Všichni Autoři a témata

Karel Voříšek (4)

Narozen 12. 10. 1963 ve Slaném.Televizní moderátor.

Karel Vondráček (3)

Narozen 20.12.1897 v Praze, zemřel 19.3.1965 v Brně. RNDr., profesor zoologie, publikace z oboru.

Karel Vladimír Herain (4)

Narodil se 29. 12. 1890 v Praze. Po studiích dějin umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a působení v Památkovém úřadu pro Čechy v letech 1916-1918 pracoval v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, jemuž věnoval své celoživotní úsilí a v letech 1934-1948 byl jeho ředitelem. Badatelsky se zaměřoval na umělecký průmysl a užitou tvorbu, přispíval do historických časopisů, byl členem Společnosti sběratelů a přátel umění, autorem přednášek a četných předmluv ke katalogům výstav. Zemřel 2. 4. 1953 v Praze.

Karel Valter (4)

Karel Valter byl český malíř, grafik, pedagog, člen SČVU. Karel Valter se narodil v rodině hostinského na lineckém předměstí Českých Budějovic. Měl hudební nadání a jako mladý hrával občas na varhany v kostele sv. Jana Nepomuckého. V letech 1924–1928 studoval kreslení a matematiku na místním Učitelském ústavu a v letech 1933-1935 ještě 4 semestry na Vysoké škole pedagogické v Praze. Pedagogickou dráhu začal v roce 1928 jako učitel matematiky, kreslení a pravopisu na škole v Českých Velenicích. V Českých Velenicích se Valter setkal s Josefem Bartuškou, a ten jej v roce 1931 přivedl do avantgardní jihočeské umělecké skupiny Linie . Tady Valter brzy upoutal svojí uměleckou nekonvenčností, stal se členem Linie, přispíval k činnosti skupiny jako malíř, grafik, kolážista a fotograf. V roce 1938 se musel Valter z Němci obsazeného pohraničí odstěhovat, přešel do školy v Mladé Vožici a odtud pak v roce 1940 do Tábora. V roce 1939 se skupina Linie rozpadla pro vzájemné názorové rozpory a v důsledku německé okupace, a Valter byl přijat do Sdružení jihočeských výtvarníků. Po třech letech působení na místních školách byl jako člen odbojové skupiny Březen německými okupanty zatčen a uvězněn, nejprve ve věznicích gestapa v Táboře a Kladně, pak internován až do konce války v koncentračních táborech v Terezíně a Buchenwaldu. V Buchenwaldu se setkal i s vězněnými malíři Emilem Fillou a Josefem Čapkem. Sám pracoval na bloku, kde se chovala laboratorní zvířata, a mohl zde kreslit a malovat. Za okupace bylo sedm členů skupiny postupně zatčeno, a tři z nich zavražděni. Valter věznění přežil, a po návratu domů dále vyučoval na různých táborských školách , a 12 let působil jako pedagog v táborské Lidové škole umění . Po únoru 1948, i v pozdějších dobách, jeho názorové střety jak s politickými funkcionáři, ...

Karel Václavík (3)

PhDr., CSc., autor slovníku cizích slov.

Karel Vaca (3)

Karel Vaca byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf a kostýmní výtvarník. Karel Vaca studoval v Praze užitou a reklamní grafiku, nejprve roku 1937 v Ateliéru Rotter a pak roku 1938 v Rotterově škole užitého umění. V letech 1945–1950 vystudoval v Praze Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Emila Filly Po skončení studia krátce pracoval v textilní firmě v Prostějově jako podnikový výtvarník a reklamní grafik, ale ještě roku 1950 se stal umělcem ve svobodném povolání. Jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval s Divadlem satiry a Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a dalšími scénami. Vedle práce pro divadlo se věnoval malířství, užité grafice a knižním ilustracím . Byl také autorem 341 divadelních a filmových plakátů. Ve své malířské tvorbě zobrazoval stylizované postavy žen, věnoval se zátiší a krajinám, které byly abstrahovány až přecházely do barevných polí. Byl členem skupiny Trasa. Zúčastnil se více než 260 kolektivních výstav po celém světě.

Karel Tušek (2)

Narozen 9.11. 1909 v Brandýse nad Labem, zemřel 3.5. 1992. Hudebník a hudební publicista.

Karel Trázník (2)

Dr. Ing. Karel Trázník je český publicista, novinář, přírodovědec, zemědělský a lesnický inženýr.

Karel Synek (4)

Narozen 1942 v Praze. Strojní ing., diplomat v Německu, malíř, fotograf a spisovatel.

Karel Štech (5)

Karel Štěch byl český malíř, ilustrátor a grafik, známý díky svým dřevorytům. Studoval na Umělecko-průmyslové škole u Zdeňka Kratochvíla a na Akademii výtvarných umění v Praze u T. F. Šimona. Věnoval se krajinomalbě a tvořil díla se silným sociálním vyzněním. Byl členem uskupení SČUG Hollar , Sdružení jihočeských výtvarníků , Svaz československých výtvarných umělců , Svaz českých výtvarných umělců . Za své dílo byl oceněn několikrát, mj. Řádem práce a čestným titulem národní umělec . Je pohřben na hřbitově v Mladém.

Karel Srnka Jelínek (4)

Autor dobrodružné literatury pro mládež.

Karel Souček (2)

Narozen 26.9.1915 v Kročehlavech , zemřel 26.11.1982 v Kladně. Akademický malíř, ilustrátor, grafik a pedagog.

Karel Šonka (3)

Narozen 26.4.1957 v Praze. Prof., MUDr., DrSc., docent, neurolog, specialista na klinickou elektroencefalografii a poruchy spánku.

Karel Šmíd (4)

Karel Šmíd byl český malíř, kreslíř, karikaturista a výtvarný pedagog a také textař a hudební skladatel. Karel Šmíd pocházel z české podnikatelské rodiny, která po vzniku Československa přesídlila do Čech. Roku 1932 maturoval na malostranské reálce v Praze- Roku 1938 ukončil studium na Českém vysokém učení technickém v Praze . Roku 1945 byl přijat do Syndikátu výtvarných umělců, roku 1946 do Jednoty umělců výtvarných v Praze, roku 1950 se stal členem SČSVU. Roku 1946 vstoupil do komunistické strany a zůstal jejím angažovaným členem až do smrti. Do roku 1955 vyučoval kreslení na různých středních školách ve Spišské Nové Vsi a v Praze. Roku 1959 se stal odborným asistentem Pedagogického institutu v Praze, Od roku 1964 se na pozvání Cyrila Boudy stal členem katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a předsedou komise SČSVU pro výtvarnou výchovu. Roku 1968 byl na pedagogické fakultě jmenován docentem kresby a vyučoval kreslení v Praze a v Brandýse nad Labem. Roku 1973 se stal komisařem galerie Čs. spisovatel v Praze, vedl dramaturgii výstav současných umělců, psal úvody do jejich katalogů a výstavy také uváděl. Zemřel v Praze, pohřben je ve Čkyni. Karel Šmíd byl bystrý pozorovatel a vždy angažovaný glosátor současnosti. Ve výtvarné sféře se projevoval především jako bytostný kreslíř, ilustrátor a karikaturista s lapidární lineární kresbou. Stylově zůstal poněkud závislý na svých vzorech Františku Bidlovi, Antonínu Pelcovi a především na Adolfu Hoffmeisterovi. Po 2. světové válce začal ilustracemi do týdeníku My, pak do časopisu Těsnopisné rozhledy , do Čtení pod lavici , angažované karikatury publikoval občas v týdeníku Tvorba a od roku 1978 až do smrti pravidelně v týdeníku Svět v obrazech. Zúčastnil se mnoha kolektivních výstav a měl i řadu výstav sa...

Karel Slavíček (3)

Karel Slavíček byl katolický kněz, jezuita, misionář v Číně, matematik, astronom, hudebník a první český, resp. moravský sinolog. Karel Slavíček se narodil v domě U Slunce na jimramovském náměstí 24. prosince 1678. Po studiu na brněnském gymnáziu absolvoval dva roky bohosloví a studoval tři roky na Filosofické fakultě Olomoucké univerzity. Čtyři roky zde zůstal jako pedagog a poté odešel do Prahy, kde se věnoval další čtyři roky studiu teologie. Jeho koníčkem se stala matematika a astronomie. Jako student také sestavil podrobný plán Prahy. Po studiích působil dva roky jako kněz v Jičíně a pak se stal profesorem matematiky na gymnáziu ve Vratislavi. Roku 1710 byl profesorem hebrejštiny a matematiky na katolické univerzitě v Olomouci, kde dosáhl kromě jiného doktorátu filosofie a složil řádové sliby jezuitského řádu. Odtud odešel do Brna, kde požádal roku 1714 o vyslání na misijní cestu. V létě 1715 se vydal do Lisabonu. Tam se spolu s jezuity bavorským Ignacem Köglerem a portugalským Ondřejem Pereyrou v březnu 1716 nalodili na loď do Číny a po půlroční plavbě se dostali do Macaa. Cestu si krátil studiem čínštiny. V Číně pak Slavíček strávil zbytek života. Kromě odborných prací z oboru astronomie napsal i pojednání o čínské hudbě. Stal se autorem prvního plánu Pekingu. Pro svou zdatnost v přírodních vědách se stal oblíbencem císaře. Karel Slavíček zemřel v Pekingu 24. srpna 1735 a je pochován pod dodnes zachovalým náhrobkem s čínským nápisem na hřbitově poblíž městského paláce.

Karel Šedivý (3)

Autor prací o kulturistice a posilování.

Karel Schmeidler (2)

Narozen 27. 2. 1951 v Ivančicích, zemřel 9. 11. 2021. Doc. Ing. arch. PhDr., CSc., vysokoškolský pedagog, vědec, publicista a výzkumný pracovník v oblasti architektury, urbanismu, sociologie města a dopravy.

Karel Scheinpflug (2)

Narozen 28.8.1899 ve Slaném, zemřel 15.12.1987 v Praze. JUDr., práce z oboru, autor vzpomínek na K. Čapka.

Karel Řežábek (3)

Narozen 21. 1. 1968 ve Dvoře Králové nad Labem. Pastor Křesťanského společenství Plzeň, náboženské práce, též hudebník.

Karel Rejsek (2)

Narozen 20.9.1914 v Úpici, zemřel 11.5.1987. MUDr., DrSc., profesor patologie vnitřních nemocí na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Karel Průcha (4)

Narozen 3.4.1908 v Klatovech, zemřel 22. července 1991. PhDr., středoškolský učitel, skautský vůdce a redaktor skautského časopisu.

Karel Pinc (2)

Narozen 7.10.1906 v Křenovicích, zemřel 11.3.1982 v Praze. Učitel, práce z oboru včelařství, pověsti.

Karel Pichl (4)

Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949 – 1953 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze historii. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959 – 1965 a 1968 – 1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem Pražské jaro 1968 pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970 – 1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990 – 1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády , z toho první tři roky ve funkci ředitele Památníku odboje. V letech 1995 – 1997 působil jako konzultant Kanceláře prezidenta republiky. Byl předsedou redakční rady v časopisech Dějiny a současnost a Historie a vojenství (1990 –...

Karel Petráček (4)

Karel PETRÁČEK - český arabista, semitista, islamista a afrikanista a překladatel arabské a africké poezie jak středověké, tak i moderní a autor celé řady vědeckých prací z oblasti filologie se narodil 6. 2. 1926 v Praze, kde také 1. 7. 1987 zemřel. V letech 1945 – 1950 studoval arabštinu, perskou a tureckou literaturu a egyptologii na UK, kde také v následujícím období působil jako pedagog a získal postupně tituly PhDr, CSc., v r.1980 byl jmenován řádným profesorem semitské filologie. V letech 1968 – 1974 vedl katedru věd o zemích Asie a Afriky, působil v redakčních radách časopisů Archív orientální a Nový Orient. Jeho působení na UK bylo neobyčejně plodné, zanechal za sebou řadu vědeckých prací a několik generací studentů různých směrů filologie. Vědecké zájmy jeho samého byly velmi rozsáhlé, mimo ně se však intenzivně věnoval oblasti arabské literatury, zpracoval dějiny arabské literatury, systematicky překládal klasickou i moderní arabskou poezii, středověkou lidovou literaturu i literaturu moderní.

Karel Paťha (5)

Karel Paťha byl český překladatel, autor povídek a odborné literatury z oblasti účetnictví. Jeho rodiče vlastnili v Kuňovicích zájezdní hostinec tzv. Kuňovku. Jeho bratranec byl malíř Josef Krčil. Vystudoval gymnázium v Benešově a v letech 1935–1939 Vysokou školu obchodní v Praze obor hospodářské právo. Za druhé světové války pracoval jako zemědělský revizor. Do roku 1951 pracoval jako referent Úřadu předsednictva vlády pro účetnictví komunálních podniků v celé republice. V roce 1951 v rámci přesunu 77 500 administrativních pracovníků do výroby byl přeložen jako dělník do dolů do Ostravy a poté do ČKD Sokolovo. Po r. 1955 nastoupil jako účetní na ministerstvo zdravotnictví a v r. 1958 nastoupil do firmy SPOFA. Překládal hlavně z rumunštiny a z italštiny. Dále pak z francouzštiny, němčiny, maďarštiny, latiny. Překládal hlavně divadelní hry. Dále psal eseje prózu a povídky, které vycházely novinách a časopisech.

Karel Pala (3)

Narozen 15. 6. 1939 ve Zlíně, zemřel 15. 2. 2023. Prof. PhDr., CSc., jazykovědec, informatik a vysokoškolský pedagog, věnoval se počítačovému zpracování přirozeného jazyka a bohemistice, se zaměřením na komputační lingvistiku.

Karel Nešvera (1)

Karel Nešvera je bývalý český fotbalista, který nastupoval jako útočník a záložník. Začínal v Rozdělově. V československé lize hrál za SONP Kladno. Nastoupil v 68 ligových utkáních a dal 8 ligových gólů.

Karel Neset (4)

Narozen 11. 6. 1907 v Zábřehu na Moravě, zemřel 6. 10. 1993 v Ostravě. Univ. prof. Ing., DrSc., vysokoškolský pedagog, práce z důlního měřictví.

Karel Musil (3)

Karel Musil je bývalý český fotbalista. V československé lize hrál za TJ Dynamo České Budějovice. Nastoupil v 1 ligovém utkání.

Karel Müller (4)

Narozen 12.12.1899 v Praze, zemřel 16.5.1977 v Praze. Malíř, středoškolský profesor.

Karel Meister (4)

Narozen 21. 2. 1943 v Horní Bříze. Fotograf a herec.

Karel Marysko (3)

Karel Marysko byl český spisovatel a hudebník. Jeho otec byl houslistou orchestru Záhřebské opery, takže dětství strávil v Chorvatsku. Později otec získal post kapelníka v Nymburku, kde Marysko poznal mladého Bohumila Hrabala, s nímž ho pak pojilo celoživotní přátelství. V letech 1929–1936 studoval pražskou konzervatoř, obor violoncello a klavír. V letech 1940–1943 působil jako učitel na hudební škole v Čáslavi. V období 1939–1946 se vrátil na konzervatoř a vystudoval violoncello u profesora Ladislava Zelenky. Za války působil jako cellista v orchestru Národního divadla, na konci války byl totálně nasazen v továrně na léky. Hudbu učil na Kubě a v Norsku , tam hrál rovněž v Městském orchestru ve Stavangeru. Po návratu z Norska šel do důchodu, dále však hrál v orchestru Smetanova divadla v Praze, v promenádním orchestru ve Františkových Lázních a v pražském motolském a nymburském krematoriu. Během studií v Nymburku se spolu s Hrabalem přihlásili k surrealismu a posléze založili vlastní směr, který nazvali neopoetismus. Maryskovy básně z tohoto období vyšly roku 1970 pod názvem Poetický zápisník, což je jediná kniha, která mu za života vyšla oficiálně. Verše psal ale i později, nazýval je „veršelíny“. Ty vyšly až v letech devadesátých a zejména pak v sebraných spisech, které uspořádalo nakladatelství Pražská imaginace ve 12 svazcích. Obsahují krom poezie i prózy ve stylu neorealismu, detektivní příběhy, parafráze operních libret a velmi rozsáhlou korespondenci s Bohumilem Hrabalem. NK ČR uvádí tato díla Karla Marysky:

Karel Lažnovský (5)

Karel Lažnovský byl novinářem, redaktorem a politickým publicistou. Na přelomu dvacátých a třicátých let byl aktivním komunistou, až do roku 1933 psal pro Rudé právo. Poté psal pro deník České slovo. V období Protektorátu patřil do skupiny aktivistických novinářů vytrvale podporujících okupační moc. Byl otráven členy demokratického odboje během tzv. chlebíčkové aféry, podle závěrů pitvy zemřel na břišní tyfus. Atentát byl proveden z popudu tehdejšího premiéra Aloise Eliáše.

Karel Lankaš (2)

Narozen 8. 9. 1930 v Hradci Králové, zemřel 11. 10. 2009 ve Šluknově. Lesník, publicista z oboru loveckého střelectví, spoluautor mysliveckých učebnic a odborných monografií.

Karel Květ (2)

Narozen 18.7.1898 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 3.8.1981 v Praze. Ing., docent elektrotechniky, práce z oboru.

Karel Krška (3)

Narozen 27.11.1938 v Brně. RNDr., CSc., geograf a meteorolog, práce z oboru, fejetony.

Karel Křivský (1)

Narozen 17. 7. 1927 ve Žlebech u Čáslavi, zemřel 8. 1. 2012. Ing., zemědělsko-zahradnický odborník a šlechtitel zahradnických rostlin. Autor publikací o šlechtění zelí.

Karel Kreibich (3)

Karl Kreibich byl československý politik německé národnosti, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR, později za KSČ. Vyrůstal v německé, socialisticky orientované rodině, vystudoval vyšší obchodní školu a působil jako úředník spořitelny. Od roku 1902 byl členem rakouské sociální demokracie a redaktorem jejího stranického tisku. Od roku 1911 byl šéfredaktorem novin Vorwärts, které byly vydávány v Liberci a které během první světové války měly protiválečnou orientaci. Bezprostředně po vzniku Československa vystupoval proti státu z nacionalistických pozic, kdy např. 28. prosince 1918 na shromáždění zástupců německého území pravil: „Měli bychom váhat bojovat o své právo ve státě, který teprve včera byl utvořen a jenž nemá jiného podkladu než bodáky vítězné Dohody? Měli bychom se bát v době, kdy vše je zachváceno nepokojem, kvasem a převratem? I kdyby rozhodnutí mírové konference vyznělo proti nám, ani pak není naše věc ztracena.“ V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění za německé sociální demokraty. Během roku 1921 přešel do nově vzniklé KSČ. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925. Podle údajů k roku 1925 byl profesí novinářem v Praze-Žižkově. Počátkem 20. let 20. století patřil v rámci německé sociální demokracie k radikální levicové skupině, která odmítala záměr vstoupit do vlády. Kritizovala také opatrný kurz, který vyznával Bohumír Šmeral. Patřil mezi zakládající členy KSČ. Naopak v roce 1924 byl Kreibich kritizován na 5. kongresu Komunistické internacionály z levicových pozic jako centrista. V letech 1927–1933 žil v Moskvě jako redaktor německé mutace časopisu Komunistická Internacionála. Pak se vrátil do Československa, kde byl v letech 1934–1938 šéfredaktorem německého komunistického deníku Rote Fahne a vydal studii Šedesát let dělnického hnutí. ...

Karel Král (3)

Narozen 1913 v Chrudimi. JUDr., právnická literatura.

Karel Koželuh (2)

Karel Koželuh byl československý všestranný sportovec. Československo reprezentoval v tenise, ledním hokeji a oblékl též fotbalový reprezentační dres. Od roku 2006 je členem Mezinárodní tenisové síně slávy. Koželuh hrál fotbal za Spartu Praha již za první světové války, klubů vystřídal za svou fotbalovou kariéru několik. Ve 46 zápasech za Spartu vstřelil 34 branek. Roku 1917 byl členem rakouského národního fotbalového týmu. V roce 1923 si připsal také dva starty za československou fotbalovou reprezentaci a vstřelil jeden gól. Ve stejném roce již reprezentoval i na mistrovství Evropy v ledním hokeji, kde se dočkal třetího místa. Na zisku hokejového titulu mistra Evropy se pak podílel o dva roky později gólem, kterým rozhodl klíčový zápas se Švýcary. Při sedmi reprezentačních startech v hokejové reprezentaci to byl jeho jediný úspěšný střelecký zápis. V hokejové reprezentaci nastupoval v obraně s Káďou. Dále již ovšem na takto vysoké úrovni nemohl v těchto kolektivních sportech pokračovat. Mezinárodní federace ledního hokeje totiž stanovila pravidlo, podle něhož se mezinárodních mistrovských hokejových turnajů nemohli účastnit sportovci, kteří byli v jiném sportu profesionály. Koželuh byl však již v té době profesionální tenista. V roce 1925 se stal profesionálním mistrem světa a o sedm let později vyhrál Evropskou profesionální soutěž. Podobné tituly získával dále na mezinárodních mistrovstvích ve Francii a v USA . Souběžně již také trénoval hráče v klubu I. ČLTK Praha. V letech 1947 až 1949 byl nehrajícím kapitánem československého daviscupového týmu. Profesionální mistr světa 1925 a 1930 a třikrát nejlepším profesionálním tenistou USA 1929, 1932 a 1937. Syn pekařského pomocníka Josefa Koželuha a jeho ženy Marie. Měl šest bratrů a sestru. Všichni vyrostli na tenisových dvorcích LTC Praha, kde byl Josef Koželuh správcem a kde si bratři přivydělávali jako sběrači míčků. Bratr Jan se stal te...

Karel Kovář (2)

Narozen 11. 9. 1996 v Pardubicích. Karel Kovář, známý jako Kovy, je český youtuber, vloger a moderátor. Oceněn jako Bloger roku 2016 a Video bloger roku 2017.

Karel Koukal (1)

Karel Kolman (5)

Narozen 26.8.1892 v Zahrádkách u Jindřichova Hradce, zemřel 28.3.1962 v Trhovém Štěpánově u Vlašimi; spisovatel, člen a kazatel Jednoty českobratrské , vychovatel v sociálním ústavu ve Waiern , propagátor abstinenčního spolku Modrý kříž na Slovensku, učitel v Nové Bani, Žirovnici, v Trhovém Štěpánově , zakladatel sboru a kazatel Jednoty českobratrské v Trhovém Štěpánově , kronikář Trhového Štěpánova, ředitel Biblického ústavu v Kutné Hoře .

Karel Koč (2)

Narozen 10.11.1919. Ing., docent pro obor zemědělských strojů, práce v oboru.

Karel Kněnický (3)

Narozen 30.3.1908 v Praze. Docent, vedoucí katedry lehké atletiky na fakultě tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Karel Kludský (2)

Narozen 3. 6. 1891 v Temešváru , zemřel 29. 11. 1967. Majitel a ředitel cirkusu, drezér koní, syn Karla Kludského .

Karel Klimeš (3)

Autor publikace o pěstování užitkových rostlin.

Karel Kašpar (5)

J. Em. Karel kardinál Kašpar byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký a 32. arcibiskup pražský . Kardinálem se stal 16. prosince 1935. Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové, pokřtěn jako Karel Julius ; v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem . V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze. Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johan...

Karel Kadlec (3)

Narozen 11.1.1865 v Přehořově u Soběslavi, zemřel 4.12.1928 v Praze. JUDr., profesor slovanského práva na právnické fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru, překladatel z chorvatštiny a francouzštiny.

Karel Jiřík (1)

Autor atlasu zvěře.

Karel Jiřík (5)

Karel Jiřík byl český historik a archivář, dlouholetý pracovník a ředitel Archivu města Ostravy. Zabýval se především regionální historií Ostravska, pod jeho vedením byly zpracovány obsáhlé Dějiny Ostravy. Karel Jiřík se narodil v Janovicích nad Úhlavou. Po maturitě na klatovském reálném gymnáziu v roce 1950 odešel studovat historii a archivnictví na na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po ukončení studia v roce 1955 nastoupil jako odborný referent pro archivy národních výborů a Státní archiv pražského kraje na archivní oddělení Krajské správy ministerstva vnitra v Praze. Za jeho vedení se okresní archivy bývalého Pražského kraje brzy dostaly mezi nejlepší v tehdejší ČSR a některé z nich vydaly první tištěné průvodce po svých fondech a sbírkách . Inicioval rovněž založení Středočeského sborníku historického a podnítil také vydání dvou svazků Historicko-vlastivědné bibliografie a sborníku Z dějin dělnického hnutí na Kladensku, na jehož přípravě se podílel s ředitelem Okresního archivu v Kladně. V roce 1961 přišel do Ostravy, když využil nabídky stanout v čele tamního městského archivu, jenž se krátce před jeho příchodem přesunul z Nové radnice do objektu bývalé radnice v Přívoze. Zde jej čekaly rozsáhlé organizační a archivní úlohy související se soustřeďováním archivního materiálu a doplňováním archivní knihovny. V roce 1962 se musel ujmout navíc ještě funkce městského kronikáře a zpracovat zápisy za rok 1962 a zčásti též za rok 1963. Za nedílnou součást své profese vnímal pokládal využívání a zpracování archiválií pro vlastní vědeckou práci. Obdobně jako v předchozím působišti v Praze prosadil vydávání historického sborníku k dějinám a rozvoji města, který nazval Ostrava. Jeho první svazek vyšel v roce 1963. V roce 1965 v rámci oslav 20. výročí osvobození Ostravy zpracoval a zredigoval tematickou publika...

Karel Jech (5)

Karel Jech byl český historik a novinář, znalec vývoje českého venkova. Byl synem učitele a vyrůstal v prostředí středočeského venkova, což mu později umožnilo autentický náhled na jeho proměnu. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí vstoupil do Českého svazu mládeže i KSČ. Studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, promoval však na Fakultě společenských věd VŠPHV. Během studií působil jako redaktor časopisu Předvoj a představitel studentských organizací. Vědeckou aspiranturu absolvoval na moskevské Lomonosově univerzitě. Pobyt v Sovětském svazu jej zbavil mnoha iluzí, přesto po návratu nastoupil na katedru dějin KSČ Vysoké školy politické ÚV KSČ a roku 1962 se stal jejím vedoucím. V roce 1963 byl povolán do tzv. barnabitské komise, prošetřující procesy z 50. let. Protože se začal stavět kriticky k politice špiček KSČ, musel odejít na nově zřízenou Vysokou školu ekonomickou. Pro své sympatiel k reformnímu proudu československé historiografie byl pak po sovětské okupaci nucen opustit školu i stranu a stal se zaměstnancem Státního výzkumného ústavu ekonomiky ve spotřebním průmyslu. Zároveň udržoval styky s bývalými kolegy a podílel se na přípravě samizdatových Historických studií. Po roce 1989 pomáhal vybudovat obor soudobých dějin v Československu a stal se prvním předsedou vědecké rady Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Často spolupracoval se svým přítelem Karlem Kaplanem. Věnoval se hospodářským a sociálním dějinám, přičemž stěžejním tématem celé jeho vědecké dráhy byly dějiny českého venkova po druhé světové válce, zejména proces kolektivizace. Vývoj jeho studií přitom odráží jeho osobní vývoj v proměňující se společenské a politické realitě. Nutno zmínit též jeho organizační zásluhy na půdě ÚSD a spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR. V roce 2007 obdržel Cenu Antonína Švehly Nadačního fondu angažovaných nestraníků za svůj přínos českému rolnictví....

Karel Jan Štolc (2)

Náš přední a ve světě uznávaný odborník na problematiku pěstování bonsají.

Karel Hrubý (3)

Narozen 30.9.1910 v Praze, zemřel 10.12.1962 . RNDr., profesor všeobecné genetiky, práce v oboru.

Karel Hrubec (2)

Autor populárněnaučné publikace o rychlosti.

Karel Hostaš (3)

Narozen 11.3.1854 v Poleni u Klatov, zemřel 22.6.1934 v Klatovech. JUDr., vlastivědný pracovník, archeolog, regionální historik jihozápadních Čech, práce z oboru.

Karel Hikl (5)

Narozen 3.11.1886 ve Vídni, zemřel 30.5.1968 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, literární historik zabývající se převážně obrozením, kritik a editor.

Karel Hermann (4)

Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.

Karel Heřman (5)

Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.

Karel Hašek (1)

Narozen 1890, zemřel 1949. Voják, brigádní generál, autor spisu o protiletadlové obraně.