Všichni Autoři a témata

Vlado Malec (3)

Bývalý hokejista a úspešný žurnalista Vladimír Malec. Dlhé roky pôsobil ako aktívny hokejista Slovana Bratislava a neskôr ako športový redaktor. Bol autorom niekoľkých úspešných publikácií o hokeji a nositeľom Zlatej medaily IIHF.

Vlaďka Dobešová (3)

Narozena 2. 5. 1973 v Duchcově. Spisovatelka dětské literatury. Koordinátorka vzdělávacích a kulturních aktivit a lektorka jazykových kurzů, též autorka prací o hudebníkovi P. Dobešovi.

Vladislav Trávniček (5)

Autor populárně naučných knih.

Vladislav Petrovič Kudrjavcev (3)

Ruský spisovatel, autor románu z období 2. světové války.

Vladislav Klička (5)

Narozen 1963. Ing. ekonomie, autor středoškolských učebnic účetnictví.

Vladislav David (6)

Vladislav David byl český právník, profesor mezinárodního práva. Po maturitě v roce 1946 se stal studentem brněnské právnické fakulty, kde se při studiu setkal s velikány právní vědy jako byli profesoři František Weyr či Hynek Bulín. Rozhodl se zůstat na fakultě jako asistent u profesora Bulína, avšak Právnická fakulta Masarykovy univerzity byla v roce 1950 zrušena. Vladislav David pak odešel do Prahy s cílem učit právo, avšak to se nenaplnilo. Rezignoval na profesi právníka a snažil se uplatnit jako novinář. Po uvolnění politických poměrů v 60. letech se podílel na znovuotevření brněnské právnické fakulty. Nastoupil jako odborný asistent na katedru mezinárodního práva a později se stal jejím vedoucím. V únoru 1975 obhájil dizertaci na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1981 se stal doktorem právních věd a profesorem mezinárodního práva. V tomto období rovněž přednášel na Právnických fakultách Univerzity v Košicích, Praze, Kyjevu, Lipsku, Kodani a Vratislavi. V 65 letech přestal vyučovat a začal se na plno věnovat advokacii. Po nějaké době se však vrátil do akademického prostředí přednášením mezinárodního práva veřejného na Právnické fakultě Univerzity Palackého. Přitom pokračoval v intenzivní vědecké činnosti, soustředíc se na otázky válečných konfliktů, mezinárodního terorismu a evropského práva. Spolu s P. Sladkým a F. Zbořilem napsal učebnici Mezinárodní právo veřejné, které se dočkalo několika vydání, a ze které se vyučuje nejen na českých právnických fakultách, ale i na Slovensku. V souvislosti se svou vědeckou činností obdržel v roce 2007 čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci.

Vladimír Vlček (1)

Narozen 1933. Doc., RNDr., CSc., matematik, vysokoškolský učitel Přírodovědecké fakulty UP Olomouc.

Vladimir Vladimirovič Jermilov (5)

Jermilov Vladimír Vladimirovič, *29.10.1904 – †19.11.1965, ruský literarní vědec .

Vladimír Uchytil (5)

Český překladatel a lingvista. Překlad z angličtiny, francouzštiny, ruštiny. Autor slovníků.

Vladimír Stupka (4)

Narozen 13.1.1906 v Brně, zemřel 26.5.1980 v Brně. PhDr., CSc., docent filologie, romanista, literární historik a kritik, prozaik, esejista, literárněvědné práce.

Vladimír Štefko (2)

Slovenksý divadelní kritik, pedagog a publicista. Pedagog katedry divadelní vědy Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, redaktor, autor teatrologických knih a statí.

Vladimír Štefanič (5)

Slovenský spisovatel, básník a katolický kněz.

Vladimír Staněk (3)

Narozen 1.4.1879 v Dubči u Uhříněvsi, zemřel 23.10.1940 v Praze. Chemik, stati z oboru.

Vladimír Šrámek (5)

Vladimír Spousta (3)

Narozen 29.3.1930 v Lesonicích u Moravských Budějovic, pedagog, hudebník, výtvarník a fotograf, pedagogické a hudebněvědné práce.

Vladimír Slouka (3)

Český horolezec a autor publikací z oboru oblasti hor českých i zahraničních.

Vladimír Skokan (2)

Narozen 17. 2. 1927, zemřel 22. 12. 2011. Prof. Ing. Arch., DrSc., autor publikací v oboru stavebnictví.

Vladimír Ševela (3)

Vladimír Ševela je český novinář a spisovatel. Vladimír Ševela se narodil v roce 1965 v Pardubicích a po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi učil několik předmětů na zvláštní škole ve Mšeně u Mělníka. Poté absolvoval vysokoškolské studium češtiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studií na FF UK pracoval jako jazykový redaktor v Lidových novinách. Během svého jednoročního pobytu v New Yorku posílal svoje články do různých českých novin. Po návratu z USA se začal živit jako novinář „na plný úvazek“. Nejprve působil jako reportér v redakci Mladé fronty DNES, poté psal pro Pátek Lidových novin. Pracoval v týdeníku Respekt odkud v lednu roku 2008 přešel do časopisu Týden. Od roku 2014 působil v Týdeníku Echo a zpravodajském serveru Echo 24. Od roku 2016 pracuje v Hospodářských novinách. V roce 2020 získal Česko–německou novinářskou cenu. Během cest do Indie dostal Vladimír Ševela roli mlčícího Evropana ve dvou bollywoodských filmech. V roce 1998 vydal knihu rozhovorů s českou prozaičkou, publicistkou a překladatelkou Ivou Pekárkovou a v roce 2015 mu vyšla v nakladatelství Prostor biografická kniha faktu mapující podrobně životní příběh československého vyzvědače Karla Köchera a jeho manželky Hany Köcherové .

Vladimír Šacha (5)

Vladimír Šacha byl český spisovatel, básník a učitel. Narodil se ve Žďáru nad Sázavou, kde v letech 1909 – 1918 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Poté absolvoval studium na učitelském ústavu v Brně, kde 14. července 1922 maturoval. Už jako student vstoupil 6. června 1922 do Komunistické strany Československa. Po maturitě nastoupil na první učitelské místo v Rovném , poté byl ustanoven správcem jednotřídní školy v Bohuňově u Bystřice nad Pernštejnem , následně působil na škole v Ostrově nad Oslavou , ve Věchnově , Vítochově a v letech 1927 – 1940 pracoval jako ředitel školy ve Skleném. V roce 1940 odešel vyučovat do rodného Žďáru. Po okupaci jej zatkli 15. ledna 1941 čeští četníci a předali jej gestapu, které ho jako komunistu odvleklo do koncentračního tábora, odkud se s podlomeným zdravím vrátil až 23. května 1945. Ihned po svém návratu se zapojil do veřejné, pedagogické a publikační práce. V letech 1948 až 1965 pracoval jako okresní školní inspektor. V roce 1968 byla proti němu vedena antikomunistická kampaň, mezi jejímiž projevy bylo mj. osobní fyzické napadání či malování šibenice na brance jeho domku. Svoji literární tvorbu zahájil již v době svých studií. Publikoval v Rovnosti, Pravdě, Rudém právu, Rozsévačkách a jiných tiskovinách. Tato široká publicistická činnost přivedla Šachu k osobnímu přátelství například s Ivanem Olbrachtem či novinářkou Jožkou Jabůrkovou . Těžiště Šachovy tvorby spočívá v poezii a próze. Přesto jeho prvními vydanými díly byly divadelní hry Čertovská historie , Poslední bitva a Dětská tragédie . První básnická sbírka nazvaná Sbohem, živote obsahovala intimní lyrickou poezii. V roce 1936 byla vydána jeho cestopisná kniha z putování po Jugoslávii, Albánii a Řecku nazvaná Po stopách snů, v níž využil nejen své cestopisné poznám...

Vladimír Roskovec (2)

RNDr., CSc., matematik a fyzik, též vysokoškolský pedagog.

Vladimír Rimbala (6)

Narozen 26. 11. 1978 v Levoči, dlouhodobě žije a působí v Česku. Ilustrátor populárně-naučných článků i publikací, spolupracuje s paleontology, zoology a kryptozoology. Své práce též vystavuje .

Vladimír Raffel (5)

Vladimír Raffel byl spisovatel a psychiatr, jeden z průkopníků žánru science fiction v české literatuře. Publikoval také pod pseudonymem Karel Nešeda. Studoval medicínu v Praze a Montpellieru. Působil jako literární kritik, politický komentátor a překladatel z francouzštiny, přispíval do Června, Hosta a Rudého práva. Vydal povídkové sbírky Elektrické povídky , Taneční povídky, Tělové povídky, Pathetické povídky a Prapovídky a psychologický román Obchodník sympatiemi . Jeho tvorba byla ovlivněna poetismem a expresionismem, prolíná se v ní okouzlení možnostmi moderní techniky se skeptickým a ironickým pozorováním lidských povah, častý je motiv zneužití převratného vynálezu. Počátkem třicátých let ukončil literární činnost z důvodu velkého pracovního vytížení; pracoval v pražském Zemském ústavu pro choromyslné, po válce vedl psychiatrické léčebny ve Šternberku a Opavě.

Vladimír Pistorius (4)

.Vladimír Pistorius vystudoval teoretickou fyziku na MFF UK , v letech 1978 – 1989 byl programátorem ve VÚMS, následně ředitelem nakladatelství Mladá fronta , od roku 2000 ředitelem nakladatelství Paseka. Řídil vydávání samizdatových knih v rámci takzvané edice KE.78 , organizoval, knihy přepisoval, přenášel, občas vázal, připravoval obálky a v pozdější době zkoušel i sítotisk. V roce 2006 založil se svou ženou knihkupkyní Márií Olšanskou nakladatelství PISTORIUS & OLŠANSKÁ. Nakladatelství se orientuje na českou i překladovou beletrii, poezii a literaturu faktu. Vydává rovněž studentskou edici Scholares, která vzniká v rámci semináře nakladatelské praxe vedeného Vladimírem Pistoriem a pořádaného Ústavem české literatury a literární teorie FF UK v Praze.

Vladimír Pfeifer (3)

Autor detektivek, krimipovídek.

Vladimír Petrů (6)

Vladimír Nekuda (4)

Vladimír Nekuda byl český archeolog věnující se slovanské a středověké archeologii a specializující se na problematiku zaniklých středověkých vsí. Pod jeho vedením byly prozkoumány zaniklé vesnice Mstěnice u Hrotovic a Pfaffenschlag, věnoval se i problematice slovanského osídlení Berlína . Dlouhodobě redigoval sborník Archaeologia Historica a předsedal brněnské Muzejní a vlastivědné společnosti .

Vladimír Motejl (4)

Mgr., práce o strojních zařízeních v textilním průmyslu a u motorových vozidel.

Vladimír Mohr (3)

Autor turistických průvodců Československem.

Vladimír Mikule (2)

Vladimír Mikule byl český právník, odborník na správní právo, vysokoškolský pedagog, bývalý československý politik za Občanské fórum, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění po sametové revoluci. Profesně je k roku 1990 uváděn jako právník ČSP, bytem Praha. V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Za OF obhájil mandát ve volbách roku 1990. Státní bezpečnost ho evidovala jako agenta . Poté, co tuto skutečnost zjistila komise pro vyšetřování 17. listopadu, rezignoval v dubnu 1991 na svůj poslanecký mandát. V červenci 1993 ale Obvodní soud pro Prahu 7 vynesl rozsudek, podle kterého pro komunistickou kontrarozvědku nepracoval. Působil jako docent na Právnické fakultě UK v Praze. Náležel mezi odborníky na správní a ústavní právo, byl autorem řady vědeckých a odborných prací, včetně odborných posudků. Po jistou dobu též zastával funkci místopředsedy legislativní rady vlády. Zemřel po dlouhé nemoci v prosinci 2013. V roce 1998 byl spolu s Vladimírem Kindlem uveden jako spoluautor nedatovaného dokumentu, který byl s názvem Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR lživě prezentován jako stanovisko Univerzity Karlovy a spisovatelka Lenka Procházková nebo politik Jiří Paroubek jej neúspěšně používali jako argument proti restitucím církevního majetku. Jak uvádí analýza Parlamentního institutu, posudek byl sice nadepsán jako posudek Univerzity Karlovy, avšak žádné průvodní dokumenty k němu nebyly dodány, podle ústního sdělení dr. Mikuleho kanceláři Poslanecké sněmovny bylo zpracování posudku zadáno Úřadem vlády ČR Univerzitě Karlově, která pověřila jeho vypraco...

Vladimír Michálek (5)

Vladimír Michálek je český scenárista a filmový režisér. Zpočátku vystřídal několik různých povolání a studoval dokonce i medicínu, teprve ve věku 28 let byl přijat na FAMU, kde studoval dokumentární tvorbu. Jakožto úspěšný tvůrce hraných filmů se prosadil teprve v 90. letech 20. století po sametové revoluci. Natáčí především filmy se silným příběhem a s výrazným hereckým obsazením. Debutoval filmem Amerika volně natočeným na motivy stejnojmenného románu Franze Kafky. Více na sebe ale upozornil dalším filmem Zapomenuté světlo o těžkém životě faráře, který se snaží v době komunismu zachránit venkovský kostel. V hlavní roli zde zazářil do té doby spíše komediální herec Boleslav Polívka. Poté natočil další výrazný film Je třeba zabít Sekala , jednalo se o drama z české vesnice v době druhé světové války dle scénáře Jiřího Křižana, tento film obdržel posléze deset Českých lvů. K jeho dalším známějším režijním dílům patří též film Babí léto vyprávějící o starších lidech, kteří si stále chtějí ještě užívat radosti života a také film O rodičích a dětech probírající mezigenerační vztahy. Působí rovněž jako televizní režisér, zde na sebe nejvíce upozornil televizním seriálem Záchranáři pojednávajícím o životě a práci příslušníků horské služby, tento seriál vznikl ve spolupráci mezi Českou televizi a Slovenskou televizi.

Vladimír Matoušek (5)

Vladimír Matoušek je český sochař a řezbář. Vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Brně a Lidovou školu umění v Brně, kde ho vedl malíř Petr Skácel . V 70. a 80. letech se zabýval zejména restaurováním gotických a barokních soch, od 90. let 20. století pak především původní autorské tvorbě. V roce 1983 se účastnil prvního ročníku sochařského sympozia na Brněnské přehradě Brněnský plenér s dvěma díly Vzpomínka na Lennona a Mistra a Markétka. Během roku 1989 se jako předseda místní organizace Českého svazu ochránců přírody z brněnské Kamenné kolonie podílel na aktivitách Brněnského fóra, které tehdy dokázalo propojit disent a s ním sympatizující obyvatele s představiteli tehdejších oficiálních struktur. Řezbářsky se podílel na novém řešení interiéru kostela v Brně-Komárově, které bylo dokončeno v roce 2004. V rámci oslav 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu byl brněnským biskupstvím vybrán jako hlavní autor svatých Cyrila a Metoděje, které bylo instalováno 6. června 2013 u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Při této příležitosti mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle předal medaili sv. Cyrila a Metoděje. Od listopadu 2019 jsou jeho díla představena v nově otevřené Galerii Diecézního muzea s prodejní výstavou současného křesťanského umění v Brně na Petrově.

Vladimír Machaj (6)

Narozen 8. 12. 1929 v Martině, zemřel 25. 11. 2016. Slovenský malíř, grafik a ilustrátor.

Vladimír Lorenz (2)

Vladimír Lorenz byl československý judista a odbojář. V judu obdržel stupeň 8. dan, byl znám pod přezdívkou „Kazik“ nebo „Lora", ale to byla přezdívka od aikidistů z počátku tréninků na Balkáně. Jinak bývá také označován za zakladatele aikido v Čechách. Vladimír Lorenz se narodil do české rodiny dne 20. srpna 1925 v Krompachách na Slovensku. Jeho otec byl na Slovensko služebně vyslán. Ještě jako dítě se s rodiči přestěhoval do Čech . V mládí se jako skaut zúčastnil mobilizace v oddílech SOS v pevnosti Hanička. Během nacistické okupace se zapojil do protinacistického odboje v organizaci železničářů Modrá fronta. Pak byl vyloučen z reálky v Hradci Králové, důvodem bylo odmítnutí hajlovat při návštěvě německého inspektora. Přestoupil do Bechyně na odbornou keramickou školu, kde se po čase zapojil do činnosti odbojové skupiny knížete Alfonse Paara a zámeckého učitele Langa. V dubnu 1943 byl však Vladimír Lorenz prozrazen a zatčen. V Hradci Králové jej gestapo krutě vyšetřovalo, aby vyzradil jména svých kompliců. Poté byl vyšetřován na Pankráci a půl roku v pražském Petschkově paláci. Neprozradil nikoho. Nakonec byl Lorenz převezen do Terezínské Malé pevnosti, kde mezitím čekal, až se dostane k soudu. V Terezíně jako vězeň pracoval na stavbě podzemní továrny v Radobýlu a okolních silnic. Počátkem roku 1945 byl Vladimír Lorenz v Norimberku odsouzen k trestu smrti oběšením a stětím za přípravu velezrady a přechovávání zbraní. Smrti unikl dílem náhody 23 dní před vykonáním rozsudku, když během spojeneckého náletu na Norimberk bylo rozbombardována také věznice. Během putování do Čech byl opět chycen a konec války prožil ve vězení v Litoměřicích. Během těchto válečných let se mu dostalo přezdívky „Kazik“, což bylo též jeho krycí jméno v odboji. V letech po válce začal cvičit judo, jež...

Vladimír Lánik (5)

Slovenský lékař, specialista v oblasti rehabilitace.

Vladimír Krupka (6)

Práce z oboru trestního práva.

Vladimír Kroupa (3)

Narodil se v Praze, kde stále žije. Je zaměstnaný u jedné česko-americké společnosti. O svém soukromí mluví jen velmi nerad a už vůbec se nechce svěřovat se svou minulostí.

Vladimír Korda (2)

Korda je pseudonym, jméno autora je Vladimír Krychtálek, novinář, šéfredaktor deníku Večer, který byl spolu s deníkem Venkov periodikem agrární strany.

Vladimír Kolář (4)

Narozen 22.10.1928. Ing., geodet.

Vladimír Klečka (1)

Ing., autor metodické příručky k periodickým revizím hospodaření.

Vladimír Klecanda (2)

Narozen 15.11.1888 v Praze, zemřel 22.4.1947 tamtéž. Generál, legionář, spisy z oboru vojenství a z pobytu v Kolumbii. Před První světovou válkou pracoval u pobočky firmy Laurin & Klement v Charkově na Ukrajině. Hned v roce 1914 se přihlásil do České družiny a vyznamenal se jako vyzvědač a organizátor odporu v rakouské armádě. Působil ve štábu ruské armády jako velitel výzvědného oddílu a tlumočník a přičinil se o zřízení československého oddělení v zajateckém táboře u Kyjeva, odkud se pak rekrutovali čeští legionáři. Po ruské revoluci 1917 bojoval na Kavkaze, na Uralu a na Sibiři a byl generálním ubytovatelem československého armádního sboru v Rusku. Po návratu se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu a v letech 1920–1922 studoval na Vysoké škole válečné v Paříži. Pak byl jmenován velitelem 1. brigády v Praze a v letech 1924–1929 působil jako vojenský přidělenec na vyslanectví v Paříži. Po návratu byl velitelem 2. divize v Plzni a od roku 1931 1. divize v Praze. Působil také jako významný funkcionář Svazu skautů RČS a dalších sportovních i mezinárodních organizací. Později cestoval po Severní Africe a Jižní Americe a psal cestopisné vzpomínky. Dílo: Účelná armáda Marocké vzpomínky Synové dobyvatelů: dojmy z Kolumbie

Vladimír Karpenko (5)

Vladimír Karpenko je český chemik a popularizátor vědy. Pracuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se zabývá biofyzikální chemií a dějinami alchymie. Je členem britské Society for the History of Alchemy and Chemistry, České chemické společnosti a Společnosti pro dějiny věd a techniky. Je autorem nebo spoluautorem více než 100 vědeckých prací, populárně-naučných knih Prvky očima minulosti , Křivolaké cesty vědy , Alchymie – dcera omylu , Tajemství magických čtverců , Alchymie - nauka mezi snem a skutečností , Alchymie – svět pohádek a legend a učebnice Biofyzikální chemie . Od roku 1961 napsal více než 2000 popularizačních příspěvků, např. pro časopis Vesmír a Český rozhlas.

Vladimír Karlický (3)

Narozen 29.5.1927 v Plzni, zemřel 28.6.2007. PhDr., vojenský historik, literatura z oboru, překlad z ruštiny.

Vladimír Kadlec (3)

Prof., JUDr., DrSc., vystudoval právnickou fakultu UK, zabýval se národohospodářstvím, v r. 1966 byl zvolen rektorem Vysoké školy ekonomické a poté členem ÚV KSČ, v r. 1968 působil jako ministr školství, v r. 1969 rezignoval, r. 1970 byl vyloučen z KSČ. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vydal 14 odborných ekonomických publikací o měnových problémech a o použití matematických metod v ekonomii,

Vladimír Ježek (4)

Vladimír Ježek, křtěný Vladimír Jan Jiří byl český architekt, známý především funkcionalistickými stavbami v Praze. Narodil se v Praze a Novém Městě do rodiny architekta a stavitele Karla Ježka a jeho ženy Marie roz. Bráfové. V letech 1905-1911 vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, kde byl žákem prof. Josefa Schulze. Od poloviny dvacátých let 20. století provozoval společný architektonický ateliér s architektem Oktávem Koutským. Navrhoval puristické a funkcionalistické stavby. Oženil se s Marií Bráfovou , s níž měl syna Vladimíra Ježka , který byl rovněž architektem. Bydleli ve Střešovicích. Jsou pohřbeni na Střešovickém hřbitově.

Vladimír Hůna (3)

Narozen 1957, zemřel 20. 8. 2010 v Protivíně. Ing., práce o přírodě, zahrádkářství a kuchařství, encyklopedická publikace.

Vladimír Hříbal (3)

Narozen 3. 1. 1938. Středoškolský učitel češtiny a angličtiny, odborník na zakládání umělých vodních ploch.

Vladimír Horpeniak (5)

Studoval v letech 1967 až 1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FFUK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici - Kašperských Horách. Věnuje se regionálním dějinám, historii kultury a umění.

Vladimír Horecký (3)

Slovenský fotograf, žije v ČR, ilustrační fotografie knih kuchařských předpisů a knih o pokojových rostlinách.

Vladimír Horecký (4)

Slovenský fotograf, ilustrační fotografie kuchařských knih.

Vladimír Hajko (5)

Vladimír Hajko byl slovenský a československý fyzik, vysokoškolský učitel, člen Slovenské akademie věd a Československé akademie věd, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Dětství prožil v Tisovci, kde maturoval a pak studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě . Pak vyučoval na katedře fyziky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Roku 1953 odešel učit do Košic, nejdřív na tamní Vysokou školu technickou, jejímž byl prorektorem, od roku 1963 se podílel na vzniku Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika Košicích, kde vyučoval až do roku 1974, kdy se začal naplno věnovat práci v SAV. Od roku 1966 byl členem-korespondentem Slovenské akademie věd, od roku 1972 akademikem . V roce 1965 se stal i členem-korespondentem Československé akademie věd a v roce 1973 akademikem ČSAV. Od roku 1980 byl ředitelem Ústavu experimentální fyziky SAV. V SAV setrval do odchodu na penzi v roce 1989. Publikoval desítky odborných studií. Zastával i stranické a státní posty. V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ ho pak zvolil XIV. sjezd KSČ a ve funkci potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. K roku 1971 se profesně uvádí jako člen SAV a ČSAV a rektor Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 , volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10...

Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij (2)

Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.

Vladimír Fiala (4)

Narozen 13. 9. 1922 v Praze, zemřel 10. 8. 1997 v Ládví . Docent dějin umění, literatura z oboru.

Vladimír Čort (3)

Narozen 28. 1. 1943 v Ostravě, zemřel 28. 3. 2014 v Praze. Rozhlasový redaktor a textař, překladatel v anglické sekci zahraničního vysílání Čs. rozhlasu v Praze. Také autor sci-fi povídek vydaných časopisecky. Pod pseudonymem napsal knihu žánru fantasy. Působí i jako výtvarník.

Vladimír Cisár (5)

Vladimír Cisár je český regionální historik a politik, v letech 1996 až 2002 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD, v letech 2009 až 2019 člen Rady ČTK. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Mandát obhájil ve volbách v roce 1998. Zasedal v letech 1996–1998 v petičním výboru a v období let 1996–2002 ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Angažuje se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Bystřice nad Pernštejnem za ČSSD. Kandidoval i v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen. Opětovně do tamního zastupitelstva pronikl v komunálních volbách roku 2002 a mandát obhájil v komunálních volbách roku 2006 a komunálních volbách roku 2010. Profesně se k roku 2002 uvádí jako historik a archeolog, k roku 2006 a 2010 jako ředitel městského muzea. V roce 2007 neuspěl při kandidatuře do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 2009 ovšem uspěl s kandidaturou do Rady ČTK, pozici zastával do května 2019.

Vladimír Chaloupecký (2)

Práce z fyziky.

Vladimír Černík (6)

Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.

Vladimir Čermák (3)

PhDr. Vladimír Čermák, CSc. se narodil 9. května 1946 v Zadní Třebani. Koncem šedesátých let absolvoval v Praze na filosofické fakultě UK studium filosofie a sociologie. Dálkové studium historie už nedokončil, protože se celá katedra po r. 1970 změnila. Po absolvování externí aspirantury ze sociologie výchovy na konci 70. let 20. století působil ve výzkumu vysokého školství, vědeckých talentů a prognózování vědy. Koncem 80. let pracoval jako samostatný vědecký pracovník v SAV v Bratislavě, později na vysokých školách v Praze, Plzni a v Ústí n. L. V posledních dvaceti letech čtyři roky působil i v resortu ministerstva vnitra, ministerstva obrany, jako poradce ministra spravedlnosti a v letech 2003-2004 v ÚDV ZK. Od roku 2009 působí jako konzultant a zabývá se interdisciplinárním výzkumem v oblasti nedávné minulosti.

Vladimír Bureš (4)

Narozen 4.8.1977 v Jaroměři. Ing., Ph.D., práce z informatiky a informačních technologií.

Vladimír Brabec (1)

Vladimír Brabec byl český herec. K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. V roce 1973 obdržel ocenění "Zasloužilý člen ND" , v roce 1980 titul zasloužilý umělec a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Díky jeho roli majora Zemana si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou. O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil. Narodil se do rodiny Gustava Brabce , vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové . Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího a dceru Vlastu . Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou , mají spolu dvě děti. Starší Pavel vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana . Mladší Helena je herečkou a dabérkou, s prvním manželem má dceru Annu , se současným dceru Lénu , která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána a Filipa , od vnučky Lény pravnučku Jasmínu . Celkem mají manželé Brabcovi k roku...

Vladimír Beránek (2)

Rodák z brněnského Útěchova,vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.Působil v moravském hospodářském družstevnictví a včelařství.Napsal řadu článků do odborných časopisů s včelařskou tématikou.Na toto téma napsal i pět knih