Všichni Autoři a témata

Václav Najbrt (5)

Básník a prozaik. Profesor Československé akademie obchodní v Praze a lektor ruského jazyka při Karlově univerzitě. Ředitel školy, obchodní akademie Ústředního svazu obchodu v Přerově. V rakousko-uherské armádě vojín 10. pěšího pluku. Za první světové války zajat 10. 7. 1916, Hulevič. Přihlášení do legií: 25. 9. 1916, Berezovka. Do čs. legie v Rusku zařazen 21. 7. 1917, záložní pluk, vojín. Konec v legiích 14. 2. 1920, poslední útvar: vojenská správa, poslední hodnost: poručík. Demobilizován. Za nacistické okupace poprvé zatčen v akci Albrecht der Erste jako rukojmí v Uherském Hradišti, odtud převezen do Brna, kde byl vězněn na Špilberku do 16. listopadu 1939. Znovu zatčen 30. listopadu 1939 pro činnost v odbojové organizaci Obrana národa. Vězněn v Uherském Hradišti, v Brně v Sušilových a Kounicových kolejích, poté převezen do Vratislavi, odtud do Berlína-Alt Moabitu. K trestu smrti odsouzen 9. června 1942. Zemřel pět dnů před popravou. Publikoval knihy o ruských legiích: - Berezovka. Praha 1924. - Rozlet a rozlom sibiřského bratrstva. Brno 1936. - Zabajkalské verše. Brno, Moravský legionář 1938. Vlastní tvorba: - Zapomnít chtějí země i obloha. Sbírka veršů. Praha 1932. - Zlaté kapradí. Uherské Hradiště 1933. Znal výborně rusky, je autorem řady učebnic: - Cvičebnice ruského jazyka. Díl I, Uherské Hradiště 1946. - Cvičebnice ruského jazyka pro obchodní akademie a školy střední. Díl 1, Uherské Hradiště, A. Kiesswetter 1936 . - Ruská obchodní korespondence. - Stručné dějiny ruské literatury. Praha, vlastním nákladem 1925. - Rusko-český slovník. Uherské Hradiště , A, Kiesswetter 1938. Překládal z ruštiny: např. Puškinovu Kapitánskou dcerku nebo Krylovovy Bajky. Jeho jméno se nachází na pamětní desce ve vestibulu ekonomické školy v Uherském Hradišti a na pamětní desce v obchodní akademii v Přerově. - Dne 25. 10. 2019 byl u příležitosti oslav 100. výročí založení Obchodní akademie v Uherském Hradišti slavnostně odhalen Kámen zmizeléh...

Václav Müller (4)

Václav se Müller se narodil ve Velkém Boru, kde také prožil dětství. Jeho literární počátky spadají do období studia na českém gymnáziu v Prachaticích. Po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu University Karlovy v Praze, kde v letech 1929-1934 studoval češtinu a francouzštinu. Byl také výtvarně nadaný, o čemž svědčí jeho kresby a malby ve druhé pamětní knize Velkého a Malého Boru. Po ukončení studia působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Roudnici nad Labem a v Telči. V době německé okupace byl z politických důvodů v letech 1941-1942 vězněn v Jihlavě. Od roku 1945 vyučoval na gymnáziu a jeho následnických školách v Příbrami, kde v roce 1984 zemřel. Náměty k literární tvorbě čerpal většinou z rodného kraje. Jeho první knihou byl "Svlačec kolem stébla" , následovaný románem "Brázda přes kamení" a sbírkou deseti povídek "Smutná ves" . Po dvanácti pohádkách "Kapičky silačky" a románu "Řešeto času" vyšel knižně až v roce 1969 soubor tří próz "Soukromá hájemství", v roce 1974 pak sbírka "Šílení střelci". Jeho posledním knižně vydaným dílem je románová kronika "Hledači jistot" . Václav Müller publikoval rovněž řadu povídek, článků, recenzí a kritik v mnoha novinách a časopisech.

Václav Melichar (4)

Narozen 1924. PhDr., CSc., historik a politolog, autor publikací o dějinách socialistické soustavy, spoluautor dějin Polska, pracovník Československo-sovětského institutu.

Václav Melichar (5)

Narozen 8.9.1885 v Domašíně u Dobrušky, zemřel 26.1.1973 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, publikace o T.G.Masarykovi a o slovanství.

Václav Matěj Kramerius (5)

Václav Matěj Kramerius byl český spisovatel, nakladatel, dramatik, žurnalista a novinář, zakladatel novodobé české žurnalistiky. Narodil se v římsko-katolické měšťanské rodině v Klatovech. Pokřtěn byl jako Matěj Valentin, jméno Václav přijal později z důvodů vlasteneckých. Své příjmení psal většinou bratrským pravopisem jako Kraméryus. Studoval na jesuitském gymnasiu v Klatovech, poté v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě filosofii a v letech 1778–1780 práva; k jeho pedagogům patřili Ignác Cornova či Stanislav Vydra. Během studií získal prostřednictvím Josefa Dobrovského práci u Jana Norberta z Neuberka, jemuž katalogizoval knihovnu. Přitom pro Neuberka pořizoval opisy starých rukopisů, i jinak pracoval se staročeskými díly. Dále prováděl korektury textů pro řadu českých osvícenců. Pravděpodobně tato práce iniciovala jeho vydavatelskou činnost, naučil se redakčním a vydavatelským pracím nutným pro vydávání knih a získal celou řadu užitečných známostí. Krátce působil jako učitel češtiny, a poté pracoval od roku 1786 pro Schönfeldské císařské královské poštovské Noviny, čímž získal značnou popularitu a zkušenosti. V květnu 1791 se oženil s dcerou majitele Johanna Ferdinanda Schönfelda. Od 1. července 1789 začal vydávat vlastní noviny pod názvem Pražské poštovské noviny, roku 1791 byly přejmenovány na Krameriusovy c.k. vlastenecké Noviny. Tyto noviny se staly velmi oblíbenými ve středních a nižších společenských vrstvách, ale trpěly stálým finančním nedostatkem. Kramerius k nim začal vydávat různé drobné spisky; roku 1795 koupil knihtiskárnu a získal tak bázi potřebnou k efektivnímu nakladatelskému podnikání. Byly založeny roku 1789. Krameriovy c.k. vlastenecké noviny se zaměřovaly hlavně na osvětu prostého lidu, národní emancipaci, sociálně-hygienické uvědomění a odstraňování lidových pověr. Mezi jejich hlavní rubriky patřily úřední vyhlášky, oznámení, vojenské zahraniční i domácí zprávy, novinky z lite...

Václav Maria Havel (2)

Václav Maria Havel byl pražský stavební podnikatel, příslušník vlivné velkoměšťanské a intelektuálské rodiny Havlových. Postavil mimo jiné vilovou čtvrť na Barrandově spolu s velkým společenským areálem Barrandovské terasy a studentské tábory Řadov a Kouty. Jeho otec Vácslav Havel postavil kromě jiného pražský palác Lucerna, jeho bratr Miloš Havel založil Filmové továrny AB na Barrandově. Byl spřátelený s T. G. Masarykem a byl prezidentem pražského Rotary klubu. Spolu s T. G. Masarykem založil v roce 1921 v Československu organizaci YMCA, jíž se stal prvním prezidentem. Po znárodnění veškerých podniků rodiny Havlových v roce 1948 se stal úředníkem. Václav Maria Havel byl otcem spisovatele, dramatika, prezidenta a politika Václava Havla a vědce Ivana M. Havla. Jeho tchánem se stal československý diplomat Hugo Vavrečka.

Václav Macháček (4)

Narozen 28.6.1940. RNDr., DrSc., chemik. Práce z oboru výživa rostlin.

Václav Macek (5)

Prof. Václav Macek, CsC , je profesorom na Vysokej škole múzických umení v Bratislave. Absolvoval štúdium filmovej a divadelnej vedy na Karlovej univerzite v Prahe , v druhej polovici 80. rokov bol vedúcim vedeckého tímu spracovávajúceho rôzne aspekty vývoja slovenského filmu . Je autorom kníh Elo Havetta , K dejinám slovenského dokumentárneho filmu , Dušan Hanák , Dejiny slovenskej kinematografie a Štefan Uher 1930-1993 . Od roku 1993 je vedúcim kadedry filmovej vedy a multimédií na Filmovej a televíznej fakulte VŠMU. Jeho najnovšou publikáciou je monografia venovaná životu a dielu významného slov. režiséra Ján Kadár . Venuje sa aj reflexii fotograficej tvorby, okrem monografií o diele generácie roku 1960 publikoval tiež knihy o vývoji fotografického média: Slovenská imaginatívna fotografia 1925-1997 , Slovenská fotografia 1925-200 a bol editorom publikácie Bratislava zadným vchodom .

Václav Kubica (2)

Narozen 20.5.1926 v Praze. Muzikolog, hudebník, publikace o arabské hudbě.

Václav Krejčí (2)

Narozen 15.9.1971 v Chrudimi. Vystudoval VŠ obor francouzština/čeština, instruktor aerobiku a dalších stylů aerobního charakteru, lektor powerjógy. Instruktor powerjógy a jógy, jehož zájem o jógu je založen na svobodě a neomezenosti. Má rád powerjógu, hathajógu a jógovou terapii, a kdyby nemusel používat rozlišovací slovíčka před nebo za slovem jóga, byl by nejraději. Sportovní kariéru začal v roce 1993, kdy se stal mistrem republiky ve sportovním aerobiku. V roce 2003 otevřel jógové centrum...

Václav Kraus (5)

Nakladatel, autor dobrodružných knihy pro děti, činný okolo roku 1922.

Václav Koudelka (4)

Překladatel z angličtiny a němčiny.

Václav Korda (2)

Generál Václav Korda byl československý civilní a vojenský pilot. Ve 30. letech 20. století létal u československých aerolinií a za druhé světové války byl příslušníkem 311. čs. bombardovací perutě britského královského letectva. Účastnil se 41 náletů na cíle v Německu a okupované Evropě. V roce 1941 se mu podařil zásah německého těžkého křižníku Prinz Eugen, za což byl oceněn vysokým britským vyznamenáním Distinguished Flying Cross . Václav Korda se narodil 3. dubna 1907 jako druhé dítě do rodiny obecního strážníka v Poděbradech Josefa Kordy a jeho ženy Marie. Roku 1926 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově a dne 15. června 1926 nastoupil k 32. stíhací letce leteckého pluku 1 v Praze-Kbelích. Od září 1929 sloužil u leteckého pluku 4 v Hradci Králové a následně byl od března 1930 do března 1931 příslušníkem Vojenského leteckého ústavu studijního . V březnu 1931 odešel do zálohy a nastoupil jako pilot k Československé letecké společnosti, kde pracoval až do roku 1939. ČLS tehdy provozovala velmi moderní dopravní letouny Douglas DC-2 a Douglas DC-3. Jeho první manželkou se stala Libuše Polak , která se narodila v USA a měla americké občanství. Spolu měli syna Václava . Po německé okupaci Československa v březnu 1939 se Václav Korda rozhodl odejít do exilu. V červnu 1939 uprchl do Polska, kde se připojil ke vznikajícím československým jednotkám a dne 21. srpna 1939 odplul posledním vojenským transportem do Francie. Václav Korda vstoupil do francouzského letectva a byl odeslán k výcviku do města Pau v Pyrenejích. Výcvik zahájil na dvouplošníku Potez 25 a následně přešel na dvoumotorový cvičný letoun Potez 568. Do bitvy o Francii tak nijak nezasáhl a v červnu 1940 byl evakuován do Velké Británie. Dne 24. července 1940 byl Václav Korda přijat do Britsk...

Václav Kolesa (4)

Regionální publicista, nakladatel, specializuje se na historii protifašistického odboje na Moravě a vojensko-politické dějiny.

Václav Kolář (3)

Narozen roku 8. 5. 1946 v Lokti, zemřel 15. 4. 2017 v Prostějově. Středoškolský učitel a ředitel středních škol. Též regionální politik, publicista.

Václav Kleisner (5)

Publikace z oboru účetnictví.

Václav Karel Krofta (5)

* 4. 7. 1896 – † 3. 11. 1974, český básník a prozaik, kulturní historik. Jeho romány zachycují rozvoj dělnického života v Praze.

Václav Kamelský (2)

Narozen 30.5.1914, zemřel 30.7.1972. Učebnice z oboru literatury a estetiky.

Václav Kác (4)

Narozen 28.10.1897 v Brně, zemřel 30.8.1975 v Praze. Doc., ing., dr., pracovník Vysoké školy zemědělské v Praze. Práce v oboru ovocnářství.

Václav Jaroslav Klofáč (3)

Václav Klofáč, též Václav Jaroslav Klofáč , byl český a československý novinář a politik; vůdčí osobnost českých národních socialistů, za Rakouska-Uherska poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu, za první světové války v odboji a vězněn, po vzniku republiky první československý ministr národní obrany, dlouholetý senátor Národního shromáždění ČSR a až do roku 1938 předseda národních socialistů. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval krátce na Lékařské fakultě, posléze na Filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde již jako student začal žít aktivním politickým životem a začal se věnovat žurnalistice. Politickou kariéru začínal v radikálním proudu mladočeské strany, v níž působil zhruba od roku 1893. Jako redaktor Národních listů se vydal na Balkán a v řadě reportáží pak ostře kritizoval balkánské poměry, především v Bosně a Hercegovině. Byl zastáncem panslavistické koncepce. Své politické postoje ještě za Rakouska publikoval v Národní politice. Účastnil se pokrokového hnutí. S tím, jak se mladočeská politika v závěru 19. století umírňovala a jak se zároveň vyhrocovala česko-německá konfrontace v českých zemích, se otevřel prostor pro nový politický subjekt. Česká strana národně sociální vznikla na sjezdu v dubnu 1898. Klofáč patřil mezi její zakladatele. Oficiálními předsedy byli sice nejprve Alois Simonides a Josef Klečák, ale faktickým vůdcem strany byl od počátku Klofáč. Strana se profilovala radikálně nacionalisticky a antisemitsky, ostře odmítala marxismus a sociální demokracii, kterou označovala za nenárodní a tzv. požidovštělou (výrazným popudem k ustavení národně sociálního hnutí bylo takzvané takzvané protistátoprávní prohlášení, v němž čeští sociálně demokratičtí poslanci odmítli české státní právo jako „vyhrabávání ztrouchnivělých historických ...

Václav Jaroš (4)

Narozen 26.8.1898 v Psárech u Prahy, zemřel 17.7.1970 v Praze. Učitel, kulturní pracovník, pedagogické práce, překlady z ruštiny.

Václav Jandouš (4)

Dopravní inženýr, autor publikací v oblastech trakčních zařízení, letištní mechanizace, dopravní energetiky.

Václav Jamek (3)

Václav Jamek, pseudonym Eberhardt Hauptbahnhof , je česky a francouzsky píšící spisovatel, básník, esejista, publicista, překladatel z francouzštiny a bývalý diplomat. Navštěvoval základní školu v Kladně-Kročehlavech, potom první ročník gymnázia , kde začal studovat francouzštinu. V letech 1966–1969 navštěvoval slavné Carnotovo lyceum v Dijonu ve Francii, kde dříve studovali např. Jiří Voskovec či Václav Černý. Po návratu do Československa studoval na Karlově univerzitě nejprve francouzštinu a literární komparatistiku u prof. Václava Černého; po zrušení komparatistiky studoval psychologii a romanistiku; absolvoval v roce 1975. Poté se stal nakladatelským redaktorem, nejprve v nakladatelství Academia a od roku 1986 v Odeonu. Na přelomu let 1984 a 1985 absolvoval stipendijní pobyt na École Normale Supérieure v Paříži. Na pozici redaktora pracoval až do roku 1994, kdy se stal pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí ČR. V letech 1995–1998 byl kulturním radou v Paříži. Do roku 2015 působil jako pedagog na FF UK, kde se v roce 2008 habilitoval jako docent francouzské literatury; poté, co odešel do důchodu, zde zůstává afiliovaným pedagogem. Hlásí se ke gay orientaci. Jamkovo žánrově i tvarově pestré dílo se vyznačuje osobitým a komplikovaným stylem, ve kterém hraje velkou roli subjektivní líčení světa. Primární perspektivou se tak stává autorův postoj ke světu, nikoli dění samotné. Protože využívá celou řadu literárních postupů, které různým způsobem kompiluje a kombinuje, bývá zařazován mezi postmoderní spisovatele. Běžně využívá parafráze, hyperboly, ironie a parodie, a to i ve své společensko-kritické publicistice, kterou zveřejňuje např. v dvouměsíčníku Listy. Píše poezii, eseje, drama, pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof se věnoval i veršovanému humoru. Jako bilingvnímu autorovi se mu dostává výrazné pozornosti ve Francii, kde již v roce 1989 získal cenu Prix Médicis za svou esejistiku. Báseň v próze Desátá pla...

Václav Hrala (4)

Narozen 29.7.1929. Geograf, práce z oboru.

Václav Houdek (2)

Narozen 1931, zemřel 1. 1. 2001. RNDr., CSc., fyzik, věnoval se didaktice fyziky.

Václav Horčička (5)

Narozen 6. 8. 1971 ve Dvoře Králové nad Labem. Doc., PhDr., Ph.D., historik a politolog, vysokoškolský pedagog, odborné práce z dějin mezinárodních vztahů.

Václav Horák (3)

Bedřich Fučík byl literární kritik a historik, editor a překladatel. Vedle Alberta Vyskočila, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého patřil k významným představitelům literární kritiky orientované katolickým směrem. Šlo o pozici stavící se odmítavě k avantgardnímu umění, jež s sebou neslo spolu s idejí proletářské revoluce i tvarovou destrukci.

Václav Holanec (3)

Václav Holanec studoval historii a absolvoval filmovou vědu na FF UK v Praze. Od roku 1990 publikoval v novinách a časopisech, po roce 2001 se věnuje převážně scenáristické práci. V roce 2005 získal Stříbrného Orfea v Ceně Sazky za nejlepší nerealizovaný scénář udělovaný v rámci Českého lva, roku 2009 byl na stejnou cenu nominován. Jako scenárista je podepsán kupř. pod televizními filmy Stříbrná vůně mrazu, Malý terorista z cyklu Soukromé pasti, Velkofilm, Nepolepšitelný či Dům U Zlatého úsvitu. Podílel se na vzniku Encyklopedie Universum, je autorem knihy 99 filmů moderní kinematografie. Románem Herci se představuje jako prozaik. Roku 2013 by měla mít premiéru jeho divadelní hra o Nikolu Teslovi.

Václav Hlaváček (4)

Narozen 16.5.1891 v Praze, zemřel 23.12.1946 tamtéž. Spisovatel, autor humoristických fejetonů, povídek, románů, esejů a divadelních her, též odborné stati z oboru peněžnictví.

Václav Franc (5)

Narozen 26. 10. 1961 v Jičíně. Stomatolog, regionální publicista, básník a prozaik.

Václav Flegl (4)

Narozen 1923 v Miletínku u Hořic, zemřel 29. 9. 2005. Učitel, sokolský činovník a kronikář Jablonného v Podještědí.

Václav Felix (5)

Narozen 13.5.1901 v Praze, zemřel 5.9.1962 v Brně. Dr., ing., chemik, literatura z oboru.

Václav Elznic (4)

Tento autor patří mezi příležitostné spisovatele, jež obyčejně řadíme až na okraj literatury. Drobné prozaické útvary publikoval v časopise Vídeňské ilustrované listy, žádná z jeho povídek však nevyšla knižně. V rukopisné pozůstalosti bylo nalezeno kolem padesáti novel a povídek, z nichž většinu autor z neznámých důvodů nedokončil. Elznic se narodil na Kladně, vyučil se slévačem a během života vystřídal řadu bizarních povolání , která měla nesporný vliv na jeho literární pokusy. Elznicovy osudy po roce 1930 jsou nejasné, ale podle dochované korespondence jeho rodiny lze usuzovat, že se v době hospodářské krize vydal do Ameriky, kde pravděpodobně zemřel.

Václav Ducháč (2)

Narozen 9. 11. 1952 v Náchodě, zemřel 19. 11. 2004 v České Skalici. Doc., RNDr., PaedDr., Ph.D., vysokoškolský pedagog, zoolog a biospeleolog. Publikace z oboru.

Václav Dědina (4)

Narozen 6.12.1870 ve Vinařicích u Mladé Boleslavi, zemřel 30.11.1956 v Praze. PhDr., profesor geomorfologie, publikace v oboru, též historické spisy z Valašskomeziříčska.

Václav Chabr (4)

Narození 13. 7. 1943. Fotograf a cestovatel.

Václav Černý (2)

Autor detektivky.

Václav Bok (2)

prof. PhDr. Václav Bok, CSc. je český vysokoškolský pedagog, literární historik a také emeritní profesor germanistiky, zabývající se akademicky zejména tzv. starší německou literaturou, přednášející na Katedře germanistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vystudoval historii, češtinu a němčinu na FF UK v Praze . Jeho manželkou byla germanistka doc. Dr. phil. Hildegarda Boková .

Václav Bílý (5)

Narozen 4.10.1867 v Ochozi u Mirovic, zemřel 29.6.1951 v Písku. Profesor zemědělské školy, literatura z oboru.

Václav Beneš (3)

Finanční ekonom.

Václav Bauman (2)

Narozen 13. 5. 1951 v Praze. Novinář a spisovatel, též výtvarník.

Václav Bartušek (5)

Narozen 13. 2. 1951 v Benešově. PhDr. Ph.D., archivář, zabývá se dějinami pedagogiky a piaristického řádu, editor díla Jana Evangelisty Purkyně

Václav Ambrošič (4)

V Balyberdin (5)

Uwe Timm (3)

Uwe Timm je soudobý německý spisovatel. Za své rozsáhlé dílo obdržel řadu ocenění. Kromě románů pro dospělé napsal též knihy pro děti či filmové a rozhlasové scénáře. Populární se i díky svému zfilmování stal Timmův příběh o prasátku Rudim. V české distribuci je film k dispozici pod názvem Rudi - prasátko závodník, knižní předloha snímku do češtiny zatím přeložena nebyla. Uwe Timm se narodil roku 1940 v Hamburku do rodiny vlastníka obchodu s kožešinami. Po škole se vyučil kožešníkem a převzal po zesnulém otci jeho obchod. Roku 1963 dodatečně složil maturitu. V letech 1966–1967 pobýval v rámci studijního pobytu v Paříži. Poté studoval do roku 1971 v Mnichově filozofie a germanistiku. Studia zakončil prací o Albertu Camusovi nazvanou Das Problem der Absurdität bei Albert Camus . V pohnutém období 1967/68 byl Timm politicky činný v Socialistickém německém svazu studentů a byl tak jedním z účastníků a spoluiniciátorů západoněmeckého studentského hnutí. Na počátku 70. let též krátce studoval sociologii a národní hospodářství. Od roku 1971 je spisovatelem na volné noze. Uwe Timm žije v Berlíně a Mnichově. Knihy Uweho Timma byly též přeloženy do angličtiny, francouzštiny, italštiny, dánštiny, norštiny či nizozemštiny.

Ute York (3)

Studovala filozofii a komunikační vědu. Jako svobodná novinářka a autorka odborné literatury žije a pracuje v Mnichově. Důležitější, než její dlouholeté cesty kolem světa jsou pro ni už dávno cesty do duše – a nejen do své vlastní.

Ute Glaser (3)

Německá publicistka, pedagožka.

Ursula Stumpf (2)

Německá lékárnice, léčitelka, kinezioložka.

Ursula Braun-Bernhart (4)

Autorka publikace o pěstování rostlin. Německá publicistka.

Unknown Author (5)

Ulrike Mehl (1)

Německá krajinná ekoložka, poslankyně.

Ulrich Plenzdorf (3)

Německý prozaik, dramatik a scenárista.

Ulrich Hecker (3)

Dendrolog.

Ulrich Dopatka (2)

Švýcarský knihovník, zabývá se též astronautikou.

UFO (5)

UFO je britská rocková skupina, která vznikla v roce 1968 v Londýně. Stala se významným představitelem hardrockové a heavymetalové scény 70. let a je známá především díky svým energickým živým vystoupením a klasickým rockovým hymnám. Sestava kapely se během její historie mnohokrát změnila, jediným stálým členem je zpěvák Phil Mogg. UFO si získala značnou popularitu díky albům jako "Phenomenon" , které obsahovalo hity jako "Doctor Doctor" a "Rock Bottom". Album "Lights Out" z roku 1977 ještě více upevnilo jejich postavení v rockové komunitě, protože obsahovalo titulní skladbu a "Love to Love".

Twisted Sister (5)

Twisted Sister je americká heavymetalová kapela, která pochází z Ho-Ho-Kus v New Jersey a později sídlí na Long Islandu v New Yorku. Skupinu založil v roce 1972 kytarista Jay Jay French a její klasickou sestavu tvoří French, zpěvák Dee Snider, kytarista Eddie "Fingers" Ojeda, baskytarista Mark "The Animal" Mendoza a bubeník A.J. Pero. Twisted Sister je známá svým agresivním hudebním stylem, okázalou a teatrální pódiovou prezentací a hymnickými písněmi.

Tužimský (5)

Tui Sutherland (2)

Tudor Arghezi (4)

Tudor Arghezi, rodným jménem Ion Nae Theodorescu byl rumunský spisovatel. Pocházel z rolnické rodiny, od nejútlejšího mládí musel pracovat a vystřídal přitom řadu zaměstnání. Již v jedenácti letech odešel z domova, ve čtrnácti publikoval svou první báseň, a to v časopise Liga Ortodoxă. V devatenácti, roku 1899, se rozhodl pro mnišský život, v ortodoxním klášteře Cernica, ale po čtyřech letech ho opustil. Cestoval poté po Evropě, pobýval ve Švýcarsku a ve Francii, v Ženevě byl roku 1907 i krátce vězněn, jako levicový buřič a obhájce rolníků byl preventivně zatčen během rumunské rolnické vzpoury. Roku 1910 se vrátil do Rumunska a živil se jako novinář. Za první světové války zastával pacifistická stanoviska, roku 1918 byl načas uvězněn za článek do proněmeckých novin. Roku 1927 vydal svou první sbírku básní Cuvinte potrivite , která zaznamenala úspěch. Jeho poezie se dávala do souvislosti se symbolismem či secesí. Svůj literární pseudonym si zvolil podle řeky Argeş. K jeho blízkým přátelům patřili spisovatelé Vasile Demetrius a Gala Galaction. Spolu také vydávali časopis Linia Dreaptă, vyšlo však jen pět čísel. Poté vydal dva romány, v nichž zpracoval zkušenost ze dvou životních epizod – svou deziluzi z klášterního života popsal v románu Iconae de lemn , zážitky z věznění za války pak v románu Poarta neagra . Třetí jeho významnou prózou se stala dystopická satira Tablete din Tara de Kutty . V Rumunsku je dnes ovšem vnímán zejména jako autor poezie pro děti. K nejslavnějším takovým sbírkám patří Cartea cu jucarii , Carticia de seara či Hore . Za druhé světové války byl znovu vězněn. Po nástupu komunistů a oficiálního socialistického realismu v literatuře byl upozaděn. Kompromis s estetickými požadavky doby představil v knihách 1907 , Cintare omului (Zpěv člověka,...

Tucker Malarkey (3)

Americká spisovatelka a novinářka.