Všichni Autoři a témata

Honza Vojtíšek (6)

Narozen 1978 v Orlové. Strojní mechanik a železničář. Hudebník. Autor hororových povídek, vydavatel elektronického hororového čtvrtletníku Howard, editor antologií, komiksový scenárista a spoluorganizátor HorrorConu .

Honoré Balzac, (3)

home at (1)

Holger Arbman (1)

Erik Holger Arbman byl švédský archeolog, speacializující se na dobu železnou, jedna z největších archeologických autorit světa. Promoval roku 1937 v Uppsale prací zaměřenou na vztah Vikingů a Franské říše. Byl profesorem archeologie Skandinávie a srovnávací archeologie na Lundské univerzitě .

Heuréka (3)

Hertha Kürth (4)

Autorka publikací o ručních pracích a tvořivosti.

Hermann Rittweger (2)

Autor knih o zahradní architektuře.

Hermann (4)

Herman Pontzer (1)

Americký evoluční antropolog.

Herman Joachim Bang (5)

Dánský spisovatel, kritik a žurnalista.

Herbie Brennan (6)

J.H. Brennan je uznávaným autorem sedmdesáti knih beletrie i literatury faktu. Při své spisovatelské činnosti se stále zajímá o vývoj počítačových programů, tvorbu stolních her, o techniky osobního rozvoje a výzkum reinkarnace. Je lektorem a častým hostem mediálních pořadů po celém Spojeném království a v Irsku.

Herbert Wotte (2)

Herbert Wotte byl německý spisovatel, historik umění, pedagog a překladatel. Wotte byl synem poštovního úředníka. Po absolvování gymnázia vystudoval pedagogiku, psychologii a dějiny umění na univerzitách v Lipsku, Vídni a v Drážďanech V letech 1932–1942 pracoval jako učitel, po skončení druhé světové války se věnoval literatuře. Wotte je především autorem románových biografií známých přírodovědců, etnografů a cestovatelů. Kromě toho psal turistické průvodce a slovem doprovázel obrazové publikace o malířích.. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herbert Wotte na německé Wikipedii.

Herbert Vorgrimler (4)

Německý teolog, kněz, vysokoškolský učitel..

Herbert Newton Casson (5)

Americký autor knih o úspěšném obchodu a podnikání.

Herbert Kranz (2)

Německý spisovatel.

Herbert Eulenberg (3)

Německý novoromantický dramatik, esejista a prozaik

Henryk Szeryng (2)

Henryk Szeryng byl známý polsko-mexický houslista, který se narodil 22. září 1918 ve Varšavě. Byl uznáván pro svou výjimečnou techniku a čistotu interpretace širokého repertoáru, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Szeryng se začal hudebně vzdělávat již v raném věku, kdy se u své matky učil hře na klavír a harmonii a v sedmi letech se chopil houslí. Byl zázračným dítětem a pokračoval ve studiu v Berlíně a Paříži, kde byl jeho učitelem slavný houslista Carl Flesch a skladatelka Nadia Boulanger.

Henry Marshall (2)

20 let pracoval jako klinicky psycholog.

Henry Jaeger (3)

Švýcarský německy píšící spisovatel.

Henry de Gorsse (4)

Francouzský spisovatel, dramatik a literární kritik.

Henry Brook (5)

Americký publicista.

Henrietta McCall (2)

Egyptoložka, kurátorka Britského muzea, specializuje se na výzkum mezopotamské literautry.

Henri Suter (2)

Německý agronom.

Henri Chabrillat (1)

Henri Chabrillat byl francouzský spisovatel a libretista.

Hellmut Lützner (3)

MUDr., autor příruček o zdravé výživě a půstu.

Hellmut Andics (2)

Rakouský publicista a scénárista.

Helga Schönherr (2)

Německá autorka příruček rukodělných prací.

Helena Žáková (5)

Narozena 1995. Autorka románu a povídek, copywriterka a blogerka.

Helena Wernischová (5)

Helena Wernischová se narodila v roce 1942 v Praze, vystudovala střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech, maturovala v červnu 1961. Během studií vystavovala kresby na školních výstavách, psala a kreslila do školního časopisu, recitovala, byla dramaturgyní a scénografkou studentských představení. V září 1961 nastoupila na umístěnku jako mistrová v porcelánce na Karlovarsku a provdala se za básníka Ivana Wernische. V roce 1962 narození syna Martina, 1964 syna Michala. Rozvod 1973.

Helena Vajgantová (4)

Narozena 24. 7. 1928 v Holešově, zemřela 19. 7. 2017. Básnířka, prozaička, autorka filmových a rozhlasových scénářů a libret.

Helena Staub (3)

Narozena 18.3.1947. Česká historička umění žijící ve Francii, katalogy výstav, též překladatelka.

Helena Križanová-Brindzová (3)

Slovenská prozaička, poetka, dramatička a prekladateľka. Známa predovšetkým ako autorka literatúry pre deti a mládež. Narodila sa v roku 1922 v Ludaniciach. Navštevovala gymnázium v Nitre a v rokoch 1941 – 1948 pôsobila ako pedagogička v rodom meste. Potom sa stala pracovníčkou Spolku slovenských spisovateľov v Bratislave, kde pôsobila v rokoch 1948, 1949. V rokoch 1949 – 1950 a 1953 – 1955 pracovala ako dramaturgička v Československom rozhlase v Bratislave. V rokoch 1951 – 1953 bola redaktorkou v časopisu Zornička, neskôr redigovala časopis Pionier, v rokoch 1967 – 1969 časopis Rodina a škola. Od roku 1969 bola spisovateľkou v slobodnom povolaní a v roku 1976 odišla do dôchodku. Poézii sa intenzívne začala spisovateľka venovať v období rokov 1936 – 1944. Inšpiráciu a rady čerpala z listovej korešpondencie s básnikmi Jankom Silanom a Karolom Strmeňom. Svoju literárnu činnosť začala básňami, v ktorých sa sústredila na poetické vyjadrenie ľúbostného citu. Od roku 1943 uverejňovala svoje verše v časopisoch Kultúra, Živena a Elán, neskôr publikovala napríklad v Kultúrnom živote, Slovenke, či v Živote. Básne pre deti jej vychádzali v Ohníku, Zorničke a v iných časopisoch pre deti a mládež.

Helena Chvátalová (3)

Jako novinářka již dvacet let se zabývá problematikou dětí s postižením a jejich rodin. Šéfredaktorka časopisu "děti a my" Ve sdružení "Klíček" Šéfredaktorka "Zdravotnických novin". PhDr. Helena Chvátalová je redaktorka, bývalá šéfredaktorka časopisu Děti a my a scénáristka. Je autorkou knih Jak se žije dětem s postižením, Malá povzbuzení pro mámy a táty, 300 rad pro první rok s dítětem a spoluautorkou několika dalších knih. Dvakrát získala 1. cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany v kategorii děl písemně publikovaných. Zabývá se také osobnostním rozvojem, absolvovala dvouletý výcvik rodinných konstelací. Je jedenatřicet let vdaná, má dvě dospělé dcery, dva zetě, zatím jediného vnoučka a čtyři kočky.

Helena Čapková (3)

Helena Čapková, provdaná Koželuhová a později Palivcová , byla česká spisovatelka, autorka vzpomínkových knih o svých bratrech Karlovi a Josefovi. V roce 1904 se provdala za brněnského politika a právníka Františka Koželuha. Měli spolu dvě dcery, z nichž Helena se vdala za budoucího ministra Adolfa Procházku. V roce 1926 ovdověla. Z Brna se přestěhovala do Prahy na Vinohrady, kde bydlela nedaleko svých bratrů. V roce 1930 se znovu provdala za spisovatele a diplomata Josefa Palivce. V letech 1933–1938 žila v Prohoři u Žlutic, kam za ní dojížděli oba bratři. Po okupaci se vrátila do Prahy. V letech 1945–1948 žila na zámku Brložec nedaleko Prohoře. Od vykonstruovaného politického procesu s jejím mužem Josefem Palivcem v roce 1951 byla šikanována komunistickým režimem, až do své smrti v roce 1961. Rok po její smrti byla vydána v nakladatelství Československý spisovatel cenzurovaná část jejích vzpomínek s názvem Moji milí bratři. Helena Čapková zemřela 27. listopadu 1961 a byla pohřbena na Olšanských hřbitovech. V českém životopisném filmu Člověk proti zkáze její postavu ztvárnila herečka Věra Galatíková.

Helena Bochořáková-Dittrichová (5)

Narozena 31. 7. 1894 ve Vyškově, zemřela 28. 3. 1980 v Brně. Malířka, grafička, autorka cestopisů.

Helen Tucker (4)

Americká spisovatelka.

Helen Jukes (3)

Britská autorka románu, včelařka, lektorka workshopů a vysokoškolská učitelka tvůrčího psaní.

Heinz Welten (3)

Německý přírodovědec, pod pseudonymem psal prózu.

Heinz Geiss (1)

Heinrich Remy (6)

Německý chemik a vysokoškolský učitel, zaměřený na anorganickou chemii.

Heinrich Lützeler (5)

Německý historik umění a filozof.

Heinrich Fraenkel (2)

Heike Owusu (4)

Německá spisovatelka a ilustrátorka, zabývá se věděním a mytologií přírodních národů.

Heidi Perks (4)

Britská spisovatelka, autorka thrilleru, bývalá pracovnice marketingu.

Hayley Dazeová, (6)

Havran (6)

Haruo Umezaki (1)

Haruo Umezaki byl japonský prozaik, jeden z nejlepších představitelů první poválečné japonské literární školy sengoha. Umezaki absolvoval roku 1940 Tokijskou univerzitu v oboru japonská literatura a již při studiu se věnoval psaní poezie a vydávání literárního časopisu. Roku 1944 byl povolán k válečnému námořnictvu, stal se poddůstojníkem u spojařů a působil jako šifrant na různých vojenských základnách na Kjúšú. Po skončení války se pak zcela věnoval literatuře. Jeho díla odráží vlastní válečné zážitky, jsou psychologickým obrazem poválečného života poraženého národa a také sondami do lidského nitra. Jeho hrdinové z válečných próz nejsou zaslepeni vidinou vítězství, ale vyznačují se lidskostí a trápí se pochybnostmi.

Harry Walker Hepner (3)

Americký profesor psychologie.

Harry Potter (5)

Harriet Elizabeth Beecher-Stowe (3)

Harold Pinter (6)

Harold Pinter , známý též pod pseudonymy Horold Pinta a David Baron, byl anglický dramatik a básník, scenárista, herec a politický aktivista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005. Narodil se v Londýně, kde se neúspěšně pokoušel vystudovat Královskou akademii dramatických umění. Poté publikoval své verše pod pseudonymem Harold Pinta, a od roku 1949 používal pro svou hereckou kariéru pseudonym David Baron. Zhruba od roku 1968 se začal zabývat divadelní režií a od roku 1973 pracoval jako režisér v National Theatre. Roku 1977 se rozešel se svou ženou – herečkou Vivien Merchantovou, roku 1980 se oženil se spisovatelkou Lady Antonií Fraserovou. Byl velkým fanouškem kriketu a předsedou Gaieties Cricket Clubu. Kromě svých literárních děl byl Pinter znám svými velmi provokativními politickými názory. Vystupoval ostře proti Georgovi Bushovi, kterého označil za masového vraha, tak proti britské vládě. Kromě toho byl členem organizace bojující za osvobození Slobodana Miloševiće. V novinách odsoudil invazi do Iráku, bombardování Jugoslávie i invazi do Afghánistánu. Jeho dramatická tvorba byla ovlivněna absurdním divadlem a Artaudovým divadlem krutosti. Literárními vzory mu byli Franz Kafka a Samuel Beckett. Pro jeho hry z počátečního období se používal termín groteska hrůzy. V pozdější době pod vlivem své politické angažovanosti se svých hrách stavěl proti diktatuře a tyranii. Švédská akademie ve Stockholmu mu v roce 2005 udělila Nobelovu cenu za literaturu. Jeho silně vyhraněné politické názory byly trnem v oku některým kritikům, kteří toto udělení ceny označili za víceméně politický akt. V roce 1999 byl hostem Pražského festivalu spisovatelů.

Haro Aso (6)

Harald Havas (3)

Rakouský novinář, autor publikace inteligenčních testů a návodů, jak je řešit.

Harald Christian Scheu (6)

Narozen 1. 7. 1969 v Neckermarktu , žije v ČR. Právník, působí na katedře mezinárodního práva Právnické fakulty UK.

Happy Mondays (5)

Happy Mondays je anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1980 v Salfordu. Původní sestavu skupiny tvořili Shaun Ryder , jeho bratr Paul Ryder , kytarista Mark Day, klávesista Paul Davis a bubeník Gary Whelan. Mark "Bez" Berry se ke kapele později připojil na pódiu jako tanečník a hráč na bicí nástroje. Happy Mondays jsou často spojováni s kulturní scénou Madchester z konce 80. a začátku 90. let, která mísila alternativní rock, psychedelický rock a elektronickou taneční hudbu.

Hanuš Haimann (1)

Hans-Joachim Rotzsch (5)

Hans-Joachim Rotzsch byl vynikající německý dirigent a tenorista, známý zejména díky své práci s lipským Svatotomášským sborem, jedním z nejslavnějších chlapeckých sborů na světě. Narodil se 25. dubna 1929 v Lipsku a v roce 1972 se stal šestnáctým kantorem tohoto sboru, kde vystřídal Erharda Mauersbergera a tuto prestižní funkci zastával až do roku 1991. Během svého působení Rotzsch významně přispěl k mezinárodnímu renomé sboru prostřednictvím turné a nahrávek.

Hans Späth (3)

Hans Rosling (3)

Švédský lékař, vědec a statistik, zdravotní poradce mezinárodních organizací, iniciátor Lékařů bez hranic ve Švédsku, zabýval se vztahem mezi ekonomickým vývojem, zemědělstvím, chudobou a zdravím.

Hans Magenschab (2)

Hans Magenschab narozen 1939, studoval práva a politické vědy ve Vídni a v Salcburku. Je novinář a autor řady televizních pořadů, působí jako šéfredaktor listu Furche a politického magazínu Wochenpresse. Do roku 2004 řídil tiskový a informační odbor prezidentské kanceláře a byl tiskovým mluvčím rakouského spolkového prezidenta.