Všichni Autoři a témata

Helena Rerichová (4)

Helena Novakova (6)

Ing. Helena Nováková. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1960 pracovala v bytovém podniku, kde prošla řadou funkcí v provozním a ekonomickém útvaru. Od roku 1978 pracuje v orgánech státní správy na úseku bytového hospodářství. V současnosti je vedoucí oddělení metodiky v odboru bytového práva a metodiky Ministerstva pro místní rozvoj. V rámci svých pracovních úkolů zajišťuje především metodickou pomoc pro zástupce obecních a městských úřadů , ale i pro pracovníky nejrůznějších subjektů, které zabezpečují správu a provoz tohoto majetku. Podílí se rovněž na přípravě právních předpisů souvisejících s problematikou bydlení. Je lektorkou celé řady seminářů k otázkám bydlení včetně právní úpravy regulace nájemného.

Helena Navrátilová (3)

Narozena 1945 v Praze. Hráčka na akordeon a kontrabas. Interpretka symfonické i komorní hudby, pedagožka.

Helena Monczaková (3)

Helena Monczáková, provdaná Helena Štuková , byla česká operetní zpěvačka, divadelní a filmová herečka a spisovatelka. Narodila se v polsko-české rodině, její otec Polák Ondřej Monczák , byl listonoš, maminka Češka Josefa, roz. Friedrichová. Vyrůstala se třemi sestrami, Annou, Marií a Josefou, a bratrem Janem. Po smrti otce se rodina přestěhovala do Prahy na Žižkov. Po pěveckém školení, se stala subretou řady pražských operetních scén , ale i mimopražských scén aj. Jejím manželem byl od roku 1917 dirigent a hudební skladatel Jaroslav Štuka , manželství však zůstalo bezdětné. Od roku 1929, začala hrát i ve filmu, a až do roku 1935 natočila 12 filmů. Někdy pouhé epizodky, jako například zpívající uklízečka ve filmu Děvčátko, neříkej ne! z roku 1932, švadlena ve filmu Madla z cihelny nebo majitelka kloboučnického závodu ve filmu Okénko . Výrazněji na sebe upozornila ve filmu Právo na hřích v roli Fanynky Machové, matky hlavního hrdiny filmu. Ve filmu Barbora řádí , si zahrála ženu s děckem ve vlaku, která požádá cestujícího T. Pištěka, aby jí pohlídal dítě, že si dojde na zastávku pro jídlo, mezitím jí však vlak i s děckem ujel. Po boku Adiny Mandlové si zahrála i ve filmu Ať žije nebožtík jako dáma na zámku a ještě toho roku ztvárnila paní domácí ve snímku Cácorka. Mezi její nejvýraznější role patří ještě němý film Pražské švadlenky , kde si zahrála majitelku módního salonu Serafínu Škrtilovou, a také němý film Vendelínův očistec a ráj , kde jako Karolína Žemličková chtěla provdat svou dceru v podání Máni Ženíškové. Ve zvukovém filmu C. a k. polní maršálek 1930, si zahrála manželku opět, jako v předešlém filmu, T. Pištěka, ráznou paní plukovníkovou Přececht...

Helena Matocha-Matochová (7)

Helena Kadečková (6)

Helena Kadečková byla nordistka, vysokoškolská pedagožka, překladatelka z islandštiny, staroislandštiny, norštiny a dánštiny, editorka a autorka beletrie, odborných i popularizačních prací o severských autorech, literatuře, kultuře a dějinách. Zvláštní pozornost věnovala mytologii a skandinávskému středověku. Po maturitě na gymnáziu v Kubelíkově ulici v Praze pracovala jako referentka v oddělení mezinárodních styků Československého rozhlasu. V letech 1952–1957 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V průběhu let 1957–1965 absolvovala tři roční studijní pobyty na univerzitě v Reykjavíku. Od roku 1958 do roku 2011 působila jako vysokoškolská pedagožka na tehdejší katedře germanistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na Univerzitě Karlově získala v roce 1969 tituly PhDr. a CSc. Roku 1991 se stala docentkou. Přednášela a publikovala odborné studie o severských literaturách, např. Dějiny severských literatur, středověk či Moderní skandinávské literatury 1870–2000, část Islandská literatura . Z nejstaršího severského písemnictví přeložila Ságu o Ynglinzích, Eddu Snorriho Sturlusona a Příběh Amleta, prince jutského z dánské kroniky Saxona Grammatika . Napsala také několik beletristických titulů inspirovaných severskými zeměmi, např. Óli, tvůj kamarád z Islandu , Soumrak bohů, staroseverské mýty a báje . V roce 2002 vydala v Nakladatelství LN knihu Dějiny Islandu. Helena Kadečková je držitelkou medaile Karla Čapka udělované Mezinárodní federací překladatelů FIT, islandského Sokolího řádu, norské královské medaile Sv. Olava a norského královského Řádu sv. Olava.

Helena Dvořáková (4)

Narozena 19.12.1931. Autorka detektivních příběhů vydaných převážně v nakladatelství Naše vojsko a v Západočeském nakladatelství.

Helena Dahlgren (6)

Švédská spisovatelka. Autorka hororů, fantasy knih pro děti a mládež a literatury faktu. Překladatelka z angličtiny do švédštiny. Manažerka švédského knižního blogu.

Helena Chýlová (7)

Narozena 27. 3. 1961 v Plzni. PaedDr., vysokoškolská pedagožka, literární historička, lingvistka. Práce z oboru, učebnice.

Helena Chvátalová (3)

Jako novinářka již dvacet let se zabývá problematikou dětí s postižením a jejich rodin. Šéfredaktorka časopisu "děti a my" Ve sdružení "Klíček" Šéfredaktorka "Zdravotnických novin". PhDr. Helena Chvátalová je redaktorka, bývalá šéfredaktorka časopisu Děti a my a scénáristka. Je autorkou knih Jak se žije dětem s postižením, Malá povzbuzení pro mámy a táty, 300 rad pro první rok s dítětem a spoluautorkou několika dalších knih. Dvakrát získala 1. cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany v kategorii děl písemně publikovaných. Zabývá se také osobnostním rozvojem, absolvovala dvouletý výcvik rodinných konstelací. Je jedenatřicet let vdaná, má dvě dospělé dcery, dva zetě, zatím jediného vnoučka a čtyři kočky.

Helena Boguszewska (5)

Helena Boguszewska – polska spisovatelka.

Helen Hoang (6)

Americká autorka romantických románů, pracovala v oblasti financí.

Heinrich Frieling (3)

Německý ornitolog, malíř, též autor prací z oboru psychologie barev.

Heike Huwald (2)

Německá novinářka, autorka populárně-naučných publikací pro děti.

Heike Herrmann (6)

Německá bioložka.

Heather S Webber (6)

Heather Fawcett (5)

Kanadská autorka knih pro mládež.

Hazel Prior (3)

Anglická spisovatelka, harfenistka.

Harry Tomlinson (5)

Je uznávaný odborník na bonsaje, napísal mnoho uznávaných publikácií o ich pestovaní, tvarovaní a tiež vlastní Greenwood Bonsai Studio v Nottinghamu v Anglii, kde aj žije.

Harry Mulisch (3)

Harry Kurt Victor Mulisch byl nizozemský spisovatel židovského původu. Spolu s W. F. Hermansem a Gerardem Revem byl považován za představitele tzv. velké trojky poválečné nizozemské literatury. Psal romány, divadelní hry, eseje, básně a filozofické úvahy. Po smrti svého otce se v roce 1958 přestěhoval do Amsterdamu, kde působil až do své smrti. Mulischův otec emigroval do Nizozemska po první světové válce z Rakousko-Uherska. Během nacistické okupace pracoval pro německou banku Lippmann-Rosenthal & Co., která těžila majetek z konfiskací na židech. Jeho manželka Alice Schwarzová byla židovka, a transportu s malým Harrym unikla jenom díky jeho kolaboraci s nacisty. Babička a prababička Harryho Mulische z matčiny strany však zahynuly v koncentračním táboře. Mulisch se stal světoznámým skrze film Atentát , natočeným podle stejnojmenné knihy. Film získal řadu ocenění, mimo jiné Zlatý globus a Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jeho opus magnum Objevení nebe byl v roce 2007 na základě čtenářské ankety zvolen nejlepší nizozemskojazyčnou knihou všech dob. Častým tématem jeho díla je druhá světová válka. V roce 1963 sepsal knihu o případu Adolfa Eichmanna nazvanou Případ 40/61. I další jeho díla, jakými jsou De Aanslag , Het Stenen bruidsbed a Siegfried se tematicky věnují druhé světové válce. Ve většině z nich se Mulisch zabývá otázkou, jak je možné že Němci natolik podlehli Hitlerovu charismatu. Mulisch do svých děl často zakomponovával mýty a legendy, zejména řeckou mytologii a židovský mysticismus .

Harry Hervey (4)

Americký spisovatel a scénárista.

Harriet Tyce (4)

Britská autorka kriminálního románu, bývalá advokátka.

Hanya Yanagihara (5)

Americká spisovatelka havajského původu, autorka románů a cestopisů.

Hanuš Karnach (7)

Hanuš (5)

Hans-Peter Bauer-Böckler (3)

Německý novinář, autor knih z oboru stavebnictví a bydlení.

Hans Magnus Enzensberger (5)

Hans Magnus Enzensberger, známý také pod pseudonymem Andreas Thalmayr, je německý básník, spisovatel, překladatel, publicista a dramatik. Velmi oceňovaná je jeho tvorba esejistická. Dnes žije v Mnichově. Používal i pseudonymy Linda Quilt, Elisabeth Ambras a Serenus M. Brezengang. Narodil se v roce 1929 ve švábském městě Kaufbeuren pod pohořím Allgäu. Od roku 1931 žila rodina v Norimberku. Po válce pracoval Enzensberger jako tlumočník u americké, pak anglické okupační armády. Maturitu složil na gymnáziu v Nördlingenu, poté studoval filozofii a filologii na univerzitách v Erlangenu, Freiburku a Hamburku. Rok strávil i na pařížské Sorboně a studium uzavřel roku 1955 doktorskou dizertací o poetice romantika Clemense Brentana v Erlangenu. Pracoval krátce jako rozhlasový, pak nakladatelský redaktor, od roku 1957 žil jako spisovatel na volné noze. Nespokojen se situací v poválečném Německu žil dlouhý čas v zahraničí, v Norsku a Itálii. Podnikl řadu cest, mimo jiné do Sovětského svazu, USA a Mexika, několikrát navštívil i Prahu. V době politického vření v roce 1965 se přestěhoval do Berlína, kde založil časopis Kursbuch, který řídil v letech 1965–1975. Postupně se víc a víc levicově politizoval, v roce 1968 dokonce strávil asi rok na socialistické Kubě, kde chtěl působit jako instruktor revoluční teorie. Fidela Castra ale přirozeně ani nenapadlo nechat si radit nějakými evropskými teoretiky, což u Enzensbergera vedlo k dost rychlému vystřízlivění z jeho nadšení pro kubánský režim. Později tento režim otevřeně kritizoval, zvláště v souvislosti se zatčením jeho přítele, básníka Herberta Padillu, který byl přinucen po svém propuštění provést veřejnou sebekritiku podle starých stalinistických modelů. Později se Enzensberger od levicového smýšlení odklonil a ve svých pozdních esejích provokativně demontuje pojmy a ideály, které sám v 60. letech zastával a staví se za tradiční hodnoty, jako např. normálnost, či dokonce "prostřednost" ...

Hans Kaufmann (1)

Je německý matematik a fyzik , fascinovaný kulturou Maurů.

Hans Albert Förster (3)

Německý horolezec, spisovatel a ilustrátor.

Hannah Whitten (3)

Americká spisovatelka.

Hannah Templer (2)

Hanna Vollrath (2)

Německá historička, vysokoškolská pedagožka, specializace na dějiny středověku.

Hanna Ożogowska (3)

Polská spisovatelka pro děti a mládež, autorka čítanek a překladatelka z ruštiny.

Hana Žídková (7)

Mgr., pedagožka, autorka pracovních sešitů pro ZŠ.

Hana Volfová (6)

Původním povoláním učitelka mateřské školy, v současné době provozuje soukromou Pohybovou školičku Želva, kde se věnuje pohybovým aktivitám dětí a dospělých, ale převážně třídním kolektivům mateřských škol. Od roku 2004 je cvičitelkou 1. třídy ČASPV předškolních dětí a rodičů s dětmi a od roku 2005 je cvičitelkou jógy 2. třídy ČASPV. Zároveň od roku 2001 lektoruje semináře pro učitele mateřských a základních škol na celém území ČR.

Hana Vavřinová (4)

Narozena roku 1989. Knižní ilustrátorka, výtvarnice a grafička.

Hana Urbancová (4)

Ing., PhD., vysokoškolská pedagožka v oboru strategického managementu a vedení lidí v organizacích, zabývá se problematikou vzdělání a udržení znalostí pracovníků organizací a podniků.

Hana Synková (4)

Mgr. Hanka Synková po borrelióze změnila zaměstnání i životní styl. Když už jí medicína neuměla pomoci, snažila se nalézt cestu ke zdraví z únavového syndromu, a to metodou pokusů a omylů. Studovala, cvičila, meditovala, poznávala bylinky, ochutnávala, vařila ...

Hana Satrapová (3)

Mgr., autorka učebnice chemie.

Hana Radulić (5)

Chorvatská novinářka a spisovatelka.

Hana Mühlhauserová (7)

Autorka učebnic českého jazyka.

Hana Motyčková (5)

Narozena 15. 4. 1948 v Praze. Ilustrátorka, fotografka, překladatelka z němčiny, autorka knih o přírodě.

Hana Linhartová (3)

Narozena 12. 4. 1953 v Praze. PhDr., překladatelka beletrie z němčiny a ruštiny.

Hana Kolaříková (5)

Hana Kolaříková se narodila ve Frýdku-Místku. Po absolvování bakalářského studia historie-muzeologie na Slezské univerzitě v Opavě působila patnáct let v Praze v různých odvětvích kultury a cestovního ruchu – od svobodného povolání v oblasti umění a spolupráce s výtvarníky, přes zaměstnání v Archeologickém ústavu AV ČR až po prodej suvenýrů a uměleckých předmětů. Po nástupu na mateřskou dovolenou se začala zabývat psaním, debutovala v roce 2011 historickým románem Tma před úsvitem. V současnosti žije ve Frýdku-Místku, pečuje o dvě děti a věnuje se literární tvorbě.

Hana Hrdličková (6)

Bohemistka a didaktička. Vystudovala na Univerzitě Palackého obor český jazyk - dějepis; po vysokoškolských studiích pracovala jako učitelka na Základní škole v Průhonicích. Od roku 1970 externě spolupracovala s Univerzitou 17. listopadu v Praze. Roku 1972 zde začala působit jako odborná asistentka; vedla semináře ze současné češtiny a ze stylistiky. Od roku 1974 pracovala na katedře českého jazyka FF UK, specializovala se na didaktiku českého jazyka a vedla semináře ze současné češtiny a výběrové semináře orientované hlavně didakticky. Zabývala se také výukou českého jazyka pro cizince. Roku 1978 získala titul PhDr., v roce 1983 dosáhla vědecké hodnosti CSc. v oboru didaktika českého jazyka. Je autorkou a spoluautorkou skript, cvičebnic pro žáky základních škol, učebnic českého jazyka jako cizího jazyka. Napsala také celou řadu článků pro sborníky a odborné časopisy, recenze a zprávy.

Hana Höschlová (4)

Česká novinářka a redaktorka.

Hana Honzíková (3)

Narozena 1934. Pracovnice v oboru počítacích strojů, spoluautorka popularizační práce z oboru.

Hana Andronikova (4)

Hana Andronikova byla česká spisovatelka. Vystudovala gymnázium ve Zlíně, pak Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory angličtina a čeština. Po ukončení studia pracovala jako personální manažerka v zahraničních i českých firmách. V roce 1999 odešla z podnikatelské sféry a věnovala se literatuře. Autorčin debut Zvuk slunečních hodin získal v roce 2001 Literární cenu Knižního klubu a v roce 2002 cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. V březnu 2008 plánovala vydat nový román s pracovním názvem Blues v nakladatelství Odeon. Nakonec v roce 2010 vydala knihu Nebe nemá dno. V roce 2011 za tuto knihu obdržela Cenu čtenářů Magnesia Litera 2011. Napsala divadelní hry Tanec přes plot , Pakosti a drabanti a Šašci, špioni a prezidenti . Dne 20. prosince 2011 podlehla rakovině. povídky ve sbornících:

H. G Hawes (5)

Německý spisovatel westernů a dobrodružných románů.

H. D. Carlton (3)

H. D. Carlton je autorka bestsellerů podle žebříčků New York Times, USA Today i na mezinárodní úrovni. Její knihy byly přeloženy do 25 jazyků a celosvětově se jich prodalo přes 12 milionů výtisků. Žije v Oregonu se svým manželem, dvěma psy a kočkou. Ráda sleduje pořady o paranormálních jevech. Její oblíbené postavy patří k těm morálně nejednoznačným a věří, že každý by měl před ponořením se do jejích příběhů zkontrolovat, zda je při smyslech.

H. Carlton (7)

H Štěpánková (1)

Gytha Lodge (3)

Britská spisovatelka, blogerka, zakladatelka divadelní společnosti, autorka beletrie pro dospělé a pro mládež, divadelních her a scénářů k filmům a videohrám.

Győrgy Lukács (6)

György Lukács byl židovsko-maďarský marxistický filosof a literární kritik. Mnozí jej považují za spoluzakladatele západní marxistické tradice. Přispěl k obohacení idejí materialistického názoru a třídního uvědomění marxistické filosofie a teorie. Jeho literární kritika byla ovlivněna realismem a románem jako literárním žánrem. Během Maďarského povstání v roce 1956 byl krátce ministrem kultury vlády Imre Nagyho. Lukácsovo plné jméno v němčině bylo Georg Bernhard Lukács von Szegedin a v maďarštině Szegedi Lukács György Bernát, známý je však pod svým vydavatelským jménem Georg nebo György Lukács. Narodil se v roce 1885 jako Löwinger György Bernát v zámožné budapešťské židovské rodině. Jeho otec Jószef Löwinger byl investiční bankéř, jeho matkou byla Adele Wertheimer . Mladý Lukács studoval na univerzitách v Budapešti a Berlíně, titulu PhDr. dosáhl už v roce 1906. Během studia budapešťské univerzity dovedlo Lukácse členství v různých socialistických kroužcích k anarchosyndikalistovi Ervinu Szabó, který ho seznámil s pracemi George Sorela. Lukácsův názorový postoj byl v té době modernistický a antipozitivistický. V letech 1904-1908 se podílel na práci divadelní skupiny, která uváděla hry Henrika Ibsena, Augusta Strindberga, Gerharta Hauptmanna aj. Před první světovou válkou strávil Lukács hodně času v Německu. Roku 1906 a opět v letech 1909–1910 studoval v Berlíně, kde poznal Georga Simmela a roku 1913 v Heidelbergu, kde se spřátelil s Maxem Weberem, Ernstem Blochem a Stefanem Georgem. Idealismus, který Lukács v té době podporoval byl svázán s kantismem jako dominantní filosofii německých univerzit, ale také s Platónem, Kierkegaardem, Diltheym a Dostojevským. Jeho práce Duše a formy a Teorie románu byly publikovány roku 1910, resp. 1916. V r. 1915 se Lukács vrátil, spolu se svou první ženou, ...

Gustave Courbet (2)

Gustave Courbet, plným jménem Jean Désiré Gustave Courbet , byl francouzský malíř. Je považován za vůdčí postavu francouzského malířského realismu 19. století. Gustave Courbet se narodil v Ornans, jihovýchodně od Besançonu. Jeho rodiče byli dobře situovaní statkáři, po Gustavovi se jim narodily ještě čtyři dcery. Tři z nich Courbet později často portrétoval. V roce 1831 začal navštěvovat náboženskou střední školu v Ornans, kde získal základy malířství. Roku 1837 byl poslán do Královského kolegia v Besançonu. Zde navštěvoval ateliér Charlese Antoine Flajoulota. Koncem roku 1839 odešel do Paříže, kde měl na přání rodičů studovat práva a kde se natrvalo usadil. Místo toho však navštěvoval kurzy malířství u Augusta Hesse a Charlese de Steubena. V Louvru studoval a kopíroval díla španělských, benátských a nizozemských malířů. Roku 1844 se mu, po třech předchozích neúspěšných pokusech, podařilo dosáhnout toho, že mu porota každoročně pořádaného Salónu přijala obraz Courbet a černý pes. Courbet byl silně fixovaný na domov, každoročně Ornans navštěvoval a zřídil si zde ateliér. Protože chtěl poznat originály svých malířských vzorů, odjel roku 1846 do Belgie a Nizozemska. Rok nato se v restauraci Andler, kde se scházela pařížská bohéma, seznámil se spisovatelem Champfleurym, teoretikem umění, s nímž udržoval blízké přátelství až do roku 1863. V témže roce 1847 legitimoval svého nemanželského syna Désiré, kterého měl s modelkou Virginií Binetovou. Jejich vztah se ale krátce nato rozpadl. Přátelil se s básníkem Baudelairem, který po určitou dobu bydlel v jeho ateliéru. V roce 1847 namaloval jeho portrét. Blízce se stýkal rovněž s Proudhonem, jehož socialistickými názory zůstal natrvalo ovlivněn. Prvního velkého úspěchu dosáhl roku 1849, kdy mu porota Salónu udělila zlatou medaili za obraz Odpoledne v Ornans, což ho opravňovalo obesílat v budoucnu Salóny bez schválení kvalifikační komisí. Tři rozměry i význ...

Gustave Aimard (6)

Gustave Aimard byl francouzský spisovatel dobrodružných knih, z nichž převážná část se dá zařadit do žánru westernu. Gustave Aimard, vlastním jménem Olivier Gloux, se narodil roku 1818 v Paříži. Jako dvanáctiletý se nechal najmout jako plavčík na rybářskou loď. Stal se námořníkem a během svých plaveb se nechtěně stal svědkem lokálních válek v Turecku, na Kavkaze a v Jižní Americe. Při pobytu v Jižní Americe dezertoval z lodi a potloukal se po brazilských pampách, v Texasu a v Mexiku. Po nástupu Napoleona III. k moci byl nucen kvůli své aktivní účasti v revoluci z roku 1848 odjet jako účastník geografické expedice do Jižní Ameriky. Po návratu do Francie začal psát pod pseudonymem Aimard dobrodružné knihy, jejichž náměty vytěžil ze svých cest. První román Zálesáci z Arkansasu vydal roku 1858. Během francouzsko-pruské války v roce 1870 působil jako velitel domobrany. Kolem roku 1881 se začala u psychicky vyčerpaného Aimarda projevovat duševní porucha, která se neustále prohlubovala. Nakonec musel být Aimard hospitalizován v ústavu pro choromyslné u Svaté Anny v Paříži, kde také roku 1883 zemřel. Aimard patří k nejplodnějším francouzským romanopiscům 19. století. Jeho dílo čítá 119 titulů, přičemž některé z nich psal po vzoru Alexandra Dumase staršího společně se spolupracovníky ve své továrně na romány. Ve svých knihách, odehrávajících se převážně na mexicko-americkém pohraničí, využil velké množství autobiografických prvků a na mnohých je znát vliv amerického spisovatele Jamese Fenimora Coopera a jeho Příběhů Kožené punčochy. To, že psal pro nejméně náročnou vrstvu čtenářů, se pochopitelně podepsalo na kvalitě některých jeho děl , přesto je úspěch nejlepších Aimardových knih dodnes trvalý. K nejznámějším Aimardovým románům patří: Bohužel, u některých českých titulů se nepodařilo zjistit, o které originální Aimar...

Gustav Skalský (3)

Narozen 13.3.1891 ve Velké Lhotě u Dačic, zemřel 20.9.1956 v Praze. PhDr., docent numismatiky, práce z oboru, ředitel Národního muzea v Praze.

Gustav Šeďa (6)

Narozen 3.9.1933 v Praze. Grafik a ilustrátor.

Gustav Salač (6)

Zemřel v červenci 1996. Učitel a autor učebnic z oboru gastronomie a stolničení.

Gustav Hájek (7)

Narozen 2.6.1896 v Královci, zemřel koncem července 1976 v Brně. Ing., středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.