Všichni Autoři a témata

Kathleen O'Brien (3)

Americká spisovatelka románů pro ženy.

Katherine Neville (3)

Narodila se v St. Louis, má doktorát z africké literatury, po mnoho let pracovala jako mezinárodní konzultantka a počítačová expertka, mezi její klienty patřily ministerstvo energetiky, komise pro jadernou energii, OPEC, IBM, alžírská vláda a Bank of America. Pracovala rovněž jako profesionální modelka, portrétistka a komerční fotografka. Její první román, The Eight byl přeložen do třiceti jazyků a před nedávnem byl čtenáři ve Španělsku zvolen jednou z deseti nejlepších knih všech dob. Její druhá kniha, A Calculated Risk , byla deníkem New York Times zařazena na seznam pozoruhodných knih a The Magic Circle se stal bestsellerem jak podle deníku USA TODAY, tak i v mezinárodním měřítku. Katherine střídavě žije ve Washingtonu D. C., ve Virgínii a v Santa Fe v Novém Mexiku.

Katherine Arthur (5)

Jako autorka napsala pro Harlequin Romance čtrnáct románů. Píše také také pod pseudonymem Barbara Erickson.

Katharina Leithner (3)

Autorka literárních adaptací určených pro výuku němčiny.

Kateřina Vittová (5)

Spoluautorka testů studijních předpokladů a základů logiky.

Kateřina Šťastná (6)

Narozena 1979 v Praze. Novinářka, redaktorka a publicistka, populárně- psychologické a výchovně-vzdělávací příručky, též překladatelka z němčiny a angličtiny.

Kateřina Slezáková (4)

Narozena 1971. Mgr., psycholožka a terapeutka, zaměřená na logopedii.

Kateřina Sabóvá (5)

Autorka kuchařských knih.

Kateřina Lovis-Miler (6)

Výtvarnice, malířka a kreslířka, ilustrátorka dětské literatury, autorka leporel , též ilustrace učebnic pro základní školy.

Kateřina Frumarová (6)

Narozena 1976. Doc., JUDr., Ph.D., právnička a vysokoškolská pedagožka zaměřená na oblast správního práva.

Kateřina Čupová (6)

Narozena 1992 v Ostravě. Animátorka, ilustrátorka a autorka komiksů.

Kateřina Bártů (5)

Spoluautorka scénáře seriálu Rodinná pouta.

Kate Proctor (4)

Autorka romantických příběhů.

Katarína Skybová (5)

Slovenská autorka knih o hubnutí a zdravém životním stylu, zakladatelka a ředitelka "Institutu redukce a prevence nadváhy kompliment".

Katarína Hradská (5)

Slovenská historička zaměřená na dějiny slovenských židů v letech 1918-1945 s důrazem na konečné řešení židovské otázky v středoevropském kontextu.

Katarína Horáková (6)

prof. RNDr. Katarína Horáková, DrSc Mnoho rokov pôsobila na Fakulte chemickej a potra­vinárskej technológie Slovenskej technickej univerzity v Bratislave, dodnes prednáša na Univerzite tretieho veku. Je neúnavnou popularizátorkou zdravej výživy. Jej doménou v posledných rokoch sa stala vedecky podložená kombinovaná strava , očista organizmu, o ktorých píše aj vo svojich knihách. Viedla slovenský výskumný tím v rámci spolupráce na medzinárodných projektoch Európskej únie v oblasti vývoja imunotestov, ktorými sa zisťuje neškodnosť potravín. Aj tieto poznatky boli pre ňu motiváciou pre hlbšie štúdium správnej výživy, zdravého spôsobu života a následkov nesprávnej životosprávy, ktorá na Slovensku dominuje.

Katarína Holetzová (5)

Slovenská novinářka a spisovatelka.

Katarína Balcová (3)

Autorka knih kuchařských receptů.

Kat Cantrell (5)

Americká spisovatelka, autorka romancí.

Karolová Kateřina (3)

Karolína Lišková (4)

Karol Hodinár (3)

Autor publikací z oboru radiotechniky.

Karol Erdélsky (3)

Doc. RNDr., CSc., slovenský biolog a rostlinný fyziolog. Syn Karola Erdélského .

Karla Sorensen (2)

Karla Guthová (1)

Autorka romantických příběhů pro ženy.

Karla Dolénková (4)

Narozena 8.6.1895 v Praze, zemřela 21.5.1977 tamtéž. Prozaička, autorka knih a rozhlasových her pro děti a mládež.

Karl-Heinz Weber (3)

Německý spisovatel, autor detektivních románů.

Karl Richter (5)

Karl Richter byl významný německý dirigent, varhaník a cembalista, proslulý zejména svou interpretací hudby Johanna Sebastiana Bacha. Narodil se 15. října 1926 v saském Plavně a poté studoval na Svatotomášské škole v Lipsku, kde ho hluboce ovlivnila bohatá bachovská interpretační tradice. V roce 1951 Richter založil Mnichovský bachovský sbor a později Mnichovský bachovský orchestr. Jeho kariéra se vyznačovala přísným a disciplinovaným přístupem k barokní hudbě, který mu vynesl pověst jednoho z předních bachovských interpretů své doby.

Karl P. N. Shuker (3)

Karl Kautsky (4)

Karl Johann Kautsky byl německý socialistický politik a přední teoretik marxismu. Karel Kautský se narodil v Praze do umělecké středostavovské rodiny, jeho otec Jan Václav Kautský byl scénograf, jeho matka byla herečka a levicová spisovatelka Minna Kautsky. Rodina se přestěhovala do Vídně, když bylo malému Karlovi sedm let. V r. 1874 nastoupil Kautský ve Vídni na univerzitu ke studiu historie a filozofie, následujícího roku 1875 se stal členem Sociálně demokratické strany Rakouska . V r. 1880 se připojil ke skupině německých socialistů v Curychu, jež byla finančně podporována Karlem Höchbergem a která pašovala socialistický materiál do říšského sněmu v období Bismarckových protisocialistických zákonů. Ovlivněn Eduardem Bernsteinem, Höchbergovým tajemníkem, stal se marxistou a v r. 1881 navštěvuje v Anglii Marxe a Engelse. V r. 1883 založil ve Stuttgartu měsíčník Die Neue Zeit , od r. 1890 týdeník, který redigoval až do září 1917 a který mu kromě propagace marxismu zajišťoval stálý finanční příjem. V letech 1885–90 pobýval v Londýně, kde se stal blízkým přítelem Friedricha Engelse. Od roku 1890 žil v Berlíně, v r. 1891 se společně s Augustem Bebelem a Eduardem Bernsteinem podílel na vypracování Erfurtského programu Sociálně demokratické strany Německa a později též programu Heidelberského . Po Engelsově smrti r. 1895 se stal jedním z nejvlivnějších teoretiků marxismu . Společně s Bebelem představoval střední proud ve straně a dávno před Leninem rozvíjel marxistickou teorií imperialismu. Když Bernstein koncem 90. let 19. stol. zpochybnil marxistický výklad revolučních procesů jakožto procesů nevyhnutelných, odsoudil ho Kautský s tím, že Bernsteinovo lpění na morálních základech socialismu otevírá cestu ke koalici s „progresivní“ buržoazií a tím i k netřídnímu přístupu. V r. 1914, když němečtí sociálně demokratičt...

Karl Holter (4)

Karl Holter byl norský herec a spisovatel.

Karl Heinz Tuschel (3)

23.3. 1928 - 12.2. 2005 Vystudoval přírodní vědy. Pracoval v chemickém průmyslu, ale také jako horník či dramaturg kabaretu a spisovatel. Do literatury vstoupil roku 1967 prvotinou Kolem letí hvězda. Za nejúspěšnější jeho dílo je pokládán román Ostrov robotů z roku 1973. V něm se objevuje motiv rozhodujícího vlivu robotů a počítačů na politické rozložení moci ve světě.

Karl Aloys Schenzinger (5)

Karl Aloys Schenzinger vystudoval medicínu a krátký čas pracoval v Hannoveru. Od roku 1928 se živil jako spisovatel, který vytvořil nový literární směr ¨- industriálně-technický. Na počátku 30. let napsal mnoho knih, v nichž se netajil svými sympatiemi k NSDAP. Ve druhé světové válce působil jako lékař u Luftwaffe. Po 2. světové válce nesměl psát kvůli své propagandistické minulosti.

Karin Lednická (4)

Karin Lednická je česká nakladatelka, překladatelka a spisovatelka. Narodila se v Karviné, vyrostla v Havířově a nyní žije v Ostravě. Dá se tedy říct, že celý život strávila v regionu, jehož historii se ve svém autorském debutu věnuje. Měla v úmyslu studovat knihovnictví a žurnalistiku, ale to jí bohužel z různých důvodů nevyšlo. Po maturitě tedy vykonávala celou škálu profesí v Benzině, Tesle Havířov a v Moravských chemických závodech Ostrava. Zkraje 90. let se konečně dostala k vysněné profesi: začala psát pro regionální periodika, dělala zprávařku v jednom z prvních soukromých rádií a věnovala se kulturní publicistice. V letech 1993-1994 pobývala v Londýně, kde studovala angličtinu a anglickou historii. Po návratu z Anglie 2 roky překládala beletrii, 20 roků vydávala knihy a nyní se plně věnuje vlastnímu psaní. Její prvotina Šikmý kostel, první díl zamýšlené trilogie, se stala absolutním vítězem ankety Kniha roku a získala celou řadu dalších ocenění. Podobně si vede i druhý díl trilogie, po němž dostala za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin Cenu za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou každoročně uděluje ÚSTR. V březnu 2022 vyšlo literární dokudrama s názvem Životice: obraz zapomenuté tragédie; aktuálně pracuje na třetím díle Šikmého kostela, který dovede děj do poloviny 60. let.

Karin Lászlová (6)

Slovenská prozaička a novinářka, autorka literatury faktu .

Karin Jaeckel (1)

Karin Greiner (5)

Německá bioložka, autorka knih o pěstování zahradních i pokojových rostlin.

Karin Fossum (6)

Autorka, nazývána kritikou „norská královna detektivek“, zaujala čtenáře po celém světě dávno před Larssonem… Karin Fossumová byla původně známá především jako nadějná básnířka, v roce 1974 jí vyšla básnická sbírka, za kterou získala řadu cen. Přesto si od literatury vzala téměř dvacetiletou pauzu, během které pracovala v nemocnici, odvykacím centru i jako taxikářka. V roce 1995 jí vyšel první román z dnes již populární kriminální série s inspektorem Konradem Sejerem. Tato řada má již 10 dílů, byla přeložena do více než 16 jazyků – v angličtině se objevila již v roce 2002 – a má na svém kontě mnoho skandinávských i mezinárodních literárních ocenění. V roce 2005 se dostala i do užší nominace na Zlatou dýku CWA. Autorčiny detektivní příběhy se dočkaly i televizního zpracování jako jeden celovečerní film a dvě minisérie. Podle jejích samostatných knih byly natočeny filmy Dům bláznů a Dívka z jezera. Karin Fossumová je vdaná, má dvě děti a žije s rodinou v Oslu.

Karin Boye (2)

Karin Maria Boye byla švédská básnířka a spisovatelka. Karin Boyeová debutovala sbírkou poezie Moln . Po roce 1930 se připojila k hnutí Clarié a postupně se v její tvorbě začaly projevovat sociální motivy. Později začala psát také romány. Napsala jich pět, Astarte z roku 1931 byl odměněn literární cenou. Nejznámějším jejím prozaickým dílem je antiutopistický román Kallocain, který má několik podobností s mnohem slavnější antiutopií 1984 George Orwella. Napsala jej v roce 1940 poté, co navštívila nacistické Německo. Období mezi oběma světovými válkami autorka reflektovala do své tvorby. Na její psychice zanechalo takové psychické šrámy, že v roce 1941 spáchala sebevraždu..

Karen Van der Zee (4)

Nizozemská autorka romantických příběhů.

Karen van der Zee (3)

Karen Duve (2)

Karen Duve je německá spisovatelka. Karen Duve se narodila v Hamburku jako prostřední ze tří dětí, vyrostla v části Lemsahl-Mellingstedt. V roce 1981 složila maturitu a na přání svých rodičů začala se studiem daňové inspektorky. Po jedné neúspěšné zkoušce studium roku 1983 přerušila a školu nedokončila. Pracovala jako pomocná síla v různých odvětvích, např. dělala třináct let řidičku taxi v Hamburku, což ji inspirovalo k napsání stejnojmenného románu. Nebo prováděla korektury textů pro časopis. Od roku 1996 je spisovatelkou. Od roku 2009 bydlí v Braniborsku ve městě Märkische Schweiz. První povídku s názvem Im tiefen Schnee ein stilles Heim uveřejnila v roce 1995, stala se poté součástí povídkového souboru Keine Ahnung. V roce 1997 ve spolupráci s Judith Zaugg vydala komiks s názvem Bruno Orso fliegt ins Weltall. Ve stejném roce ve spolupráci s Thies Völkerem vznikla kniha Lexikon berühmter Tiere, o dva roky později Lexikon berühmter Pflanzen.Vom Adamsapfel zu den Peanuts. Mezi další knihy pro děti patří vyprávění o medvídku Thomasi Müllerovi: Weihnachten mit Thomas Müller z roku 2003 a pokračování z roku 2006 Thomas Müller und der Zirkusbär. Obě knihy jsou ilustrované Petrou Kolitschovou. V roce 1997 vydala Karen Duve svůj první román s názvem Regenroman. Znamenal pro ni přelom v kariéře a stal se jedním z bestsellerů. Tento román byl adaptován do divadelní podoby a pod názvem Regenfälle se hrál v LOT-Theater v Braunschweigu a v Berlíně v Theaterdiscounter. Svůj druhý román Dies ist kein Liebeslied vydala Duve v roce 2002. Dalším románem z roku 2005 je Die entführte Prinzessin. V roce 2008 vydala román Taxi, ve kterém zpracovala své pracovní zkušenosti. V knize Grrrimm z roku 2012 zpracovává Duve pět známých pohádek, které jsou převyprávěny netradičním způsobem. V knize Anständig essen.Ein Selbstversuch se Duve zabývá dalšími možnostmi stravování a ochranou zvířat. Popisuje zkušenosti s formami stravování jako...

Karen Chance (3)

Karen Chance je autorkou urban fantasy. Vyrůstala v Orlandu na Floridě. Poté žila ve Francii, Velké Británii, Hong Kongu a New Orleans, kde učila dějepis. Momentálně žije ve městě DeLand . Její knihy se objevily v žebříčcích nejprodávanějších knih New York Times a USAToday. Je autorkou sérií o Cassandře Palmer a Dorině Basarab a dalších novel a krátkých povídek.

Karel Žilák (5)

Narodil se 19. 7. 1948. Profesí je ekonom, působí v oblasti marketingu, řadu let pracoval v zahraničí, zejména v Jižní Africe a v Indii. Knižně debutoval prózu Ředitel Ve své tvorbě čerpá ze skutečných přívběhů a události.

Karel Zeman (6)

Narozen 30. 11. 1950 v Praze. Malíř, ilustrátor, karikaturista, autor ilustrací k sci-fi povídkám v Ikarii, Pevnosti, Rodokapsu, také maluje historické parní lokomotivy. Zabývá se též sochařstvím.

Karel Žebera (3)

Podobné zájmy, jako měl Joachim Barrande o století dříve, nalezneme i u našeho rodáka, významného geologa a archeologa pana Karla Žebery, narozeného 3. 3. 1911. Po vystudování vysoké školy se měl původně stát vojenským geologem. Přišla však válka a doktor Žebera nastoupil v roce 1939 jako stavebni geolog na Generální ředitelství stavby dálnic v Praze. Odtud byl, z příkazu tehdejšího ministra hospodářství a práce Bertsche, roku 1941 převeden do Úřadu pro výzkum půdy v Čechách a na Moravě . Po válce bylo jeho prvním počinem ukončení prezenční služby, a tak nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Ke konci služby bylo doktoru Žeberovi nabídnuto, aby v tomto ústavu setrval i nadále, ale jeho srdce ho táhlo zpět do ÚÚG. Kromě vlastní vědecké práce po roce 1947 začal jako lektor také přednášet kvartérní a urbanistickou geologii nejdříve na geologicko - geografické fakultě UK, později i na fakultě filosofické UK a na ČVUT. Díky svému velkému pracovnímu nasazení a kvalitním vědomostem se brzy stal náměstkem ředitele ÚÚG a posléze i jeho ředitelem. Při praktické činnosti se často dostával do styku s pravěkými pozůstatky člověka. Této své druhé lásce pak věnoval většinu svého volného času. Zapomenout bychom neměli ani na jeho publikační činnost. Sepsal mnoho článků zabývajících se jak geologií tak archeologíí. Kromě této časopisecké práce vydal i několik samostatných knih. Za všechny jmenujme: "Nejstarší pozůstatky lidské práce z Čech", "Československo v nejstarší době kamenné", "Mapa čtvrtohor a zvětralinového pláště ČSSR" či populárně vědeckou knihu "Říp, hora v jezeru". RNDr. Karel Žebera, DrCs. zemřel krátce před svými 75. narozeninami 23. 1. 1986.

Karel Wellner (4)

Profesor Karel Wellner byl český grafik, malíř, kreslíř, ilustrátor, výtvarný historik a kritik. Byl také pedagog bývalé České reálky v Olomouci. Maturoval na reálce v Praze, absolvoval techniku a Umělecko průmyslovou školu v Praze. Jako profesor na st. reálce v Olomouci působil od r. 1902. Byl činným v odborné literatuře a některá jeho díla byla vydána v Německu. Jako malíř se účastnil výstav Jednoty umělců výtvarníků v Praze a výstav Sdružení výtvarných umělců na Moravě. Byl činným hlavně v grafice. Vydal několik cyklů litografií a leptů ze staré Olomouce. V Olomouci byla po něm pojmenována ulice.

Karel Vladislav Havránek (4)

Narozen 10.10.1851 v Jemníkách, zemřel 18.9.1918 v Nymburce. Prozaik, autor próz o železničářích, románu, cestopisných črt a veršované satiry, překladatel zejména ruské literatury.

Karel Vancl (2)

Narozen 20. 12. 1890 v Berouně, zemřel 25. 7. 1975 v Praze. Právník, výtvarný publicista zaměřený na dílo Františka Kavána , práce v oboru.

Karel Valášek (6)

Současný, úspěšný autor mnoha románů. Karel Valášek, 10.1.1943 v Praze , pracoval v oblasti cestovního ruchu. V roce 2000 odešel do duchodu, aby se věnoval psaní. Dosud vydal soubor povídek Bombička aneb hotelováci, vesele příhody z pohostinství a v roce 2002 humoristický román Bigamista. Jeho knihy jsou veselou retrospektivou bohatých životnich zkušeností a zážitků získaných při dlouholeté práci mezi lidmi, napsané čtivě a s dramatickým spádem.

Karel Václav Adámek (3)

Karel Václav Adámek, křtěný Karel Václav Bohumil , byl český právník, politik, spisovatel, kulturní historik a muzejník. Byl členem vedení Národní strany svobodomyslné . Byl synem významného hlineckého národopisce Karla Adámka a synovcem Bohumila Adámka. Vystudoval gymnázium v Chrudimi a poté pokračoval na studiem práv na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích se vrátil na rok do Chrudimi a poté si v roce 1900 založil vlastní advokátní kancelář v Hlinsku. Společně se svým otcem se angažoval v Mladočeské straně a v samosprávných orgánech. Společně s J. L. Píčem založili v roce 1888 Společnost přátel starožitností českých. Společně se svým otcem a strýcem založili národopisný odbor Hlinecka, který stál za uspořádáním okresní výstavy společně s národopisným a národohospodářským sjezdem v Hlinsku roku 1893. byl starostou Vlastivědného muzea v Hlinsku. V letech 1914–1918 byl konzervátorem Centrální komise pro ochranu památek ve Vídni, od r. 1919 spolupracovník Místopisné komise ČAVU. V letech 1922–1938 redaktor časopisu Vlastivědný sborník východočeský. Spolupracovník Ottova slovníku naučného a Ottova slovníku naučného nové doby . Napsal řadu prací z oblasti východočeského muzejnictví, historie, umění a etnografie. Je autorem významné monografie Lid na Hlinecku a důležitých statí o statku v Jeníkově u Hlinska. Zabýval se též právem autorským a ústavním, z těchto oborů publikoval řadu článků v odborných časopisech. Publikoval přes 70 vlastivědných děl a stovky článků, ve kterých se opíral o terénní výzkum s vlastním archivním studiem. Těžiště jeho práce nejprve tvořila lidová slovesnost a kroje, později se zabýval výzkumem lidového stavitelství na Hlinecku.

Karel Vaca (4)

Karel Vaca byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf a kostýmní výtvarník. Karel Vaca studoval v Praze užitou a reklamní grafiku, nejprve roku 1937 v Ateliéru Rotter a pak roku 1938 v Rotterově škole užitého umění. V letech 1945–1950 vystudoval v Praze Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Emila Filly Po skončení studia krátce pracoval v textilní firmě v Prostějově jako podnikový výtvarník a reklamní grafik, ale ještě roku 1950 se stal umělcem ve svobodném povolání. Jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval s Divadlem satiry a Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a dalšími scénami. Vedle práce pro divadlo se věnoval malířství, užité grafice a knižním ilustracím . Byl také autorem 341 divadelních a filmových plakátů. Ve své malířské tvorbě zobrazoval stylizované postavy žen, věnoval se zátiší a krajinám, které byly abstrahovány až přecházely do barevných polí. Byl členem skupiny Trasa. Zúčastnil se více než 260 kolektivních výstav po celém světě.

Karel Tupý (6)

Narozen 20.5.1920 v Praze. PhDr., pedagog, práce z oboru.

Karel Trinkewitz (2)

Karel Trinkewitz byl český prozaik, básník, představitel experimentální poezie, esejista, výtvarník, tvůrce typografických koláží. Signatář Charty 77. V roce 1979 byl komunistickým režimem v rámci akce Asanace donucen k emigraci a žil v německém Hamburku. Karel Trinkewitz měl české a německo-židovské kořeny. Rodina jeho otce byli židé, kteří přišli do Československa počátkem 30. let z Východního Pruska, matčina část rodiny pocházela z Jižních Čech. Za války jako poloviční žid nesměl chodit do školy a česky se naučil doma od své matky. Po válce, díky částečně českému původu, nebyla rodina vyhnána do Německa. Karel Trinkewitz se vyučil v letech 1949–1951 na keramické technické škole v Teplicích-Šanově a potom absolvoval gymnasium v Teplicích, kde byli jeho spolužáky Jan Koblasa nebo Eduard Světlík. Měl v úmyslu studovat filosofii, ale nakonec byl roku 1952 přijat na Právnickou fakultu UK. Po třech semestrech byl jako "buržoazní element" vyloučen a v dalších letech se živil jako stavební dělník nebo nosič balíků na poště a účetní. V době mírného politického tání koncem 50. let se prosadil jako reklamní grafik a textař a v letech 1961 - 1971 pracoval jako redaktor časopisů vydávaných pro zahraničí v nakladatelství Orbis, mj. "Im Herzen Europas". Mimo zaměstnání se věnoval básnické tvorbě, psal eseje o umění a písňové texty. Jako výtvarník spolupracoval v 60. letech s řadou časopisů, kde pod značkou Witz uveřejňoval karikatury, kresby a koláže. V letech 1968–69 se stal známým jako politický žurnalista a satirik. V 70. letech byl několikrát zatčen a vyslýchán StB. V roce 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77 a roku 1979 byl donucen odejít do exilu. Usadil se v Hamburku a pobýval také ve švýcarském regionu Ticino. Po roce 1989 žil střídavě v Čechách a Německu, kde působil mj. jako český konsul. Doma patřil ke skupině Rudolfa Battěka a spolu s ním byl vyloučen z ČSSD. Prezident Václav Havel vyznamenal Karla...

Karel Tieftrunk (3)

Karel Tieftrunk byl středoškolský profesor, aktivní člen českých kulturních organizací, autor učebnic a odborných textů v oblasti jazykovědy a historie. Absolvoval gymnázium v Litoměřicích. V roce 1847 odešel do Prahy, kde studoval jazykozpyt, zeměpis a dějepis. Roku 1852 začal učit na akademickém gymnáziu, ale brzy se přestěhoval do Litoměřic, kde byl nejdříve suplujícím, později řádným gymnazijním profesorem. Roku 1854 na žádost českých studentů začal po vyučování vykládat o české literatuře; tato aktivita vyvolala zájem úřadů . V letech 1859 – 82 působil jako profesor německé vyšší reálné školy v Praze a pak až do důchodu jako ředitel českého gymnázia v Žitné ulici. Ve volném čase se zapojil do činnosti českých kulturních institucí. V letech 1864-65 studoval historické archívy na Mladoboleslavsku. Roku 1867 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a o čtyři roky později užšího sboru Matice české. V této organizaci pracoval v komisi pro sepsání „Brusu jazyka českého“ , který vyšel s Tieftrunkovým rozsáhlým úvodem roku 1877. Později působil v ministerské komisi pro sestavení českých čítanek a ve spolcích na podporu středního školství. Od roku 1857 publikoval, především historické studie v odborných časopisech . Připravil nové vydání Historie české Pavla Skály ze Zhoře a napsal knihy Odpor stavův českých proti Ferdinandovi I. l. 1547, Historie literatury české a Dějiny Matice České . Vydal také dvoudílnou českou čítanku pro německé střední školy. S obsáhlým vzděláním a přátelským vystupováním se Tieftrunk těšil velké vážnosti mezi spisovateli i pedagogy. Součas...

Karel Svoboda (5)

Narozen 8.1.1914 v Brandýse nad Labem, zemřel 23.5.1986. PhDr., DrSc., docent katedry českého a slovenského jazyka, publikace z oboru českého jazyka.

Karel Štěpánský (2)

Narozen v květnu 1910 v Rtyni. Kynolog, práce z oboru.

Karel Stanislav (5)

Karel Stanislav , vlastním jménem Otmar Gatschä, byl český prozaik a dramatik. Podepisoval se též Otmar Gatschä-Čestínsky. Pseudonym Karel Stanislav, který používal od roku 1949, přijal později za své občanské jméno. Pocházel z rodiny pomocného úředníka. Vystudoval obchodní školu se zaměřením na družstevnictví a národní hospodářství. Praxi a teorii družstevnictví se pak dlouhodobě věnoval. Od roku 1924 pracoval ve Stavebním družstvu státních a jiných veřejných zaměstnanců v Praze - Bubenči a poté od roku 1926 až do roku 1946 v Obecně prospěšném stavebním a bytovém družstvu pro Vyšehrad. V letech 1926–1928 působil také jako redaktor finančně-hospodářského týdeníku Burzovní kurýr . Publikovat začal velmi časné . Šlo o nenáročné romány, povídky a novely se společenskou a milostnou tematikou a s napínavým, často až nepravděpodobným dějem, přičemž k této části svého díla se později nehlásil. Těsně před německou okupací se začal věnovat také práci pro rozhlas a v jeho tvorbě začaly sílit sociální a společensko-kritické motivy, které po únoru 1948 vedly až k psaní děl na tzv. společenskou objednávku zobrazujících ideologicky schematizované konflikty. Aktivně se zúčastnil květnového povstání v roce 1945. Na revoluční schůzi Syndikátu českých spisovatelů a hudebnich skladatelů 15. května 1945 byl pro údajnou spolupráci s Němci ze Syndikátu vyloučen. Odjel na dlouhodobou brigádu do pohraničí. Od roku 1946 se pak věnoval pouze literatuře, neboť jeho těžká plicní choroba jej dovedla k trvalé invaliditě. Zaměřil se hlavně na psaní divadelních her řešících dobově aktuální problémy a napsal také několik pohádkových jednoaktových loutkových her pro děti s tradičními pohádkovými motivy. Karel Stanislav...

Karel Špelina (4)

Klasický smyčcový instrumentalista

Karel Soukup (2)

Karel „Charlie“ Soukup je český undergroundový písničkář. Jeho otec Blahoslav Soukup byl konstruktér, matka Marie Soukupová-Filsáková byla učitelkou v MŠ. Vyučil se nástrojařem, střední školu nedokončil, studoval dva roky konzervatoř. Vyučoval hru na kytaru a pak pracoval jako lesní, stavební dělník, zahradník. Vystupoval se svými sarkastickými písněmi, reagující na politickou a společenskou situaci v zemi, zpíval sám jen za doprovodu kytary. V květnu 1973 se oženil s Marií Štefkovou, tehdy inženýrkou chemie a v prosinci 1973 se jim narodil syn David. Za texty svých písní byl v roce 1976 šest měsíců ve vazbě, kdy se mu narodila dcera Sára. O rok později se jim narodila dcera Markéta a oba manželé podepsali Chartu 77. V roce 1980 se stal členem kolektivu mluvčích Charty 77, ale krátce na to byl za svoje texty odsouzen na 10 měsíců do vězení. V roce 1982 po fyzickém i psychickém nátlaku StB odešel s rodinou do emigrace a usadil se v Alsasku ve Francii na venkovské usedlosti, kde uspořádal čtyři koncerty československých emigrantů "Setkání u Čárlího". Se svou ženou se rozvedl a v roce 1988 a vzal si za manželku Alenu Kastlovou, žijící v Austrálii, a odstěhoval se za ní do australského Sydney. Rozvedli se v roce 1992 a Charlie se odstěhoval na venkov do blízkosti města Nimbin, kde žije v podstatě jako poustevník.