12541–12600 z 157850 Autoři
Jaroslav Vogel (4)
Jaroslav Vogel byl český dirigent a hudební skladatel. Otec skladatele, JUDr. Karel Vogel , byl amatérský klavírista a organizátor hudebního života v Plzni. Poskytl synovi hudební základy. Jaroslav se pak vedle studia na gymnáziu učil hře na housle u Otakara Ševčíka. Kompozici studoval nejprve soukromě u Vítězslava Nováka, v letech 1918–1919 pak na Pražské konzervatoři. V roce 1910 odešel studovat do Mnichova na Akademii der Tonkunst. Tam mimo jiné studoval kontrapunkt u svého strýce Viktora Glutha, česko-německého skladatele pocházejícího rovněž z Plzně. Další dva roky pak strávil v Paříži na soukromé vysoké škole hudební Schola Cantorum. Jeho učitelem byl francouzský hudební skladatel Vincent d'Indy. Po návratu do Čech působil nejprve jako korepetitor Národního divadla v Praze a v letech 1914–1915 jako dirigent operety v Plzni. Za 1. světové války musel narukovat na vojnu a po skončení války se znovu ucházel o místo korepetitora v Národním divadle. Tehdy neuspěl, ale vzápětí získal místo dirigenta Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. V roce 1923 se vrátil do Prahy a následující tři roky vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a příležitostně hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. V sezoně 1926–1927 působil jako dirigent opery v Plzni a poté až do roku 1943 byl šéfem opery ostravského divadla. V sezóně 1944–1945 vedl operu Českého lidového divadla v Brně. Po 2. světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a znovu šéfem opery v Státního divadla Ostrava. Dirigentem opery Národního divadla v Praze se stal roku 1949 a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1950–1951 a 1956–1958 byl šéfem opery. Ještě v letech 1959–1962 byl šéfem Státní filharmonie Brno. Zemřel v roce 1970 a je pohřben na hřbitově v Lázních Bohdaneč. Řada jeho operních inscenací byla natočena na gramofonové desky. Na...
Více od autora
Jaroslav Vejvoda (7)
Jaroslav Vejvoda, vlastním jménem Jaroslav Marek, je prozaik, žijící od roku 1968 do 1997 ve Švýcarsku, publicista. Jaroslav Vejvoda se narodil v Praze 13.9.1940. Jeho matka byla novinářka, otec technický úředník. Po středoškolských studiích vystudoval Právnickou fakultu UK a poté pracoval jako právník. V roce 1968 emigroval Jaroslav Vejvoda do Švýcarska. Zde vystřídal několik zaměstnání a po jazykovém kurzu začal na univerzitě v Bernu studovat práva. Studia ale nedokončil a věnoval se pouze psaní prózy a publicistice. Od roku 1975 působil Jaroslav Vejvoda v Curychu jako tiskový lektor, po návratu do Prahy v roce 1997 přednášel na Institutu základů vzdělanosti UK, kde mimo jiné vedl kurz kreativního psaní.
Více od autora
Jaroslav Vajdiš (5)
Narozen 27.2.1920 v Přílepech u Holešova, zemřel 16.9.2006.Architekt, práce z oboru
Více od autora
Jaroslav Štěpaník (7)
Narozen v Brně.Vyučil se mechanikem,pak vystudoval psychologii, pedagogiku a občanskou výchovu.Byl poradenským psychologem a redaktorem Svobodného slova a vyučoval společenské vědy na brněnském Vysokém učení technickém. Kromě odborných a populárně naučných publikací je znám jako autor fejetonů a povídek, spolupracoval s televizí, rozhlasem, časopisy a deníky.
Více od autora
Jaroslav Spurný (7)
Jaroslav Spurný je český investigativní novinář. Střední průmyslovou školu v Břeclavi opustil krátce před maturitou, přičemž vedení školy písemně spravil o tom, že se tak děje z důvodu porušování lidských práv ve škole. V roce 1983 podepsal Chartu 77. V roce 1990 spoluzakládal týdeník Respekt, kde pracuje dosud. Zabývá se kontroverzními tématy jako je StB, tunelování nebo korupce. V roce 2002 vydal knihu Česká kocovina. V roce 2018 mu vyšly další dvě knihy - první je knižní rozhovor s dlouholetým členem zpravodajské komunity Karlem Randákem s názvem Nepohodlný agent , druhá - Jací jsme dnes, s podtitulem Česko od roku 1989 očima investigativního novináře - vydalo nakladatelství Torst. Jaroslav Spurný je držitelem prestižní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského za rok 2004. V roce 2012 byl Sdružením Ferdinanda Peroutky vyznamenán Cenou Ferdinanda Peroutky pro nejlepšího novináře za rok 2011. Je také držitelem Novinářské ceny 2011 udělované nadací Open Society Fund, a to v kategorie psané žurnalistiky "Nejlepší investigativně-analytický příspěvek" za článek "Zničte dokument číslo 1439". V roce 2017 dostal osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Je ženatý, má tři děti.
Více od autora
Jaroslav Skupnik (4)
Kulturní antropolog; odborný asistent Ústavu etnologie Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Přednáší kulturní a sociální antropologii, antropologii příbuzenství a problematiku terénního výzkumu a etnografie. Absolvoval studijní a badatelské pobyty v USA, Velké Británii, Polsku a Slovensku. Realizoval antropologický terénní výzkum v romských osadách na východním Slovensku. Je autorem textů a spoluautorem projektu fotografické publikace Hermanovce: Four Seasons with the Roma. , autorem knihy Kultury sexuality: Západ a ženská obřízka a řady dalších esejů, studií a článků věnovaných antropologickému pohledu na příbuzenství, sexualitu, vztah kultury a biologie, romskou problematiku.
Více od autora
Jaroslav Škába (5)
Jaroslav Škába se narodil 5. ledna 1884 v Praze v rodině bývalého námořníka. V osmnácti letech již procestoval celou Evropu. V Le Havru se mu podařilo dostat na obchodní loď s kursem do Jižní Ameriky. "Ve dvaceti letech šel jsem jako dobrovolník k rakouské válečné maríně. Byl jsem naloděn na křižníku „František Josef I.“, s kterým jsem se potuloval tři a půl roku po Dálném východě.“ Jaroslav Škába zemřel v Praze 23. června 1945 ve věku 61 let, ale jeho knihy se staly mezi milovníky dálek, lodí a námořní historie vytouženou relikvií, vyhledávanou v regálech antikvariátů.
Více od autora
Jaroslav Pacovský (6)
Jaroslav Pacovský , autor reportáží, literatury faktu a rozhlasových i televizních pořadů pro děti. Redaktor časopisu Sluníčko, převážná část jeho tvorby se týká dětí. Spolupracoval na večerníčku Králíci z klobouku, nebo pohádka Ač je to k nevíře, strašidla jsou z talíře. Jako bývalému reportéru Mladého světa mu není cizí ani cestování, a z těchto "potulek" vznikly knihy Vzduchoplavci, aviatici a piloti, nebo Lidé , vlaky, koleje.
Více od autora
Jaroslav Marek (7)
Narozen 27.11.1926 v Nitře , zemřel 18.12. 2011 v Brně. PhDr. CSc. Historik.
Více od autora
Jaroslav Klenovský (7)
Jaroslav Klenovský je architekt a památkář, který se téměř 40 let věnuje terénní péči o nemovité památky židovské kultury na území Moravy a Slezska. Napsal desítky článků a publikací o historii a památkách jednotlivých židovských obcí, scénářů dokumentárních filmů, libret výstav a stálých i příležitostných muzejních expozic. Projektoval opravy nemovitostí, vytvořil studie židovských čtvrtí a center a navrhl řadu pamětních desek. Ze souborných děl zaslouží zmínku Židovské památky Moravy a Slezska , Mapa židovských památek České republiky , Brno židovské , Židovské památky Zlínského kraje , Brány spravedlivých – Synagogy Moravy, Slezska a Čech a mnoho dalších monografií o židovském osídlení, městech a obcích.
Více od autora
Jaroslav Hubáček (7)
Jaroslav Hubáček je český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog. Na brněnské Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory hudební výchova a český jazyk , následně v letech 1954–1959 nejdříve krátce učil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, poté na ostravské Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Po vzniku Pedagogického institutu v Ostravě v roce 1959 odborný asistent , docent , profesor na katedře českého jazyka PedF, od 1990 FF OU. Externí aspiranturu na FF MU úspěšně ukončil roku 1966 a získal tituly kandidáta filologických věd a doktora filozofie . Po změně společenských poměrů v Československu v listopadu 1989 zastával významné akademické funkce: děkan PedF a FF OU , v letech 1991–1995 byl prvním rektorem Ostravské univerzity. Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti od roku 1949 člen, přední sólista a předseda Pěveckého sdružení moravských učitelů. Pamětní medaile za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity mu byla udělena v roce 1996. Hlavním oborem jeho badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika se specializací na jazykovou kulturu , lexikologie s důrazem na sociolekty , fonetika, fonologie, stylistika a rétorika; činný byl též jako lexikograf. Autorsky připravil dobově úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… , jako spoluautor se podílel na přípravě učebnic češtiny pro polské menšinové školství. V průběhu své profesní kariéry pracoval jako člen různých oborových komisí a redakčních rad odborných časopisů, re...
Více od autora
Jaroslav Hladík (4)
Narozen 1933. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce základů společenských a humanitních věd.
Více od autora
Jaroslav Folta (6)
Narodil se 2.4.1933 v Plzni. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na základě jeho návrhu byl Národnímu technickému muzeu přiznán výzkumný záměr Dějiny věd a techniky na léta 1999–2003. Nejvýznamnějším publikačním výstupem tohoto výzkumného záměru se staly třísvazkovové Studie o technice v českých zemích oceněné zvláštní cenou Gloria musaealis v kategorii Muzejní publikace roku 2003. Byl činným i v redakčních radách časopisů Dějiny věd a techniky a Pokroky matematiky, fyziky a astronomie . Od roku 2003 editorsky vedl publikační řadu Práce z dějin techniky a přírodních věd. Od roku 1989 byl místopředsedou Společnosti pro dějiny věd a techniky, od téhož roku viceprezident a od roku 1997 prezidentem Mezinárodní komise pro vyučování dějinám věd a techniky Mezinárodní unie pro dějiny a filozofii vědy . Od roku 1999 byl místopředsedou Rady vědeckých společností ČR, od roku 1998 pak členem vědecké rady Historického ústavu AV ČR a od roku 1999 místopředsedou oborové rady programu Zpřístupňování výsledků výzkumu české veřejnosti MŠMT ČR. Externě vyučoval dějiny matematiky na MFFUK a PedF UK . Ve vědecké práci se soustřeďoval na dějiny matematiky, obecné otázky vývoje vědy a dějiny techniky. Zemřel 25.3.2011 v Praze.
Více od autora
Jaroslav Fencl (5)
Narozen 11. 6. 1922 v Nalžovicích. Pedagog, dramatik spisovatel pro děti.
Více od autora
Jaroslav Čuřík (3)
Jaroslav Čuřík SDB , byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, politický vězeň komunistického režimu. Pocházel z rodiny se čtyřmi dětmi z Hrobic. Kněžské svěcení přijal tajně z rukou biskupa Štěpána Trochty na Bílou sobotu 8. dubna 1950. Za necelý týden po svěcení došlo, v rámci Akce K, k internaci řeholníků na celém území tehdejšího Československa. Internován byl v Oseku s ostatními řeholníky. Po propuštění z internace nastoupil základní vojenskou službu v pracovních útvarech PTP až do roku 1954. V letech 1954–1957 pracoval v civilním zaměstnání. Roku 1957 byl zatčen a v listopadu téhož roku odsouzen za podvracení republiky spolu s ostatními spolubratry za tajnou salesiánskou činnost na 3 roky do vězení. Vězeňská léta prožil v Jáchymově a v Kartouzích až do roku 1960. Po propuštění z vězení pracuje v civilním zaměstnání jako dělník až do roku 1969. V této době politického uvolnění nastoupil do farní pastorace v litoměřické diecézi. Nastupuje jako výpomocný duchovní do duchovní správy v Teplicích – farnost Trnovany. Avšak tzv. normalizační proces nedovolil, aby řeholníci žili společně v komunitách, a tak roku 1970 odchází sám na samostatnou faru. Jeho pastoračním polem se stala farnost Horní Jiřetín u Mostu a široké okolí. V Horním Jiřetíně pracoval přes 30 let a opravoval kostely ve svém farním obvodu, které byly v havarijním stavu. S lítostí musel přihlížet, jak několik kostelů, které opravil, bylo demolováno kvůli těžbě uhlí. Zcela vyčerpán neúnavnou prací, po mozkové příhodě, kdy částečně ztratil zrak, odešel v roce 2003 do komunity spolubratří salesiánů v Teplicích. Ti se o něj starali až do jeho smrti v sobotu 28. října 2006, která nastala po druhé mozkové příhodě. Poslední rozloučení s ním se konalo 2. listopadu 2006 v kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích a 3. listopadu 2006 v kostele sv. Terezie od Ježíše v Praze 8 – Kobylisy. Uložen byl do hrobu na hřbitově v Praze–Ďá...
Více od autora
Jaroslav Císař (9)
Jaroslav Císař byl český astronom, matematik, publicista, básník, překladatel, manažer a jazykovědec. Narodil se v Jemnici, v rodině obchodníka Rudolfa Císaře a jeho manželky Boženy, rozené Mácalové. Matematicko-fyzikální studia absolvoval v letech 1912–1917 v New Yorku. Během první světové války byl činný v zahraničním odboji. V Kanadě působil od září 1916, kde připravoval vytvoření československých jednotek v kanadské armádě. Od 27. 10. 1916 byl zařazen do kanadské armády, do americké od 4. 5. 1917 a do československé legie ve Francii od 6. 3. 1918. Posledním útvarem v legiích byla čs. divize ve Francií, kde byl zařazen jako dobrovolník.) Od roku 1918 do roku 1919 pracoval jakožto osobní tajemník T. G. Masaryka. Po návratu do vlasti pak působil jako ředitel vydavatelského a tiskařského koncernu v Brně. V roce 1938 opět emigroval, v Londýně byl zapsán do československé zahraniční armády 17. ledna 1940. Po roce 1948 republiku opět opustil, poté působil jako astronom v St. Andrews ve Skotsku, získal tak druhé, britské občanství. Jako řada dalších byl za svou emigraci vládnoucím komunistickým režimem vytěsňován z povědomí národa . Po krátkém návratu v roce 1967 zase odcestoval. Natrvalo se vrátil do vlasti roku 1980. Psal populárněvědecké práce i poezii, veřejnosti je znám jeho překlad Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem od Lewise Carrolla. Obzvláště se ujal jeho novotvar, titulární Žvahlav Carrollovy básně Jabberwocky.
Více od autora
Jaroš (5)
Více od autora
Jaromír Skácel (3)
Narozen 5. 4. 1937 ve Zlíně. Po maturitě na Střední průmyslové škole konzervárenské ve Bzenci pracoval ve Výzkumném ústavu mrazírenském v Bratislavě jako chemik, pak v Balírnách obchodu v oddělení řízení kontroly jakosti. Zabýval se tvorbou norem pro kávu a čaj.
Více od autora
Jaromír Hrabovský (7)
Narozen 1933. MUDr., CSc., chirurg, práce z oboru a příručky první pomoci.
Více od autora
Jaromír Gelnar (7)
Narozen 19.1.1931 v Ostravě, zemřel 25.10.1990 v Havířově. PhDr., CSc., etnograf a folklorista, literatura o lidových písních.
Více od autora
Jaromír Dušek (5)
Jaromír Dušek je český politik a bývalý odborář. V letech 1995 až 2012 stál postupně v čele Odborového sdružení železničářů a Svazu odborářů služeb a dopravy. V letech 2012 až 2016 byl zastupitelem Pardubického kraje a náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. V roce 1971 absolvoval střední průmyslovou školu železniční a nastoupil na místo železničního výpravčího v České Třebové, kde sloužil až do roku 1989. V tomtéž roce získal post mluvčího Občanského fóra a začal se angažovat v železničních odborech. V letech 1993 až 1999 vystudoval obor marketing a management na Fakultě dopravní Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích . V roce 1995 se stal předsedou odborářského hnutí s názvem Odborové sdružení železničářů. V roce 2007 byl odvolán a nastoupil na Generální ředitelství ČD. V letech 2009 až 2012 působil jako předseda Svazů odborářů služeb a dopravy, poté začal pracovat ve vedení Pardubického kraje. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2008 neúspěšně kandidoval v obvodu č. 3 - Cheb jako nestraník za Stranu důstojného života. Získal 5,61 % hlasů a skončil s odstupem na 5. místě. O dva roky později ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 kandidoval jako nestraník za SPOZ v obvodu č. 46 - Ústí nad Orlicí. Se ziskem 8,31 % hlasů znovu obsadil 5. místo. Ještě v roce 2010 do SPOZ vstoupil a v krajských volbách v roce 2012 byl lídrem kandidátky v Pardubickém kraji. Strana uspěla, získala 5,31 % hlasů a Dušek se společně se svými dvěma kolegy stal krajským zastupitelem. Po vytvoření krajské koalice ČSSD, Koalice pro Pardubický kraj a SPOZ byl na začátku listopadu 2012 zvolen náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Pardubickém kraji na druhém místě kandidátky SPOZ, ale neuspěl. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice čl...
Více od autora
Jarmila Mourková (5)
Jarmila Mourková byla česká spisovatelka a literární historička. Její próza je řazena k psychologické literatuře, literárněvědné práce jsou věnovány konci 19. a začátku 20. století v české literatuře. Maturovala v roce 1951 na reálném gymnáziu. Vystudovala češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala v roce 1956, její závěrečná práce byla věnována Josefu Horovi. V roce 1964 získala titul kandidát věd. V roce 1967 si udělala doktorát. Poté vědecky pracovala v Literárním archivu Národního muzea . Zpracovala pozůstalost Josefa Hory, Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara, Marie Majerové, Františka Xavera Šaldy, Richarda Weinera ad. V roce 1989 odešla do důchodu. Její manžel Jaromír Loužil je rovněž kulturním historikem.
Více od autora
Janusz Andrzej Zajdel (3)
Janusz Andrzej Zajdel byl polský jaderný fyzik a spisovatel žánru science fiction. V Polsku byl od konce 70. let 20. století druhým nejpopulárnějším spisovatelem sci-fi po Stanisławu Lemovi. Janusz Zajdel vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě. Poté nastoupil do Centrální laboratoře radiační ochrany. Zde pracoval až do 80. let 20. století, byl spoluzakladatelam místní organizace Solidarity. Byl specialistou na jadenou fyziku. Na toto téma publikoval řadu článků, skript i populárně naučných knih. V žánru sci-fi debutoval v roce 1961 v časopise „Młody Technik“ povídkou Tau velryby. Nejprve psal tradiční technologické scifi, později se ale posunul k sociálně-kritickým dílům a antiutopii, kritizující totalitu. Prvním románem v tomto směru byl román Vynález profesora van Troffa, další romány byly stále otevřenější kritikou socialistického systému v Polsku. Zajdel napsal celkem přes 80 povídek a několik románů. Měl velký vliv na další generaci polských spisovatelů scifi. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků včetně češtiny. Zemřel v roce 1985 v poměrně mladém věku na rakovinu. Na jeho počest byla přejmenována cena Sfinks na Cenu Janusze A. Zajdela.
Více od autora
Jana Zajícová (7)
Narozena 19. 12. 1954. Pedagožka zaměřená na muzikoterapii a náboženskou výchovu. Též psychoterapeutická poradkyně. Dříve houslistka a hudební pedagožka.
Více od autora
Jana Strýčková (7)
Televizní a rozhlasová publicistka, scenáristka, dramaturgyně, práce o zdravé stravě, televizní pořad o bydlení.
Více od autora
Jana Štěpánková (3)
Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou
Více od autora
Jana Housarová (7)
Narozena 1959. Anglistka a bohemistka, překladatelka z angličtiny, spoluautorka příruček pro začínající spisovatele a novináře.
Více od autora
Jana Drtilová (5)
MUDr. Jana Drtilová * 18. března 1940 v Ostroměři Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala na lůžkových odděleních v Liberci, v Praze-Bohnicích a v Dětské psychiatrické léčebně v Dolních Počernicích, dále v psychiatrických ambulancích v Podkrkonoší – v Nové Pace a Hořicích, na fakultní poliklinice v Praze a poliklinice v Říčanech. Mezitím poznala také práci na chirurgii, interně, kožním a onkologickém oddělení. Na výzvu Nadace Naše dítě od základu vybudovala Linku bezpečí a krizové centrum v Praze, kde v letech 1994–98 působila i jako ředitelka. Po více než 20 letech se v roce 1999 vrátila do Říčan, kde má privátní psychiatrickou ordinaci pro děti, dospívající a dospělé. Je soudní znalkyní v oboru psychiatrie a pedopsychiatrie. Pravidelně ji můžeme slýchat a vidět v popularizačně-naučných pořadech v rozhlase a televizi. Spolu s neuropatologem Františkem Koukolíkem napsala knihy „Odlišné dítě“ , „Vzpoura deprivantů: o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci“ , „Život s deprivanty I“ , „Život s deprivanty II“ ; v roce 2006 pak vyšlo nové vydání „Vzpoury deprivantů“. Je rozvedená, má dceru a jednu vnučku.
Více od autora
Jana Dolejšová (11)
Narozena 5. 5. 1945 ve Vysokém nad Jizerou. RNDr., CSc., chemik . Publikuje v oboru.
Více od autora
Ján Zima (9)
Narozen 14. 8. 1952, zemřel 26. 3. 2019 v Brně. Profesor, RNDr., DrSc., biolog, systematický zoolog, terénní i vědecký pracovník, věnoval se studiu obratlovců, hlavně savců, jejich fylogenezi, ekologii, biodiverzitě, vysokoškolský profesor na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě, bývalý ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, autor a spoluautor odborných monografií, článků a vysokoškolských učebnic.
Více od autora
Jan Vávra (7)
Jan Vávra vystudoval herectví na divadelní falkutě AMU v Praze. Do roku 1990 se živil jako herec, působil v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech, Divadle S. K. Neumanna a hrál ve fi lmech, například v Kalamitě Věry Chytilové. Zároveň s několika přáteli vydával samizdatovou revue Prostor, kam psal pod pseudonymy Hugo Pludek a Kryštof Pochybný. Po pádu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, byl šéfredaktorem týdeníku OF Fórum a komentátorem Lidových novin. Podílel se na vzniku TV NOVA, kde působil více než pět let jako šéf zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuse 7 dní. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti.
Více od autora
Jan Trachta (7)
MUDr. Jan Trachta, je český lékař - dětský chirurg. Pracoval na klinice dětské chirurgie v pražské nemocnici Motol, od roku 2008 zároveň spolupracoval s mezinárodní humanitární a zdravotnickou organizací Lékaři bez hranic. Pod její hlavičkou již působil na sedmi misích v krizových oblastech, zejména v Africe, ale také na Haiti či v Sýrii. Vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze a do roku 2006 dálkově studoval na Fakultě humanitních studií UK. V roce 1998 pracoval jako dobrovolný zdravotní asistent v leprosáriu v nemocnici Jeevodaya v Indii. V roce 2003 sloužil jako dobrovolník v posádce rychlé záchranné služby v Praze. Pro organizaci Člověk v tísni odcestoval v roce 2006 na Kubu, aby tam podpořil disent a zmapoval stav zdravotnictví. Práce pro Lékaře bez hranic, k níž byl inspirován četbou o Albertu Schweitzerovi, ho v roce 2008 nejprve přivedla do konfliktem postižené Demokratické republiky Kongo. V rámci misí se dále dostal např. do Jižního Súdánu nebo na Pobřeží slonoviny. V lednu 2010 následovala krizová mise do zemětřesením zasaženého Haiti, kam odjížděl v jednom z prvních týmů několik hodin po katastrofě. Poté působil v rámci projektu Lékařů bez hranic ve Středoafrické republice. Po ukončení mise byl do září 2012 zaměstnán v univerzitní nemocnici v britském Southamptonu, poté pracoval v univerzitní nemocnici v Oxfordu. Na přelomu let 2013 a 2014 absolvoval další misi v Sýrii. Po návratu nastoupil na Kliniku dětské chirurgie FN Motol.
Více od autora
Ján Štiavnický (7)
R. 1952 – 55 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Spišskej Novej Vsi, po maturite sa zapísal na lekársku fakultu v Košiciach . R. 1961 – 66 vedúci laboratória v kúpeľoch Vyšné Ružbachy, od 1966 vedúci literárno-dramatického vysielania v Čs. televízii v Košiciach. Debutoval knihou poviedok a rozprávok Šaty malej Dominiky , ďalej napísal knihy rozprávok, povestí a historických noviel Kamenný kráľ, Lipenka , Studničky , Rozprávky na každý deň , Richtársky tanec, Horííí , Strážca pokladu , Farbiar a krásna Zuzana , Dobrý zmok a iné rozprávky, Povesti z dávnych vekov , O krásnej zlatníkovej dcére a Povesti zo Spišského hradu ; pre mládež romány Chlapci z Maše , Modrí diabli, Martin, vydrž!, Januš z Braniska , Cena priateľstva ; pre dospelých poviedky Zo všedných dní , román Šampión , knihy Do búrky , Vo víchrici, Akcia „Kláštor“, Partizánsky chirurg , Nevystrelený náboj , Posratí Spišiaci . Pre deti napísal bábkové hry Obor a kamenár a Kamenný kráľ , rozhlasové hry Odchod , Kľúč , Mŕtve včely a i., pre televíziu Pieseň pre teba , Hodina života , Učiteľ , Rekord . Je autorom scenára celovečerného filmu Blízke diaľavy . Na jeho počesť sa uskutočnilo 11. ročníkov literárnej súťaže pre mladých autorov Literárne Košice Jána Štiavnického.
Více od autora
Jan Starý (5)
Narozen 18.5.1952 v Českých Budějovicích. Prof. MUDr., DrSc., pediatr. Vystudoval Fakultu dětského lékařství UK v Praze. Přednosta Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol v Praze od roku 1988. Zabývá se dětskou hematologií, dětskou onkologií, transplantací kostní dřeně. Publikace z oboru. Syn MUDr. Jana Starého, manžel MUDr. Alexandry roz. Beerové.
Více od autora
Jan Sekera (9)
Jan Sekera byl český historik umění a galerista. Založil Galerii Benedikta Rejta v Lounech, v 90. letech byl ředitelem Českého muzea výtvarných umění v Praze. Zaměřoval se zejména na studium a prezentaci českého výtvarného umění po roce 1945 a na dílo Františka Kupky. Je autorem mnoha odborných textů a výstavních katalogů. V roce 1953 maturoval Jan Sekera na lounském gymnáziu. V letech 1953–1958 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filosofie, estetika a matematika. V polovině 50. let navázal blízké kontakty s lounskými výtvarníky Kamilem Linhartem, Zdeňkem Sýkorou, Vladislavem Mirvaldem, básníkem Emilem Julišem a estetikem Josefem Hlaváčkem. Po epizodním působení v roli učitele matematiky na lounské jedenáctiletce a dvouleté základní vojenské službě nastoupil v roce 1960 jako průvodce a metodik do Pražské informační služby. S Louny však kontakt neztratil a v roce 1965 byl pověřený vedením galerijního oddělení Okresního muzea v Lounech. Po zřízení samostatné instituce s názvem Galerie Benedikta Rejta se od března 1966 stal jejím prvním ředitelem. V důsledku toho, že Sýkora i Linhart učili v Praze a patřili do okruhu Jiřího Koláře a Sekera udržoval kontakty s osobnostmi jako byli Zbyněk Hejda či Jan Sokol, o lounské galerii se v pražských intelektuálních a výtvarných kruzích vědělo. Sekera orientoval výstavní činnost od počátku na české výtvarné umění 20. století. Do konce 60. let tak v galerii vystavovali Karel Černý, Jaromír Funke, Antonín Slavíček, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Emil Filla a další. Ještě počátkem normalizace v 70. letech probíhají Sekerovou zásluhou v lounské galerii výstavy Otakara Slavíka, Zdeňka Sýkory, Huga Demartiniho a Karla Malicha. Sekera směřoval akviziční činnost galerie jednak k získávání obrazů klasiků české moderní malby , jednak umělců zastupujících v malbě konstru...
Více od autora
Jan Rohel (6)
Narodil se v Pustkovci na Ostravsku 9.2.1909. Během svého života zvládal spoustu činností. Byl spisovatelem, osvětovým a vlastivědným pracovníkem a učitelem. Stál u zrodu Slezského studijního ústavu v Opavě. Poté byl redaktorem čtvrtletníku Radostná země. V roce 1954 byl jmenován ředitelem Krajské lidové knihovny v Ostravě a od roku 1961 vykonával funkci podnikového kronikáře Vítkovických železáren. Jeho literární a národopisná tvorba byla zaměřena na regionální problematiku, hornictví, významné osobnosti Slezska nebo dělnické hnutí na Ostravsku. Zemřel 18.12.1989. Z díla: Hornický humor 1953 - Barbora šedesátiletá 1969 - Havíři před tváří boží 1944 - Říkadla z uhlí 1946 - Černý kahan 1974 - Bojovníci z Karlovy huti 1950 - Slezský malíř 148 - S Augustinem Handzlem sochařem horníků 1959 - Z domova Viléma Závady 1959 - Darkovské prameny 1968
Více od autora
Jan Rambousek (5)
Narozen 24. 5. 1895 v Praze, zemřel 29. 5. 1976 tamtéž. Malíř, grafik na Akademii výtvarných umění, redaktor časopisu Hollar. Práce v oboru, cestopisy.
Více od autora
Jan Pokorný (11)
Autor počítačové literatury, překlady odborné literatury z angličtiny.
Více od autora
Jan Pivec (4)
Jan Pivec byl český herec. Narodil se jako jediný syn v rodině nožíře a zámečníka Jana Pivce a jeho ženy Františky v Praze na Vinohradech. S matkou od dětství navštěvoval divadlo, učil se hře na housle a zpěv. Měl se stát účetním v obchodě, ale odtud sběhl. Rád říkal, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii. Po prvním angažmá ve vinohradskému ochotnickému spolku VAVŘÍN se rozhodl přidat ke kočovné divadelní společnosti Karla Hroudy , kde trávil část roku 1926 a jaro roku 1927 a pak přešel ke společnosti Jana Drobného a později společnosti Oldřicha Nádhery. Stal se tedy divadelním hercem a posléze i hercem filmovým. Ještě ve společnosti Oldřicha Nádhery si jej povšiml Jaroslav Hurt, v tu dobu bývalý člen činohry ND a profesor konzervatoře. Hurt jej doporučil a přijal ke studiu a vymohl mu státní stipendium z Vojanovy nadace. V letech 1927 až 1930 tedy Jan Pivec navštěvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Jeho třídním učitelem byl např. i Rudolf Deyl. K jeho spolužákům patřili např. Vlasta Fabianová, Marie Glázrová, Miloš Nedbal, Nelly Gaierová a Hana Vítová . Po vystřídání několika divadelních scén zakotvil na pozvání K.H.Hilara v roce 1934 v pražském Národním divadle, ve kterém setrval bezmála čtyřicet let. Vrcholem Pivcova divadelního herectví byla role Falstaffa v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Ve filmu proslul jako tradiční milovník, jako například ve snímku Poznej svého muže režiséra Vladimíra Slavínského. Spoluúčinkovali například Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk anebo Marta Fričová. Nezapomenutelná je také, mimo jiné, jeho nádherná role panského správce v televizním filmu se zpracováním Jiráskovy Lucerny. Jeho hereckou generaci tvořily hvězdy jako byl Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jiřina Štěpničk...
Více od autora
Jan Pergler (6)
Jan Pergler . Dlouholetý novinář. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách, posléze v Týdnu, Mladé frontě DNES. Vedl IN magazín Hospodářských novin, působil v Deníku. Počátkem 90. let stál u zrodu nadace Člověk v tísni. Dnes pracuje v ČSOB a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Spolu s Janem Dražanem je autorem knih Náš Václav Havel a Člověk 25.
Více od autora
Jan Pečírka (6)
Narozen 17. 4. 1926 v Praze, zemřel 18. 1. 1993. PhDr., CSc., docent věd o antickém starověku. Práce v oboru.
Více od autora
Ján Navrátil (8)
Slovenský básník a prozaik, původně učitel, autor literatury pro děti a mládež.
Více od autora
Jan Mikeš (3)
Jan Mikeš je český římskokatolický duchovní. Jan Mikeš vyrůstal ve vesnici Horosedly. Do základní školy chodil ve Čkyni, dále pokračoval ve studiu na gymnáziu ve Vimperku. Absolvoval Teologický konvikt Olomouc, v letech 2005–2010 studoval na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od září 2010 sloužil ve farnosti Březnice u Příbrami, nejprve rok jako pastorační asistent a jáhen. Dne 25. června 2011 byl v kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Další tři roky působil v Březnici jako farní vikář. Pracoval také jako kaplan pro mládež píseckého vikariátu. V roce 2014, kdy se stal kaplanem v Prachaticích a 17 okolních farnostech, se přidal k místním divadelníkům. Účinkuje v muzikálu Ledová země, kde hraje zamilovaného kněze. V listopadu 2015 byl ustanoven administrátorem farnosti Vlachovo Březí, Lažiště a Záblatí na Prachaticku. Již po několika týdnech však byl českobudějovickým biskupem Vlastimilem Kročilem odvolán. Místní farníci proti rozhodnutí biskupa protestovali a na biskupství odeslali petici s více než 400 podpisy. Biskupovi Kročilovi napsal i ředitel základní školy ve Vlachově Březí a radní města Michal Novotný. „Spojoval generace, oživil nepovinný předmět náboženství, je to člověk, který dokáže motivovat malé děti, zapojil se kulturního života města,“ řekl o Mikešovi Novotný, který jeho odvolání označil za nekoncepční krok. Od února 2016 slouží Jan Mikeš jako kněz ve farnosti Velešín na Českokrumlovsku. Od července 2020 přestal sloužit ve Velešíně.
Více od autora
Jan Kuklík (5)
Narozen 23.6.1940 v Praze, zemřel 22.8.2009 tamtéž. PhDr., historik, práce z oboru.
Více od autora
Jan Krumbach (5)
Narozen 7. 1. 1921 v Bratislavě, zemřel 25. 4. 1986 v Brně. Ing., strojní inženýr, odborný asistent na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, odborný pracovník Technického muzea v Brně. Autor publikací o československém letectví.
Více od autora
Jan Kříž (9)
Narozen 15. 6. 1935 v Praze. PhDr., historik a teoretik umění, kritik, kurátor výstav a vysokoškolský učitel.
Více od autora
Jan Krčmář (9)
Jan Krčmář byl rakousko-uherský, český a československý právník a politik, profesor občanského práva a za první republiky nestranický ministr školství a národní osvěty. Českou právnickou fakultu v Praze vystudoval roku 1901 a promován doktorem práv byl jako jeden z nejlepších studentů se zvláštními poctami . Poté získal krátkou praxi v justici a absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Lipsku, kde si prohluboval své znalosti soukromého práva. Po návratu se habilitoval, přednášel o mezinárodním právu soukromém, v němž se postupně stal nejvýznamnějším českým odborníkem. Vydal např. základní studijní pomůcku Úvod do mezinárodního práva soukromého , ale zejména také postupně pětidílnou sérii učebnic Právo občanské a zároveň hojně publikoval v odborných časopisech. Roku 1907 byl Jan Krčmář jmenován mimořádným a v roce 1911 řádným profesorem rakouského soukromého práva. Jeden rok působil na vídeňském ministerstvu školství, ale poté se již věnoval výuce občanského práva na české právnické fakultě v Praze, v letech 1916–1917 zde vykonával i funkci děkana. Byl též členem České akademie věd a umění, Šafaříkovy učené společnosti či dopisujícím členem bruselského Ústavu pro srovnávací právo. Po vzniku Československa se coby právní poradce ministra zahraničních věcí zúčastnil jednání o Versailleské smlouvě, zpracovával stanoviska k otázkám majetkoprávním, finančním či národnostních menšin. Byl hlavním autorem mezinárodních rozhodčích smluv s Německem, Rakouskem, Polskem, Dánskem a Švédskem, členem československé delegace u Společnosti národů a zasedal ve Stálém rozhodčím soudním dvoru v Haagu. Jeho činnost na mezinárodním poli byla oceněna řadou vyznamenání. Jan Krčmář zastával rovněž post předsedy Československé konfederace duševních pracovníků, především ale byl opakovaně minist...
Více od autora
Jan Kovář (8)
Mgr., korektor, editor a překladatel z angličtiny do češtiny zaměřený na fantasy literaturu, vědecko-fantastickou literaturu, turistické průvodce, geografii, gastronomii, obchod a marketing a esoteriku.
Více od autora
Ján Janda (5)
Narozen 28. 2. 1941 v Táboře. MUDr., CSc., profesor pediatrie . Předseda České pediatrické společnosti, přednosta I. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol až do jejího sloučení se II. dětskou klinikou .
Více od autora