Všichni Autoři a témata

David Wingrove (4)

David Wingrove je britský spisovatel science fiction. Narodil se v září roku 1954 v Londýně. Jeho nejznámějším dílem je série románů Chung Kuo , The Broken Wheel , The White Mountain , The Stone Within , Beneath the Tree of Heaven , White Moon, Red Dragon , Days of Bitter Strength , The Marriage of the Living Dark . Je ženatý a má čtyři dcery.

David Weber (7)

Americký spisovatel, autor sci-fi a fantasy románů.

David Vlk (3)

Autor příběhu českého pozorovatele OSN Jaroslava Kulíška, který se dostal do zajetí.

David Šťáhlavský (3)

David Šťáhlavský je někdejší zpravodaj Českého rozhlasu v Německu, Číně a Rusku.

David Roberts (2)

Čteme-li Robertsův životopis, nacházíme nespočet paralel s dějem románu Šántárám: autor se narodil v australském Melbourne, kde také vystudoval a založil rodinu. Porozvodové trauma řešil pomocí heroinu, což vyústilo sérií ozbrojených přepadení bank. Za mřížemi měl strávit devatenáct let, ale podařilo se mu uprchnout. Na útěku zavítal do zemí ve třech různých světadílech: nejdéle pobyl v Bombaji, dopaden byl v Německu, odkud ho deportovali zpět do Austrálie, aby si odpykal zbytek trestu. Po propuštění vydal román Šántárám a mezinárodní uznání, které za „novodobého Motýlka" získal, ho přimělo k rozhodnutí věnovat se výlučně psaní. Dnes žije střídavě v několika zemích a pracuje na volném pokračování své úspěšné knihy.

David Miller (5)

David Miller byl americký filmový režisér. Miller se narodil v americkém Petersonu ve státě New Jersey. Poprvé jako režisér nastoupil v roce 1935, kdy natočil film Trained Hoofs. V roce 1938 získal jeho film Penny Wisdom Oscara v kategorii krátkometrážní film, barevný. Druhou světovou válku Miller prožil v jednotce amerického režiséra Franka Capry, která měla za úkol tvořit propagandistické dokumentární filmy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Miller na německé Wikipedii.

David Longman (5)

Autor publikace o pěstování pokojových rostlin.

David Leffman (7)

Anglický publicista, autor turistických průvodců o Číně, Indonésii a Islandu.

David L Petersen (7)

David Klimeš (5)

Narozen 1982. Novinář, politický komentátor, spisovatel a vysokoškolský učitel.

David Helton (1)

David Grossman (4)

David Grossman je izraelský spisovatel a esejista. Jeho knihy se dočkaly překladu do mnohých jazyků. Za své dílo obdržel několikeré ocenění, mj. Sapirovu cenu roku 2001 za knihu Mít s kým běžet a Bialikovu cenu roku 2004. David Grossman se narodil v Jeruzalémě Jicchakovi a Michaele Grossmanovým; otec pocházel z Polska, matka z Jeruzaléma. Jeho mladší bratr Nir se stal sportovním novinářem. Rodiče jej vedli k literatuře, včetně literatury jidiš. Již ve věku devíti let psal reportáže. Po vojenské službě v jednotce 8200 začal pracovat v rozhlase a studovat filosofii a divadlo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho první povídka vyšla v literárním časopise Siman kri'a. Záhy po ukončení studií začal za své povídky dostávat ocenění . Dále pracoval v rádiu Kol Jisra'el jako reportér, rozhlasový herec a hlasatel dětského pořadu Kočka v pytli , kde také poprvé uvedl svou knihu Duel jako rozhlasovou hru. Jako spisovatel se Grossman nakonec prosadil v 80. letech. Roku 1983 vyšel jeho první román Úsměv jehněte, v němž vykreslil život na Západním břehu Jordánu pod izraelskou vládou. Kniha se dočkala zfilmování a následujícího roku obdržel také Cenu předsedy vlády pro hebrejskou literaturu. Své dojmy se Západního břehu popsal rovněž v sérii článků Žlutý vítr, které vyšly také v knižním vydání roku 1987 krátce před vypuknutím první intifády: „uprchlíci se změnili v lidi, kteří jakoby se nacházeli v minulosti, na jiném místě, v lidi, kteří mají pouze jedinou možnost: čekat.“ Roku 1988 Grossman opustil rádio Kol Jisra'el na protest proti omezením, která byla na reportéry uvalena, zejména co se týkalo tématu Palestinců. Dále však psal články, vedené myšlenkou míru a porozumění mezi Židy a Araby. Své články nakonec vydal také knižně roku 2003 pod názvem Smrt jako způsob života: Izrael deset let po Oslo. Od roku 2004 předsedá neziskové organizaci...

David Grann (4)

Americký novinář a spisovatel.

David Graeber (5)

David Rolfe Graeber byl americký antropolog a anarchistický aktivista, profesor antropologie na London School of Economics.. Známé jsou jeho knihy Dluh. Prvních 5000 let , Bullshit Jobs: A Theory a široce sdílený esej Práce na hovno z roku 2013. Narodil se do politicky aktivní židovské rodiny. Antropologii studoval v New Yorku a Chicagu, dva roky se věnoval antropologickému výzkumu na Madagaskaru. Jako odborný asistent a docent antropologie na Yaleově univerzitě se specializoval v letech 1998–2007 na teorii hodnoty a sociální teorii. Univerzitní rozhodnutí neprodloužit jeho pozici, když byl způsobilý pro další funkční období, vyvolalo akademickou kontroverzi. Následně se mezi lety 2007–2013 věnoval sociální antropologii na londýnské univerzitě Goldsmiths. Graeberův aktivismus zahrnoval protesty proti Světovému ekonomickému fóru. Patřil ke klíčovým postavám hnutí Occupy Wall Street a pravděpodobně je autorem známého sloganu „We are the 99 %“.

David Drake (5)

Americký spisovatel převážně žánru sci-fi, veterán z vietnamské války. Působil také jako právník.

David Drábek (6)

Narozen 18. 6. 1970 v Rychnově nad Kněžnou. Dramatik, dramaturg a režisér.

David C Smith (5)

Spisovatel fantasy a sci-fi literatury.

David Böhm (6)

David Joseph Bohm FRS byl americko-britský fyzik, bývá někdy považován i za představitele tzv. kvantové mystiky. Pokusil se aplikovat kvantovou teorii na oblast filozofie mysli a rozbít s její pomocí "karteziánský řád". Úzce přitom spolupracoval s Karlem Pribramem, jehož holonomní model mozku pomáhal formulovat. Pocházel ze židovské rodiny, jeho otec emigroval do USA z Maďarska, matka z Litvy. Víru svých rodičů ovšem nepřijal a stal se agnostikem. Dostal se do studijní skupiny Roberta Oppenheimera na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Díky tomu se dostal i do projektu Manhattan, tedy k výrobě první atomové bomby v Los Alamos. Po válce se stal profesorem na Princetonské univerzitě, kde spolupracoval s Albertem Einsteinem. Kvůli svým raným sympatiím ke komunismu však musel v mccarthyovské éře opustit jak univerzitu, tak Spojené státy. Stal se nejprve brazilským a nakonec britským občanem. Ve své snaze vyřešit znepokojivé paradoxy moderní fyziky vzkřísil Bohm teorii skrytých proměnných, kterou považovali za vyvrácenou takoví eminentní fyzici a matematici jako Einstein a John von Neumann. Bohm popsal podstatu skutečnosti všeobecně a vědomí zvláště jako spojitý a soudržný celek, který podléhá nikdy nekončícímu procesu změn - celopohybu . Svět je ve stálém toku proměn a stabilní struktury jakéhokoliv druhu jsou pouze abstrakce. Jakýkoliv popsatelný objekt, entitu nebo událost považuje Bohm za odvozeniny od nedefinovatelné a neznámé totality. Jevy, které přímo vnímáme našimi smysly a pomocí vědeckých přístrojů, představují jen zlomek celé skutečnosti, rozvinutý nebo explicitní řád. Jeho zdrojem a jeho tvořivou matricí je zavinutý nebo implicitní řád, který je obecnější totalitou existence a jehož je explicitní řád speciální vnitřní formou. V implicitním pořádku nejsou již prostor a čas dominantními faktory, které určují vztahy závislosti a nezávislosti různých prvků. Různé aspekty existence mají sm...

Dave Goulson (3)

Britský biolog a ekolog, zabývá se čmeláky.

Daša Ostertágová (5)

Ing. Dáša Ostertágová patrí k zakladateľom Slovenskej spoločnosti racionálnej výživy. V posledných rokoch sa venuje poradenskej, publikačnej a normotvornej činnosti. Je spoluriešiteľkou desiatok výskumných úloh zameraných na ozdravovanie výživy detí, s následným upevňovaním zdravia dospelej populácie. Publikovala niekoľko sto odborných článkov v dennej domácej a zahraničnej tlači, v odbornej literatúre, zúčastňovala sa aktívne na rôznych domácich a zahraničných odborných akciách /seminároch a konferenciách/, pôsobila v rozhlase i televízii. Externe spolupracovala s Vysokou školou ekonomickou a príslušnými výskumnými ústavmi. Za svoju odbornú, publikačnú a výchovnú prácu dostala niekoľko ocenení, okrem iného Medailu J.A. Komenského. Pochádza z Bratislavy-Rače. Zmaturovala ako diétna sestra a v tejto profesii pôsobila viac ako 13 rokov. Potom ukončila pomaturitné štúdium na strednej zdravotníckej škole, popri tom písala odborné články. Na doplnenie ekonomických poznatkov absolvovala vtedajšiu Vysokú školu ekonomickú. Fakultu cestovného ruchu, spoločného stravovania a služieb, ktorú ukončila promóciou. Po ukončení štúdia odchádza zo zdravotníctva pracovať na GR LIKO, na oddelenie inovácie nových výrobkov so zameraním na výživu detí a školskej mládeže, potom istý čas pôsobila na Výskumnom ústave životnej úrovne, kde sa tiež venovala stravovaniu žiakov, študentov a závodnému stravovaniu. Neskôr prešla s celou problematikou pracovať na Ministerstvo školstva, kde pôsobila až do odchodu do dôchodku viac ako 15 rokov. Je členkou redakčnej rady odborného časopisu Slovenský výber, spolupracuje s časopisom Slovenka, kde vedie rubriku Varíme deťom a Lacno, zdravo.

Darren Crown (5)

Darren Crown je učitel angličtiny, který žije od roku 1992 v Praze a má dlouholeté zkušenosti s výukou angličtiny v českém prostředí. Kromě toho dělá poradce pro anglickou výslovnost českým umělcům a překládá odborné texty.

Danylo Lukyč Mordovec‘ (6)

Ukrajinský a ruský spisovatel.

Danuta Chlupová (5)

Polská novinářka a spisovatelka, žije a působí v České republice. Vystudovala ekonomii.

Danuše Nerudová (4)

Narozena 4. 1. 1979 v Brně. Doc., Ing., Ph.D., ekonomka, vysokoškolská pedagožka, specializace na problematiku daní a jejich harmonizace s EU.

Daniil Fedorovič Kraminov (3)

Daniil Fjodorovič Kraminov, rusky: Даниил Фёдорович Краминов byl ruský zemědělský, státní a politický činitel, spisovatel a novinář.

Danielle Steelová, (5)

Daniela Tarabra (4)

Historička umění.

Daniela Geremia (7)

Italská grafička, WWW designérka, animátorka a ilustrátorka knih pro děti.

Daniel-Ange (6)

Daniel Ange je francouzský katolický kněz, řeholník a spisovatel. Základní školu navštěvoval ve Švýcarsku, období Druhé světové války prožil na Korsice, střední školu dokončil v Anglii. V roce 1950 vstoupil do kláštera benediktýnů v Clervaux v Lucembursku. V roce 1957 se stal členem klášterní komunity Panna chudých , poté žil 12 let mezi nejchudšími ve Rwandě. Po návratu do Evropy v roce 1971 se setkal s počátky charismatické obnovy a tzv. nových komunit. Pět let prožil jako poustevník na jihu Francie . V roce 1981 dostal od Boha mimořádné povolání nést evangelium mládeži a přijal kněžské svěcení. V roce 1984 založil mezinárodní školu modlitby a evangelizace Mládí – Světlo s myšlenkou, kterou často opakoval Jan Pavel II.: „Prvními apoštoly mladých jsou – mladí“. V roce 2012 dělí svůj čas mezi službu mládeži v Jeunesse – Lumiére a na misiích a kontemplativním životem v poustevně. Uskutečnil více než 220 evangelizačních cest do 42 zemí čtyř kontinentů. Angažuje se také v dialogu mezi katolickou a pravoslavnou církví. Daniel Ange je autorem více než 50 knih s křesťanskou tematikou . Mladým lidem se snaží přiblížit Ježíše i je samé, odpovědět jim na životně důležité otázky a touhu po pravdě a kráse. Dne 24. dubna 2009 obdržel Daniel Ange titul doktorát honoris causa na Katolické univerzitě v Lublinu. Škola Jeunesse Lumiére působí od roku 2004 i v polské Lodži pod názvem Katolická škola kontemplace a evangelizace Děti světla . Od roku 2005 je také v Itálii v diecézi Firenze jako „Ti, kdo vyhlížejí velikonoční ráno“ . Absolventi Jeunesse-Lumiére v Čechách založili občanské sdruže...

Daniel Šmíd (3)

Narozen 10. 11. 1970. Lektor, mentor, manažer, přednáší o společenské a obchodní etiketě, firemní kultuře, osobním stylu a odívání .

Daniel Kehlmann (5)

Daniel Kehlmann je německo-rakouský spisovatel. Daniel Kehlmann se narodil roku 1975 do rodiny rakouského režiséra Michaela Kehlmanna a herečky Dagmar Mettlerové. Jeho dědečkem z otcovy strany byl expresionistický spisovatel Eduard Kehlmann. V roce 1981 se s rodinou přestěhoval z rodného Mnichova do Vídně, kde později vystudoval filozofii a germanistiku. Zahájil též doktorské studium, během nějž se chystal napsat práci o konceptu vznešeného v díle Immanuela Kanta, po prvotních literárních úspěších však studium přerušil a nadále se věnoval své spisovatelské kariéře. V roce 2001 získal místo hostujícího docenta poetiky na univerzitě v Mohuči. Píše recenze a eseje pro různé deníky, mj. Süddeutsche Zeitung, Frankfurter Rundschau a Frankfurter Allgemeine Zeitung. Jako spisovatel debutoval v roce 1997 svým románem Beerholms Vorstellung . Autorův román F z roku 2013 líčí „příběh trojice rozdílných bratrů, kteří se – každý svým specifickým způsobem – potýkají s tragičností a falešností vlastních životů“. Martin je povoláním katolický duchovní, přestože nevěří v Boha, Eric pracuje jako majetkový poradce, který však s majetkem svých klientů nezachází příliš obezřetně, a Iwan spravuje pozůstalost zesnulého malíře Heinricha Eulenböcka, jehož obrazy současně falšuje, respektive vytváří nové malby, které pak vydává za původní Eulenböckovo dílo. Recenze

Daniel J Siegel (7)

Americký doktor psychiatrie a pediatrie, zabývá se též výzkumy v oblasti emoční psychologie a neurobiologie. Publikace v oboru.

Daniel H Pink (6)

Daniel H. Pink je autorem bestselleru Free Agent Nation. Jeho články o práci, podnikání a technologii vycházejí v mnoha publikacích, včetně New York Times, Harvard Business Review, Slate, Fast Company a magazínu Wired, jehož je přispěvatelem. Pink je oblíbený řečník, přednáší v korporacích, sdruženích a na univerzitách po celém světě o ekonomické transformaci a obchodní strategii. Žije ve Washingtonu D. C. s manželkou a třemi dětmi.

Daniel Clement Dennett (3)

Daniel Clement Dennett je americký filosof a kognitivní vědec, který se soustředí na filosofii mysli, filosofii vědy a filosofii biologie, převážně na témata týkající se evoluční biologie a kognitivní vědy. V současnosti je profesorem na Tuftsově univerzitě. Je ateista a sekularista a silný podporovatel hnutí Brights. Spolu s Richardem Dawkinsem, Christopherem Hitchensem a Samem Harrisem je považován za nejvýraznější postavu nového ateismu. Narodil se v Bostonu v Massachusetts a část svého dětství strávil v Libanonu, kde jeho otec během druhé světové války pracoval jako agent americké zpravodajské služby. Když mu bylo pět let, jeho otec zemřel v letecké havárii a s matkou se přestěhovali zpět do Bostonu. Strávil jeden rok na Wesleyánské univerzitě a pak přešel na Harvardovu univerzitu, kde studoval pod W. V. Quinem a v roce 1963 získal titul B.A. . V roce 1965 získal titul D.Phil. na Oxfordské univerzitě, kde byl studentem Gilberta Ryleho. Mezi lety 1965 a 1971 učil na Kalifornské univerzitě v Irvine, odkud se přesunul na Tufts University v Medfordu v Massachusetts, kde působí jako profesor do současnosti. Přednášel i na universitách v Harvardu, Pittsburghu, Oxfordu, École normale supérieure v Paříži, London School of Economics a American University of Beirut. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Dennett na anglické Wikipedii.

Daniel Alibert-Kouraguine (2)

Francouzský překladatel, autor knih pro děti.

Dana Zátopková (3)

Dana Zátopková, roz. Ingrová , byla československá atletka – oštěpařka, olympijská vítězka a manželka čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Její rodiče, Antonín a Františka Ingrovi, pocházeli z Vacenovic. Otec se po působení ve francouzských legiích během první světové války stal vojákem z povolání. Na začátku 20. let 20. století byl jmenován velitelem pohraničního praporu ve Fryštátě. Zde se také narodily všechny tři Ingrovy děti – Vladimír , Dana a Miroslav . Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Fryštátu vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. Její otec byl v dalších letech jmenován velitelem útvaru v Olomouci a poté velitelem pluku v Uherském Hradišti. S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně , kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě, 24. října 1948 se provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů . Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958...

Dana Němcová (4)

Dana Němcová, * 14. 1. 1934, psycholožka. od 1976 Pro aktivní podporu pronásledovaných hudebníků zbavena možnosti pracovat v oboru. Pracovala mj. jako uklízečka a domovnice. 1977 signatář Charty 77 , 1978 spoluzakládající člen VONS, 1979 Zadržena a později v procesu s VONS odsouzena na 2 roky ztráty svobody s podmíněným odkladem. V době od 2.1.1989 do 6.1.1990 mluvčím Charty 77. Během této doby ve vazbě.

Dana Gazárková (5)

RNDr., učitelka matematiky a fyziky, práce z oboru matematiky.

Dana Burandová (3)

Narozena 1. 10. 1964. Poradce v oblasti psychosomatiky, grafoložka a publicistka, původním povoláním manažerka.

Dan Jolley (5)

Americký autor komiksů, knih pro děti a videoher.

Dan Ariely (7)

Americký psycholog a profesor behaviorální ekonomie, vysokoškolský pedagog. Práce z oboru.

Dan Allender, (4)

Dalimír Hajko (6)

Dalimír Hajko je slovenský vysokoškolský pedagog, filozof, kulturolog, literární kritik a esejista. Publikuje pro Slovenské pohledy, Filozofii, Literární týdeník a další periodika. Je členem Spolku slovenských spisovatelů. Je představitelem tzv. nitranské kulturologické školy, kterou tvoří spolu s Peterem Libou a Vincentem Šabíkem. Do činnosti Dalimír Hájka patří oblast umění, náboženství, sociální skutečnosti, viděné v polohách myšlení a zároveň v horizontu rozličných kultur; existencialistická a marxistická filosofie a také problematika slovenských národních buditelů. Působil jako vedoucí vědecký pracovník Ústavu filozofie a sociologie Slovenské akademie věd, Ústavu slovenské literatury SAV, byl v předsednictvu SAV, v Slovenském rozhlase a v Národním literárním centru. Působil také jako samostatný vědecký pracovník na Filozofické fakultě UKF a na Žilinské univerzitě. V roce 2018 získal Cenu slovenských pohledů za historii a cenu Slovenského národních novin za literární kritiku. V roce 2019 získal cenu Egona Erwina Kische. Narodil se v Mýtnej v rodině bratislavského knihkupce Josefa Hajka. Od útlého dětství žil v Bratislavě, kde vychodil základní školu a v roce 1961 odmaturoval na gymnáziu. Po maturitě rok pracoval jako asistent režie v Československém rozhlase v Bratislavě, pak se zapsal ke studiu filozofie a slovenštiny na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Studium ukončil v roce 1967. Přednášel na Univerzitě Komenského v Bratislavě, na Trnavské univerzitě, Prešovské univerzitě – a v rámci studijního pobytu i na University of Bombay. Stal se vědeckým pracovníkem Ústavu filozofie a sociologie SAV, odkud roku 1986 přešel do Literárněvědného ústavu SAV. V roce 1975 získal titul CSc., v roce 1987 DrSc. Od roku 1991 byl redaktorem Slovenského rozhlasu, později vedl literárněkritický a vědecký výzkum v Národním literárním centru, kde v období 1998–1999 působil jako pověřený generální ředitel. V letech 1995 až 1999 působil jako námě...

Dalimil (2)

Dalimil byl skladatelem nejstarší české veršované kroniky. Vložil do svého díla patrně i vlastní názory a přesvědčení. Byl pamětníkem slavné vlády Přemysla Otakara II., jehož nastoupení na trůn v roce 1253 vítá. Svou kroniku končí zprávou o korunovaci Jana Lucemburského v roce 1314. Je pravděpodobné, že po této události Dalimil zemřel. Dalimil byl oddaný obdivovatel Přemyslovců a upřímný vlastenec nenávidící cizince. Dosáhl značného vzdělání, znal němčinu, latinu, byl obeznámen s kronikářskou literaturou své doby, zvláště německou. Dalimil byl mluvčím staré české šlechty zastávajícím se starých řádů proti novotán přinášeným z Německa. Historikové vyslovili různé dohady o tom, kdo je skladatelem kroniky, Palacký byl názoru, že to byl rytíř sídlící někde na Boleslavsku nebo Kouřímsku. Jiné domněnky ukazují na Hynka z Dubé, řečeného Žák nebo na Jana IV. z Dražic, pražského biskupa.

Dalibor Stach (5)

Narozen 2. 12. 1971 v Ostrově. Spisovatel, scenárista, režisér a malíř.

Dalibor Mácha (3)

Narozen 2.3.1960 v Čeladné. PhDr., redaktor, kniha rozhovorů.

Dalibor Gregor (7)

Narozen 7.8.1963 v Karviné. Ing. ekonomie, středoškolský profesor, nakladatel a fotograf, zvířat a zejména koní, autor fotografických publikací.

Daisy Bell (3)

Anglická spisovatelka, milovnice psů a Vánoc. Autorka knih pro děti a mládež. Žije v Londýně.

Dagmar Vojířová (4)

Příručky pro domácnost, překlady z ruštiny.

Dagmar Razáková (4)

Autorka metodiky a příručky výtvarné výchovy.

Dagmar Pecková (4)

Narozena 4. 4. 1961 v Medlešicích . Operní a koncertní pěvkyně.

Dagmar Braunová (3)

PhDr. Dagmar Braunová , archeoložka, věnuje se klasické archeologii a historii keramiky, porcelánu a skla. Spolupracuje se Západočeským muzeem v Plzni -umělecko průmyslové oddělení. Vytvořila několik katalogů z oborů porcelánu, plastik a barokního umění. Také napsala řadu knih pro veřejnost, kde přibližuje své objevy z historie.

D. Ž Bor (5)

Vladislav Zadrobílek , používající mimo jiné pseudonym D. Ž. Bor, byl český básník, prozaik, nakladatel, hermetik, hudebník, malíř a kulturní organizátor. Narodil se roku 1932 ve Stodůlkách , ale dětství prožil v Hradci Králové. Roku 1946 se přestěhoval s rodiči do Prahy. Pobýval na mnoha dalších místech , ale do Prahy se opět vrátil. V Litoměřicích se vyučil zahradníkem a tuto profesi nějaký čas vykonával. Díky ní se dostal do Choustníkova Hradiště, kde se začal zajímat o osobnost barokního mecenáše hraběte Šporka a jeho Kuks. Ohlasy z tohoto životního období se objevují i v jeho literární tvorbě a inspirují i velkou Šporkovskou výstavu . Během komunismu vystřídal řadu profesí, které byly spojeny, jak sám říkal „s tím, že si budu dělat, co budu chtít“. Byl zahradníkem, pracoval u vysokých pecí, byl strojníkem v čistírně plynu, divadelním kulisákem, svářečem, pracovníkem v reklamě, elektrikářem, vychovatelem, antikvářem, restaurátorem, knihařem atd. Zemřel v 78 letech 11. prosince 2010. Jeho literární činnost byla zásadně ovlivněna hermetismem, prodchnutým jemným estetickým cítěním. Používal celou řadu pseudonymů. Nejznámější pseudonym D. Ž. Bor je grafická přesmyčka jeho občanského jména a příjmení; písmeno Ž. lze po vertikále rozložit na V. Z. Vladislav Zadrobílek publikoval čtyři básnické sbírky: Za Klonování času byl nominován na Státní cenu za literaturu. Byl autorem řady esejů, odborných publikací, úvah a povídek. Své esoterní články publikoval ve sborníku Logos, literární texty v časopisech Analogon a Tvar. Do seznamu jsou vřazeny i redigované sborníky a část překladatelského díla. Vladislav Zadrobílek byl dále autorem komentářů, otištěných v Alchymické knižnici Logosu. V roce 2013 vyšel konečně v nakladatelství Trigon „Tajemný svět pravěku...

D Provazník (7)

Czesław Janczarski (4)

Polský básník, autor knih pro děti a mládež.

Cyprián Laco (6)

Autor stavebních slovníků.

Curtis M Brown (1)

Ctirad Mašín (3)

Ctirad Mašín byl syn československého důstojníka Josefa Mašína, člen protikomunistické guerrillové skupiny bratří Mašínů. Pocházel z rodiny příslušníka československých legií v Rusku a pozdějšího hrdiny protinacistického odboje Josefa Mašína, který byl v červnu 1942 nacisty popraven. Po druhé světové válce byl Ctirad vyznamenán prezidentem Benešem československou medailí Za chrabrost. V té době absolvoval Kolej krále Jiřího v Poděbradech, v letech 1950 až 1951 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Následně pracoval v různých dělnických profesích. Na počátku padesátých let založil s bratrem Josefem protikomunistickou skupinu. Při přepadení služeben Sboru národní bezpečnosti , kterých se skupina dopustila na podzim 1951, podřezal Ctirad příslušníka SNB, který byl při usmrcení omámený a svázaný. V srpnu 1952 byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu státní hranice. Až do propuštění v červnu 1953 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech. V září 1953 pak spolu s Václavem Švédou v okolí Pivína zapálil několik stohů slámy a při následné potyčce s místními dobrovolnými hasiči vystřelil jednomu z nich oko. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Ctirad se tam dostal 2. listopadu 1953 na podvozku vlakové soupravy berlínské S-Bahn. Zanedlouho dorazili i Josef Mašín a těžce zraněný Milan Paumer. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové ...

Ctibor Burda (1)

Craig Thomas (3)

Craig Thomas získal vzdělání na univerzitě v Cardiffu, kde promoval v roce 1967. Je autorem skvělých knih, v kterých se odráží hluboký zájem o napětí a konflikty v různých oblastech světa. Žil se svou manželkou a se dvěma kočkami v Staffordshiru. Měl rád kriket a v hudbě dával přednost klasice a džezu.