Výpis všech autorů

Anitius Manlius Torquatus Severinus Boëthius

Římský státník, filozof, matematik, logik a muzikolog.

Alain Bombard

Alain Bombard byl francouzský lékař, mořeplavec a spisovatel známý svým výzkumem technik přežití na volném moři. Narodil se v protestantské rodině v 5. pařížském obvodu, jeho otec byl inženýr. Vystudoval medicínu na Université de Picardie a pracoval v nemocnici v Boulogne-sur-Mer. Byl amatérským jachtařem a plavcem a zabýval se otázkou, jak zvýšit šance trosečníků na záchranu. Přišel s tezí, že zdravý člověk, který se udrží v dobré psychické kondici a rozumně hospodaří se silami, může delší dobu přežít i bez zásob jídla a pití, protože všechny potřebné živiny mu poskytnou syrové ryby, plankton, mořská a dešťová voda. Aby dokázal svou teorii, vydal se na osamělou plavbu přes Atlantik na nafukovacím člunu od firmy Zodiac Aerospace, který nazval L'Hérétique . Loď byla dlouhá 4,6 m, poháněná pouze větrem a mořskými proudy, k navigaci sloužil sextant. Dne 19. října 1952 vyplul Bombard z Las Palmas a 23. prosince téhož roku přistál na Barbadosu, když urazil 4400 km – během plavby ztratil na váze 25 kg a trpěl anémií, ale dokázal se zotavit. O svém experimentu napsal knihu, která vyšla i česky pod názvem Trosečníkem z vlastní vůle . Německý mořeplavec Hannes Lindemann později Bombardovy závěry zpochybnil a prohlásil, že podle jeho zkušeností není možné přežít dva měsíce o slané vodě a že Bombard navzdory svým tvrzením musel mít ve člunu dostatečné zásoby pitné vody. Bombard byl také obviňován z podílu na smrti devíti námořníků, kteří se v říjnu 1958 utopili v nafukovacím záchranném člunu u bretaňského pobřeží, ačkoli přesně dodržovali Bombardovy rady pro případ ztroskotání. Soud sice zbavil Bombarda odpovědnosti, ale vědec se v důsledku kampaně proti své osobě pokusil v roce 1963 o sebevraždu. Od roku 1967 Bombard pracoval v Oceánografickém muzeu v Monaku a angažoval se v boji proti průmyslovému znečišťování vody. V roce 1981 byl stát...

Yvonne Bolten

Spisovatelka, literatura s milostnou tematikou.

Yasmin Boland

Yasmin Boland je novinářka a televizní producentka, která se stala astroložkou a spisovatelkou new age knih - vášeň se stala profesí poté, co si uvědomila, jak hodně astrologické "počasí" ovlivňuje každého, včetně jí samotné, a začala o tom psát knihy. Výsledkem je, že ji čtou miliony čtenářů každý týden díky jejím astrologickým a new age sloupkům v novinách, časopisech a na internet . Je členkou astrologických výzkumných společností v Sydney a Novém Jižním Walesu a Astrology Association of New South Wales). Je též autorkou bestselerů - dvou novel, jedné literatury faktu a dvou sérií atrologických knih. Její knihy jsou přeloženy do více než osmi jazyků. Její web www.moonology.com je jedním z nejoblíbenějších atsrowebů celosvětově.

Tomáš Boněk

Tomáš Boněk studoval v letech 1991 - 1994 na Husitské teologické fakultě UK a v letech 1995 - 2000 na Svobodné vysoké škole Obce křesťanů ve Stuttgartu/Německo, kde se vedle teologie a antroposofie, věnoval i přírodním vědám, způsobem navazujícím na J. W. Goetha. V roce 2000 přijal kněžské svěcení. V letech 2000 ? 2002 byl farářem Obce křesťanů ve Windhoeku v Namíbii a od roku 2002 je farářem Obce křesťanů v Praze. Působí jako lektor Akademie sociálního umění "Tabor" a je členem představenstva Anthroposofické společnosti v České republice. Spolupracuje s Ekologickou sekcí České křesťanské akademie.

Simona Bohatá

Narozena 17. února 1965 v Praze. Ekonomka, scenáristka. Autorka autobiografické knihy.

Sigrid Boo

Norská prozaička.

Ran Bosilek

Ran Bosilek , vlastním jménem Genčo Stančev Negencov byl bulharský básník, překladatel a spisovatel pro děti a mládež. Ran Bosilek vystudoval slavistiku v Sofii a práva v Bruselu. Jako právník však působil velmi krátce, protože se začal zcela věnovat literatuře. Redigoval oblíbený dětský časopis Detska radost , kolem kterého soustředil řadu spisovatelů a ilustrátorů. Po válce pak redigoval časopis Družinka. Jeho dílo vyniká znalostí dětské psychologie a často těží z lidových tradic. Podstatným rysem jeho tvorby je také humor, obsažený jak v jeho převyprávěných lidových pohádkách , tak i v jeho původní tvorbě . Z jeho překladatelské činnosti je nejvýznamnější překlad knihy Astrid Lindgrenové Karlsson på taket z roku 1955.

Mirjam Bohatcová

Mirjam Bohatcová byla česká badatelka v oblasti dějin knihtisku, knihovědkyně, historička a bibliografka. Mirjam Bohatcová se narodila se v rodině Slavomila Daňka, profesora Husovy bohoslovecké fakulty jako Mirjam Daňková. Studovala germanistiku na pražské Filozofické fakultě, kvůli nacistické okupaci a uzavření českých vysokých škol v roce 1941 musela studium přerušit. Tehdy absolvovala knihovnický kurz, který v době okupace otevřelo ministerstvo školství. V letech 1941–1951 působila jako kurátorka Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea v Praze. V roce 1951 ukončila Mirjam Bohatcová studia disertační prací „Bratrské tisky ivančické a kralické “ a získala doktorát filozofie. V letech 1952–1972 pracovala v Kabinetu filologické dokumentace ČSAV jako vedoucí fotoarchivu rukopisů a starých tisků. V době normalizace byla přinucena Akademii věd opustit a pracovala pak v redakcích nakladatelství Artia a Panorama jako odborná redaktorka. Po změně politické situace v roce 1989 vedla už v důchodovém věku Knihovědný seminář Ústavu informačních studií a knihovnictví na FF UK v Praze. Mirjam Bohatcová publikovala v prestižní ročence Gutenberg Jahrbuch a byla aktivní členkou Matice české. Badatelskou doménou Bohatcové byly zejména české tisky období raného novověku, především 16. a 17. století. Zabývala se klasickým popisem starých tisků a typografickým rozborem včetně grafické a ikonografické výzdoby. Precizně zpracovávala rovněž produkci jednotlivých pražských tiskařských dílen především 16. století a zařadila je do dobového kulturního kontextu. Stěžejním zájmem jejího bádání byly tisky českobratrské tiskárny v Ivančicích a zejména pak Bible kralická. Dočkala se vydání faksimile Bible kralické v roce 1995, jejíž sedmý díl obsahuje shrnující studii M. Bohatcové o dějinách českých biblických tisků. Vrcholným dílem Bohatcové byla popularizující monografie „Česká kniha v proměnách staletí“, j...

Markéta Bolfová

Redaktorka marketingu v knižním velkoobchodě. Autorka knih pro děti.

Jaroslav Boháč

Narozen 13. 11. 1952 v Praze. Doc. RNDr., Ph.D., DrSc., profesor aplikované a krajinné ekologie na katedře agroekologie, práce z oboru entomologie.

Jaromír Borecký

Jaromír Borecký byl český básník, překladatel, hudební kritik a knihovník . FIRDÚSÍ. Kniha králů. Překlad Jaromír Borecký. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění : Bursík a Kohout , 1910. 99 s. .  Bratři Zemganno / napsal Edmond de Goncourt , vydáno Praha: F. Šimáček, 1894 Dobromila Lebrová: Jaromír Borecký, básník, překladatel, hudební kritik a knihovník Město Písek: Jaromír Borecký

Jana Bodnárová

Narozena 21.6.1950 v Jakubovanech. Slovenská historička umění, prozaička, básnířka a scenáristka. Píše také rozhlasové hry a prózy pro děti.

Henry Bordeaux

Henry Bordeaux byl francouzský spisovatel a právník.

Gabriela Bossis

Carsten Bothe

Německý novinář, autor knih z oblasti myslivectví, kutilství a vaření.

Bruno Bošek

Autor publikací a učebnic z oblasti regulační techniky a automatizace v průmyslu.

Bohumil Bouška

Bohumil Bouška byl český spisovatel, dramatik a pedagog. Narodil se 4. dubna 1864 v Praze. Celý život působil jako učitel. Nejprve ve Všelibicích a Smržově u Českého Dubu. Nejzásadnější část jeho pedagogického života je spojena s Troskovicemi u Rovenska pod Troskami, kde učil v letech 1910 až 1926, od roku 1911 jako řídící učitel. Čile se účastnil vesnického dění. Spolupracoval s Klubem českých turistů v Rovensku pod Troskami, redigoval Zpravodaj Českého ráje, zároveň byl zaníceným režisérem místního divadelního spolku Tyl. S ochotníky i dětmi ze školy nacvičil řadu představení a besídek. Po roce 1926, kdy odešel na odpočinek, si ponechal v troskovickém hostinci malý byt a často sem z Prahy dojížděl, aby dál pomáhal při nacvičování divadelních her. Ještě v lednu 1934 byl zvolen předsedou spolku Tyl. Zemřel ve věku 70 let 30. ledna 1935 v Praze. Jeho rozsáhlé dílo čítá množství žánrů – historicko-dobrodružné romány, divadelní hry pro dospělé, loutkové hry pro děti, básně. V souborném katalogu Národní knihovny České republiky je Bouška zastoupen více než 70 položkami. Divadelní hry mj.: Švédové v Praze aneb Zrádcova smrt , Přemysl Otakar II. , Ať žije naše republika! , Zločin a svědomí . Dobrodružná beletrie mj.: Setník císařských kyrysníků , V klášterní hrobce , Tajemná maska . Z tvorby pro děti: Zakletá princezna Zlatohlávka , Květ kapradí , Princezna Šmordulina a loupežník Klecián . V roce 1925 vychází sbírka Bouškových proslovů a básní Od srdce k srdci a v roce 1933 obdobné čtení s názvem Pramen. Zajímavé jsou Bouškou sebrané a historickými glosami doplněné pověsti Českým rájem na Trosky, které byly donedávna tištěny a distribuovány po hradech Českého ráje. Jeho dílo bylo vydáváno jen za jeho života, od té doby upadá do zapomnění. Jedinou dosud živou knihou jsou pověsti Českým rájem na Trosky. Jeho divadelní hry Ať žije naše republika! a Štěstí u lože...

Blahomír Borovička

Narozen 26.6.1923 v Čáslavi, zemřel 2004. Architekt, práce o urbanistickém vývoji, též fotografie architektury.

Antonín Borovička

Narozen 4. listopadu 1895 - zemřel 3. prosince 1968 Český kapelník a skladatel.

Antonín Bobek

Elektrotechnik.

Walter M Bortz

Americký univerzitní profesor lékařství, knihy z oboru diabetologie, životosprávy a gerontologie.

Vladimír Borecký

Vladimír Borecký byl český psycholog, filozof, kulturolog, teoretik komiky a mystifikátor. Maturoval v roce 1959 na JSŠ v Praze 7 . V letech 1959–1962 pracoval v dělnických povoláních a též absolvoval vojenskou službu, v letech 1962–1970 pracoval jako hasič v Útvaru požární ochrany v Praze. Na vysokoškolská studia se mohl přihlásit až následně z dělnické pozice, díky doporučení Hasičského sboru města Prahy, kde pracoval. Boreckého otec, orientalista Miloš Borecký , byl totiž v 50. letech během studijní cesty v Persii donucen k politickému exilu do USA. Manželka akademická sochařka Ellen Jilemnická, dcera Filomena Borecká a syn Felix Borecký. Studoval na FF UK filosofii a psychologii , titul PhDr. obhájil diplomovou práci Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole oponovanou prof. Janem Patočkou. Následně externě studoval na FF UK jednooborovou psychologii , v roce 1977 obhájil práci Techniky universa, zaměřenou na projektivní a psychoterapeutické metody využívající hraček. V roce 1982 získal atestaci z klinické psychologie na Institutu dalšího vzdělávání lékařů a farmaceutů . V letech 1970–1990 pracoval jako klinický psycholog postupně na ILF, v Thomayerově nemocnici a v Okresním ústavu národního zdraví v Praze. V letech 1985–1989 byl externím aspirantem Psychologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1991 působil na katedře kulturologie FF UK, nejprve jako odborný asistent, od roku 1998 jako docent , od roku 2005 jako profesor . V rámci své pedagogické činnosti přednášel i na dalších vysokých školách, mj. na pražské FAMU. Od své diplomové práce Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole, obhájené u prof. Jana Patočky , se zaměřoval na otázky imaginace ...

Valerie Bowman

Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.

Václav Borovan

Václav Borovan je členem historické sekce Svazu letců CR.Pilotem se stal v roce 1938 po ukončení výcviku v rámci akce 1000 pilotů na obranu republiky.V červenci 1939 se neúspěšně pokusil o ilegální přechod hranic.Za německé okupace byl účastníkem domáciho odboje.Po válce se stal členem předsednictva odbojového Svazu letců a jednim z pilotů Velitelství letectva v Praze-Ruzyni.Roku 1951 byl jako politický nespolehlivý byl zbaven pilotníko diplomu a při prověrkách propuštěn ze zaměstnáni v čs ústavu práce.Pracoval ve stavebnictví,později překládal technickou literaturu a vyučoval jazyky.

The Beach Boys

The Beach Boys je kultovní americká rocková skupina, která vznikla v roce 1961 v kalifornském Hawthornu. Původní sestavu skupiny tvořili bratři Brian, Dennis a Carl Wilsonovi, jejich bratranec Mike Love a přítel Al Jardine. Popularitu si získali díky těsné vokální harmonii a textům odrážejícím kulturu mládeže jižní Kalifornie, která se vyznačovala surfováním, auty a romantikou. The Beach Boys ' Jejich raná hudba měla kořeny v žánru surf rocku, debutové album "Surfin' Safari" vyšlo v roce 1962. Rychle se stali symbolem tehdy populární surfové hudební mánie.

Stephanie Bond

Pracovala sedm let jako počítačová programátorka, romantické příběhy pak psala po nocích. V současnosti již pracuje jako spisovatelka "na plný úvazek". Její přátelé, rodina i kolegové se velmi divili, když o ní zjistili, že píše komediální příběhy. Divila se tomu ostatně i sama Stephanie. Sama sebe totiž za autora zábavných příběhů začala považovat, až když jí to řekl redaktor Harlequinu. Programování a zábavné romance jsou skutečně dost neobvyklé spojení. Stephanie dodává: "Nejsem moc veselý člověk, patřím jen k těm lidem, jimž se veselé věci často dějí." První kniha Stephanii vyšla roku 1995, o dva roky později opustila počítačovou firmu, v níž pracovala, a od té doby se věnuje jenom psaní. Když právě nepracuje nebo nepíše na počítači , obvykle se plaví se svým manželem na lodi nebo je doma v Duluthu poblíž Atlanty ve státě Georgia a přemýšlí, co udělá s těmi špinavými okny.

Stanley Bonnett

Stanley Bonnet se narodil v Londýně v roce 1925. V sedmnácti letech se přihlásil dobrovolně k námořnictvu, kde sloužil jako radista. Je veteránem pěti konvojů do Murmanska, byl členem posádky tórpédoborce HMS VIRAGO, který potopil neblaze proslulý bitevní křižník SCHARNHORST, a posléze se účastnil i rozhodující námořní bitvy proti Japonsku. Válka skončila a Stanley Bonnet se rozhodl, že bude o svých zážitcích vypovídat a začal psát o moři a o válce.

Petr Bošnakov

Publicista, autor biografií známých osobností.

Martin W Bowman

Americký autor publikací o vojenském letectví, zejména za druhé světové války.

Marian Böhmer

Programátor.

Lev Borský

Lev Borský, zvaný také Leo Bondy byl český novinář a politik. V letech 1908 – 1914 hlavním ideologem a mluvčím Státoprávní pokrokové strany. Zúčastnil se domácího i zahraničního odboje, mezi lety 1918 – 1920 působil jako první československý velvyslanec v Itálii. V letech 1921 – 1939 publikoval zahraničně-politické komentáře a úvodníky v deníku Národní politika. Borský je autorem monografie Bedřich Nietzsche: vývoj jeho filosofie  nebo například pojednání Vůdcové lidstva a jeho svůdci a dalších textů. V druhé zmiňované knize nastiňuje svou biosofii , spenglerovskou nauku o vzestupu a pádu civilizací, kde předvídá brzký demografický kolaps Evropy. Příčiny úpadku společnosti nachází v jejím celkovém stárnutí, v blahobytu a kulturnosti, což se projevuje ve ztrátě víry a vůle k životu, v úbytku porodnosti, v měkkosti a mentální slabosti. Tvrdí, že staré národy jsou kulturní, rozumné a mírumilovné. Biopolitika vycházející z biosofie má bránit stárnutí národa a udržovat jeho mužnost. Biopolitika musí omezovat rozvoj kultury, sociálních vymožeností a emancipace žen, zabránit vylidňování venkova. Klíčový význam má zdravé, mužné náboženství, početné rodiny, vojenský duch státu, udržení kultury a techniky v „mužných formách“ a zejména omlazování národů příslušníky mladších, kulturně kompatibilních etnik. V letech 1939 až 1942 žil v ústraní nejprve v Rosicích u Chrudimi a posléze v Slatiňatech. V roce 1942 byl deportován do Koncentračního tábora Terezín, později do Osvětimi, kde zemřel. Neznámo kde zmizela jeho písemná pozůstalost a obsáhlá sbírka dokumentů k prvnímu odboji.

Klement Bochořák

Klement Bochořák byl český básník katolické orientace. V letech 1926–1927 studoval obchodní akademii v Brně, avšak studium nedokončil a až do konce druhé světové války se živil příležitostnými pracemi . Od roku 1945 pracoval jako knihovník v různých brněnských knihovnách. V roce 1960 byl propuštěn, byl mu přiznán invalidní důchod a od té doby se věnoval jen literatuře. Je pochován v Brně na ústředním hřbitově. Svou barokizující poezii začal publikovat ve 30. letech. Ve čtyřicátých letech 20. století publikoval v katolicky orientované „Revue pro život a kulturu“ Řád, která mu věnovala i pozornost kritickou. Po únoru 1948 ji nemohl publikovat, přeorientoval se tedy na tvorbu pro děti. K básním pro dospělé se vrátil na konci 50. let. Je po něm pojmenována Bochořákova ulice v Brně-Žabovřeskách.

Karel Bobek

Narozen 4.1.1909 v Dolních Beřkovicích, zemřel 24.11.1964 v Plzni. MUDr., profesor vnitřního lékařství, literatura z oboru.

Józef Maria Bocheński

* 30. 8. 1902 – † 8. 2. 1995 Filosof a politolog Józef Maria Bocheński se narodil v Polsku. V odborném světě si získal mezinárodní uznání jako badatel v oblasti logických zákonů. Od r. 1945 byl profesorem katolické univerzity ve Freiburgu, kde vedl také Východoevropský institut. Jako hostující profesor působil na řadě univerzit v Evropě, Jižní Americe a Africe a za svůj přínos v oblasti symbolické logiky získal pět čestných doktorátů. Není tedy divu, že jeho propedeutické knížky, vysvětlující současnou filosofii a její metody, Evropská filosofie přítomnosti a Metody současného myšlení , se dočkaly značného ohlasu. Přímo světovým bestsellerem se však stala útlá knížka Cesta k filosofickému myšlení . Sám sebe řadil mezi aristoteliky , které obohatil přístupem analytické filozofie , snažící se odstranit filozofické nedorozumění aplikací přísné logiky. V roce 1970 získal diplom pilota a do roku 1983 podnikl 2053 letů.

John Bowker

John Westerdale Bowker je profesorem religionistiky. Vyučoval na univerzitách v Cambridge, Lancasteru, ale také v Pennsylvánii v Severní Karolíně. On je čestný Canon z Canterbury Cathedral, poradce pro UNESCO, stejně jako hlasatel BBC a autorem a editorem několika knih.

Jitka Bodláková

Narozena 30.3.1923 v Chudonicích u Nového Bydžova. Redaktorka, autorka povídek a her pro děti, překladatelka z němčiny, autorka monografie o německém spisovateli Erichu Kästnerovi..

Jiří Bodlák

Narozen 1.10.1927. Botanik a biochemik, zabývá se bylinářstvím, publikace a články z oboru.

J. Bohuněk,

Henri Bosco

Henri Bosco byl francouzský spisovatel. V roce 1909 vystudoval Université Grenoble-Alpes, bojoval v první světové válce a získal Croix de guerre. Pracoval jako učitel francouzštiny v Bělehradě, Neapoli a Rabatu, zabýval se také hudbou a klasickou filologií. Dožil se 87 let a podle svého přání byl pohřben v Lourmarinu. Byl představitelem regionální literatury, jeho tvorba je spojena s přírodou jihovýchodní Francie. Nezkrotnou krajinu Camargue a svéráznou mentalitu místních venkovanů popsal ve své nejslavnější knize Měsíční pahorek v dlani. Vedle fantaskní a lyricky laděné prózy se věnoval také poezii a dětské literatuře. Podle jeho předlohy vznikl televizní seriál L'Âne Culotte. V roce 1945 získal Renaudotovu cenu za román Já, Pascal Dérivat . V roce 1953 mu byla udělena Grand prix national des Lettres a v roce 1973 Řád čestné legie. Byl také nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Pocházel z rodiny piemontských přistěhovalců, jeho příbuzným byl svatý Jan Bosco.

Helena Boguszewska

Helena Boguszewska – polska spisovatelka.

Emily Bolam

Oblíbená britská ilustrátorka, autorka dětských knih. Vystudovala ilustraci na College of Art na univerzitě v Brightonu. Její první námět na dětské ilustrace byl inspirován tvorbou Rudyarda Kiplinga. Od doby studií ilustrovala přes 200 dětských knih různých autorů a spolupracovala s mnohými nakladatelstvími. Zaměřuje se na tvorbu pro předškolní děti a její ilustrace se vyznačují barevnou pestrostí.

Emanuel Bozděch

Emanuel Bozděch byl český dramatik, překladatel, kritik a novinář. Proslul svými historickými dramaty Z doby kotillonů, Baron Goertz aj., ve své době velmi populárními. V letech 1869–76 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, odkud odešel po neshodách s režisérem J. J. Kolárem. Pak pracoval jako divadelní referent v německých novinách Prager Tagblatt a Politik. Byl uzavřené povahy, měl málo přátel, v posledních letech trpěl depresemi a chronickou nemocí. 10. února 1889 beze stopy zmizel; z výsledků vyšetřování a dodatečně zjištěných informací vyplynulo, že s největší pravděpodobností téhož večera spáchal sebevraždu skokem do rozbouřené Vltavy. Jeho dětství bylo krušné. Otec, obchodník s kroupami v pražské Dušní ulici, ztratil většinu majetku během revoluce 1848. Emanuel navštěvoval německou piaristickou obecnou školu a novoměstské gymnázium, poté vystudoval práva a filozofii v Praze. Po promoci pracoval jako vychovatel v rodině Adlerfeldů ve Skřivanech. V roce 1869 se stal dramaturgem Prozatímního divadla , jehož režisérem byl Josef Jiří Kolár, známý svou pánovitostí a nesnášenlivostí. Mezi oběma umělci propukl nepříjemný spor, který měl někdy komické rysy , ale jinak šlo ze strany Kolára, kterého Bozděch do jisté míry svým talentem zastiňoval, spíš o urážky a nepodložená obviňování z plagiátorství. V roce 1876 se nedohodl s divadelním družstvem na platu a Prozatímní divadlo opustil přechod do konkurenčního německého deníku Politik. ...

Emanuel Bosák

Emanuel Bosák byl český a československý sportovní funkcionář, předseda Československého svazu tělesné výchovy a sportu a Československého olympijského výboru, politik Komunistické strany Československa, na počátku normalizace ministr mládeže a tělovýchovy České socialistické republiky. Vystudoval Lepařovo reálné gymnázium v Jičíně, potom Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V letech 1950–1951 pracoval v oboru Sportovních her dělnické mládeže při Československé obci sokolské a vyučoval na Tyršově ústavu pro tělesnou výchovu a sport v Praze. V období let 1951–1953 působil jako politický pracovník a instruktor útvaru armádní tělesné přípravy, v letech 1953–1958 byl vedoucím odboru Státního výboru pro tělesnou výchovu a v letech 1957–1962 vedl oddělení na Československém svazu tělesné výchovy a sportu. Mezi roky 1963 a 1967 vyučoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, přičemž působil v letech 1964–1967 jako její proděkan. V roce 1967 se stal předsedou Československého svazu tělesné výchovy a sportu a z titulu této funkce zároveň předsedou Československého olympijského výboru. Na tomto postu se zabýval přípravou kandidatury Prahy na pořádání Letních olympijských her v roce 1980 . V letech 1952–1970 byl také členem výboru mezinárodní atletické federace IAAF a v letech 1970–1974 i členem její rady. Od roku 1967 působil i jako člen ideologické komise Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Po provedení federalizace Československa byl 8. ledna 1969 jmenován členem české vlády Stanislava Rázla jako ministr mládeže a tělovýchovy. Na tomto postu setrval jen do září 1969. V následující vládě již bylo samostatné portfolio mládeže a tělovýchovy zrušeno. Za své postoje z let 1968–1969 byl po roce 1970 pronásledován. Až do odchodu do penze v roce 1990 potom působil jako uč...

Dominika Boček

Narozena 18. 7. 1982. Psychoterapeutka, lektorka, podnikatelka, zakladatelka společnosti pro rozvoj dětského a rodičovského potenciálu. Spolupracovnice výchovně-vzdělávacího projektu Muchlinka.

Dana Boudová

Narozena 1973. Mgr., bohemistka a výtvarná pedagožka, jazyková redaktorka, autorak turistických knih.

Antonín Bolardt

Narozen 1932, zemřel 30. 4. 2009. Tenisový odborník, práce z oboru.

Anne Boothová,

A. P. van de Bovenkamp

Nizozemský spoluautor monografie o nacistickém Berlíně .

Zdeněk Boleloucký

Narozen 15.9.1936 v Brně. Psychiatr, soudní znalec z oboru psychiatrie. Publikace z oboru.

Zdeněk Boháč

Narozen 3. 1. 1933 v Klínci , zemřel 25. 3. 2001 v Praze. PhDr., CSc., historik a historický geograf, organizátor česko-lužické kulturní spolupráce, studie z oboru.

Susie Boulton

Anglická historička umění.Autorka mnoha turistický map a průvodců.

Stanislav Bohadlo

Stanislav Bohadlo je český muzikolog, profesor Univerzity Hradec Králové a organizátor hudebního života. Po studiích na náchodském gymnáziu absolvolval na brněnské Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně obory historie a hudební věda. V letech 1981–1983 si dále doplnil vzdělání postgraduálním kursem hudební teorie na pražské HAMU u hudebního skladatele a teoretika Karla Risingera. Současně pracoval jako dramaturg Symfonického orchestru Hradec Králové , 1985–1990 pak vedl soubor historického folkloru Trumšajt. V 80. a 90. letech se zúčastnil několika významných stipendijních či badatelských pobytů v Itálii, Německu či Rakousku. Roku 1995 získal titul kandidáta věd o umění . Již od roku 1979 vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. V letech 1998–1999 vyučoval jako Fulbright Scholar-in-Residence na McCook Community College v americké Nebrasce. Roku 2008 byl jmenován docentem, 2015 pak profesorem. Věnuje se také bohaté popularizační a organizační činnosti. Jeho nejvýznamnějším projektem je festival Theatrum Kuks založený v roce 2002 spolu s divadelním souborem Geisslers Hofcomoedianten. Za něj získal Poctu festivalu …příští vlna/next wave… za producentský čin roku a Cenu poroty Europa Nostra .

Sergij Oleksandrovyč Borzenko

Ukrajinský spisovatel.

Roger Borniche

Roger Borniche v úvodu ke své prvotině — Povídce o policajtovi — říká, že po memoárech gangsterů, vrahů a darebáků nejrůznějšího ražení přichází on s memoáry z druhé strany lana. Neboť Roger Borniche vskutku býval policistou, který — jak se sám stylizuje — jako by do sešněrované policejní mašinérie jen zabloudil z odporu k podvodníkům a životním nepoctivcům. Narodil se v departementu Oise roku 1919. V mládí se živil jako kabaretní zpěvák, poté se stal dozorcem v jednom obchodním domě. Ke konci války úspěšně prošel konkursem na místo policejního inspektora a byl přidělen k pařížské kriminálce, kde působil v letech 1944—1956. Přestože jako literární postava neustále marně čeká na postup, skutečný Roger Borniche byl povýšen do hodnosti vrchního inspektora roku 1950. A nejen to. „Zneuznaný bolestínsky inspektor" byl v policejních službách dokonce dvakrát vyznamenán — medailí Za hrdinské činy a Čestnou medailí. Když roku 1956 od policie odchází, propůjčí mu ministr vnitra titul čestného člena policejního sboru a ředitel kriminální policie spolu s komisařem Chenevièrem prohlásí: „...Borniche je výjimečně nadaný kriminalista, který sám řešil a vyřešil největší poválečné případy. Má své povolání v krvi a lze mu svěřit i ta nejožehavější vyšetřování ..." A Borniche, snad opravdu proto, že „má své povolání v krvi“, si vzápětí pořídí soukromou detektivní kancelář a hodlá se v ní vyvarovat nedůstojných praktik, které ho vyhnaly od policie. Přibližně v téže době začal krůček po krůčku pronikat do literatury. Nejprve přispíval do různých časopisů: Histoire, Le Crapouillot , Encyclopédie du crime i do s...

René Boylesve

René Boylesve vlastním jménem René-Marie-Auguste Tardiveu – 14. leden 1926, Paříž) byl francouzský spisovatel, esejista a básník. René Boylesve je autorem asi dvaceti románů. Realisticky v nich popisuje osudy a psychiku maloměšťanské společnosti v provincii Touraine. Je považován za předchůdce Marcela Prousta.

Pierre Boulez

Pierre Boulez byl francouzský skladatel, dirigent a spisovatel, považovaný za jednu z nejvlivnějších osobností soudobé vážné hudby. Boulez se narodil 26. března 1925 ve francouzském Montbrisonu a stál v čele poválečného avantgardního hnutí v Evropě. Studoval na pařížské konzervatoři u Oliviera Messiaena a projevil velký zájem o dvanáctitónovou techniku a serialismus, které se staly charakteristickými znaky jeho raných skladeb.

Petr Boček

Práce z oboru digitální telekomunikační techniky.

Pavel Bošek

Pavel Bošek byl český herec, dramatik, publicista, divadelní organizátor a spisovatel. Jednalo se o blízkého spolupracovníka divadelníka a spisovatele Ivana Vyskočila. Pavel Bošek vystudoval v letech 1950–1954 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v letech 1960–1962 absolvoval nástavbové studium estetiky na Filosofické fakultě. Pracoval na ministerstvu kultury a do roku 1963 jako dramaturg Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Roku 1963 se stal redaktorem časopisů Repertoár malé scény a Ochotnické divadlo . Spolupráce s Ivanem Vyskočilem a jeho Nedivadlem se datuje od roku 1964, kdy působil jako divadelní autor a příležitostný herec v pražských divadlech malých forem . Zahrál si také několik drobnějších filmových rolí a byl spoluzakladatelem a pravidelným lektorem řady festivalů netradičního amatérského divadla . Od roku 1977 působil také jako lektor Lidové konzervatoře v oblasti malých jevištních forem. Jezdil na chalupu v Borové u Poličky. Jako spisovatel debutoval roku 1961 v měsíčníku Plamen povídkou Ogarská dolina a dále publikoval v časopisech Ochotnické divadlo, Repertoár malé scény, Host do domu, Kulturní tvorba, Tvář, Literární noviny a další. Svými povídkami, causeriemi a hrami se stal společně s Ivanem Vyskočilem klíčovou postavou tzv. text-appealů, specifické varianty autorského literárního kabaretu.

Nikolaj Bojev

Bulharský autor publikace o ptácích.