Všichni Autoři a témata

Gabriela Stein (16)

Autorka romantické prózy.

Gabriela Babušová (16)

Mgr., pedagožka.

Friedrich Feld (7)

Narodil se 5. 12. 1902, zemřel 27. 12. 1987. Friedrich Rosenfeld se narodil ve Vídni. Vystudoval němčinu, angličtinu a dějiny umění na Vídeňské univerzitě. Během německé invaze emigroval do Anglie, kde již zůstal po zbytek života. Novinář a spisovatel. Používal pseudonym Friedrich Feld.

Frauke Scheunemann (11)

Německá právnička, novinářka, tisková mluvčí a spisovatelka. Se svojí sestrou Wiebke Lorenz též píše pod společným pseudonymem Anne Hertz.

František Válek (6)

Slovenský autor a ilustrátor publikací o letadlech, letectví a leteckém modelářství.

František Tomášek (10)

František Tomášek byl katolický duchovní, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze a 34. arcibiskup pražský a primas český . František Tomášek působil dlouhou dobu v katolickém školství, zejména jako katecheta a školní inspektor. Oblast výuky a výchovy jej nepřestala zajímat po celý jeho život, napsal a vydal řadu učebnic a populárně-naučných knih na toto téma. V roce 1949 byl tajně vysvěcen na biskupa a stal se součástí podzemní církve. V roce 1951 byl zatčen a poté bez soudu poslán na nucené práce. Po propuštění působil jako administrátor Moravské Huzové . Byl výrazným účastníkem Druhého vatikánského koncilu a ještě před jeho ukončením se stal administrátorem pražské arcidiecéze. Na tomto postu čím dál rázněji vystupoval proti pronásledování katolické církve a kritizoval komunistický útlak. Pavel VI. jej jmenoval kardinálem a arcibiskupem pražským. Jako arcibiskup a kardinál se stále více vzpíral komunistickým zásahům do života církve, spoluinicioval hnutí Dílo koncilové obnovy i vznik programu Desetiletí duchovní obnovy a zasadil se o svatořečení Anežky České. V listopadu 1989, kdy se svatořečení uskutečnilo, podpořil sametovou revoluci a přispěl ke svržení komunistického režimu. Podílel se na přípravě první návštěvy papeže Jana Pavla II. v Československu a ještě před jejím uskutečněním oznámil svoji rezignaci na arcibiskupský stolec z důvodu vysokého věku a špatného zdraví. Svatého Otce však při jeho návštěvě doprovázel nejen v Praze, ale i na Velehrad. Zemřel v létě 1992 ve věku 93 let. František Tomášek se narodil ve Studénce jako druhý nejstarší syn místního nadučitele a varhaníka Františka Tomáška a jeho manželky Zdenky . Měl celkem 5 sourozenců, tři bratry a dvě sestry. V šesti letech se stal polovičním sirotkem – otec mu zemřel 9. února 1906. V roce 1918 odmaturoval na Slovans...

František Jungbauer (9)

učitel, školní inspektor a autor knih pro mládež 01.01. 1895 Velké Záblatí, okr. České Budějovice 24.02. 1941 , Soběslav, okr. Tábor

František Hron (6)

K problematice řízení lidských zdrojů, v které uplatňuji svou čtvrtou kariéru, jsem se dostal oklikou. Po střední škole jsem působil jako technik v zemědělství na Bruntálsku. Pak jsem působil jako vazač břemen, noční hlídač, tedy v pozicích, které byly méně kvalifikované. Protože jsem onemocněl Bechtěrevovou chorobou a obdržel jsem invalidní důchod, začal jsem na denním studiu na FF v Brně. Nejdříve češtinu a dějepis, pak jednooborovou psychologii. V diplomové práci jsem se zabýval životním osudem básníka Oldřicha Wenzla a jeho odrazem v díle. Tak jsem spojil literaturu a psychologii. Po absolvování jednooborové psychologie jsem začal působit jako klinický psycholog. Nejdříve v Želivě, kde bylo sexuologické oddělení pro sexuální devianty, pak v soukromé ambulanci v Chotěboři. Mezitím se mi poštěstilo hrát v několika divadelních hrách J.A .Pitínského. Zároveň jsem dělal své první zakázky pro firmy. Jako externista jsem na FF MU ještě přednášel o behaviorální terapii a záhy o firemní kultuře. Po třech letech ve firemní praxi jsem vydal svou první knihu Jak se nespálit při výběru zaměstnanců. Nyní již 10 let působím v poradenské a vzdělávací společnosti agentura Motiv P jako její ředitel a konzultant.

František Heřmanský (7)

František Heřmanský, též Franz Herzmansky , byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Jeho otcem byl Josef Heřmanský, dědičný rychtář v Čeladné. Matkou byla Marianna Heřmanská, rozená Schmalzová. Pocházel z tradičního významného regionálního rodu. Zapojil se i do vysoké politiky. Během revolučního roku 1848 byl v zemských volbách roku 1848 zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Ostravice. Od 7. června 1848 zasedal ve sněmovní komisi pro zrušení roboty. 12. října 1848 vystoupil na sněmu proti návrhu, aby poslanci cestovali do svého volebního okrsku na vlastní náklady. Do politiky se vrátil po obnovení ústavního systému vlády. V zemských volbách 1861 se opět stal poslancem Moravského zemského sněmu, za kurii venkovských obcí, obvod Místek, Moravská Ostrava, Frenštát. V roce 1861 je uváděn jako představený v Čeladné. Na sněmu podpořil návrh na brzkou regulaci propinačních práv a povinností. Rezignoval v prosinci 1865. Ohledně jeho politické příslušnosti nejsou spolehlivé informace.

František Gottlieb (13)

Básník, prozaik a diplomat František Gottlieb pocházel z židovské rodiny. Roku 1939 emigroval do Palestiny, s československou armádou se účastnil bojů na Středním východě. Od roku 1944 pracoval v Londýně na ministerstvu zahraničí, zde působil i po návratu do Čech . Roku 1958 se stal spisovatelem z povolání.

František Dostál (9)

František Dostál je český fotograf žijící v Praze. Ačkoliv patří mezi uznávané české fotografy, pravdou je, že focení po celý svůj život bral jako „pouhý“ koníček. Námětem jeho fotografií jsou především lidé pražských ulic. Narodil se v Praze. Studoval na průmyslové škole strojnické, kde se i poprvé seznámil s fotografií. Fotografovat začal o něco později, nikdy se však nestal fotografem z povolání. Téměř do svého důchodu pracoval jako konstruktér obráběcích strojů. Prvotní inspirací mu byla jeho rodná pražská čtvrť Vršovice. Zachycoval lidi v různých momentkách, zdánlivě obyčejných situacích. Jeho fotografie však nikdy obyčejné nebyly. Doslova propadl kouzlu pražských ulic. František Dostál je dobrým pozorovatelem svého okolí, dokonce i maličkosti a zdánlivě všední věci zachycoval způsobem, kterým se fotografie staly tak „nevšední“. Zmáčknutím spouště uměl vnést do fotografie určitou nadsázku a humor. Uměl zachytit okamžik, tak jako by uměl předvídat a věděl, že tento okamžik nastane. Jeho první snímek byl otištěn v polovině 60. let v týdeníku Květy a následovaly tisíce dalších.

František Černý (10)

Těžiště práce Františka Černého spočívá ve výzkumu dějin českého činoherního divadla a divadelní kultury 18.–20. století, zejména pak v zájmu o dobu národního obrození a léta meziválečná, problémy realismu a naturalismu. Černý se soustřeďuje k otázkám dramatu, herectví a režie i k otázkám metodologie oboru. Jeho četné dílčí studie i syntetické práce se opírají o zevrubnou heuristickou přípravu a o velikou sumu faktů; výklad přihlíží ke společenské funkci divadla a vždy zdůrazňuje význam tradice a kontinuity národní kultury.

František Bílý (15)

František Bílý byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik. Zabýval se uměleckou výchovou a zdokonalováním výuky mateřského jazyka. Byl autorem učebnic češtiny a němčiny, sestavoval čítanky a antologie. Redigoval Věstník českých profesorů. Upravil k vydání díla Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského. Byl členem národních a vzdělávacích spolků. Absolvoval české gymnázium v Brně a filosofickou fakultu v Praze, obor český a německý jazyk. Pracoval nejprve jako suplent první české reálky v Praze, poté v letech 1879–88 jako profesor c. k. středních škol v Přerově, odkud se vrátil na pražskou reálku. Roku 1898 byl jmenován ředitelem c. k. reálky na Žižkově. V roce 1903 se stal členem zemské školní rady Království českého. Byl rovněž zemským školním inspektorem, členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, předsedou Umělecké besedy a čestným členem Moravsko-slezské besedy. Věnoval se zdokonalování výuky mateřského jazyka, umělecké výchově a prohlubování smyslu pro krásu. Zasedal v komisi pro úpravy českého pravopisu. Zemřel na zápal plic, pohřben byl na Olšanech. Jeho zetěm byl profesor Václav Ertl. Zabýval se především literární historií a kritikou. Články na toto téma uveřejňoval v pražských a moravských časopisech. Vystupoval také pod pseudonymy Amicus Plato, František Drobný, Ypsilon, Nezabudov a Pravdomil Trpký. Věnoval se tvorbě učebnic, sestavoval čítanky a výbory básní. Soustředil se také na odkaz Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského . Knižně vydal: Redigoval Věstník českých profesorů, odborný časopis zaměřený na pedagogiku a didaktiku středního školství, a edici Česká knihovna zábavy a poučení, sbírku spisů vhodných pro studenty středních škol. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Přispěl do stěžejní knihy českého skautingu Základy junáctv...

František Bernard Vaněk (10)

František Bernard Vaněk byl český kněz, spisovatel a kulturní organizátor, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Vystudoval biskupský seminář v Českých Budějovicích, po vysvěcení na kněze byl kaplanem v obci Pürles , potom působil v Sudoměřicích u Bechyně a v Pelhřimově. Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V té době působil jako děkan v Pelhřimově i na blízkém Křemešníku, kde se román především odehrává. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku "Vlaštovky se vracejí". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi. V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala Národní poli...

Franta Župan (6)

Franta Župan – 13. ledna 1929 v Kolíně). Byl českým učitelem a spisovatelem. Do školy chodil v Hostomicích. Gymnázium absolvoval v Berouně a poté vystudoval zeměpis a dějepis na filozofické fakultě v Praze. Jako vystudovaný učitel pobýval v letech 1884–1885 v Bulharsku jako učitel v rodině hraběte Rudolfa Thurn-Taxise. Od roku 1886 byl profesorem na českých středních školách v Praze, Olomouci, Třebíči , Brně, Novém Městě na Moravě a nejdéle v Kolíně . Během studia na filozofické fakultě získal svůj literární pseudonym. Přispíval tehdy také do humoristického časopisu Švanda dudák, který redigoval o čtyři roky starší Ignát Herrmann. Na jedno z Herrmannových upozornění, že nepodepsal svůj příspěvek, prý František Procházka odpověděl: „Dejte jakékoli jméno!“

Frank Herbert (17)

Frank Edwards (5)

Frank Allyn Edwards - novinář, moderátor, publicista. Věnoval se fenoménu UFO a hraničním jevům. Golfový profesionál. Posléze pracuje ve špičkových televizích WTTV Indianapolis, WXLW a WLWI-TV. Pracoval i jako korespondent Bílého domu a pedagog žurnalistiky na Butler University. V letech 1957-1967 člen rady guvernérů Národního výboru pro výzkum vzdušných a létajících fenoménů.

Francis Carco (9)

Francouzský prozaik, básník, dramatik, esejista, kritik a novinář narozený na Nové Kaledonii. Autor románů ze života pařížské spodiny a bohémy a biografií francouzských prokletých básníků. Krátce pracoval i jako námezdný autor pod pseudonymy.

Frances Mayes (8)

Frances Mayesová je autorkou 4 úspěšných knih vycházejících z jejích pobytů v Toskánsku, kde pravidelně tráví část roku, a několika svazlů prózy a poezie. Je pravidelnou přispěvatelkou časopisů Food & Vine, House Beautiful a dalších periodik. Na San Francisco State University přednáší obor tvůrčího psaní.

Fiona Valpy (10)

FIONA VALPY prožila sedm let ve Francii, kde s manželem zrenovovali starý polorozbořený venkovský dům. Osvojila si přitom nové dovednosti, jako míchání cementu a zdění, na což je náležitě pyšná. Její nejoblíbenější činností se stalo ochutnávání vína a právě skvělá vína a skvělí lidé kraje kolem Bordeaux ji inspirovaly k napsání románu Láska po francouzsku. Dnes žije opět v Británii a věnuje se učení jógy a psaní knih. Na tu další – Vánoce po francouzsku – se můžete už brzy těšit.

Felicity Brooks (13)

Felicity Brooks studovala angličtinu a drama na univerzitě v Exeteru a pracovala jako herečka, pedagožka a slovníkářka před zahájením publikování vlastních dětských knih koncem roku 1980. Je autorkou a upravovala stovky titulů, včetně encyklopedií, slovníků, knih o historii, geografii, jazykovědě, matematice, přírodní historii a umění, mytologie. Felicity žije v Oxfordshire se svou dcerou, kočkou Cobweb, malým bílým králíkem a dvěma zlatými rybkami .

Felicitas Wünschová (9)

Narozena 3.1.1914 v Ostravě. PhDr., středoškolská profesorka, pracovnice Ústavu pro českou literaturu, editorka starší české literatury, překlady z němčiny.

Eve Curie (8)

Ève Denise Curie Labouisse byla francouzská a americká spisovatelka, novinářka a klavíristka. Byla dcerou vědců Marie Curie-Skłodowské a Pierra Curie, sestrou vědkyně Irène Joliot-Curie a švagrovou vědce Frédérica Joliot-Curie. Jako jediná ze své rodiny si nezvolila vědeckou dráhu a jako jediná také nezískala Nobelovu cenu. Proslula zejména knižním životopisem své matky nazvaným Madame Curie. Vystudovala na soukromé pařížské škole Collège Sévigné . Poté se živila jako klavíristka a doprovázela svou matku, mj. i roku 1932 při cestě československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka do Španělska. Matka zemřela roku 1934. O tři roky později Ève vydala její životopis nazvaný Madame Curie. Byl psaný francouzsky, přesto za něj získala roku 1937 americkou National Book Award. Tato kniha jí zajistila okázalý vstup do světa profesionálního psaní. Za druhé světové války pracovala v odboji. Působila zejména v Británii, ale také v USA, kde našla uplatnění jako novinářka, psala zejm. pro New York Herald Tribune. Stala se válečnou korespondentkou a zúčastnil se bojů na mnoha frontách. Výsledkem byla mj. kniha válečných reportáží Journey Among Warriors z roku 1943, její druhá nejznámější, napsaná již anglicky. Po válce se vrátila do Francie, kde pracovala jako novinářka pro Paris-Presse , ale vzhledem ke svým odbojovým zásluhám se také dosti angažovala v politice, pracovala např. pro de Gaullovu vládu v oblasti ženských práv , později byla poradkyní prvního generálního tajemníka NATO Hastingse Lionela Ismaye . Roku 1954 si vzala za muže amerického diplomata Henry Richardsona Labouisse. Díky tomu získala v roce 1958 americké občanství. Absolvovala s manželem jeho diplomatickou misi v Řecku, kde byl velvyslancem USA , a když se pro léta 1965-1979 stal prezidentem UNICEF, začala se i ona pro tuto organizaci angažovat. Poté žili společně v New Yorku. Zemřela v...

Eva Tandlichová (11)

Slovenská filoložka,Doc., PhDr., CSc., angloamerická studia.

Eva Joachimová (12)

Eva Joachimová se již dlouhá léta zabývá původní čínskou kosmologií z období HAN , čínskou astrologií a medicínou. Je žákyní doktora Borise Brina, Mistra Li, přednášejících na Evropské univerzitě tradiční čínské medicíny profesora Leung Kok-Yena hlavně Martiny Danhiez, Phillipa Riviera, Clauda Vossarta a Michela Vinogradoffa. Spolupracuje se si-fu Jeffreyem Robertsem z Anglie a západními lékaři.

Eva Hudečková (11)

Eva Hudečková, rozená Trejtnarová, je česká herečka a spisovatelka, manželka houslového virtuóza Václava Hudečka. Vystudovala herectví na Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze. Herecké profesi se věnovala do roku 1984. Atraktivní až exotický zjev ji předurčoval k obsazování do rolí sebevědomých či panovačných krasavic, někdy až „potvor“. Ztvárnila řadu zajímavých rolí v divadle, ve filmu i v televizi , byla oceněna několika cenami. Od podzimu 1984 začala všechny nabízené role odmítat, nechtíc být konformní s normalizačním režimem. Poté, co skončila s herectvím, vydala se na dráhu spisovatelky; podle vlastních slov psaní pro ni bylo cestou z rozčarování, a proto v jejích příbězích vždy vítězí dobro. Spolupracovala s Filmovým studiem Barrandov jako autorka scénářů; jejím nejmilejším – i když ne jediným – žánrem byla pohádka . "30 pripadu majora Zemana .role kasa vlakové nádraží Rozpaky kuchaře Svatopluka, role; manželka sosiera. Sanitka .role lékařka

Eva Dyndová (12)

Autorka učebnic cizojazyčné obchodní korespondence.

Emmanuel Roblès (9)

Emmanuel Roblès byl francouzský dramatik, romanopisec, novinář a překladatel. Narodil se v Alžírsku v rodině španělských přistěhovalců . Za druhé světové války byl válečným dopisovatelem. Jeho dílo bylo zaměřeno na privátní lidské osudy konfrontované s extrémní politickou situací. Přátelil se s Albertem Camusem, spolupracoval na scénáři Viscontiho filmové adaptace Cizince. Jeho román To je úsvit zfilmoval v roce 1955 Luis Buñuel. V roce 1948 získal cenu Prix Femina. Od roku 1973 byl členem Académie Goncourt. Je po něm nazvána literární cena Prix Emmanuel Roblès, která je udělovaná v městě Blois.

Emily Bone (16)

Autorka výtvarných knih pro děti.

Emilie Collet (17)

Francouzská autorka knih pro děti. Též se zabývala výchovou ke zdraví a prevencí návykového chování.

Emilie Bednářová (6)

Emilie Bednářová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka. Jejím manželem byl básník a překladatel Kamil Bednář. Narodila se v Praze v roce 1907 v rodině známého pražského podnikatele a obchodníka S. Jiřince. Její otec postavil v Karlíně na Lyčkově náměstí secesní dům, kde rodina obývala velký byt. V domě se postupně narodili i další dva její sourozenci . Emilie prožila do začátku první světové války šťastné dětství v harmonickém prostředí zámožné měšťanské rodiny. Matka, pocházející z rodiny Engelmüllerů, byla umělecky založena, hrála výborně na klavír. Její strýc Ferdinand Engelmüller se věnoval krajinomalbě. V jeho ateliéru se scházeli umělci, hudebníci a literáti. Bohémské prostředí ateliéru mělo značný vliv na umělecký vývoj Jiřincových dětí. Emiliinou sestrou byla výtvarnice, grafička, spisovatelka a překladatelka Ludmila Jiřincová. Emilie se intenzivně věnovala opernímu zpěvu a studiu jazyků, mladší Ludmila studovala soukromě malířství u Rudolfa Vejrycha . Díky svému neobyčejnému talentu se bez zkoušek dostala na malířskou akademii do ateliéru T. J. Šimona, kam ji pozval krajinář Otakar Nejedlý. Druhý prastrýc Karel Engelmüller byl divadelním kritikem, děti brával na všechna divadelní a operní představení, hlavně v Národním divadle. V létě se celá rodina vždy stěhovala do vily v Úvalech, která byla obklopena velkou zahradou. Otec vlastnil velký obchod na Ferdinandově třídě . V proluce nechal postavit moderní dům ve stylu art deco , který byl tehdy nazván „Jiřincovým mrakodrapem“. V 1. patře byla veliká soukromá galerie obchodníka s obrazy Rubeše. Emilie studovala na reálném gymnáziu, ale v septimě studium přerušila a v roce 1923 se provdala za známého pražského podnikatele a pak pracovala v jeho farmaceutické firmě do roku 1929. Manželství trvalo šes...

Émile Gaboriau (12)

Émile Gaboriau byl francouzský spisovatel a novinář, jeden z průkopníků detektivní literatury, v jehož díle vrcholí proměna povídky s kriminální tematikou v román. Émile Gaboriau se Narodil v malém městečku Saujon v departmentu Charente-Maritime. Střední školu vychodil v Jonzacu, krátce pracoval jako písař v kanceláři notáře, v roce 1852 vstoupil do armády a sloužil v Africe. Po čtyřech letech se vrátil do Paříže a sanžil se uchytit jako novinář. Cestu k literatuře mu otevřela právě žurnalistika a také to, že se stal tajemníkem Paula Févala staršího. Začal psát pro noviny a časopisy romány na pokračování. Skutečný úspěch mu pak přinesl jeho detektivní román z roku 1866 L'Affaire Lerouge , ve kterém pod vlivem Edgara Allana Poea a jeho detektiva C. Augusta Dupina představil světu mladého policistu pana Lecoqa, který se stal hrdinou všech jeho dalších detektivních knih. V nich vytvořil skutečný detektivní román s propracovanou technikou logického rozvíjení zápletky i jejího řešení. Gaboriau zemřel v sedmatřiceti letech na plicní embolii. Vytvořením policisty pana Gastona Lecoqa se Gaboriau stal předchůdcem Lerouxe a Leblanca a jedním z průkopníků detektivní literatury vůbec. Vzorem pro vytvoření této postavy byl jednak detektiv C. Auguste Dupin z povídek Edgara Allana Poea, jednak detektiv Gregory Temple a vyšetřující soudce Remy d'Arx z románového cyklu Černé hábity od Paula Févala staršího a jednak Eugène-François Vidocq, původně zločinec, později policista a tajný agent, který se stal zakladatelem a velitelem Brigade de Sûreté, první moderní policejní organizace ve Francii. Lecoqova postava se pak stala vzorem pro postavu Sherlocka Holmese Sira Arthura Conana Doyla, která však svého předchůdce naprosto zastínila. O Lecoqovi napsal Gaboriau pět románů: ...

Emil Zátopek (6)

Emil Zátopek, řečený „Ťopek“ , byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové. Emil Zátopek se stal prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut a trať 20 km pod jednu hodinu . Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km , 10 km , a dokonce i maratón , který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka. Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Měl šest bratrů a jednu sestru. V šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně a navštěvoval Baťovy školy. „Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,“ vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. O nový talent se postarali výkonní atleti Baťova klubu. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním trenérem. Společně absolvovali ta...

Emil Svoboda (13)

Narozen 2.10.1878 v Praze, zemřel 19.8.1948 v Českém Brodě. JUDr., profesor soukromého práva a filosofie dějin, publikace z oboru práva, náboženství a filosofie.

Elizabeth Haran (12)

Elizabeth Haran se narodila v Zimbabwe. Dnes žije poblíž Barossa Velley v jižní Austrálii. Je vdaná a má dva syny. Literární tvorbě se začala věnovat až po třicítce, předtím prošla profesí modelky, byla majitelkou zahradnictví a starala se o výchovu dětí.

Elizabeth Briggs (12)

Americká autorka literatury pro mládež, fantasy romancí.

Elisabeth Haich (9)

Elisabeth Haich se narodila 20. března 1897 v Budapešti v Maďarsku. Byla vynikající koncertní pianistka a mezinárodně uznávaná sochařka. Znala esoteriku jako málokdo a její znalosti o symbolice Bible byly jedinečné. Své rozsáhlé vědomosti mystičky a věštkyně předala z lásky k bližním nesčetnými přednáškami, lekcemi jógy, radami a knihami více než desetitisícům lidí. V Budapešti vedla Elisabeth Haich společně se Selvarajanem Yesudianem školu jógy. Jejich přednášky a společné působení s Yesudianem jí zajistilo tak velkou popularitu, že musela v roce 1948 utéci před Rusy. Její cesta vedla do Curychu. Společně se Selvarajanem Yesudianem založila asi nejvýznamnější jógovou školu v Evropě se školami v Curychu, St. Gallenu a Bernu.

Edward Bulwer Lytton (1)

Eduard Maur (8)

Eduard Maur je český historik, odborník na hospodářské a sociální dějiny raného novověku a historickou demografii. Vystudoval dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zůstal zde jako vědecký pracovník Ústavu československých, resp. českých dějin, kde působí doposud. V letech 1993–2000 jej vedl, dnes je jeho emeritním členem. Současně přednáší v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. V 90. letech působil jako hostující profesor na několika francouzských univerzitách , účastnil se též mezinárodních vědeckých projektů ve spolupráci s historiky Rakouska a Německa. Kromě výše uvedených témat se věnuje problematice historického vědomí a regionálním dějinám jihozápadních Čech. Je členem několika redakčních rad a vedoucím redaktorem ročenky Historická demografie. V roce 2008 obdržel Cenu Učené společnosti ČR.

Drahuše Mašková (6)

Filoložka, bohemistka, autorka učebnic českého jazyka a literatury.

Dorothy Garlock (12)

Dorothy Garlock byla americká spisovatelka, autorka více než 50 historických romancí, z nichž většina se odehrávala na Americkém Západě. Publikovala také pod pseydonymy Dorothy Glenn, Dorothy Phillips a Johanna Phillips. Narodila se v Texasu, USA. S psaním knih začala v roce 1976, a to po 14 letech práce jako účetní a redaktorka místních novin. Její knihy byly přeloženy do 15 jazyků a prodalo se jich více než 8 milionů v USA a více než 20 milionů ve světě. Od roku 1955 žije tato rodilá Texasanka v Clear Lake v Iowě, a to se svým manželem Herbem Garlockem. Dorothy je dvojnásobnou matkou, s manželem mají dceru a syna a jsou i trojnásobnými prarodiči.

Donna Leon (12)

Americká spisovatelka, autorka detektivek.

Dominique Lapierre (7)

Žurnalista od svých sedmnácti let. reportér týdeníku Paris-Match. Počátkem šedesátých let začal spolupracovat s Larry Collinsem a vydali spolu několik knih. Dominique Lapierre se narodil v Châtelaillon-Plage ve Francii. Ve věku třinácti let se svým otcem, který byl diplomat , odcestoval do Ameriky. Navštěvoval jezuitskou školu v New Orleans. Zajímalo ho cestování, psaní a automobily. Během jedněch letních prázdnin se rozhodl cestovat po Americe Později také dostal stipendium ke studiu aztécké civilizace v Mexiku. Stopem putoval po celé Americe. Žil dobrodružný život - psal články, myl okna v kostelech, přednášel, a dokonce si našel práci jako čistič sirény na lodi vracející se do Evropy. Jeden den mu řidič kamionu, který ho vezl na cestě do Chicaga, ukradl kufr. Našel řidiče ještě dříve než policie. Proto mu Chicago Tribune zaplatila 100 dolarů za jeho výlučný příběh. Jeho 20000mil dlouhé dobrodružství zahájené s pouhými třiceti dolary v kapse vedlo k jeho první knize "Dolar na tisíce kilometrů." Dílo se stalo jedním z nejvíce prodávaných v poválečné Francii a dalších evropských zemích.

Dominik Duka (12)

Dominik kardinál Duka je vysoký římskokatolický klerik, dominikán, 36. arcibiskup pražský, 24. primas český a kardinál. Dříve byl provinciálem České provincie dominikánů , 24. biskupem královéhradeckým a apoštolským administrátorem litoměřické diecéze . V dubnu 2010 byl zvolen předsedou České biskupské konference. Papež Benedikt XVI. jej při papežské konsistoři konané dne 18. února 2012 v Římě jmenoval kardinálem. Jeho titulárním kostelem je kostel sv. Marcelína a Petra v Lateránu. Narodil se v dubnu 1943 na Rožberku v Hradci Králové a pokřtěn byl 9. května téhož roku v pouchovském kostele. Jeho otec František Duka byl za druhé světové války nejdříve příslušníkem vládního vojska, z něhož roku 1944 v Itálii dezertoval a přes Švýcarsko se dostal do Anglie, kde působil jako zbrojíř 311. československé bombardovací perutě britského Královského vojenského letectva. V 50. letech byl spolu s dalšími letci ze Západu odsouzen k žaláři na Mírově. Zemřel v roce 1991. Matka Anežka Duková pocházela ze šumavských Hor Matky Boží. První roky prožil s rodiči na Pouchově, kde v kostele svatého Pavla apoštola od dvanácti let ministroval. Před tímto kostelem celebroval v roce 1970 první mši svatou, tzv. primici. Vystudoval na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a bezprostředně po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby mohl roku 1965 začít studovat teologii v Litoměřicích. V lednu 1968 byl přijat do tajného noviciátu řádu dominikánů. Dne 22. června 1970 byl kardinálem Štěpánem Trochtou vysvěcen na kněze. Nejprve působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze . Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem ...

Diana Ross (11)

Diana Ross je kultovní americká zpěvačka, herečka a hudební producentka, která zásadně ovlivnila hudební průmysl. Proslavila se v 60. letech 20. století jako zpěvačka skupiny Supremes, jedné z nejúspěšnějších skupin Motownu a jedné z nejprodávanějších dívčích skupin všech dob. Po odchodu ze Supremes v roce 1970 se Rossová vydala na velmi úspěšnou sólovou kariéru, která trvala několik desetiletí. V roce 1970 vydala své debutové sólové album s názvem " Diana Ross ", které obsahovalo hity jako "Ain't No Mountain High Enough" a "Reach Out and Touch ". Během své kariéry vytvořila rozsáhlý katalog hitů a získala řadu ocenění, včetně ceny Grammy za celoživotní dílo. Její vliv na hudební průmysl byl značný a její styl a vystupování vydláždily cestu dalším generacím umělců. Diana Ross je známá také díky své práci ve filmu, za ztvárnění Billie Holiday ve filmu "Lady Sings the Blues" získala nominaci na Oscara. Její album "The #1's", vydané v roce 2006, je kompilací obsahující mnoho jejích největších hitů, které se dostaly na první místa různých mezinárodních hitparád. V roce 2021 vydala album "Thank You", které znamenalo její návrat k hudbě po patnáctileté pauze a ukázalo její neutuchající talent a trvalou aktuálnost v současné hudbě.

Desmond Bagley (7)

Britský spisovatel, převážně thrillerů, a novinář.

David Hawcock (15)

Britský výtvarník, grafický designér a modelář.

David Hamilton (5)

Autor publikací z oblasti hrnčířství a výroby keramiky.

Dana Svobodová (10)

Odb. as. PhDr. -- Curriculum 1969–1974 FF UK Philosophical faculty of Charles University in Prague 1974–1975 Univerzitní / Státní knihovna ČR 1975–1978 Kabinet pro studia řecká, římská a latinská ČSAV 1975 doktorát z klasické filologie / PhDr 1979–1990 Psychologická laboratoř Výzkumného ústavu tělovýchovného při FTVS UK 1990/91–dosud Ústav cizích jazyků 1. LF UK Publikace Učebnice a skripta Svobodová, D.: Introduction to Greco-Latin medical terminology. Praha, Karolinum 1995 ; 20063 . Svobodová, D.: Terminologiae medicae VESTIBULUM. Úvod do řecko-latinské lékařské terminologie pro studenty bakalářských oborů na 1. LF UK. Praha, Karolinum 1999. Vejražka, M. – Svobodová, D.: Terminologiae medicae IANUA. Úvod do problematiky řeckolatinské lékařské terminologie pro studenty magisterského studia lékařství. Praha, Academia 2002. Překlady Samostatné tituly Smích a pláč středověku. Výběr a uspořádání veršů, předml. a kom. P. Spunar, překlad a poznámka o překladu D. Svobodová. Praha, Odeon 1987. Ovidius Naso, Publius: Umění milovat a nemilovat . Překlad a poznámky D. Svobodová, úvodní esej E. Stehlíková, poznámky k biografii J. Gombárová. Praha, ČS 1993. Ovidius Naso, Publius: Remedia amoris / Léky na mor Amora. Paralelní vydání latinského originálu a českého překladu . Praha, Karolinum 2001. Ovidius Naso, Publius: Proměny. Praha, BB Art 2001 Ovidius Naso, Publius: Umění milovat. Praha, Academia 2002 . Horatius Flaccus, Quintus: De arte poetica / O umění básnickém. Paralelní vydání latinského originálu a českého překladu. Překlad a poznámka k překladu D. Svobodová, komentáře a epilog E. Stehlíková. Praha, Academia 2002. Kolektivní práce Catullus, Gaius Valerius: Z...

Dagmar Hajková (7)

V roce 1987 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština-dějepis. V letech 2000-2007 studovala v postgraduálním studijním programu FFUK historie-české dejiny. Má za sebou několik zahraničních studijních pobytů a stáží, např. v Londýně, Edinburghu, na Indiana University v Bloomingtonu atd. Od roku 2007 působí jako vědecká pracovnice Masarykova ústavu a Archivu AVČR a specializuje se na české dějiny první poloviny 20. století, pracuje také jako editorka Masarykovy korespondence.

Christopher S. Kilham (7)

Christopher S. Kilham již přes dvacet let učí jógu, meditaci a přírodní léčitelství. Je autorem řady časopiseckých článků a několika knih, například Hledání Nového věku, Zaslužte se o své zdraví, Vnitřní síla.

Christopher Golden (16)

Je losangeleský autor mnoha bestsellerů a cenami odměněných knih jako je například Strangewood, třídílná Shadow Sága, Hellboy: The Lost Army , Hellboy: Bones of Giants, a řady thrillerů pro mladší čtenáře Body of Evidence , které se průběžně objevují v televizi. Sám nebo ve spolupráci napsal řadu věcí od románů a faktografií až ke komiksovým sériím a minisériím založeným na populárních televizních seriálech, např. Buffy the Vampire Slayer a její odvozenou větev Angel. Goldenovy nejnovější komiksové práce zahrnují pokračování série Angel, Wolverine, Punisher: Revelation, Batman: Real Worlds a Mike Mignolas B.P.R.D. Golden se narodil a vyrostl v Massachusetts, kde žije se svou rodinou dodnes. Vystudoval Tufts University. V současnosti dokončil další sbírku povídek s Hellboyem Hellboy: Odder Jobs a román Wildwood Road.

Christophe Arleston (11)

Narozen 1963, vlastním jménem Christophe Pelinq. Vzděláním ekonom, brzo ale pochopil, že jeho parketa je jinde. V současné době jeden z nejplodnějších a nejvtipnějších scénáristů vydavatelství Soleil.

Charles Gounod (12)

Charles-François Gounod byl významný francouzský skladatel, který se proslavil především svými operami a duchovní hudbou. Jeho kariéra se vyznačovala silným příklonem k náboženským i divadelním skladbám. Gounodovým nejtrvalejším dílem je opera "Faust" , která se ve své době stala jednou z nejčastěji uváděných oper a od té doby zůstala základem operního repertoáru. Mezi jeho další významné operní počiny patří "Roméo a Julie" , která ještě více upevnila jeho pověst mistra francouzské opery.

Charlaine Harris (13)

Charlaine Harris publikuje své romány již více než 25 let. Narodila se v deltě Mississippi a vyrůstala v oblasti oblopené bavlníkovými plantážemi. Teď žije v jižním Arkansasu se svým manželem, třemi dětmi a třemi psy. Ačkoli jejími prvními výtvory byly většinou duchařské příběhy, když nastoupila na Rhodes College v Memphisu, začala psát poezii a divadelní hry. Po vydání prvních dvou knih se rozhodla začít psát série. První kniha Real Murders o knihovnici Auroře Teagarden, získala nominaci na cenu Agatha . Charlaine brzy hledala další výzvu a výsledkem byla mnohem temnější Lily Bard série. Knihy jsou zasazeny do města Shakespeare v Arkansasu a jejich hrdinkou je žena, která se učí žít s následky útoku, který přežila . Když si Charlaine začala uvědomovat, že žádná z těchto sérii nepřevrátí literární svět, rozhodla se napsat knihu, kterou vždycky chtěla. Ani tradiční detektivku, ani čistou scifi nebo romanci. Kniha Dead Until Dark prolomila hranice žánru a učarovala čtenářům, kteří si užívají skvělá dobrodružství. Každá další kniha o Sookie Stackhouse, barmance z Louisiany, telepatce a přítelkyni upírů, vlkodlaků a různých dalších kreatur, láká víc a víc čtenářů. Southern Vampire Mysteries jsou publikovány v Japonsku, Británii, Německu, Řecku, Španělsku, Francii a Rusku. Charlaine stvořila i další literární hrdinku Harper Connely, která byla zasažena bleskem, čímž získala zvláštní schopnost nalézat mrtvá těla a zjistit, jak oběti zemřely. Charlaine je členkou celé řady amerických literárních klubů, např. Mystery Writers of America, Sisters in Crime, American Crime Writers League, Arkansas Mystery Writers Alliance.

Camilla Grebe (13)

Švědska spisovatelka, autorka krimi románů, které částečně napsala se svou sestrou Åsa Träff. Původně ekonomka.

Bruno P Kremer (10)

Bruno P. Kremer studoval biologii na univerzitě v Bonnu a promoval v r. 1973. Do r. 1979 byl odborným asistentem v Botanickém ústavu, od r. 1979 působí jako vědecký rada na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Publikoval řadu vědeckých prací, píše a překládá

Bruce Marshall (7)

Claude Cunningham Bruce Marshall, známý pod jménem Bruce Marshall byl skotský spisovatel a beletrista širokého záběru. Prvotinou se stala kniha A Thief in the Night vydaná v roce 1918 vlastním nákladem. Poslední dílo An Account of Capers vyšlo posmrtně roku 1998, tedy sedmdesát let od prvního. Narodil se ve skotském Edinburghu jako syn Claude Nivena Marshalla a Annie Margaretové Marshallové. Vystudoval univerzitu v St. Andrews. V roce 1917 byl pokřtěnm stal se římským katolíkem a ve víře zůstal aktivní po celý zbytek života. Byl členem a několikrát zastával funkci v organizacích Una Voce a Latinské mešní společnosti. Na počátku první světové války sloužil jako vojín pěšího pluku . V roce 1918 byl povýšen do důstojnické hodnosti a v pozici druhého poručíka přidělen k Irskému královskému střelectvu. Šest dnů před podpisem příměří byl vážně zraněn. Odvážný německý zdravotník riskoval život pro jeho záchranu v těžké palbě. Marshall tak přežil, ale padl do zajetí. Zranění vyústilo v amputaci jedné dolní končetiny. V roce 1919 byl povýšen do hodnosti prvního poručíka a následující rok uznána invalidita. Po válce dokončil studium, stal se auditorem a přestěhoval se do Francie, kde pracoval v pařížské pobočce firmy Peat Marwick Mitchell. V roce 1928 se oženil s Mary Pearsonovou Clarkovou . Z manželství vzešla dcera Sheila Elizabeth Bruceová Marshallová. Od roku 2005 je jeho vnučka Leslie Ferrarová správkyní majetku Prince z Walesu. Během nacistické okupace Francie unikl z Paříže dva dny před jejím obsazením. Vrátil se do Anglie, kde se připojil jako poručík ke sboru královské armády mající v gesci dohled nad hospodařením . Poté pracoval pro výzvědnou službu, v níž byl povýšen do hodnosti kapitána, udržoval styky s Francouzským hnutím odporu a následně se stal podplukovníkem přiděleným k divizi operující v Rakousku. V roce 1...

Bronwyn Jameson (14)

Autorka romantických příběhů.

Brian Williams (10)

Brian Williams je britský autor, spolu s Roderickem Gordonem napsali úspěšnou sérii Podzemí. Narodil se v Liverpoolu, dětství strávil v malé komunitě měděných dolů v Zambii. Zpět do Liverpoolu se rdina vrátila v 70. letech, a žila poblíž Edge Hill, který je známý sítí podzemních chodeb. Psát začal už jako teenager, ještě než se odstěhoval kvůli univerzitnímu studiu do Londýna, kde navštěvoval Slade School of Fine Art. Pracoval jako umělec, pak ve filmu a televizi, kde se svým přítelem Charliem Higsonem pracoval na filmu Randall a Hopkirk. Nyní žije ve Východním Londýně a pracuje na řadě dalších literárních projektů a zároveň pokračuje v práci ve filmovém průmyslu. S Roderickem Gordonem vydali první knihu vlastním nákladem, pak podepsali smlouvu s Chicken House. Série Podzemí vyšla v roce 2007 a od té doby vyšla už v dalších 40 zemích, prodalo se přes milion výtisků.