7621–7680 z 153182 Autoři
František Kobosil (7)
Ing. arch. Autor prací v oboru stavebnictví. Činný v letech 1962-1979.
Více od autora
František Karásek (10)
Narozen 24. května 1902 v Týnci nad Sázavou. Prof. MUDr., fyziolog. Promoval v roce 1925. Ještě před promocí se stal asistentem Fyziologického ústavu a tomu zůstal věrný s výjimkou okupace po celý život. Habilitován byl v roce 1931 a řádným profesorem byl jmenován roku 1946, v letech 1953–1970 Fyziologický ústav vedl. Specializoval se hlavně na kardiofyziologii. Zemřel 5. února 1979 v Praze.
Více od autora
František Kadlec (9)
Narozen 1950. PhDr., historik, průvodce, pedagog a popularizátor historie zaměřený na pražské památky, ředitel odboru turistického ruchu Správy Pražského hradu, autor odborných publikací, turistických průvodců a knížek pro děti.
Více od autora
František Jura (8)
František Jura je český politik, manažer, bývalý fotbalista a od roku 2016 zastupitel Olomouckého kraje , od roku 2018 primátor města Prostějov, člen hnutí ANO 2011. Jako fotbalista působil v menších klubech na Prostějovsku . Vystudoval obor management sportu a trenérství na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a andragogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského . V letech 1992 až 2000 pracoval u Městské policie v Prostějově a v letech 2000 až 2010 pak u Vězeňské služby ČR. V roce 2011 se stal generálním manažerem 1. SK Prostějov. V roce 2017 kandidoval do vedení Fotbalové asociace ČR. František Jura žije ve městě Prostějov. Je ženatý a má tři děti. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako nestraník za hnutí NEZ na posledním 35. místě kandidátky subjektu "Koalice SNK ED, NEZ" do Zastupitelstva města Prostějov, ale neuspěl. Jako povolání uváděl státní zaměstnanec a fotbalový trenér. Ve volbách v roce 2010 kandidoval jako nestraník za TOP 09, ale opět neuspěl. Tentokrát jako povolání uváděl sportovní ředitel fotbalového klubu. Zastupitelem města se tak stal až po volbách v roce 2014, kdy byl zvolen jako člen hnutí ANO 2011 na jeho prostějovské kandidátce. Jako povolání uváděl generální sportovní manažer. Působil v kontrolním výboru zastupitelstva a ve sportovní komisi rady. Ve volbách v roce 2018 byl lídrem hnutí ANO 2011 a post zastupitele města obhájil. Novou koalici složily vítězné hnutí ANO, třetí hnutí Pévéčko, čtvrtá ODS a nezávislé osobnosti města Prostějova a pátá ČSSD. Dne 30. října 2018 byl Jura zvolen novým primátorem města Prostějov, ve funkci vystřídal Alenu Raškovou. V krajských volbách v roce 2008 kandidoval jako nestraník za stranu Moravané do Zastupitelstva Olomouckého kraje, ale neuspěl. V ...
Více od autora
František Drtina (9)
František Drtina – 14. ledna 1925 Praha) byl český filozof, univerzitní profesor, politik a jeden ze zakladatelů skautingu v Česku. Jeho synem byl politik Prokop Drtina. Pocházel z rodiny drobného rolníka. Roku 1872 odešel na studia do Prahy, nejprve na pražské Akademické gymnázium. Už zde nabyl rozsáhlé znalosti, zejména v jazykové oblasti . Po maturitě se zapsal na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandandovy univerzity, kde v letech 1880–1886 vystudoval klasickou filologii a filozofii. Z učitelů měl na něho vliv zejména Gustav Adolf Lindner na pedagogice a Tomáš Masaryk na filozofii. Za studijního pobytu v Berlíně navštěvoval především seminář historika antické filozofie Eduarda Zellera; Friedrich Paulsen na něj zapůsobil svým panteismem a úsilím o filozofické založení pedagogiky. Na další studijní cestu po západoevropských univerzitách se vydal po doktorátu z filozofie v roce 1889; z Francouzů ho ovlivnil zejména Émile Boutroux. Postupně se zcela zaměřil místo původně vystudované filologie na filozofii. Po vysokoškolských studiích působil v Praze jako profesor na Akademickém gymnáziu, smíchovském gymnáziu a kolem roku 1891 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici. V roce 1891 se na filozofické fakultě pražské univerzity habilitoval v oboru filozofie a v roce 1897 i pro pedagogiku. V roce 1899 byl jmenován mimořádným a 1903 řádným profesorem filozofie a pedagogiky. V roce 1899 převzal po G. A. Lindnerovi vedení pedagogického semináře. Ve školním roce 1905/1906 byl děkanem fakulty. Redigoval časopisy Česká mysl a Pedagogické rozhledy. V praktickém profesním životě byl zastáncem přístupu žen ke vzdělání. V roce 1912 založil první český oddíl vodních skautů při vysokoškolském sportovním klubu. Ještě toho roku členové klubu provedli první dálkovou plavbu, když spluli na vor...
Více od autora
František Červený (11)
Narozen 7.5.1858 v Rakové, zemřel 10.12.1919 v Praze. Ing. strojní, literatura z oboru.
Více od autora
Frans Eemil Sillanpää (7)
Frans Eemil Sillanpää byl finský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1939. Narodil se jako třetí dítě v chudé rolnické rodině. Již v raném dětství znal desítky starých finských pohádek, a protože měl bohatou fantazii, dále je měnil a rozvíjel. V rodné vesnici začal navštěvovat církevní školu, jedinou, která tam byla. S pomocí vlivných a bohatých krajanů mohli rodiče poslat Franse na střední školu do Tampere a roku 1908 na univerzitu v Helsinkách, kde studoval biologii na přírodovědecké fakultě. Seznámil se zde s učením německého přírodovědce, zoologa a filozofa Ernsta Heinricha Haeckela, jehož přírodovědný monismus se stal jedním z pilířů osobitého umělcova životního názoru. V Helsinkách se Sillanpää rovněž seznámil s malíři Eerem Järnefeltem, Pekkou Halonenem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliem a spisovatelem Juhanim Ahem. Studia ukončil v roce 1913 a nadále se věnoval jen spisovatelské tvorbě, překladatelství a publicistice. V roce 1914 cestoval po Dánsku a Švédsku a psal články pro noviny Uusi Suometar. V roce 1916 se Sillanpää oženil se služkou Sigrid Mariou Salomäkiovou, se kterou měl osm dětí. Jeho literárním dílo vyrostlo z jeho novoromantického názoru na život, z okouzlení severskou přírodou a ze starých příběhů, legend a pověstí, které mu v jeho rodném kraji vyprávěli různí pamětníci. Již jeho první román z roku 1916 Život a slunce se vyznačoval uměleckou vyspělostí, kterou v řadě svých dalších knih ještě prohloubil. Ve svých prózách, zahrnujících pohádky, fejetony, eseje, povídky, novely a romány, jako první z finských autorů zachytil na pozadí bohatého děje přírodní lyriku bez metafor a symbolismu. Od samého počátku usiloval o to, aby realitu toho, co viděl kolem sebe, prezentoval v naprosto pravdivé a úplné podobě, co do možná nejmenšího, třebas i ošklivého detailu. Na tomto základě pak líčil paralely mezi lidským životem a koloběhem přírody. Ve svém románě Zbožná bída ja...
Více od autora
Frankie Goes To Hollywood (13)
Frankie Goes to Hollywood byla britská skupina, která se proslavila v 80. letech 20. století svou tanečně-popovou hudbou, provokativními texty a okázalou image. Skupina vznikla v Liverpoolu v roce 1980 a tvořili ji Holly Johnson , Paul Rutherford , Peter Gill , Mark O'Toole a Brian Nash . Poprvé na sebe upozornili hitem "Relax", který byl zakázán BBC pro svůj sexuálně sugestivní obsah, ale přesto se v roce 1984 vyšplhal na první místo UK Singles Chart.
Více od autora
Francois de La Rochefoucauld (4)
François de La Rochefoucauld, kníže de Marcillac, vévoda de byl francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech. La Rochefoucauld pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté, co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně. Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales , sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha, patřící k vrcholům tzv. didaktické literatury, postavila La Rochefoucaulda po bok největším mistrům literatury období klasicismu. V prvním vydání obsahovala 314 maxim a vyvolala pobouření. Její bezvýchodně pesimistický tón postupně zmírňovalo přátelství autora s Madame de La Fayette, čímž se také měnil i charakter sbírky, která v konečném vydání z roku 1678 obsahuje 541 maxim. La Rochefoucauld je dále autorem spisu Portrai...
Více od autora
Flynn Ian (13)
Více od autora
Felix R Paturi (5)
Německý filmový tvůrce a televizní moderátor, autor populárně naučných knih z oboru fyziky, astronomie, historie a archeologie.
Více od autora
Evgenij Melnikov (8)
Narozen 8. 12. 1909 v Rožyšči . PhDr., rusista, zpočátku se zabýval dějinami umění, od roku 1945 věnoval pozornost ruské lexikografii, morfologii a dějinám ruského jazyka.
Více od autora
Eva Veškrnová (6)
* 18. 5. 1948 herečka. Sestra Dagmar. Působila v ND Brno. 1987: přežila klinickou smrt a ukončila hereckou kariéru. Stala sa vegetariánkou.
Více od autora
Eva Tinková (10)
Mgr. Eva Tinková je česká autorka vzdělávacích publikací, překlady z italštiny, španělštiny, francouzštiny, angličtiny, ruštiny.
Více od autora
Eva Hartmanová (9)
Pedagožka, autorka studijních materiálů ke zkouškám z českého jazyka a literatury.
Více od autora
Ettore Biocca (3)
Italský etnograf, cestovatel, humanista, lékař a biolog, který se zabýval parazitologií a hygienou a jako člen vědecké výpravy dvakrát dostal do oblasti rovníkového pralesa na pomezí Brazílie a Venezuely, kde se setkal s původními indiánskými obyvateli, a přinesl o těchto setkáních dnes už nenahraditelné informace.
Více od autora
Etela Farkašová (12)
Narozena 5. 10. 1943 v Levoči. Slovenská filozofka, prozaička, esejistka, pedagožka, překladatelka z němčiny a angličtiny. Věnuje se problematice gnozeologie a feminismu, vysokoškolská pedagožka na Katedře filozofie Univerzity Komenského. Též básnířka.
Více od autora
Erik Tabery (6)
Erik Tabery ml. je český novinář a publicista, šéfredaktor týdeníku Respekt. Podle vlastních slov se narodil v jihočeském Vimperku a dětství prožil v Českých Budějovicích. Je synem herce Erika Taberyho st. a režisérky Kristýny Taberyové . V redakci Respektu začal pracovat jako elév v roce 1997, po dvou letech se stal kmenovým členem redakce. Od roku 2009 je šéfredaktorem. Píše především komentáře o domácí politice, za které získal cenu Novinářská křepelka pro žurnalisty do 33 let věku. Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, v roce 2011 obdržel Novinářskou cenu. Věnuje se rovněž publicistice. V roce 2006 vydal knihu Vládneme, nerušit, za niž získal Cenu Toma Stopparda a která byla rovněž nominována na cenu Magnesia Litera. Další nominaci na totéž ocenění si vysloužil i jeho další knižní počin, Hledá se prezident z roku 2008. K úspěchu a získání Magnesie Litery za rok 2018 pak vedla o 10 let později třetí Taberyho kniha Opuštěná společnost. Podle knihy Vládneme, nerušit vznikl i dokumentární film, který získal cenu Trilobit. Tabery se stal také autorem námětu k dokumentu Tady je Šloufovo či k dokumentárnímu seriálu Generace nula.
Více od autora
Enja Rúčková (9)
Eva sa narodila v roku 1983 a zahorela pre písané slovo už v rannej puberte. Odvtedy ju prenasleduje túžba zvečniť svoju predstavivosť a myšlienky. Je vydatá, má dve deti, žije na Liptove. Enja je prezývka, ktorou ju doteraz volá moja najbližšia rodina. Dôvod, prečo ju zverejnila, je jednoduchý. Nosí manželovo priezvisko, takže chcela, aby aspoň v jej krstnom mene bolo niečo naozaj osobné, čo patrí iba jej. Slovenská kráľovná dievčenských románov.
Více od autora
Energit (7)
Energit byla československá jazzrocková skupina, která vznikla na počátku 70. let 20. století. Skupinu vedl kytarista Luboš Andršt, výrazná postava české jazzové a bluesové scény. Energit 'Hudba skupiny se vyznačovala fúzí jazzu, rocku a funku se silným důrazem na improvizaci a instrumentální zručnost. Debutové album kapely s vlastním názvem " Energit " vyšlo v roce 1973 a představilo její novátorský přístup k žánru. V roce 1978 následovalo album "Piknik", které navázalo na jejich pověst energických a komplexních skladeb. Po celou dobu své kariéry byla skupina Energit známá svými živými vystoupeními, která zdůrazňovala technickou zručnost jejích členů. Přestože nedosáhli širšího mezinárodního věhlasu, Energit významně ovlivnili středoevropskou hudební scénu a zůstávají důležitou součástí hudební historie regionu.
Více od autora
Emma Tekelyová (7)
Emma Tekelyová modelka, televízna hlásateľka, moderátorka, scenáristka, módna návrhárka, spisovateľka Vzdelanie: Vyštudovala právo, novinársky postgraduál a na základe konkurzu sa v roku 1981 stala hlásateľkou Slovenskej televízie, moderátorkou kultúrnych a spoločenských podujatí, festivalov a zábavných programov. Životopis: Od roku 1974 pôsobila ako modelka pre všetky slovenské módne a ženské časopisy, predvádzala doma i v zahraničí pre Slovakotex a Centrotex, počas pôsobenia v modelingu mala 41 titulných strán. Bola dvornou fotomodelkou časopisu Móda a najviac fotografovaná Karolom Kállayom a Jadranom Šetlíkom z Prahy. V roku 1986 založila prvú módnu agentúru Štúdio módy na podporu slovenských módnych tvorcov a odevných výtvarníkov , ktorých tvorbu prezentovala v scénických kompozíciách na Slovensku ale aj v rámci Dní kultúry v zahraničí. V roku 1991 založila na podnet francúzskej agentúry CARIN PARIS Prvú školu modeliek na Slovensku. Koncepčne a scenáristicky sa venovala módnym prehliadkam a prezentácii slovenskej módnej tvorby s dôrazom na jej presadenie sa v kontexte československých pomerov a zviditeľnenie sa smerom k zahraničiu. Publikovala v odbornej tlači, prácou v médiách pomáhala pri rozvíjaní módneho diania na Slovensku. Ako prvá na Slovensku vyhrala čitateľskú anketu – najlepšie oblečená žena na televíznej obrazovke. V roku 1993 ako odborný poradca, scenárista i moderátor stála pri zrode najprestížnejšej svetovej súťaže modeliek v Československu The LOOK of the YEAR v Prahe a Bratislave. V roku 1994 sa stala garantom a producentom Medzinárodnej súťaže známeho nemeckého časopisu BURDA na Slovensku a prostredníctvom nej pomáhala pri presadzovaní sa slovenským módnym tvorcom v zahraničí. Od roku 1991 – 1995 sa stala uznávanou moderátorkou mimoriadne úspešného televízneho programu SALÓN BEAUTY. Jej scenáristickou doménou sa stala oblasť módy, kultúry a životného štýlu. Kaž...
Více od autora
Emma Goldrick (9)
Pod pseudonymem Emma Goldrick se skrývá manželský pár Emma Elizabeth Jean Sutcliffe a Robert N. Goldrick , kteří napsali společně 41 romantických románů. Řadu knih napsali ve spolupráci s dalšími autory.
Více od autora
Eliza Orzeszkowa (12)
Eliza Orzeszkowa byla polská spisovatelka období polského realismu a pozitivismu. Jejím nejvýznamnějším dílem je pozitivistický román Nad Němnem, který zobrazuje vesnickou společnost 19. století. 6. června roku 1841 se v Milkowszczyzně narodila Eliza Pawłowska – mladší dcera advokáta Benedykta Pawłowského a Franciszky z Kamieńskich, jeho druhé ženy. Otec se velmi zajímal o kulturní dění a doma shromáždil cennou galerii obrazů a knihovnu čítající několik tisíc svazků. Zemřel v době, kdy Eliza měla tři roky. Rodinný statek byl prodán a jeho obyvatelé se přestěhovali do Grodna, kde se zabydleli v přízemním domě v ulici Brygidzké. Elizu vychovávaly pouze ženy: matka, která jí říkala Lisa, babička Kamieńská, nazývající ji Ziunií, její o tři roky starší sestra Klementyna a také opatrovnice Michalina Kobylińská. Eliza začala velmi rychle projevovat literární talent, hodně četla a psala povídky. V roce 1852 jedenáctiletá Eliza, ve společnosti babičky, odjela na studia do Varšavy. V létech 1852–1857 se vzdělávala v sakramentském penzionátu. V roce 1855 zde poznala Marii Wasiłowskou, později Marii Konopnickou. Společný zájem o literaturu upevnil jejich přátelství na celý život. Obě přítelkyně velmi rády četly a recitovaly poezii, zvláště zakázaná díla Adama Mickiewicze. Elizin a Mariin talent velmi oceňoval jejich učitel Ignacy Kowalewski. V květnu roku 1857 se Eliza vrátila do Milkowszczyzny. Ráda navštěvovala plesy. Na jednom z nich poznala Piotra Orzeszka, vzdáleného bratrance jejího otčíma, jenž byl starší o šestnáct let. Jako mládenec prohýřil většinu svého majetku na zábavy, a tak manželství s jedinou dědičkou Milkowszczyzny bylo dobrou příležitostí jak zbohatnout. Několik dní po plesu přišel do domu Widackých požádat o ruku mladé slečny Elizy. Vlivem přemlouvání despotické matky bylo požádání o ruku přijato. 21. ledna 1858 ve...
Více od autora
Edward Bering Hitchcock (3)
Kapitán Edward Bering Hitchcock. Narodil se v roce 1884 v Amherstu ve státě Massachusetts. Živil se jako novinář. V 1. světové válce sloužil v oddělení vojenské zpravodajské služby, za 2. světové války byl zaměstnán u ministerstva financí , Úřadu pro strategické služby a mezinárodní organizaci UNRRA . Je autorem oficiální biografie prezidenta Edvarda Beneše, svého přítele. Kniha s názvem I Built a Temple for Peace a úvodem Jana Masaryka vyšla poprvé v roce 1940 a v následujících letech se dočkala mnoha vydání. Edward B. Hitchcock zemřel v roce 1966 ve věku 81 let ve městě Queens, stát New York.
Více od autora
Eduard Kohout (4)
Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...
Více od autora
Eduard Kočárek (11)
RNDr. Eduard Kočárek, Ph.D. vystudoval obor Všeobecná biologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze. V současnosti pracuje jako odborný asistent na Ústavu biologie a lékařské genetiky UK - 2. lékařské fakulty v Praze-Motole. Účastní se výuky lékařské biologie a klinické genetiky a spolupracuje při přípravě přijímacích testů. V centru jeho odborného zájmu je molekulárně cytogenetická diagnostika chromozomových aberací, zejména mikrodelečních syndromů. Zabývá se též lékařskou ekologií, ekogenetikou a geografickou medicínou.
Více od autora
Eduard Goldstücker (7)
Eduard Goldstücker byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel. Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinu a německou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí a strávil dva a půl roku ve vězení v Jáchymově a Leopoldově. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.
Více od autora
Echo Heron (7)
Americká autorka, sama bývalá zdravotní sestra, získala proslulost svými romány z lékařského prostředí, vyznačujícími se humorem, kritickým přístupem k poměrům v amerických nemocnicích, ženským viděním světa i prvky napětí. Sedmnáct let pracovala jako zdravotní sestra na pohotovosti koronární jednotce. Hned její první román Intenzivní péče který vyšel v roce 1987, se stal bestsellerem. Své popularity využívá jako aktivistka bojující za práva pacientů a zdravotních sester. Nyní žije v národním parku v Severní Karolíně
Více od autora
Eagles (12)
The Eagles je kultovní americká rocková skupina, která vznikla v roce 1971 v Los Angeles. Původní sestavu skupiny tvořili Don Henley, Glenn Frey, Bernie Leadon a Randy Meisner. Jsou známí svým harmonickým zvukem, v němž se mísí rock s vlivy country, který se stal charakteristickým aspektem hudební scény jižní Kalifornie 70. let. Skupina Eagles dosáhla obrovského komerčního úspěchu díky řadě hitových alb a singlů. Jejich album "Hotel California", vydané v roce 1976, je jedním z nejprodávanějších alb všech dob a obsahuje stejnojmenný hit a píseň "New Kid in Town". Kompilační album skupiny "Their Greatest Hits 1971-1975" je jedním z nejprodávanějších alb v historii. Během své kariéry získali řadu ocenění, včetně šesti cen Grammy, a v roce 1998 byli uvedeni do Rokenrolové síně slávy. V roce 1980 se skupina Eagles rozpadla, ale v roce 1994 se znovu sešla na albu "Hell Freezes Over" a od té doby s přestávkami koncertuje. Po smrti zakládajícího člena Glenna Freye v roce 2016 pokračovala Eagles v turné s novými členy, včetně Freyova syna Deacona Freye a countryového hudebníka Vince Gilla.
Více od autora
Douglas Murray (8)
Douglas Kear Murray je britský spisovatel, novinář a politický komentátor. Je zakladatelem Centra pro sociální soudržnost , přidruženým ředitelem Společnosti Henryho Jacksona a přidruženým editorem britského politického a kulturního časopisu The Spectator. Je autorem knih Neoconservatism: Why We Need It , Bloody Sunday: Truths, Lies and the Saville Inquiry , The Strange Death of Europe: Immigration, Identity, Islam a The Madness of Crowds: Gender, Race, and Identity . Často vyjadřuje své postoje v britských médiích na témata jako jsou svoboda projevu, imigrace a práva homosexuálů z pohledu neokonzervatismu. Je kritikem islámu a západní imigrační politiky. Je ateista, ačkoli do svých dvacátých let byl praktikující anglikán. Sám sebe popisuje jako kulturního křesťana, přičemž tvrdí, že křesťanství se do britské a evropské kultury silně promítá. Otevřeně se hlásí k homosexualitě.
Více od autora
Doris Wolf (6)
Doris Wolfová je známá německá psychoterapeutka a autorka řady publikací.
Více od autora
Doris May Lessing (7)
Anglická spisovatelka, básnířka a dramatička, narozena v Íránu.
Více od autora
Dietmar Aichele (5)
Německý biolog a botanik, středoškolský pedagog, též autor knih o přírodě.
Více od autora
Deon Meyer (7)
Deon Godfrey Meyer je jihoafrický spisovatel thrillerový románů, píšící v afrikánštině. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků. Je též autorem mnoha televizních a filmových scénářů. Narodil se ve městě Paarl v Jihoafrické republice, vyrůstal poblíž zlatých dolů v Klerksdorpu. Vystudoval historii a tvůrčí psaní na University of Potchefstroom, pracoval jako redaktor v novinách a jako textař v reklamní agentuře. První povídky publikoval časopisecky na konci osmdesátých let, na vydání románu čekal do roku 1994. Následovalo devět románů a dva soubory povídek, některé z nich Meyer sám přepracoval do podoby televizních scénářů. Je držitelem mnoha cen, jak za scénáře, tak za romány: Ďáblova hora posbírala tři žánrová ocenění, román Orion jich má šest. Píše v afrikánštině, v jazyce potomků bílých přistěhovalců, kteří dnes tvoří jednu ze skupin obyvatelstva v Jihoafrické republice. Žije poblíž Kapského města, miluje motorky, Mozarta a rugby. Ve svých kriminálních románech odráží nelehkou společenskou situaci na jihu Afriky po pádu apartheidu, aniž by je však zatěžkal politickými slogany či mentorováním, tvoří jí „pouze“ důvěryhodnou kulisu k promyšleným a napínavým případům. Jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků a v mnoha zemích se staly bestsellery.
Více od autora
Dějiny (7)
Více od autora
David Zábranský (7)
David Zábranský je český spisovatel, dramatik, právník a novinář. V roce 2007 byl oceněn Magnesii Literou v kategorii objev roku. Žije v Praze. Vystudoval mediální studia a právo na Univerzitě Karlově v Praze. Právu se až donedávna věnoval, a to většinou v nevládním sektoru, když mj. pracoval v Poradně pro občanství/Občanská a lidská práva, v Organizaci pro pomoc uprchlíkům nebo v Lize lidských práv. Jeho první kniha Slabost pro každou jinou pláž, za kterou byl oceněn Magnesii Literou, vyšla v roce 2006. V roce 2016 napsal předlohu k divadelní hře Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, která měla premiéru v pražském Studiu Hrdinů. Jeho autorské články se objevují v českých médiích, jako je magazín Reportér, Mladá fronta, Parlamentních listech dříve publikoval také v české verzi online magazínu VICE. Zábranský je andělem Orchestru Berg. Mezi lety 2015 a 2017 byl šéfredaktorem portálu CzechLit, který slouží k propagaci české literatury v zahraničí. Jeho texty byly publikovány ve španělštině, němčině, maďarštině a dalších jazycích. Zábranský na otázku proč píše, odpověděl Českému rozhlasu: „Protože jsem zatím nenašel nic, co by mě uspokojovalo víc. Ta chvíle, kdy něco vznikne, je znovuzázračná, stejně jako je každé narození dítěte zázrak, přestože planeta je přelidněná. Člověk se prostě nesmí vyděsit, když přijde do knihkupectví a tam uvidí regály plné knih. Ty plné regály v nejmenším nedegradují proces tvorby a její výsledek. Já jinak vším rychle pohrdnu, holt jedináček. Kdybych dostal bavoráka, tak mě baví den. S psaním je to jiné.“ Autorův debut Slabost pro každou jinou pláž získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Kniha Edita Farkaš byla nominována na Českou knihu a Škvoreckého cenu. Román Martin Juhás čili Československo byl opět nominovaný na Českou knihu, dále na Magnesii Litera v kategorii Próza a Kniha roku. Zábranský obdržel několik zahraničních stipendií (mimo jiné stipendium Homines Urbani ne...
Více od autora
David Joseph Schwartz (5)
David Joseph Schwartz byl profesorem na Georgia State University v Atlantě. Byl považován za předního amerického autora v oblasti motivace. Později založil konzultační společnost Creative Educational Services Inc' vzdělávací služby, poradenské firmy specializující se na rozvoj schopností vedoucích manažerů.
Více od autora
David Frawley (10)
David Frawley , 1950, je americký Hind učitel a autor, který napsal více než třicet knih o tématech jako jsou Védy , hinduismus , jóga , Ayurveda a Vedic astrologie .Publikoval jak v Indii tak i ve Spojených státech. Je zakladatelem a ředitelem Amerického institutu védská studia v Santa Fé , New Mexico , které nabízí vzdělávací informace o filozofii jógy, ajurvédy a Vedic astrologie.
Více od autora
Daniela Hodrová (9)
Daniela Hodrová je česká literární teoretička a spisovatelka. Je dcerou filmového a divadelního herce Zdeňka Hodra, tím pádem i vnučkou divadelního a filmového herce Jana Hodra , divadelní a filmové herečky Marie Hodrové roz. Bonaventurové . Maturovala v roce 1963 na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze. Rok po maturitě se živila jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Poté vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. Doktorskou práci obhájila roku 1977. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Roku 1980 získala titul kandidát věd, v roce 1992 doktor věd. V roce 2011 získala za svůj za román Vyvolávání Státní cenu za literaturu , rok poté mezinárodní Cenu Franze Kafky. V roce 2016 odešla do důchodu. Ve stejném roce obdržela cenu Magnesia litera v hlavní kategorii Kniha roku za román Točité věty. Jejím prvním manželem byl spisovatel Karel Milota Do české literatury vstoupila v roce 1964, když jí vyšla báseň v časopise Divoké víno. Tam také v roce 1971 publikovala i první prózu. V jejím díle, které je řazeno k postmoderně, je výrazná evokace tajuplné Prahy, fuksovská atmosféra, psychologické vykreslování postav, náznaky, metafory a alegorie. To vše činí její dílo kvalitním, není ale tím pádem tak snadno čitelné a uspokojí spíše náročného čtenáře. S jejím dílem prozaickým je propleteno i její dílo esejistické a teoretické, jímž do české literatury vstoupila ponejprv. Její romány jsou zmíněny jako jedna ze zbraní Saudruhových bojovníků v českém překladu parodie na Pána prstenů, Za pár prstenů .
Více od autora
Dagmar Hochová (8)
Dagmar Hochová byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka. Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění. Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty. Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše. Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem...
Více od autora