124801–124860 z 155165 Autoři
Jean Paulhan (1)
Francouzský novinář a esejista, spisovatel, literární kritik a editor.
Více od autora
Jean Meslier (1)
Jean Meslier byl francouzský katolický kněz a ateistický filozof. Jean Meslier se narodil v roce 1664 ve vesnici Mazerny, která leží asi 20 km jižně od města Charleville-Mézières. Jeho otec byl domácím tkalcem. Po absolvování bohosloveckého semináře v Remeši se stal roku 1688 farářem v Châlons-sur-Marne . V roce 1689 byl ustanoven farářem v obci Étrépigny, která se rozkládá asi 11 km jižně od města Charleville-Mézières. Vesnice Étrépigny měla v té době přibližně 150 obyvatel, převážně rolníků, a Meslierovi byla svěřena péče i o farníky sousední obce Balaives-et-Butz. Do roku 1711 žil poklidně a bez konfliktů se světskou i církevní vrchností a plnil svědomitě své povinnosti. V dalších letech si však znepřátelil arcibiskupa v Remeši, který o Meslierovi napsal: „Je nevzdělaný, domýšlivý, velmi umíněný a neústupný..., plete se do věcí, kterým nerozumí..." V roce 1716 začínají jeho konflikty se šlechticem Antoinem de Touilly, který byl pánem vesnice Étrépigny. Proti panu de Touilly vystoupil Meslier s obviněním, že krutě zachází se sedláky, a z kazatelny káral jeho chování. Pan de Touilly si stěžoval arcibiskupovi a obvinil Mesliera, že zanedbává své povinnosti. Při slyšení u arcibiskupa Meslier přečetl předem napsanou ironickou řeč proti šlechtě. Byl potrestán jednoměsíční izolací v remešském semináři. V posledních letech svého života plnil Meslier své kněžské povinnosti zřejmě již jen s krajní nechutí. Ve své Závěti o tom píše: „Byl jsem nicméně nucen poučovat vás o vašem náboženství a alespoň někdy vám o něm promluvit, abych na oko splnil svou povinnost, kterou jsem na sebe vzal jako farář vaší farnosti. A přitom mě velmi trápila nepříjemná nutnost jednat a mluvit úplně proti svým názorům a sám vás udržovat v hloupých omylech a nesmyslných pověrách, které jsem nenáviděl, odsuzoval a z duše si ošklivil." Meslier žil na venkově a neměl téměř žádn...
Více od autora
Jean Marquès-Rivière (1)
Francouzksý spisovatel a žurnalista zabývající se tibetským budhismem.
Více od autora
Jean Marie Leclair (1)
Francouzský hudební skladatel, houslista, choreograf, tanečník a baletní mistr.
Více od autora
Jean Lacroix (1)
Jean Lacroix byl francouzský filozof. Studoval právo na Katolické univerzitě v Lyonu, poté filozofii v Grenoblu, kde byl žákem Jacquese Chevaliera, a na Sorbonně, kde byl žákem Léona Brunschvicga. Od roku 1927 byl Lacroix profesorem filozofie v Chalon-sur-Saône, poté učil v Lons-le-Saunier, Bourg-en-Bresse a Dijonu. V roce 1932 založil spolu s filozofem Emmanuelem Mounierem revue Esprit. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Lacroix na francouzské Wikipedii.
Více od autora
Jean Jaurès (1)
Jean Louis Jaurès byl francouzský filosof, historik a politik, reformní socialista a odpůrce války. Kvůli tomu byl těsně před vypuknutím první světové války zavražděn. Patří mezi zakladatele francouzské sociální demokracie. Pocházel z měšťanské republikánské rodiny a mezi jeho příbuznými byli dva admirálové. Byl skvělým studentem a v roce 1878 byl mezi přijatými na prestižní École normale supérieure první před H. Bergsonem. V roce 1881 získal učitelskou aprobaci , učil na gymnáziu v Albi a roku 1883 se stal v Toulouse docentem filosofie. V roce 1885 byl poprvé zvolen do parlamentu jako republikán, po skončení mandátu se vrátil ke svému učitelskému povolání. Roku 1891 promoval ve filosofii latinskou prací „První kořeny německého socialismu u Luthera, Kanta, Fichta a Hegela“. Angažoval se v místní politice a roku 1892 se zastal stávkujících horníků v Carnaux, proti nimž bylo nasazeno 1500 vojáků. Vláda, která měla rozhodnout, zda majitel dolu smí propustit jejich předáka, se pod tlakem veřejnosti přiklonila také na stranu stávkujících a majitel dolů markýz de Solages se vzdal svého poslaneckého mandátu. Na jeho místo byl zvolen právě Jaurès, který se mezitím přiklonil k reformnímu socialismu. V letech 1893-1914 byl pak levicovým poslancem parlamentu. Osvědčil se jako vynikající řečník a zasazoval se za revizi Dreyfusova procesu. Roku 1902 byl mezi zakladateli Francouzské socialistické strany a spolu s Aristide Briandem založil noviny L'Humanité, které redigoval a které vycházejí dodnes. 1905 patřil k zakladatelům francouzské sekce dělnické internacionály, jejímž se stal předsedou. Jako zásadní stoupenec lidských práv a svobod odmítal revoluční marxismus a dostal se tak do konfliktu s radikály. Jako přesvědčený demokrat a pacifista se stavěl proti kolonialismu a válce a naléhal na vládu, aby se snažila s Německem dohodnout. Vyslou...
Více od autora
Jean Jaques Rousseau (1)
Jean-Jacques Rousseau byl francouzský filozof a preromantický spisovatel ženevského původu. Jeho dílo ovlivnilo francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. Věnoval se také pedagogice. Narodil se jako druhý syn Isaaca Rousseaua, hodináře po vzoru otce i děda, a Suzanne Rousseauové, rozené Bernardové, rovněž dcery hodináře. Matka zemřela 7. července 1712, devět dní po jeho narození a otec ho roku 1722 poslal k pastoru Lambercierovi v Bossey . Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů. V roce 1724 ho otec dal do učení k notáři a v roce 1725 k ryteckému mistru. Jeho otec se znovu oženil v roce 1726. 14. března 1728 Jean-Jacques ve věku patnácti let protestantskou Ženevu opustil. Farář města Confignon ho na květnou neděli přivedl k paní Françoise-Louise de Warens , která dva roky předtím konvertovala ke katolictví. Ujala se ho; Rousseau jí přezdíval maman . Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví. Následujícího roku se vrátil do Charmettes k Françoise-Louise de Warens. V roce 1730 cestoval pěšky až do Neuchâtelu, kde se učil hudbě. V roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry. V roce 1734 se pak stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou. U ní v roce 1739 napsal svou první skladbu: Sad paní baronky de Warens. V Paříži v roce 1741 neúspěšně předložil Akademii svůj vynález nového notového zápisu; kromě toho se zde seznámil s Denisem Diderotem a Madame d'Épinay. V letech 1743–4 působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách, o jejichž republikánsk...
Více od autora
Jean Innes (1)
Britská spisovatelka, publikující i pod řadou pseudonymů: Rowena Summers, Sally Blake, Rachel Moore a Jodi Nicol.
Více od autora
Jean Hatzfeld (1)
Francouzský vysokoškolský pedagog archeologie, helenista, překladatel z řečtiny do francouzštiny.
Více od autora
Jean Georges Noverre (1)
Jean-Georges Noverre byl francouzský tanečník a baletní mistr, který je obecně považován za tvůrce žánru ballet d'action, předchůdce narativních baletů 19. století. Jeho narozeniny jsou nyní slaveny jako Mezinárodní den tance. Již jako mladý vystupoval Noverre v Paříži v Opéra-Comique, ve Fontainebleau, v Berlíně před Fridrichem II. a jeho bratrem Jindřichem Pruským, dále v Drážďanech a Štrasburku. V roce 1747 se přestěhoval do Štrasburku, kde zůstal až do roku 1750, než se přestěhoval do Lyonu. V roce 1751 složil pro Marseille své první velké dílo Les Fêtes Chinoises . V Paříži bylo pak uvedeno v roce 1754 s velkým ohlasem. V roce 1755 byl Noverre pozván Garrickem do Londýna, kde zůstal dva roky. V letech 1758 až 1760 Noverre nastudoval několik baletů v Lyonu a vydal své Lettres sur la danse et les ballets . V tomto období začala revoluce baletního umění, kterou zahájil Noverre. Před Noverrem byly balety velké podívané, které se zaměřovaly hlavně na propracované kostýmy a scenérie, ale nikoli na fyzický a emocionální projev tanečníků. Poté Noverre až do roku 1774 pracoval pro vévodu Karla Evžena Württemberského a později pro rakouskou císařovnu Marií Terezií. V roce 1776 byl na žádost královny Marie Antoinetty jmenován baletním mistrem pařížské Opery. Na jaře roku 1776 se vrátil do Vídně, aby tam nastudoval balety, ale v červnu 1776 se vrátil zpět do Paříže. Znovu obdržel své předchozí místo, ale pak ho francouzská revoluce ožebračila. Zemřel 19. října 1810 v Saint-Germain-en-Laye. Mezi Noverrovy přátele patřili Voltaire, Mozart, Fridrich Veliký a David Garrick . Balety, na které byl nejvíce hrdý, byly La Toilette de Vénus, Les Jalousies du sérail, L'Amour corsaire a Le Jaloux sans rival. Kromě Lettres sur la danse napsal Noverre Observations sur la construction d'une nouvelle salle de l'Opéra ; Lettres sur...
Více od autora
Jean François Six (1)
Francouzský teolog a historik. Publikace v oblastech: římskokatolická církev; pastorální teologie.
Více od autora
Jean Elleinstein (1)
Francouzský historik, zabývá se sovětskou historií a politikou, profesor marxistických studií.
Více od autora
Jean Dubuffet (1)
Jean Philippe Arthur Dubuffet byl francouzský malíř a sochař. Jeho dílo je řazeno k informelu, tašismu či patafyzice. Kolem roku 1948 měl blízko k francouzským surrealistům, ale hnutí opustil. Ovlivněn knihou psychiatra Hanse Prinzhorna definoval tzv. art brut, k němuž se i hlásil a obrazy řazené k tomuto směru také sbíral . Své obrazy a skulptury vytvářel z polystyrénu, betonu, lávy, textilu, kůže, uschlých větví a jednou dokonce i z motýlích křídel. Psal též ceněné eseje a teoretické práce o umění, pokoušel se komponovat i hudbu.
Více od autora