Výpis všech autorů

Karel Boušek

Karel Boušek byl český básník, překladatel a politický pracovník. Narodil se jako syn cukrářského dělníka, předválečného člena KSČ. Roku 1942 absolvoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni a pak do roku 1945 pracoval v kanceláři nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1945–1947 působil ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích a krátce v redakci Mladé fronty. Poté byl propagačním pracovníkem firmy Velton v Hradci Králové a později ředitelem národního podniku Panar v Praze. V letech 1951–1967, kdy pracoval v Gramofonových závodech , připravil řadu literárních pořadů pro Divadlo hudby, jehož byl ředitelem. Od roku 1967 do roku 1969 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariátu ÚV KSČ, v letech 1970–1971 ředitelem odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČSR a pak do roku 1976 ředitelem Divadelní a literární agentury DILIA, pro kterou připravil řadu literárních pásem. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Odeon a roku 1984 odešel do důchodu. Debutoval ještě během středoškolských studií ve Studentském časopise a roku 1940 sbírkou básní Probuzené město, ve které se přihlásil k odkazu Jiřího Wolkra. Hned jeho následující sbírka Prameny žízní se ale vyznačuje katolickou orientací, křesťanskou symbolikou a hymnickým patosem. Následujících třicet let nepublikoval a věnoval se své profesní a politické činnosti. Až roku 1971 vydal sbírku básní Ploty. Po ní následovala celá řada dalších sbírek a výborů, které upevnily jeho postavení jako jednoho z oficiálních básníků normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě lyrické poezie a písňových textů psal také básně s politicky orientovanými náměty. Patřil tak mezi prorežimní autory a roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. Po roce 1990 uveřejnil už jen dva tituly, ale roku 1995 obdržel Cenu Jiřího Wolkera. Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny....

Gabriela Babušová

Mgr., pedagožka.

Brandon Bays

Brandon Bays je světoznámou pokrokovou učitelkou v oblasti léčení těla a mysli. V roce 1992 u ní byl zjištěn nádor, který si sama vyléčila za necelých sedm týdnů, bez absolvování operací a bez použití jakýchkoliv léků. Na základě svých zkušeností vyučuje unikátní metodu zvanou Cesta , která umožňuje lidem vyzkoušet účinnou léčbu emocionálních a fyzických problémů na buněčné bázi. Její zaměření zahrnuje mimo jiné psychoneurologickou imunologii, neurolingvistické programování, neuroasociativní úpravu, akupresuru, kinesiologii, iridologii a výživu. Cesta patří dnes mezi mezinárodně nejuznávanější, vysoce účinné léčebné procesy. Brandon Bays se usadila ve Velké Británi a v současné době pořádá po celém světě semináře, na kterých každým rokem učí tisíce lidí najít způsob vlastní léčby přírodní cestou. Je známá svou srdečností a laskavým humorem a její práce všem přináší inspiraci, radost a hluboké poznání.

Benedikt

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Anna Bolavá

Anna Bolavá je pseudonym Bohumily Adamové , která se narodila a vyrostla v jižních Čechách. Po studiích bohemistiky na filozofické fakultě v Praze krátce pracovala v Ústavu pro jazyk český a dále jako redaktorka a jazyková korektorka. V roce 2013 vydala básnickou sbírku Černý rok a o dva roky později román o sběru léčivých bylin Do tmy, za který v roce 2016 získala cenu Magnesia Litera v kategorii nejlepší próza. Na jaře 2017 vyšlo jeho volné pokračování s názvem Ke dnu, které bylo na stejnou cenu nominováno. V současné době pracuje Anna Bolavá jako stomická poradkyně ve firmě vyrábějící zdravotnické pomůcky. Žije v Praze.

Zygmunt Bauman

Zygmunt Bauman byl polsko-britský sociolog židovského původu, který žil od roku 1971 ve Velké Británii. Byl známý pro svou analýzu souvislostí mezi modernitou a holocaustem a úvahy o postmoderním konzumerismu. Narodil se v Poznani v roce 1925 v polské židovské rodině. Po okupaci Polska nacistickým Německem za druhé světové války uprchl do Sovětského svazu. Později sloužil v První armádě polského vojska , která byla kontrolována Sověty. Zúčastnil se bojů o Kołobrzeg a o Berlín. V 1AWP působil jako politický důstojník. Podle polooficiálního prohlášení polského historika z Ústavu národní paměti, které bylo uveřejněno v květnu 2006 v konzervativním časopise Ozon, působil Bauman v letech 1945 až 1953 ve vojenských oddílech tzv. Jednotek vnitřní bezpečnosti , které byly určeny k odhalování a potírání antikomunistických, ukrajinských a německých podzemních hnutí. Podle zmíněného časopisu se Bauman vyznamenal jako velitel jednotky, která zatkla velký počet protikomunistických bojovníků a byl za to vyznamenán polským Válečným křížem v roce 1950. V článku časopisu Ozon se také uvádí, že Bauman byl v letech 1945–1948 informátorem Vojenské rozvědky. V KBW dosáhl Bauman hodnosti rovnající se majorovi, ale v roce 1953 byl propuštěn za to, že se jeho otec pokusil emigrovat do Izraele. To vedlo k několika vážným nedorozuměním mezi otcem a synem, který nejen nesdílel otcovo nadšení pro sionismus, ale byl doslova zatvrzelým anti-sionistou. Po skončení 2. světové války začal studovat sociologii na varšavské Akademii sociálních věd, později přešel na studia filosofie, protože sociologie byla mezitím zrušena jako buržoazní učební obor. Po dokončení vysokoškolského vzdělání nastoupil na Varšavskou univerzitu, kde byl zaměstnán až do roku 1968. Po březnu 1968 byl spolu s řadou svých kolegů i pro svůj židovský původ vyhoze...

Zdeněk Burian

Vlado Burian

Narodil se roku 1923. Malíř, hoteliér a publicista.

Robert Bakalář

Robert Bakalář byl český a československý sportovní novinář, televizní redaktor a sportovní komentátor. Jeho oborem byla cyklistika, které se jako novinář věnoval od roku 1965 až do své smrti. Šlo o bývalého sportovního redaktora a komentátora někdejší Československé televize , který poté působil 15 let jako komentátor české verze televizní stanice Eurosport. Jako sportovní komentátor Hlavní redakce sportu Československé televize odkomentoval 10 ročníků Závodů míru , později pak na televizní stanici Eurosport i 15 ročníků nejznámějšího cyklistického závodu světa Tour de France. Krátkodobě spolupracoval i s televizí Nova Sport. Robert Bakalář je autorem celkem 13 knih ze sportovního prostředí, ta první pojednávala o Janu Kodešovi. Mezi nejpozoruhodnější díla patří jeho poslední kniha Ztracená léta – příběh hokejového zločinu, což je původně soubor reportáží pojednávajících o politické perzekuci československých hokejistů v 50. letech 20. století, která byla původně psána pro časopis Stadion, v ucelené formě vyšla knižně až v roce 1990 po Sametové revoluci. Zemřel dne 3. srpna 2011 na následky onemocnění rakovinou, jen nedlouho poté, co s vypětím všech sil odkomentoval všechny etapy svého posledního ročníku Tour de France 2011. Bakalář byl dříve členem KSČ. Na otázku „jestli jsem byl v KSČ? Byl, ale nemám pocit, že mám lepru,“ odpověděl Bakalář v jednom rozhovoru. Podle Cibulkových seznamů byl také spolupracovníkem StB. Že spolupracoval s tajnou policií ale označil za nepravdu.

Pierre Boileau

Za války byl zajat němci, po válce pracoval ve zvláštním oddělení Sociální péče, které pomáhalo vězňům, tudíž měl přístup do věznic a policejních archívů. Roku 1948 se setkal na banketu spisovatelů s Thomasem Narcejacem, a o čtyři roky později spolu začali psát detektivní romány.Společně psali až do roku 1989 do jeho smrti.

Jozef Banas

Ing. Jozef Banáš je slovenský prozaik, dramatik, diplomat a politik. Podle podkladů slovenského Ústavu pamäti národa byl agentem StB v letech 1974–1989 pod krycím jménem „Lotos“. Banáš tvrdí, že žádnou spolupráci nepodepsal a jeho podpis ve svazcích StB je zfalšovaný. Přes tříleté úsilí o vydání údajného podpisu na písmoznalecké zkoumání, Ústav paměti národa toto odmítl. Banáš proto podal v listopadu 2005 trestní oznámení Generální prokuratuře SK na neznámého pachatele za falšování úřední listiny. Jozef Banáš je ženatý a má dvě dcery, jednou z nich je moderátorka Adela Vinczeová. Kromě literární tvorby se věnuje i politické publicistice a esejistice. Jeho eseje a úvahy o politice vycházejí i v zahraničních médiích. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Banáš na slovenské Wikipedii.

Jordi Busquets

Španělský výtvarník, grafik a knižní ilustrátor.

Ivan Binar

Ivan Binar je český spisovatel a překladatel. V roce 1959 odmaturoval, poté studoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Ostravě. Po absolvování tohoto institutu vyučoval na základní škole. Souběžně s tím pracoval v zájmovém centru mládeže, na konci 60. let se stal redaktorem časopisu Tramp, v době kdy zde působil šéfredaktor Jiří Goj - Gaučo. Od roku 1970 se stal šéfredaktorem - až do zákazu vydávání časopisu Tramp v březnu 1971 a publikoval v řadě dalších časopisů např. v Mladém světě. Po roce 1965 se významně podílel na ostravském studentském Divadélku pod okapem . V roce 1971 byl zatčen a odsouzen za pobuřování, kterého se měl dopustit při muzikálu Syn pluku. Vězněn byl až do roku 1973, po svém návratu se stal ineditním spisovatelem, kdy byl zaměstnán v několika manuálních profesích. Roku 1977 emigroval do Rakouska , kde působil jako překladatel a restaurátor keramiky. Roku 1983 se přestěhoval do Mnichova, kde se stal redaktorem rádia Svobodná Evropa. Roku 1994 se vrátil do Prahy, kde se stal spisovatelem na volné noze. V letech 2003–2004 byl předsedou Obce spisovatelů. V roce 2003 působil jako člen Rady České televize. V roce 2016 obdržel na návrh Rady města Plzně Cenu 1. června připomínající veřejné vystoupení Plzeňanů proti totalitnímu režimu v roce 1953 , za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti a za důslednou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize. A zařadil se mezi oceněné Laureáty Ceny 1. června Jeho dílo je ovlivněno Beat generation a rozvádí jejich myšlenku o nutnosti chránit si vnitřní svobodu, akorát ji staví do jiného světla. Tento jiný pohled mu umožňuje především přímá zkušenost s komunistickou diktaturou. V roce 2013 mu byla udělena Cena Václava Bendy....

Ingmar Bergman

Ernst Ingmar Bergman byl švédský filmový, divadelní a rozhlasový režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století. Typické Bergmanovy filmy jsou obvykle komorní a vynikají psychologickou hloubkou. Vedle mezilidských vztahů se často zabývají existenciálními otázkami , smrtí, osaměním, pravdou a vírou v Boha. Matka Karin, rozená Åkerblomová, byla zdravotní sestrou a pocházela z vážené rodiny. Otec Erik Bergman byl pastorem státní luteránské církve. Ve 30. letech 20. století se otec stal farářem farnosti Hedviky Eleonory v Östermalmu ve Stockholmu. Ingmar Bergman zde vyrůstal v přísném religiózním prostředí, což se později promítlo i do jeho tvorby. Měl staršího bratra Daga, který se stal diplomatem, a mladší sestru Margaretu . V letech 1937–40 studoval na Stockholmské univerzitě literární historii, ale jeho zájem si postupně získávalo divadlo a následně i film. Po promoci dělal režijního praktikanta v Stockholmském divadle. V té době uveřejnil několik svých novel a napsal řadu her, např. Kašpárkova smrt či Rakel a uvaděč . Ve věku 26 let se stal ředitelem Hälsingborského městského divadla a nejmladším ředitelem divadla v Evropě vůbec. Byl i režisérem Göteborského městského divadla , Městského divadla v Malmö a v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu . Filmy natáčel od 40. let, mezinárodní věhlas začal získávat koncem 50. let, kdy uvedl snímky Sedmá pečeť a Lesní jahody. Stal se světově nejznámějším švédským filmařem a jeho tvorba se pro mnoho zahraničních diváků stala synonymem pro švédský film vůbec. Bergman pracoval s dlouhodobě stálým štábem a okruhem oblíbených herců, mezi něž patřili Gunnar Björnstrand, Max von Sydow, Erland Josephson, Liv Ullmannová, Harriet Anderssonová,...

Heda Bartíková

Heda Bartíková je česká redaktorka, novinářka a spisovatelka. Její tatínek byl spisovatel Alois Hříbal. Po základní škola absolvovala Střední průmyslovou školu zemědělskou, ale zemědělství se nevěnovala. Pracovala jako novinářka, v Kartografii byla techničkou, na tělovýchovné škole ČUV ČSTV působila v roli odborné referentky. V roce 1985 se stala redaktorkou nakladatelství Olympia. Hodně psala, používala také pseudonym Hedy Bartley.. Psala poezii, detektivky, biografii o Páralovi, horrorové a sci-fi povídky. Povídky ji otiskly časopisy Květy, Maska, Magazín Co vás zajímá a další.

Frans Gunnar Bengtsson

Frans Gunnar Bengtsson byl švédský romanopisec, esejista, básník a autor mnoha životopisů. Narodil se v Tåssjö, které leží poblíž Ängelholmu v provincii Skåne, a zemřel v Ribbingsfors Manor v severní části provincie Västergötland. V roce 1912 započal studium na Lundské univerzitě, kde v roce 1930 získal licenciát z filosofie. V roce 1939 se oženil s Gerdou Finemanovou. Jeho nejznámějším dílem je pravděpodobně dvoudílná vikinská sága Röde Orm, v Česku známa jako Rudý Orm, nebo Zrzavý Orm. Dále se téměř ve stovce svých esejí zabýval především historickými tématy. Kromě těchto ale napsal i jednu esej pojednávající o lidských rasách, Bengtsson byl totiž nadšeným příznivcem Francouze Arthura de Gobineaua, který byl známý svým konceptem o nadřazenosti tzv. árijské rasy člověka. Bengtsson byl také známý tím, že mu imponovali "muži činu", jako například François Villon, Oliver Cromwell, švédský král Karel XII. a Napoleon, nebo také generálové Robert E. Lee a Thomas "Stonewall" Jackson z americké občanské války severu proti jihu. Jednou měl údajně Bengtsson říci: "Jana z Arku, Karel XII. a Garibaldi jsou lidé, které bych rád poznal - neboť pravda jim byla vždy milejší než úklady."

Bonnie Bryant

Bonnie Bryantová se narodila a vyrůstala v New Yorku. Žije se dvěma syny v Greenwich Village. Bonnie Bryant je autorkou více než padesáti knih pro mladé čtenáře, včetně literárního zpracování filmových hitů, jako jsou například Želví nindžové, které napsala pod jménem B.B.Hillerová přijatým v manželství. Knihy z řady Dívky v sedlech začala psát v roce 1986. Ačkoliv na koni jezdila i dříve, jezdeckému sportu se věnovala intenzivně až v době psaní těchto knížek a zjistila, že se učí společně se svými postavami Lisou,Stefi a Carol. Tvrdí, že tyto dívky jsou mnohem lepší jezdkyně než ona. B.Bryantová v rozhovoru udává, že napsala 175 knih, ze kterých 140 pojednává o koních a z nich 111 je součástí série Dívka v sedle. Celkově se jejích knih prodalo na 18 miliónů. Bryantová mluví i o pravidlech literatury pro děti a mládež a o ohlasech svých knih v různých zemích světa.

Susanne Bruns

Práce z oblasti zahrádkářství, rady do domácnosti.

Shirley Bassey

Dame Shirley Bassey je proslulá velšská zpěvačka, známá svým silným hlasem a okouzlující image. Basseyová se narodila 8. ledna 1937 v Cardiffu ve Walesu a její kariéra odstartovala koncem 50. let. Mezinárodní uznání získala v 60. letech, zejména poté, co nahrála ústřední písně k několika filmům o Jamesi Bondovi, včetně snímků "Goldfinger" , "Diamanty jsou věčné" a "Moonraker" . Tato vystoupení upevnila její spojení s bondovskou sérií a přispěla k její pověsti skvělé interpretky dramatických balad.

Lída Baarová

Lída Baarová, rozená Ludmila Babková, provdaná Ludmila Kopecká a Ludmila Lundwallová , byla česká herečka. Před rokem 1945 rozvíjela svou filmovou kariéru s úspěchem nejen v Československu, ale také v Německu a Itálii. V emigraci po roce 1948 účinkovala také v italských a španělských filmech. Kontroverzním tématem, které Baarovou provázelo až do její smrti, byl její milostný vztah s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Narodila se do rodiny úředníka pražského magistrátu Karla Babky a jeho manželky Ludmily, rozené Fenclové . Matka byla operní pěvkyní a hrála na klavír. Občas zpívala ve sboru opery Národního divadla, ale většinou se věnovala rodině. Zemřela na následky infarktu během policejního výslechu. Společně měli ještě druhou dceru Zorku . Druhou manželkou Karla Babky byla herečka Marcela Nepovímová . Rodinný přítel Jindřich Šimon Baar byl vzorem pro volbu jejího uměleckého jména. Lída Baarová byla od počátku 30. let vyhledávanou filmovou představitelkou sličných dívek a mladých žen. S další slavnou českou herečkou Adinou Mandlovou se Baarová setkávala na proslavených večírcích u Miloše Havla a při dalších společenských událostech. Mandlová ve svých memoárech napsala: „Měla jsem vždycky Lídu moc ráda, přestože jsme byly velké konkurentky, ale nikdy jsme proti sobě neintrikovaly, což je v showbusinessu velmi řídký jev." Z českých filmařů měla vztah s režisérem Karlem Lamačem a zamiloval se do ní i Vlasta Burian, který se kvůli ní chtěl rozvést. Několik let žila ve vztahu s německým hercem Gustavem Fröhlichem, který se zřekl své židovské manželky, aby neutrpěla jeho herecká kariéra. Ve 30. letech natáčela v hitlerovském Německu a bulvární tisk tvrdil, že je milenkou tehdejšího říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse, který ovládal německý filmový průmysl. Baarová to popírala a uváděla, že se s Goebbelsem pouze zná. V rámci poválečnéh...

J. G Ballard

James Graham Ballard , britský spisovatel, patřil k velkým postavám Nové vlny. Narodil se v Šanghaji, válku protrpěl v japonském internačním táboře a na anglickou půdu poprvé vstoupil teprve v roce 1946. Zapsal se v Cambridgi na medicínu, avšak studia nedokončil. Fantastickou literaturu objevil v padesátých letech v Kanadě, kde si odbýval vojenskou službu u letectva. „Tehdy jsem přečetl své první číslo Astounding,“ vzpomíná po letech. Ve své vlastní tvorbě se ovšem dostal od ducha Astounding daleko – dá se dokonce říci, že jej svými knížkami popřel. Svědčí o tom například jeho názor na snad nejklasičtější ze všech SF subžánrů – space story. Ballard tvrdí, že science fiction ztrácí svůj smysl a poslání tou měrou, jak mizí mezi hvězdami. Podle jeho názoru musí tato literatura hledat nové prostory a nenajde je jinde než zde, na Zemi.

Hajo Banzhaf

Hajo Banzhaf byl německý filosof, astrolog a spisovatel. Po studiu filozofie dvanáct let úspěšně pracoval v jedné mnichovské bance. Od roku 1985 byl na volné noze jako autor, astrolog a vedoucí školy tarotu v Mnichově. Hajo Banzhaf byl mnoho let vydavatelem knižní řady „Kailasch“ v mnichovském nakladatelství Heinrich Hugendubel. Jako autor nebo spoluautor napsal řadu knih o astrologii a tarotu, přeložených do 21 jazyků.

František Bulánek-Dlouhán

Studoval na reálném gymnáziu v Praze-Libni a poté si zapsal češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Krátce studoval též ve Vídni a Tarbes. V letech 1929–33 působil jako středoškolský profesor v Praze a Prešově, poté pracoval jako redaktor Pražského ilustrovaného zpravodaje. Od roku 1945 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Brázda, později přejmenovaného na Státní zemědělské nakladatelství. Postupně zde řídil periodika Beseda naší rodiny , Český život , Chovatel , Drůbežnictví , Rolnické hlasy , Hospodář JZD . 1953 rovněž složil odbornou zkoušku drůbežnického zootechnika, 1961 odbornou zkoušku včelařskou; je autorem řady příruček o drůbežářství a včelařství. Od 1960 až do penzionování 1966 byl zástupcem ředitele Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Libčic nad Vltavou a mj. zde redigoval sborníky vědeckých prací ústavu a další publikace se vztahem k oboru. Publikovat začal ve 20. letech min.st., psal hlavně pod jmény František Bulánek, Franta Dlouhán, František Bulánek-Dlouhán, Dlouhán-Bulánek, František D. Bulánek, František Dl. Bulánek; chlapecké romány psal pod pseud. Karel Černý nebo Karel Zd. Černý; drobné příspěvky podepisoval šiframi D., fd., fbd., -hán-. Autor konvenčních románů pro mládež, jejichž žánrové spektrum se pohybuje v širokém rozmezí od konvenční ženské a dívčí četby přes dobrodružný román pro chlapce až po popularizaci událostí spjatých s národní kulturou. Později byly velmi oblíbené jeho rozsahem nevelké biograficky pojaté prózy o několika českých významných spisovatelích.

Erma Bombeck

Erma Louise Bombecková byla americká humoristka, kterou proslavily humoristické novinové sloupky a fejetony popisující život ženy na předměstí. Později byly vydávány jejich knižní sbírky, které byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Erma Fisteová se narodila v Daytonu v Ohiu. V roce 1949 úspěšně ukončila studia angličtiny na University of Dayton. Tentýž rok zahájila svoji novinářskou kariéru jako reportérka Dayton Journal Herald, nicméně poté, co se vdala za svého přítele ze studií, ředitele školy Billa Bombecka, opustila zaměstnání a vychovávala tři děti, které spolu měli. Když děti odrostly, začala psát humorné sloupky tematicky zaměřené na život ženy v domácnosti na předměstí. Debutovala v roce 1964 v Kettering-Oakwood Times. Placena byla po třech dolarech za sloupek. Jejich popularita byla tak obrovská, že velice rychle začaly vycházet i v dalších novinách a později vycházely třikrát týdně ve více než 700 novinách po celých Státech. Při započtení evropských novin vydávala své sloupky ve více než 800 novinách. Později vznikla řada knižních sbírek těchto sloupků, které se ukázaly být velice úspěšnými bestsellery a byly přeloženy do mnoha dalších jazyků, včetně češtiny a např. němčiny. Vznikl podle nich i sitcom Maggie. V roce 1971 se rodina Bombeckových přestěhovala do Paradise Valley v Arizoně. Zdravotní stav Bombeckové, trpící autozomálně dominantním polycystickým onemocněním ledvin, se postupně zhoršoval. V roce 1996 podstoupila transplantaci ledvin a krátce poté zemřela na pooperační komplikace. Je pohřbena na Woodland Cemetery V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erma Bombeck na anglické Wikipedii.

Emily Bone

Autorka výtvarných knih pro děti.

Émilie Beaumont

Francouzská autorka dětských knížek. Od roku 1992 je ředitelkou nakladatelské společnosti Éditions Beaumont, která se zaměřuje na vzdělávací knihy pro nejmenší děti.

Dixie Browning

Pod pseudonymem Bronwyn Williams se skrývají dvě sestry Dixie Browning a Mary Williams. Dnes jsou obě na odpočinku, ale ve svých historických romancích se vrátily do dětství, které strávily na pobřeží v Severní Karolíně, kde byl jejich dědeček námořním kapitánem. Tam také většinou situují děje svých historických příběhů, které spolu vymýšlejí od roku 1988. Dixie Browning sama je autorkou téměř sedmdesáti romancí ze současnosti.

Brigitte Blobel

Brigitte Blobel je německá novinářka a spisovatelka. Vyrostla v Hamburku, studoval divadlo a politické vědy a pracoval ve Frankfurtu nad Mohanem jako redaktorka pro The Associated Press. Brigitte Blobel je podruhé vdaná. Má čtyři děti, po dvou z každého manželství. Nyní žije ve svém rodném městě. Kromě své práce nezávislé novinářky a scenáristky, píše knihy pro mládež a dospělé, za které byla již několikrát oceněna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brigitte Blobel na německé Wikipedii.

Bacily

Alois Bauer

Narozen 1.7.1954 ve Šternberku. Pedagog, autor příruček o českém jazyce a literatuře, malíř, grafik, překladatel prací o výtvarném umění. Vystudoval FF UP v Olomouci obor čeština a estetická výchova. Působí jako profesor na gymnáziu, je malířem, grafikem, spisovatelem, překladatelem, vede loutkové divadlo, K literární tvorbě se dostal po roce 1990 Seznam jeho knih přesahuje dvě desítky titulů, je autorem alternativních učebnic , píše knihy pro zájemce o výtvarnou tvorbu , ve stejném oboru i překládá , v poslední době se věnuje i beletrii nebo tvorbě pro děti . Své knihy si sám ilustruje. (Vložil uživatel:

Adam Blade

Adam Blade je anglický spisovatel dobrodružné série Beast Quest pro mladší čtenáře. Narodil se v hrabství Kent. Blade neuvádí datum narození, víme, že mu ještě není 30. Rodiče jsou učitelé dějepisu, otec vášnivý amatérský malíř. Od dětství ho obklopovaly otcovy obrazy s náměty historických bitev a s hrdiny, vyobrazenými s heroickými gesty. Otec měl v pracovně nejen obrazy, ale i rozvěšené staré zbraně, meče, štíty a brnění. Takové prostředí formovalo jeho fantazii. Jako chlapec si představoval, kdo asi mohl s mečem bojovat, komu patřila helma, pro koho mistr zbrojíř vykoval zbroj. Tak si vysnil mladého hrdinu Toma, kovářského chlapce, který se stane nejstatečnějším rytířem v bájné zemi Avantia. Tak se zrodil nejen Tom, ale celá plejáda postav a také fantazijních netvorů, příšer a monster, s nimiž se Tom musí utkat. Adam Blade se z nadšeného snílka stal spisovatelem, ale pro hrdinství horuje stejně jako dřív. Pokud právě nepíše, navštěvuje muzea a cestuje po místech, kde se odehrály dávné bitvy. Jeho největší zálibou jsou šerm a fotbal. Stará se o své dva mazlíčky, tarantuli Ziggi a opičku Omara. Tihle tvorečci ho inspirovali v knize Arachnid, vládce pavouků, a Dráp, opičí monstrum. Prý lituje, že nemůže mít také ohnivého draka, ale kdo ví, Adam Blade neztrácí naději, že ho objeví.

Vojta Beneš

Vojta Beneš byl československý politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Byl bratrem prezidenta Edvarda Beneše a Václava Beneše. Vojta Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako syn rolníka Matěje Beneše a jeho manželky Anny Petronily, roz. Benešové . Maturoval na učitelském ústavu v Praze. V období let 1897–1908 byl pedagogem na obecné škole v Čakovicích, od roku 1908 učil na měšťanské škole v Brandýse nad Labem. V letech 1911–1914 pracoval na českých krajanských školách v USA. Krátce před začátkem první světové války se vrátil do vlasti. V létě roku 1915 ale opět odjel do USA. Zapojil se do československého odboje a agitoval ve prospěch zahraničního exilu mezi krajany. Do Československa se vrátil roku 1919. V roce 1920 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. V letech 1919–1920 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Brandýse nad Labem, v období let 1920–1922 byl okresním školním inspektorem v Praze a od roku 1922 do roku 1925 zemským školním inspektorem v Čechách. Působil jako místopředseda Československé obce legionářské. Byl též předsedou Zemského ústředí péče o mládež v Čechách a funkcionářem Svazu československého učitelstva, přičemž v letech 1928–1932 byl jeho předsedou. Angažoval se v přípravě reformy československého školství. Vydal četné odborné studie na téma organizace učitelské práce. Členem sociální demokracie byl od roku 1897, v rámci sociální demokracie vydával měsíčník Červánky. Plně se zapojil do politiky po vzniku Československa. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senát...

Vladimir Birgus

Vladimír Birgus je český fotograf, historik fotografie a vysokoškolský profesor. Dětství prožil v Příboře. Navštěvoval zde základní školu a od deseti let fotografický kroužek pod vedením Rudolfa Jarnoty. Maturoval na gymnáziu v Olomouci-Hejčíně . Vystudoval obor literatura-divadlo-film na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . Paralelně mimořádně studoval fotografii FAMU v Praze . Od roku 1978 byl asistentem na katedře fotografie na FAMU. Roku 1994 se stal docentem a od roku 1999 profesorem. V letech 1998–2002 vedl Kabinet dějin a teorie fotografie při katedře fotografie na FAMU a od roku 1990 je vedoucím Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Byl členem Pražského domu fotografie . Je členem Rady vysokých škol, Vědecké rady Slezské univerzity v Opavě a Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kurátorsky připravil desítky výstav v českých i zahraničních galeriích , byl hlavním kurátorem výstav v Galerii Velryba v Praze, připravuje fotografické výstavy v Galerii Opera v Ostravě a v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě. Byl redaktorem časopisu Imago za Česko, vedoucím redaktorem Listů o fotografii a stálým spolupracovníkem časopisů Ateliér, Fotograf, FOTO, Photonews, European Photography, Kwartalnik Fotografia, Portfolio aj. Vladimír Birgus je profesorem na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Od začátku 70. let intenzivně fotografuje. Své práce dosud představil na více než šedesáti autorských výstavách ve světě (např. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň, Pardubice, Bratislava, Varšava, Poznaň, Vratislav, Krakov, Katovice, Vilnius, Amsterdam, Salzburg, Berlín, Mnichov, Eisenach, Paříž, Tours, Moskva, Kyjev, Zá...

Václav Bělohradský

Václav Bělohradský je český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům a tzv. autentickým žákům Jana Patočky. Václav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a filosofii v roce 1967 ). Rigorózní práci o markýzi de Sade obhájil roku 1969. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem. Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu . Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě. V souladu se svým dřívějším angažováním v Itálii i v emigračním tisku vystoupil na začátku devadesátých let jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. Články psané původně pro MF Dnes jsou zahrnuty v knize Kapitalismus a občanské ctnosti . V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic. Dnes píše téměř výhradně do deníku Právo, zejména do jeho přílohy Salon. Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených v obvodu č. 25 – Praha 6. Se ziskem 16,72 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 27,93 % : 72,06 % s kandidátem TOP 09 a hnutí STAN Jiřím Růžičkou. Senátorem se tak nestal....

Miroslav Buchvaldek

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor prehistorie a národopis. Působil na katedře obecných dějin a pravěku UK v Praze, od r. 1990 profesorem. - Zaměřil se na problematiku eneolitické kultury. Spolutvůrce projektu zmapování všech pravěkých kultur v Evropě. Zastával funkci vědeckého tajemníka Československé společnosti archeologické při ČSAV, redaktor sborníku Praehistorica ad. Autor téměř dvou stovek knih, studií, článků vysokoškolských skript. - Prováděl řadu výzkumů ve středních Čechách. Předmětem jeho studia se staly nálezy z období kultury se šňůrovou keramikou ze slánsko-kladenského regionu.

Minier Bernard

Leonid Il'jič Brežnev

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1964-1982.

Klaus Bötig

Novinář, publicista. Autor publikací z prostředí cestovního ruchu a několika cestovních příruček. Žije v Brémách. Od roku 1980 tráví ročně šest měsíců na cestách po Řecku.

Jiří Brabenec

Jiří Brabenec byl český strojař, motocyklový závodník, spisovatel a novinář. Působil jako redaktor v novinách Mladá fronta a Lidová demokracie. Často vystupoval pod pseudonymem Eric Kraft. Absolvoval Průmyslovou školu strojnickou v Kladně , dva roky studoval studoval žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V průběhu let vystřídal celou řadu zaměstnání od technických oborů přes motoristické až po novinařinu . Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Mladá fronta a poté od roku 1951 až do svého nástupu do penze v roce 1971 v deníku Lidová demokracie. V roce 1961 podnikl společně s cestovatelem Potužníkem a kolegou spisovatelem Jedličkou cestu na malých motocyklech na Blízký východ, kde jako první motocyklisté projeli Sinajskou pouští. V době politického uvolnění a svobody tisku rozkryl a investigativně vypátral do té doby zcela neznámé informace a souvislosti kolem číhošťského zázraku a osoby katolického kněze Josefa Toufara, vyšetřovaného StB. První ze série článků vydaných na toto téma byl článek s titulem Jak a proč zemřel farář Josef Toufar z 12. května a následně Světlo pravdy nad číhošťským zázrakem z 23. května 1968, které oba vyšly v Lidové demokracii. V těchto článcích vůbec jako jeden z prvních veřejně obvinil prokurátora Čížka ze lži proti lidu i státu, když v lednu 1950 nezákonně zadržel a následně exekutivně stíhal číhošťského faráře. Sérií těchto reportážních článků výrazně napomohl k otevření trestního stíhání proti vyšetřovateli Ladislavu Máchovi, který byl přímo zodpovědný za brutální mučení a předčasnou Toufarovu smrt na konci února 1950. Trestní stíhání Ladislava Máchy však zastavila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy i přesto, že se proti němu podařilo získat dostatek vypovídajícího materiálu a bylo vyslechnuto přes 80 svědků. V době politického uvolnění před vp...

Jennifer Blake

Patricia Maxwell, roz. Patricia Anne Ponder je americká autorka více než 50 novel, které vydala pod pěti různými jmény. Pod pravým jménem Patricia Maxwell píše gothicko-mysteriózní romance; jednu knihu napsala spolu s Carol Albritton a vydaly ji pod jménem Elizabeth Trehearne. Pod sým dívčím jménem Patricia Ponder napsala příběh obsahující vraždu a romantické napětí. Jako Maxine Patrick napsala soudobé romance a jako Jennifer Blake historické romance. Spousta jejích knih se odehrává v její rodné Louisianě. Narodila se na hlubokém americkém jihu ve státě Louisiana poblíž městečka Goldanna. Dětství prožila ve 120 let starém domě, který postavili její prarodiče vlastníma rukama. Vyrůstala na tradiční jižanské farmě o rozloze 80 akrů, rozkládající se na svazích malebných a po většinu roku svěže zelených pahorků krásné a příjemně teplé severní Louisiany. Jennifer už od útlého dětství vášnivě ráda četla a její největší záliba ji také přiměla k vlastním autorským pokusům. Na rozdíl od mnoha jiných autorů k nim byla velice kritická, takže svou první knihu, gotický román s názvem Tajemství zrcadlového domu, vydala poměrně pozdě - zato však s velice úspěšným výsledkem. Dnes už završila čtvrtou desítku publikovaných románů, jejichž celkový náklad přesáhl deset milionů výtisků. Tato čísla staví autorku na pomyslném žebříčku nejúspěšnějších amerických spisovatelek svého žánru vysoko do horních sfér. V současné době žije Jennifer Blake stále na svém milovaném jihu. Usadila se poblíž města Quitman, kde s manželem a dvěma dětmi bydlí v pravém jižanském koloniálním sídle, jak je známe třeba z filmu Jih proti Severu.

Jean-Luc Bannalec

Jörg Bong je německý vydavatel, literární kritik, lektor, kritik a překladatel.

Jaroslav Bičovský

Narozen 28.6.1910 v Praze, zemřel 3.6.1996. JUDr., CSc., stati z oboru občanského práva.

Jaromír Bělič

Jaromír Bělič byl český jazykovědec a literární historik. Zabýval se zejména dialektologií, slovenštinou, slovenskou literaturou a dílem Karla Havlíčka Borovského.

Isaak Emmanuilovič Babel'

Isaak Emmanuelovič Babel byl ruský spisovatel a dramatik. Spolupracoval s novinami a filmem a napsal řadu scénářů. Pocházel z rodiny malého židovského obchodníka. Začátek 20. století byl dobou nepokojů ve společnosti a masového odchodu Židů z Ruské říše. Sám Babel přežil pogrom v roce 1905 . Avšak jeho dědeček Šojl byl jedním z 300 zavražděných Židů. Aby byl přijat do přípravné třídy oděské Obchodní akademie Nikolaje I., Babel musel přesáhnout kvótu na židovské studenty. Avšak nehledě na výborné známky, které ho opravňovaly ke studiu, místo v akademii získal jiný chlapec, jehož rodiče podplatili vedení školy. Za rok, kdy se Babel učil doma, prošel program dvou tříd akademie. Kromě tradičních disciplín studoval talmud a zabýval se hudbou. Po neúspěšné snaze o přijetí na oděskou univerzitu začal navštěvovat kyjevskou vysokou školu. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Jevgenií Gronfejnovou. Plynně hovořil jidiš, rusky a francouzsky. Svá první díla psal Babel francouzsky, ale tato se nezachovala. První povídky v ruštině Babel publikoval v časopise „Letopis“ . Poté, na radu M. Gorkého, „šel mezi lid“ a vystřídal několik profesí. V prosinci roku 1917 začal pracovat ve „zvláštní komisi“, čemuž se jeho známí dlouho podivovali. V roce 1920 byl bojovníkem a politickým pracovníkem 1. jízdní armády maršála Buďonného. V roce 1924 v časopisech „Ljef“ a „Rudá novina“ publikoval řadu svých povídek, které později vytvořily cykly „Rudá jízda“ a „Oděské povídky“. V „Oděských povídkách“ Babel líčí život židovských zločinců na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. V roce 1928 Babel uveřejnil divadelní hru „Západ Slunce“, v roce 1935 hru „Marija“. Na základě křivého obvinění byl v roce 1939 v rámci stalinských čistek zatčen a po zmanipulovaném procesu zastřelen. V roce 1954 byl rehabilitován.

Georges Bernanos

Georges Bernanos byl francouzský spisovatel katolické a monarchistické orientace. Jeho nejznámější díla jsou romány Pod sluncem Satanovým a Deník venkovského faráře a libreto k opeře Dialogy karmelitek. Narodil se v Paříži, dětství strávil v Pas de Calais, kam umisťoval děj řady svých literárních děl. Bojoval v 1. světové válce, mimo jiné v bitvách na Sommě a u Verdunu. Válečná zkušenost ho silně ovlivnila. Zastával silně konzervativní, monarchistické, katolické a antidemokratické politické postoje, které ho přivedly do krajně pravicového hnutí Action Française. Stal se nadšeným podporovatel autoritativního politika Francisca Franca. Po návštěvě Mallorcy, kde byl svědkem týrání civilního obyvatelstva vojáky Francovy falangy však svou podporu frankismu odvolal. Roku 1938 odjel do jižní Ameriky, kde strávil 2. světovou válku, především v brazilské Barbaceně. Po válce se vrátil do Francie a podporoval Charlese de Gaulla, který mu dokonce nabídl místo ve vládě, Bernanos však odmítl. Do konce života hájil konzervativní ideje, dle nichž je moderní civilizace zkažená a technický pokrok je zlem. Byl také mnohokrát obviněn z antisemitismu. Jeho nejslavnějším dílem je jeho hned první román Sous le soleil de Satan . Zfilmován byl Mauricem Pialatem roku 1987 .

Břetislav Balatka

Břetislav Balatka je český fyzický geograf. Zabývá se geomorfologií území ČR, zejména studiem říčních teras. Podílel se i na zpracování fyzickogeografické regionalizace ČR. "Absolvoval studium odborného zeměpisu na PřF UK v roce 1954. Poté nastoupil jako odborný pracovník do Geografického ústavu ČSAV, kde setrval téměř čtyři desítky let. Po zrušení ústavu v roce 1993 přešel jako celá řada dalších geografů z pražského pracoviště na Přírodovědeckou fakultu UK, kde až dosud působí na katedře Fyzické geografie a geoekologie."

Arthur Bloch

Richard Evelyn Byrd

Richard Evelyn Byrd byl americký polární badatel a letec. Jako první přeletěl dne 9. května 1926 letadlem Fokker F.VIIa/3m severní pól, což však bylo následně zpochybněno. Jen tři dni po něm – 12. května – uskutečnil přelet pólu i Roald Amundsen s Američanem Ellsworthem a Italem Umbertem Nobilem vzducholodí Norge. Roku 1929 pak Byrd vykonal první let nad jižním pólem. Roku 1928 zahájil své jihopolární výpravy, neboť byl přesvědčen, že Antarktida je souvislá pevnina. Objevil při nich mnoho neznámých území a pohoří. Tyto výpravy přinesly cenné poznatky meteorologické a glaciologické. V letech 1946 až 1947 stál v čele největší polární výpravy v dějinách, Operace Highjump. Byrd patřil k průkopníkům leteckého průzkumu polárních oblastí, a zejména jeho antarktické výpravy znamenaly velký přínos k poznání šestého světadílu.

Musica Bohemica

Musica Bohemica je český soubor, který se specializuje na interpretaci tradiční české lidové hudby, barokní a renesanční hudby. Soubor byl založen v roce 1975 Jaroslavem Krčkem, skladatelem a dirigentem, který se zasloužil o oživení a interpretaci české historické hudby. Musica Bohemica je známý svými autentickými vystoupeními, do nichž často zapojuje historické nástroje a tradiční pěvecké techniky a oživuje tak bohaté kulturní dědictví České republiky.

Monika Brýdová

Původní profesí je sice ekonomka, ale již několik let se profesně věnuje svému životnímu koníčku - volné kreativní tvorbě. Své nápady zpracovává do článků pro časopisy, představuje v pořadu Rady ptáka Loskutáka a napsala také knihy Twist Art a Window Art. Své zkušenosti předává také prostřednictvím kurzů, které pořádá po celé České republice.

Milan Bauman

Milan Bauman je český rozhlasový redaktor, novinář, publicista a popularizátor vědy a techniky. Již od dětství se zajímal o astronomii. Jeho koníčkem byly také romány Julese Verna a vědecko-fantastická literatura. Zájem o pozorování hvězdné oblohy se pak proměnil v konkrétní podobu při pravidelných středečních službách na Petřínské hvězdárně, kde jako astronom-amatér působil ve funkci demonstrátora. Astronomie a počáteční éra kosmonautiky ho v roce 1960 přivedla k prvnímu kontaktu s novinářskou praxí. Spolupracoval s redakcí časopisu ABC při vedení dětských tzv. raketových posádek. Později, již jako rozhlasový pracovník do spolupráce s časopisem ABC zapojil i další své kolegy. Do Československého rozhlasu nastoupil na roční praxi 30. října 1961. Jako sedmnáctiletý elév pracoval v Hlavní redakci pro děti a mládež, v redakci vědy a techniky, jejímž vedoucím byl dr. Josef Kleibl. Zde se postupně seznamoval se základními konturami umění rozhlasového a novinářského řemesla. V únoru roku 1962 stál s ostatními kolegy z redakce u ideového zrodu proslulého přírodovědeckého magazínu pro mládež, , pořadu Meteor, jehož pravidelné vysílání bylo zahájeno o rok později – v rámci nového školního roku v září 1963. Od 1. srpna 1962 pracoval v Redakci mezinárodní spolupráce zahraničního vysílání. Po návratu z dvouleté vojenské prezenční služby opět nastoupil do zahraničního vysílání. V roce 1965 byl přijat k dálkovému studiu na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde působil do roku 1970. Poté, v letech 1970-1972 pokračoval v dálkovém rigoróznímu studiu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. V době svého vysokoškolského studia zaměřil svou pozornost na psychologii a komunikaci. Jeho diplomová a rigorózní práce Psychologické faktory tvorby interviewu byla nakladatelstvím Novinář v roce 1973, za spoluaut...

Martin Baxendale

Lise Bourbeau

Zakladatelka centra zdraví a osobního rozvoje v Québecu, autorka knihy Tělo-tvůj nejlepší přítel.

Jurij Vasil'jevič Bondarev

Ruský prozaik a scenárista.

Josef Beneš

Narozen 1. 3. 1917 ve Vlčnově u Uherského Hradiště, zemřel 2. 10. 2005 v Praze. PhDr. CSc., etnograf, etnolog, muzeolog, zaměřený na oblast Vlčnova a obecněji Slovácka, grafik, vysokoškolský pedagog.

Jan Bauer

Jan Bauer je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Novinářský talent a znalosti v oboru zemědělství uplatňoval dlouhá léta jako redaktor celostátního deníku Zemědělské noviny. Dlouhodobě žije na samotě u Vodňan. V prosinci 2009 mu vyšla jubilejní stá kniha, čímž se stal nejplodnějším jihočeským autorem všech dob. Některé knihy napsal pod pseudonymy. Věnuje se především detektivkám a literatuře faktu, přičemž uplatňuje své znalosti českých dějin.

Francis Bacon

Anglický filozof, vědec, historik, politik a spisovatel.

Ed Brubaker

Americký komiksový ilustrátor a scénárista. Zástupce komiksové drsné školy .

C. J Box

C. J. Box je autorem čtyř románů s postavou wyomingského revírníka Joa Picketta. Jeho prvotina Open Season získala ceny Anthony Award a Los Angeles Times Book Award. Rodák z Wyomingu C. J. Box pracoval jako pomocník na ranči, zeměměřič, průvodce rybářů, novinový reportér a editor na malém městě. Jako prezident a vyšší řídící úředník Rocky Mountain International Corporation nyní žije v Cheyennu, hlavním městě Wyomingu, se svou ženou Laurou a třemi dcerami.

Bohumil Bauše

Bohumil Bauše byl český učitel, přírodovědec, spisovatel a překladatel. Pocházel z rodiny středoškolského profesora Václava Baušeho a jeho manželky Eleonory, rozené Bartákové. Po absolvování gymnasia v Hradci Králové pokračoval studiem na filozofické fakultě Karlovy-Ferdinandovy univerzity v Praze. Po jejím ukončení, povinné praxi suplenta a složení pedagogické zkoušky nastoupil jako středoškolský učitel, postupně na gymnasiích v Jindřichově Hradci, Německém Brodě a Táboře. Po smrti první ženy Zdenky roku 1876 zakotvil v Praze, kde od školního roku 1876/77 vyučoval na c. k. vyšším reálném gymnasiu v Truhlářské ulici. Roku 1880 se podruhé oženil, s Hermínou Stiebitzovou , s níž měl syny Prokopa, Ivana a dceru Marii, které patřila k prvním posluchačkám filozofie na Karlově univerzitě. V roce 1905 odešel do důchodu s titulem školního rady. Jako veliký propagátor přírodních věd napsal mnoho článků do školních programů a výročních zpráv škol, v nichž působil, a mnoho odborných fejetonů do různých časopisů přírodovědeckých i beletristických. Některé pak vyšly knižně. Byl autorem několika odborných knížek a spoluautorem Ottova slovníku, Brehmova Života zvířat. Překládal různé články z cizích jazyků a k překladům jiných kolegů psal úvodníky či doslovy. a mnoho dalších a další