Všichni Autoři a témata

Zdeněk Lebl (4)

Narozen 7.11.1950 v Prahe. Dětství prožil ve středočeské Líšnici, kde také začal navštěvovat ZŠ ; ukončil ji v Mníšku pod Brdy. Od roku 1966 studoval v Praze na Střední průmyslové škole strojnické , od roku 1968 zde také žil. V roce 1971 se vrátil do Líšnice, pracoval jako úředník a archivář na ministerstvu práce a sociálních věcí ČSR a zároveň dálkově studoval sociálně právní nástavbu . V roce 1980 se přestěhoval do Brna, působil v redakci Brněnského večerníku , poté se živil mj. jako dispečer v ČSAD. Po opětovném návratu do Líšnice byl krátce zaměstnán v literárnědramatické redakci Čs. rozhlasu v Praze, pracoval jako skladník v Řempu a noční hlídač v IPS . V listopadu 1989 byl spoluzakladatelem literární skupiny Hejno českých spisovatelů Mamut. 1990–1991 bydlel v Mělníku, později žil střídavě v Líšnici a v Praze. Byl redaktorem Národních listů a krátkodobě i dalších periodik, od léta 1992 do konce 1993 působil v týdeníku Týden . Po jeho zániku byl zpočátku ve svobodném povolání, v září 1994 se stal redaktorem měsíčníku Odborového svazu pracovníků obchodu Výloha, od roku 1995 byl souběžně i ředitelem časopisecké sekce nakladatelství Pragma . Nyní působí jako redaktor v týdeníku Naše rodina.

Zdeněk Kunc (5)

Zdeněk Kunc byl český lékař, zakladatel československé a světové neurochirurgie, stejně jako Neurochirurgické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK a ÚVN v Praze. Od roku 1948 pracoval v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, kde zahájil neurochirurgické operace a později se stal zakladatelem první neurochirurgické kliniky v Československu. Je také autorem první československé učebnice neurochirurgie . V roce 1954 se stal generálmajorem, v roce 1981 akademikem Československé akademie věd . Zemřel na infarkt myokardu v roce 1985. Byl ženatý s pediatričkou docentkou Zdeňkou Kuncovou, se kterou měl čtyři děti. Stal se předobrazem hlavního hrdiny románu neuroložky profesorky Valji Stýblové Skalpel, prosím , který zfilmoval v roce 1985 režisér Jiří Svoboda. Zdeněk Kunc byl za svoji aktivní odbornou pomoc při likvidaci velké epidemie tyfu v Terezíně ke konci druhé světové války roku 1945 vyznamenán Československou medailí za zásluhy I. třídy. Této epidemii skvrnitého tyfu podlehlo v Terezíně po osvobození přibližně 1500 lidí.

Zdeněk Krotil (3)

Narozen 9. 6. 1926 v Horních Mokropsech, zemřel 15. 1. 1984 v Třebotově u Dobřichovic. Hudební aranžér a skladatel, publikace z oboru.

Zdeněk Kropáč (4)

Narozen 17.1.1925 v Líském, zemřel 21.10.2005. Novinář, reportér, reportáže z cest.

Zdeněk Kropáč (3)

Narozen 2. 4. 1927 v Praze, zemřel 25. 1. 2021. Botanik, se zaměřením na téma plevelů a plevelových společenstev.

Zdeněk Knápek (4)

Narozen 5.6.1960 v Hranicích na Moravě. Práce z oboru numismatika, historie v letech 1985-1998. V 90. letech 20. století publikoval odborné numismatické články v USA. V ČR publikoval v časopise Basar. Publikace o Keltech a o starých zbraních.

Zdeněk Jecelín (3)

Zdeněk Jecelín absolvoval gymnázium a získal vysokoškolské vzdělání na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Krátce působil na soukromém gymnáziu v Kolíně a poté byl přijat ke studiu režie na Divadelní akademii múzických umění. Přestoupil na dramaturgii a začal se sám věnovat práci s mladými adepty herectví na soukromé Divadelní škole v Kolíně. Jako dramaturg spolupracoval s Městským divadlem v Mladé Boleslavi i dalšími našimi scénami. Napsal několik divadelních her. Jeho prvotina Tristan a Isolda získala 3. cenu Nadace Alfréda Radoka, inscenovalo ji Činoherní studio v Ústí nad Labem, Horácké divadlo v Jihlavě a Slezské divadlo v Opavě, uvést se ji chystá Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. Hra Rodinné sídlo slavila úspěch v soutěži o původní hru pro pražské Národní divadlo. Momentálně se Zdeněk Jecelín věnuje rovněž tvorbě prózy.

Zdeněk Helfert (3)

Zdeněk Helfert je český fotograf. V roce 1965 absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a pokračoval studiem oboru fotografie na FAMU. Od poloviny 70. let jedno desetiletí pracoval jako fotograf Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody , v jehož archivu zanechal několik tisíc fotografií a negativů pražských památkových objektů a pražských archeologických výzkumů. Jeho fotografie mají kromě vysoké dokumentární hodnoty vždy také vysokou výtvarnou kvalitu. Po odchodu ze zaměstnání pokračoval jako fotograf ve svobodném povolání. Soustředil se jednak na fotografování památkových měst a objektů a na reprodukční fotografii grafických a archivních památek. Otiskoval je především v publikacích nakladatelství Paseka, ale je zastoupen v téměř padesáti titulech různých vydavatelství. Jeho fotografie dosud rotují na knižním trhu v opakovaných, často cizojazyčných vydáních knih. Dále fotografoval a dosud fotografuje přírodu , moderní umění, kuchyni a věnuje se reklamní fotografii různých témat. Je zastoupen také v kolektivních publikacích současné fotografie .

Zdeněk Hák (5)

Autor publikací s fortifikační, vojensko-historickou a technickou tématikou.

Zdeněk Gába (4)

Zdeněk Gába se narodil 2. srpna 1939 ve Zlíně. Vystudoval geologii, kterou se zabýval po celý život, je v této oblasti uznávaným celosvětovým odborníkem. V našem a zahraničním odborném tisku psal studie o využití nerostného bohatství, těžbě surovin a také o historii dopravy. Od roku 1968 až do roku 2007 pracoval ve Vlastivědném muzeu v Šumperku, kde také žije. V roce 1999 vydal v nakladatelství Vetus via básnickou sbírku Lítost.

Zdeněk Dvořák (2)

Zdeněk Dragoun (4)

Zdeněk Dragoun je český archeolog specializující se na vývoj Prahy v předlokačním období , počátky pražských měst a pražskou románskou architekturu. Podílel se na řadě monografií a je autorem odborných mnoha článků. Kromě jiného píše i básnické sbírky. V letech 1964-1971 a 1974-1975 studoval obor archeologie-archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, který zakončil diplomovou prací: „Vývoj osídlení Bozeňska v době předhusitské“. V letech 1972-1978 patři do průzkumové čety Pražského stavebního podniku na výzkumech Pražského ústavu památkové péče . V letech 1978-1984 byl archeologem Muzea hlavního města Prahy a od roku 1982 členem Pražské archeologické komise. V této komisi byl od 1991 do 2008 předsedou. V roce 1983 získal titul PhDr. V období let 1984-1992 byl archeologem Pražského ústavu památkové péče a od roku 1992 do roku 2008 vedoucím archeologického oddělení PÚPP . Od 1987 byl členem redakční rady Pražského sborníku historického a v letech 1990-1993 členem Rady Pražského hradu. V letech 1990-1993 byl členem redakční rady Zpráv památkové péče, od roku 1994 členem redakční rady Průzkumů památek a od roku 1997 člen redakční rady sborníku Archaeologica Pragensia. V letech 1994-2001 byl člen Archeologické komise MK ČR a od 1997 se stal jejím předsedou. V období let 1996-1998 se stal řešitelem grantu GA ČR: „Románské domy v Praze“. V letech 1998-2006 byl členem Vědecké rady Archeologického ústavu AV ČR a od roku 2001 členem podoborové komise Grantové agentury České republiky. Od roku 2003 byl předsedou koreferentské komise výzkumu v areálu bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky. Od roku 2008 se stal členem Památkové rady NPÚ v Praze a členem Komise pro revitalizaci Staroměstského náměstí MHMP. Od roku 2009 se stal členem evaluační archeologické komise AV ČR....

Zdeněk Doubravský (3)

Narozen 2. 12. 1952 v Šumperku. PaedDr., historik Vlastivědného muzea v Šumperku, zaměřen na regionální historii a dějiny církevní správy, člen Komise regionální historie Moravy a Slezska Asociace muzeí a galerií České republiky.

Zdeněk Chlumecký (1)

Publicista, autor publikace o hospodářském rozvoji.

Zdeněk Burianec (5)

Narozen roku 1928, zemřel 24.4.1996. Ing., chemické procesy.

Zdeněk Boleloucký (3)

Narozen 15.9.1936 v Brně. Psychiatr, soudní znalec z oboru psychiatrie. Publikace z oboru.

Zdeněk Boháč (2)

Narozen 3. 1. 1933 v Klínci , zemřel 25. 3. 2001 v Praze. PhDr., CSc., historik a historický geograf, organizátor česko-lužické kulturní spolupráce, studie z oboru.

Zdeněk Bígl (3)

Narozen 8. 11. 1949. PhDr., filozof, ekonom, historik, autor publikací a překladů z oboru.

Zdeněk Beťák (3)

Autor technické publikace.

Zdeněk Berger (2)

Zdeněk Berger je bývalý český hokejový útočník. V československé lize hrál za TJ Zetor Brno. Odehrál 3 ligové sezóny, nastoupil ve 45 ligových utkáních, dal 5 ligových gólů a měl 7 asistencí. V nižších soutěžích hrál během povinné vojenské služby za VTJ Vyškov a dále za TJ Slezan Opava, TJ Lokomotiva Ingstav Brno, TJ DS Olomouc a HC Strojsvit Krnov. V roce 1981 reprezentoval Československo na Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji 1981, kde tým skončil na 2. místě.

Zdeněk Andršt (5)

Narozen: 5.10.1912 Postupice, okr.Benešov, zemřel: 23.10.1985 Praha. JUDr. dlouholetý předseda Československého hokejového svazu, hokejový trenér. Za zásluhy o výstavbu, Za vynikající práci aj. /Články v časopisech, mj. Gól, Československý sport, Lední hokej, Kopaná - hokej, Trenér./ Nekrolog: Mladá fronta,24.10.1985,s.8.

Zdena Pšeničková-Slavíková (3)

Narozena 9. 7. 1941 ve Strašově u Přelouče na Pardubicku. Spisovatelka.

Zdena Nepilová (2)

Manželka Františka Nepila, vybírá a sestavuje jeho knihy a zvukové nahrávky.

Zdena Karešová (2)

Překlady ze slovenštiny a jazykové úpravy textů.

ZD (5)

Zbyněk Hraba (2)

Narozen 26. 4. 1960 v Praze. Grafik.

Zbyněk Hejda (5)

Zbyněk Hejda byl český básník a překladatel. V roce 1989 obdržel Cenu Toma Stopparda, v roce 1996 Cenu Jaroslava Seiferta. Maturoval roku 1949 na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. Vystudoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě UK, kde pak byl v letech 1953–1958 odborným asistentem na katedře dějin dělnického hnutí a KSČ. Od roku 1958 do roku 1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby. V 60. letech též patřil k okruhu autorů časopisu Tvář. V letech 1968-1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. Z nakladatelství odešel na protest proti vyhození jeho ředitele Emanuela Mandlera. Poté se vyučil knihkupcem a pracoval jako antikvář . Po podepsání Charty 77 musel opustit místo v antikvariátu a živil se jako domovník. Od té doby také pracoval pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V letech 1985–1989 působil v samizdatovém konzervativním časopisu Střední Evropa, k jehož zakladatelům patřil. Roku 1989 byl šéfredaktorem samizdatového čtvrtletníku Sport. Po sametové revoluci šest let přednášel kulturní antropologii v Ústavu humanitních věd 2. lékařské fakulty UK. Žil v Praze a byl stálým přispěvatelem Revolver Revue. Svým dílem volně navazuje na literární expresionismus, jehož představitele také překládal.

Zbyněk Dlouhý (4)

Narozen 11.2.1930 v Praze. RNDr., CSc., matematik, literatura z oboru.

Zbyněk Bureš (5)

Narozen 15.7.1924 v Praze, zemřel 2009. PhDr., CSc., pracovník katedry psychologie, literatura z oboru.

Z Novák (5)

Yvette Żółtowska-Darska (4)

Polská televizní redaktorka, autorka knih pro děti o fotbalových idolech. Původním vzděláním absolventka polonistiky.

Yvette Heřtová (1)

Narozena 1933, zemřela 19. 5. 2011 v Čerčanech. Historička, spisovatelka a překladatelka.

Youngová Pippa (2)

Yongkang Li (1)

Čínský autor kuchařky a knihy o čaji, lékař, zabývající se tradiční čínskou medicínou.

Yong Chang (2)

Čínská spisovatelka a jazykovědkyně.

Yolanda Rennes (4)

Spoluautorka učebnice francouzštiny.

Yasmin Boland (3)

Yasmin Boland je novinářka a televizní producentka, která se stala astroložkou a spisovatelkou new age knih - vášeň se stala profesí poté, co si uvědomila, jak hodně astrologické "počasí" ovlivňuje každého, včetně jí samotné, a začala o tom psát knihy. Výsledkem je, že ji čtou miliony čtenářů každý týden díky jejím astrologickým a new age sloupkům v novinách, časopisech a na internet . Je členkou astrologických výzkumných společností v Sydney a Novém Jižním Walesu a Astrology Association of New South Wales). Je též autorkou bestselerů - dvou novel, jedné literatury faktu a dvou sérií atrologických knih. Její knihy jsou přeloženy do více než osmi jazyků. Její web www.moonology.com je jedním z nejoblíbenějších atsrowebů celosvětově.

Yao Kawamura (5)

Yann Arthus-Bertrand (4)

Yann Arthus-Bertrand je francouzský fotograf známý především svými leteckými fotografiemi. Bertrand byl zpočátku velký specialista na fotografii zvířat. Posledních patnáct let se však věnuje svému projektu, který si klade za cíl fotograficky zachytit naši planetu pro dokumentační a politické účely. Od té doby již publikoval přes šedesát knih fotografií snímků převážně snímaných z vrtulníků nebo horkovzdušných balonů a stal se jedním z největších odborníků na leteckou fotografii. Jeho snímky se často objevují v prestižních časopisech, jako je např. National Geographic. O výstavním projektu "Alive" Arthus-Bertrand řekl:

Yael Adler (2)

Německá dermatoložka a fleboložka.

Ya id K (5)

Xiran Jay Zhao (3)

Kanadská nebinární osoba čínského původu, věnuje se cosplay performanci a publikování na Twitteru a YouTube o čínské historii a kultuře.

Xénia Faktorová (5)

Xaviera Hollander (4)

Xaver Dvořák (3)

Xaver Dvořák , byl český básník a publicista katolické orientace. Kněz, spolu s J. Š. Baarem spoluzakladatel reformní Jednoty katolického duchovenstva. Byl katechetou při Novoměstské dívčí škole v Praze. Kromě mnoha teologických pojednání a příspěvků do časopisů Čech, Zora, Vesna aj. vydal i celou řadu sbírek básní. Přeložil epigramy B. Verghetiho. K městu Sázavě se váže báseň Kníže a poustevník, která bývala v repertoáru školních čítanek ještě do padesátých let. Autorství bývá často mylně přisuzováno Jaroslavu Vrchlickému, který ale napsal a vydal roku 1884 rozsáhlou epickou báseň Legenda o svatém Prokopu, kterou později pojal do sbírky Mythy. Zemřel roku 1939 a byl pohřben na Hostivařském hřbitově.

Woodrow Wilson (5)

Thomas Woodrow Wilson byl 28. prezident Spojených států amerických. Thomas Woodrow Wilson se narodil ve Virginii do rodiny předního presbyteriánského pastora a docenta, který se angažoval v občanské válce na straně Konfederace. V rodině panovala přísná disciplína, kterou si Wilson spolu s pevnou náboženskou vírou odnesl i do dalšího života. Studoval na několika školách politologii, dějiny Spojených států a právo. Krátce se živil advokátskou praxí, než pokračoval v postgraduálním studiu politologie. V roce 1885 vydal svou nejznámější knihu Vláda Kongresu, ve které obhajoval prezidentovu pravomoc koordinovat práci kongresu. V témže roce se oženil s Ellen Axson, později spolu měli celkem tři dcery. Učil na různých vysokých školách, od roku 1890 na Princetonské univerzitě politickou ekonomii a právní vědy. Sedmkrát byl zvolen nejoblíbenějším profesorem. V roce 1902 byl zvolen rektorem a zahájil široký program reforem, čímž si získal mnoho nepřátel, ale také pokrokovou „image“. Wilson, pro kterého byla poctivost absolutním zákonem, vzbuzoval mnohé naděje na spravedlivější budoucnost. Proto když demokratická strana hledala kandidáta na úřad guvernéra New Jersey, tento rektor Princetonu byl i přes své nulové praktické politické zkušenosti jednoznačně nejvhodnějším kandidátem. Vzhledem ke své praktické nezkušenosti v práci pro státní instituce se zpočátku spoléhal hlavně na sbor loajálních poradců, hlavně na Edvarda House, který dorovnával Wilsonův nedostatek taktu a pomáhal mu od jeho nástupu do úřadu guvernéra až do konce druhého prezidentského období. Jako guvernér začal Wilson kritizovat korupci i klientelismus. Jeho reformy se týkaly také kontrol cen komunálních služeb a sociálního zákonodárství. Kampaň za Wilsonovu kandidaturu na prezidenta byla zahájena téměř ihned po jeho zvolení guvernérem. V kampani slíbil podporu domácího hospodářství a vyhlášení neutrality USA. Vítězství Wilsona bylo p...

Wolfram Franke (4)

Autor příručky pro zahrádkáře.

Wolfgang Welsch (2)

Wolfgang Welsch je německý filosof a jeden z nejvýznamnějších německojazyčných teoretiků postmoderny. Ve 20 letech započal svá studia archeologie, dějiny umění, filosofie a psychologie na universitách v Mnichově a Würzburgu. Studium úspěšně zakončil ve Würzburgu v roce 1974 disertační prací na téma princip frotáže Maxe Ernsta. O osm let později zveřejnil svůj habilitační spis Aisthesis. V letech 1988 až 1993 vyučoval na bamberské universitě. Poté přijal místo na magdeburské universitě a zde zůstal do roku 1998. Od zimního semestru 1998/99 působí jako profesor teoretické filosofie na universitě v Jeně. Jako hostující profesor přednášel v roce 1987 na erlangenské universitě a v roce 1987/88 na Svobodné univerzitě v Berlíně. Zimní semestry 1992/93 a 1994/95 přednášel na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Stanfordově univerzitě. V roce 1998 byl činný také na Emory University v Atlantě, státě Georgie a v roce 2000/01 na Stanford Humanities Center. Roku 1992 obdržel společně s Gianni Vattimem cenu Maxe Plancka za Výzkum. Těžiště jeho bádání jsou v epistemologii a antropologii, filosofické estetice a teorii umění, kulturní filosofii a filosofii současnosti. V roce 2011 se stal členem Kolegia Friedricha Nietzscheho ve Výmaru. Ve své přednáškové činnosti se věnuje především tématu "Člověk a svět – druhá strana antropického způsobu myšlení moderny". Žije v Berlíně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wolfgang Welsh na německé Wikipedii.

Wolfgang Wehner (1)

Německý publicista a autor populárně naučné literatury.

Wolfgang Miessner (2)

Wolfgang M Pfau (2)

Německý terapeut.

Wolfgang Kawollek (3)

Německý odborník na zahradnictví, publikace z oboru.

Wolfgang Jünger (2)

Wolfgang Hubert (2)

Wolfgang Hildesheimer (4)

Wolfgang Hildesheimer byl německo-židovský spisovatel, dramatik, grafik a malíř. Je známý především svými rozhlasovými a divadelními hrami. Wolfgang Hildesheimer byl synem židovským rodičů žijících v Hamburku. Po vyučení truhlářem v Palestině, kam se svými rodiči emigroval, studoval malířství a scénografii v Londýně. Roku 1946 započal své působení jako simultánní tlumočník a soudní zapisovatel u norimberských procesů. Poté pracoval jako spisovatel a byl členem Skupiny 47. Velký rozruch vzbudil projev, který Hildesheimer pronesl při příležitosti Mezinárodního týdne studentského divadla v Erlangenu pod názvem O absurdním divadle. Roku 1980 pronesl Hildesheimer zahajovací proslov k Salcburským slavnostem . Vedle svých literárních děl je Hildesheimer také autorem koláží, které jsou sebrány do několika sbírek ). Podobné, rovněž tematicky příbuzné nadání měl Peter Weiss či Ror Wolf. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wolfgang Hildesheimer na německé Wikipedii.

Wolfgang Held (3)

Německý spisovatel.

Wolfgang Gerok (2)

Władysław Tatarkiewicz (4)

Významný poľský filozof a historik filozofie, estetik a etik, historik umenia, člen Poľskej akadémie vied a Poľskej akadémie umenia. Narodil sa 3. 4. 1886 vo Varšave, zomrel 4. 4. 1980 vo Varšave. Študoval vo Varšave, Marburgu, Berlíne, Paríži a Ľvove, a to filozofiu, právo, psychológiu, antropológiu, dejiny umenia. Pôsobil v redakciách odborných revue zaoberajúcich sa estetikou a filozofiou, prednášal na univerzitách vo Varšave, Viľnuse, Poznani a Lausanne. Vedecky sa zaoberal dejinami estetiky, sémantickou analýzou šťastia, problematikou chápania dokonalosti, Bol autorom desiatok odborných publikácií a štúdií z oblasti filozofie, estetiky, etiky a dejín umenia.

Władysław Lech Terlecki (3)

Polský spisovatel a scénárista.

Wladimir Kaminer (2)

Wladimir Kaminer je německý novinář a spisovatel, ruského původu. Narodil se v ruské židovské rodině. Jeho otec byl inženýrem, jenž pracoval ve státním podniku, orientujícím se na oblast vnitrozemské lodní dopravy, a matka Žanna je profesí vystudovanou inženýrkou v oboru strojírenství, jež si vydělávala na živobytí jako učitelka na technické škole. Wladimir vystudoval nejdříve obor zvukové inženýrství, se zaměřením na divadlo a rozhlas, a teprve posléze obor dramaturgie na Divadelní umělecké a technické vysoké škole v Moskvě . V roce 1990 požádal, ještě před znovusjednocením Německa, jako uprchlík z Moskvy o udělení azylu v tehdejší Německé demokratické republice , jejíž občanství posléze obdržel stejně jako následně Spolkové republiky Německo . Wladimir Kaminer je ženatý a žije s rodinou v Berlíně. Se svojí paní, Olgou Kaminer, jež je rovněž ruského původu a spisovatelkou, se seznámil roku 1995 v Berlíně. Společně vychovávají dvě děti, Nicole a Sebastiana.