Všichni Autoři a témata

Jean Menzies (4)

Britská historička, klasická filoložka, moderátorka podcastu o antice a mytologii, youtuberka. Přednáší a píše o starověkém Řecku.

Jean Lorrah (3)

Jean Lorrah je americká spisovatelka, autorka desítek románů a novel , mj. o Star Treku. Absolvovala státní univerzitu na Floridě. Učila angličtinu na Murray State University

Jean Leymarie (2)

Francouzský historik umění, autor prací z oboru.

Jean Hugon (4)

Jean Goldzink (3)

Francouzský literární vědec, pedagog, zaměřený na francouzskou literaturu 18. století.

Jean Gaspard Deburau (5)

Jean Echenoz (4)

Jean Echenoz je francouzský spisovatel a sociolog. V roce 1999 se stal za dílo Je m’en vais laureátem Goncourtovy ceny. Narodil se v rodině psychiatra v jižní Francii. V roce 1979 napsal svojí první knihu, Le Méridien de Greenwich, která zaznamenala úspěch. V roce 2009 byla do češtiny přeložena jeho kniha Běhat, věnující se českému atletu Emilovi Zátopkovi, o níž jeho manželka Dana prohlásila, že „je to škvár, který nemá hodnotu dokumentační, literární, metodickou a ani zábavnou“.

Jean de Joinville (3)

Jean de Joinville byl rytíř a senešal hrabství Champagne, syn Simona z Joinville a Béatrix z Auxonne, autor biografie francouzského krále Ludvíka IX. Rané mládí drobného šlechtice Joinvilla proběhlo ve službách navarrského krále Theobalda, který byl zároveň hrabětem ze Champagne. Joinville byl královým panošem a poté se dal do služeb mladého Ludvíka IX. Uměl číst a psát, mluvil latinsky, orientoval se v teologii. Joinville roku 1248 společně se svým králem a jeho rodinou vyrazil vstříc dobrodružství křížové výpravy. Cílem křižáků byl Egypt, kde se velice brzy podařilo dobýt a obsadit město Damietta. Výprava však nepokračovala úspěšně. Na podzim 1249 se Ludvík dal na pochod do egyptského vnitrozemí. V bitvě u pevnosti al-Mansúra zemřel králův bratr Robert I. z Artois a Joinvilla a hrstku rytířů z obklíčení vysekal princ Karel. V křižáckém táboře se začala šířit epidemie pravděpodobně díky vodě plné mrtvých těl. Nemocný král i zubožené vojsko bylo Egypťany obklíčeno a zajato. 6. dubna 1250 se do rukou mameluků dostal i Joinville a vážně onemocněl. Damiettu zatím před muslimským protiútokem uhájila malá posádka pod velením královny Markéty Provensálské. Ludvík byl posléze výměnou za město a výkupné ve výši 400 000 liver propuštěn a odjel do Palestiny, kde strávil čtyři roky budováním opevnění. Za tu dobu se mu podařilo vyjednat propuštění francouzských i palestinských křižáků, kteří byli v egyptském zajetí. Roku 1254 se z politických důvodů vrátil do Francie, která byla destabilizována úmrtím královny matky Blanky Kastilské. Události sedmé křížové výpravy popsal Joinville po více než třiceti letech ve vzpomínkovém díle "Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého". Další královy kruciáty se odmítl zúčastnit. Zemřel jako starý muž roku 1317 a byl pohřben v rodovém pohřebišti v kostele sv. Vavřince v Joinville....

Jean de Courberive (4)

Francouzský náboženský spisovatel, dominikán. Publikoval i pod církevním jménem Augustin Bernard.

Jean Cohen (2)

Jean Claude (4)

Jean Calvin (2)

Jean Baptiste Camille Corot (3)

Jean-Baptiste Camille Corot byl francouzský malíř, krajinář. Camille Corot se narodil v Paříži roku 1796, v nyní již zbouraném domě, na nábřeží poblíž rue du Bac. Jeho rodina patřila k buržoazii a tak na rozdíl od svých uměleckých kolegů, nikdy neměl nouzi o peníze. Poté, co získal vzdělání v Rouenu byl dán do učení k obchodníku se suknem. Nesnášel však komerční způsob života a pohrdal tím čemu říkal „obchodní triky“. Přesto zde poctivě setrval do svých 26 let, kdy otec svolil k přestupu na uměleckou dráhu. Corot se něco málo naučil od svých učitelů. Navštívil třikráte Itálii, dvě z jeho Římských studií jsou vystaveny v Louvru. Byl řádným přispěvatelem Salonu, a díky tomu byl francouzskou vládou v roce 1846 vyznamenán Řádem čestné legie a v roce 1867 povýšen na důstojníka. Přesto si řada Corotových přátel myslela, že nebyl formálně doceněný. Proto mu v roce 1874, krátce před smrtí, darovali zlatou medaili. Zemřel v Paříži a je pohřben na slavném pařížském hřbitově Père Lachaise. Řada jeho následovníků si říkala Corotovi žáci. Mezi nejznámější se řadí Eugène Boudin, Raphael Lépine, Antoine Chintreuil, Louis François, Le Roux a DeFaux. Během několika posledních let života vydělal velké množství peněz na svých obrazech, o které byl velký zájem. V roce 1871 při obležení Paříže Prusy při prusko-francouzské válce, daroval velkou čásku peněz na chudé. Během tehdy probíhajících nepokojů při Pařížské komuně byl v Arrasu s Alfredem Robaultem. V roce 1872 koupil dům v Auvers jako dar pro Honoré Daumiera, který byl slepý, bez prostředků a domova. V roce 1875 daroval 10 000 franků vdově Milletové na podporu jejích dětí. Jeho dobročinnost byla téměř pověstná. Podporoval také provoz dětského centra v rue Vandrezanne v Paříži. Práce Corota jsou umístěny v muzeích ve Francii i celém světě. Corot byl vedoucí uměleckou osobností barbizonské malířské školy ve Francii v polovině 19. století. Byl ústřední postavou krajinářského malířství. Pro jeho ...

Jean Anthelme Brillat-Savarin (2)

Jean Anthelme Brillat-Savarin byl francouzský právník, politik, ekonomický myslitel a houslista, dnes známý především jako labužník - milovník a znalec dobrého jídla a pití, autor knihy Fyziologie chuti . Vystudoval práva, chemii a lékařství v Dijonu, byl členem revolučního Ústavodárného národního shromáždění, roku 1792 však musel v důsledku revoluce emigrovat do Švýcarska a do Ameriky. V emigraci se živil vyučováním francouzštiny a hrou na housle, byl prvním houslistou v divadle v New Yorku. Roku 1797 se do Francie mohl vrátit a až do konce života působil jako soudce. "Fyziologie chuti", pestrá sbírka úvah, postřehů a anekdot o dobrém jídle a pití, patří mezi klasická díla francouzské literatury a stále vychází i v překladech. Jméno Brillat-Savarina nese jeho oblíbený sýr, ulice v Paříži a mnoho restaurací. Jako Palác Savarin je často označován palác Sylva-Tarouca v Praze Na příkopech, protože tu byla kdysi proslavená kavárna Savarin založená v roce 1927.

Je. A Kosminskij (2)

Jay Conrad Levinson (3)

Jay Conrad Levinson byl autorem více než dvaceti knih o guerilla marketingu. Bývalý viceprezident a umělecký ředitel v J. Walter Thompson Advertising a Leo Burnett Advertising. Byl předsedou Guerilla Marketing International, konzultační firmy poskytující své služby malým i velkým firmám po celém světě.

Javier Castillo (2)

Španělský spisovatel, původním vzděláním ekonom.

Jason Zweig (2)

Americký ekonom, redaktor časopisu Money, též autor materiálů pro muzeum historie amerického finančnictví.

Jason Page (3)

Autor publikací o sportu.

Jason Morgan Ward (2)

Jason Goodwin (2)

Britský spisovateľ a historik sa narodil v roku 1964.Študoval byzantskú históriu na Cambridge University.

Jason Fung (3)

Kanadský nefrolog, diabetolog, obezitolog.

Jason Fry (3)

Americký spisovatel, editor.

Jasna Navrátilová (3)

Jarošová Bohdana (5)

Jaroslava Vesecká (4)

Narozena 17.4.1962 v Kutné Hoře. Autorka učebnic a didaktických materiálů pro výuku fyziky.

Jaroslava Rozsypalová-Vykoupilová (2)

Jaroslava Pospíšilová (3)

Narozena 26. 3. 1960. Mgr., učitelka, nakladatelka a publicistka.

Jaroslava Pippichová-Scheidegger (4)

Narozena 1922 v Praze. Autorka monografie o Saint-Justovi, překlady z francouzštiny a angličtiny.

Jaroslava Moserová (2)

Jaroslava Moserová byla česká lékařka, spisovatelka, překladatelka, diplomatka a politička. Byla dvakrát vdaná. První manželství bylo rozvedeno rok po svatbě, která byla dle jejích vlastních slov „unáhleným rozhodnutím“. Svého druhého muže poznala díky své sestře, také lékařce, Boženě Moserové. Manželstvím s Milanem Davidem vyvdala nevlastního syna Tomaše Davida. Jejím tchánem byl Josef David. Během studií na gymnáziu byla vybrána v rámci amerického stipendijního programu American Field Service , aby mohla studovat ve Spojených státech amerických . Tedy spolu s dalšími 2 studenty odcestovala do Severní Karolíny. Roční studijní pobyt byl prodloužen na dva roky a právě druhý rok strávila v New Yorku na Art Students League a jako zpáteční cestu do své vlasti si zvolila cestu kolem světa, na kterou vydělala sama během studií v USA. Byla zde instruktorkou lyžování, také pracovala v obchodě s lyžařskými potřebami a byla dětskou pečovatelkou v jedné americké rodině. Ve svém původním povolání lékařky se specializovala na popáleniny a do roku 1990 pracovala na klinice popálenin Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. V lednu 1969 tam byla ošetřující lékařkou Jana Palacha. Nejprve se chtěla stát plastickým chirurgem, o což se po studiích velice snažila. Na radu svého profesora se po státnicích nechala umístit v nemocnici v Duchcově, kde bylo dobré chirurgické oddělení a právě zde chtěla získat dobrou průpravu pro své zamýšlené budoucí zaměstnání. Po 5 letech se vrátila do Prahy, jelikož se jí na popud její maminky podařilo získat místo na oddělení plastické chirurgie. Tomu ale předcházela povinná praxe na výše uvedené klinice popálenin. A právě zde zakotvila, jelikož jí tato práce přirostla k srdci. Byla i vědeckou pracovnicí. K vědě se dostala právě v USA, kdy byla vybrána na odbornou stáž , kde měla působit na světově uznávané klinice popálenin v Texasu (v této době už by...

Jaroslava Hrušková (2)

Jaroslava Havlíková (4)

Autorka kuchařských knih.

Jaroslava Fišerová (2)

Narozena 10.6.1928. MUDr., CSc., docentka interního lékařství, literatura z oboru.

Jaroslav Žák (4)

Narozen 1933 ve Vrchotových Janovicích, zemřel 9. 2. 2018. Pracoval v lesnictví, dřevařském průmyslu, výzkumu a odborném školství. Autor učebnic, odborných publikací z oboru zpracování dřeva.Psal o Sidonii Nádherné.

Jaroslav Vyplel (4)

Narozen 2.12.1890 v Kroměříži, zemřel v dubnu 1969 v Brně. Učitel, prozaik.

Jaroslav Vince Pospíšil (1)

Grafik, autor přebalů hudebních nosičů, autor publikace o hudební skupině Cop.

Jaroslav Veselý (4)

Narozen 23.7.1884 v Hořepníku u Pacova, zemřel 21.11.1954 v Praze. Ing., redaktor, ředitel technického muzea, práce z oboru.

Jaroslav Vejs (5)

Jaroslav Vanča (3)

Historik umění, teoretik médií, pedagog a tvůrce videoinstalací. Vystudoval Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích, výtvarnou výchovu a češtinu na Filozofické fakultě UK v Praze a postgraduálně uměleckou kritiku na katedře estetiky téže fakulty. Pedagog Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, odborný asistent Fakulty humanitních studií UK, pedagog FAMU v Praze. Později učil na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Odborný asistent Kabinetu humanitních a doplňkových studií. - Kurátor výstav. Od r. 1983 se věnuje multielementární transformaci. Tvůrce instalace s televizní a computerovou grafikou Kaple reliktní radiace.

Jaroslav Vágner (3)

Jaroslav Vágner je bývalý slovenský fotbalista a fotbalový trenér. V československé lize hrál za ZVL Považská Bystrica. Nastoupil ve 26 ligových utkáních a dal 2 góly. Po skončení aktivní kariéry působil v FK Púchov jako trenér a asistent.

Jaroslav Ullmann (2)

Narozen 27. 1. 1951, zemřel 10. 6. 2013. Botanik, zaměřený na kaktusy a sukulenty. Kurátor sbírky kaktusů Botanické zahrady Univerzity Karlovy.

Jaroslav Teisinger (2)

Univerzitní profesor , zakladatel českého pracovního lékařství. Vybudoval první kliniku nemocí z povolání a první Ústav pracovního lékařství v Československé republice. Stál u zrodu Toxikologického informačního střediska.

Jaroslav Svoboda (3)

Narozen 2.5.1900 v Kutné Hoře, zemřel 7.5.1971 v Praze. Dr., ing., profesor speciální zootechniky - včelařství, publikace z oboru.

Jaroslav Svěcený (2)

Jaroslav Svěcený je uznávaný český houslista, známý svou virtuozitou a přínosem pro klasickou hudbu. Narodil se 23. září 1956 v Praze a prosadil se jako výrazná osobnost české hudební scény. Svěcený vystudoval Pražskou konzervatoř a ve studiu pokračoval na Akademii múzických umění v Praze. Jeho kariéra se vyznačuje četnými vystoupeními jako sólisty i s orchestry, na nichž předvádí svůj talent po celé Evropě i mimo ni.

Jaroslav Suchý (5)

PhDr. Jaroslav Suchý patřil mezi zakládající členy Svazu knihovníků a informačních pracovníků a jak připomněla Věra Škraňková v doslovu k pamětnímu tisku náchodské knihovny k 80tinám JS "Cestou knihovníka", po své řeči na ustavujícím sjezdu SKIP v roce 1968 byl zvolen do výkonného výboru nejvyšším počtem hlasů. Do VV byl zvolen i po obnovení činnosti Svazu knihovníků a informačních pracovníků v devadesátých letech. Logicky se stal i členem redakční rady Bulletinu SKIP. Když se vzdal pro vysoký věk a zdravotní problémy členství ve výkonném výboru, řekl mi: "Když budeš chtít, v redakční radě Bulletinu SKIP zůstanu." Kdo by nechtěl? Na začátku roku 2002 byl Jaroslav Suchý vyzván, aby napsal pro edici Aktuality SKIP vzpomínky na svou bohatou a zajímavou životní dráhu. Už to nestihl. V roce svých osmdesátin převzal tento vzácný člověk při brněnské valné hromadě SKIP v červnu 2001 Cenu českých knihovníků, udělenou mu výkonným výborem SKIP, a o několik měsíců později v Seči Cenu Zdeňka Václava Tobolky.

Jaroslav Suchl (5)

Jaroslav Suchanek (4)

Jaroslav Suchánek je bývalý sportovní novinář, redaktor, moderátor a komentátor. Svoji kariéru začal v roce 1962 v Československém rozhlase, také pracoval ve sportovní rubrice deníku Svobodné slovo a později přešel do Československé televize, kde pracoval 25 let. V ní se věnoval především lyžování, cyklistice a gymnastice. Ve své knize uvádí, že komentoval bezmála čtyři tisíce hodin různých sportovních přenosů. Komentoval a moderoval také některé dětské sportovní i znalostní soutěže vysílané Československou televizí v rámci programů určených pro školy, děti a mládež. V současné době moderuje různé kulturní akce. Jeho synem je moderátor a herec Michal Suchánek. Mimo sportovní články v různých denících a časopisech napsal několik scénářů , redakčně se podílel na knize Václava Žilky Jak se dělá muzikant. Dále napsal knihy: V současnosti spolupracuje při vystoupeních např. s režisérem Zdeňkem Troškou a se zpěváky Yvettou Simonovou a Richardem Adamem a dalšími. V Salmovské literární kavárně v Praze uvádí svůj pravidelný pořad Vikýř.

Jaroslav Štrunc (3)

Narozen 27.2.1934 v Plzni, zemřel 2.4.1998 tamtéž. Prozaik.

Jaroslav Strnad (5)

Jaroslav Strnad je český indolog. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Zabývá se především hindštinou a sanskrtem, dále starověkou a středověkou Indií. Své badatelské úsilí směřuje především k středověké severní Indii a tamějšímu náboženskému, kulturnímu a sociálnímu vývoji. Působí v pozici vědeckého pracovníka Orientálního ústavu Akademie věd, též vyučuje na FF UK.

Jaroslav Šterzl (4)

Narozen 2. 5. 1925 v Plzni, zemřel 8. 4. 2012. Prof., MUDr. DrSc., lékař, odborník v oblasti lékařské mikrobiologie a imunologie, autor prací z oboru.

Jaroslav Sterc (5)

Narozen 16.10.1901 v Brně, zemřel 4.1.1980 v Praze. RNDr., tělovýchovný pracovník, práce z oboru.

Jaroslav Smrž (2)

Prof. RNDr. Jaroslav Smrž, CSc. se narodil v Kladně a vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde dodnes pracuje na katedře zoologie. Jako univerzitní profesor přednáší zoologii bezobratlých v bakalářském studiu i některé speciální přednášky ve studiu magisterském a doktorském. Jeho vědeckou specializací je srovnávací anatomie, akarologie a půdní biologie, kde studuje hlavně potravní biologii roztočů ve vztahu k půdním drobnohledným houbám a bakteriím. V tomto zaměření publikoval vědecké práce doma i v zahraničí a vychoval i řadu diplomantů. Je autorem či spoluautorem několika učebnic a vědeckých monografií.

Jaroslav Smolka (4)

Jaroslav Smolka byl český pedagog, hudební režisér, muzikolog a skladatel. V roce 1956 absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze a v letech 1960 až 1964 studoval v aspirantuře dějiny hudby. Na AMU studoval také skladbu u Václava Dobiáše a to v letech 1953 až 1955. Karel Janeček ho učil hudební teorii na obou vysokých školách. Od roku 1962 vyučoval na AMU dějiny hudby, od roku 1991 byl profesorem a do roku 1997 vedoucím Katedry teorie a dějin hudby. Vydal řadu muzikologických knih a studií. V letech 1996 až 2001 byl dramaturgem České filharmonie. Působil také jako redaktor vydavatelství Panton. Jeho syn Martin Smolka je také hudební skladatel. Zkomponoval jedinou operu: Hra o zuby

Jaroslav Slavický (3)

Narozen 11.2.1909 v Zelinkovicích, zemřel 26.1.1990 v Praze. PhDr., středoškolský profesor hudby, práce z oboru a o P. Bezručovi.

Jaroslav Schiebl (4)

Jaroslav Schiebl byl rakouský a český novinář, statistik a politik, na sklonku 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Jeho otcem byl podnikatel, novinář a politik Ignác Schiebl. Jaroslav Schiebl navštěvoval reálnou školu v Plzni a pak se vyučil knihtiskařem. Následně cestoval po Evropě. Novinářskou dráhu zahájil v berlínském listu Post. Pokoušel se i o hereckou a malířskou dráhu. Po návratu si v Plzni zařídil malé knihkupectví. Od roku 1871 redigoval v Plzni několik regionálních periodik. Spolupracoval i s pražským deníkem Národní listy, do nichž přispíval coby západočeský zpravodaj. Působil dále jako kulturní historik se zaměřením na dějiny Plzně a spisovatel . Překládal z francouzštiny, italštiny a ruštiny. Kromě toho byl činný jako archivář a statistik. Statistice se věnoval po roce 1880 a zaměřoval se na sčítání lidu a bytové poměry. Dlouhodobě vedl statistickou kancelář města Plzně. Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k staročeské straně. Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi sněmu v prosinci 1893. Zemřel v dubnu 1933. Pohřben byl do výstavní rodinné hrobky na Ústředním hřbitově v Plzni.

Jaroslav Šaroch (5)

Pedagog, odborný asistent, zabývá se problematikou tvorby učebního textu pro výuku cizího jazyka a autoritou učitele, spoluautor pracovního sešitu ruštiny Pojechali.

Jaroslav Šafář (1)

Narozen 27. 4. 1909 v Lysicích - Záoboří, zemřel 4. 10. 1951 v Brně. Římskokatolický kněz, v letech 1940 - 1951 farář v Kunštátě, autor modlitebních knih.

Jaroslav Roušar (3)

Narozen 7.6.1950 v Poličce. Historik, odborné práce z historie a současnosti armády ČR a NATO.

Jaroslav Pulkrábek (5)

Ročník 1964, v roce 1988 se zlákán romantikou odstěhoval na Šumavu, kde zprvu pracoval jako dřevorubec v oblasti Boubína, později vystřídal několik povolání, mimo jiné pracoval i ve sklárně. V současné době je ředitelem Městského kulturního střediska ve Vimperku. Jeho domovem se stala fara v Horní Vltavici, kde působí jako kostelník. Pravidelně publikuje v časopise Vítaný Host, je šéfredaktorem měsíčníku Jan Prachatický. Od roku 2009 do roku 2017 psal každý týden pro sobotní vydání Prachatického deníku pověst či příběh. V roce 2012 vyšly tři díly jeho pověsti jako e-knihy v nakladatelství DriftBooks a následně pak dva díly v klasické podobě v nakladatelství Kopp.

Jaroslav Procházka (3)

Narozen 15.1.1913 v Kolíně, zemřel 29.12.2003 v Hradci Králové. MUDr., DrSc., profesor chirurgie, práce z oboru.