27481–27540 z 154754 Autoři
Vladimír Suchánek (4)
Vladimír Suchánek byl český malíř a grafik. V letech 1952 – 1954 studoval obor výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana. Studia nedokončil, protože v roce 1954 přestoupil na Akademii výtvarných umění, kde v roce 1960 absolvoval v ateliéru užité grafiky profesora Vladimíra Silovského. Byl činný v oboru grafiky, malby, knižní ilustrace, plakátů, známkové tvorby a exlibris. Od 70. let minulého století se věnoval zejména barevné litografii; od roku 1996 vytvořil více než dvě desítky návrhů poštovních známek a na 400 Ex libris. V 50. letech hrál na klarinet a saxofon v tanečním big bandu. Na počátku 70. let byl zakladatelem, klarinetistou a kapelníkem v komorní hudební skupině Grafičanka. Byl členem Svazu českých výtvarných umělců a spolku Mánes. Od roku 1995 byl předsedou SČUG Hollar. Za svou tvorbu získal celkem 27 významných cen. V roce 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění se sídlem v Salzburgu. Roku 2006 mu bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy III. stupně. Nové Město nad Metují mu udělilo 28. října 2008 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín čestné občanství. Uspořádal 149 samostatných výstav v České republice i v zahraničí – v Holandsku, Belgii, Německu, USA, Japonsku, Švédsku, Dánsku, Polsku a na Slovensku; poslední velkou výstavu uspořádal v Císařské konírně Pražského hradu v roce 2013. Zúčastnil se téměř 300 kolektivních výstav, mimo jiné mezinárodních bienále grafiky – Brno, Lublaň, Krakov, Paříž, Terst, Grenchen, Buenos Aires, Frechen, Bradford, Biella, Rijeka, Segovia, Tokio, Heidelberg, Norimberk, Malbork, Lodž, Frederikshavn, Berlín, Miami, Toronto, Fredrikstad a Peking a také triennále Ex libris v Chrudimi.
Více od autora
Vladimír Suchan (2)
Narozen 15. 12. 1961 v Ostrově, diplomat, politolog. Autor básní.
Více od autora
Vladimír Šrámek (4)
Narozen 12. 12. 1958 v Plzni. MUDr., anesteziolog, práce z oboru lékařství, básník, též autor cestopisných knih. Žije a pracuje v Brně.
Více od autora
Vladimir Spivakov (4)
Vladimir Spivakov je proslulý ruský dirigent a houslista, který se proslavil jako sólový umělec i jako vedoucí orchestru. Spivakov se narodil 12. září 1944 v Ufě a již v raném věku si získal uznání pro svůj výjimečný talent. Studoval na moskevské konzervatoři a poté vyhrál několik prestižních mezinárodních houslových soutěží, včetně soutěže Marguerite Long-Jacquesa Thibauda v Paříži.
Více od autora
Vladimír Šorm (4)
Narozen 9.8.1920 Vrbice, zemřel 27.6.1980 Praha. Docent na katedře jazyků Strojní fakulty ČVUT v Praze.
Více od autora
Vladimír Sládeček (1)
Narozen 17. 3. 1930, zemřel 4. 6. 2010. Esperantista a astrolog, autor publikací o astrologii.
Více od autora
Vladimír Skládal (4)
Narozen 30.10.1900, zemřel 1977. Ing., docent, práce z oboru zemědělských plodin.
Více od autora
Vladimír Škach (3)
* 26.3.1949 v Kladně Absolvent VŠE v Praze, zaměstnanec ve státní správě. Profesionálně od roku 2002 dělá astrologii a numerologii. Občas přednáší v okresnímm městě, je členem Astrologické společnosti a publikuje v časopisech .
Více od autora
Vladimír Seifert (2)
Narodil se 18. června 1936 v Žamberku. Rodina bydlela nejdříve v Letohradu , v ale roce 1947 se s přestěhovali do Liberce. Meteorologii vystudoval na Vojenské akademii v Brně, později získal doktorát na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1960 nastoupil do Českého hydrometeorologického ústavu. Od roku 1976 do roku 1994 vystupoval v televizní předpovědi počasí Československé resp. České televize, stal se symbolem televizní předpovědi počasí, "panem Počasím".
Více od autora
Vladimír Šafařík (2)
Vladimír Šafařík je český manažer, tenisový trenér a pořadatel sportovních událostí, který od roku 2006 zastává post ředitele firmy Česká sportovní. Jako nehrající kapitán vedl československý fedcupový tým v sezóně 1992 a také český daviscupový tým ve finále 2013. V rámci manažerské kariéry v Česká sportovní zaštiťuje od sezóny 1999 přípravu mezistátních tenisových utkání české ženské i mužské reprezentace. Měl na starosti akce typu „NHL v Praze“ či košíkařské Final Four v O2 areně. V mládí hrál závodně tenis, dorosteneckou ligu. Během Letních olympijských her 1992 v Barceloně vedl československou tenisovou výpravu. Mezi lety 1992–1998 působil na pozici tenisového trenéra ve floridské Tenisové akademii Nicka Bollettieriho. V roce 1992 se ujal ve třech utkáních role nehrajícího kapitána československého fedcupového družstva, které dovedl do čtvrtfinále. Jednalo se o vůbec poslední tři zápasy československé reprezentace před rozpadem státu. V listopadu 2013 byl vybrán za nehrajícího kapitána českého týmu pro finále Davis Cupu 2013, když v týdnu před zápasem proti Srbsku postihla stabilního kapitána Jaroslava Navrátila plicní embolie. Na Šafaříkovi se shodli hráči i další členové týmu. U družstva v té době působil již patnáctým rokem.
Více od autora
Vladimir Romanovič Keler (1)
Ruský sovětský spisovatel a popularizátor vědy. Na rodil se v Ašachabadu v Turkmenistánu, vystudoval Institu technologie v Tomsku a večerním studiem univerzitu v Moskvě. Člen Svazu spisovatelů SSSR. Publikovat začal roku 1925.
Více od autora
Vladimír Poupa (4)
Narozen: 1922, zemřel: 11.3.1988. Odborný pracovník oddělení výtvarné výchovy Výzkumného ústavu pedagogického. Spoluautor nového pojetí výtvarné výchovy, metodických příruček a pomůcek. .
Více od autora
Vladimír Novotný (3)
Narozen 11.1.1901 v Unhošti, zemřel 2.8.1977 v Praze. PhDr., DrSc., historik umění, redakční a publikační činnost v oboru.
Více od autora
Vladimír Němec (4)
Narozen 25. 12. 1958 v Bakově nad Jizerou. Hardwarový odborník, věnuje se problematice vypalování CD a úpravám nahrávek na počítači. Publikace z oboru. Také autor fantasy literatury.
Více od autora
Vladimir Nazor (4)
Vladimir Nazor byl chorvatský spisovatel, lyrik a překladatel. Během druhé světové války byl v partyzánském hnutí a po ní působil v politice. Vladimir Nazor se narodil jako syn státního úředníka ve vsi Postira na dalmátském ostrově Brač, zde absolvoval základní školu. Od roku 1886 navštěvoval gymnázium ve Splitu, kde v roce 1894 maturoval. Následně studoval přírodní vědy, matematiku a fyziku ve Štýrském Hradci a jeden semestr v Záhřebu. Po promoci v roce 1902 působil jako učitelský praktikant ve Splitu, jako učitel v letech 1901–1903 v Zadaru, mezi lety 1903–1906 v Pazinu, poté v období 1906–1908 v Koparu, následně v letech 1908–1918 ve městě Kastav a poté v období 1918-1920 v Záhřebu. Poté byl ředitelem dětského domova v Crikvenici, nakrátko v roce 1926 působil v Sušaku. Poslední aktivní léta před odchodem do penze strávil v Záhřebu . Vladimir Nazor žil, s výjimkou krátkého pobytu na domovském ostrově Brač, trvale v Záhřebu. Od 30. prosince roku 1940 byl na základě vládního dekretu členem Chorvatské akademie věd a umění . Od 22. března 1948 byl členem Srbské akademie věd a umění v sekci literatury a jazyka. V parlamentních volbách v roce 1938 podporoval opozici vedenou Vladko Mačekem. Přestože už byl ve vyšším věku, koncem roku 1942 uprchl společně s Ivanem Kovačićem ze Záhřebu na lodi přes řeku Kupa k Titovým partyzánům, kde působil ve vedoucí funkci. Útěk později ztvárnil v díle Čamac na Kupi. V letech 1943 až 1945 byl předsedou Zemského protifašistického výboru národního osvobození Chorvatska a po druhé světové válce byl až do své smrti předsedou předsednictva Saboru Lidové republiky Chorvatsko. Vladimir Nazor je pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj. Nazor byl velmi plodný chorvatský autor. Jeho dílo obsahuje básně, balady, povídky, romány i eseje. Mnoho je...
Více od autora
Vladimír Mrazík (4)
Narozen 23.11.1887 na Kladně, zemřel 1.4.1970 v Praze. JUDr., senátní president Nejvyššího soudu správního, protektorátní politik. Šachista, práce v oboru, redaktor šachistických časopisů.
Více od autora
Vladimír Mlynář (3)
bývalý novinář a politik, v letech 1994-1997 šéfredaktor časopisu Respekt, na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za Unii svobody, roku 1998 ministr bez portfeje ve vládě Josefa Tošovského a v letech 2002-2005 ministr informatiky ve vládě Vladimíra Špidly a vládě Stanislava Grosse. V současnosti ředitel komunikace investiční skupiny PPF.
Více od autora
Vladimír Mikeš (4)
Vladimír Mikeš je český básník, prozaik a překladatel, držitel Státní ceny za překladatelské dílo za rok 2012. Vystudoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Václava Černého. Po absolvování povinné vojenské služby se živil jako překladatel na volné noze. Od roku 1992 přednášel na DAMU, v letech 1997–2000 byl jejím děkanem. Na DAMU rovněž založil a v letech 1999–2003 vedl Katedru divadelní antropologie. V roce 1997 se habilitoval, o dva roky později byl jmenován profesorem. Vladimír Mikeš je jedním z našich nejvýznamnějších překladatelů, který přeložil z italštiny, španělštiny, francouzštiny, portugalštiny a němčiny desítky titulů světové poezie a dramatu, v čele s novodobým kompletním překladem Dantovy Božské komedie, na kterém pracoval od 70. let. Jeho beletristické dílo zůstávalo – kromě dvou próz – takřka neznámé až do roku 2012, kdy vyšel více než čtyřicet let od svého vzniku román Škodlivý prostor , následovaný dalšími prózami a poezií. Hodnotné jsou i Mikešovy eseje o divadle a literatuře. V Itálii získal řadu prestižních ocenění: Premio Montale , Premio Circe Sabaudia , Premio A. M. Ripellino . Do italštiny překládal např. básně Jiřího Ortena. 31. ledna 2017 proběhl na Nové scéně Národního divadla večer s názvem Žasnout a mlčet, věnovaný poezii a překladům Vladimíra Mikeše, v režii Štěpána Pácla. V době normalizace propůjčil Vladimír Mikeš své jméno některým překladům autorů, kteří tehdy nesměli publikovat, včetně Václava Černého ; tzv. pokrývání bylo poměrně rozšířenou praxí. V případě Vítězslava Gardavského pokrýval Vladimír Mikeš pouze překlad hry Petera Weisse Hölderlin; překlad Hölderlinových básní ve výboru Světlo lásky je Mikešův vlastní. Překlad Náměstíčka Carla Goldoniho, slíbený Janem Vladislavem, musel Vladimír Mikeš dokončit sám. Četné překlady divadelních her...
Více od autora
Vladimir Leonidovič Durov (4)
Vladimir Leonidovič Durov byl ruský a později sovětský krotitel, cirkusový artista a spisovatel, společně se svým bratrem Anatolijem Leonidovičem Durovem zakladatel cirkusové dynastie Durov. Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Po ztrátě rodičů byl se svým mladším bratrem vychováván kmotrem, který je připravoval na vojenskou dráhu. Od roku 1873, resp. 1874 proto studovali na vojenském gymnáziu, školu však nedokončili, protože byli oba fascinování cirkusem. Již roku 1880 vstoupil Vladimir do moskevského cirkusového zvěřince Hugo Winklera, kde pracoval jako hlídač zvěře, klaun a akrobat. Později vystupoval v kočovných a provinčních cirkusech jako silák, kouzelník, kupletista a klaun známý svými satirickými výstupy a od roku 1887 v Moskvě již také jako krotitel. Jako slavný cirkusový umělec koupil v Moskvě dům se zahradou a stájemi a na počátku ledna roku 1912 zde otevřel divadlo , ve kterém vystupoval se zvířaty . První světová válka a následná válka občanská jeho práci přerušily. Roku 1919 bylo divadlo znovu otevřeno, ale již jako státní, a Durov byl jmenován jeho ředitelem. Durov se věnoval studiu vlivu životního prostředí na zvířata, používání hypnózy v jejich výcviku a přednáškám o jejich psychologii. Studoval díla Ivana Michajloviče Sečenova a Ivana Petroviče Pavlova a svou výcvikovou metodu postavil na podmíněných reflexech, které u zvířat vyvolával pomocí krmení. Stal se tak průkopníkem nenásilné výcvikové školy založené na humánním a laskavém přístupu ke zvířatům. Kromě publikování odborných studií se Durov věnoval rovněž psaní knih pro děti a mládež, ve kterých vypráví s láskou o zvířatech, s nimiž pracoval a která cvičil. Stal se známým nejen v Sovětském svazu, ale i v zahraničí. Na svých cestách navštívil Německo, Rakousko-Uhersko, Francii, Španělsko a Itálii. Roku 1927 mu byl udělen titul zasloužilé...
Více od autora
Vladimír Lébl (4)
Vladimír Lébl byl český muzikolog, divadelní a hudební publicista. Jeho syn Petr Lébl byl český divadelní režisér. Nejprve studoval na smíchovském reálném gymnáziu, které dokončil maturitní zkouškou v roce 1946. Poté nastoupil ke studiu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Hudba mu během tohoto období byla pouze koníčkem, věnoval se jí jako klavírista v barových kapelách, v sezóně 1948/49 působil v Divadle satiry. Roku 1949 přestoupil na Filozofickou fakultu, kde studoval hudební vědu a etnografii, mj. u Mirko Očadlíka. Absolvoval v roce 1953 diplomní prací Pět kapitol o Leoši Janáčkovi a dále působil na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako asistent. Roku 1958 se habilitoval disertační prací Vítězslav Novák a získal vědecký titul CSc. Od roku 1957 vedl hudebně dramatického oddělení Divadelního ústavu Ministerstva kultury a věnoval se výzkumu hudebně dramatické tvorby na českém území. Od roku 1955 publikoval v Hudebních rozhledech, později i v časopise Divadlo a v Literárních novinách. V rámci své publicistické činnosti se věnoval zejména soudobé hudbě. V roce 1963 nastoupil do Ústavu pro hudební vědu při československé akademii věd, v rámci svého působení redigoval obsáhlý první díl knihy o dějinách české hudby počátku 20. století. Od roku 1964 zároveň budoval v ústavu zvukovou laboratoř a stál již v roce 1961 u zrodu Elektronické komise při Svazu československých skladatelů. Na tomto poli své činnosti spolupracoval s Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem a v roce 1966 spolupořádal mezinárodní seminář nové hudby jehož se zúčastnil i Pierre Schaeffer. Roku 1965 spoluzaložil Pražskou skupinu Nové hudby, kam patřili i Marek Kopelent, Rudolf Komorous, Josef Bek, Zbyněk Vostřák, Eduard Herzog a Vladimír Šrámek. Byl v kontaktu i s progresivními brněnskými autory, jakými byli Josef Berg, Alois Piňos či Miloš Štědroň. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vydal čtyři č...
Více od autora
Vladimír Landovský (3)
Narozen 1929, zemřel 6.1.1979 v Praze. PhDr., CSc., hispanista, novinář a publicista, redaktor zahraničního vysílání Českého rozhlasu, překladatel ze španělštiny a autor prací o zemích Latinské Ameriky.
Více od autora
Vladimír Lábus Drápal (2)
Narozen 27. 3. 1964 v Lounech. Undergroundový hudebník, vlastník vydavatelství Guerilla Records a ředitel Vrchlického divadla v Lounech.
Více od autora
Vladimír Kurovskij (4)
Duchovní vůdce, vystudovaný veterinář, psycholog a religionista.
Více od autora
Vladimír Krychtálek (1)
Narozen 27. 1. 1903 v Brně, zemřel 22. 4. 1947 v Praze. Novinář a redaktor, v letech druhé světové války významný aktivistický žurnalista.
Více od autora
Vladimír Kříž (1)
Narozen 23. 6. 1940 v Praze, zemřel 3. 1. 2021. Doc. MUDr., rehabilitační lékař. Publikace z oboru.
Více od autora
Vladimír Kříž (4)
Narozen 20.7.1948 v Jihlavě. Dr., prozaik, básník, fejetonista, aktivní cestovatel, nĕkdejší diplomat autor cestopisůčestný člen cestovatelského klubu Hanzelky a Zikmunda GLOBE, žije v San Franciscu v USA a v Jihlavĕ.
Více od autora
Vladimir Krcmery (4)
prof. MUDr. Vladimír Krčméry DrSc. Dr h.c. mult. rektor Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety 1985 Univerzita Komenského, Lekárska fakulta Bratislava, MUDr. 1990 Univerzita Komenského, Lekárska fakulta Bratislava, PhD. 1991 Londýn, FRSH 1993 DrSc. 1999 Edinburgh , FRCP 2000 Philadelphia , FACP 2005 České Budějovice ČR, Dr h.c. 2006 Scranton, Dr h.c. V súčasnosti pôsobí ako profesor medicíny na Trnavskej univerzite, na Fakulte zdravotníctva a sociálnej práce . Je tiež povereným dekanom Fakulty zdravotníctva a sociálnej práce TU. Je tiež profesorom farmakológie na Univerzite Brno, na Lekárskej fakulte v Českej republike . V rokoch 1998 - 2001 pôsobil ako profesor zdravotníckeho manažmentu a administratívy na University of Scranton, Panuska School of Professional Studies.
Více od autora
Vladimír Krajina (1)
Vladimír Krajina byl vědec, pedagog, politik a jeden z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za druhé světové války. Byl generálním tajemníkem Československé strany národně socialistické a jejím poválečným poslancem. Po roce 1948 byl exilovým politikem. Narodil se v roce 1905 v učitelské rodině. Vystudoval gymnázium a následně Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho odborným zaměřením byla botanika. Doktorát získal v roce 1927, v roce 1934 se habilitoval a v roce 1945 byl pak jmenován profesorem. Patřil k vedení Politického ústředí, neboť spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem vedeným prezidentem republiky Edvardem Benešem. Vysílala od 15. srpna 1939 do 15. prosince 1939, od dubna 1940 do 7. května 1941, od června 1941 do 4. října 1941 a od dubna 1942 do 27. května 1942. Všechny byly vyzrazeny. Patřil k mladší generaci PÚ. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme v ÚVOD na jaře 1940 byl jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu: Antonín Pešl a Václav Holý za PÚ, František Andršt a Karel Bondy za PVVZ a Josef Churavý a Josef Balabán za ON. Protestoval proti vytvoření společného orgánu s komunistickým odbojem, neboť KSČ nepodléhala Edvardu Benešovi, ale sovětskému vedení v Moskvě. Jako jediný z vedení ÚVOD nebyl odhalen za heydrichiády. Nicméně se z něj stal psanec, který se musel od 15. června 1942 ukrývat na venkově v Českém ráji. Přesto navázal kontakt s parašutisty a pokračoval od 1. prosince 1942 do 15. ledna 1943 ve vysílání do Velké Británie. Úkryt mu poskytovaly českobratrské rodiny. Většina z nich byla popravena do posledního člena. Dne 3. února 1943 byl v Turnově gestapem zatčen i sám Vladimír Krajina. Jakožto vůdci domácího odboje se mu dostalo zvláštního zacházení. Byl držen ve zvláštní vazbě v Malé pevnosti v Te...
Více od autora
Vladimír Kovářík (4)
Narozen 11. 2. 1921 v Brumovicích , zemřel 6. 7. 1999 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.
Více od autora
Vladimír Komárek (2)
Narozen 14.5.1949 v Praze. Doc., MUDr., dětský neurolog. Zabývá se epilepsií. Práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Knoz (1)
Narozen 2.8.1904 v Brně, zemřel 31.5.1976 v Šumperku. Autor turistických průvodců a publikace o Jeseníkách.
Více od autora
Vladimír Klimeš (3)
Vladimír Klimeš byl slovenský a československý lékař, politik Veřejnosti proti násilí a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění po sametové revoluci. K roku 1990 je profesně uváděn jako klinický onkolog. V roce 1989 patřil mezi zakladatele koordinačního a informačního centra hnutí Veřejnost proti násilí v Popradě. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu jako bezpartijní poslanec . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.
Více od autora
Vladimír Klescht (2)
Narozen 1952. Ing., autor publikace z oboru zdravé životosprávy, poradenství v oblasti výživy a kosmetiky.
Více od autora
Vladimír Kiseljov (4)
Narozen 27. 2. 1984 v Boskovicích. Operní režisér a scénograf, filmový režisér, výtvarník.
Více od autora
Vladimír Juřík (3)
Narozen 7.3.1925 ve Vsetíně. PhDr., docent, vedoucí katedry osvěty na fakultě osvěty a novinářství University Karlovy v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
Vladimír Jiří Kotěšovec (2)
Narozen 1904 na Uralu . Novinář, časopisecké články, literatura pro mládež, překlad z ruštiny.
Více od autora
Vladimír Javor (3)
Celé generace entomologů, především těch, kteří se zabývají brouky, získávaly první informace z knížek, jež napsal a zároveň i ilustroval Vladimír Javorek. Tato osobnost se velkou měrou zasloužila o popularizaci výzkumu hmyzu v celém někdejším Československu. Narodil se v Bystřici pod Hostýnem 18. května 1914 manželům Františkovi a Štěpánce Javorkovým, jeho tatínek byl mistr stolař. V průběhu let 1929-33 vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde obdržel vysvědčení učitelské dospělosti a začal učit v obecné škole ve Všechovicích. Po dvouleté praxi složil s vyznamenáním požadované zkoušky a 25. listopadu 1935 dostal vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Krátce učil také v Býškovicích, během války pracoval ve škole v Osíčku a po jejím skončení v Bystřici pod Hostýnem. V letech 1941 a 1942 s vynikajícím prospěchem složil státní zkoušky pro měšťanské školy na obory přírodopis, chemie, fyzika a matematika. Ve Všechovicích se seznámil se svoji životní láskou Marií Marákovou, která na této škole rovněž učila. Vzali se 2. srpna 1938. V následujícím roce se jim narodila dcera, která však tři dny po porodu zemřela. Za tři roky 25. května 1941 se jim narodil syn Vladimír a v roce 1943 do jejich rodiny přibyl ještě Jaroslav. Po únoru 1948 jako aktivní člen Sokola neprožíval zrovna lehké období. Komunisté členům této organizace nemohli zapomenout jejich odvážný demonstrativní odpor, který novému režimu projevili během XI. všesokolského sletu v Praze. Navíc odmítl nabídku vstupu do strany a vše završilo nepravdivé udání žáků ze třídy, kterou ani neučil. Za trest byl poslán učit na Slovácko do Velkého Ořechova. Po prošetření se mu dostalo satisfakce a mohl se do Bystřice vrátit. Ovšem sám si raději vybral Vizovice, kde od roku 1949 na měšťanské škole a posléze, od roku 1954, na tehdejší obdobě gymnázia učil biologii, fyziku a hudební výchovu. Neměl aprobaci pro střední školy, a když na něj pak vedení školy a krajští inspektoři apelovali, ...
Více od autora
Vladimír Hrbek (3)
Narozen 8.5.1918 v Malíně. Ing., CSc., elektrotechnik, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Heger (1)
Narozen 1958. PaedDr., pedagog, literární kritik, šéfredaktor periodika Veřejná správa, publicistika o státní správě a samosprávě.
Více od autora
Vladimír Haviar (2)
Vladimír Haviar byl slovenský a československý lékař a politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V roce 1934 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Nastoupil na kliniku. Patřil mezi přední lékařské odborníky na kardiologii na Slovensku. Specializoval se na problematiku plicní embolie. Po návratu ze studijního pobytu v USA zavedl na Slovensku jako novou metodu katetrizaci srdce. Podílel se na vzniku slovenské kardiochirurgie v letech 1951–1953 a v roce 1965 vybudoval první koronární jednotku na Slovensku. Inicioval provedení první transplantace srdce. Angažoval se v četných odborných lékařských spolcích. Jako první Slovák byl v letech 1954–1960 předsedou Československé kardiologické společnosti. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946. Podle jednoho zdroje se v roce 1945 se stal členem Sboru pověřenců . Přehledy členů Sborů pověřenců ale jeho jméno neuvádějí. V letech 1948–1953 byl vedoucím odboru zdravotnictví města Bratislava a v letech 1955–1960 hlavním internistou na Slovensku. V letech 1968–1970 byl poslancem Slovenské národní rady. Rezignoval v dubnu 1970 v rámci hromadné obměny poslanců SNR. Ve veřejné debatě o zdravotnictví se angažoval ještě po sametové revoluci. V roce 2007 mu byl in memoriam udělen Pribinův kříž.
Více od autora
Vladimír Hájek (4)
Narozen 7. 4. 1929. Ing. DrSc., profesor ekonomiky, organizace a plánování staveb, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Grulich (4)
Narozen 22.3.1924 v Bukové na Moravě, zemřel 25.6.1988 Praze. PhDr., CSc., docent marxismu, práce z oboru.
Více od autora
Vladimir Germanovič Lidin (3)
Medzi význačných autorov tridsiatych rokov patrí aj Vladimír Germanovič Lidin. Na jeho literárnu tvorbu vplývali z ruských spisovateľov Bunin, s ktorým sa priatelil, a Čechov, ďalej impresionisti a západní autori. V románoch, ktoré nasledovali po poviedkach, badať pátos individualistického hľadačstva. Typickým pre Lidinove romány je konflikt silného jedinca so slabým, ktorý sa nevie prispôsobiť životu.
Více od autora