Všichni Autoři a témata

Gorecká Barbora (1)

Gordon W Prange (1)

Celým jménem Gordon William Prangle. Americký historik, autor prací o druhé světové válce.

Gordon Swanborough (3)

Autor publikací z oblasti vojenství.

Glenda Nevill (3)

Publicistka, novinářka, redaktorka a autorka biografie. Žije v Jihoafrické republice.

Gleb Nikolajevič Golubev (4)

Gleb Nikolajevič Goluběv, rusky: Глеб Николаевич Голубев byls ovětský spisovatel, novinář, publicista a scénárista. V roce 1952 absolvoval Všeruský státní institut kinematografie S. A. Gerasimova , pracoval jako zvláštní korespondent pro časopisy Kresťanka a Vokrug světa . Spisovatelsky debutoval v roce 1946. Je autorem vědecko-umělecké a populářně-naučné, biografické a detektivní literatury, povídek a filmových scénářů, též 27 románů, publikoval v časopisech. Napsal řadu „mořských“ povídek s prvky sci-fi, detektivně-fantastických děl, v kterých zásadní roli hraje hypnóza a další záhady psychiky. První sci-fi povídka vyšla v roce 1956. Mnohá jeho díla byla přeložena do cizích jazyků - němčiny, čínštiny, maďarštiny, polštiny, bulharštiny a dalších.

Giuseppe Ungaretti (4)

Giuseppe Ungaretti byl italský básník a spisovatel. Narodil se 8. února 1888 v Alexandrii italským rodičům. Jeho otec pracoval jako dělník na stavbě Suezského průplavu a zemřel když byly Giuseppovi dva roky. V Alexandrii se také zapsal na prestižní školu École Suisse Jacot. Jeho láska k poezii se zrodila právě během těchto let. Do Itálie se dostal až ve svých čtyřiadvaceti letech. Po příjezdu do Itálie byl přijat okruhem přátel z florentského časopisu "La Voce"", do nějž již během pobytu v Alexandrii přispíval a byl jeho předplatitelem. Na doporučení redaktora tohoto časopisu Giuseppa Prezzoliho se pak také zapsal na pařížské univerzitě Sorbona na filozofickou fakultu. Zde poznal takové velikány jako byli Guillaume Apollinaire, Giovanni Papini, Ardengo Soffici, Aldo Palazzeschi, Pablo Picasso, Giorgio De Chirico, Amedeo Modigliani e Georges Braque. Zde také přispíval do časopisu Lacerba. Po vypuknutí první světové války zastával názor interventistů, kteří požadovali vstup Itálie do války. Jeho postoj se však radikálně změnil poté, co jako dobrovolník vstoupil na frontu, kde zůstal až do konce války. Po válce se usadil v Itálii a v roce 1919 se oženil s francouzkou Jeanne Dupoixovou, se kterou měl dvě děti – dceru Annu Marii a syna Antonietta. V této době se dokonce přiklonil k fašismu. V této době hodně cestoval a překládal . V roce 1935 přijal místo na katedře italské literatury na univerzitě v Sao Paulo v Brazílii. Zde rodina zůstala až do roku 1942. Během pobytu jim zemřel syn a to v Ungarettim zanechalo hlubokou stopu. Rodina se vrátila do Říma. Zde přijal místo na univerzitě La Sapienza, kde setrval až do roku 1958. V roce 1969 se stal prvním laureátem Mezinárodní literární ceny Neustadt pro rok 1970.

Giulio Leoni (3)

Giulio Leoni, oceněný titulem doktor literatury, se narodil v hlavním městě Itálie, v Římě, kde žije a pracuje dosud. Záhadná témata pro své knihy nevolí náhodou: jeho celoživotní vášní je magie ve všech podobách. A že to s ní myslí vážně, dokládá jeho členství nejen v italském Klubu magiků, ale i v prestižních amerických společnostech: American Society of Magicians a International Brotherhood of Magicians.

Giovanni Civardi (5)

Italský sochař, portrétista, ilustrátor. Zabývá se anatomií pro výtvarníky a figurálním kreslením. Práce z oboru.

Giovanna Fletcher (4)

Britská spisovatelka, moderátorka, herečka, novinářka a blogerka.

Gino Loria (4)

Gino Liria byl italský matematik a historik matematiky.

Gina Spadafori (4)

Americká novinářka a autorka článků o domácích zvířatech.

Gina LaManna (2)

Americká spisovatelka, zaměřena na mystery literaturu a thrillery.

Gill Dawis (6)

Autor a redaktor populární četby, překladatel. Kolem r. 1920 v Praze pro nakladatele Jandu redigoval, překládal a psal okultistickou literaturu a spisky o různých otázkách životního stylu.

Gier Kerstin (6)

Gerhard Bläske (4)

Německý novinář, autor turistického průvodce.

Gerd Brosch (4)

Gérard Périot (2)

Francouzský cestovatel po severu Afriky, dobrodruh, autor cestopisných knih.

Gerard Fraineau (1)

Narozen 19. 11. 1912 v Ústí nad Labem, zemřel 8. 5. 1974 ve Zlíně. Lékař a prozaik.

Geraldine Sullivan (3)

Americká astroložka, publikace z oboru.

Gerald L Posner (4)

Americký právník, investigativní novinář.

Geraint Anderson (4)

Geraint Anderson je bývalý britský analytik investičních společností v londýnské City a autor anonymních sloupků v novinách thelondonpaper, kde odhaluje zákulisí a špinavost světa makléřů a investičních bankéřů a podle těchto sloupků, které si získaly velkou oblibu byla vydána jeho úspěšná kniha s názvem CITYBOY. Otcem Gerainta Andersona je labouristický politik Donald Anderson – Baron Anderson of Swansea a jeho matkou je Dorothy, dcera bolivijských misionářů. Geraint se narodil a vyrůstal v londýnské čtvrti Notting Hill, kde studoval na Fox School a Latymer Upper School v Hammersmithu. Po ukončení těchto škol strávil rok potulováním se a kouřením marihuany po Asii. Po návratu do Anglie vystudoval historii na Queens' College, University of Cambridge a své laxní vzdělání dokončil na Sussex University, kde získal magisterský titul . Jeho rodiče však nebyli spokojeni se zahálčivým a potulným životem svého syna, a tak roku 1996 Geraintovi jeho starší bratr Hugh, který pracoval jako fund manažer nizozemské investiční banky ABN Amro, zařídil dobré místo v londýnské bankovní čtvrti City. Byl zaměstnán jako analytik vytvářející modely trhu veřejně obchodovaných společností. Během prvních pěti let se jeho plat vyšvihl z 24 000 £ na 120 000 £ a jeho bonusy během prvních tří let byly £14 000, £55 000 a £140 000. Roku 1997 přešel na pozici do Société Générale a konečně roku 1999 do Commerzbank. Své znechucení a rozčarování nad svou prací se rozhodl ventilovat anonymním sloupkem v lokálních novinách thelondonpaper, kam přispíval od roku 2006 a jeho sloupky popisující reálný svět v City se staly velice oblíbenými. 18. června 2008 bylo odhaleno, že pravidelným sloupkařem známým pod přezdívkou City Boy je Anderson. Posléze byla vydána jeho kniha Cityboy - Beer And Loathing In The Square Mile.

Georgij Valentinovič Plechanov (5)

Georgij Valentinovič Plechanov byl ruský politik, marxistický filozof a menševik. Georgij Plechanov se narodil ve šlechtické rodině vysloužilého kapitána Valentina Petroviče Plechanova. V roce 1876 vstoupil do organizace Zemlja i volja. Účastnil se demonstrace v Kazani v roce 1876, za což byl odsouzen na čtyři roky vězení. Roku 1880 roku se Plechanov odstěhoval z Ruska do Švýcarska, kde se plně věnoval studiu. V roce 1882 roce přeložil do ruštiny Marxův Manifest komunistické strany, vydal knihu o francouzských materialistech 18. století a materialistické teorii dějin a poprvé zformuloval Marxovy a Engelsovy myšlenky tak, aby byly použitelné v Rusku. Plechanov především tvrdil, že podle klasické marxistické teorie je dělnictvo v Rusku ještě slabé a jako důsledný ekonomický determinista trval na tom, že přechod k socialismu nemůže přeskočit vybudování průmyslové kapitalistické společnosti. Roku 1883 založil v Ženevě klub "Osvobození práce", k níž postupně přistoupili i Věra Zasuličová, Peter Struve, Vladimír Uljanov . Jeho kniha "O vývoji materialistického názoru na dějiny" mohla vyjít roku 1895 v Rusku a vzbudila pozornost mladých revolucionářů. Podle Lenina "pomohla vychovat celou první generaci ruských marxistů". Na druhém sjezdu RSDDS roku 1903 Plechanov řekl: „Kdyby kvůli úspěchu revoluce bylo třeba dočasně omezit fungování toho nebo onoho demokratického principu, bylo by zločinem se před takovým omezením zastavit“ . Po tomto sjezdu se strana rozdělila na menševiky vedené Martovem, a na bolševiky, v jejichž čele stál Lenin. Ten se poté s Plechanovem, který se stal menševikem, rozešel, i když je zřejmé, že na něho měl velký vliv. Během revoluce roku 1905 se stále nemohl Plechanov vrátit do Ruska. To mohl udělat až roku 1917, kdy se pod dojmem revolučních událostí vrátil po 37 letech z vyhnanství. Plechanov podporova...

Georgij Nikolajevič Vladimov (3)

Ruský spisovatel, literární kritik a disident.

Georges Perec (4)

Georges Perec byl francouzský spisovatel. Pocházel z polské židovské rodiny a již v dětství přišel o oba rodiče . Matka ho roku 1941 nechala pokřtít, pofrancouzštěla jeho jméno z Peretz na Perec a odeslala ho vlakem Červeného kříže do Villard-de-Lans. Tím mu zřejmě zachránila život. Po válce se Perec vrátil do Paříže a byl adoptován sestrou svého otce. S válečnými zážitky se vyrovnával na psychoterapii u Françoise Dolto, léčení podstoupil roku 1949. Roku 1956 podstoupil rovněž psychoanalýzu u Michela de M'Uzana. Byl členem literární skupiny Oulipo . Skupina se zaměřovala na literární experimentátorství – jeho román La Disparition byl například napsán bez užití písmene "e", jež je ve francouzštině ještě frekventovanější než v jiných jazycích. Na princip knihy neupozornil a dobová kritika si ho vůbec nepovšimla. Na to reagoval vydáním dalšího experimentálního textu Les revenentes, kde písmeno "e" bylo naopak jedinou užitou samohláskou. Již první román Les Choses zaznamenal poměrně úspěch, když získal Renaudotovu cenu. Zlomem v jeho kariéře se však stal rok 1978, kdy vydal román La Vie mode d'emploi , která zaznamenala takový úspěch, že mohl opustit své zaměstnání a věnovat se literatuře. Román má složitou strukturu, čtenáři jsou kvůli tomu nabídnuty i různé mapky a grafy, aby se v textu lépe orientoval. Kniha získala cenu Médicis a roku 1999 ji čtenáři deníku Le Monde zvolili 43. nejdůležitější knihou 20. století. V roce 1974 s Bernardem Queysannem natočil filmovou adaptaci své knihy Un homme qui dort.

George Soros (5)

George Soros či je americký finančník, multimiliardář židovského původu narozený v Maďarsku, jeden z nejvýznamnějších filantropů na světě. George Soros se narodil jako György Schwartz v rodině budapešťského právníka a esperantisty Tivadara Sorose a jeho ženy Erzsébet . Z rodného Maďarska odešel po válce v roce 1946. Od roku 1947 žil v Anglii, kde studoval ekonomii a filozofii na London School of Economics, kde ho významně ovlivnil Karl R. Popper a jeho myšlenka „otevřené společnosti“. V roce 1956 odešel do USA, aby podle vlastních slov vydělal dost peněz na Wall Street a mohl žít jako spisovatel a filozof. Podruhé ženatý byl se Susan Weber Soros. V září 2013 se oženil opět, jeho třetí manželkou se stala 42letá učitelka jógy Tamiko Boltonová. Svatební oslavy se zúčastnilo 500 hostů, mezi nimi prezident Estonska Toomas Hendrik Ilves, premiér Albánie Edi Rama, ředitel Světové banky Jim Yong Kim a také zpěvák Bono. George Soros má pět dětí. V roce 1969 založil Soros Fund Management. V roce pak 1973 založil spolu s Jimem Rogersem Quantum Fund, jeden z prvních hedge fondů. Název vznikl jako pocta principu neurčitosti fyzika Wernera Heisenberga. Během deseti let se jim navrátilo přes 4000 % vkladu, což je základem Sorosova bohatství. Základem pro společnosti byly investice na nemovitostním trhu, investice do bankovních akcií , na japonském akciovém trhu, ropě a také sázky na pokles hodnoty akcií. V roce 1973 je známá jeho úspěšná spekulace na růst akcií amerického obranného průmyslu na základě veřejně dostupných informací, kdy z izraelské strany přicházely stížnosti na kvalitu amerických podpůrných zbrojních dodávek do Izraele. Po těchto informacích se rozhodl investovat do akcií amerického obranného průmyslu. V roce 1985 pak byla výhodná sázka na pokles ...

George Fenton (5)

George Fenton je uznávaný anglický hudební skladatel, známý především svou prací pro filmovou a televizní hudbu. Fenton se narodil v roce 1950 a má za sebou bohatou kariéru, během níž se podílel na hudbě k mnoha kritikou oceňovaným a populárním filmům. Jeho hudební talent zahrnuje širokou škálu žánrů, od orchestrálních po elektronické, a jeho skladby často umocňují emocionální hloubku a vyprávění vizuálních médií, která doprovázejí.

George Dawes Green (3)

Americký spisovatel.

George Clapp Vaillant (1)

Americký antropolog zaměřený na předkolumbovské kultury Mexika. Autor prací z oboru.

George Brown Tindall (3)

George Brown Tindall byl profesorem historie na univerzitě v Severní Karolíně, kde učil více než 30 let . Během 2. světové války sloužil v Pacifiku u U.S. Army Air Corps.

Georg Goll (2)

Georg Goll byl jen náhodný spisovatel ,je znám pro čtyři indiánské romány pro mládež.

Georg Brütting (3)

Německý válečný letec.

Geoffrey Archer (3)

Geoffrey Archer je spisovatel z Londýna. Specializuje se na vojenské příběhy a příběhy ze špionážního prostředí s hlavním hrdinou Samem Packerem. Po několika špatných začátcích se Geoffrey Archer stal novinářem nakonec u ITN v roce 1969. Psal o nepokojích v Severním Irsku v sedmdesátých letech a občanské válce v Bejrútu v roce 1976, plavil se v nukleární ponorce Polaris a stal se válečným zpravodajem ITN. Tyto zkušenosti využil při psaní románů z vojenského prostředí od roku 1995 na plný úvazek. V roce 1998 jeho román Fire Hawk byl nominován na Crime Writers' Gold Dagger Award. [ Knihy 1988 – Sky Dancer 1989 – Shadow Hunter 1993 – Eagle Trap 1995 – Scorpion Trail 1997 – Java Spider 1998 – Fire Hawk 2002 Domino 2001 – The Lucifer Network Ďáblova síť) 2002 Domino 2002 – The Burma Legacy 2004 – Dark Angel

Genri Lajon Oldi (2)

Geneviève Carbone (3)

Francouzská etoložka a etnozooložka, pedagožka se zaměřením na metodu Montessori. Publikace z oboru.

General (5)

Gene Yang, (6)

Gene Simmons (3)

Gene Simmons je americký baskytarista, zpěvák a zakládající člen hard rockové skupiny Kiss. Z koncertů je známý kostýmem démona, pliváním ohně, pliváním umělé krve a vyplazováním jazyka. Narodil se ve městě Haifa na severu Izraele do rodiny maďarských Židů, kteří přežili holokaust. V roce 1957 se přesunul se svou matkou do New Yorku. Poté své jméno změnil na Gene Klein a na konci 60. let ho změnil na Gene Simmons. Jeho první skupinou byla Lynx, která se později přejmenovala na The Missing Links; tuto skupinu pak rozpustil a založil skupinu Long Island Sounds. Poté navštěvoval Sullivan County Community College a působil ve skupině Bullfrog Beer. Na začátku 70. let se Stanleyem Eisenem založili skupinu Wicked Lester, která nahrála jedno album, které však nebylo vydáno. Nespokojeni se zvukem kapely hledali jiné muzikanty a nakonec vzali bubeníka Petera Criscuolu a kytaristu Paula Frehleyeho , čímž položili základ Kiss. Gene zažaloval Kinga Diamonda a velmi dlouhou dobu se s ním soudil, kvůli podobě jejich líčení. Gene požadoval od Kinga změnu líčení a finanční odškodnění a King požadoval jen změnu Geneho líčení. Když soud nebyl po několika letech stále schopný rozhodnout, King nakonec dobrovolně líčení změnil. Dne 1. října 2011 se Gene oženil s Shannon Tweedovou, se kterou má dvě děti a žije s ní již od roku 1983.

GBS (2)

Pavel Vítek’s backing band.

Gavin Thorpe (4)

Britský herní designér a vývojář deskových her. Autor fantasy povídek a románů.

Gary Vaynerchuk (4)

Gary Vaynerchuk je predseda predstavenstva a výkonný riaditeľ mediálneho holdingu VaynerX, ktorý má ročný obrat vyše 150 miliónov dolárov a jeho súčasťou je digitálna agentúra VaynerMedia a ženské digitálne médium PureWow. Gary patrí medzi popredných svetových odborníkov na marketing a jeho štyri knihy sa dostali do rebríčka bestsellerov New York Times. Keď preberal rodinný podnik, jeho ročný obrat bol 4 milióny. Gary premenil rodinnú predajňu vína na spoločnosť s obratom 60 miliónov. Okrem toho založil a ešte stále riadi VaynerMedia, jednu z najvplyvnejších digitálnych agentúr sveta. Gary investuje do začínajúcich podnikov, pôsobí tiež ako podnikateľský anjel. Investoval aj do Snapchatu, Facebooku, Twittera, Uberu a Venma. Okrem iných spoločností spoluzakladal aj investičný fond Vayner/RSE. Žije v New Yorku.

Garry Kilworth (4)

Garry Douglas Kilworth se narodil v anglickém městě Yorku rodičům, kteří byli spojeni jak s půdou, tak s mořem – otec byl synem zemědělského dělníka a matka pocházela z rybářské rodiny. Na své předky a jejich povolání je Garry Kilworth pyšný a často se ve své tvorbě vrací ke svým kořenům. Od roku 1982 pracoval v oboru telekomunikací, poté se stal spisovatelem z povolání. Upozornil na sebe právě povídkou Vzhůru na Golgotu!, s níž obsadil první místo v soutěži deníku Sunday Times v roce 1975. Od té doby publikoval několik SF románů a dvě sbírky povídek. Ukázky z první sbírky nazvané The Songbirds of Pain vyšly také v českém překladu ve Světové literatuře a v časopisu Svět fantastiky. Žije v Hong Kongu.

Galina Konstantinovna Tavlinova (2)

Ruská kandidátka zemědělských věd, autorka řady publikací o pěstování pokojových rostlin.

Gaius Crispus Sallustius (6)

Římský historik a politik.

Gabzdyl Pavel (4)

Gaby Schuster (3)

Narozena 9. 10. 1948. Autorka literatury pro děti a mládež a historických milostných románů. Žije se svou rodinou nedaleko Mnichova. Je autorkou dvou úspěšných románových biografií o nejvýznamnějších císařovnách z rodu Habsburků, jakož i poutavého románu ze středověku, který vypráví příběh Aiméeiny babičky Violante. Od této autorky již vyšel životopisný román Marie Terezie.

Gabrielle Roy (2)

Patří k nejznámějším kanadským autorům píšícím fransouzsky. Světovou popularitu získala románem Štěstí z výprodeje, který znamenal ve své době skutečný převrat ve fransouzsko-kanadské literatuře a byl v roce 1947 oceněn cenou Feminy. Ve všech svým knihách Royová zobrazuje realisticky a velmi citlivě skutečnosti kanadského všedního života, prostředí u nás ne příliš známé, vystižené ve své původnosti a odlišnosti. Všechny její romány mají silný sociální akcent a ukazují na společenský stav, jehož zaostalost u nás málokdo tuší. Právem je přiřazována k nejvýznamějším zjevům dnes už klasické vrstvy kanadské frankofonní literatury. Gabrielle Royová prožila dětství v provincii Manitobě a řada jejích autobiografických próz se také v rodné Manitobě odehrává. Stejně mistrné jsou však i její eskymácké povídky z dalekého Severu a romány velkoměstské. Royová je klasikem québecké literatury, citlivá vypravěčka osudů drobných lidí, vládnoucí čirým, prostým jazykem.

Gabriela Zelená Sittová (4)

Narozena v roce 1980. Mgr. MgA., filoložka, zaměřená na češtinu, též učitelka dramatické výchovy a recitace.

Gabriela Halířová (4)

Narozena roku 1974. JUDr., právnička, autorka prací z oboru.

Gabriela Elbelová (6)

Narozena 1972 v Olomouci. Mgr., historička umění. Působí v Arcidiecézním muzeu v Olomouci.

Gabriela Dubská (2)

Gabriela Dubská, rozená Finkesová byla česká knižní grafička, ilustrátorka a malířka. Graficky upravila přes 300 knížek, nejznámější grafická.úprava. - H. Ch. Andersen: Pohádky byla užita ve všech zahraničních vydáních. S motivem Makové panenky je vydáno mnoho papírenského a jiného zboží komerčního charakteru např. 12 omalovánek, zápisníčky, kalendáře, obaly na pastelky, textilie různého druhu, magnetky, razítka, magnetofon.kazety, CD, videokazety a DVD. CD s Pohádkou o ptáku Klabizňákovi vyšlo i korejsky. Japonské vydání tohoto titulu bylo zařazeno mezi nejkrásnější „bilderbuchy“ světa.

Gabriela Cihlářová (3)

Televizní editorka, dramaturgyně.

Gabriel Urbánek (5)

Gabriel Urbánek byl český lékař, výzkumný pracovník a sochař. Za svou hlavní životní profesi si zvolil medicínu, ale od mládí se věnoval umění. Byl posluchačem Ukrajinské výtvarné akademie v Praze, odkud odešel pro ideové neshody v názoru na umění Marca Chagalla. V r. 1935 výtvarně spolupracoval s avantgardní scénou E. F. Buriana v Mozarteu. V léčbě se zaměřoval zejména na léčbu chronických onemocnění pohybového ústrojí. Svou lékařskou praxi zahájil na interní klinice všeobecné nemocnice v Praze . Potom sloužil v letech 1940–45 v Kolíně a v Semilech. Té době přechází od malby obrazů k práci se dřevem a sochařství. V roce 1951 se stal primářem v lázních Teplice. Je autorem dávkování léků z programu RTN, které vyráběl od začátku šedesátých do konce sedmdesátých let státní podnik SPOFA. Celý svůj profesní život se věnoval vědecké práci a léčbě chronických degenerativních nemocí, ke kterým zpracoval několik klinických studií. V padesátých letech byl z politických důvodů ve vyšetřovací vazbě. Po návratu vystavoval v Teplicích a v Ústí nad Labem . Vystavoval také v Nové síni v Praze. Stále vracel do Teplic, kde ale nebydlel a dojížděl za rodinou do Prahy. Klidné místo našel ve Voticích, kde koupil dům a po celých asi deset let na sklonku života tam pracoval ve své dílně.

Gabriel Jonáš (3)

Slovenský klavírista, baskytarista, skladatel. Narodil se 23. listopadu 1948 v Kukučínově .

Gabor Maté (5)

Kanadský lékař maďarského původu zaměřený na vztah fyzických a psychických nemocí - autor publikací z oboru.

G. M Gilbert (3)

Americký psycholog a člen zpravodajských služeb, který zastával funkci vězeňského psychologa při norimberském procesu.

G. F Frederick (5)

Futurum (2)

Czech rock group from town Brno Active .. Members: Roman Dragoun Miloš Morávek Emil Kopřiva Jakub Michálek Jan Seidl Other members: Lubomír Eremiáš Leopold Dvořáček Pavel Pelc

Futabatei Šimei (2)

Šimei Futabatei , 4. dubna 1864 Tokio – 10. května 1909 Bengálský záliv) – japonský spisovatel, překladatel ruské a anglické prózy do japonštiny, novinář, spoluzakladatel Japonsko-polského sdružení. Narodil se v aristokratické rodině o samurajských tradicích. V letech 1881–1886 studoval v Tokijské škole cizích jazyků na fakultě ruské filologie, kde ho zvláštně zaujala tvorba ruských klasiků. Roku 1887 vydal své nejdůležitější dílo, jež ovlivnilo pozdější japonskou prózu a zavedlo nový literární sloh, spočívající v psání řečí podobné mluvené řeči. Byla to kniha Ukigumo považovaná za první moderní japonský román. Dalších deset let nenapsal ani knihu. V letech 1889–1897 pracoval jako překladatel novin z angličtiny a ruštiny pro vládní kancelář oficiálních tisků. Roku 1898 zároveň začal práci jako přednášející ruštiny na škole, v níž studoval. Roku 1902 vyjel do kontinentální Asie, pobývaje v Číně a Rusku. Po návratu do Japonska roku 1903 stal se korespondentem deníku Asahi šimbun v Tokiu. Roku 1906 se spřátelil s Bronisławem Piłsudským , který se po opuštění trestanecké kolonie na Sibiři věnoval výzkumu kultury Ainu, a po vypuknutí rusko-japonské války přibyl do Japonska. Během dalších měsíců známosti se Futabetei o Piłsudského postaral a umožnil mu poznat několik důležitých osobností, mj. ministra zahraničních věci a premiéra Šigenobu Ókumy nebo Taisuke Itagakiho, vůdce Hnutí za svobodu a lidská práva. Výsledkem jejich přátelství vzniklo Japonsko-polské sdružení, jež se zabývalo kulturní výměnou mezi oběma zeměmi. V tomto období vznikly dvě jiné knihy – Sono Omokage a Heibon . Roku 1908 začal pracovat jako tiskový korespondent v Sankt-Petěrburgu. Nikdy se už nevrátil do Japonska, v květnu 1909 zemřel na tuberkulózu na lodi v Bengálské zálivu....

Fu Šen (2)

Šen Fu bol čínskym spisovateľom dynastie Čching. Je autorom jednej knihy. Prvej čínskej lyrickej autobiografie Šesť historií prchavého života. Pochádzal zo schudobnenej vzdelaneckej rodiny. Pracoval ako štátny zamestnanec aj ako osobný sekretár. Podnikol niekoľko dlhých ciest po Číne a navštívil aj souostrovie Rjúkjú.Pokúšal sa uplatniť ako maliar,obchodník aj podnikateľ.Svoje zážitky z ciest,osobné aj duchovné pocity a snahu o štúdium taoizmu opísal v šiestich kapitolách uvedenej knihy ,ich jednotiacim prvkom je romantická láska medzi ním a jeho manželkou a smútok z jej smrti.Kniha bola napísaná začiatkom 19. storočia objavená bola až v roku 1849 a vydaná v roku 1877. Dátum autorovej smrti nie je známy.Zomrel niekedy po roku 1809.

Fryderyk Chopin (5)

Fryderyk Franciszek Chopin, francouzsky Frédéric François Chopin, výslovnost česká , francouzská , dříve psáno rovněž „Szopen“ byl polský skladatel vážné hudby a klavírní virtuos období romantismu, který proslul jako „básník klavíru“. Jeho otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska. Fryderyk Chopin prožil dětství ve Varšavě, kde se v roce 1816 začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného. Již v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil u Józefa Elsnera hudební teorii na konzervatoři. Po škole slavil úspěch koncertováním ve Vídni a Drážďanech, na území dnešního Česka měl malý soukromý recitál v Teplicích. V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně. V roce 1831 přesídlil do Paříže, kde působil také jako učitel hudby. Zde navázal vztah se spisovatelkou George Sandovou, se kterou se však nikdy neoženil, a po rozchodu s ní již nenavázal další vztah. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce, kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů. Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří především díla malého rozsahu, nokturna, valčíky nebo cyklus preludií. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Nejvýznamnější skladby rozsáhlejšího charakteru jsou jeho klavírní sonáty, ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty. Chopin velmi radikálně změnil vnímání některých hudebních forem v raném romantismu. Některé rozve...