Všichni Autoři a témata

Sylva Krejčí (1)

Richard Rohmer (1)

Je kanadský letec, právnik, spisovatel a historik.

Joska Skalník (1)

Joska Skalník, vlastním jménem Josef Skalník , je český výtvarník a grafik. Vystudoval pražskou Střední uměleckoprůmyslovou školu a nastoupil do Státního divadelního studia, odkud roku 1977 přešel do Činoherního klubu, v němž pořádal i výstavy obrazů a fotografií umělců, kteří neměli přístup do tehdejších oficiálních galerií. V roce 1970 spoluzakládal Jazzovou sekci a působil též v samizdatových periodikách . V Jazzové sekci také uskutečnil svůj projekt Minisalon. Na sklonku roku 1989 se účastnil zakládající schůze Občanského fóra, o níž měl, podle pozdějších obvinění, informovat Státní bezpečnost. Skalník toto obvinění odmítá. Po Sametové revoluci se stal poradcem prezidenta republiky Václava Havla, a před volbami v roce 1990 jím byl osloven, aby vytvořil nový státní znak. Své působení na Hradě na přelomu let 1990 a 1991 ukončil a od té doby se věnuje malířství a grafice. Od poloviny devadesátých let 20. století jezdí pravidelně čerpat inspiraci a regenerovat se na ostrov Bali, kam se dostal díky svým výstavám v Japonsku a jihovýchodní Asii. Kromě těchto lokalit vystavoval též v Evropě, Africe a v Severní Americe. V jeho dílech převažuje modrá barva a objevují se v nich ustálené motivy . Jeho výtvory jsou zastoupeny ve sbírkách galerií v České republice i ve světě. Narodil se v Praze, ale mládí prožil v Kolíně. Jeho otcem je Josef Skalník , který pracoval jako horník, a matkou Jarmila Skalníková , jež byla úřednicí. V dětském věku trpěl zdravotními obtížemi a chodit začal až v pěti letech po absolvování léčby u profesora Jana Zahradníčka. Roku 1970 dokončil Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde studoval obor Užitá a propagační grafika. Již od patnácti let ale navštěvoval kolínskou Lidovou školu umění, v níž se věnoval studiu malířství. V osmnácti letech se setkal s malířem Františkem Foltýnem, což sám Skalník p...

Nick Vandome (1)

Publikace z oboru programování a internetu, také autor encyklopedie z oblasti kriminalistiky.

Jaroslav Sůra (1)

Narozen 31. 3. 1929 v Praze, zemřel 24. 5. 2011 tamtéž. Malíř, grafik, ilustrátor.

Jiří Kosina (1)

Český dirigent.

Walter N Lang (1)

Je konzultantem časopisu National Defense, který vydává Asociace pro připravenost k obraně USA, vedoucím tiskového oddělení American Forces Information Service se sídlem nedaleko Washingtonu, D.C. Je nositelem akademických hodností Master of Arts v oboru politických věd a Master of Science v oboru anglického jazyka.

Peter Eliot (1)

Spoluautor military publikací.

Keith Maguire (1)

Spoluautor military publikací.

Margarete Buber-Neumann (1)

Margarete Buber-Neumann byla německá komunistka a novinářka, která prošla sovětskými i německými koncentračními tábory. Narodila se jako dcera ředitele pivovaru a po maturitě studovala učitelství pro mateřské školy. Ve 20 letech vstoupila do komunistické mládeže a roku 1926 do Německé komunistické strany . Roku 1922 si vzala Rafaela Bubera, syna známého filosofa Martina Bubera, ale roku 1925 se s ním rozešla. Z tohoto manželství se narodily dvě dcery, které později žily v domácnosti M. Bubera. Od roku 1928 pracovala v redakci mezinárodního časopisu Kominterny, kde se seznámila s komunistickým poslancem Heinzem Neumannem. Nacistický převrat 1933 je zastihl ve Španělsku, následující rok žili ve Švýcarsku a 1935 odjeli do Moskvy. Roku 1937 byl Heinz Neumann zatčen a popraven a roku 1938 byla i Margarete odsouzena k pěti letům vězení v Karagandě v Kazachstánu. Po sblížení nacistického Německa a Sovětského svazu, které bylo završeno v srpnu 1939 podpisem paktu Ribbentrop–Molotov, byla roku 1940 spolu s dalšími vydána do Německa a odsouzena jako komunistka na pět let do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam se setkala s Milenou Jesenskou, přítelkyní Franze Kafky, o níž později napsala knihu. Po osvobození v dubnu 1945 žila u své matky a pracovala jako publicistka. Ve svých knihách podala svědectví o obou koncentračních táborech a totalitních systémech. Svým svědectvím podpořila ruského emigranta Viktora Kravčenka, který byl francouzským komunistickým tiskem obviněn, že pomlouvá Sovětský svaz. Roku 1980 byla vyznamenána Křížem za zásluhy Spolkové republiky Německo.

J. E Johnson (1)

Anglický vicemaršál letectva, spoluautor publikace o leteckých bitvách.

Laddie Lucas (1)

Anglický velitel letectva, práce z historie letectví.

Oldřich Svoboda (2)

Publikace prehistorické a historické z Moravy.

T. W Moody (1)

Publikace z oboru dějin Anglie a Irska.

F. X Martin (1)

Irský historik, duchovní a aktivista, vysokoškolský pedagog.

Jiří Kreissl (1)

Narozen 24. 5. 1950 v Klatovech. Malíř, grafik, pedagog.

Egbert Belcredi (1)

Hrabě Egbert Belcredi, též Ekbert Belcredi , byl moravský a předlitavský konzervativní šlechtic a politik, stoupenec českého státoprávního programu. Pocházel z původně italského rodu Belcredi. Byl nejstarším synem Eduarda Belcrediho a Marie z Fünfkirchenu. Po smrti otce v roce 1838 se ujal vedení jimramovského panství. Dne 7. března 1848 se oženil s Kristýnou Nosticovou. Do roku 1845 sloužil v armádě Rakouského císařství, kde dosáhl hodnosti rytmistra. Byl aktivní v politickém životě. Poprvé do politiky vstoupil už během revolučního roku 1848. Od roku 1848 do roku 1849 zasedal jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii virilistů a velkostatků. Potom po obnovení ústavního systému vlády dlouhodobě zasedal na Moravském zemském sněmu od roku 1861 . Byl předákem Strany konzervativního velkostatku na Moravě. Od 60. let 19. století hrál na Moravě podobnou roli jako v Čechách Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, tedy představitel historické šlechty, orientované federalisticky, odmítající unifikaci a centralizaci rakouského státu a trvající na zachovávání historických zemských práv a státoprávní odlišnosti zemí koruny české. S Clam-Martinicem ho pojilo i osobní přátelství. Zároveň ale trval na specifičnosti Moravy a jejích historických tradic a samosprávy. Předák českého hnutí na Moravě Alois Pražák s ním v tomto smyslu koncem 60. let konzultoval své kroky. Spolu s Pražákem byl tehdy hlavní postavou českého politického života na Moravě. Poslanecký slib skládal v únoru 1867 v češtině. V květnu 1870 se účastnil velké porady českých liberálních i šlechtických politiků z Čech a Moravy v době, kdy nový předseda vlády Alfred Potocki inicioval rozhovory s českou opozicí a kdy se očekávala možnost dohody a naplnění českých požadavků. Na jednání bylo dohodnuto, že za základ českých požadavků se budou brát starší zemská privile...

Miloslav Šmíd (1)

producent, režisér, scénárista, dokumentarista Vystudoval UK FF v Praze a pracoval v Československé televizi, pro níž natočil svůj první samostatný dokumentární film – Drž se toho snu . Na počátku devadesátých let se stal ředitelem jedné z prvních filmových soukromých společností HEUREKA FILM, kde vznikly takové snímky jako Konec básníků v Čechách, Akumulátor 1 Jana Svěráka nebo Špendlík na motýla . Krátce pracoval pro TBWA. .V roce 1995 založil produkční společnost PLUTO film & video zaměřenou na realizaci dokumentů o známých osobnostech, videocykly vzdělávacího charakteru, netradiční cestopisy, zakázkovou činnost apod. V roce 2003 založil produkční společnost BIO ILLUSION s.r.o. zaměřenou na celovečerní hrané filmy. Do povědomí diváků vstoupil úspěšným producentským debutem – pátým pokračováním filmových básníků JAK BÁSNÍCI NEZTRÁCEJÍ NADĚJI . V roce 2006 vrátil po šestnácti letech na plátna kin scénáristku a režisérku Marii Poledňákovou snímkem JAK SE KROTÍ KROKODÝLI. O dva roky vznikla další komedie „filmového básníka“ Dušana Kleina SVATBA NA BITEVNÍM POLI podle scénáře Evy Papouškové. V roce 2009 uvedl Miloslav Šmídmajer do kin jako producent hned tři filmy: pohádkovou komedii PEKLO S PRINCEZNOU, pod níž se podepsal i jako režisér a dlouho očekávanou animovanou pohádku NA PŮDĚ aneb Kdo má dneska narozeniny? legendárního režiséra Jiřího Barty, na jejímž scénáři spolupracoval se scénáristou Edgarem Dutkou. V říjnu k nim přibyl i jeho autorský celovečerní dokument MILOŠ FORMAN: CO TĚ NEZABIJE…

Ouida (1)

Marie Louise Ramé či Ouida byla anglická spisovatelka. Ouida byl její pseudonym, i když by bývala raději známá jako Marie Louise de la Ramée. Během své kariéry Ouida napsala více než 40 románů, povídek, knih pro děti a esejů. Maria Louise Ramé se narodila v Bury St. Edmunds v Anglii. Její matka, Susan Sutton, byla dcerou obchodníka s vínem; její otec pocházel z Francie. Svůj pseudonym odvodila z vlastní dětské výslovnosti křestního jména „Louise“. Takto popsala své vzpomínky na rodiště: „To čisté, tiché, starobylé město, které mě vždy přivádí na mysl staré služebné oblečené na večírek; nejnepříjemnější ze všech míst, kde ulice jsou zarostlé trávou jako pastviny. Obyvatelé jsou nuceni zvonit na své vlastní domovní zvonky, aby jim nezrezivěli nedostatkem použití." V roce 1867 se Ouida přestěhovala do hotelu Langham v Londýně. Tam podle propagačních materiálů hotelu psala v posteli při svíčkách, se zataženými závěsy, aby ji nerušilo denní světlo, a byla obklopena fialovými květy. Platila obrovské účty za hotel a květiny, často až 200 liber týdně a pořádala večírky s důstojníky, politiky, literárními hvězdami včetně Oscara Wildea, Algernona Swinburna, Roberta Browninga a Wilkieho Collinse a umělci včetně Johna Millaise. Mnoho jejích příběhů a postav bylo založeno na lidech, které zvala do svého apartmá v hotelu Langham. Ouidu popsal William Allingham ve svém deníku z roku 1872 jako ženu malého vzrůstu, se „zlověstnou, chytrou tváří“ a „hlasem jako řezbářský nůž“. Po mnoho let Ouida žila v Londýně, ale kolem roku 1871 se přestěhovala do Itálie. V roce 1874 se natrvalo usadila se svou matkou ve Florencii a tam se dlouhodobě věnovala psaní. Nejprve si pronajala byt v Palazzo Vagnonville. Později se přestěhovala do Villa Farinola ve Scandicci, jižně od Bellosguarda, tři míle od Florencie, kde žila ve velkém stylu, bavila se, sbírala umělecké předměty, draze ale nepříliš vkusně...

Anežka Vidmanová (1)

PhDr. Anežka Vidmanová, CSc. byla naší přední znalkyní latinsky psané literatury středověku. Po celý dosavadní tvůrčí život se věnovala zejména studiu latinsky psané české literatury, čímž značně obohatila znalost staršího českého písemnictví a antické tradice v české kultuře. Předmětem jejího úsilí je rovněž středověká literatura evropská a i zde si získala mezinárodní věhlas. Její zvláštní zásluhou je ediční zpřístupnění několika svazků díla M. Jana Husa. Je možno říci, že Anežka Vidmanová se svou neúnavnou péčí o evropské kořeny naší kultury a české kořeny evropské kultury výrazným způsobem zasloužila o Českou republiku.

Jan Vítek (1)

Narozen 16. 9. 1925 v Praze. Stavební inženýr, výzkumný pracovník, projektant a vynálezce se specializací na betonové mosty a předpjatý beton. Působil ve více firmách a společnostech v ČR a také v zahraničí. Spolupracoval výzkumně také se Stavební fakultou ČVUT. Soudní znalec v oboru „konstrukce mostní z předpjatého betonu“. Autor série středoškolských učebnic o mostech včetně jejich překladů do slovenštiny. Literatura, učebnice a patenty v oboru.

Čeněk Jarolímek (1)

Vincenc Jarolímek byl český matematik. Vincenc Jarolímek se narodil v Pardubicích, kde byl jeho otec Vincenc Jarolímek učitelem na hlavní škole a později na reálce. Nižší reálkou prošel v Pardubicích a poté pokračoval ve studiu na vyšší reálce v Kutné Hoře a v Písku. V roce 1863 se stal posluchačem na pražské technice, kde studoval strojnictví. Pod vlivem svého profesora Gustava Schmida opustil nakrátko matematiku a věnoval se strojnictví. V roce 1867 nastoupil jako praktikant do Ringhofferovy strojnické továrny na Smíchově. Láska k matematice a náklonnost k učitelskému povolání však už o rok později převládly a Vincenc Jarolímek přijal místo asistenta deskriptivní geometrie na reálce v Písku. V roce 1869 se tam stává suplentem a čtyři roky nato skutečným profesorem. Rok 1891 znamenal pro Jarolímka jmenování na místo ředitele na reálce v Hradci Králové, odkud v roce 1893 přešel do Prahy na reálku v Karlíně a v roce 1895 na reálku v Ječné ulici. V roce 1904 byl povolán na Moravu, aby se stal po J. Slavíkovi zemským školním inspektorem. Současně pak od roku 1905 působil na České vysoké škole technické v Brně, kde se habilitoval pro syntetickou geometrii. V roce 1907 vyvstala na pražské technice potřeba nové stolice pro deskriptivní geometrii. Vincenc Jarolímek byl jmenován řádným profesorem a jeho působiště se přesunulo z Moravy do Čech, kde ostatně daný předmět od roku 1906 suploval. Zde setrval až do roku 1915, kdy odešel do penze. Z mnoha spolků v nichž se Vincenc Jarolímek aktivně angažoval lze jmenovat následující: dopisující člen České akademie, člen Jednoty českých matematiků a fyziků nebo mimořádný člen Královské české společnosti nauk. Vincenc Jarolímek je autorem učebnic Deskriptivní geometrie pro vyšší školy reálné a dále učebnic geometrie pro různé třídy reálných škol. Společně s B. Procházkou vydal v roce 1909 učebnici Deskriptivní geometrie pro...

Marie Hemzalová (1)

Narozena 1926, zemřela 30.7.1971 v Olomouci. Novinářka, redaktorka katolických periodik.

Otakar Balcar (1)

Narozen 13.7.1883 v Rosicích na Moravě, zemřel 6.4.1968 v Praze. Ing., profesor strojařství na Českém vysokém učení technickém, práce z oboru.

Lech Pijanowski (1)

Lech Andrzej Pijanowski byl polský filmový kritik, hlasatel, režisér, scenárista a populiser her. je pohřben v hřbitově Powazki.

Jan Baloun (1)

Narozen 31.7.1928 v Rakovníku. PhDr. PhMr. ing. CSc., asistent farmacie v Hradci Králové, autor publikací a učebnic z farmaceutické botaniky.

Jane McIntosh (1)

Anglická historička.

Kamil Jurkovič (1)

Nejdříve vojenský, poté vězeňský, pak i závodní a nakonec obvodní lékař. Sedmkrát byl propuštěn ze zaměstnání v OÚNZ v Trenčíně. Dva roky cestoval do práce 100 km denně a šestkrát přesedal na autobusové spoje. Na Slovensku byl za svou činnost do roku 1990 pronásledován StB, v Rakousku jeho práci posoudili a verifikovali kladně. Od května 1992 do vydání knihy přeléčil cca 550 pacientů, výsledky zpracoval a ve formě přihlášky nové metody léčení podal roku 1997 na Min. zdravotnictví SR na oficiální verifikaci.

Vladimír Nekuda (1)

Vladimír Nekuda byl český archeolog věnující se slovanské a středověké archeologii a specializující se na problematiku zaniklých středověkých vsí. Pod jeho vedením byly prozkoumány zaniklé vesnice Mstěnice u Hrotovic a Pfaffenschlag, věnoval se i problematice slovanského osídlení Berlína . Dlouhodobě redigoval sborník Archaeologia Historica a předsedal brněnské Muzejní a vlastivědné společnosti .

Amos Pokorný (1)

Amos Pokorný byl český legionář, voják a šachový mistr. Amos Pokorný se narodil jako jedno z jedenácti dětí v rodině evangelického faráře Václava Pokorného a jeho ženy Libuše. Vystudoval v Praze práva, na začátku 1. světové války narukoval, v roce 1915 se dostal do ruského zajetí a poté vstoupil do československých legií. Po válce pracoval jako důstojník justiční služby, vojenský prokurátor a nakonec jako zemský soudce u vrchního i státního soudu. Byl činný v Českobratrské církvi evangelické: spoluzakládal kazatelskou stanici v Praze-Dejvicích a byl i jejím předsedou; od roku 1945 do své smrti v roce 1949 byl členem synodní rady církve. Šachům se věnoval nejprve v ŠK Dobruský. Získal společné 1. místo v Plzni v roce 1911 a získal titul mistra ÚJČS. Byl druhý v silném turnaji B při XIII. kongresu Německého šachového svazu ve Vratislavi jen o půl bodu za vítězným hamburským šachistou Paulem Krügerem. Tyto jeho úspěchy vyvolaly zájem o uspořádání mistrovství Moravy v šachu, kde sice Pokorný v roce v turnaji tří šachistů získal 1,5 bodu ze dvou proti Aloisi Pernovi, ale prohrál obě partie s Juliem Brachem a skončil za ním jasně druhý. Dále obsadil společné 4. až 7. místo v České Třebové v roce 1913 a obsadil 8. příčku v Mladé Boleslavi v roce 1913 na mistrovství Čech. Po první světové válce obsadil 2. místo za Maxem Walterem na Mistrovství Československa v šachu v Pardubicích v roce 1923, ve stejném roce byl 11. v Moravské Ostravě za účasti vítězného Emanuela Laskera. V roce 1925 získal společné 3. až 5. místo na mistrovství Československa v Bratislavě, obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na mistrovství Československa v roce 1927 v Českých Budějovicích získal 4. místo. O rok později obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na přelomu 20. a 30. let dosahoval největších úspěchů. Na mistrovství Československa v Brně v roce 1929 obsadil společné 3. a 4. místo, když zvítězil Opočenský. V roce 1933 ...

Avraam Sergejevič Norov (1)

Ruský spisovatel, jazykovědec, sběratel rukopisných knih.

Zdeněk Mráček (1)

Zdeněk Mraček je český lékař a regionální politik. Jeho lékařskou specializací je neurochirurgie, které se věnoval nejprve pod vedením prof. Kunce v Ústřední vojenské nemocici v Praze a od roku 1966 ve Fakultní nemocnici v Plzni, kde vedl neurochirurgické pracoviště, od roku 1983 samostatné oddělení. V prosinci 1990 byl zvolen primátorem města Plzně a tuto funkci vykonával až do roku 1994. V této funkci za největší úspěch považuje zánik Borského letiště, viz např. úryvek z článku pod odkazem níže. V článku chválí svého nástupce za: Nápady, které vznikaly za mého působení, dokázal dotáhnout do konce. Asi nejviditelnějším krokem bylo rozjetí průmyslové zóny Borská pole,“ vypočítává bývalý vynikající neurochirurg. Viz http://magazin.e15.cz/regiony/sedm-muzu-s-mestem-na-krku-plzensti-primatori-842008 Za vlády primátora Zdeňka Mračka se místo pojmu Borské letiště začal ve veřejných mediích používat název Borská pole. Letiště Plzeň-Bory bylo zřízeno v během roku 1910, kdy byl v Plzni zřízen první řádný a stálý aerodrom v Čechách. 15.4.1910 podnikl aviatik Schweizer s letadlem Bleriot několik skoků na vojenském cvičišti v Plzni na Borech. Po 1.sv. válce letiště dále sloužilo a na jaře 1919 zde vzlétlo první letadlo české konstrukce, letoun Bohemia B-5 . Ve 30. letech na letišti Plzeň-Bory působila také Masarykova letecká liga Plzeň. Z 29 Československých leteckých pilotů-es, dva získali své první zkušenosti právě ve zdejším aeroklubu. Do roku 1996 v severní části letiště působil Aeroklub Plzeň-Bory. Letiště také sloužilo pro potřeby letadel plzeňské Škodovky. Vice např.: http://forum.valka.cz/topic/view/92482/Plzen-Bory-Letiste

Vadim Gabrièlevič Vogralik (1)

Ruský lékař, práce z oblasti alternativní medicíny, akupunktury.

Francis Crick (1)

Francis Harry Compton Crick byl britský molekulární biolog, fyzik a neurovědec, který ve spolupráci s Jamesem Watsonem objevil v roce 1953 strukturu DNA, za což ještě společně s Mauricem Wilkinsem dostali v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Crick původně vystudoval fyziku a za 2. světové války se podílel na vývoji magnetických min. Později přešel k biologii. Horace Judson o něm uvádí: Důležitým důvodem, proč se Crick přeorientoval na biologii, bylo to, že byl atheistou a že si nedočkavě přál vrhnout světlo na zbývající stinná hájemství vitalistických iluzí. Krátce po Crickově smrti se vyrojila tvrzení, že užívání LSD ho přivedlo k myšlence helikální struktury DNA. Ačkoliv je téměř jisté, že LSD užíval, velmi pravděpodobně to bylo až po roce 1953, kdy byly publikovány zásadní objevy struktury DNA.

Vladimír Polák (1)

Vladimír Polák je český herec, komik, moderátor, producent, scenárista a také ostravský politik V letech 1991–1995 vystudoval ostravskou Janáčkovu konzervatoř pod vedením prof. hlavního oboru Alexandry Gasnárkové, v letech 1993–1995 získal stipendium od Českého literárního fondu. Od roku 1995 je členem činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Od 2002 do 2010 byl členem Zastupitelstva městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , členem komise APOS a členem kulturní komise. Má za sebou řadu úspěšných divadelních rolí. Hrál také ve filmu . Jako mladý herec získal pozornost ve hře Romance pro křídlovku. Získal Cenu Českého divadla 2006 za nejlepší mužskou roli ve hře Mein Kampf, kde hraje Adolfa Hitlera. Účinkoval také v pořadu Pečený sněhulák a je členem improvizační show Tři tygři. Zahrál si například ve filmech Ostravak Ostravski, Princezna zakletá v čase nebo Ženská pomsta. Vladimír Polák je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se věnuje aikidu.

František Opichal (1)

Jaroslav Kyzlink (1)

Jaroslav Kyzlink je český dirigent, který v sezóně 2012/2013 a 2013/2014 působil jako šéfdirigent opery Národního divadla v Praze. Od sezony 2016/2017 je hudebním ředitelem Opery Národního divadla. Pochází z Brna, kde vyrůstal obklopen hudbou již od útlého dětství . V Brně se ještě za studií stal sbormistrem Brněnského Akademického sboru, který se pod jeho vedením stal laureátem mnoha evropských soutěží, např. Spittal an der Drau 1994, Tolosa 1995, Gorizia 1996, mezinárodního soutěžního festivalu „Chorus Camera 1996“ Rychnov nad Kněžnou. Během intenzivní práce se sborem vystudoval dirigování sboru a orchestru na Janáčkově akademii múzických umění. Od roku 1992 působil v brněnské opeře: nejprve jako sbormistr, od roku 1996 jako dirigent, v letech 2001–2003 stál v čele souboru jako šéfdirigent a umělecký šéf. Brněnský soubor řídil na festivalech doma i v zahraničí, dvakrát při úspěšných turné po Japonsku . Od roku 1999 působil jako hostující dirigent ve Státní opeře Praha, od roku 2002 pravidelně hostoval také v Opeře Národního divadla v Praze. V tomto období navázal také spolupráci s Operou Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působil v letech 2004–2006 jako šéfdirigent. Pravidelně spolupracuje s předními českými a slovenskými symfonickými i komorními orchestry, je znám z mnoha projektů na koncertních pódiích a festivalů v České republice, ale také v dalších evropských zemích a Japonsku. Je zván jako porotce dirigentských a vokálních soutěží, od roku 2006 jako pedagog externě spolupracuje s Hudební fakultou VŠMU v Bratislavě. Na repertoáru má více než 30 operních titulů. Se souborem Janáčkovy opery nastudoval řadu inscenací, pro Mezinárodní festival Janáček Brno připravil světovou premiéru původní verze Janáčkovy opery Výlet pana Broučka do Měsíce . V témže roce dirigoval první uvedení opery E. W. Korngolda Mrtvé město v dánské Národní...

Brenda Venus (1)

Americká herečka, tanečnice a modelka, přítelkyně Henry Millera. Millerovy milostné dopisy vydala pod názvem: Dear, dear Brenda. Autorka příručky svádění pro muže.

Rainer Bode (1)

Německý nakladatel, vystudoval fotografický design, fotograf, věnuje se fotografování minerálů.

Ivana Brožková (1)

Manželka výtvarného pedagoga Jaroslava Brožka, který v době politické nesvobody pod jejím jménem publikoval své práce “Dobrodružství barvy” a “Barva a obraz”.

Zdeněk Petráň (1)

MUDr. Zdeněk Petráň je český lékař a numismatik. Pracuje jako vedoucí oddělení endoskopických metod ve zdravotnickém zařízení Centromed-Poliklinika Budějovická v Praze a od roku 1990 zároveň pracuje jako numismatik v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře.

Václav Karfík (1)

Narozen 3.3.1904 v Idriji , zemřel 6.12.1981 v Praze. MUDr., DrSc., profesor plastické chirurgie, literatura z oboru.

Josef Vykutil (1)

Josef Vykutil byl český zeměměřič a vysokoškolský pedagog. Střední školu vystudoval v Novém Městě na Moravě a zeměměřictví v Brně . Do roku 1940 pracoval ve Vojenském zeměpisném ústavě a poté do roku 1945 v geodetické kanceláři. Do VZÚ se navrátil po válce a byl zde do roku 1951 . Doktorátu technických věd dosáhl v roce 1946. Po založení Vojenské technické akademie v Brně nastoupil jako profesor na katedru geodézie a fotogrammetrie . Od roku pak 1973 pak byl profesorem na fakultě stavební VUT v Brně, kde se obnovilo studium oboru geodézie a kartografie. V 1988 odešel do důchodu. Byl uznávanou autoritou v oboru se specializací na vyšší geodézii, autorem publikací a odborných prací. Aktivním členem odborných společností a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertací. Zemřel v Brně a je pohřben v rodné Olešné.

Antonín Ostrčil (1)

Narozen 8.5.1874 v Praze, zemřel 30.6.1941 tamtéž. MUDr., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.

Radomír Pleiner (1)

Prof. PhDr. Radomír Pleiner, DrSc. . Jeho otec byl malíř a člen Českých legií, matka pocházela z Ruska. Vystudoval prehistorii a historii na FF UK v Praze . Za postgraduální práci na Institutu archeology ČSAV v letech 1953-55 získal titul CSc. . v roce 1955 se oženil s archeoložkou Ivanou Hnízdovou. Pokračoval ve svém výzkumu na Institutu až do první výroby železa, první tři monografie oveřejnil v letech 1955, 1958 a1962. Osvojil si významné schopnosti v metalografii, které vedly k vytvoření laboratoře na Institutu v roce 1963. Od té doby se účastnil mnoha výkopových a experimentálních prací v tehdejším Československu I v zahraničí - v Polsku, Rusku, Anglii, Skandinávii, Rakousku, Německu a Francii a obšírně přispíval na sympóziích a konferencích. V letech 1966-68 se účastnil amerických expedic do Íránu a Afghanistánu a o tři roky později strávil šest měsíců v USA na univerzítách v Chicagu a Kalifornii. Tyto zkušenosti vedly k publikování studií výroby železa v Persii, Asýrii a Indii a v roce 1969 monografie o výrobě železa ve starověkém Řecku. Tyto práce tvořily základ disertace, za kterou v roce 1981 odbržel titul DrSc. Styky v Univerzitou Karlovou stále udržoval - v roce 1968 byl jmenován docentem prehistorie a v roce 1992 profesorem. O rok později bohužel musel z důvodu snížení rozpočtu Institutu odejít do důchodu společně s dalšími kolegy. Nicméně stále zůstal aktivním a dále publikoval, napsal 12 knih. Během povodní v roce 2002 došlo v zaplavení suterénu Institutu a archiv jeho vzorků a poznámek, jakož knihovna Institutu byly zničeny, což jeho práci výrazně problematizovalo. Od 60. let byl členem Historické metalurgické společnosti, čestným členem Society of Antiquaries of London, koresponděnčním členem berlínského institute Deutsches Archäologishes Intstitut a členem Unité propre du CNRS, Sevenans....

Susan Block-Lobkowicz (1)

Aleksandr Lazarevič Poleščuk (1)

Ruský spisovatel scifi.

Jaroslav Richter (1)

Autor křesťansko sociálních pojednání.

Ondřej Viklický (2)

Narodil se 1966 v Praze. Profesor interního lékařství, vedoucí oddělení nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny v Praze, vedoucí transplantační laboratoře. V letech 1997-1998 pracoval v transplantační laboratoři v Essenu. Zabývá se pregraduálního a postgraduálního vzdělávání v nefrologii a transplantací. Řešitel klinických a experimentálních studií. Aktivně se účastní domácích i zahraničních kongresů. Zatím, včetně 90 publikované články indexované v Medline, z 59 časopisů s IF, SCI 250. Je hlavním autorem monografie transplantace ledviny v klinické praxi. Člen představenstva: Česká společnost nefrologie, Česká transplantační společnost, společnost českých lékařů v Praze.

František Vrobel (1)

Narozen 23. 4. 1892 v Zábřehu , zemřel 10. 5. 1953 v Kroměříži. Malíř, ilustrátor.

Patrik Tošenovský (1)

Narozen 1969. MUDr., odborné práce z cévní chirurgie.

M. E Edmonds (1)

Anglický lékař.

Ethel Sybil Turner (1)

Australská prozaička a spisovatelka knih pro děti . Narodila se 24. ledna 1872 v Doncasteru v Anglii. Když jí byly dva roky, zemřel ji otec. Matka se znovu provdala , ale zakrátko opět ovdověla. Spolu s Ethel a jejími dvěma sestrami se v roce 1879 přestěhovala do Austrálie, kde se potřetí vdala . Ethel začala svou spisovatelskou dráhu v 18 letech, kdy spolu se sestrou Lilian začala vydávat časopis pro mladé lidi Parthenon. Přispívala i do dětských rubrik v novinách a časopisech. V roce 1896 se vdala za advokáta Herberta Curlewise. Měli spolu dceru Jean, která byla také spisovatelkou knih pro děti, ale úspěchů své matky nedosáhla. Ethel zemřela 8. dubna 1958. Neslavnější a nejoblíbenější knihou se stala hned její prvotina Sedm malých Australanů , která je považována za klasické dílo australské dětské literatury. Je autorkou dalších 40 románů pro děti a mládež.

Frantz Funck-Brentano (1)

Francouzský knihovník, historik a spisovatel. Po mnoho let byl kurátorem a výzkumným pracovníkem pařížské Bibliothèque de l'Arsenal, kde se jeho zájem soustřeďoval na období tzv. Ancien régime , tedy na období francouzských dějin od středověku do Velké francouzské revoluce. Přístup do rozsáhlých archivů zúročil v propracovaných a odborně ceněných historických publikací. O francouzské historii a kultuře přednášel v Evropě i Spojených státech.

Jiřina Rybáčková (2)

Narozena 20. 4. 1942 v Praze. Absolventka Filozofické fakulty UK, po roce 1968 žila v USA. Redaktorka, publicistka, spisovatelka, publikuje česky a anglicky, podílela se též na tvorbě tematických encyklopedií. Též autorka překladů z angličtiny.

Reynold Alleyne Higgins (1)

Britský historik.

Emil Flégl (1)

Narozen 6. 2. 1902 Studenec u Jilemnice , zemřel 6. 7. 1977 Vrchlabí . Archivář, muzejní pracovník, vlastivědný pracovník Krkonošska, literatura z oboru.

Felix Riemkasten (1)

Václav Levý (1)

Václav Levý byl český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky s monumentálními a poetickými plastikami , které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství. Narodil se 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas jako syn obuvníka Vincence Levého a matky Doroty, rozené Tupé, dcery koláře z Plas. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Kožlan, kde se již usadila natrvalo. Zde se utvářel talent mladého hocha především v řezbářství inspirovaném silným náboženským zanícením . Se svým uměleckým zájmem však nenalezl pochopení u rodičů, kteří jej nechali vyučit truhlářem. Na naléhání kožlanského faráře Weingärtnera byl dán na výchovu do kláštera v Plzni a později k Augustiniánům do Lnář, kde se měl stát fráterem kuchařem. Odtud byl poslán k vyučení do Drážďan. Po odjezdu z Drážďan se náhodně setkal s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem. Dvaadvacetiletý v roce 1844 vstoupil do jeho služeb jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na radu malíře Josefa Navrátila byl poslán na vyučenou k sochaři Františku Linnovi ml. do Prahy. S ohledem na to, že Linn byl pouze podprůměrný sochař Prachnerovy školy, nemohl se zde mnoho nového naučit a záhy se vrací zpět do Liběchova. Zde počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Inspirací se mu stala Klácelova satirická báseň „Ferina Lišák“ a je pravděpodobné, že Klácel přímo ovlivňoval ztvárnění díla. Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby je...

Kuneš (1)

Pavel Kuneš je český římskokatolický kněz. Byl propagátorem reforem 2. vatikánského koncilu. Za minulého režimu měl mnoho přátel mezi disidenty a představiteli tajné církve. Usiloval o zapojení věřících do prožívání mší i díky hudbě, jeho aktivity tak v 60. letech přispěly ke vzniku křesťanské hudební skupiny Poutníci. Intenzivně se věnoval výuce náboženství. Je zastáncem kněžského svěcení ženatých mužů v zájmu zmírnění akutního nedostatku kněží ve farnostech. Po maturitě na Výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze v roce 1956 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Roku 1961 byl vysvěcen na kněze. V letech 1961–66 působil jako kaplan v Plzni, mezitím prošel základní vojenskou službou . Od roku 1966 byl kaplanem v Praze u Sv. Ignáce a od 1968 u Nejsvětějšího Srdce Páně. V letech 1971–99 sloužil jako farář v Klecanech u Prahy, 2000–7 v Praze-Vršovicích, poté do roku 2011 tamtéž jako výpomocný duchovní. Od roku 2011 dosud je rektorem klecanského kostela. – Kromě toho od jara 1968 do léta 1970 pracoval jako redaktor Katolických novin. Roku 1990 byl kardinálem Františkem Tomáškem pověřen spoluzakládat redakci náboženského vysílání v Československé televizi. V jednotě s evangelickým Michaelem Otřísalem, pověřeným Ekumenickou radou církví, ji založili jako ekumenickou. Několik let pak v Československé, později České televizi působil jako redaktor. Moderoval křesťanské pořady a vytvářel diskusní programy na biblická témata s dětmi. V letech 2001–10 vyučoval náboženskou nauku na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Z té doby pocházejí hlášení do školního rozhlasu, jejichž výběr vyšel knižně s názvem Poznámky starého faráře aneb Milé studentstvo! . Pro starší děti a rodiče napsal Základní křesťanskou poradnu ....