10381–10440 z 157315 Autoři
Jan Munzar (4)
RNDr. Jan Munzar, CSc. - vědecký pracovník v oboru klimatologie, absolvoval meteorologii na Karlově univerzitě v Praze. Ve volném čase se zabývá historií a popularizací meteorologie. S jeho příspěvky se setkávají řadu let čtenáři časopisů Věda a život, Lidé a země i rozhlasoví posluchači.
Více od autora
Jan Merell (8)
Jan Merell byl český římskokatolický teolog, kněz, novozákonní biblista, profesor a dlouholetý děkan Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Celosvětově se proslavil znovuobjevením papyru P4 s rozsáhlými zlomky textu Lukášova evangelia. Středoškolské vzdělání získal na arcibiskupském gymnáziu v Praze, kde v roce 1923 maturoval. V letech 1923 až 1927 vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po svém kněžském svěcení v roce 1927 působil v duchovní správě . Na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity získal doktorát teologie po obhájení disertační práce s názvem Bolest v Písmě sv. Starého a Nového zákona a 28. června 1933 byl promován. Od 1. října 1933 se na téže fakultě stal suplentem biblického studia Nového zákona. 1. prosince 1934 byl jmenován asistentem, jeho jmenování bylo pak opakovaně obnovováno. Od roku 1934 ve svých studiích pokračoval, nejprve na Papežském biblickém institutu v Římě do roku 1936, poté na pařížské Sorbonně – Faculté des Lettres a École pratique des Hautes Études v Paříži v letech 1936–1937, kde znovuobjevil papyrus z počátku 2. století označovaný jako P4, popsaný částí textu evangelia podle sv. Lukáše; tento nález publikoval v roce 1938. Studoval rovněž v Cambridgi a belgické Lovani. Od 1. října 1937 byl jako asistent pověřen na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity suplováním přednášek Nového zákona. Dne 24. března 1939 se habilitoval pro obor novozákonního studia , po předložení spisu s názvem Papyry a kritika novozákonního textu. Od 17. listopadu 1939 do 30. září 1942 byl dán na dovolenou a k 30. září 1942 bylo jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity ukončeno, vzhledem k násilnému uzavření českých vysokých škol okupačními úřady. V ...
Více od autora
Jan Marek (5)
Narodil se v Liblíně u Blovic a zemřel v kralovicích. Český spisovatel a básník. tento Český obrozencký kněz publikoval pod pseudonymem Jan z Hvězdy J. J. Marek se narodil do rodiny učitele Františka Marka. Vystudoval v gymnázium v Plzni, dvouletý kurz filozofie a v roce 1826 dokončil studia teologie. Z období studií pochází Markův pseudonym, neboť byl často učitelem Minikatim káran za nepozornost: „Jene, jste zase ve hvězdách.“ Stal se knězem proti své vůli na přání přísného otce. Většinu svých děl vytvořil během svého čtrnáctiletého působení na kozojedské faře . Pamětníci prý o něm vyprávěli jako o muži společenském. Rád docházíval do Liblína, kde se stýkal s proslulými vlastenci Vilímem hrabětem z Wurmbrandu a vrchním liblínkého panství básníkem Václavem Jaromírem Pickem. Rád také konával z Kozojed výlety na Libštejn, Krašov a Kačerov. Své básně a povídky, uveřejňoval v časopisech Květy české, Vlastimil, Časopis Českého musea, Bibliotheka zábavného čtení, Jindy a nyní aj. V letech 1843 – 47 vyšly v 10 svazcích jeho sebrané spisy. I. svazek obsahoval balady, romance, pověsti a legendy, II. svazek drobné písně a básně, svazek III. – V. Jarohněv z Hrádku , svazek VI. a VII. Mastičkář , svazek VIII. Známosti z průjezdu a Harfenice, svazek IX. Nocleh na Kaceřově, Čechové v Prusích, Hrob milenců a Volšanský zámek, svazek X. Jiří z Doupova, Radomíra a Čechové před Mediolánem. Látku si vybíral hlavně z české minulosti, přítomnost ho nevábila. V roce 1847 byl přeložen do Kralovic. Tam v 50 letech zemřel na vodnatelnost. „Živ byl Bohu, svým a vlasti zdejší farář z Hvězdy Jan, spisy jeho, květy krásné, zdobí vlastenecký lán“, hlásá nápis nad jeho hrobem. První literární pokusy spadají do období střední školy v Plzni, za jeho univerzitních studií Markovi vyšly první dvě knihy. Při psaní povídek respektoval historická fakta, ale snažil se, aby byly poučením pro současnost. Povídky prod...
Více od autora
Jan Macků (6)
Dr. Jan Macků se narodil dne 21. května 1881 ve Volfířově u Dačic, zemřel 13. března 1964 v Brně. Studoval na filozofii v Praze, v roce 1905 získal doktorát z filozofie. Vyučoval na středních školách v Uherském Hradišti, Velkém Meziříčí, Přerově a na gymnáziu v Brně, od roku 1920 působil na Vysoké škole zemědělské v Brně, později i na zdejší veterině, do roku 1951 byl profesorem botaniky na České vysoké škole technické v Brně, potom v letech 1951–1957 byl tamtéž na Vojenské technické akademii, v letech 1954–1960 působil externě na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislavě. Kromě užité botaniky se zabýval i mykologií. Je autorem prvního českého klíče k určování hub. Jeho Český houbař: Illustrovaný klíč kapesní k určení všech v našich vlastech rostoucích jedlých a jedovatých hub na základě jich vědecké soustavy s návodem, jak zacházeti s houbami v praksi a v kuchyni měl v prvním vydání 174 stran, byl doplněn 182 barevnými a 20 černobílými obrázky na 48 tabulích, autorem barevných ilustrací byl olomoucký malíř J. Havlíček. Druhé vydání pochází z roku 1918, třetí rozšířené a přepracované vydání z roku 1924. To mělo 258 stran s 253 barevnými a 39 černobílými obrazy na 80 tabulkách. V roce 1915 vyšel jeho klíč i v německém vydání jako Praktischer Pilzsammler: III. Taschen-Bestimmungsbuch zum bestimmen aller in unserer Heimat washvenden essbaren und giftigen Pilze), druhé německé vydání pochází z roku 1925. Český houbař byl ve své době knihou značně populární, během deseti let se ho prodalo na 50 tisíc výtisků, jistě měl silný vliv na růst popularity sběru hub u nás. Našel si však i svého výrazného kritika v osobě mykologa J. Bezděka. Další praktickou příručkou J. Macků byla kniha Pěstování a sbírání rentabilních rostlin léčivých, kterou vydal nejdříve vlastním nákladem v roce 1935, později v dalších vydáních u Prombergera v Olomouci. Do roku 1940 to byla čtyři vydání. V roce 1949 vyšla jeho kniha Houby jedlé a jedovaté, fotografie do n...
Více od autora
Jan M Heller (10)
Narozen v roce 1977 v Hradci Králové. Literární publicista, redaktor, editor a překladatel z angličtiny. Též ředitel Nakladatelství AMU v Praze a zástupce šéfredaktorky na serveru iLiteratura. Přispívá do Souvislostí, Hosta, Světa literatury a A2.
Více od autora
Jan Kravčík (13)
Pochází z Prahy, ale je hrdý na své slovenské kořeny. Vystudoval chorvatskou filologii, životní zkušenosti sbíral v Budapešti, Záhřebu a pod Olympem. V současnosti opět žije v Praze, jeho druhou rodinou je Vukogvazdská družina, společenství hráčů Dračího doupěte, se kterými už od roku 1996 tvoří fantastický svět založený na syntéze baltské, slovanské a ugrofinské mytologie. V roce 2011 založil nakladatelství Gorgona a pustil se do vydávání fantasy. Jeden z autorů Letopisů Vukogvazdské družiny – špinavé fantasy, která se skromně snaží ukázat, že tento žánr lze dělat i bez tradičních klišé a stereotypů. Překládá z polštiny, chorvatštiny a ruštiny.
Více od autora
Jan Kameníček (9)
Jan Kameníček je český spisovatel, dramatik a malíř. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Literární historik František Kautman jej označil za pokračovatele Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu. Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany jeho otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter. Vedle své spisovatelské činnosti také maluje abstraktní obrazy, ilustroval i některé své knihy. Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let , Zrání , Interview , Variace na Paganiniho téma , Kontrapunkty , Z mého života , Hodiny u Bachů , Podzim v Novém světě aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově. V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkov...
Více od autora
Jan Kadlec (7)
Student historie na FF UK v Praze. Publicista od roku 2004 působí v časopise Mladý svět.
Více od autora
Ján Jaroš (9)
Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.
Více od autora
Ján Janko (4)
Narozen 22. 4. 1943 v Praze, zemřel 9. 2. 2021 tamtéž. Docent, promovaný biolog, CSc., vysokoškolský pedagog, zabýval se filozofií a dějinami přírodních věd, autor odborných publikací, vysokoškolských skript a článků v odborných i populárně-naučných časopisech.
Více od autora
Jan Hudson (9)
Jan Hudson, rodilá Texasanka žije v Austinu. Byla jedináček a je už mnoho let vdaná za muže , kterého potkala na schůzce naslepo. Její syn je, po krátké kariéře rockového bubeníka, také spisovatelem a má jednoho vnuka. V posledních letech se její knihy rutinně objevují na žebříčcích romantických bestsellerů a byly přeloženy do mnoha cizích jazyků. Je držitelkou cen RITA a Zlaté srdce také několika regionálních ocenění. Dr. Janece Oliver Hudson je diplomovaná psycholožka a univerzitní učitelka psychologie. Pořádá semináře, objevuje se v rádiu a v televizi. Je také hypnotizérkou a expertkou na sny. I když jí psaní nechává málo času na koníčky, ve svém volnu ráda čte, zjišťuje novinky na burze, tráví čas s rodinou a přáteli, cestuje a luští křížovky.
Více od autora
Jan Evangelista Purkyně (9)
Jan Evangelista Purkyně , křtěn Jan Josef – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům , ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob , lékař Johann Nepomuk Rust , vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze , přírodovědec Karl Asmund Rudolphi a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi , dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi . Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel se stal přírodovědcem, mladší syn Karel vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil....
Více od autora
Jan Durdík (11)
Narozen 6.4.1923 v Lysé nad Labem. PhDr., CSc., autor historických prací z oboru vojenství a dělnického hnutí, též v němčině, překladatel z polštiny.
Více od autora
Jan Czech (9)
PhDr. Jan Czech, CSc. - psychoterapie, duchovní život, umění. *24. 2. 1951 v Praze, dramatik, publicista, další. Po střední všeobecně vzdělávací škole v Praze pracoval jako sazeč ve Středočeských tiskárnách. V l. 1974–1978 vystudoval dálkově na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filosofie a divadelní věda. Po krátkém působení v Československém rozhlasu přešel na interní vědeckou aspiranturu na FF UK a po jejím ukončení nastoupil do Československého rozhlasu jako dramaturg zábavy, později v oddělení divadelních her pro děti a mládež, kde pracoval až do listopadu 1989. Zároveň působil jako externí redaktor čtrnáctideníku Scéna, předseda komise teorie a kritiky Svazu českých dramatických umělců a přednášel teorii rozhlasu na katedře divadelní a filmové vědy na FF UK. V prosinci 1989 byl jmenován ředitelem Československého rozhlasu . V r. 1991 byl spoluzakladatelem a ředitelem jedné z prvních soukromých rozhlasových stanic u nás, Rádia Golem, kde působil až do roku 1996. Současně byl v l. 1993–1997 dramaturgem zábavných pořadů TV Nova a v r. 1999 byl šéfredaktorem České nezávislé televizní společnosti. V l. 1999–2002 vedl Sanatorium pro neurózy ve Veselé u Pelhřimova, v r. 2002 otevřel v Praze Centrum psychoterapeutických služeb. Publikoval v revui Dramatické umění , čtrnáctidenících Scéna, Divadelní noviny, v revui Komik a v odborných psychologických časopisech Psychologie dnes a Konfrontace. Knižně vydal teoretické studie O rozhlasové hře , Filozofie dramatu , Znění ticha – filosofické eseje o umění , Nostalgie umění a Psychoterapie a víra . V 80. letech napsal pro Československý rozhlas řadu rozhlasových her, dramatizací a adaptací (např. Fráňa Šrámek – Stříbrný vítr, Platon – Obrana Sokrato...
Více od autora
James Lucas (10)
James Lucas je nejen uznávaným historikem, ale rovněž vynikajícím spisovatelem. Pracoval jako zástupce ředitele fotografického oddělení v londýnském Imperial War muzeum. Vydal několik desítek titulů, které byly kritikou ceněny.
Více od autora
Jakub Netopilík (4)
Absolvent filozofické fakulty, obor filozofie - 19. století. Napsal knihu - Co víte o filozofii 19. století?
Více od autora
Jakub Hlaváček (12)
Narozen 22.4.1975 v Liberci. Mgr., religionista a nakladatel , autor náboženské a filosofické literatury, též píše poezii.
Více od autora
J. G Ballard (6)
James Graham Ballard , britský spisovatel, patřil k velkým postavám Nové vlny. Narodil se v Šanghaji, válku protrpěl v japonském internačním táboře a na anglickou půdu poprvé vstoupil teprve v roce 1946. Zapsal se v Cambridgi na medicínu, avšak studia nedokončil. Fantastickou literaturu objevil v padesátých letech v Kanadě, kde si odbýval vojenskou službu u letectva. „Tehdy jsem přečetl své první číslo Astounding,“ vzpomíná po letech. Ve své vlastní tvorbě se ovšem dostal od ducha Astounding daleko – dá se dokonce říci, že jej svými knížkami popřel. Svědčí o tom například jeho názor na snad nejklasičtější ze všech SF subžánrů – space story. Ballard tvrdí, že science fiction ztrácí svůj smysl a poslání tou měrou, jak mizí mezi hvězdami. Podle jeho názoru musí tato literatura hledat nové prostory a nenajde je jinde než zde, na Zemi.
Více od autora
Ivan Izakovič (10)
Slovenský spisovatel, kritik, redaktor a překladatel. Narodil se roku 1934 v Bratislavě v literátské rodině Karola Izakoviča-Podolinského. Vystudoval slovenštinu a ruštinu na FF UK v Bratislavě a později se stal hlavním redaktorem nakladatelství Tatran. Před odchodem do důchodu pracoval jako sekční šéf pro umění a literaturu na Ministerstvu kultury SR. Publicistice se věnoval již za vysokoškolských studií, kdy začal psát rozhlasové hry , od 70. let se věnuje převážně beletristické tvorbě. Kromě svého třetího, tentokrát vědecko-fantastickéhorománu „Cudzie svety“ , napsal řadu příběhů s různou tématikou – historický román „Rasputin a carevná“, umělecký cestopis ze své pouti Mexikem, příběhy pro mládež inspirované latinskoamerickou historií, biografické romány o životě P.I. Čajkovského či M.P. Musorgského a další. Věnuje se rovněž překládání umělecké prózy a divadelních her z různých jazyků. Jeho dílo bylo zatím přeloženo do třinácti jazyků.
Více od autora
Iva Málková (10)
Narozena 1955. Klinická psycholožka. Zabývá se problematikou terapie obezity. Publ. v oboru.
Více od autora
IV (12)
Více od autora
Isaak Emmanuilovič Babel' (10)
Isaak Emmanuelovič Babel byl ruský spisovatel a dramatik. Spolupracoval s novinami a filmem a napsal řadu scénářů. Pocházel z rodiny malého židovského obchodníka. Začátek 20. století byl dobou nepokojů ve společnosti a masového odchodu Židů z Ruské říše. Sám Babel přežil pogrom v roce 1905 . Avšak jeho dědeček Šojl byl jedním z 300 zavražděných Židů. Aby byl přijat do přípravné třídy oděské Obchodní akademie Nikolaje I., Babel musel přesáhnout kvótu na židovské studenty. Avšak nehledě na výborné známky, které ho opravňovaly ke studiu, místo v akademii získal jiný chlapec, jehož rodiče podplatili vedení školy. Za rok, kdy se Babel učil doma, prošel program dvou tříd akademie. Kromě tradičních disciplín studoval talmud a zabýval se hudbou. Po neúspěšné snaze o přijetí na oděskou univerzitu začal navštěvovat kyjevskou vysokou školu. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Jevgenií Gronfejnovou. Plynně hovořil jidiš, rusky a francouzsky. Svá první díla psal Babel francouzsky, ale tato se nezachovala. První povídky v ruštině Babel publikoval v časopise „Letopis“ . Poté, na radu M. Gorkého, „šel mezi lid“ a vystřídal několik profesí. V prosinci roku 1917 začal pracovat ve „zvláštní komisi“, čemuž se jeho známí dlouho podivovali. V roce 1920 byl bojovníkem a politickým pracovníkem 1. jízdní armády maršála Buďonného. V roce 1924 v časopisech „Ljef“ a „Rudá novina“ publikoval řadu svých povídek, které později vytvořily cykly „Rudá jízda“ a „Oděské povídky“. V „Oděských povídkách“ Babel líčí život židovských zločinců na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. V roce 1928 Babel uveřejnil divadelní hru „Západ Slunce“, v roce 1935 hru „Marija“. Na základě křivého obvinění byl v roce 1939 v rámci stalinských čistek zatčen a po zmanipulovaném procesu zastřelen. V roce 1954 byl rehabilitován.
Více od autora
Irena Rybová (8)
Narozena 1.5.1960 v Praze. RNDr., geografka a kartografka. Práce z oboru.
Více od autora
Irena Gálová (12)
Irena Gálová je slovenská spisovatelka píšící slovensky i česky verše a prózy pro děti předškolního věku a pro dospívající mládež. Irena Gálová je absolventkou žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Působila jako redaktorka časopisu Kamarát , od roku 1993 žije v Česku. Do literatury pro děti a mládež vstoupila Irena Gálová až po téměř dvacetiletém působení v dětských časopisech.
Více od autora
Irena Dibelková (8)
Spisovatelka se narodila v Chrudimi,vystudovala na Filozofické fakultě v Praze.Pracuje jako knižní redaktorka,ale již řadu let se věnuje literární činnosti.Známe jsou zejména její turistické průvodce.Za všechny jmenujeme Poutní místa v Čechách .Poutní místa na Moravě,ve Slezsku,které vydala v Nakladatelství Olympia.Román Osud si cestu najde je její první beletristické dílo.
Více od autora
Irena Baumruková (13)
Narozena 1951 v Praze. PhDr., učitelka angličtiny, zaměřená na odbornou angličtinu pro zdravotnické profese.
Více od autora
Ilja Bart (11)
Ilja Bart byl československý novinář a básník. Narodil se v Chrudimi. Po maturitě na duchcovském gymnáziu vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Zúčastnil se španělské občanské války, za okupace byl vězněn pro ilegální činnost. Před válkou i po ní pracoval jako novinář v levicovém tisku. Vykonával i řadu politických funkcí. Od třicátých let překládal ruskou a španělskou poezii. Zemřel 11. listopadu v Praze. Autor psal prózy, reportáže, divadelní hry a básnické sbírky:
Více od autora
I. J Parker (6)
Americká literární historička, spisovatelka, autorka detektivních příběhů odehrávajících se ve starém Japonsku.
Více od autora
Hynek Jurman (10)
Hynek Jurman je český spisovatel a publicista. Publikoval též pod pseudonymem Bořivoj Nebojsa. Vzděláním je strojní inženýr. Vystudoval SPŠS ve Žďáře n. S. a VUT Brno . Pracoval v MEZ Štěpánov, JE Dukovany , jako učitel na OU Bystřice n. P. a v TIC Bystřice n. P. . Žije ve Štěpánově nad Svratkou. Autor 36 vydaných knih, spoluautor dalších. Zakladatel časopisu Odpich, redaktor Bystřicka a Štěpánovinek. K nejznámějším knihám patří Pernštejnský tis , Smírčí kameny na Vysočině , Jak to bylo s partyzány , Bystřicko , Žďársko , Zlatá léta padesátá , Ve znamení zubří hlavy , Velkomeziříčsko , Zubštejnské dědictví , Kde hledat poklad , Mluvit jako prezident , V zatáčkách , Nesmazatelné stopy , Být za vodó , Daleko do sametu , Stíny v nás , Čítanka Vysočiny , Omyly tradované , Na bystré vodě – Bystřice nad Pernštejnem , Spěte sladce! , V nejkrásnějším údolí na světě , Ozvěny Vysočiny , Martyrium . Autor filmového scénáře V nejkrásnějším údolí a divadelních her Čert na Sýkoři , Kartářka , Kudlička a Voves a Nevděk. Vítěz soutěže o nejlepší reportáž České centrály cestovního ruchu 1998 a vítěz fotografické soutěže Zrcadlení s cyklem Dejme hlavy dohromady 2013. Syn MgA. Michal Jurman je novinář, básník, rozhlasový reportér, mluvčí FAČR. Přispěl otci do tří sbírek fejetonů: Kde hledat poklad , Mluvit jako prezident a Jak být bohatý . V roce 2000 vyhrál celostátní soutěž v poezii „Soutěž s Parkerem“. Autor řady rozhlasových pořadů a her, např. „A kdo jsi ty?“ aneb Definice Vítězslava Gardavského. V létě 2007 vydal prvotinu veršů N...
Více od autora
Hiroo Onoda (3)
Japonský armádní důstojník, autor vzpomínkové publikace na období 2. světové války.
Více od autora
Herbert Tichy (3)
Herbert Tichy byl rakouský spisovatel, geolog, novinář a horolezec. V roce 1933 cestoval na motocyklu z Rakouska do Indie. V roce 1935 cestoval k hoře Kailás v západním Tibetu. Během druhé světové války pracoval jako geolog a novinář v Číně. 19. října 1954 provedli spolu se Seppem Jöchlerem a Pasang Dawou prvovýstup na Čo Oju.
Více od autora
Henry de Montherlant (9)
Henry Marie Joseph Frédéric Expedite Millon de Montherlant byl francouzský spisovatel, dramatik a esejista. Montherlant pocházel z bohaté šlechtické monarchistické rodiny, ze které měl užší vztah jen se svou matkou a babičkou. Rod pocházel z Pikardie a jeho členové po generace zastávali vysoké vojenské funkce. Montherlant měl soukromého učitele a poté navštěvoval různé školy, naposledy od ledna 1911 katolickou Collège Sainte-Croix v Neuilly. Kvůli intimnímu vztahu s mladším studentem ji pak musel v březnu 1912 krátce před maturitou opustit. Když v roce 1914 vypukla válka, přihlásil se do armády a byl vážně zraněn. První světovou válku zpracoval v autobiografickém příběhu Sen a v písni Chant funèbre pour les morts de Verdun . Obě díla vzdávají hold hrdinství bojovníků v první světové válce. Montherlant uskutečnil své první literární pokusy ve věku deseti let, někdy společně se svým přítelem z dětství Jacquesem-Napoléonem Faure-Biguetem. Po válce se definitivně rozhodl pro povolání spisovatele. Jeho tématy byly zpočátku mládí, válka, býčí zápasy. V letech 1920 až 1924 byl generálním tajemníkem vojenského hřbitova v Douaumontu. Od roku 1925 cestoval po Španělsku a severní Africe, ale ve 30. letech se vrátil do Paříže. Největší úspěch zaznamenal jeho romantický příběh Les jeunes filles . V roce 1940 byl válečným zpravodajem a v letech 1942 až 1945 pracoval pro Mezinárodní červený kříž. Po válce se Montherlant začal věnovat divadlu. V roce 1960 byl zvolen členem Francouzské akademie. Jeho zdraví se začalo zhoršovat; po přestávce více než dvaceti let pokračoval v práci na románech a vydal mimo jiné La rose de sable a Les garçons, romány, které začal psát už před desetiletími. Montherlant zemřel v roce 1972 ve věku 77 let ve svém bytě v Paříži sebevraždou, kdy požil kyanid a střelil se do hlavy. Kromě jeho rodiny zahrnují Montherlantovy formující vlivy z jeho mládí sport, litera...
Více od autora
Helena Musilová (10)
Narozena 1974 v Olomouci. Historička umění, práce z oboru, kurátorka, fotografka-dokumentaristka. Od 1. 6. 2021 je náměstkyní pro odbornou činnost a vedoucí oddělení sbírek v Galerii hlavního města Prahy.
Více od autora
Heinrich Hoffmann (12)
Heinrich Hoffmann byl německý fotograf a aktivní tvůrce nacistické propagandy. Jeho jméno je spojeno zejména s dlouhou řadou fotografií německého vůdce Adolfa Hitlera. Ve vlastním nakladatelství Heinrich Hoffmann. Verlag national-sozialistische Bilder vydal řadu knih oslavujících představitele vládnoucí strany. V roce 1920 vstoupil do NSDAP, nedlouho poté jej Adolf Hitler jmenoval svým osobním oficiálním fotografem. Hoffmann se stal Hitlerovým stálým společníkem a blízkým přítelem. Mezi roky 1920–1945 vytvořil více jak 2,23 milionu záběrů vůdce. Jeho fotografie se objevovaly na poštovních známkách, pohledech, plakátech a obrázkových knihách. Během trvání třetí říše napsal řadu knih o německém vůdci, mezi které patří např. Hitler, jak ho neznáte a Jugend um Hitler . V roce 1938 napsal knihy Hitler v Itálii, Hitler befreit Sudetenland a Hitler in seiner Heimat. Jeho poslední kniha, Das Antlitz des Führers, byla publikována krátce před koncem druhé světové války. Díky autorským poplatkům z těchto děl Heinrich Hoffmann velmi zbohatl. V roce 1911 se oženil s Theresou „Nelly“ Baumannovou, která mu porodila dvě děti – dceru Henriette „Henny“ a syna Heinricha „Heini“ . Henrietta se vdala v roce 1932 za Reichsjugendführera Baldura von Schirach. Hoffmanova žena zemřela v roce 1928. Shodou okolností Hoffmann a jeho druhá žena Erna seznámili Adolfa Hitlera s asistentkou jejich mnichovského ateliéru Evou Braunovou. Ta se později stala Hitlerovou milenkou a krátce před společnou sebevraždou také jeho manželkou. Po skončení druhé světové války byl Hoffmann odsouzen na čtyři roky vězení. Po propuštění v roce 1950 se usadil v Mnichově, kde zemřel o 7 let později ve věku 72 let.
Více od autora
Hanns Heinz Ewers (11)
Hanns Heinz Ewers byl německý spisovatel, autor senzačních fantastických románů. Byl příznivcem nacismu, i když byl později z NSDAP vyloučen a jeho knihy dočasně zakázány. Byl nejstarší ze tří synů, maturoval v roce 1891. Pokusil se jako dobrovolník o vojenskou službu, pro vadu zraku ji však musel opustit. V sedmnácti letech začal psát verše. Před první světovou válkou cestoval po Evropě, Americe a Asii. Cesty financoval svými honoráři za fejetony a cestopisy. Od roku 1913 se věnoval filmu. Režíroval film Pražský student a podílel se na dalších, které jsou dnes považovány za ztracené. V roce 1914 odcestoval do Jižní Ameriky, kde ho zastihnul počátek I. světové války. Tu prožil v New Yorku, kde pokračoval v psaní a publikování svých děl. Jako úspěšný spisovatel se exponoval proti zapojení USA do války po boku Velké Británie. Cestoval po zemi, mluvil ke krajanským spolkům a pomáhal zajišťovat finance pro německý Červený kříž. S dalšími německými občany byl poslán do internačního tábora, odkud byl v roce 1921 navrácen do Německa. V roce 1901 se oženil, s manželkou Ilinou Ewers-Wunderwald žil od roku 1904 odděleně, v roce 1912 bylo manželství rozvedeno. V roce 1921 se znovu oženil s Josefinou Bumillerovou, se kterou se seznámil v USA. I toto manželství se v roce 1929 dostalo do krize. Kromě alkoholu experimentoval Ewers i s drogami – hašišem a meskalinem. Během posledních let Výmarské republiky byl Ewers ovlivněn narůstající nacistickou stranou, jejím nacionalismem, nietschovskou filozofii a obdivem k německé kultuře. Členem NSDAP se stal v roce 1931. Nesouhlasil s nacistickým antisemitismem , což spolu s jeho homosexuálními sklony zapříčinilo konec jeho obliby u vedení strany. Jeho popularita poklesla zejména po vraždě Ernsta Röhma během tzv. Noci dlouhých nožů v červnu/červenci 1...
Více od autora
Hannah Arendt (11)
Johanna „Hannah“ Arendt byla politická filosofka a publicistka německo-židovského původu. Sama se nechtěla označovat za filosofku, ani pojem politická filosofie se jí nelíbil a dávala přednost termínu „politická teorie“. Narodila se jako jediné dítě do sekulární židovské rodiny žijící v Lindenu, který je nyní součástí Hannoveru. Roku 1913 se rodina přestěhovala do Königsbergu , rodného města Immanuela Kanta. Ve věku sedmi let přišla o otce, který zemřel následkem onemocnění syfilis. Matka se roku 1920 znovu vdala za Martina Beerwalda a do rodiny tak Hanně přibyly i dvě nevlastní starší sestry, Eva a Clara. Od malička byla Hannah náruživou čtenářkou, jako studentka střední školy se zabývala mimo jiné díly Immanuela Kanta a J. W. Goetheho. Střední školu ukončila roku 1924 a téhož roku začala studovat teologii na univerzitě v Marburgu. Právě zde navázala také dlouholetý vztah se svým učitelem filosofie, Martinem Heideggerem, který začal krátkou milostnou aférou. Arendtová milostný vztah ukončila poté, co se dozvěděla o Heideggerově spojení s NSDAP. Jejich přátelství však i přes určité napětí neskončilo a Heideggerova fenomenologická metoda měla značný vliv na její práci. Fenomenologii dále studovala u Edmunda Husserla na univerzitě Freiburg im Breisgau, později na univerzitě v Heidelbergu studovala filosofii u Karla Jasperse. U Jasperse napsala svou disertační práci o konceptu lásky v díle svatého Augustina – Der Liebesbegriff bei Augustin. Také s Jaspersem si Arendtová udržela blízký vztah po celý život. Roku 1929 Arendtová získala doktorát a vdala se za Günthera Sterna, známého spíše pod literárním pseudonymem Günther Anders. Novomanželé žili nejprve v Berlíně, poté krátce v Heidelbergu, nějaký čas ve Frankfurtu nad Mohanem a konečně zpátky v Berlíně. Günther Anders emigroval roku 1933 do Paříže; manželství skončilo rozvodem roku 1937. Když se ve třicátých letech začal rozmá...
Více od autora
Hana Škapová (10)
Publikace a překlady z angličtiny v oblasti marketingové komunikace, strategie myšlení a řízení, reklamy a propagace.
Více od autora
Hana Preinhaelterová (7)
Hana Preinhaelterová rozená Pletánková byla česká bengalistka, anglistka, spisovatelka, překladatelka a vysokoškolská pedagožka. Vystudovala bengalistiku a anglistiku na FF UK, kde od roku 1964 vyučovala bengálštinu. Pro účely této výuky sestavila čtyřdílnou učebnici bengálštiny . Zabývala se zejména moderní bengálskou literaturou a časopisecky i knižně publikovala množství překladů z bengálštiny. Překládala také z češtiny do bengálštiny. O svých zážitcích v Indii napsala knihu Moje bengálské přítelkyně , v publikaci Hinduista od zrození do zrození představila přechodové rituály v dnešním bengálském hinduismu a v knize Ó Matko Lakšmí, dej mi dar! zpracovala doprovodné příběhy magických obřadů bengálských žen. Spoluautorsky se podílela např. na knihách Indie. Bohové a lidé , Svět živých a svět mrtvých , Posvátno v životě člověka . Knižní překlady: Džasímuddín, Upovídaný Gopa , Lásky nelaskavé , Rabíndranáth Thákur, Sádhaná. O zlu a o lásce , Suníl Gangopádhjáj, Ohromný svět , Ášápúrná Debí, Kdyby zdi promluvily . V r. 2009 připravila se studenty bengálštiny průřez současnou bengálskou povídkovou tvorbou Dusivá noc.
Více od autora
Hana Librová (6)
Hana Librová , rozená Nechutová, je česká bioložka, socioložka a environmentalistka. Odborně se zabývá především environmentálními souvislostmi životního způsobu/životního stylu a hodnotovými řešeními ekologických otázek. Dle vlastních slov ji velmi ovlivnila Milena Rychnovská. Je sestrou klasické filoložky Jany Nechutové. Je vdaná, má dceru. V roce 1967 absolvovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně a nastoupila jako technička v Algologické laboratoři Mikrobiologického ústavu ČSAV v Třeboni. Od roku 1968 pracovala na Katedře sociologie Filozofické fakulty UJEP. Byla zapojena do Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV, v níž se formovala ideová environmentalistická opozice. Zde poznala Bedřicha Moldana, Josefa Vavrouška, Emila Hadače, Václava Mezřického anebo Igora Míchala. Od roku 1997 profesorka sociologie. V roce 1998 založila studijní obor Humanitní environmentalistika a následně v roce 1999 Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kterou do roku 2003 vedla. V roce 1998 jí Nadace Charty 77 udělila Cenu Josefa Vavrouška. V roce 2004 získala Cenu ministra životního prostředí za celoživotní výzkumnou a popularizační práci v oblasti ekologicky příznivého životního způsobu. Popularizační úsilí věnuje především časopisům Respekt, Vesmír a Sedmá generace. V roce 2009 obdržela Medaili Ministerstva školství 1. stupně a v roce 2010 byla nominována na cenu Milady Paulové. V roce 2004 byla pro změnu nominována na Cenu předsedy Grantové agentury ČR za řešení badatelského projektu Trvale udržitelný způsob život jako marginální a jako perspektivní fenomén. Je členkou vědecké rady Fakulty sociálních studií a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a předsedkyní oborové komise oboru Humanitní environmentalistika. Dále je kupříkladu členkou čestného předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život....
Více od autora
Hana Ferková (11)
Slovenská spisovatelka, knižní redaktorka a překladatelka z němčiny a francouzštiny.
Více od autora
Guy Kawasaki (7)
Žije v Americe, publicista, autor příruček pro podnikatele a bývalý ředitel vývoje ve společnosti Apple a zkladatel společnosti Garage technology ventures.
Více od autora
Gustav Jaroš-Gamma (10)
Gustav Jaroš byl český novinář, esejista a spisovatel. Často publikoval pod pseudonymem Gamma. Roku 1890 absolvoval Právnickou fakultu UK, poté pracoval jako úředník na pražském magistrátu. V roce 1917 se nechal předčasně penzionovat, přesto stále publikoval a působil i jako vychovatel v ústavu pro osiřelé děti legionářů v Horním Krnsku. Později žil v Klášterci nad Orlicí. Své eseje a později divadelní a literární kritiky publikoval v Rakovnických novinách, Času i jinde. Sám byl ale také literárně činný, napsal např. knihy Publikáni a hříšníci, Brázda, Hlas a Vánoce nebo monografie Mikoláš Aleš a Rembrandt. Jaroš psal rovněž pohádky pro děti a kniha V domě dětství shrnuje jeho působení v legionářském sirotčinci. Má i zásluhu na zpopularizování Karafiátovy knihy Broučci, která byla původně vydána anonymně a až poté, co ji Gustav Jaroš našel v knihovně Jana Herbena a napsal o ní recenzi, se stala velmi oblíbenou a znovu vydávanou. Zemřel v Praze roku 1948 ve věku 80 let a byl pohřben na hřbitově Malvazinky.
Více od autora
Gordon Ramsay (8)
Gordon Ramsay je britský šéfkuchař a televizní osobnost. Získal celkem 16 Michelinských hvězd a v roce 2001 se stal jedním ze tří šéfkuchařů ve Spojeném království, který držel 3 hvězdy u tří restauraci najednou. Je známý především moderováním televizních reality show o vaření, jako je Ramsay’s Kitchen Nightmares nebo Pekelná kuchyně. Měl komplikované dětství, jeho otec Gordon byl alkoholik s tendencemi k násilí, matka Helen byla kuchařka a po nocích pracovala jako zdravotní sestra. Jeho bratr Ronnie je závislý na kokainu, sám Ramsay ale řekl, že on drogy nikdy nebral. Ramsay měří 189 cm, je levák. Ačkoli se narodil ve Skotsku, rodina se často stěhovala a spolu se sourozenci vystřídal více než desítku škol, později vyrůstal hlavně ve Stratfordu nad Avonou. Ramsay sám mluvil o tom, že netuší, proč jeho matka od otce neodešla, a sám tvrdí, že se snaží být lepším otcem pro své vlastní děti, než byl on pro něj. V 16 letech se přestěhoval z rodinného domu do bytu v Banbury v Anglii. Vystudoval hotelový management na North Oxon technical catering college v roce 1987. V roce 1996 si vzal Cayetan Elizabeth Hutchesonovou známou jako Tana Ramsayová. Pár má 5 dětí: dceru Megan Jane , dvojčata Jacka Scotta a Holly Annu , dceru Matildu Elizabeth a syna Oscara Jamese . O svých dětech říká, že je nikdy nevedl k vaření a ani nechce, aby převzaly jeho restaurace. Všechny jeho starší děti ale umí vařit a jeho dcera Matilda má i vlastní pořad o vaření "Matilda and The Ramsay Bunch". Ramsay je známý především pro svůj ostrý a vulgární slovník a četné urážky, které věnuje soutěžícím ve svých pořadech. Sám se ale nevyjadřuje o těchto svých postojích pozitivně, bere je ale jako vyjádření své upřímnosti a součást tvrdé práce v odvětví. Na druhou stranu hluboce respektuje talentované kuchaře a svůj pracovní tým a má pozitivní vztah k dětem v rámci svých show. Pravi...
Více od autora