Všichni Autoři a témata

Hans-Joachim Zillmer (9)

Hans-Joachim Zillmer je německý podnikatel a od roku 1998 autor evoluci odporujících, populárně naučných knih. Ve svých do jedenácti jazyků dosud přeložených bestsellerech zpracovává aktuální teorie, především z vědních oborů geologie, geofyziky, evoluce a paleontologie. Tyto teorie, popřípadě jejich základní principy zpochybňuje a vytváří vlastní, současným vědecky nepotvrzeným naukám odporující domněnky ve smyslu katastrofismu. Zillmer odmítá zejména evoluční teorii ve formě makroevoluce, stejně jako metodu datování. Hans-Joachim Zillmer vystudoval na Bergische Universität Wuppertal a na Technische Universität Berlin stavební inženýrství a oba studijní obory zakončil titulem inženýr. Později získal titul doktora politických věd. Po ukončení studia v roce 1977 zakládá a vede stavební firmu, stavební inženýrskou kancelář a investorskou firmu ve městě Solingen a později také v Berlíně . Zillmer působí jako inženýr/konzultant ve stavební inženýrské komoře , byl členem představenstva stavebního společenstva v Solingenu, a v letech 1991-1999 prvním předsedou sportovního velkoklubu TSG Solingen . Jako autor populárně naučných knih byl hostem v mnoha německých rozhlasových a televizních pořadech, mimo jiné v relaci „Welt der Wunder“ na programu Pro 7, kde vystoupil se svými kontroverzními tématy z knihy „Dinosauři od A do Z“. Zillmer je stejně jako Immanuel Velikovsky představitelem katastrofismu, avšak ve spojení se speciální teorií mladé Země, katastrofické teorie mladé Země, která uvádí, že Země jako planeta je sice stará, ale před přibližně 5000 až 6000 lety byla zasažena celosvětovou katastrofou , při které byla naše zemská kůra výrazně přeměněna a nově utvořena. Základní geologická myšlenka přitom říká, že došlo k několika obrovským vlnám, které se rozlily přes kontinenty: jihozápad a severozápad Severní Ameri...

Hans Joachim Störig (7)

Hans Joachim Störig je německý autor, překladatel, vydavatel a lexikograf.

Hana Ulrychová (10)

Hana Ulrychová je česká zpěvačka, která se spolu se svým bratrem Petrem Ulrychem prosadila na československé hudební scéně zejména v 60. a 70. letech 20. století. Vystupovali jako součást dua "Hana a Petr Ulrychovi", často označovaného jednoduše jako "Ulrychovi". Jejich hudba byla známá prolínáním folkových prvků s moderním rockem a popem a byla spojována s érou československého bigbítu. Hanin hlas byl charakteristický svou čistotou a emocionální hloubkou, která dobře souzněla s poetickými texty, jež se často objevovaly v jejich písních. Přínos dua pro československou hudbu byl významný a těšili se uznání kritiky i úspěchu u publika. Její kariéra byla poznamenána hlubokým vztahem k české kultuře a hudbě a zanechala ve své vlasti trvalý odkaz.

Guy Gilbert (12)

Guy Gilbert je nekonformní francouzský římskokatolický kněz. Svůj život zasvětil zejména práci s mladými lidmi na okraji společnosti. Za svou činnost obdržel Řád čestné legie. Guy Gilbert pochází z křesťanské rodiny, měl 14 sourozenců. Knězem chtěl být „vždycky“ – své povolání uslyšel ve 13 letech. V roce 1948 vstoupil do semináře v Alžírsku. Proti své vůli se musel účastnit alžírské války, v níž v letech 1954–1962 sloužil jako zdravotník. „Díky své službě v armádě jsem se rozhodl být knězem právě v Alžírsku. Z té země prakticky všichni křesťané utekli do Francie a zbylo tam jen muslimské obyvatelstvo. Cítil jsem, že právě pro službu v Alžírsku jsem povolán. A tak jsem se ocitl sám uprostřed muslimů, kde jsem se začal starat o tamní mládež, zvláště pak o tu její část, která žila na hraně zákona či rovnou za ní,“ uvedl Gilbert. V Alžírsku zůstal do roku 1970. Pak se vrátil do Paříže, kde se opět soustředil na práci s mladými delikventy v 19. pařížském obvodu, kde žila početná komunita potomků Evropanů, narozených v Alžírsku. „Měl jsem tenkrát svoji motorku a spolu s dalšími kněžími jsme šli do ulic mezi mladé výtržníky a zlodějíčky... Setkal jsem se s násilím, které jsem do té doby vůbec neznal. Vyrůstal jsem v milující rodině..., kde nebylo po násilí ani stopy. Evangelium mne také nenaučilo násilí, ale lásce a jemnosti. A najednou jsem byl konfrontován s agresivitou,“ řekl Gilbert. Později koupil rozpadlý statek v jižní Francii. Spolu s mladými lidmi zde vybudoval centrum, které jim má umožnit návrat do běžného života. Je to místo, kde pracují, starají se o zvířata, jsou v kontaktu s přírodou a mohou také rozvíjet sebe sama. Zájemci o život na statku se počítají na stovky, přijmout mohou každoročně jen deset. Výsledky považuje Gilbert za velice dobré, ačkoli k „zázračným znovuzrozením“ dochází jen málokdy: „Jsou to lidé, kteří nemají žádné vzdělání, často ani nechodí do školy, páchají nejrůznější kriminální činnos...

Gustav Vlk (7)

Narozen v Praze, od dětství byl aktivním sportovcem, za svůj životní cíl si stanovil být sportovním novinářem, což se také podařilo. Od roku 1933 pracoval jako sportovní zpravodaj a novinář v řadě novin a časopisů. Jako sportovní reportér se v rozmezí let 1933 - 1978 zúčastnil 26 hokejových mistrovství světa a osmi ZOH.

Gottfried August Bürger (8)

Gottfried August Bürger byl německý preromantický básník, prozaik a překladatel. Bürger pocházel z rodiny evangelického kněze a na žádost svého dědečka začal roku 1764 studovat teologii v Halle. Studia však brzy opustil a od roku 1768 studoval právo na univerzitě v Göttingenu. Zajímal se též o klasickou filologii. Pracoval jako úředník a od roku 1784 přednášel v Göttingenu estetiku. Roku 1789 zde byl jmenován mimořádným profesorem, ovšem bez nároku na pravidelný plat, takže se musel živit jako překladatel. Svou literární dráhu zahájil jako spolupracovník časopisu Göttinger Musenalmanach, ve kterém uveřejňoval své první básně. Od roku 1779 sám tento časopis redigoval. Velký vliv na jeho tvorbu mělo hnutí Sturm und Drang. Je považován za zakladatele německé umělé balady. Jsou založeny na námětech z lidové slovesnosti, vyjadřují vášnivost lidských citů a vzdor proti osudu. Do života jejich hrdinů vstupují nadpřirozené síly, přičemž střet s nimi končí tragicky. Nejznámější z těchto balad je Lenora . Dnes však je jeho jméno spojováno především se satirickým dobrodružným dílem Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel , česky zkráceně Baron Prášil. Hrdina v knize vypráví o svých neuvěřitelných až fantastických příhodách, v nichž je často patrná autorova inspirace lidovými pohádkami a knížkami lidového čtení. V osobním životě nedosáhl Bürger díky své nevyrovnané povaze trvalého štěstí. Roku 1774 se oženil s dcerou hannoverského úředníka Dorette Leonhartovou, ale brzy se zamiloval do její mladší sestry Augusty. Po smrti Doretty roku 1784 se s Augustou příští rok oženil, ale ta roku 1786 zemřela ...

Gillian Flynn (11)

Gillian Schieber Flynn je americká spisovatelka, scenáristka a bývalá televizní kritička pro Entertainment Weekly. Vydala romány Ostré předměty, Temné kouty, Zmizelá a v antologii Darebáci povídku A čím se živíte? Po absolvování na Northwesternu pracovala na volné noze pro U.S. News & World Report, než v roce 1998 byla najata jako novinářka do Entertainment Weekly. Byla povýšena na televizní kritičku a psala filmové recenze, ale v prosinci 2008 byla propuštěna. Během práce v Entertainment Weekly také ve svém volném čase začala psát knihy. Napsala tři novely. Svůj úspěch v řemesle připisuje patnáctileté novinářské práci. Řekla: „Nemohla bych napsat knihu, kdybych předtím nebyla novinářka. Naučilo mě, že to není múza, kdo sestupuje a přináší vám náladu na psaní. Prostě to musíte udělat. Rozhodně nejsem drahocenná.“ Někteří kritici ji obvinili z misogynie díky častému nelichotivému zobrazení ženských postav v jejích knihách. Flynn sama sebe vidí jako feministku. Cítí, že feminismus dovoluje ženám být špatnými postavami v literatuře. Prohlásila: „jediná věc, která mě opravdu frustruje, je představa, že ženy jsou od přírody dobré a přirozeně pečující.“ Jako dítě byla vášnivou čtenářkou komiksů. Spolupracovala s ilustrátorem Davem Gibbonsem a napsala komiksovou knihu s názvem Masks. V únoru 2014 bylo oznámeno, že Flynn napíše scénáře pro připravovaný dramatický seriál Utopia z produkce HBO, který bude režírovat a produkovat David Fincher. V roce 2007 si vzala advokáta Bretta Nolana a mají spolu dvě děti. Seznámili se již na střední škole, ale začali spolu chodit, až když se Flynn ve svých třiceti letech přestěhovala z New Yorku zpět do Chicaga. Žijí společně v Chicagu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gillian Flynn na anglické Wikipedii....

Gerti Samel (5)

je spoluzakladatelkou časopisu Cosmopolitan a je vedoucí redaktorkou pro oblast medicíny, welness a fitness. Ve svých článcích se zabývá celostními léčebnými systémy a snaží se je propojit se západní medicínou. Tibetskými léčebnými metodami se zabývá již léta, texty překládá ze starých textů s pomocí svého učitele tobetské medicíny dr.Namgyala Quasara.

George Hamilton IV (1)

George Hamilton IV byl americký country hudebník známý svým jemným hlasem a gentlemanským chováním. Narodil se 19. července 1937 ve Winston-Salemu v Severní Karolíně a svou kariéru zahájil koncem 50. let jako idol teenagerů s popovými hity jako "A Rose and a Baby Ruth". Brzy však přešel ke country hudbě, kde našel trvalý úspěch. Jeho hit "Abilene" z roku 1963 se stal jednou z jeho charakteristických písní a často se na něj vzpomíná nejlépe. V průběhu let se Hamiltonovi začalo říkat "mezinárodní velvyslanec country hudby" díky jeho rozsáhlým turné a popularitě v zemích mimo Spojené státy, zejména v Kanadě a Velké Británii. Pravidelně vystupoval v Grand Ole Opry a pokračoval v nahrávání a koncertování až do své smrti 17. září 2014. Jeho přínos country hudbě byl po celou dobu jeho kariéry oceňován různými vyznamenáními.

Fringilla (11)

Narozena 31.7.1884 v Malíně u Kutné Hory, zemřela 19.8.1955 v Praze. Autorka dívčích románů. Vlastním jménem Božena Čížková, psala pod pseudonymy Fringilla, Božena Malínská, Jiří Čížek.

Františka Vrbenská (14)

Františka Vrbenská je česká spisovatelka žánru sci-fi a fantasy. Františka Vrbenská získala roku 1979 titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru informatika – knihovnictví. V letech 1985–1991 byla vedoucí knihovny Institutu řízení a v současné době pracuje jako knihovnice v národním programu ochrany fondů Národní knihovny České republiky. Kromě fantasy příběhů píše také odborné studie z oblasti vědeckých informací a knihovnictví. Se svým manželem má dvě děti. První fantasy příběh napsala Františka Vrbenská pod vlivem četby již v jedenácti letech. Koncem 60. let vydávala školní časopis s fiktivními senzačními záhadologickými reportážemi, například z oslavy příletu mimozemšťanů. V polovině 80. let vyšla v různých periodikách řada jejích sci-fi příběhů . První díl její historické fantasy Labyrint půlnočního draka – Král z Hlubiny půlnoci vznikl již roku 1991 a Františka Vrbenská za toto dílo získala roku 1995 rytířský titul v soutěži o nejlepší fantasy Klubu Julese Vernea, ale ke knižnímu vydání románu došlo až roku 1998. Mezitím se Františka Vrbenská podílela na třídílné publikaci Čas hradů v Čechách historickými příběhy s prvky fantasy. Františka Vrbenská se rovněž aktivně angažuje ve fandomu a často přednáší na conech. Za svou celoživotní práci a přínos pro rozvoj žánru fantastiky byla na Parconu 2008 v Plzni Československým fandomem oceněna Mlokem za zásluhy.

František Vrbecký (4)

František Vrbecký se narodil v roce 1934. Víc než 15 let prožil v uniformě příslušníka Pohraniční stráže. Poté pracoval jako redaktor v časopisech. Psal povídky, reportáže a seriály literatury faktu. Zemřel v roce 1991.

František Tenčík (7)

Doc. PaedDr. František Tenčík, CSc. Pedagog, literární teoretik, historik, kritik, a spisovatel. Přední badatel a teoretik v oblasti literatury pro děti a mládež.

František Novák (18)

Autor příruček pro výuku matematiky na základní škole.

František Janouch (9)

František Janouch je český a švédský jaderný fyzik, autor populárních vědeckých děl, disident a zakladatel Nadace Charty 77, jíž je také předsedou. Ještě jako středoškolský student vstoupil v roce 1948 do KSČ, odkud byl v době normalizace vyloučen a zbaven státního občanství. Na vysokoškolská studia odešel do SSSR, Vystudoval fyzikální fakultu Leningradské univerzity. Následovala aspirantura a kandidátská disertace na Lomonosově univerzitě v Moskvě. Po návratu do Československa byl vedoucím oddělení teoretické jaderné fyziky v ÚJF v Řeži, předsedou organizace KSČ tamtéž a docentem na MFF UK v Praze. Byl zakládajícím členem Evropské fyzikální společnosti a zástupcem jejího výkonného tajemníka. V roce 1970 byl z politických důvodů vyhozen ze zaměstnání a bylo mu zakázáno přednášet na Karlově universitě. Po četných mezinárodních protestech mu bylo v roce 1974 umožněno odjet do zahraničí. Pracoval nejdříve v Niels Bohrově Institutu v Kodani, potom přijal hostující profesuru, kterou mu nabídla Švédská Královská akademie věd. Po skončení této profesury pro něj zřídila švédská vláda zvláštní místo vědeckého pracovníka ve Stockholmu. Přednášel na desítkách universit v mnoha zemích Evropy, USA a Asie; v roce 1985 byl povolán jako profesor, a členem řady vědeckých rad aby přednášel na Goetheho universitě ve Frankfurtu. V roce 1975 byl zbaven československého občanství, od roku 1979 je poddaným Švédské koruny, v roce 1990 mu bylo československé občanství navráceno. V roce 1978 ve Stockholmu spolu s dalšími založil Nadaci Charty 77, kterou vede až do současné doby. V roce 1992 byl velvyslancem Československa a vedoucí československé delegace na Helsinské následné konferenci. V letech 1996–2000 zastupoval EU v Kyjevě jako evropský zástupce ředitele projektu Science and Technology Center in Ukraine. V současné době je předsedou Nadace Charty 77, voleným členem sněmu AV ČR a členem vědeckých rad řady institucí. Vystupuje na veřejnosti, ...

František Janalík (10)

František Janalík byl československý rolník a politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Většinu života prožil jako rolník v Mysleticích u Telče. Proslul jako pořadatel přednášek pro mládež a zakladatel mnoha místních skupin mládeže. Od roku 1906 byl žurnalisticky činný a psal i básně. Byl členem mnoha spolků s vazbami na katolickou církev. Po 1. světové válce byl zvolen starostou Mysletic. V parlamentních volbách v roce 1920 byl zvolen za lidovce do Národního shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do formálního zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Profesí byl rolníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Mysleticích. Za německé okupace pracoval v Mysleticích v družstevních a hospodářských podnicích, které kdysi sám zakládal. Během války navázal spojení s domácím odbojovým hnutím v okolí Telče. Po prozrazení skupiny v roce 1943 byl zatčen gestapem, vězněn v Jihlavě a tam při výsleších týrán. V průběhu soudního procesu byl však pro nedostatek důkazů osvobozen. V prosinci 1943 byl propuštěn na svobodu, vězení se však podepsalo na jeho zdravotním stavu a krátce po válce zemřel.

František Dostál (9)

František Dostál je český fotograf žijící v Praze. Ačkoliv patří mezi uznávané české fotografy, pravdou je, že focení po celý svůj život bral jako „pouhý“ koníček. Námětem jeho fotografií jsou především lidé pražských ulic. Narodil se v Praze. Studoval na průmyslové škole strojnické, kde se i poprvé seznámil s fotografií. Fotografovat začal o něco později, nikdy se však nestal fotografem z povolání. Téměř do svého důchodu pracoval jako konstruktér obráběcích strojů. Prvotní inspirací mu byla jeho rodná pražská čtvrť Vršovice. Zachycoval lidi v různých momentkách, zdánlivě obyčejných situacích. Jeho fotografie však nikdy obyčejné nebyly. Doslova propadl kouzlu pražských ulic. František Dostál je dobrým pozorovatelem svého okolí, dokonce i maličkosti a zdánlivě všední věci zachycoval způsobem, kterým se fotografie staly tak „nevšední“. Zmáčknutím spouště uměl vnést do fotografie určitou nadsázku a humor. Uměl zachytit okamžik, tak jako by uměl předvídat a věděl, že tento okamžik nastane. Jeho první snímek byl otištěn v polovině 60. let v týdeníku Květy a následovaly tisíce dalších.

František Chmelař (13)

Učebnice němčiny.

František Čečetka (7)

Narozen 16. 1. 1917 v Luži , zemřel 4. 8. 1982 v Ostravě. Učitel, ředitel ostravského nakladatelství Profil, spisovatel, prozaik a dramatik, autor literatury pro děti.

Frank Arnau (9)

Frank Arnau, rozený Heinrich Karl Schmitt , také Harry Schmitt byl spisovatel a novinář. Syn švýcarského hotelového manažera a generálního ředitele Charlese Arnaua se narodil pod jménem Heinrich Schmitt a začal svou literární činnost v roce 1912 jako novinář s policejními zprávami. V roce 1920 získal německé občanství, kterého byl ale zbaven v roce 1934. V roce 1930 požádal o změnu jména, objevil se Frank Arnau. S nástupem Hitlera k moci v roce 1933 emigroval, žil v Nizozemsku, Francii, Švýcarsku. V roce 1939 odjel do Brazílie, kde žil až do roku 1955. Po svém návratu do Německa pracoval jako novinář pro časopis Stern. Napsal více než sto knih. Arnau byl také filatelista, jeho Encyklopedie filatelie z roků 1957 a 1967 byla znovu vydána v rozšířené podobě jako populární příručky filatelie. V roce 1970 se Frank Arnau přestěhoval do Bissone ve švýcarském kantonu Ticino. V prosinci 1975 Arnau vážně onemocněl a 11. února 1976 zemřel ve věku 81 let v nemocnici v Mnichově. V roce 1968 získal čestný doktorát na Humboldtově univerzitě v Berlíně v NDR.

Francis Carco (9)

Francouzský prozaik, básník, dramatik, esejista, kritik a novinář narozený na Nové Kaledonii. Autor románů ze života pařížské spodiny a bohémy a biografií francouzských prokletých básníků. Krátce pracoval i jako námezdný autor pod pseudonymy.

Foglar Jaroslav (15)

Felix Achilles de la Cámara (16)

Nanejvýš zajímavá postavička české meziválečné kultury Felix de la Cámara se narodil 8. listopadu 1897 nebo 1894 v Kutné Hoře jako Felix Emil Josef Karel Cammra . Podle svých tvrzení měl být po otci Felixovi potomkem jednoho španělského šlechtického rodu. Proto si nechal v roce 1924 úředně změnit jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone. Studoval, ale po vypuknutí první světové války byl hned odveden na frontu, kde se stal rakousko – uherským jezdeckým důstojníkem. Ještě po vzniku republiky krátce působil jako aktivní důstojník československé armády . V dalších letech pracoval v nakladatelství Šolc a Šimáček, divadelním a filmovém podnikání a literární činnosti. Založil Divadlo Apollo a v letech 1923 – 1927 zřídil a vedl divadlo Komedia v paláci Lucerna, které musel po finančním fiasku a malé návštěvnosti rozpustit. Nějaký čas pobýval dokonce v Paříži a Berlíně. Podle vzpomínek současníků žil bohémským a hlavně nákladným životem. Rád se zajímal o okultní vědy. Jeho hlavní doménou však bylo psaní. Jako novinář přispíval pod zkratkou Ra do „Národní politiky“, byl redaktorem několika časopisů a kalendářů. Rovněž překládal z němčiny, angličtiny a španělštiny . Jako autor je podepsán pod prózou: „Ve spárech démonů“ , „Záhada sfingy“ „Španělské markýzy“ , , „Plavovlasý upír“ , „Primabalerína a tanec upírů“ , „Fantom oceánu“ , „Paříž se baví“ , „Paní mých snů“ , „Dívka v modrém“ , „Královské potěšení Isis“ , „Úsměvem a kordem“ , „Novelety hrůzy“ ; reportážemi: „Kněžka neznámých božstev“ , „Paříž, město Satanovo“ ; publikacemi s okultní tématikou: trilogie „Černý mág“ , „Jeho tajemství“ a „Velekněžka magie“ , „Egyptští...

Felicity Brooks (13)

Felicity Brooks studovala angličtinu a drama na univerzitě v Exeteru a pracovala jako herečka, pedagožka a slovníkářka před zahájením publikování vlastních dětských knih koncem roku 1980. Je autorkou a upravovala stovky titulů, včetně encyklopedií, slovníků, knih o historii, geografii, jazykovědě, matematice, přírodní historii a umění, mytologie. Felicity žije v Oxfordshire se svou dcerou, kočkou Cobweb, malým bílým králíkem a dvěma zlatými rybkami .

Eva Francová (11)

Eva Francová žije se svou rodinou ve Svatojánském Újezdu nedaleko Jičína. Eva je výtvarnicí na volné noze, autorkou úspěšného food blogu Kuchařka ze Svatojánu a také fotografkou. Její blog je zásobárnou vegetariánských a veganských receptů inspirovaných kuchyní našich babiček a šmrncnutých asijskou exotikou. Jídla, která Eva uvaří, také fotí. Na její velké zahradě plné starých stromů rostou bylinky vysazené i divoké. Eva Francová se proslavila sérií knih a blogem s názvem Kuchařka ze Svatojánu, podle svého bydliště ve Svatojánském Újezdu nedaleko Jičína. Její recepty jsou inspirovány tradiční českou kuchyní a také ovlivněny vegetariánstvím a veganstvím. Letos v červenci jí vyšla Krizová kuchařka. Kniha na recepty v nouzi jí přitom podle jejích slov napadla dříve, než se v Česku začalo mluvit o koronaviru.

Eugen Vasiliak (6)

Narozen 11.7.1925 Zborov, zemřel 6.7.1975 tamtéž. Fotograf, autor leteckých fotografií.

Ernest H Shepard (16)

Britský ilustrátor knih pro děti.

Erich Václav (11)

Erich Václav byl český lesník a učitel, který se podílel na rozvoji československého tropického a subtropického lesnictví. Po 2. světové válce byl žákem na Měšťanské škole v Prostřední Suché, později vystudoval České vysoké učení technické v Praze, obor lesnictví. Zde se věnoval šlechtění lesních dřevin a obhájil zde svoji disertační a habilitační práci. V letech 1961–1962 absolvoval postgraduální studium tropického a subtropického lesnictví. V průběhu života se zúčastnil několika zahraničních projektů v Tanzanii, Bangladéši, Vietnamu, Indočíně a Laosu. Napsal řadu knih a byl jedním ze spoluzakladatelů časopisu Silvaecultura tropica et subtropica. Věnoval se tropickému a subtropickému lesnictví výukou, psaním knih a účastí na konferencích a seminářích. Odborné lesnické veřejnosti je znám jako zakladatel prvního národního parku a lesnické školy v Laosu. Byl autorem několika desítek knih, mj. cestopisu z USA nebo několika publikací o FC Baník Ostrava, jehož byl fanouškem.

Emma Chase (8)

Emma Chaseová je ve dne oddaná manželka a matka dvou dětí. V noci však hotový klávesnicový křižník! Odhodlaně proplouvá mořem pozdních hodin, aby vdechla život svým barvitým postavám a dodala jiskru i jejich nekonečnému handrkování. Úspěch romantické komedie Zapletený považuje za splnění svých nejdivočejších snů.

Emilie Collet (18)

Francouzská autorka knih pro děti. Též se zabývala výchovou ke zdraví a prevencí návykového chování.

Émilie Beaumont (11)

Francouzská autorka dětských knížek. Od roku 1992 je ředitelkou nakladatelské společnosti Éditions Beaumont, která se zaměřuje na vzdělávací knihy pro nejmenší děti.

Ema Řezáčová (12)

Ema Řezáčová, provdaná Voňavková , byla česká prozaička a dramatická spisovatelka, manželka českého spisovatele Václava Voňavky později Václava Řezáče. Ve svých dílech se zabývala hlavně psychologií současné moderní ženy a dále mezilidskými vztahy. Psala také prózu pro děti a mládež, divadelní hry a náměty a scénáře k filmům. V letech 1927–1930 pracovala jako redaktorka týdeníku Český svět a v poválečných letech 1945–1949 byla šéfredaktorkou Románových povídek.

Elmore Leonard (12)

Elmore Leonard byl americký romanopisec. Po dokončení studií působil v námořnictvu. Na počátku své spisovatelské kariéry, tedy v padesátých letech, psal převážně westernovou literaturu, později však přešel ke kriminálním příběhům a thrillerům. V roce 1992 vydal román Rum Punch, který o pět let později zfilmoval režisér Quentin Tarantino pod názvem Jackie Brownová. Jeho knihou The Big Bounce byl inspirován snímek Velká rána , přičemž Smrtící úder byl inspirován knihou Killshot . Rovněž napsal několik scénářů.

Elise Title (10)

Klinická sociální pracovnice, autorka romantických příběhů.

Eduard Mörike (12)

Eduard Friedrich Mörike byl německý romantický básník, prozaik a překladatel, vrcholný představitel tzv. švábské romantiky. Jeho tíhnutí k harmonii je někdy označováno za literární biedermeier. Eduard Mörike pocházel z lékařské rodiny, do které se narodil jako sedmé dítě. Po maturitě na stuttgartském gymnáziu vystudoval v letech 1822 až 1826 teologii v Tübingenu. Působil pak jako evangelický farář na různých místech ve Württembersku a od roku 1834 devět let v Cleversulzbachu poblíž Weinsbergu. Roku 1843 se pro nemoc místa vzdal a žil v soukromí v Mergentheimu. Od roku 1851 působil jako profesor literatury na Kateřinském ústavu ve Stuttgartu a roku 1866 odešel do výslužby. Zemřel roku 1875 a je pohřben na hřbitově Pragfriedhof ve Stuttgartu. Za svého života vešel Mörike ve známost díky své poetické novele Mozartova cesta do Prahy , dnes je však ceněn jako jeden z nejvýznamnějších německých básníků 19. století. Díky své uzavřené povaze se vyhýbal společenským stykům, což zvýšilo jeho vnímavost pro přírodu a lidové cítění. Proto je jeho přírodní, reflexivní i milostná lyrika vyznačující se čistou citovou intonací a smyslovou svěžestí považována za dokonalou. Jeho básnické modlitby, zbavené programové ideovosti, dekorativnosti i rétoriky, jsou směsí radosti a stesku a zamýšlejí se nad podstatou bytí. Mörike psal rovněž básně výpravné i dramatické. Rovněž dovedl vynikajícím způsobem zachytit postavy lidové fantazie ve svých pohádkách. Skvěle ovládal též klasické básnické formy a hexametr. Působil také jako překladatel. Uspořádal a přeložil výbor antických řeckých a římských básní pod názvem Klasická antologie , S Friedrichem Notterem vydal roku 1856 překlady bukolických básní Theokrita, Bióna ze Smyrny a Moscha a roku 1864 přeložil básnické dílo Anakreóntovo ....

Eduard Maur (8)

Eduard Maur je český historik, odborník na hospodářské a sociální dějiny raného novověku a historickou demografii. Vystudoval dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zůstal zde jako vědecký pracovník Ústavu československých, resp. českých dějin, kde působí doposud. V letech 1993–2000 jej vedl, dnes je jeho emeritním členem. Současně přednáší v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. V 90. letech působil jako hostující profesor na několika francouzských univerzitách , účastnil se též mezinárodních vědeckých projektů ve spolupráci s historiky Rakouska a Německa. Kromě výše uvedených témat se věnuje problematice historického vědomí a regionálním dějinám jihozápadních Čech. Je členem několika redakčních rad a vedoucím redaktorem ročenky Historická demografie. V roce 2008 obdržel Cenu Učené společnosti ČR.

Edgar Theodor Havránek (8)

Narozen 19.6.1896 v Praze, zemřel 1964 tamtéž. Redaktor, novinář, beletrista, kulturní historik v Praze, místopisec, překladatel z němčiny, angličtiny, francouzštiny a ruštiny.

Dušan Uhlíř (10)

Dušan Uhlíř je český historik, zabývající se především dějinami 18.–20. století a také dějinami napoleonských válek. V roce 1961 absolvoval studium historie a českého jazyka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po studiu od roku 1963 působil v Historickém ústavu ČSAV v Praze. V roce 1967 získal titul PhDr. a v roce 1968 CSc. V roce 1973 nastoupil do Krajského kulturního střediska v Brně, kde pracoval až do roku 1978. Poté rok pracoval v Městském kulturním středisku S. K. Neumana v Brně. V letech 1979–1984 byl ředitelem muzea ve Slavkově u Brna. Poté se stal ředitelem Muzea města Brna, kde působil až do roku 1993. Od roku 1993 dodnes působí na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. V roce 1993 se habilitoval v oboru obecných dějin novověku a v roce 1998 byl jmenován profesorem. 1990-2014 externí výuka na katedře historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 2013 emeritní profesor.

Drahoslav Machala (13)

Narodil se 16. 11. 1947 v Zemianském Podhradí, okres Trenčín. Vystudoval žurnalistiku na FFUK v Bratislavě. Napsal několik knih - Zhavranení bratia, Nebo nad strechou sveta aj.

Dora Slabá (14)

Učebnice a konverzace z oboru angličtiny, překlady.

Desiderius Erasmus Rotterdamský (9)

Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, byl holandský myslitel, augustiniánský kanovník a představitel zaalpské renesance a humanismu. Holandský filolog a filosof Erasmus se narodil roku 1466 zřejmě v Rotterdamu . V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance. Nejprve byl augustiniánským řeholníkem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. V letech 1495 až 1499 studoval v Paříži, jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Mezi roky 1506 a 1509 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 1514 až 1521 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlel v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel na protest do Freiburgu. Zemřel na tyfus. Pohřben byl v basilejské katedrále.

Denisa Fulmeková (14)

Slovenská spisovatelka, redaktorka.

David Rath (8)

David Rath je český lékař, odborář a politik, bývalý ministr a krajský hejtman, roku 2019 pravomocně odsouzený za korupci při zadávání veřejných zakázek. V letech 2006 až 2013 byl poslancem zvoleným na kandidátce České strany sociálně demokratické, jejímž členem byl v letech 2006–2012; od roku 2012 působil jako bezpartijní. Předtím byl v letech 1991–1994 členem ODS a v letech 1996–1997 strany SD-LSNS. V letech 2005–2006 zastával jako nestraník úřad ministra zdravotnictví v Paroubkově vládě. V polovině 90. let zakládal Lékařský odborový klub, jehož se stal předsedou, a poté byl v období 1998–2005 dvakrát zvolen do funkce prezidenta České lékařské komory. Od listopadu 2008 do května 2012 stál jako hejtman v čele Středočeského kraje. Na mandát krajského zastupitele, a tím také hejtmana, rezignoval v souvislosti s korupční aférou. V květnu 2012 byl zadržen protikorupční policií s vysokou finanční hotovostí a spolu s dalšími zadrženými obviněn ze spáchání trestných činů. Stal se historicky prvním českým poslancem vazebně stíhaným během výkonu mandátu. V červenci 2015 byl za korupci a manipulaci s veřejnými zakázkami v jedné části své korupční kauzy odsouzen k trestu odnětí svobody a propadnutí majetku. Rath se proti rozsudku odvolal, v červnu 2019 však soud jeho vinu pravomocně potvrdil. K výkonu tohoto trestu měl nastoupit do věznice na pražské Ruzyni. 7. října 2019 se však rozhodl nastoupit do věznice v Teplicích, odkud byl později stejně převezen právě do Vazební věznice Ruzyně. Středoškolské vzdělání získal v gymnáziu Nad štolou na Praze 7. Po dokončení studia na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v roce 1990 pracoval jako lékař-internista v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, později na jednotce intenzivní péče ve Fakultní nemocnici v Motole. Byl šéflékařem záchranné služby Asociace samaritánů České republiky v Kralupech nad Vltavou. Působil na Interní klinice...

David Nicholls (12)

Anglický spisovatel a scénárista. Narodil se v roce 1966 jako prostřední ze tří sourozenců. V letech 1983 až 1985 studoval angličtinu a dramatické a divadelní umění na univerzitě v Eastleigh v Hampshire, hrál také různé role ve školních divadelních představeních. Dále studoval na universitě v Bristolu, kde získal v roce 1983 titul bakaláře angličtiny a dramatického umění. Herecké zkušenosti získal též v newyorské American Musical and Dramatic Academy. V 80tých a 90tých letech se živil jako profesionální herec pod pseudonymem David Holdaway, dostal menší role v různých divadlech, např. West Yorkshire Playhouse a 3 roky hrál také v londýnském Národním divadle.

David Glockner (9)

David Glockner vystudoval chemii, ale brzy opustil bezpečí a jistotu laboratoře a nyní se věnuje hudbě, psaní a zahálce. Občas pracuje v novinách a časopisech. Dlouhý čas strávil ve vnitrozemí Kréty zkoumáním jeskyně, kde se údajně narodil bůh Zeus. Ostrov narychlo opustil poté, co ho soused v návalu žárlivosti postřelil brokovnicí. Teď žije hluboko v pohraničních lesích na severu Čech. V roce 2009 debutoval thrillerem Satanovo vejce, dobrodružným románem s prvky fantastiky, v němž se prolíná současnost s minulostí.

David Deida (9)

David Deida je považován za jednoho z nejpřevratnějších a nejprovokativnějších duchovních učitelů současnosti. Jeho učení a knihy o radikálně praktické spiritualitě hluboce ovlivnily směr našeho duchovního a sexuálního růstu. Jeho knihy byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků a stávají se doporučenou literaturou na univerzitách, workshopech a mužských i ženských skupinách na celém světě. Jako cenný zdroj pro duchovní transformaci a posvátnou sexualitu ho cituje mnoho dalších autorů, od koučů jako Tony Robbins, přes filosofy jako Ken Wilber až po duchovní mluvčí Marianne Williamson.

Daniil Ivanovič Charms (7)

Daniil Ivanovič Charms , vlastním jménem Daniil Ivanovič Juvačov byl ruský surrealistický spisovatel, básník a dramatik. Narodil se v rodině odpůrce carova režimu Ivana Juvačova, studoval na německém gymnáziu, kde se naučil německy a anglicky, kde vznikl jeho pseudonym, odvozený z ruského přepisu anglického slova harm , a kde studoval anglickou literaturu, jejímž žánrem nonsensu byl velmi ovlivněn. V roce 1924 nastoupil na leningradskou elektrotechniku, z níž byl ale vyloučen, po vyloučení se věnoval pouze literatuře. V roce 1926 vstoupil do Svazu básníků a vydal svou první publikovanou báseň, o rok později napsal absurdní drama Jelizaveta Bam. O další rok později založil spolu s dalšími spisovateli literární skupinu OBERIU, prosazující principy blízké literatuře nonsensu, a také začal publikovat dětskou literaturu. Komunistickému režimu a literatuře socialistického realismu byla skupina OBERIU nepohodlná, takže byl Charms v prosinci 1931 uvězněn, v roce 1932 mu byl trest zmírněn na vyhnanství v Kursku. V následujících letech je pod vlivem uvěznění a pronásledování NKVD jeho tvorba stále absurdnější, depresivnější, šílenější, cyničtější a krutější. V roce 1939 napsal své nejrozsáhlejší dílo, novelu Stařena . 23. srpna 1941 byl na udání zatčen, údajně za šíření protiválečné propagandy, a uvězněn na psychiatrickém oddělení leningradského vězení č. 1., kde počátkem roku 1942 za neznámých okolností zemřel. Existuje důvodné podezření, že ve své cele zemřel hlady, neboť v té době již probíhala nacistická blokáda Leningradu. Rehabilitován byl v roce 1960. Jeho dílo zachránili Charmsovi přátelé, kteří je ukrývali až do 60. let minulého století. V té době začala postupně vycházet jeho tvorba pro děti. Charms byl dvakrát ženatý. Pro jeho dílo jsou typické kratičké povídky o několika ods...

Dagmar Šottnerová (12)

Narozena 1957. Pedagožka, autorka publikace o lidových tradicích.

Dagmar Chroboková (18)

Mgr., pedagožka, autorka učebnic angličtiny a češtiny pro základní školy.

Czechoslovak Radio Jazz Orchestra (10)

Czechoslovak Radio Jazz Orchestra , známý také jako Jazzový orchestr Československého rozhlasu , byl významným tělesem v bývalém Československu, které se v polovině 20. století proslavilo zejména svým přínosem jazzové a bigbandové hudbě. Orchestr byl profesionálním tělesem spojeným s celostátním rozhlasovým vysíláním a hrál významnou roli při propagaci jazzu v zemi i za jejími hranicemi. Soubor byl známý svou vysokou muzikantskou úrovní a prováděním skladeb českých i světových autorů. V průběhu let spolupracoval s řadou uznávaných sólistů a dirigentů a přispěl k rozvoji jazzu ve východní Evropě v době, kdy tento žánr zažíval různou míru přijetí a podpory ze strany státních orgánů. Nahrávky, vysílání a živá vystoupení orchestru byly důležitou součástí kulturního života v Československu před jeho pokojným rozpadem na Českou republiku a Slovensko v roce 1993.

Cornelius Ryan (9)

Cornelius Ryan prošel v roli válečného korespondenta od r. 1943 všemi významnými bitvami Druhé světové války. Je autorem osmi knih, z nichž k nejproslulejším patří právě knihy s válečnou tématikou: The Longest Day , která se dočkala více než třiceti vydání na celém světě. Neméně úspěšná tématem i způsobem zpracování byla kniha The Last Battle .

Chris Mann (8)

Britský historik. http://www.army.mod.uk/documents/general/biog_christopher_mann.pdf

Catherine Cookson (14)

C.Cookson se narodila v městečku Tyne Dock v Anglii jako nemanželská dcera chudičké Kate, kterou vždy brala spíše jako starší sestru. Zde začala pracovat jako služka, ale brzy odešla do městečka blízko Hastingsu, kde se seznámila se svým pozdějším manželem, který zde učil na základní škole. Začala psát, když jí bylo čtyřicet let. Její knihy si ihned získaly velkou popularitu. V roce 1993 jí byl udělen Řád Britského impéria.

Carole Buck (11)

Americká autorka milostných románů.

Carlos Fuentes (6)

Carlos Fuentes Macías byl mexický spisovatel a jeden z nejznámějších prozaiků a esejistů ve španělsky mluvících zemích. Značně ovlivnil současnou latinskoamerickou literaturu a jeho díla jsou překládána do češtiny i mnoha dalších jazyků. Okusil i kariéru diplomata, jako jeho otec a procestoval téměř celý svět, navštívil i Prahu. Byl dvakrát ženatý a vychoval tři děti. Dalšími spisovateli jeho generace jsou Elena Poniatowska, José Emilio Pacheco a Carlos Monsiváis. Fuentes se narodil v Panama City v Panamě mexickým rodičům. Jeho matka se jmenovala Berta Macías Rivas a jeho otec Rafael Fuentes Boettiger. Otec byl diplomat, a tak strávil Carlos svoje dětství v několika hlavních městech Severní i Jižní Ameriky: Montevideu, Rio de Janeiro, Washingtonu, Santiagu, Quitu a Buenos Aires. Díky tomu mluvil již od mala plynně anglicky i španělsky. Vzdělání měl Fuentes vskutku kvalitní, neboť studoval v soukromých školách a po návratu do Mexika, kde žil až do roku 1965, nastoupil ve věku 16 let na prestižní školu Colegio de México. Roku 1948 vystudoval práva na Právnické fakultě Mexické národní univerzity. Studoval také ekonomii na Institut des Hautes Études Internationales v Ženevě. Oženil se s mexickou filmovou hvězdou Ritou Macedo, s kterou byl ženatý mezi lety 1959–1973 a měl s ní jednu dceru. Jeho časté zálety však jeho manželku dováděly k zoufalství, a tak jejich vztah skončil rozvodem. Tyto aféry se, podle něho, týkaly hereček jako Jeanne Moreau a Jean Seberg. Fuentes si následně vzal dnes již známou novinářku Silvii Lemus, jejíž specializací jsou rozhovory s osobnostmi. Následuje stopy svých rodičů, stal se roku 1965 diplomatem a sloužil v Londýně, Paříži a dalších hlavních městech. Roku 1978 rezignoval na funkci velvyslance ve Francii na protest dosazení Gustava Diaze Ordaze, bývalého prezidenta Mexika, na místo velvyslance ve Španělsku. Mim...

Carl Jung (15)

Narozen 30.7.1868 v Wetzler . Stomatolog. Publikace v oboru.

Bruno P Kremer (10)

Bruno P. Kremer studoval biologii na univerzitě v Bonnu a promoval v r. 1973. Do r. 1979 byl odborným asistentem v Botanickém ústavu, od r. 1979 působí jako vědecký rada na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Publikoval řadu vědeckých prací, píše a překládá

Břicháč Tom (6)

Božena Krchová (9)

Spoluautorka knihy o vaření - Vaříme zdravě, chutně a hospodárně .

Bohuslav Eichler (12)

Ing., asistent katedry pedagogiky, literatura z oboru programování a didaktiky ekonomických předmětů.