25501–25560 z 154790 Autoři
Gard Sveen (3)
Norský autor detektivního románu. Vystudoval politologii a pracuje jako odborný poradce na norském ministerstvu obrany.
Více od autora
Gamal Raslan (4)
V roce 1993 ukončil své vzdělání jako masér a blaneoterapeut. V roce 1996 si otevřel praxi, kterou v roce 1997 rozšířil o fyzioterapii a roce 2002 o oblast přírodní medicíny. Dále se vzdělával v Německu i v jiných zemích, pořádal přednášky a kurzy pro laickou i odbornou veřejnost. Od roku 1998 pracuje s Dornovou metodou denně za tvůrčí podpory svých spolupracovníků a zaměstnanců.
Více od autora
Gaetano Donizetti (5)
Gaetano Donizetti byl plodný italský skladatel 19. století, jehož dílo je základním kamenem operního stylu bel canto. Donizetti se narodil 29. listopadu 1797 v Bergamu v Lombardii a složil přibližně 75 oper, z nichž značná část odolala zkoušce času a zůstala základem operního repertoáru. Jeho kariéra se vyznačovala rychlou tvorbou i pozoruhodnou kreativitou. Mezi jeho nejslavnější díla patří "Lucia di Lammermoor", tragická opera, která je ukázkou jeho talentu pro melodii a dramatický výraz, a "Lucrezia Borgia", známá bohatými charaktery postav a krásnými vokálními liniemi. Další významnou operou je "L'elisir d'amore", která obsahuje populární tenorovou árii "Una furtiva lagrima". Donizettiho vliv přesáhl hranice Itálie, neboť působil v Paříži a ve Vídni, kde přizpůsobil svůj styl různým národním vkusům a přispěl k rozvoji francouzské opéra comique a velké opery. Jeho hudba se vyznačuje melodičností a technickými nároky na pěvce. Donizettiho kariéra byla bohužel přerušena v důsledku duševní choroby a zemřel 8. dubna 1848. Jeho odkaz však žije dál díky jeho trvalým dílům, která se stále hrají po celém světě.
Více od autora
Gabriela Koukalová (1)
Gabriela Soukalová je bývalá česká reprezentantka v biatlonu, celková vítězka Světového poháru v biatlonu 2015/16, dvojnásobná stříbrná medailistka ze Zimních olympijských her 2014, mistryně světa ve sprintu, stříbrná z vytrvalostního závodu a bronzová ve stíhacím závodu z Hochfilzenu 2017, světová šampionka ve smíšené štafetě a držitelka stříbrného kovu z vytrvalostního závodu v Kontiolahti 2015. Ve Světovém poháru dokázala individuálně vyhrát sedmnáct závodů, šestkrát pak stanula na nejvyšším stupni v týmových závodech. V juniorské kategorii se stala mistryní světa v závodě štafet. V roce 2017 se stala prvním biatlonistou, který vyhrál českou anketu Sportovec roku v kategorii jednotlivců, a popáté se umístila v elitní desítce nejlepších českých sportovců. Poslední závody absolvovala na jaře 2017, v další sezóně nestartovala kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům a ke sportu se nevrátila ani v následujícím ročníku. V květnu 2019 oficiálně oznámila ukončení své sportovní kariéry. Pochází ze sportovní rodiny. Její matka Gabriela Soukalová je bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, držitelka stříbrné medaile ze Zimních olympijských her 1984 v Sarajevu, otec Karel Soukal je všestranný lyžař a trenér. Má čtyři polorodé sourozence – dva bratry a dvě sestry. Její nejstarší bratr Karel Soukal je římskokatolický a řeckokatolický kněz, v roce 2016 žijící na faře v Čestlicích. V dětství navštěvovala lidovou školu umění. Odmala se věnovala klasickému lyžování, ale v 9. třídě základní školy přešla k biatlonu. Rodiče ji trénovali individuálně až do sezóny 2012–2013. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a následně i tamní vyšší odbornou školu . Věnovala se také hře na klavír a ráda zpívá. V létě 2014 naváza...
Více od autora
Gabriela Basařová (5)
Gabriela Basařová byla česká profesorka chemie, působící v oblasti kvasné chemie, oboru pivovarství a sladařství s vědeckou, pedagogickou a publikační činností v Česku i v zahraničí. Od roku 2012 je nositelkou státního vyznamenání Medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství. Vystudovala gymnasium, kde mezi její nejoblíbenější předměty patřila chemie a matematika. Již během studia působila v laboratořích. Pracovala ve vodárně, v lihovaru, v konzervárně a v Plzeňských pivovarech n.p. Tehdy se rozhodla dále studovat pivovarství. Po maturitě v roce 1952 absolvovala Vysokou školu chemicko- technologickou v Praze , obor kvasná chemie a technologie, zaměření sladařství a pivovarství . V roce 1957 složila státní zkoušky a obhájila )diplomovou práci. V následujících letech své pracovní činnosti postupně získala všechny vědecké a pedagogické tituly, které se v České republice udělují. V roce 1957 obhájila diplomovou práci na téma Sledování vazby kyslíku při výrobě mladiny a získala titul Ing. chemie. V roce 1965 obdržela titul CSc. za obhájení doktorské práce Nové stabilizační metody se zřetelem na zkrácení doby ležení piva. V roce 1980 byla jmenována doktorkou technických věd za obhájení disertační práce na téma Studie racionalizace a modernizace postupů zvýšení koloidní stability piva. V roce 1981 byla jmenována profesorem kvasné chemie a bioinženýrství v oboru sladařství a pivovarství. Po absolutoriu VŠCHT nastoupila do tehdejších Plzeňských pivovarů, n. p., kde pracovala v letech 1957–1967. Vedla laboratoře i technologickou skupinu a založila výzkumné centrum, které se zabývalo možnostmi modernizace technologického postupu výroby piva Prazdroj, a to bez vlivu na jeho specifické a charakteristické vlastnosti. V roce 1967 odešla do Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v...
Více od autora
Gabriel Smetana (5)
Narozen 7. 3. 1855 v Dubném, zemřel 2. 5. 1933 v Rakovníku. Učitel, ředitel chlapecké měšťanky v Rakovníku, zakladatel a redaktor dětského ilustrovaného časopisu Malý čtenář, překladatel knih pro mládež, autor odborných statí.
Více od autora
Gabriel Joseph de Lavergne Guilleragues (3)
Francouzský diplomat na dvoře Ludvíka IX.
Více od autora
Gabriel Gössel (3)
Narozen 17. 11. 1943 v Praze, zemřel 2. 4. 2020 tamtéž. Překladatel, sběratel zvukových dokumentů, zabýval se též historií záznamu zvuku.
Více od autora
Fulcanelli (2)
Fulcanelli je pseudonym neznámého autora dvou stěžejních alchymistických knih Tajemství katedrál a Příbytky filosofů. Knihy Le Mystère des cathédrales v roce 1926 a Les Demeures philosophales v roce 1930 vyšly v pařížském nakladatelství Schemit pod autorským pseudonymem Fulcanelli. Tato díla nabízí dešifování alchymických symbolů několika památek, jako jsou například katedrála Notre-Dame v Paříži, katedrála v Amiens, na výzdobě paláce Lallemant v Bourges a další.. Obě knihy vydal a opatřil předmluvami v roce 1926 a 1930 jeho žák Eugene Canseliet. Prvá vydání byla ilustrována malířem a okultistou Julienem Champagnem. Od té doby vyšly v několika vydáních včetně české edice v nakladatelství Trigon. Někdy tomuto autorovi bývá připisováno, ať už právem či neprávem, i třetí dílo Finis Gloriae Mundi . Fulcanelliho práce byla diskutována historiky, jako byl Robert Halleux a Didier Kahn, kteří zpochybnili relevanci alchymistického výkladu studovaných objektů. Co se týče totožnosti osoby Fulcanelliho bylo vysloveno mnoho hypotéz, a byl shledáván v různých francouzských esotericích, včetně Canselieta a Champagna. Údajně se s ním měl kdysi setkat i Jacques Bergier, jeden z autorů díla Jitro kouzelníků, a to v prostorách výzkumné laboratoře pařížské plynárny. Jeho pseudonym bývá vykládán jako spojení jmen Vulkán a Eliáš..
Více od autora
Fritz Thorén (4)
Fritz William Francis Thorén, narodil 13.března 1899 ve Stockholmu, zemřel 14.února 1950 , byl spisovatel a učitel. Ph.D. v chemii v roce 1930, přednáší na gymnáziu Solbacka 1933-1937, v Umeå základní škole seminář 1937-1944, pak spisovatelem na volné noze. Zpočátku on psal pod pseudonymem "Fred Thomas." Thoren psal psychologické romány o měšťáckém životě, které byli na téma v život versus osobnosti.
Více od autora
Fritz Friedl (1)
Dr. Med., lékař alternativní medicíny a specialista na tradiční čínskou medicínu.
Více od autora
Frida Kahlo (3)
Frida Kahlo, vlastním jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, byla mexická malířka z počátku 20. století. Malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. Jako mnozí surrealističtí umělci aktivně podporovala komunismus. Byla ženou mexického malíře Diega Rivery a milenkou komunistického revolucionáře Lva Trockého. Vytvořila 143 maleb, 55 z nich jsou autoportréty. Na otázku, proč maluje tolik autoportrétů, odpověděla: „Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe.“ Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón v Coyoacán v Mexiku a byla jednou ze čtyř dcer narozených maďarsko-židovskému otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu. Frida překonala dětskou obrnu a v patnácti letech nastoupila do léčebného programu. Její léčba ale skončila už za tři roky, kdy byla vážně zraněna při havárii autobusu. Po nehodě strávila více než rok na lůžku, zotavovala se ze zlomeniny páteře, klíční kosti, žeber, pánve, ramena a zranění nohou. I přes velké množství provedených operací Kahlo strávila zbytek života v neustálých bolestech. Během rekonvalescence začala Kahlo tvořit olejomalby. Nejčastěji šlo o autoportréty, úmyslně naivní, malované jasnými barvami a plochými formami mexického lidového umění, které jí bylo blízké. Nad postelí měla připevněné zrcadlo, aby se viděla, když musela ležet. V 21 letech se zamilovala do mexického muralisty Diega Rivery, který byl o 20 let starší, a roku 1929 se vzali. Jejich manželství bylo velmi bouřlivé, přetrvalo nevěry, tlak Riverovy kariéry, rozvod a následně druhý sňatek, její chabé zdraví a také neschopnost mít děti v důsledku nehody v autobusu. Pár spolu cestoval do Spojených států amerických a Francie, kde se Kahlo seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. První vlastní výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v galerii Julien...
Více od autora
Frederic Vester (2)
Frederic Vester byl německý biochemik , a expert v oblasti ekologie . Narodil se v Saarbrückenu, chemii studoval na univerzitě v Mainzu , Paříži a Hamburku . V letech1955 - 1957 pracoval jako vědecký pracovník na univerzitě v Yale a Cambridge . Od roku 1957 do roku 1966 pracoval na univerzitě v Sársku a od roku 1969 působil v Mnichově.
Více od autora
Frédéric Dumas (2)
Francouzský potápěč a vědec, spolu s Cousteauem a Philippem Tailliezem jeden ze tří „Mousquemers“.
Více od autora
Fred Wander (3)
Narodil se 5. ledna 1917 ve Vídni jako syn obchodního zástupce. Prošel mnoha příležitostnými zaměstnáními, hodně cestoval. Druhá světová válka ho zastihla v paříži, odkud byl deportován do Německa. Po druhé světové válce se usadil v NDR u Berlína a cele se věnoval jen literární tvorbě.
Více od autora
Fred Frohberg (5)
Německý zpěvák šlágrů. Narodil se 27. října 1925 v Halle/Saale v Německu a zemřel 1. června 2000 v Lipsku.
Více od autora
Franz-Olivier Giesbert (3)
Narodil se 18. ledna 1949 ve Wilmingtonu v americkém státě Delaware, kořeny má ale francouzské, německé, skotské a židovské. V útlém věku se s rodiči vrátil do francouzské Normandie, kde vyrůstal pod vlivem silně věřící matky a v tradičně levicově orientované rodině. Už jako dítě se chtěl stát spisovatelem a v devatenácti začal spolupracovat s literární rubrikou deníku Paris-Normandie. Absolvoval práva, později studoval také žurnalistiku. Stal se politickým novinářem v Nouvel Observateur, známým pod svou značkou FOG, později byl šéfredaktorem tohoto listu; . Jeho kariéra pokračovala ve vedení deníku Le Figaro a týdeníku Le Point. V posledních letech je střídavě hlavní postavou několika kulturních, politických a ekonomických pořadů na různých kanálech France Télévisions. Většina Giesbertových knih je beletrie – od moderních bajek po detektivní romány –, u čtenářů velice dobře přijímaná pro svěží styl a nápaditost. Za román Ohava získal Velkou cenu Francouzské akademie, za knihu Chlívek jednu z nejstarších francouzských literárních cen – Cenu Interrallié, podle knihy Nesmrtelný byl Richardem Berrym natočen film, v němž hrál hlaví roli Jean Reno .
Více od autora
Franz Meyer (2)
Švýcarský historik umění, právník a sběratel umění, byl též kurátorem sbírek a ředitelem Kunstmuseum Basel.
Více od autora
Franz Brentano (4)
Franz Brentano byl německý filozof a psycholog. Jeho myšlenky ovlivnily Edmunda Husserla i Alexia Meinonga. Franz Clemens Honoratus Hermann Josef Brentano pocházel ze silně religiózní intelektuální německo-italské rodiny. Otec Christian Brentano byl katolickým spisovatelem, strýc Clemens Brentano a teta Bettina von Arnim patřili mezi významné německé romantické spisovatele. Brentano studoval na univerzitách v Mnichově, Würzburgu a Berlíně . Nejvíce se zajímal o Aristotela a scholastickou filosofii. Roku 1862 se na univerzitě v Tübingen stal doktorem filosofie. Poté začal studovat theologii a vstoupil do semináře v Mnichově. Ve würzburském semináři se připravoval na přijetí kněžství, vysvěcen byl 6. srpna 1864. Nicméně se nadále zabýval studiem Aristotela . Začal vyučovat na würzburské universitě , jeho studenty byli mezi jinými také Carl Stumpf a Anton Marty. V letech 1870–1873 Brentano stále více bojuje s dogmaty katolické církve, zvláště s dogmatem o papežské neomylnosti . V tomto období Brentano odcestoval do Londýna, setkává se zde s Herbertem Spencerem a navazuje písemný styk s J. S. Millem. Během své nepřítomnosti je roku 1873, i přes výhrady university, která nesouhlasila s jeho zapojením do diskuse proti papežské neomylnosti, jmenován mimořádným profesorem. Avšak Brentano již nechtěl být dále knězem. Krátce po habilitaci a jmenování „odložil sutanu“. Začal pracovat na svém ústředním díle Psychologie z empirického hlediska. První svazek byl vydán roku 1874. V tomto roce se mu na základě doporučení Hermanna Lotzeho také podařilo získat místo řádného profesora na univerzitě ve Vídni, kde pokračoval ve své úspěšné učitelské kariéře až do roku 1895. Brentano byl ke své práci velmi kriti...
Více od autora
Franz Bauer (3)
Narozen v Poběžovicích, po odsunu žil v Německu, zemřel v Bambergu. Středoškolský učitel, autor publikací o vztazích Čechů a Němců.
Více od autora
Františka Semeráková (3)
Pochází z Malé Černé, celý život pracovala jako textilní dělnice. Publikovala hojně časopisecky, zejména v časopisech pro děti, jimž věnovala převážnou část své tvorby. Vedle veršů prostého , popěvkového tónu jsou to především pověsti a pohádky z východních Čech a povídky ze života dětí tohoto kraje. Z díla: Frydolín a hastrman/1947/, Začarované střevíce/1949/, Hadí král/1949/, Bílý kámen/1949/, Říkačky a rýmovačky/1959/
Více od autora
František Zvolský (3)
Narozen: 14.4.1905, zemřel: 28.1.1983 Brno. heraldik /amatér/. /Znaky moravských měst - 1. - jediný svazek zamýšlené edice "Heraldické kapitoly", Znaky českých měst, seš. 1-3; recenze v odbor.čas. mj. Morav.numismat.zprávy./ Nekrology: Archiv.čas.,33,1983,č.2,s.105-106. - Genealogické a heraldické informace,1983,č.1,s.56-58. - Heraldika a genealogie. Zpravodaj České heraldické a genealogické společnosti,16, 1983,č.3,s.186.
Více od autora
František Zemánek (2)
Narozen 7. 8. 1936 v Horním Jelení u Hořic, zemřel 1. 11. 2018. Chemik, asistent katedry učitelství a didaktiky chemie zaměřený na fyzikální chemii a překlady z ruštiny, němčiny a angličtiny.
Více od autora
František Zapletal (4)
Narozen 24.5.1924 v Přerově, zemřel 20.1.1988 v Olomouci. Vysokoškolský pedagog, matematik.
Více od autora
František Žabka (2)
Narozen 4.2.1928 v Horním Jelení , zemřel 9.9.1998 v Hradci Králové. Turistická publikace.
Více od autora
František Wiesner (4)
Narozen 1893, zemřel 1970. Dr.,ing., specializace na strojní inženýrství, energetiku; Též publikace o pěstování zeleniny.
Více od autora
František Vyhlídal (2)
Narozen 4.5.1947 v Prostějově. Autor publikace o historii mistrovství světa v ledním hokeji.
Více od autora
František Vyčichlo (4)
František Vyčichlo byl český matematik a pedagog. Po maturitě na pardubické reálce v roce 1923 nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a České vysoké učení technické v Praze. Roku 1928 dostal aprobaci pro výuku matematiky a deskriptivní geometrie pro střední školy. V roce 1929 obdržel titul doktora přírodních věd za vědeckou práci Kleinův souřadný systém v přímkové geometrii a jeho souvislost s Kummerovou plochou. V letech 1926–1930 pracoval jako asistent profesora Kloboučka na ČVUT, roku 1928 převzal přednášky po zemřelém učiteli Machytkovi. Suplování za nepřítomné učitele se věnoval i na přírodovědecké fakultě, v letech 1929–1930 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Göttingenu. V letech 1930–1942 vyučoval na reálce v Karlíně. Ve školním roce 1937–1938 pobýval na studijním pobytu ve Florencii, kde se zabýval geometrií, diferenciálními a integrálními rovnicemi a přednášel o konformní geometrii. V roce 1939 habilitoval na Univerzitě Karlově z matematiky a geometrie. Od roku 1942 vyučoval deskriptivní geometrii na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze. V roce 1946 byl jmenován řádným profesorem matematiky s účinností od roku 1945 na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, kde od 1. října 1945 přednášel. Rovněž se stal přednostou I. ústavu matematiky. V roce 1950 sjednotil 10 ústavů matematiky a 2 ústavy deskriptivní geometrie do katedry matematiky. Působil jako vedoucí katedry matematiky a zároveň rektor. Přednášel rovněž na dalších vysokých školách . Zabýval se tvorbou učebnic, učebních plánů a osnov. Podílel se na reorganizaci Československé akademie věd a spolu s profesorem Ivo Babuškou na ustavení Matematického ústavu ČSAV. V roce 1956 mu byla udělena hodnost doktora fyzikálně-matematických věd. Zemřel 6. ledna 1958....
Více od autora
František Vopat (3)
Narozen 11.2.1908 v Litovli, zemřel 25.10.1958 v Praze. Fotograf, fotografické publikace.
Více od autora
František Volf (4)
Narozen 7.9.1898 v Branné u Třeboně, zemřel 3.1.1979 v Praze. Ing., dr.techn., docent, rybářský patolog, publikace z oboru.
Více od autora
František Vích (4)
Narozen 12. 11. 1932 v Nechanicích, zemřel 25. 7. 1996 v Hradci Králové. Ředitel knihovny, bibliograf, knihovník v Hradci Králové.
Více od autora
František Tylšar (4)
Narozen 12. 12. 1966 v Šumperku. Básník, textař, lektor vzdělávání dospělých, železniční specialista, podnikatel.
Více od autora
František Tuláček (2)
Ing. František Tuláček pocházel z rodiny rolníka v Budiměřicích. Jako nejstaršího syna ho rodiče poslali na studia. Na nymburském reálném gymnáziu maturoval ve válečném roce 1941. Protože české vysoké školy byly v Protektorátu Čechy a Morava uzavřeny, Vysokou školu zemědělskou v Praze absolvoval s titulem zemědělského inženýra až po válce. Pak pracoval na několika místech Čech v drůbežářských závodech, kde získával další praktické zkušenosti pro svou budoucí učitelskou dráhu. Jeho nejvyšším zařazením byl post technicko-výrobního náměstka ředitele Drůbežářských závodů v Plzni v padesátých letech. V dalším vzestupu mu tehdy zabránilo více důvodů: kromě náboženského vyznání, "kulackého" původu jeho samého i jeho manželky to bylo především tvrdošíjné odmítání vstupu do KSČ. S celou rodinou se proto přestěhoval na Hanou do Přemyslovic na Prostějovsku, kam byla z Jeseníku přemístěna celostátní drůbežnická škola s internátem. Dostal na ní místo učitele, dálkově si doplnil pedagogické vzdělání. V dalších letech vychovával ve zdech novogotického zámku konfiskovaného roku 1951 potomkům Edmunda Bochnera v Přemyslovicích středoškolskou mládež připravující se na zaměstnání v drůbežářství, popř. na studium na zemědělských fakultách. František Tuláček byl autorem řady odborných publikací, vědeckých článků i učebnic z oboru chovatelství drůbeže. Zabýval se především teorií chovu drůbeže, genetikou a plemenářstvím. Byl posuzovatelem drůbeže na výstavách , které i sám organizoval, a samozřejmě také dlouholetým funkcionářem Českého svazu chovatelů drobného zvířectva. Jako první Čech byl roku 2008 vyznamenán Medailí za zásluhy Evropského chovatelského svazu. Stal se nestorem českého drůbežářství. Ani po odchodu do penze nepřestal s chovem kachen a králíků, dokud mu síly sloužily pomáhal v přemyslovické drůbežárně ještě alespoň jako noční hlídač. V létě 2012 oslavil v rodinném kr...
Více od autora
František Tomáš Bratránek (2)
F. T. Bratránek se narodil 3. 11. 1815 v Jedovnici nedaleko Blanska. Studoval na gymnáziu v Brně a na univerzitě v Olomouci a Vídni. To už byl členem augustiánského kláštera na Starém Brně, druhem F. M. Klácela, Ř. Mendela a P. Křižkovského. Ve Vídni se seznámil s Heglovou filozofií, měl přístup do salónu Goethovy snachy Ottilie a stal se důvěrníkem jejích synů. Plodem jeho duchovních zkušeností byla řada filozoficko-estetických studií o Geothových dílech a první velké edice z Goethovy korespondence, např. se zakladatelem Národního muzea v Praze Kašparem, s hrabě Šternberkem, bratry Humboldtovými a d. Po dosažení doktorátu z filozofie se Bratránek stal asistentem profesora Ignáce J. Hanuše na univerzitě ve Lvově. V roce 1844 byl povolán do Brna na místo sesazeného Klácela. Udržoval kontakty s B. Němcovou a utopickým Česko-moravským bratrstvem. V letech 1851 - 1881 působil jako profesor německé literatury na univerzitě v Krakově. Překládal do němčiny, zejména polskou literaturu. Zemřel 2. 8. 1884 v Brně.
Více od autora
František Šujan (4)
Narozen 3.7.1859 v Kloboučkách u Bučovic, zemřel 19.7.1944 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, publikace z oboru historie.
Více od autora