12361–12420 z 157805 Autoři
Katy Yaksha (9)
Katy Yaksha je pseudonym mladé autorky , která pod stejným jménem provozuje také vlastní značku oblečení. Svými články přispívá na různé blogy. Vlastním nákladem vydala autobiografický román Připravit, pozor, ted’, Na cestě… sbírka příběhů o pravém bohatství ukrytém ve všedních maličkostech a knížku postřehů a příběhů ze života ve Středomoří Tapas mallorquinas.
Více od autora
Katherine Applegate (11)
Katherine Alice Applegate vystudovala vysokou školu. Nějakou dobu pracovala jako servírka a jen tak zabíjela čas putováním z místa na místo. Pak se rozhodla pro kariéru spisovatelky a napsala čtyřicet knih .
Více od autora
Kateřina Rudčenková (8)
Narozena 12. 4. 1976 v Praze. Básnířka, dramatička, textařka, prozaička, publicistka, fotografka a redaktorka.
Více od autora
Kateřina Karolová (5)
Kateřina Karolová se narodila v roce 1981 ve Zlíně. Vystudovala lékařskou fakultu v Praze a hned po promoci nastoupila na dětské oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně coby pediatr. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, kývla na nabídku pracovního místa v Německu. O svých zkušenostech psala domů, rodině a známým a následně se rozhodla dopisy zveřejnit formou blogů. Vznikla tak série nazvaná „Já, Doktorin“, za kterou od čtenářů iDnes získala titul „Blogerka roku“ v kategorii Nováček. Úspěšné blogy vyšly následně jako její první knížka. Po návratu z Německa se usadila na Valašských pasekách a spolu s manželem se pustili do stavby rodinného domku na samotě. Během prvního těhotenství se stala součástí dokumentu České televize Čtyři v tom 3, který se týká mateřství a rodičovství. V rozmezí tří let porodila postupně tři děti - Matěje, Jonáše a Filipa. Čtenáři časopisu ONA-Dnes ji v roce 2018 zvolili ženou roku. V roce 2020 vychází její románový debut nazvaný Zítřek ti nikdo neslíbil.
Více od autora
Kateřina Dejmalová (8)
Narozena 1949. Bohemistka a romanistka, překlady z francouzštiny, učebnice pro český jazyk.
Více od autora
Kateřina Bažantová Boudriot (7)
Narodila se v Praze, kde vystudovala Výtvarnou školu Václava Hollara a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor animovaný film. Ráda kombinuje nejrůznější techniky i média. Propojení filmu, ilustrací a následně i scénografie využila během svého působení v českých televizích, či třeba při spolupráci s divadlem Vosto5. Je členkou umělecké skupiny Hura Kolektiv, a spoluzakladatelkou galerie a sítotiskového studia Hygienická stanice, kterou Hura kolektiv provozoval od roku 2008 na pražských Vinohradech. Od roku 2012 žije trvale v Paříži, kde se věnuje ilustraci, tvorbě knižních obálek a v poslední době i knížek pro děti. V roce 2012 získala na festivalu Komiksfest cenu Arnal, v roce 2013 cenu Muriel, za komiks Pippo, a v roce 2016 získala cenu Akademie SFFH za nejlepší obálku roku 2015 ke knize Řeky Londýna.
Více od autora
Katarína Gillerová (8)
Katarína Gillerová se narodila v Kremnici a vyrostla v Žiaru nad Hronom, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Už tehdy publikovala v časopisech povídky a básničky, přispívala i do rozhlasu. Po maturitě odešla do Bratislavy, kde vystudovala při zaměstnání Ekonomickou univerzitu a kde v současné době žije. Je vdaná, má jednoho syna a pracuje jako ekonomka. Nějaký čas učila i na střední škole a v současné době vede účetnictví soukromým podnikatelům. V roce 2001 vydala knížku pro děti Moja kamarátka knižka, v roce 2002 humoristickou knihu Úžasssná dovolená a v roce 2004 pak vyšel velmi úspěšný román Láska si nevybírá . V tomto roce vydala další knihu s názvem Dotkni sa ma, láska. Autorka, která je označována za slovenskou Danielle Steelovou, o své literární tvorbě říká: „Píšu, když mám všechno hotové, po večerech a víkendech. Je to takový můj odpočinek od účetních čísel a neustálých změn daňových zákonů.“
Více od autora
Karol Hric (8)
Slovenský publicista, člen Horské služby, horský průvodce po Slovenskom raju, knihy o Slovenskom raju a jiných částech Slovenska.
Více od autora
Karol Bílek (7)
Karol Bílek je český historik a archivář. Věnuje se zejména regionálním dějinám města Sobotky a okolí. Vystudoval jedenáctiletku v Mnichově Hradišti a poté historii a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, promoval v roce 1961. Mezi lety 1964 a 1970 byl ředitelem Okresního archivu Jičín, odkud ale musel z politických důvodů odejít. Krátce pracoval jako noční hlídač ČSAD. V roce 1971 se stal vedoucím pobočky Literárního archivu Památníku národního písemnictví na Starých Hradech, kde organizoval kulturní akce. Napsal řadu studií, článků a knih z oblasti regionálních dějin a archivnictví, zpracoval množství písemných pozůstalostí českých spisovatelů, zejména z období národního obrození. Dlouhodobě redigoval regionální časopisy Zpravodaj Šrámkovy Sobotky a Listy starohradské kroniky, podílel se na organizaci festivalu Šrámkova Sobotka. Na Univerzitě Hradec Králové přednášel literární archivnictví. Je čestným předsedou spolku Pekařova společnost Českého ráje, kterou v devadesátých letech spoluzakládal.
Více od autora
Karl Ove Knausgård (6)
Karl Ove Knausgård je norský spisovatel. Debutoval v roce 1998 románem Ute av verden, za který získal cenu Kritikerprisen a stal se tak vůbec prvním autorem, jehož debut byl takto oceněn. Několik ocenění získal také jeho další román En tid for alt, který byl publikován roku 2004. Knausgård zde částečně převypráví různé části Bible a rovněž popisuje historii andělů na Zemi. V roce 2009 vydal autobiografický román Min kamp: Foerste bok, který se v následujících letech rozrostl v celou sérii knih.
Více od autora
Karl Edward Wagner (7)
Americký autor hororů, sci-fi a fantasy. Povolání psychiatra nechal plavat po vydání své první knihy Darkness Weaves with Many Shades . Ačkoliv se část jeho díla odehrává ve světě R. E. Howarda , vytvořil také svého mystického hrdinu, jímž je Kane, jehož název a původ odkazuje na biblického Kaina. Hlavní příčinou Wagnerova předčasného odchodu ve věku 49 let byl alkoholismus, jehož vinou mu selhalo srdce a játra.
Více od autora
Karin Krausová (10)
Narodila sa v Košiciach, vyštudovala Prírodovedeckú fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, odbor biológia. Krátko po ukončení štúdia ju zlákal svet farieb a ostala mu verná dodnes. Venuje sa interiérovému textilnému dizajnu. K literatúre ju priviedla mama, ktorej za to patrí srdečná vďaka. Keď Karin vyšli dve poviedky v knihe Poviedky o nevere, jej mama konštatovala: Hm, ako malá si čítala, ako veľká píšeš... Karin je vydatá a má dve deti.
Více od autora
Karen McGhee (4)
Novinářka, autorka přírodovědeckých textů. Píše knihy, reportáže a články o přírodě
Více od autora
Karel Weiss (4)
Karel Weis, také Weiss, pseudonym Celestin Nožička, byl český hudební skladatel, sběratel lidových písní a folklorista. Narodil se v Praze v rodině kováře. Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv.Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista . V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu . Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé . V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie . V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou , se kterou měl pak čtyři syny . Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeži. Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách. Jeho hlavním hudebním oborem byla kompozice. Vedle řady oper a operet napsal kantátu Triumfátor . Psal i hudbu baletní a filmovou. Je autorem i jediné symfonie c moll. Opery a operety Jeho nejznámějším a nejvýznamnějším dílem se stalo souborné velké vydání lidových písní Český jih a Šumava v lidové písni, monumentální patnáctisvazkové dílo, které je výsledkem jeho skoro padesátileté sběratelské a konzervační práce. Vycházelo postupně od roku 1928. Pod názvem Rozmarné příhody sepsal své vzpomínky (vydal Josef R. Vilímek, Praha, 1926, ilustroval A. L. Salač. Do Národní politiky přispíval svými fejetony. Pamětní síň má, jako sběratel jihočeských písní, v Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po ...
Více od autora
Karel Vondruška (8)
Narozen 1. 2. 1859 ve Vyšeticích u Mladé Vožice, zemřel 8. 1. 1918 v Praze. ThDr., katolický kněz, publikační, překladatelská a redakční činnost v oboru náboženské literatury.
Více od autora
Karel Vik (8)
Karel Vik byl český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1902–1908 studoval krajinomalbu u Rudolfa von Ottenfelda na Akademii výtvarných umění v Praze. Po úspěchu na grafické výstavě v Lipsku se začal věnovat tvorbě grafik, velkou část jeho díla tvořili dřevoryty. V Praze se podílel na založení SČUG Hollar. Záhy se přestěhoval do Turnova, kde se podílel na založení skupiny Turnovské dílo . První série dřevorytů vyšla v roce 1917 pod jménem Na horách, v roce 1921 již v Turnově Český ráj. Poté monografie se sériemi dřevorytů Zimní pohádka , Praha a Slovensko. Od roku 1941 byl člen České akademie věd a umění, dostal Cenu Josefa Mánesa v roce 1948 a od roku 1953 byl také zasloužilý umělec.
Více od autora
Karel Štědrý (8)
Narodil se 10.4.1937 v Praze. Studoval na Vančurově gymnáziu na Smíchově. Už v době studií hrál čile na kytaru v orchestru doprovázejícího taneční hodiny v Metru. Po čase účinkoval na maturitních plesech v Repre, hrál v kavárně Ural, atd. Po maturitě šel studovat Vysokou školu železniční a třebaže získal titul inženýra nikdy tuto profesi nevykonával. Dal dohromady svou vlastní kapelu a začal zpívat s Pastel triem. Seznámil se s Jiřím Šlitrem a Jiřím Suchým, který je pozval ke spolupráci v Redutě, odkud přešli do vznikajícího Divadla Semafor. Od té doby se věnoval jen a jen divadlu a zpěvu. Zpíval a hrál nejen v Semaforu, nejen v Divadle Rokoko, jehož členem byl také několik let, ale i na estrádách, v rozhlase a v televizi, kde byl u zrodu mnoha pořadů. Po roce 1990 se pustil do podnikání s nápojovými automaty. Zpěvu se však nevzdal, třebaže mu na něj nezbývá zdaleka tolik času jako v minulých letech.
Více od autora
Karel Šelepa (9)
Narozen 31.1.1885 v Příbrazi u Jindřichova Hradce, zemřel 5.5.1969 v Praze. Účetní, básník, prozaik.
Více od autora
Karel Pichlík (4)
Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949–1953 studoval historii na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V těchto letech napsal s Karlem Bartoškem několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959–1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem pražského jara pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970–1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990–1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády (od roku 1993 Historický ústav Armády ČR; nástupnická or...
Více od autora
Karel Němec (5)
Karel Němec byl český zahradnický odborník, pedagog, známý ovocnář a ředitel Pomologického ústavu v Praze. Byl synem spisovatelky Boženy Němcové. Narodil se jako druhé dítě ze čtyř v rodině finančního úředníka Josefa Němce a spisovatelky Boženy Němcové . V dětském věku se s rodiči často stěhoval a cestoval, např. Polná , Domažlice , Všeruby , Nymburk , Liberec , Praha . Začal v Praze studovat reálné gymnázium, ale studium pro nemoc přerušil a po skončení nižší reálky se věnoval své zálibě – zahradnictví. Vyučil se u pražského zahradníka Josefa Fialy ve Společenské zahradě Na Slupi , v letech 1856–1858 pobýval ve slezské Zaháni, v proslulém zaháňském parku, kde měl možnost poznat a osvojit si mnohé ze zahradnického řemesla a umění; absolvoval odbornou praxi v Rakousku; v zahradnictví v Rájci-Jestřebí se zdokonaloval ve šlechtění květin, zejména jiřin. Karel Němec po působení v zahradě Na Slupi byl městským zahradníkem v Karlíně, pracoval také v Německu v císařském parku Sanssouci v Postupimi a potom v rozsáhlém anglickém parku Klamovka na Smíchově. Krátce byl zahradníkem v Zapči u hraběnky Kinské v Chlumci nad Cidlinou. V roce 1870 byl Karel Němec jako známý odborník povolán do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře, kde 11. července 1870 nastoupil jako zahradník a učitel zahradnictví. Postupně ještě vyučoval ovocnictví, botaniku a krasopis. Významně se podílel na vzniku, provozu a rozšíření táborské botanické zahrady , založil vinici a ovocnou školku. Ve svém oboru byl opravdovým odborníkem a mezi žáky jako učitel velice oblíben. Mimo školní práci se také podílel na údržbě a rozšíření městských sadů a založil v Táboře mnoho soukromých zahrad. Dne 15. srpna 1888 se v České Skalici zúčastnili sourozenci Karel Němec a Theodora Němcová slavnostního odhalení pomníku své matky Boženy ...
Více od autora
Karel Milota (7)
Karel Milota, vlastním jménem Karel Hroch, byl český spisovatel, básník, prozaik a překladatel. Odmaturoval roku 1957, poté se z politických důvodů nedostal na vysokou školu, proto nastoupil jako referent na ředitelství silnic. Roku 1964 mohl začít studovat na Filosofické fakultě UK , kterou absolvoval v roce 1969. V šedesátých letech přispíval do několika časopisů: Tvář, Sešity, Plamen. Z ruštiny přeložil např. knihu Džbán paměti Anatolije Marijengofa. Od roku 1983 manžel spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové. Milotova poezie vychází z permutačních technik, které do české literatury uvedl Jiří Kolář a rozvíjel například Miroslav Holub anebo Emil Juliš. Báseň je tak "dopředu vytvořena" na základě algorytmického prostřídávání prvků a výrazů dosazovaných do často neměnného větného rámce. Milotovy verše jsou však na rozdíl od výše jmenovaných vždy zatěžkány specifickou až romantizující metaforikou, tíživými či filosofickými obsahy, které je vzdalují pouhé hře se slovy. Ve své druhé sbírce Milota permutační techniku zčásti opouští a píše například básně navazující na poetiku michnovské barokní poezie, případně verše bez zjevné kompoziční techniky. Ve svých povídkách, novelách a románech navazoval Milota na francouzský nový román, který vsazoval jednak do reality socialistického Československa, jednak jej obohacoval o fantaskní a historizující prvky. Řada jeho próz je specifická zasazením do konkrétních míst často malých měst Česka, jejichž dopodrobna popisovaná topografie nabývá pro popisované děje symbolického charakteru.
Více od autora
Karel Košťál (5)
Karel Košťál se narodil v roce 1921. Vyučil se modelářem a touto profesí se živil u různých zaměstnavatelů až do osvobození od německé okupace. Poté nastoupil vojenskou službu. Po návratu z ní se opět věnoval své původní profesi. Dal se i na politiku. V únoru 1948 byl politickým vedoucícm jednoho z praporů Lidových milic. V roce 1949 navštěvoval ústřední politickou školu KSČ a k 1. 1. 1950 nastoupil k Bezpečnosti. Zde půsbil na úseku státobezpečnostního vyšetřování. Již v druhé polovině roku 1950 byl jmenován v hodnosti nadporučíka vedoucím 1. oddělení VI. sektoru Velitelství StB. Když byl VI. sektor v únorou 1951 rozdělen, nastoupil Košťál do VI.A sektoru, kde v hodnosti kapitána působil jako zástupce velitele, jímž byl major Bohumil Doubek. Za "obětavé a úspěšné výkony při odhalování a likvidaci vedení protistátního spikleneckého centra", čili za případ Rudolfa Slánského, mu byl udělen řád republiky. V letech 1953-1956 zastával plukovník Karel Košťál funkci náměstka ministra vnitra. Ve své působnosti měl Správu vyšetřování MV, VII. správu MV , IX. správu MV , I. zvláštní odbor MV , II. zvláštní odbor MV a III. zvláštní odbor MV . K 20. září 1954 došlo k úpravě působnosti. Košťál získal od Prchala V. správu MV , na druhou stranu ztratil VII. správu MV , kterou získal Prchal. V roce 1956 byl z funkce odvolán a přešel na ministerstvo těžkého strojírenství. V roce 1962 byl zatčen a v roce 1963 souzen a odsouzen Vyšším vojenským soudem Příbram, který zasedal V Praze na Pankráci. Zdroje: KRATOCHVÍL, Antonín: Žaluji. Stalinská justice v Československu, Dolmen, Praha 1990 DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953 , Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2007...
Více od autora
Karel Knap (8)
Vedoucí rubriky Víkend v MF DNES . Vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. Od roku 1995 pracoval ve sportovním oddělení MFD jako elév, redaktor a nakonec jako vedoucí rubriky. Spolupracoval s časopisem Pro Hockey a televizními stanicemi Nova a Sport 1. Napsal a autorsky se podílel asi na 10 knihách o zámořském hokeji.
Více od autora
Karel Filip (4)
Narozen 1.2.1951 v České Lípě. MUDr., CSc., lékař, práce z oboru se zaměřením na choroby jater, metabolismu, umělou výživu a transplantace.
Více od autora
Karel Farský (8)
Karel Farský byl český římskokatolický reformistický kněz, později spoluzakladatel, vůdčí ideová osobnost, teolog, duchovní, biskup a první patriarcha Církve československé husitské. Narodil se v podkrkonošském Škodějově nedaleko Vysokého nad Jizerou jako syn Františka Farského a jeho manželky Johanny, rozené Bochové. Po ukončení docházky do obecné školy v Roprachticích absolvoval za přispění svého strýce, vyšehradského kanovníka Josefa Farského, pražské Akademické gymnázium . V letech 1900–1904 vystudoval teologickou fakultu Karlovy univerzity, kněžské svěcení přijal 29. 6. 1904. Následně jako kaplan dva roky působil v duchovních správách Ostrov nad Ohří a Pernink, . Vytrvalost, píle a cílevědomá snaha věnovat se soustavné badatelské práci jej přivedly zpátky do Prahy. Na své alma mater získal místo adjunkta , 4. 12. 1909 byl na základě obhájení disertační práce De Divinatione et magia in Sancta Scriptura prohlášen doktorem teologie. Živil se jako středoškolský profesor náboženství, vyučoval na I. a II. reálném gymnáziu v Praze , poté na II. reálném gymnáziu v Plzni . Byl dlouhodobým stoupencem idejí modernismu, proto se po obnovení činnosti Jednoty katolického duchovenstva stal jejím členem. Aktivně se zapojil i do činnosti Ohniska, volného sdružení v rámci JKD, které podle svých stanov „... usilovalo o realizaci církevních reforem až k jejich úplnému provedení“. Na základě rozhodnutí členské schůze bylo Ohnisko dne 15. 9. 1919 rozpuštěno, založen Klub reformních kněží a Karel Farský zvolen jeho předsedou. Vzhledem k náročnosti výkonu této funkce, vyžadující jeho přítomnost v centru hnutí, opustil Plzeň a nastoupil místo tajemníka v církevním oddělení Ministerstva školství a národní osvěty, kde působil do podzimu r...
Více od autora
Karel Dachovský (10)
P. Karel Dachovský, kněz, spisovatel a publicista. P. ing. Karel Dachovský se narodil a celý život žil v Praze na Vinohradech. Po vystudování VŠ ekonomické v roce 1973 byl rok na vojně v Brně, kde se seznámil s provinciálem františkánů, který ho získal pro tajná teologická studia. Při vpádu StB do kláštera v Liberci se nervově zhroutil a vrátil se ke svým sestrám do Prahy. Nějakou dobu pracoval jako likvidátor škod v České pojišťovně, potom rok jako poštovní doručovatel a po opakujících se psychických problémech mu byl přiznán plný invalidní důchod. Navázal kontakt na biskupa podzemní církve Václava Razika, který ho 31.10.1981 tajně vysvětil na kněze. Po roce 1989 se přihlásil pražskému arcibiskupovi jako kněz a v souladu se směrnicemi Svatého stolce byl 12.2.1993 vysvěcen „sub conditio“ arcibiskupem M. Vlkem. Od roku 1994 jako invalidní důchodce slouží bohoslužby v žižkovském kostele sv. Rocha a vydával katolický časopis Řád. Cestou do Betléma Pod klenbou katedrály Budu Ti, Bože, zpívat Podle řádu Melchisedechova Umlčený zvon Cesta františkánského kněze Jana Bárty Cesta k Bohu
Více od autora
Karel Bednář (6)
Narozen 17. 2. 1910 v Jaroměřicích nad Rokytnou, zemřel 3. 9. 1970 v Praze. RNDr., CSc., historik-geograf, práce z oboru.
Více od autora
Karel Balák (8)
Karel Balák byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Působil jako hostinský a rolník v Drásově. Studoval několik let na českém gymnáziu v Brně. Pak převzal správu rodinného hospodářství. Od roku 1890 byl organizátorem Lidové strany na Moravě na Tišnovsku. Byl předsedou jejího politického klubu v Tišnově. Od roku 1894 byl starostou Drásova. Zasadil se o revizi pozemkové daně a urovnal právní spor o obecní majetek. Byl předsedou Rolnického družstva lihovaru a škrobárny v Tišnově, členem výboru Okresního hospodářského spolku, pokladníkem Okresního družstva pro chov dobytka nebo členem kuratoria zimní hospodářské školy. Byl rovněž prvním ředitelem malostovické mlékárny a správcem rolnické váhy. Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, český obvod Tišnov. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1913. V roce 1906 se na sněm dostal jako kandidát mladočechů, respektive jejich moravské odnože, Lidové strany na Moravě. V roce 1913 byl lidově-pokrokovým kandidátem . Zasedal v zemské zemědělské radě. Jeho kandidatura v roce 1906 nebyla přijímána s všeobecným souhlasem. Dobový tisk mu vyčítal, že malostovická mlékárna, kterou řídil, musela kvůli špatnému hospodaření být prodána do soukromých rukou. Měl také v minulosti být neloajální při podpoře dohodnutých národních kandidátů na poslance.
Více od autora
Kamil Veith Zvelebil (6)
Narozen 17. 11. 1927 v Praze, zemřel 17. 1. 2009 v Cabrespine , prof., PhDr., CSc., indolog, popularizátor indologie, pracovník Orientálního ústavu ČSAV , externí vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě UK , po roce 1968 žil v exilu, působil na univerzitě v Chicagu , Rijksuniversiteit te Leiden , Universität Heidelberg , Rijksuniversiteit te Utrecht ; věnoval se tamilské lingvistice a dialektům, dějinám tamilské literatury, srovnávací drávidistice, tématice kulturněhistorické a nábožensko-filozofické, překládal ze staré a střední tamilštiny, moderní tamilštiny, malajálamštiny, kannadštiny; otec archeologa Marka Zvelebila .
Více od autora
Juraj Kuniak (8)
Juraj Kuniak je slovenský básník a prozaik. Juraj Kuniak pochází z učitelské rodiny, vzdělání získal na základní a Střední všeobecné škole v Košicích , na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze , na Katedře počítačů Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě a na Nottingham Trent University . Usadil se v Banské Bystrici, kde v letech 1978–1992 pracoval ve vývoji podniku Závody výpočtovej techniky. Přežil drama medicínsko-horolezecké expedice Pamír 1990 a v témže roce založil vydavatelství Skalná ruža. Od roku 1992 je společníkem malé telekomunikační firmy TELCO. Od roku 2008 je společníkem firmy Sempervivum. V současnosti žije v horské osadě Kordíky blízko Banské Bystrice. První literární díla začal publikovat v maturitním roce 1973, odkdy mu v časopisech Nové slovo, Matičné čítanie, Smena na nedeľu a v různých sbornících začaly vycházet básně a povídky. Během pražských vysokoškolských studií svá díla publikoval zejména v časopisech Mladý svět a Tvorba. Knižně debutoval v roce 1983 sbírkou básní Premietanie na viečka, za níž získal Cenu Ivana Kraska. V próze začal knihou Pán Černovský v roce 1991. Ve své tvorbě hledá látku v prožitém, zejména ve vlastním mnohorozměrném životě. Ve svých dílech se vrací k dětství a dospívání, k otázkám etiky, vykresluje mezilidské vztahy a lásku, blízká mu je reflexivní a přírodní lyrika, ale i exkurze do epiky, či křížení žánrů, dotýká se obecně lidské problematiky, reaguje na to, jak na něj doléhá současná existence. Experimentuje v oblasti žánrové i výrazové. Typické je pro něj neustále hledačství, čistota výrazu, ironie a sebeironie, citlivost kombinovaná s racionalitou, snaha dotknout se poezie bytí. Rebeluje proti novodobému schematismu, což se spojuje s upřímným hledáním lidského štěstí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juraj Kuniak na slovenské Wikipedii....
Více od autora
Jura Sosnar (6)
Jura Sosnar-Honzák, též Jaroslav Sosnar, Jaroslav Jura Sosnar, Jura Sosnar nebo Jura Sosnák-Honzák, občanským jménem Jiří Sosnar , byl český a československý odbojář, novinář, politik Komunistické strany Československa a poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, který byl zapojen do takzvané krčmaňské aféry, v níž se skupina komunistů pokusila o atentát na tři nekomunistické politiky. Narodil se ve venkovské dělnické rodině. Absolvoval měšťanskou školu a vyučil se zámečníkem, přičemž příležitostně pracoval jako instalatér, kopáč hlíny v cihelně, brusič nožů a kalkulant. V roce 1930 vstoupil do Komunistické strany Československa a pak již působil jako politický funkcionář. V letech 1933–1935 byl v Hodoníně krajským politickým pracovníkem Komsomolu. Od roku 1935 byl okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. V letech 1937–1939 prodělal vojenskou službu. Za své politické aktivity, organizování demonstrací a stávek, byl opakovaně vězněn. Počátkem Protektorátu pracoval coby dělník v Olomouci a byl členem redakce ilegálního komunistického listu Svobodná Haná. V roce 1940 byl zatčen a vězněn na různých místech, mimo jiné v německém vězení ve Wohlau. Zde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert. Sosnar byl kvůli těžké tuberkulóze v roce 1942 z vězení propuštěn do ošetřování. I pak se ovšem účastnil odbojové činnosti. Zastával post krajského tajemníka KSČ v Olomouci a byl redaktorem listu Moravská Rovnost. Připravoval také masově šířené cyklostylované vydání knihy Dějiny VKS. Působil jako komisař partyzánské skupiny, za což po válce získal četná vyznamenání. Po osvobození se plně zapojil do politického života. Stal se krajským tajemníkem KSČ v Olomouci, kde také působil v redakci novin Stráž lidu. Stal se také kandidátem Ústředního výboru KSČ. V roce 1947 absolvoval novinářský kurz pořádaný ÚV KSČ. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního s...
Více od autora
Julie Smith (5)
Britská politoložka zaměřená na evropskou politiku a dějiny Evropské unie, vysokoškolská profesorka, též politička - autorka publikací z oboru.
Více od autora
Jules Bennett (11)
Úspěšná autorka romantických příběhů Jules Bennettová píše od roku 2005. Zprvu svůj čas dělila mezi tvorbu, salón krásy, který vlastnila, a svého manžela a dvě děti. Po dvanácti letech této praxe se však rozhodla své zaměstnání pověsit na hřebík a věnovat se zcela jen psaní. Díky svým knihám se stala finalistkou soutěže National Readers' Choice Award a majitelkou cen Linda Howard Award of Excekkence a CataRomance Reviewer's Choice Award.
Více od autora
Jožo Nižnánsky (5)
Jožo Nižnánsky byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, publicista a překladatel, autor populárních historických románů a pověstí. Pocházel z nemajetné rodiny, jeho otec byl železniční dozorce. Základní školu navštěvoval v Brestovanech, Zavaru a v Satu Mare , gymnázium potom ve Svätém Juru a v Trnavě. Po maturitě se zapsal na práva, která však nedokončil, neboť dal z finančních důvodů přednost novinářské praxi. Od roku 1923 se tak stal novinářem z povolání. Mezi lety 1924 a 1938 byl redaktorem deníku agrární strany Slovenská politika, kde uveřejnil většinu svých románů na pokračování. Postupně redigoval časopisy Nový svet , časopisy Demokratické strany Čas v obrazoch a Demokratický týždenník , Život v obrazoch a jiné. V letech 1949 – 1951 pracoval jako redaktor ve Vydavatelství ROH, v letech 1950-1954 pracoval ve vydavatelství Obroda, od roku 1952 byl také redaktorem Světa socialismu, později Slovenského nakladatelství dětské knihy a do roku 1957, kdy odešel do důchodu, ve slovenském vydavatelství Mladé letá. Od této doby se věnoval překladatelské činnosti a přeložil: Svojí literární tvorbu začal psaním poezie, přestože se později věnoval výlučně psaní dobrodružně-historických románů. Jeho poezie vyjadřuje oslavu života rolnických předků. Jeho básnická tvorba byla velmi dobře přijata, nicméně později v ní nepokračoval, ale začal se věnovat próze. V ní se vracel do slovenské minulosti a k historickým postavám jako jsou Móric Beňovský nebo Alžběta Báthoryová. Pro jeho tvorbu je charakteristický napínavý děj, dobrodružství, zápas dobra a zla, hrdinství i zbabělost, a také příběhy lásky. Svoje díla sa snažil psát velmi jednoduše tak, aby byla přístupná široké veřejnosti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku ...
Více od autora
Jozef Simko (5)
Jozef Šimko je slovenský regionální politik, poslanec zastupitelstva Banskobystrického kraje, od roku 2010 primátor města Rimavská Sobota a neúspěšný kandidát na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014. Před rokem 1989 byl členem KSČ a důstojníkem Sboru národní bezpečnosti. Jozef Šimko se narodil v roce 1951 v Rimavské Sobotě v tehdejším Československu. Studoval na Důstojnické škole Veřejné bezpečnosti a poté na Fakultě vyšetřování Sboru národní bezpečnosti v Bratislavě, kde roku 1984 získal titul JUDr. Mezi lety 1977 až 1979 pracoval jako náčelník oddělení všeobecné kriminality Okresní správy Sboru národní bezpečnosti v Rimavské Sobotě. Od roku 1985 byl náčelníkem oddělení vyšetřování Okresního velitelství Policejního sboru v Rimavské Sobotě, a to až do roku 1991. Od roku 1977 byl členem Komunistické strany Československa , v roce 1989 zakládal hnutí Verejnosť proti násiliu v Rimavské Sobotě. Poté byl ředitelem Okresního ředitelství policejního sboru v Rimavské Sobotě. V roce 1994 vstoupil do Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko , aby nebyl z tohoto postu odvolán. Později se stal přednostou Okresního úřadu v Rimavské Sobotě. Po odchodu z HZDS působil jako místopředseda Hnutí za demokracii budoucího prezidenta Ivana Gašparoviče, pro jehož tým pracoval v prezidentských volbách 2004, kdy byl Ivan Gašparovič zvolen prezidentem SR. V letech 2005 až 2009 byl Jozef Šimko místopředsedou Banskobystrického kraje. V komunálních volbách 2010 a 2014 byl přímou volbou zvolen primátorem města Rimavská Sobota. V krajských volbách 2013 byl jako nezávislý kandidát zvolen zastupitelem Banskobystrického samosprávného kraje. Ve volbách 2017 byl opětovně zvolen, původně chtěl kandidovat i na post předsedy kraje, ale nakonec od kandidatury ustoupil. Dne 19. listopadu 2013 oznámil svůj záměr kandidovat na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014, a to za podpory Strany moderního Sloven...
Více od autora
Joshua Ferris (7)
Joshua Ferris vystudoval anglistiku a filozofii na University of Iowa. Literárně debutoval roku 1999 v periodiku Iowa Review povídkou Mrs. Blue. Románem Vstát znovu se slepicema se probojoval do užší nominace na prestižní Bookerovou cenu a získal Mezinárodní cenu Dylana Thomase.
Více od autora
Josef Zvěřina (9)
Josef Zvěřina byl český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog. Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně, kde otec Josef Zvěřina pracoval jako strojní zámečník, jeho matka se za svobodna jmenovala Marie Vedralová. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do římské papežské koleje Nepomucenum studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen 11. července 1937 v Římě a rok tam byl představeným české koleje. 1938 se vrátil do vlasti a byl kaplanem nejprve v tehdejším Falknově , kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech 1942 až 1943 13 měsíců internován v Zásmukách. Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu jako asistent prof. J. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v Paříži v letech 1946–1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském Tavant, která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala Univerzita Karlova. Po zrušení teologických učilišť v roce 1950 byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval v útvarech PTP. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení, konfiskaci veškerého m...
Více od autora
Josef Uher (8)
Narozen 14. 12. 1880 v Podolí u Tišnova, zemřel 5. 12. 1908 v Brně. Učitel, básník a prozaik.
Více od autora
Josef Šnejdárek (4)
Josef Šnejdárek byl český armádní důstojník, účastník první světové války, sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad. Šnejdárek se narodil v rodině mlynáře. Protože mu velice brzy zemřela matka a otce tato skutečnost psychicky zlomila, vyrůstal u svých prarodičů. Podle vyprávění se mladý Josef ve 13 letech rozhodl stát pašou v Cařihradu, utekl ze školy a dostal se až do Terstu, kde mu došly peníze, a odkud ho posléze vyzvedl strýc. Po absolvování kadetní školy vstoupil do rakousko-uherské armády. Sloužil v Budapešti a Innsbrucku, neobvykle rychle dosáhl hodnosti poručíka. Z rakousko-uherské armády odešel a jako vojín vstoupil do francouzské Cizinecké legie, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů v severní Africe. V Cizinecké legii dosáhl hodnosti adjudant a po absolvování školy pro důstojníky pěchoty v Saint-Maixent se stal roku 1907 důstojníkem u pluku alžírských střelců francouzské koloniální armády. V první světové válce Šnejdárek bojoval na západní frontě, dosáhl hodnosti majora, byl několikrát raněn a vyznamenán. Působil v Československých legiích ve Francii. Roku 1919 se Šnejdárek vrátil do Československa. Stal se velitelem československých vojsk operujících na Těšínsku a vedl československou armádu v sedmidenní válce s Polskem. 15. května 1920 se pokusili dva členové polské vojenské organizace Polska Organizacja Wojskowa z rozkazu jejího vedení Šnejdárka zavraždit. Šnejdárek v té době bydlel v Orlové, v bytě svého přítele ředitele spořitelny Mezery. Atentát se nezdařil - bomba údajně umístěná pod Šnejdárkovou postelí sice vybuchla, ale poškozen byl pouze dům. Poté se stal velitelem divize v bojích proti Maďarské republice rad na Slovensku, kde zvítězil v bitvě o Zvolen a jeho vojska postupně obsadila část bývalých Uher. Nicméně až v roce 1927 Šnejdárek formálně odešel z francouzské armády a vstoupil do českoslove...
Více od autora
Josef Seget (5)
Narozen 29. 7. 1887, zemřel 1982. MVDr., odborník v chovu teplokrevného koně.
Více od autora
Josef Řepka (7)
Narozen 6.2.1892 v Železnici. Ředitel nemocenské pojišťovny, národně socialistický politik, legionářský a politický spis.
Více od autora