svěcení. Svoji pastorační službu vykonával jako kaplan v Nitře - Dolním Městě a Drietomě, kde byl i správcem farnosti do roku 1990. V té době postgraduálně studoval na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1991 doktorát teologie. 1. srpna 1990 byl jmenován prefektem Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře a 18. října 1991 církevním soudcem. Je členem sboru konzultorů. Od roku 1990 přednáší církevní dějiny na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Bratislavě a na Teologickém institutu v Nitře. Od roku 1991 také působí i na Vysoké škole pedagogické v Nitře, na katedře katechetiky a etiky . 1. července 1993 byl jmenován docentem Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a v letech 1995 až 1998 byl proděkanem uvedené fakulty. V době od 1. července 1996 do l. července 2001 zastával funkci rektora Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře. V roce 1997 se stal vedoucím Katedry církevních dějin Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a ve stejném roce byl prezidentem Slovenské republiky jmenován profesorem v oboru Katolická teologie. V letech 2001 až 2004 působil ve funkci děkana Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Zaobírá se obdobím křesťanského starověku a středověku se zřetelem na slovenské církevní dějiny. Je autorem více monografií z oblasti církevních dějin, mnoha knih, článků a publikací. Ovládá němčinu a italštinu. Papež Benedikt XVI. jej 9. června 2005 jmenoval diecézním biskupem Nitranské diecéze....

Viliam Gaňo (3)

Slovenský pedagog, defektolog. V roce 1913 získal učitelský diplom a následně absolvoval studium léčebné pedagogiky v Budapešti. Působil postupně ve státních ústavech pro hluchoněmé, ale věnoval se i jinak postižené mládeži. Po roce 1945 se věnoval přípravě pedagogických pracovníků speciálních škol.

Viliam Fischer (2)

Prof. MUDr., CSc., FICS. Slovenský kardiochirurg.

Viliam Farkaš (3)

Vilém Vok z Rožmberka (4)

Vilém Schönfeld (2)

Narozen 29. 3. 1909 v Chomutově, zemřel 1944 v Osvětimi. Grafolog, práce a učebnice z oboru grafologie.

Vilém Sacher (4)

Vilém Sacher byl generálporučík, spisovatel a signatář Charty 77. Účastník druhého odboje ve Francii a ve Velké Británii. Autor memoárů Krvavé velikonoce a Pod rozstříleným praporem, kde zachycuje boje na Slovensku v roce 1945. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Trefně popsal následující události v životě Viléma Sachra Ludvík Vaculík: „... ocitl se v palbě erárních sračkometů“. A skutečně, msta režimu přišla okamžitě. Sacher byl degradován na vojína, zbaven všech československých vyznamenání a bylo mu zakázáno nosit vyznamenání zahraniční. Poté pracoval v Tatrovce Česká Lípa, v JZD Skalice, v mnoha pohostinstvích po Čechách. Za svoji válečnou činnost byl vyznamenán Hvězdou II. stupně Československého vojenského řádu Bílého lva za vítězství, pětkrát Československým válečným křížem 1939, Řádem SNP I. třídy, dvakrát Československou medailí Za chrabrost, dále mu byly uděleny sovětský Orděn velikoj otěčestvěnnoj vojny I. stěpeni, rumunský Ordinul Coroana Romaniei en spade in gradul de Comandor, polský Krzyž Grunwaldu III. kl. a další československá a spojenecká vyznamenání. Rehabilitován 15. ledna 1990, žádost o rehabilitaci podal čs. presidentovi Václavu Havlovi plk. RSDr. Václav Pejřil, přítel V. Sachera, který po historické stránce redigoval jeho vzpomínkové knihy. V listopadu 2013 se konala ve Skalici u České Lípy vzpomínková slavnost ke Dni veteránů. Zemřel roku 1987 a byl pohřben na Městském hřbitově v Prostějově.

Vilém Pražák (2)

Narozen 3.3.1889 v Chroustovicích u Vysokého Mýta, zemřel 27.3.1976 v Praze. PhDr., CSc., docent československého národopisu, národopisec Slovenska, bibliograf, práce v oboru.

Vilém Podrázský (2)

Narozen 20.3.1961 v Havlíčkově Brodě. Ing., prof., pedagog na Lesnické fakultě ČZU, katedře pěstování lesů.

Vilém Palisa (1)

Lékař, významný onkolog. Narozen 3.5.1923 v Prostějově, zemřel 2.9.1999. MUDr., CSc.,profesor pro obor infekčních chorob.

Vilém Mandlík (1)

Narozen 1936, sportovec. Memoáry.

Vilém Jůza (2)

Narozen 13. 6. 1930 ve Znojmě, zemřel 5. 3. 1998 v Ostravě. Historik umění, pracovník Galerie výtvarného umění v Ostravě.

Vilém Erhart (3)

Narozen 1914 v Plavech, zemřel 16.1.1996. Amatérský astronom, publikace z oblasti astronomické optiky.

Vilém Blodek (4)

Vilém Blodek byl český hudební skladatel a flétnista, známý především svým přínosem české klasické hudbě 19. století. Narodil se 3. října 1834 v Praze a byl současníkem Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, dvou nejvýznamnějších osobností české hudby. Blodkova kariéra byla poměrně krátká, neboť zemřel mladý ve věku 39 let 1. května 1874. Přes svůj krátký život se výrazně zapsal svou operou V studni, která zůstává jeho nejslavnějším dílem a je považována za významné dílo českého operního repertoáru. Mezi jeho další skladby patří komorní hudba a skladby pro klavír. Blodkovo dílo je často oceňováno pro svou melodickou vynalézavost a roli ve vývoji české národní hudby v období rozkvětu kulturní identity.

Viktorie Veselá (3)

Autorka románu, pracovnice v sociálních službách, též se zajímá o výtvarné umění. Vystudovala Vysoké učení technické a jazykovou školu.

Viktorie Hrazdílková (3)

Fitness trenérka, účastnice soutěže MasterChef Česko 2020, spoluautorka kuchařky.

Viktoria Hradská (1)

Narozena 1944. PhDr., dramatička, divadelní a filmová teoretička, překladatelka a politička zaměřená na mezinárodní vztahy. Též manažerka v oblasti zbrojního průmyslu.

Viktor Vasil'jevič Smirnov (3)

Ruský spisovatel, esejista.

Viktor Trkal (2)

Viktor Trkal byl český fyzik a poslední generální tajemník České akademie věd a umění. Narodil se 14. srpna 1888 v Ostřetíně u Pardubic. Roku 1906 složil maturitu na klasickém gymnáziu ve Vysokém Mýtě; poté se zapsal ke studiu matematiky a fyziky na Karlově Univerzitě v Praze. Jeho nadání mu umožnilo dosáhnout doktorátu již v roce 1911. Po dobu tří let působil jako učitel na reálném gymnáziu v Praze 7 a na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici. Po začátku 1. světové války byl mobilizován a účastnil se bojů na ruské frontě. Byl dvakrát zraněn, v roce 1915 padl do zajetí a deportován do zajateckého tábora. Podařilo se mu však obrátit se dopisem na profesora fyziky na univerzitě v Petrohradu Oresta Chvolsona; díky jeho doporučení se ještě během války mohl stát asistentem ve fyzikálním ústavu na nově založené univerzitě v Permu. V listopadu 1918 zde obhájil svoji habilitační práci. Do Prahy se vrátil počátkem roku 1919 a nastoupil na místo asistenta v Ústavu pro teoretickou fyziku Univerzity Karlovy u profesora Závišky. Roku 1920 působil jako asistent na univerzitě v Leydenu, u profesora P. Ehrenfesta a H. Lorentze, kde se věnoval kvantové a vlnové mechanice. V lednu 1921 se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy; roku 1922 zde byl jmenován profesorem. V letech 1937-1938 a pak po znovuobnovení českých vysokých škol v roce 1945 byl děkanem fakulty. Od roku 1939 zastával Trkal funkci tajemníka České akademie věd a umění, od roku 1942 do roku 1952 pak jejího generálního tajemníka mj. v době, kdy prezidentem ČAVU byl Zdeněk Nejedlý. Po skončení 2. světové války se dostal do konfliktu s J. Heyrovským, kterého obvinil z kolaborace s nacisty. Později se aktivně zasadil mj. o vznik Ústavu pro nukleární fyziku ČAVU, pozdější Laboratoře pro nukleární fyziku ČSAV. Po založení ČSAV se však nestal jejím členem, protože po Únoru 1948 upadl do nepřízně některých činitelů komunistického režimu. V...

Viktor Teissler (4)

Narozen 31.1.1883 v Chrudimi, zemřel 6.12.1962 v Praze. PhDr., profesor lékařské fyziky, publikace z oboru fotografie a fyziky.

Viktor Šuman (2)

Narozen 13.7.1882 v Libuni u Jičína, zemřel 20.9.1933 v Praze. Středoškolský profesor, redaktor, monografie z oboru výtvarného umění, učebnice němčiny, překladatel z francouzštiny, němčiny, dánštiny a skandinávských literatur.

Viktor Steinbach (3)

Nakladatelský redaktor, autor publikace o fotbalovém klubu Viktoria Plzeň.

Viktor Špaček (2)

Viktor Špaček , básník a výtvarník. Studoval češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě UK, absolvoval sochařství na VŠUP . Vystavoval na skupinových i samostatných výstavách v Čechách i v zahraničí. Publikoval sbírku básní Zmínky a případky . Jednotlivé básně vyšly francouzsky, italsky a anglicky, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapporti di errore . Pracuje jako knihovník.

Viktor Shatunov (3)

Litevský malíř, grafik a ilustrátor, autor textů knih pro děti.

Viktor Semenovič Michajlov (3)

Ruský spisovatel, autor detektivních a špionážních románů.

Viktor Semenovič Dračuk (1)

Ruský autor populárně naučné publikace o historii písma.

Viktor Schiller (1)

Viktor Růžička (1)

Překladatel her z ruštiny.

Viktor Ruprecht (3)

Autor románů, často s kriminální zápletkou.

Viktor Preiss (3)

Viktor Preiss je český herec. Pochází z divadelnické rodiny, jeho matka Jindřiška Gabriela Preissová vystupovala v Dismanově dětském rozhlasovém souboru, s Českým pěveckým sborem, působila jako hlasatelka Československého rozhlasu i Československé televizi, na divadle jako členka zájezdového Vesnického divadla. Dětství prožil v pražském Karlíně. Vystudoval říčanské gymnázium, během studia psal a kreslil do školního časopisu, věnoval se recitaci a účinkoval v ochotnickém kroužku. Vystudoval divadelní fakultu AMU , absolvoval rolí Franciho ve hře Františka Langra Periferie, kterou režíroval Jan Kačer. Na DAMU se seznámil s herečkou Janou Drchalovou-Preissovou, s níž se po studiích oženil a vychoval s ní syny Jana a Martina, který se rovněž věnuje herectví. Herectví Viktora Preisse se opírá o zvládnutou techniku, mozek, pestrost výrazových prostředků a civilní projev. Je mnohostranným profesionálem v nejlepším smyslu slova. Divadelní pouť nastoupil v roce 1969 v Městských divadlech pražských, kam byl pozván ředitelem Otou Ornestem. Začínal po boku herců, jakými byli Josef Bek, Lubomír Lipský, Irena Kačírková, Marie Rosůlková, Svatopluk Beneš, Jaroslava Adamová, Václav Voska a další. V MDP vystupoval např. v rolích: Bartoloměj Věchýtek ve Veselých paničkách windsorských , Orfeus v Euridice , Valentin ve Dvou šlechticích z Verony , Kryštof Wren v Pasti na myši , Emil v Únosu Sabinek , Faust v Dürrenmattově Urfaustovi . Po nuceném odchodu Oty Ornesta z Městských divadel pražských nastoupilo divadlo éru muzikálu. Viktor Preiss se stal na mnoho repríz Janošíkem v inscenaci Malované na skle , Fredem v Chicagu či Sanchem v muzikálu Muž z kraje la Mancha (režie Richard Mihula...

Viktor Nikitič Lazarev (2)

Všem, kdo se někdy zajímal o dějiny byzantského, italského a ruského umění, jsou známy knihy a statě vynikajícího sovětského vědce Viktora Nikitiče Lazareva . Podobně jako F. I. Buslajev, N. P. Kondakov a D. V. Ajnalov zanechal výraznou a významnou stopu v ruské vědě. Byly mu vlastní výjimečný cit pro umění, rozsáhlá erudice, moderní badatelská metodologie a konečně talent jasně a pochopitelně vykládat své dojmy a soudy, čímž si získával nejširší okruh čtenářů: od úzkých specialistů v té či oné oblasti až po obyčejného zvídavého člověka. O V. N. Lazarevovi existuje řada odborných prací, publikovaných převážně u příležitosti jeho životních jubileí a po smrti. Celkově tyto práce dobře charakterizují jeho plodnou vědeckou činnost, ale dosud nebyla vydána úplná bibliografie jeho prací, jež by byla velmi poučná pro novou generaci ruských i zahraničních historiků umění. http://www.rodon.cz/teoreticke-stati/-Ikona-Starozakonni-Trojice-Andreje-Rubljova-a-jeji-misto-v-dejinach-umeni/Viktor-Nikitic-Lazarev-O-Trojici-11

Viktor Mussik (3)

Viktor Mussik byl český cestovatel, spisovatel a redaktor. Narodil se v rodině úředníka Karla Mussika a jeho manželky Leopoldiny, rozené Hubertové . Otec byl podruhé ženat; s první manželkou Valburgou, rozenou Reichlovou, měl tři syny a dvě dcery. Viktor Mussik vystudoval reálku a začal studovat obchodní akademii. Studia přerušila 1. světová válka, do které musel narukovat a dostal se na ruskou italskou frontu. Na jaře 1918 byl na italské frontě raněn. V roce 1919, po skončení 1. světové války, dostudoval Viktor Mussik obchodní akademii v Praze a tři roky pracoval jako úředník. Byl aktivní sportovec, zejména byl poměrně úspěšný v boxu. Od roku 1923 do roku 1939 intenzivně cestoval. Po roce 1923 již jeho cesty byly spolufinancovány českými periodiky, pro které psal z cest reportáže: Druhá světová válka ukončila Mussikovo cestování po mimoevropských destinacích. Opakovaně navštívil Německo, Itálii, v roce 1940 též Libyi a v roce 1942 ještě Norsko. Cesta do Norska byla jeho posledním výjezdem. Byl členem kulturní delegace, která v září 1940 na pozvání Josepha Goebbelse navštívila Německo a okupované Nizozemsko. Spolu s předními představiteli české kultury se zúčastnil ve skupině novinářů, mezi kterými byli významní kolaboranti Vladimír Krychtálek a Karel Lažnovský. V roce 1942 odešel z ČTK, aby se stal šéfredaktorem nového měsíčníku Lidé práce, který vycházel do roku 1945. Jednalo se o měsíční přílohu agitačního týdeníku Český dělník, určeného Čechům totálně nasazeným na práci v Německu. Kolaborant Vladimír Krychtálek, který byl tehdejším šéfredaktorem Venkova tak byl jeho nadřízeným. V roce 1945 byl Viktor Mussik jako novinář měsíčníku Lidé práce označen za kolaboranta a spolu s mnoha dalšími novináři vyloučen z Národního svazu novinářů. Podle tohoto rozhodnutí nebyl připuštěn k další novinářs...