Všichni Autoři a témata

Emily Brontë (18)

Emily Jane Brontëová byla anglická spisovatelka. Emily se narodila v Thorntonu v Yorkshiru Patricku Brontëovi a Marii Branwellové jako páté z jejich šesti dětí. Jejími sourozenci byli Charlotte Brontëová, Anne Brontëová a Patrick Branwell Brontë. Roku 1824 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde získal otec Emily stálé místo vikáře. Toto prostředí mělo klíčový význam při vytváření zvláštního literárního světa sourozenců Brontëových. V dětství, po smrti své matky, si tři sestry a jejich bratr vymysleli fiktivní země , které se pak objevovali v jejich příbězích. Z tohoto období se nedochvalo téměř nic z prací Emily Brontëové, výjimku tvoří několik básní. Roku 1842 začala Emily pracovat jako vychovatelka v Miss Patchett\'s Ladies Academy v Law Hill Hall, nedaleko Halifaxu. Později se sestrou Charlotte navštěvovaly také soukromou školu v Bruselu. Doma si pak založily vlastní školu, ale neměly žádné žáky. Objevení básnického talentu Emily vedlo ji a její sestry Charlotte a Anne roku 1846 k vydání společné sbírky jejich básní. Chtěly se však vyhnout předsudkům, které by v polovině 19. století ženské autorky vyvolaly, proto zvolily pseudonymy skrývající jejich pohlaví. Ponechaly si jen své iniciály: Charlotte se stala Currer Bell, Anne Acton Bell a Emily Ellis Bell. Roku 1847 vydala Emily svůj jediný román Na Větrné hůrce jako dva svazky trojdílného souboru . Inovační struktura románu poněkud zmátla kritiky. I když při svém prvním vydání kniha vyvolala smíšené reakce, později se zařadila mezi klasická díla anglické literatury. Roku 1850 vydala Charlotte Na Větrné hůrce znovu, tentokrát jako samostatný román pod skutečným jménem Emily Brontëová. Stejně jako její sestry měla i Emily zdraví oslabené drsným podnebím doma a ve škole. Během pohřbu svého bratra v září roku 1848 proch...

Dan Abnett (28)

Dan Abnett je Britský autor komiksů a romanopisec. Jeho spolupracovníkem je Andy Lanning. Pracuje na knihách pro Marvel Comics, a jejich značku Marvel UK od devadesátých let 20. století. Také přispívá do titulů DC Comics. Jeho tvorba z prostředí Warhammer Fantasy a Warhammer 40 000 románů a grafických románů pro Black Library společnosti Games Workshop nyní čítá několik tuctů titulů s prodejem přes 1 150 000 kopií ke květnu 2008. V roce 2009 vyšel jeho první původní román. Jako jeden z autorů AD 2000 byl zodpovědný za tvorbu komiksů Sinister Dexter. Ostatní originální příběhy obsahují Black Light, Badlands, Atavar, Downlode Tales, Sancho Panzer, Roadkill a Wardog, které jsou založeny na hře stejného jména. Přispěl také k pokračování sérií komiksů Judge Dredd, Durham Red a Rogue Trooper. Pro Marvel Comics spolupracoval na titulech Death´s Head 2, Battletide, Rytíři Pendragon The Punisher, War Machine, Annihilation: Nova a různé X-Men tituly. Na DC obnovil Legii of Super-Heroes jako limitovanou sérii Legion Lost a pak pokračující sérii Legion. Své práce pro DC vytváří s Andy Lanningem; jsou často označovány jako DnA. Pro Dark Horse Comics napsal společně s Ianem Edgintonem Planet of the Apes: Blood Lines. Je autorem románů zasazených do vesmíru Warhammeru 40 000. Patří mezi ně série Gauntových duchů, trilogie Eisenhorn a Ravenor a první kniha série Horovo Kacířství, bestseller SF Horus Rising, který vyšel přeložen v roce 2011 pod názvem Horovo Povstání. Napsal pět románů ze světa Warhammer Fantasy. V roce 2007 napsal román nazvaný Hraniční Princové pro vedlejší produkt Doctor Who Torchwood. V roce 1994 napsal propagační komiks na podporu otevření horské dráhy Nemesis v Alton Towers. V roce 2008 spolu s Lanningem převzal The Authority. V červnu 2008 podepsal spolu s Lanningem dohodu s Marvel. Smlouva jim umožňuje dokončit stávající závazky, a tak budou moci dokončit svůj patnáctý díl The Authority. Napsal scénář pro Games Wo...

C. D Payne (17)

Humoristický spisovatel C. Douglas Payne se narodil v roce 1949 v Akronu , průmyslovém městě plném továren a vlezlé zimy. Přesto vyrostl v teplém ovzduší, obklopen láskou rodičů a tří sester. Po studiu na Akronské střední škole se zapsal na Harvard College, kde jeho hlavním oborem byla evropská historie. Absoloval ji v roce 1971 a odebral se studovat život, což činil mimo jiné jako sázeč, redaktor, fotograf, reklamní agent, grafik, výrobce nábytku a hraček, projektant a stavitel přinejmenším jednoho domu, svého vlastniho. Momentálně sní o profesi ambulantního hráče na akordeon, o němž věří, že bude nástrojem jednadvacátého století. Psaní pro něj nikdy nebyl problém , horší bylo přimět někoho, aby mu za ně platil. Po skvělém úspěchu prvotiny románu Mládí v hajzlu, je tento problém dokonale vyřešen. V současné době žije C. D. Payne se svou manželkou ve městě Sonoma County, severně od San Franciska.

Bolesław Prus (23)

Aleksander Głowacki, známý pod pseudonymem Bolesław Prus , byl polský prozaik a publicista období pozitivismu a realismu, jehož tvorba odráží základní proměny společnosti ve 2. polovině 19. století. Byl také mimo jiné kronikářem Varšavy, filosofem, popularizátorem vědy či propagátorem turistiky a cykloturistiky. Narodil se 20. srpna roku 1847 ve městě Hrubieszów v Lublinském vojvodství. Jeho otec Antoni Głowacki byl ekonom se šlechtickými kořeny . Aleksandrova matka Apolonia Trembińska zemřela, když chlapci byly 3 roky. O šest let později mu zemřel také otec a o malého Aleksandra se starala jeho babička Marcjanna Trembińska, jež bydlela ve městě Puławy. Po její smrti se chlapec přestěhoval k tetě Domicele z Trembińskich Olszewské do Lublinu, kde 4 léta navštěvoval reálku . Poté bydlel ve městě Siedlce , kde se o něj staral o 13 let starší bratr Leon Głowacki, učitel historie. Společně se v roce 1862 přestěhovali do Kielc, kde Aleksander navštěvoval školu. Vlivem staršího bratra Leona, příslušníka strany „Červených“, 16letý Aleksander Głowacki v roce 1863 přerušil školu a účastnil se lednového povstání. 1. září byl raněn během potyčky ve vsi Białki, vzdálené 4 km od Siedlec. Dostal se ruského zajetí, ale vzhledem k jeho mladému věku a na přímluvu tety se mohl po propuštění z nemocnice vrátit do Lublinu a bydlet z rodinou. 10. ledna roku 1864 byla v „Kurierze Niedzielnym“ publikována jeho báseň Do Pegaza, podepsána pod pseudonymem Jan w Oleju. 20. ledna roku 1864 byl Głowacki za účast v povstání zatčen. Od ledna do května byl vězněn na Lublinském zámku a v kasárnách . Vojenský soud mu odebral šlechtický titul. Poněvadž jeho starší bratr Leon Głowacki trpěl nevyléčitelnou psychickou chorobou, staral se o Aleksandra strýc Klemens Olszewski. Po propuštění z vězení chlapec v Lublině opět chodil do školy, kterou ...

Bohumil Nohejl (18)

Pracoval jako dělník, stavební technik, v letech 1952–63 tajemník a předseda MNV v Zichovicích u Sušice, osvětář a poslanec ONV v Klatovech. Od r. 1965 novinář, působil jako vedoucí redakce krajského studia Československého rozhlasu v Plzni. Po přesídlení do Prahy byl místopředsedou Svazu českých spisovatelů. Je autorem několika knih ze současnosti, většinou určených mládeži , jiná jeho díla, vesměs se společenskou tematikou, jsou posazena do doby po druhé světové válce nebo do tzv. krizového období . -------------------------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------------------------------------

Bing Crosby (5)

Bing Crosby byl americký zpěvák a herec, jehož kariéra trvala více než půl století. Narodil se jako Harry Lillis Crosby 3. května 1903 v Tacomě ve státě Washington, proslavil se na počátku 30. let 20. století a stal se jedním z nejpopulárnějších a nejvlivnějších hudebních umělců 20. století. Crosbyho hladký barytonový hlas z něj udělal nejprodávanějšího nahrávacího umělce až hluboko do rockové éry, s více než půl miliardou desek v oběhu.

Barry White (26)

Barry White , narozený 12. září 1944 jako Barry Eugene Carter, byl americký zpěvák, hudebník, hudební producent a skladatel. White, známý svým výrazným basbarytonovým hlasem a romantickou image, dosáhl největších úspěchů v 70. letech 20. století jako sólový zpěvák a se skupinou Love Unlimited Orchestra. Jeho hudba se vyznačovala svěžími soulovými zvuky, které se vyznačovaly jeho hlubokým hlasem a orchestrální produkcí.

Arnold Lobel (22)

Arnold Stark Lobel byl americký autor knížek pro děti, které sám i ilustroval. Do češtiny byly přeloženy hlavně příběhy dvou žabáků Kvaka a Žbluňka , které se dočkaly několika vydání. Jeho postavy zažívají obyčejné příběhy s téměř dětskou naivitou, avšak svým bezelstně přátelským chováním a na dětskou literaturu nezvykle bohatou škálou pocitů vzbuzují jednoznačné sympatie. Svou prostou moudrostí tak mohou oslovit i dospělé.

Aristotelés (26)

Aristoteles ze Stageiry byl filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Narodil se 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiki v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně – Thessalonike , zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě, asi 60 km SV od Athén. Aristotelův otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonského krále Filipa II. V letech 367 až 347 př. n. l. Aristoteles studoval a pak i vyučoval v Platonově Akadémii v Athénách. Po Platonově smrti odešel vyučovat do Assu v Malé Asii a na Lesbos do Mytilény. Roku 343 př. n. l. jej povolal makedonský král Filip jako vychovatele svého syna Alexandra . Po Filipově smrti se Aristoteles vrátil do Athén, kde se plně věnoval vědě a roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion nebo také peripatetická škola, která se tak nazývá podle krytého sloupořadí peripatos , kde se žáci učili, nebo od slovesa peripatein , neboť Aristotelés se prý se svými žáky při výuce procházel. Během třinácti let strávených v Athénách vznikla většina jeho spisů, někdy spíše poznámek nebo záznamů z přednášek. Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristoteles v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z rouhání bohům a odsouzen, takže odešel do vyhnanství do Chalkidy, odkud pocházela jeho matka a kde v následujícím roce zemřel. Zachovala se jeho závěť s přáním, aby byl pochován vedle své ženy. Na rozdíl od svého učitele Platona, který se věnoval převážně otázkám člověka a společnosti, snažil se Aristoteles obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. Zpočátku sice psal také dialogy jako jeho učitel, z těch se však zachovaly jen zlomky, kdežto téměř celé Aristotelovo dí...

Antonín Pospíšil (21)

Antonín Pospíšil byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky. Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 1926–1936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích. V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem. V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 1948–1951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád republiky . Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 1951–1954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 1958–1960 zastával post ministra energetiky. Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice. Opětovně byl zv...

W. Bruce Cameron (19)

William Bruce Cameron je americký humorista – sloupkař, spisovatel a milovník psů. Žije v Kalifornii. Napsal šest knih, přičemž úspěch slavil už se svou prvotinou 8 Simple Rules for Dating My Teenage Doughter , podle níž televizní stanice ABC natočila sitcom. Masového čtenářského zájmu však dosáhl právě s románem Psí poslání , který se držel 52 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times. Postupně pak vyšel ve více než 15 zemích po celém světě a produkční společnost Dreamworks zakoupila práva na jeho zfilmování. Svého první psa autor dostal, když mu bylo stejně jako Ethanovi , osm let. A i on měl po několika letech pocit, že se k němu jeho čtyřnohý miláček vrátil, ale v jiné podobě...

Vojtěch Cach (26)

Vojtěch Cach byl český prozaik a dramatik. Narodil se sice ve Vídni, ale už od mládí žil v Československu. Vyrůstal v Holicích a vystudoval reálku v Pardubicích. Patřil ke generaci, na kterou plnou silou dolehla hospodářská krize 30. let, charakterizovaná velmi vysokou nezaměstnaností. Cach míval jednak krátkodobá zaměstnání, jednak byl i nějakou dobu nezaměstnaný. V době, kdy se v Německu vzmáhal nacismus, přijal své první novinářské místo v Chebu. Za okupace byl nasazen na Mostecku, brzy však z práce utekl a začal se skrývat. Zúčastnil se protifašistického odboje jako člen partyzánské brigády. Po válce na Mostecku zůstal, stal se kulturně propagačním referentem Severočeských hnědouhelných dolů, pak se stal šéfredaktorem krajského časopisu KSČ Sever, krátce pracoval v Ústí nad Labem, Děčíně, od roku 1955 v Praze. V období let 1956-1960 byl šéfredaktorem měsíčníku Divadlo a pak si zvolil jediné zaměstnání - spisovatel.

Vlastimil Rada (16)

Vlastimil Rada byl český grafik, malíř , ilustrátor a spisovatel. Narodil se v rodině c. k. středoškolského profesora Petra Rady a jeho manželky Oldřišky Addeové . Rodina se brzy přestěhovala do Prahy, kde Vlastimil navštěvoval školy. V letech 1912–1919 vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Maxe Švabinského, Jana Preislera a sochařství u Jana Štursy. Jako student roku 1913 podnikl studijní cestu do Francie, zejména aby se seznámil s dílem Paula Cézanna. Byl členem a teoretikem výtvarného odboru Umělecké besedy a hlavním představitelem jejího reformního venkovského křídla kolem Jarešovy skupiny. V letech 1920–1925 žil v Železném Brodě, potom již stále v Praze. Navazoval na tradici české krajinomalby, kterou obohatil zejména o poesii zimy na Železnobrodsku. Vesnické domky v zachmuřené zimní krajině, motivy s prostými příběhy lidí navazující na alšovskou tradici jsou hlavními znaky jeho tvorby. Společně s V. Rabasem, V. Sedláčkem a J. Kojanem je hlavním představitelem moderní národní tradice v české krajinomalbě v období mezi I. a II. světovou válkou. Krajina v sytém zeleno -bílo-hnědém barevném akordu zůstala v olejomalbě jeho výtvarnou doménou až do smrti. Již roku 1917 projevil tyto tendence v kresbě, která se vyznačovala po celý život charakteristickou nervní "roztřesenou" obrysovou linkou a bledým barevným laděním akvarelu. Proslavil se také jako autor knižních obálek a ilustrátor, především děl ruské klasiky , Charlese Dickense, ale také hojně knih české klasiky, například Alois Vojtěch Šmilovský: Za ranních červánků, Alois Jirásek, Eduard Bass, Jan Neruda nebo studentské romány Jaroslava Žáka. V nich osvědčoval svůj smysl pro humor. V letech 1918–1920 byl krátce členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1920 pravidelně vy...

Vladimír Komárek (17)

Vladimír Komárek byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Patřil k předním osobnostem českého výtvarného umění 20. století. Jeho obrazy, grafiky a ilustrace si svou podmanivostí získaly nejen pozornost, ale i srdce mnoha lidí. Totéž platí i o jeho vypravěčském umění, které svým humorem a člověčenstvím dokázalo vždycky vyvolat salvy smíchu a dobrou náladu. Milovaným krajem Vladimíra Komárka bylo Semilsko, kde se narodil a kde prožil i podstatnou část svého života. K výtvarnému umění tíhl od raného mládí – studia začal na umělecké sklářské škole v Železném Brodě a v roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění. Po dvou letech však přestoupil na UMPRUM , kde v roce 1954 absolvoval u prof. Karla Štipla. Už v době studií se intenzivně věnoval vlastní volné tvorbě a aktivně se zapojoval i do skupin a sdružení podobně smýšlejících tvůrců. Například v letech 1965–71 byl členem významného Sdružení českých umělců a grafiků Hollar. Velmi bohatá byla také jeho výstavní činnost – svoji první samostatnou výstavu uspořádal už v roce 1958 v České Lípě. Jeho rukopis byl jako stvořený také pro tvorbu ilustrací. Za výtvarný doprovod veršů Vladimíra Holana Strom kůru shazuje získal v roce 1981 prestižní ocenění Nejkrásnější kniha roku. S příznivým ohlasem se však setkaly i jeho ilustrace básnické sbírky Jaroslava Seiferta Deštník z Piccadilly , balady Karla Hynka Máchy „Máj“ i další. Svojí malířskou tvorbou Vladimír Komárek oživil slavnou tradici české imaginace, kterou před ním proslavil například Jan Zrzavý. Zatímco jeho ranější tvorba se vyznačuje značnou expresivností, pro malby z jeho zralého a zásadního období je charakteristická lyričnost až tklivost a podmanivá poetika. Komárkovým vyjadřovacím prostředkem byly především velmi jemné barvy a neostré kontury, což vnáší do jeho obrazů jedinečnou atmosféru. Neopakovatelná je rovněž jeho grafická tvorba. Především...

Vladimír Adamec (19)

Autor turistických průvodců po Československu.

Vítězslav Vávra (5)

Vasilij Ivanovič Nemirovič-Dančenko (29)

Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko byl ruský spisovatel a žurnalista. Jeho mladším bratrem byl režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko. Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Tbilisi v Gruzii v roce 1845. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka. Dětství prožil v Gruzii, v Ázerbájdžánu a v Dagestánu. V letech 1854–1863 studoval na Alexandrovské kadetní škole v Moskvě, kde začal psát verše. Začátek sedmdesátých let prožil na pobřeží Bílého moře a Severního ledového oceánu. Byl válečným dopisovatelem během rusko-turecké války , rusko-japonské války a první světové války . Roku 1921 emigroval, protože se nemohl smířit s poměry v Rusku po bolševické revoluci. Nejprve žil v Německu v Berlíně a pak se přestěhoval do Československa. Zemřel roku 1936 v Praze. Proslul jako autor cestopisů, próz s válečnou tematikou a knih pro děti a mládež. Pro svá díla čerpal náměty ze svého mládí na Kavkaze, ze svých četných cest po severním Rusku, Evropě i Africe i z válečných konfliktů, kterými prošel. Byl velmi plodný autor a svá díla často psal se snahou o vnější efekt. U některých českých vydání autorových knih se nepodařilo zjistit název ruského originálu.

Václav Vlk (17)

Václav Vlk proslul v současnosti především jako publicista, největší rozruch budí ve společnosti jeho názory týkající se odsunu Němců po druhé světové válce a články a knihy na toto téma, např. Krvavé dozvuky války. Ve své novinářské činnosti, reprezentované především deníkem Neviditelný pes, se stylizuje do role skutečného hlídacího psa demokracie, potírá tesknění po normalizaci a falešným sentimentem i cíleným přepisováním historie deformované vzpomínky. Vzděláním je ale především technik, specializující se léta na kamna a krby, čemuž také odpovídá většina jeho odborné knižní tvorby. Z tohoto typu publikací jmenujme Stavbu krbu, Kachlová kamna, Kachlové a selské sporáky nebo Pece na pizzu a chleba. Kromě dvou zmíněných okruhů vydal ještě několik knih anekdot. Píše odborné i populární články do tisku - Chatař, Domov, Lidová demokracie, Naší přírodou, Bydlení, Neviditelný pes a další. V 90. letech se podílelna přípravě televizního pořadu Receptář, který se týkal tématu vytápění. Spolupracuje s časopisy „Kachelofen und Kamin", „Baubiologie und Oekologie". Člen E F A -Europäische Feuerstätten Arbeitsgemeinschaft e.V. Je autorem odborných i populárních knižních titulů v nakladatelstvích Grada Publishing, a.s., ERA, XYZ, Československý spisovatel, Euromedia. Po vyučení provozní chemik, dále studia na SVVŠ, Ped. fak. UK a Institutu řízení. Praxe: dělník, mistr, učitel, vedoucí DS, vedoucí provozu tepelných zařízení. Od roku 1988 působí v soukromém sektoru. Používá rovněž jméno Václav Vlk starší.

Tony Wolf (19)

V 50. a 60. letech bezesporu zvýšil počet čtoucích britských dětí. Dneska jeho jméno ale zná jen málokdo. Jedná se o italského autora a ilustrátora knih pro děti Tonyho Wolfa. Tony Wolf je ve skutečnosti pseudonym, civilním jménem je Antonio Lupatelli. Narodil se v Busseto roku 1930. Za svůj život spolupracoval s řadou zahraničních vydavatelů, mj. z Francie, či Anglie. Pracoval s Fratelli Fabbri Editore, Payot Film, Fleetway, nebo Dami Editore. Kreslířskou kariéru začal roku 1958 náčrty story-boardů pro animované filmy pro francouzskou filmovou společnost Film Payot. Víceméně ve stejné době začal přispívat náčrty cílené na předškoláky také pro Fleetway, které se objevily v několika týdenních komixech a vánočních speciálech. Tyto ilustrace zahrnovaly žabáka Freddyho, Fun in Toyland, Jacka s Jill a řadu dalších příběhů, které se objevily v jeho budoucích knížkách ilustací. V roce 1961 začla dlouhodobá spolupráce s italským vydavatele Fratelli Fabbri Editori ve vytváření kreseb pro školní učebnice a knihy pohádek. Nezapomenutelná je série I Cuccioli pod pseudonymem Tony Wolf. Od roku 1978 začal pracovat výlučně s vydavatelem Dami Editore, kde vytvořil nekonečno knih pod různými pseudonymy. Mezi jeho výtvory pro Dami byly Le storie del Bosco a Il Viaggio delle Meraviglie . Na sklonku 80. let Lupatelli navrhoval krásně ilustrované sady hracích tarotových karet pro Scarabeo. Mezi tyto sady patří Tarocchi degli Gnomi , Tarocchi della Buona Tavola , Lo Zodiaco degli Gnomi , Tarocchi dei Celti .

The Rolling Stones (14)

The Rolling Stones je legendární britská rocková skupina založená v Londýně v roce 1962. Je to jedna z nejtrvalejších a nejvlivnějších kapel v historii rocku, známá svou rockovou hudbou založenou na blues, osobitým zvukem a charismatickým vystupováním na pódiu. Původní sestavu skupiny tvořili zpěvák Mick Jagger, kytaristé Keith Richards a Brian Jones, baskytarista Bill Wyman, bubeník Charlie Watts a klávesista Ian Stewart. V průběhu let prošli Stones několika změnami v sestavě, ale Jagger a Richards zůstali jádrem kapely.

Tanya Stewner (23)

Je německá autorka knih nejen pro mládež. Narodila se roku 1974 ve Wuppertalu ... Přes počáteční potíže ve škole, bylo jejím největším přáním od deseti let, stát se spisovatelkou... Po maturitě studovala překladatelství v Düsseldorfu... Později se rozhodla studovat angličtinu a němčinu a obecnou literaturu ve Wuppertalu... V letech 1996 -1998 žila v Londýně, kde též studovala na univerzitě v severním Lodnýně... Její prvotinou je Das Lied der Träumerin... Roku 2002 úspěšně ukončila studia s titulem v Německu... Počáteční potíže s protlačením jejích románů do nakladatelství maximálně zužitkovala a má slušnou fanouškovkou základnu hlavně v Japonsku... Studovala tedy literární vědu, pracovala mnoho let jako překladatelka a lektorka... Momentálně se věnuje výhradně psaní a žije s manželem ve Wuppertalu... V zahraničí jí vyšla pěkná řádka knih, počínaje sérií Lili větroplaška, její elfí sérií a v neposlední řadě Aleou, dívkou moře...

Stanislav Šusta (18)

Stanislav Šusta je český spisovatel, prozaik a autor literatury faktu. Stanislav Šusta se roku 1941 vyučil strojním zámečníkem a pak pracoval jako dělník. Roku 1948 maturoval na strojní průmyslové škole. Následné studium na Vysoké škole politické nedokončil. V letech 1948-1950 byl redaktorem Rudého práva a pak Obrany lidu. Roku 1956 absolvoval vojensko-politické učiliště a roku 1957 přestoupil do složek Ministerstva vnitra. Roku 1973 vystudoval fakultu žurnalistiky. V letech 1969–1979 byl redaktorem a později i šéfredaktorem časopisu Stráž vlasti a od roku 1980 pracoval jako redaktor nakladatelství Naše vojsko. Jako spisovatel se soustředil na psaní literatury faktu, detektivních románů, dobrodružných příběhů pro mládež z práce Veřejné bezpečnosti a příběhů z občanské války v Rusku. Jeho knihy jsou ideově orientované na komunistický režim v Československu.

Stanislav Peleška (15)

Narozen 11. 11. 1930 v Žáru na Prachaticku, zemřel 14. 4. 2019. RNDr., biochemik, práce z oboru zahrádkářství.

Stanislav Nikolau (25)

Stanislav Nikolau byl český geograf a novinář. Byl vedoucí osobností zeměpisného časopisu Širým světem, který mj. ilustroval Zdeněk Burian. Stanislav Nikolau se narodil v Humpolci. Otec Jan Nikolau byl kupec, matka Anna zemřela, když mu bylo 20 let. Otec se již neoženil a v roce 1903 se se syny Stanislavem a Zdeňkem odstěhoval do Prahy. Stanislav Nikolau vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy obor zeměpis–dějepis. Učil nejprve jako suplent na reálce v Ječné ulici, později jako středoškolský profesor na reálce v Karlíně. Jako středoškolský profesor psal zeměpisné učebnice. Stanislav Nikolau v mládí cestoval po Evropě a Přední Asii. Jeho osobnost geografa je spojena s předchůdci dnešní České geografické společnosti. V letech 1920–1931 byl jejím předsedou ; byl předsedou i protektorátní České společnosti zeměpisné . Politicky se angažoval v hnutí Vlajka, které sdružovalo československá fašistická uskupení; k přímé spolupráci s nacistickým Německem se ale nepropůjčil. Byl dlouholetým redaktorem deníku Národní politika. Jeho politické názory byly antisovětské, antigermánské, antisemitské a patriotické, což se projevovalo v jeho novinářské činnosti. Z aktivní politiky se stáhnul po vzniku Protektorátu. V roce 1947 byl odsouzen pro šíření letáků. Zemřel v Praze. Časopis Širým světem, vydávaný po dobu dvaceti let, je nejvýznamnějším odkazem Stanislava Nikolaua. Stanislav Nikolau se v období první republiky angažoval v hnutí Vlajka. Vlajka zastávala ideologii antisemitismu, antiněmectví a antikomunismu; 21. října 1932 se Stanislav Nikolau stal jejím předsedou. Antisemitismus Vlajky jako jeden z jejích programových bodů se projevil již v programovém prohlášení Vlajky vyhlášeném při zvolení S. Nikolaua předsedou; v bodu 7 se požaduje „odstranění nadvlády německého resp. židovského kapitál...

Stanislav Hejda (15)

Narozen 13.11.1928 v Kladně, zemřel 14.2.1994. MUDr., DrSc., literatura o správné výživě.

ŠT (33)

Sara Orwig (26)

Americká autorka milostných románů.

Rudolf Pecinovský (24)

Ing. Rudolf Pecinovský, CSc. patří k našim špičkovým odborníkům na výuku programování. Publikoval 44 učebnic, které byly přeloženy do pěti jazyků, a řadu článků v odborných časopisech. Pravidelně vystupuje na konferencích zabývajících se výukou programování. Je autorem metodiky Karel a navazující metodiky pro programový systém Baltík, a moderní metodiky označované anglickým termínem Architecture First. V současné době učí programování na několika univerzitách a paralelně doškoluje profesionální programátory. Má IQ 164 – měřeno mezinárodními testy organizace Mensa v roce1994. VZDĚLÁNÍ: • 1973-76 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT, obor inženýr matematik, zaměření teoretická kybernetika. • 1976-79 Fakulta elektrotechnická ČVUT, obor technická kybernetika, zaměření řídicí technika. Diplomová práce na téma Řízení tuhých systémů. • 1980-83 Aspirantura v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. Disertační práce z oblasti rozpoznávání obrazců na téma Selekce příznaků pomocí míry diskriminativnosti. PRAXE: • 1978-79 SPŠTM v Praze - profesor matematiky. • 1979-80 Vojenské učiliště Nové Mesto nad Váhom. Základní vojenská služba – učitel programování. Vývoj aplikací v jazycích Fortran, Basic a PL/1. • 1980-84 ÚTIA ČSAV Praha - aspirant, později vědecký pracovník. Výzkum v oblasti rozpoznávání příznaků, vývoj aplikací v PL/1. • Paralelně: Publikační apřednášková činnost, vědecko populární články o výpočetní technice a programování, vývoj interpretu jazyka Forth pro 602. ZO Svazarmu. • 1985-90 Tesla Elstroj Praha - výzkumný a vývojový pracovník. Vývoj programového vybavení pro počítače řady SAPI v jazycích assembler, Basic, Forth, Pascal, C a C++, především vývoj klíčových programů ovlivňujících přijetí velkých zakázek...

Petronius Arbiter (10)

Petronius, zvaný též Gaius Petronius Arbiter nebo Titus Petronius, byl římský patricij, o jehož působení na dvoře císaře Nerona a stoické smrti se zmiňuje římský historik Tacitus. Často bývá označován za autora Satirikonu. Tacitus ve svých Análech uvádí, že Petronius byl prokonzulem v Bithýnii. Prokonzul Titus Petronius byl osobním přítelem císaře Nerona, který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ . Po neúspěšném Pisonově pokusu o státní převrat ho pretoriánský prefekt Tigellinus, který byl jeho konkurentem v boji o císařovu přízeň, obvinil z účasti na spiknutí. Petronius byl tak v roce 66 n. l. přinucen spáchat sebevraždu. Ještě před svou smrtí podle Tacita napsal Neronovi dopis na rozloučenou, ve kterém podrobně vypsal císařovy zločiny a vypsal spolupachatele. Tacitus zdůrazňuje stoický charakter Petroniovy sebevraždy, když uvádí, že po stvrzení inkriminovaného dopisu nezapomněl zlomit svůj pečetní prsten, aby zabránil jeho zneužití. Petronius je hlavním hrdinou románu Není římského lidu od Jarmily Loukotkové. Vystupuje i v románu Quo vadis od Henryka Sienkiewicze. Dochovanými zlomky Satyrikonu se inspiroval italský neorealistický režisér Federico Fellini k natočení stejnojmenného filmu. Ve filmu vystupuje rovněž postava autora Petronia, která nese rysy ideálního stoického filozofa, jak je nacházíme například v Senekových textech. Pod Petroniovým jménem je obecně znám román Satirikon či Satyrikon. Tacitus se však nezmiňuje o žádné spisovatelské činnosti Tita Petronia. Do dnešní doby se dochovaly pouze zlomky původně mnohem delšího textu. Autor zde vypráví o putování tří mladíků po Itálii. Tito mladíci zažívají mnohá dobrodružství a jejich zážitky jsou obrazem tehdejších společenských poměrů. Vše je psáno zábavnou a ironickou formou. Nejdelší zachovalou částí je Hostina u Trimalchiona. Hlavním hrdinou této epizody je neotesaný zbohatlík otrockého původu. Průběh hostiny poskytuje barvitý obraz života teh...

Petr Il'jič Čajkovskij (21)

Ruský hudební skladatel.

Petr Fiala (20)

Petr Fiala je český politolog, vysokoškolský učitel a politik. Od října 2013 zastává poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně PČR, do níž kandidoval v předčasných volbách jako nestraník z prvního místa jihomoravské kandidátky ODS. Členem této strany se následně stal 7. listopadu 2013 a na 24. kongresu, který reflektoval drtivou volební porážku, byl 18. ledna 2014 zvolen čtvrtým předsedou Občanské demokratické strany. Od listopadu 2017 je místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR. Mezi 2. květnem 2012 až 10. červencem 2013 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy Nečasova kabinetu. V akademickém prostředí byl rektorem a prorektorem Masarykovy univerzity v Brně. Je předsedou správní rady nezávislého think-tanku Pravý břeh, jehož cílem je přispívat k vytváření ideového zázemí pravicové liberálně-konzervativní politiky.   Je z tradiční moravské měšťanské rodiny. Jeho dědeček František Fiala byl právník, který za první republiky pracoval jako vrchní rada politické správy na okresních hejtmanstvích v Ostravě, Hodoníně a Olomouci nebo později jako státní rada v Brně. Babička Františka z otcovy strany byla Židovka, celá rodina za války skončila v německém koncentračním táboře. Jeho otec s bratrem Jiřím se jako židovští míšenci dostali do koncentračního tábora až v roce 1944. Otec po válce vstoupil do KSČ, vystoupil po událostech v Maďarsku v roce 1956. Poté musel pracovat v dělnických profesích a kádrový profil celé rodiny byl poznamenán. Jeho matka Zdenka pracovala jako úřednice, později byla v důsledku onemocnění rakoviny v invalidním důchodu. V letech 1983–1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity , poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži . Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Po odchodu z redakce těchto novin byl od ...

Pavlína Šamalíková (25)

Spoluautorka učebnice angličtiny.

Pavla Momčilová (29)

Pavla Momčilová je autorkou kuchařek o zdravé výživě pro děti a dospělé, je podepsána pod mnoha publikacemi o zdravém vaření a životním stylu, zároveň je ředitelkou nakladatelství MEDICA PUBLISHING a poradkyní pro zdravou výživu.

Pavel Tlustý (26)

Narozen 3.3.1963 v Táboře. Doc.,RNDr.,CSc., matematik, vysokoškolský pedagog, práce z optimalizačních metod, statistiky a didaktické pravděpodobnosti.

Pavel Kucharský (15)

Narozen 11.1.1910 v Nemošicích u Pardubic, zemřel 22.3.1979 v Praze. PhDr., klasický filolog, jazykovědné práce, překlady z latiny.

Pavel Kopta (9)

Pavel Kopta byl český textař, překladatel a divadelní scenárista, syn českého spisovatele Josefa Kopty, bratr překladatele Petra Kopty, otec Václava Kopty a Jana Kopty. Za svůj život napsal či přeložil velké množství písňových textů pro celou řadu známých českých interpretů populární hudby. Velmi známými se staly například jeho šansonové texty psané pro české šansoniérky Ljubu Hermanovou a Hanu Hegerovou. Kromě toho je také autorem celé řady filmových a divadelních písňových textů. Jeho syn Václav je muzikant a herec. Zemřel v důsledku srdečního selhání. Příčinou byly pravděpodobně následky léčby endogenních depresí v kombinaci s těžkou fyzickou aktivitou na chalupě v Libochovicích, kterou toho času rekonstruoval.

One (22)

Juan Carlos Onetti byl uruguayský spisovatel, nositel ceny Premio Cervantes. Jeho nejznámějšími díly jsou La vida breve , La cara de la desgracia a Dejemos hablar al viento .

Oldřich Růžička (25)

Počítačový odborník, populárně naučné publikace z oboru výpočetní techniky a internetu, autor dětské encyklopedie "Hasiči", populárně naučné knihy pro děti.

Nick Arnold (28)

Nick Arnold je britský autor známé knižní série Děsivá věda. Nickova první publikovaná díla se objevila jako výsledek projektu, pracoval na univerzitě v severním Londýně, kde se snažil učit malé děti. Bylo o něm napsáno pozitivní hodnocení a začal psát Děsivé vědy. Jeho knihy jsou ilustrovány Tony De Saullesem. Když se zrovna nevěnuje Děsivé vědě tráví svůj čas tím, že učí dospělé. Žije v Anglii, kde je nyní velmi populární. Edice děsivá věda: Protivné breberky, Tajuplné lidské tělo, Nezdravé nemoci, Protivná příroda, Chemický chaos, Vesmír, hvězdy a slizcí ufoni, Zákeřná zeleň, Potrhlí vědátoři, Šokující elektřina, Zrádné síly, Zabijácká energie, Ohromná archeologie, Riskantní experimenty, Příšerné světlo, Pekelné zvuky, Splašený čas, Nebezpečný let, Smrtící jedy, Výbušné nebezpečné experimenty, Příšerně velká kniha kvízů, Mikroskopická monstra, Návod k použití lidského těla, Zmatený mozek, Děsivý dinosauři v knize skládaček, Mizerná medicína, Praštěné vynálezy, Nechvalně proslulé experimenty , Nechutně výživné experimenty , Omračující věda všeho, Lidské tělo , Zmatený mozek V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nick Arnold na anglické Wikipedii.

Nathaniel Hawthorne (16)

Nathaniel Hawthorne byl americký romantický spisovatel románů a povídek. Narodil se ve staré puritánské rodině, otec zahynul na moři a chlapce vychovávala rodina matky. V letech 1821–1824 studoval na Bawdoin College v Maine a brzy se začal zajímat o literaturu. Spřátelil se s básníkem Longfellowem a pozdějším prezidentem Piercem. Krátce byl zaměstnán jako celní úředník, pak se už živil pouze literaturou. Od roku 1840 patřil do kruhu transcendentalistů, kde se spřátelil s Thoreauem a Emersonem, roku 1842 se oženil s malířkou Mary Peabody a měli spolu tři děti. Dopisoval si s H. Melvillem, který mu věnoval svůj román "Bílá velryba", a roku 1852 pomohl při presidentské kampani starému příteli Piercovi, který ho později jmenoval konzulem v Liverpoolu. Po čtyřech letech v Anglii strávil rok a půl v Itálii a po návratu žil opět v Concordu. Hawthorne patří mezi klasiky americké literatury a společně s Melvillem a E. A. Poem se řadí mezi "temné" romantiky. Jeho díla vyjadřují silnou skepsi a věnují se hlavně temným stránkám člověka i společnosti. Psal povídky s podivnou poeticko-fantastickou atmosférou, většinou křesťansky orientované a ovlivněné protestantským pohledem na etiku. Využívá hojně alegorie a jeho dílo některými rysy připomíná pozdější magický realismus. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů americké fantasy. Jeho nejznámější dílo je román "Šarlatové písmeno" z roku 1850 Je to symbolicko-alegorický příběh mladé ženy Hester Prynne o křesťansko-židovském pojetí viny a hříchu. Hester byla poslána manželem z Anglie do Nového světa napřed. Manžel se k ní měl připojit později, cestou však zmizel beze stopy a lidé věřili, že zahynul. Mezitím Hester Prynne, která také věřila, že je vdova, otěhotněla s protestantským duchovním. Místní úředníci jí nařídili nosit na oděvu v oblasti živůtku vyšité šarlatové písmeno "A" jako adultere...

Modus (11)

Modus byla významná slovenská hudební skupina, kterou v 70. letech 20. století založil Ján Lehotský, skladatel, zpěvák a klávesista. Kapela původně začínala jako beatová skupina s výrazným důrazem na jazz, poté se proměnila v jednoho z průkopníků slovenské populární hudby. Během své kariéry se Modus proslavila melodickým poprockovým stylem a v bývalém Československu zaznamenala značný úspěch.

Miroslava Varáčková (25)

Miroslava Varáčková žije a tvorí v Trnave. Je vydatá a má dve malé deti. Píše príbehy pre young aldults a väčšina jej kníh sa radí do žánru fantasy. Je verná novým, originálnym témam. Vo voľnom čase sa venuje svojej rodine, s ktorou často chodí do hôr. Miluje svoje deti, manžela, knihy, turistiku, cestovanie, dobré filmy a rockovú hudbu. Bojí sa hlbokej vody a neznáša faloš.

Miroslav Macek (14)

Miroslav Macek je český stomatolog, publicista, překladatel, politický komentátor, po sametové revoluci československý politik za Občanské fórum, později spoluzakladatel Občanské demokratické strany a její místopředseda, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a místopředseda federální vlády Jana Stráského – pověřený řízením ministerstva práce a sociálních věcí a federálního výboru pro životní prostředí. Vystudoval stomatologii na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, studium dokončil v roce 1967. V letech 1967–71 pracoval jako zubní lékař na Hornické poliklinice v Ostravě, v letech 1971–90 na Obvodním zdravotním středisku v Postřelmově. Profesně je k roku 1990 uváděn jako lékař, bytem Zábřeh. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu , jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů coby poslanec OF. V průběhu funkčního období se stal členem poslaneckého klubu nově zřízené Občanské demokratické strany. Patřil k zakladatelům ODS. Již 4. března 1991 se stal místopředsedou přípravného výboru ODS. Do funkce místopředsedy strany ho zvolil ustavující kongres ODS v dubnu 1991. Za ODS obhájil mandát ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V měsících před rozpadem Československa zastával významné posty v poslední federální vládě ČSFR , v níž působil jako její místopředseda. Zároveň byl v tomto kabinetu pověřeným ministrem práce a sociálních věcí ČSFR a také působil jako předseda Federálního výboru pro životní prostředí. V roce 1992 byl za zrušení tohoto výboru nominován na cenu Ropák roku. V roce 1992 čelil aféře s privatizací Knižního velkoobchodu. Zjistilo se, že společnost, v níž měl Macek podíl, získala v pr...

Milan Syruček (24)

Milan Syruček je český novinář, spisovatel, poradce v orgánech Evropské unie. V prosinci 1950 se stal redaktorem Mladé fronty. Filologickou fakultu Karlovy univerzity zakončil v roce 1960. V roce 1967 získal titul PhDr. V letech 1956–1957 absolvoval roční kurz a stáž v Komsomolské pravdě v Moskvě, v letech 1968–1970 působil jako stálý zpravodaj Mladé fronty v Paříži. Převážnou část své profesní dráhy se věnoval – a dosud tak činí – zahraniční politice a mezinárodním vztahům. Zúčastňoval se řady událostí, konferencí, summitů, osobně se zná s řadou světových osobností. S redakcí spolupracoval ještě v době gymnazijních studií jako sportovní reportér. Po přijetí prošel většinu oddělení a zastával nejrůznější funkce, nejdéle byl vedoucím zahraničního oddělení a zahraničním komentátorem. Po roční praxi v Komsomolské pravdě se trvale věnoval zahraniční politice. Byl rovněž zahraničním zpravodajem MF pro západní Evropu se sídlem v Paříži . Začátek sovětské okupace v srpnu 1968 zažil jako vedoucí vydání. Protože redakci obsadili sovětští vojáci, začal ve zbraslavské tiskárně vydávat letákovou ilegální Mladou frontu. Vzhledem ke specifickým podmínkám MF nevedl začátek normalizace k vyhazování redaktorů, jen k určitému omezení činnosti, což bylo postupně rušeno. To se týkalo Milana Syručka stejně jako Karla Pacnera, Václava Paciny a dalších komentátorů. Proto se mohl zúčastnit řady mezinárodních konferencí , všech summitů Reagan – Gorbačov dokonce v užším výběru zahraničních novinářů, a řady reportážních cest zejména do Indočíny, frankofonní Afriky a dalších zemí. V Kambodži pobýval na pozvání prince Sihanuka, Američané ho pozvali do Saigonu. Byl prvním zahraničním novinářem, který vstoupil do Phnompenhu po útěku polpotovců. Zažil některé dramatické okamžiky, např. zemětřesení ve Skopji , americké nálety a čínský útok ve Vietnamu, byl krátce vězněn Tuaregy v Alžírsku. Koncem 80. let spolupracoval s Českosl...

Martin Gregora (17)

Martin Gregora je český lékař v oboru pediatrie, autor populárně naučných publikací a politik. V roce 1989 promoval na II. Lékařské fakultě UK, kde získal atestaci z pediatrie I. a II stupně. V současnosti pracuje jako primář Dětského oddělení Nemocnice Strakonice a.s. Je členem pracovní skupiny dětské endokrinologie MESPE . Martin Gregora se věnuje také publikační činnosti, je autorem či spoluautorem několika populárně naučných knih pro rodiče. V roce 2006 až 2010 působil jako zastupitel města Strakonice za hnutí Nestraníci. V roce 2010 uspěl na jihočeské kandidátce TOP 09 ve volbách do Poslanecké sněmovny, v průběhu volebního období 2010 až 2013 se v Poslanecké sněmovně podílel na prosazení několika novel zákona především v oblasti zdravotnictví. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval za TOP 09 a STAN v obvodu č. 12 – Strakonice. Se ziskem 19,03 % hlasů vyhrál první kolo a postoupil tak do kola druhého. V něm však prohrál poměrem hlasů 48,74 % : 51,25 % se sociálním demokratem Karlem Kratochvíle.

Marie Erhartová (15)

Narozena 12.10.1937 v Sedlci, okr. České Budějovice. Učitelka mateřské školy, spolu s manželem se věnuje fotografování, zejm. hub a kulturních a přírodních památek jižních Čech.

Magda Váňová (24)

Narozena 25. 10. 1954 v Chlumci nad Cidlinou. Spisovatelka, novinářka a překladatelka.

Ludvík Baran (15)

Ludvík Baran byl český etnograf, fotograf, kameraman, režisér a pedagog. Absolvoval reálné gymnázium a učitelský ústav v Ostravě a Akademické gymnázium v Praze . Studoval dějiny umění, etnografii a antropologii na Univerzitě Karlově a obhájil zde rigorózní práci roku 1949. Roku 1951 získal diplom kameramana na katedře kamery FAMU. V letech 1946–1951 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu v Praze, od roku 1950 jako asistent na FAMU, později odborný asistent, vedoucí kabinetu audiovizuálních prostředků, docent a profesor . V letech 1968–1978 působil jako profesor na Kunstgewerbschule v Curychu, v roce 1977 ve Finsku. Od roku 1961 pracoval jako kameraman Československé televize. Věnoval se etnografickému filmu a fotografii. Je autorem textů k výstavám fotografů a malířů . Za celoživotní dílo obdržel roku 1987 Cenu mezinárodního sdružení fotografů AFIAP, v roce 1983 Zlatou medaili AMU a roku 1987 ocenění Interkamera. Řadu prací napsal se svou manželkou, etnografkou a výtvarnou teoretičkou Jitkou Staňkovou. Spolupracoval s Karlem Plickou.

Kathleen Winsor (15)

Kathleen Winsor byla americká spisovatelka. Proslavila se zejména jako autorka historického románu Věčná Ambra, vydaného v roce 1944. Tento román se stal bestsellerem, ačkoliv byl autoritami kritizován za otevřené popisování sexuality. Celkem napsala sedm románů, ale žádný další nedosáhl takového úspěchu jako její debut. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kathleen Winsor na anglické Wikipedii.

Jostein Gaarder (26)

Jostein Gaarder je norský spisovatel knih převážně pro děti a mládež. Narodil se v učitelské rodině. Jeho otec byl ředitelem střední školy a matka učitelka. Jeho matka Inger Margrethe je autorkou několika knih pro děti. Jostein studoval skandinávské jazyky a teologii na univerzitě v Oslu, v letech 1981–1991 vyučoval filosofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu. V této době napsal spolu se svými kolegy šest učebnic k dějinám náboženství a filosofie. Mezinárodní úspěch Sofiina světa: "románu o dějinách filozofie" vydaného v roce 1991 mu umožnil se psaním živit. Ve svých knihách provází dějinami filozofie, náboženství, pojednává o základních otázkách lidské existence a nabádá čtenáře k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem nich. Angažuje se také v politice a ekologii, kterou podporuje prostřednictvím Nadace Sophie. Anna – Jaký bude rok 2082? Anně je 16 let, baví ji přírodovědný kroužek a moc by chtěla vědět, jak bude vypadat svět v budoucnosti. To se jí vyplní – po gaarderovsku – prostřednictvím snu. Anna se ocitne v roce 2082 a zjistí, že svět budoucnosti vypadá docela jinak. Kam zmizel hmyz potřebný k opylování stromů, proč vyhynula některá zvířata? V knize najdou čtenáři řadu opakujících se motivů ze Sofiina světa. Místo filosofie a dějin myšlení se román zajímá o přírodu a ekologii. To je otázka Odkud a kam jdeme? Byl svět odjakživa? Bude dál existovat, až tu nebudu? Kniha otázek, které  sestavil Jostein Gaarder s hlubokým porozuměním a citem pro dětské chápání a vnímání. Každá otázka navozuje okruh dalších a dalších témat, o nichž si budou děti s rodiči povídat. Jostein Gaarder, autor románu o dějinách filosofie Sofiin svět, dokázal, že stejně citlivě dokáže promlouvat k  dětem jako k teenagerům.   Dívka s pomeranči Oduševněle napsaný zamilovaný příběh, který osloví čtenáře všech věkových kategorií. V průběhu jednoho večera, během něhož 15let...

Josef Jiří Stankovský (25)

Josef Jiří Stankovský byl český divadelník, spisovatel a dramatik, autor mnoha desítek knih a divadelních her. Pocházel z bohaté rodiny správce velkostatku. Mládí prožil v Čelákovicích, kde jeho otec zakoupil hospodářství. Vystudoval gymnázium v Praze, ale poté nedokončil studium práv, protože se začal plně věnovat divadlu a psaní. Od 60. let 19. století začaly být jeho hry hrány v kamenných divadlech . Pokus o vedení vlastního divadla skončil po dvouletém působení v roce 1875 krachem a následnou těžkou nemocí. Posledních několik let se živil prakticky výhradně psaním. Zemřel ve věku 35 let. Za svůj život napsal desítky divadelních her a hříček, románů, povídek i faktografických knih. Stručný výběr:

Jiří Weil (20)

Jiří Weil byl český spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel židovského původu. Proslavil se romány Moskva–hranice a Život s hvězdou. Jeho otec spoluvlastnil rámařský závod Weil a Klein. Po první světové válce však podnik zkrachoval, rodina zchudla a usadila se v Praze. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii a srovnávací literatury. Studium úspěšně dokončil doktorátem v roce 1928, prací nazvanou Gogol a anglický román 18. století. Během studia se stal členem Devětsilu. Weil byl přesvědčeným komunistou, již na střední škole byl členem kroužků sociálnědemokratické levice, na studiích začal pracovat jako překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství v Praze , v roce 1925 se stal členem KSČ. V roce 1929, poté co Gottwald bolševizoval stranu a postavila se proti němu sedmička známých spisovatelů, Weil je otevřeně kritizoval. Několikrát navštívil SSSR, v letech 1933–1935 tam působil jako překladatel ve vydavatelství Kominterny. Na konci roku 1934 ho však zasáhl stalinský represivní stroj, když se stal obětí čistek po vraždě Sergeje Mironoviče Kirova. Na začátku roku 1935 byl vyšetřován, propuštěn z vydavatelství a vyloučen ze strany. V březnu byl poslán na "pracovní převýchovu" do československé komuny v Sovětském svazu Interhelpo, která se nacházela na území dnešního Kyrgyzstánu, nedaleko Frunze . Od léta byl nasazen na nucené práce v nápravně-pracovním táboře u jezera Balchaš . V listopadu 1935 mu pak Kominterna dovolila vrátit se do Československa. Jeho důvěra ve stalinský komunismus však byla narušena, což reflektoval v románu Moskva-hranice, který vyšel v roce 1937. Zde popsal některé mechanismy, které zažil na vlastní kůži, přiznával však, že pro něj bylo velmi bolestné demaskovat systém, v nějž sám věřil. Za román byl vyloučen z KSČ. V době druhé ...

Jiří Suchý & Jiří Šlitr (10)

Jiří Suchý a Jiří Šlitr byli významnou československou uměleckou dvojicí, která se významně podílela na kulturním dění, zejména v oblasti divadla a hudby. V roce 1959 spoluzaložili pražské divadlo Semafor, které se stalo vlivnou platformou pro jejich tvorbu. Suchý, především dramatik, textař a herec, a Šlitr, skladatel, klavírista a malíř, spolupracovali na mnoha divadelních inscenacích a písních, v nichž se mísil humor, satira a hudebnost.

Jiří Procházka (15)

Jiří Procházka byl český scenárista, prozaik, dramatik a dramaturg. Nejvíce jej proslavil pravděpodobně seriál 30 případů majora Zemana a scénář k filmu ideologicky interpretujícímu rumburskou vzpouru Hvězda zvaná Pelyněk . Nositel Ceny ÚV SČSP.

Jiří Kouřimský (21)

RNDr. Jiří Kouřimský, CSc. - pracovní i společenský život dr. Kouřimského byl od dob univerzitních studií úzce spjat s Národním muzeem - byl nejen u nás i v zahraničí uznávaným mineralogem, ale zastával i řadu významných funkcí od vedoucího tehdejšího mineralogického oddělení přes ředitele Přírodovědeckého muzea až po ředitele Národního muzea. Působil ve výboru Společnosti Národního muzea a byl i jejím čestným členem. Kromě muzejní mineralogie se záhy věnoval poznání drahých kamenů, způsobům jejich zpracování a využití a jejich lokalitám - stal se zakladatelem české gemologie. Jiří Kouřimský byl nesmírně pilný a výkonný člověk. Vždyť jeho bibliografie čítá na 350 titulů odborných článků a knih, které jako magnet přitahovaly zájem veřejnosti o mineralogii a muzejní sbírky…. Byl jedním z mála, kteří dokázali svůj obor popularizovat a přiblížit ho široké veřejnosti. Vyňato a kráceno z textu J. Litochleba z Národního muzea v Praze.

Jiří Baier (14)

Narozen 1937. Ing. chemie, mykolog, práce o dřevokazných houbách, též práce o monitoringu a ochraně hub na území ČR, autorem knih kuchařských houbařských předpisů a regionální literatury o Budči.

Jenny Han (23)

Jenny Han se narodila a vyrůstala v Richmondu ve státě Virginia. Nyní žije v Brooklynu. Studovala na \"University of North Carolina at Chapel Hill\" a v \"New School in New York City\" získala titul MFA v Psaní pro děti.

Jean de La Fontaine (20)

Jean de La Fontaine byl francouzský spisovatel – bajkař a básník. Jean de La Fontaine pocházel z měšťanské rodiny. Jeho otec byl dozorcem nad lesy a vodstvem u vévody de Bouillon. Po prvních studiích vstoupil do oratoriánského řádu, ale pro nevhodnou povahu k mnišskému životu z něj později vystoupil. V klášteře mnoho četl a seznámil se s díly významných spisovatelů . V roce 1647 jej jeho otec oženil s Marií Héricart a později mu podstoupil svou práci. La Fontaine se ale po několika letech rozvedl a svou ženu a syna opustil. V Paříži se snažil uchytit jako spisovatel, což se mu nakonec více méně podařilo. K upevnění pozice mu pomohlo, že roku 1654 vydal vlastní zpracování díla Eunuch Publia Terentia Afera. V tomto období vstupuje do služeb Nicolase Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu, od kterého získal roku 1657 penzi. Věnoval mu asi třicet básní svého díla a zůstal jeho věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To rychle vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV. Velmi rád četl a scházel se s přáteli. Sám jako spisovatel dlouho nijak zvlášť nevynikal. Až v roce 1665 vydal první svazek svých pověstných Contes , které vynikly svou frivolností a přinesly mu velký úspěch. Roku 1666 vydal druhý a roku 1667 třetí svazek. Tyto povídky údajně vznikaly na přání vévodkyně de Bouillon, která La Fontaina podporovala. Stejně jako vévodkyni de Bouillon využíval La Fontaine i jiné ženy . V roce 1668 vyšlo prvních šest knih proslulých bajek. La Fontaine napsal celkem 245 bajek. Poslední, dvanáctá kniha bajek, byla vydána v roce 1694. V roce 1683 byl zvolen do Francouzské akademie , avšak volba nebyla schválena králem. Teprve o rok později mu byla při nových volbách potvrzena a La Fontaine slíbil polepšení. Ve Francouzské akademii nahradil Colberta v jeho křesl...

Jaroslav Vodrážka (16)

Jaroslav Vodrážka byl český varhaník a hudební skladatel, známý svým přínosem klasické hudbě, zejména v oblasti varhanní hry. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž se proslavil interpretací barokní hudby a provedením děl českých skladatelů. Vodrážkovu odbornost ve hře na varhany doplňoval jeho vědecký přístup k hudbě, kdy často pronikal do historických souvislostí prováděných skladeb.

Jan Žáček (25)

Mgr. Jan Žáček se narodil 1. 3. 1963 v Praze a v současné době žije v Brandýse nad Labem. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK, avšak bez SZZK, poté FAMO i se SZZK. Na UJAKu vystudoval obor Sociální a mediální komunikace. V roce 1990 krátce pracoval jako redaktor Lidových novin. V letech 1991 - 1992 byl režisérem dramatické redakce Čs. rozhlasu. Po této době byl na "volné noze" a pracoval často v různých televizích jako režisér, autor či produkční. V roce 1996 - 1999 byl obchodním ředitelem a jednatelem Halley, spol. s. r. o. a poté byl opět na "volné noze". Od 2013 - 2014 vyučoval na SPŠ scenáristiku, sdělovací techniky a dabing. V současné době se věnuje psaní knih, režii, scénářům a režii dabingu. Je nositelem Pamětní medaile , udělené policejním prezidentem plk. Mgr. Bc. Tomášem Tuhým za významný a dlouhodobý přínos pro výkon policejních pyrotechnických činností.