Všichni Autoři a témata

Usrhs-pha (1)

Ilona Kotyzová (1)

PhDr. Ilona Kotyzová. Vystudovala dějepis a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1987 pracuje v archivnictví, v současnosti je ředitelkou Státního okresního archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích.

Mike George (1)

Autor knih o meditaci.

Lumír Bardon (1)

Narozen 4.1.1937 v Opavě. Syn známého českého mága a mystika Františka Bardona.

Zla-ba-bsam' (1)

Převzato z DLC.

Honorius (1)

Ingrid Riedel (1)

Německá vysokoškolská pedagožka, psychoterapeutka, věnuje se psychologii, historii umění a teologii.

Anna D Garuda (1)

Astroložka, psychologická konzultantka a poradkyně.

Sosan Taesa (1)

Zenový filosof.

Josef Guter (1)

Německý historik Dálného východu.

Paul Dong (1)

Dr. Paul Dong je mezinárodně uznávaná autorita a editor děl zabývající se nevysvětlitelnými a paranormálními jevy. O metodě čchi kung přednáší na renomovaných vysokých školách. Své články publikuje v odborných časopisech v Honkongu, Japonsku, Německu, Anglii a Spojených státech. Je autorem knih Čtyři velké záhady pevninské Číny , Čch kung- prastará čínská cesta ke zdraví a Prázdná síla .

Uwe Wolff (1)

Německý filozof, publicista.

Ursula Wirtz (1)

Švýcarská psychoterapeutka.

Jaroslav Debef (1)

Jaroslav Debef byl český lékař zabývající se akupunkturou ušního boltce . Je autorem knihy Aurikuloterapie v řádu a praxi , Aurikuloterapie/ Toulky řádem a Aurikulotherapie/ Praxe. Narodil se 9. října 1925 ve Křtinách. Po promoci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně , vojenské základní službě a krátké praxi, byl 26 let závodním lékařem n. p. KOTOUČ Štramberk. Od 50 let se začal věnovat akupunktuře, později aurikulomedicíně. Byl lékařem, propagátorem a školitelem. Své názory shrnul v knize Aurikuloterapie v řádu a praxi ve které je ​Řád představován jako základní a medicína a jako jeden z prostředků k jeho naplnění. Zemřel v ústraní svého ranče v Beskydech 29. února 2012. První články o aurikuloterapii publikoval již v roce 1982 v Praktickém lékaři, první monografie „Aurikuloterapie“ vznikla v roce 1982, ale nepřízní doby vyšla pouze časopisecky ve Službě zdravotníkům . V letech 1990 – 1993 byl místopředsedou ČLAS a jako zakladatel sekce AT při ČLAS v roce 1991 byl jejím předsedou až do roku 1995. Za jeho předsednictví narostl počet členů sekce AT na 220, byl přizván k  přednáškám dr. Y. Rouxevillem z Francie , organizoval první semináře o AT . Byl školitelem akupunktury, čestným členem ČLS JEP, ČLAS, SAS a Čestným předsedou sekce AT. Vydal obsáhlou dvoudílnou monografii „Aurikuloterapie 1. Toulkyřádem“, „Aurikuloterapie 2. Praxe“, která je   mimořádnou knihou i ve světovém měřítku. Nejvýznamnější jsou teze o  bazálním  stresu , které vyšly v Německu, Francii, Izraeli nebo Japonsku.

Perle Besserman (1)

Americká autorka zen-buddhistické literatury.

István Hardi (1)

Maďarský doktor medicíny, psychiatr.

Franz Hartmann (1)

Německý esoterik, teosof, autor publikací z oblasti hermetických nauk a tajných společností.

Řehoř z Toursu (1)

Phra Thepwisutthimethi (Nguam) (1)

Thajský buddhistický mnich a reformátor, zakladatel klášterů.

Takuan Sōhō (1)

Japonský představitel zen-buddhismu školy Rinzai.

Erik Hornung (1)

Erik Hornung je švýcarský egyptolog, profesor univerzity v Basileji. Zaměřuje se na egyptské náboženství, zejména na královské pohřební texty doby Nové říše.

Dennis Genpo Merzel (1)

Daniel Roux (1)

Francouzský lékař, propagátor přírodní medicíny.

Inge Dougans (1)

Inge Dougansová se narodila v Dánsku, kde získala rovněž školení v reflexologii. V roce 1981 se odstěhovala do Jižní Afriky, kde založila vlastní kliniku. V roce 1983 otevřela Školu reflexologie a meridiánové terapie a v roce 1985 založila Jihoafrickou reflexologickou společnost. Pořádá přednášky a dílny na téma reflexologie po celém Spojeném království, Evropě a USA a provozuje prosperující praxi v Jižní Africe.

Eveline Rufer (1)

Eveline Rufer se už dlouhá léta zabývá šamanským a energetickým léčením. Je diplomovaná astroložka, absolvovala kurzy energetické fyzické práce podle Barbary Brennanové a u Carlo Zumsteina, zakladatele a vedoucího FLSS, se vzdělávala v praktickém používání šamanských vědomostí. Nabízí kurzy a vede pravidelné večery šamanských cest. Eveline Rufer žije a pracuje v Curychu.

Hana Rakušanová (1)

Esoterička, zakladatelka ducovního centra, skladatelka a zpěvačka.

Igor&apos Narskij (1)

MUDr. Igor Bukovský, PhD. je slovenský lekár, ktorý sa od roku 1992 venuje otázkam výživy a trendom v oblasti zdraviu prospešnej životosprávy. Absolvoval lekársku fakultu na Jeseniovej fakulte v Martine v rokoch 1984-1990 a lekársku fakultu Univerzity Komenského v Bratislave. Titul PhD. získal v roku 1999 v odbore Normálna a patologická fyziológia za výskum včasných štádii aterosklerózy. Výživou a prevenciou ochorení sa zaoberá vyše 16 rokov. Napísal knihy Miniencyklopédia prírodnej liečby, ktorá bola vydaná v štyroch jazykoch, Vegetariánske dieťa, Hľadá sa zdravý človek, Recepty na fajn časy a Návod na prežitie muža. Je členom Britskej spoločnosti pre výživu, Americkej spoločnosti klinickej výživy a niekoľkých ďalších odborných spoločností. Pôsobí ako lekár v Ambulancii klinickej výživy v Bratislave.

Polina Semenovna Vinogradskaja (1)

Ruská autorka životopisu manželky Karla Marxe.

Otokar Griese (1)

Otakar Griese, někdy též uváděn jako Otokar, byl český hermetik, astrolog, martinista, nakladatel, spisovatel a publicista. Vystudoval gymnázium a hospodářskou školu v Přerově. Po maturitě byl zaměstnán na velkostatku a později jako soudní praktikant a poštovní úředník. V roce 1905 se profesionálně začal zabývat hermetismem. Založil Ústřední okultní nakladatelství a Svobodné učení nauk hermetických a vydával časopis Isis. Studoval tzv. vysokou školu hermetických věd v Paříži, kde se roku 1910 stal čestným doktorem a později i čestným profesorem. V době 1. světové války sloužil v zásobování armády. Po válce obnovil svou publikační činnost. Publikoval v okultně zaměřených časopisech a překládal hermetická díla do češtiny . Jeho kniha Astrologie - mathematický systém moderní horoskopické astrologie , je považována za první moderní českou astrologickou publikaci. V roce 1927 se z finančních důvodů přestal věnovat studiu okultních nauk a do své smrti 2. října 1932 se živil sestavováním radiopřijímačů.

Trofim Denisovič Lysenko (1)

Trofim Děnisovič Lysenko byl ukrajinský agronom, který v období stalinismu mocenskými metodami zcela ovládl sovětskou biologii. Lysenko získal řadu vědeckých hodností, mj. akademika AV SSSR a Leninovy akademie, titul hrdiny socialistické práce a Leninův i Stalinův řád. Lysenko odmítl mendelovskou genetiku a místo toho vycházel z nekriticky aplikované Mičurinovy teorie hybridizace a Lamarckovy teorie o dědičnosti získaných vlastností. Nadřazením ideologie a politické moci nad vědu vzniklo učení nazývané lysenkismus. Velká část Lysenkových experimentů je dnes považována buď za diletantské pokusy nesplňující požadavky na vědeckou práci, nebo přímo za vědomé podvody. Lysenko pro svůj neortodoxní výzkum získal podporu sovětského vůdce Stalina. Lysenko sliboval významné zvýšení zemědělských výnosů, které bylo pro Sovětský svaz velmi žádoucí – zejména po hladomorech a ztrátě produktivity v důsledku násilné kolektivizace na počátku 30. let. V roce 1940 se Lysenko stal ředitelem Ústavu genetiky v rámci Akademie věd SSSR a díky získanému politickému vlivu jeho doktrína zcela opanovala sovětskou vědu a školství. Lysenkismus byl ve svém zenitu v roce 1948, kdy Lysenko dosáhl umlčení vědeckých oponentů. Ti ztratili funkce nebo zaměstnání a mnozí byli vězněni. Lysenkův vliv na sovětskou zemědělskou praxi zeslábl v 50. letech. Když se nepodařilo dosáhnout slibovaných vysokých výnosů, Sovětský svaz v tichosti opustil Lysenkovu zemědělskou praxi ve prospěch moderních zemědělských postupů. Lysenkovo učení bylo v Sovětském svazu oficiálně zavrženo v roce 1964 a následujícího roku byl Lysenko odvolán z funkce ředitele Ústavu genetiky. T. D. Lysenko měl stoupence a obdivovatele i v Československu. V roce 1949 mu Vysoká škola zemědělská v Brně udělila čestný doktorát „za vynikající ...

Erwin Drinneberg (1)

Autor cestopisů z oblasti východní Asie. Činný okolo roku 1926.

Sun Xue Quan (1)

František Hejl (1)

František Hejl byl český historik a účastník odboje za druhé světové války. Byl synem kamnáře Jana Hejla a jeho manželky Františky, rozené Konopáčové . Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Letovicích, maturoval v roce 1940 na gymnáziu v Boskovicích. Po maturitě pracoval jako úředník. V roce 1943 byl totálně nasazen, nejprve ve Vídni, poté ve Štraburku a nakonec ve slovenské Dubnici nad Váhom. Na Slovensku se zapojil do partyzánského hnutí a aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po druhé světové válce vystudoval v letech 1945–1948 obory historie a anglistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po ukončení studií se na univerzitě věnoval historii jako pedagog. Tamtéž získal v roce 1953 titul PhDr. a v roce 1962 titul CSc. v oboru historické vědy. Mimořádným profesorem se stal v roce 1968, řádným profesorem v oboru slovanské dějiny feudalismu v roce 1979. V letech 1960–1966 a 1973–1980 byl prorektorem univerzity. V bádání pokračoval i po odchodu do důchodu. Dne 4. června 1949 se oženil s Alenou Hejlovou . Manželé Hejlovi měli dvě dcery. V počátcích se zabýval dějinami Polska, později i Ukrajiny a Ruska. Ve svých pracích se věnoval také fenoménu Velké Moravy a osvobozeneckému hnutí za druhé světové války. Za svou odbojovou i odbornou činnost obdržel řadu ocenění: Byl členem KSČ, resp. KSČM.

Ján Hanzlík (1)

Ján Hanzlík byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1955-1968 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Na sjezdu KSS v roce 1966 vystupoval jako člen Ústřední kontrolní a revizní komise ÚV KSS. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. K roku 1968 se profesně uvádí jako tajemník Okresního výboru KSS z obvodu Zbehy u Bratislavy. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.

Frédéric Joliot-Curie (1)

Frédéric Joliot-Curie byl francouzský fyzik, držitel Nobelovy ceny za chemii, kterou spolu se svou ženou Irène Joliot-Curie obdržel v roce 1935 za syntézu nových radionuklidů. Frédéric Joliot vystudoval vyšší odbornou školu chemie a fyziky v Paříži. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil do železáren v Luxenburgu. Po necelých dvou letech byl propuštěn. S pomocí profesora Langevina získal v roce 1925 místo v laboratoři Marie Curie. Aby se uživil, přibral k tomu suplování matematiky a fyziky na soukromé koleji. Po necelém roce se oženil s Irène Curie, dcerou Marie Curie. V roce 1930 získal doktorát přírodních věd za práci o elektrochemii polonia. Od roku 1932 publikoval řadu prací společně se svou ženou. Používali pak také oba příjmení Joliot-Curie. V letech 1950–1959 byl předsedou Světové rady míru. Na jeho památku vydala Německá demokratická republika v roce 1980 poštovní známku v nominální hodnotě 10 feniků. Stejně tak je po něm pojmenován kráter Joliot na Měsíci a např. zastávka metra v bulharské Sofii, otevřená v roce 2009.

Hans Rüssmann (1)

Německý autor publikace z oboru vulkanizace gumy.

Valerian Vladimirovič Kujbyšev (1)

Valerian Vladimirovič Kujbyšev byl bolševický revolucionář a prominentní sovětský politik. Valerian Kujbyšev se narodil v rodině židovského armádního důstojníka. Studoval v Omsku vojenské učiliště. V roce 1904 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a přistoupil k její bolševické frakci. V roce 1905 docházel Kujbyšev do Petrohradské vojenské akademie, z níž byl o rok později vyloučen. Poté se Kujbyšev pohyboval v Omsku, Petrohradu, Vologdě, Charkově a Samaře. Časem byl poslán na Sibiř, kde se spřátelil s Jakovem Sverdlovem. V roce 1917 odjel Kujbyšev do Samary, kde se stal předsedou místního sovětu. Za říjnové revoluce se podílel na ustanovení bolševické moci v Samaře a stal se předsedou Samarského revolučního výboru. Za občanské války byl Kujbyšev členem Východního frontu, bojoval proti vojsku admirála Kolčaka, řídil domobranu v Astrachani a vojsko ve střední Asii. Roku 1927 se Kujbyšev stal členem politbyra. V letech 1928–1930 byl předsedou nejvyšší Rady národního hospodářství, v roce 1930 se stal vedoucím Gosplanu. Kujbyšev se stal organizátorem první pětiletky, kolektivizace a industrializace. Valerian Kujbyšev zemřel 25. ledna 1935 na infarkt při vyšetřování Kirovovy vraždy. Dva roky po jeho smrti byli jeho manželka Jevgenija a bratr Nikolaj zastřeleni. Spekuluje se, jestli i on nebyl zavražděn. Kujbyševovo jméno dodnes nosí město Kujbyšev v Novosibirské oblasti. V letech 1935–1991 jej nosila i Samara. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Куйбышев, Валериан Владимирович na ruské Wikipedii.

Gordon Schaffer (1)

Drahomír Brzobohatý (1)

* 19. 6. 1931 v Olomouci, + 9. 5. 2009 v Napajedlích. Učitel v Brumově a ve Slavičíně, dlouholetý správce muzea ve Slavičíně, kronikář obce v letech 1975 - 1990, autor mnoha vlastivědných publikací ze Slavičínska, autor pohádek a pověstí ze Slavičína a okolí a pracovník MDPM.

Vladimír Kotinský (1)

Ferdinand Opll (1)

Docent historie středověku a pomocných historických věd na univerzitě ve Vídni. Ředitel Vídeňského městského a zemského archivu. Publikuje v oboru.

Jakob Böhme (1)

Jakob Böhme byl německý mystik, filosof a křesťanský teosof. Hegel ho nazval „prvním německým filosofem“. Jakob Böhme se narodil roku 1575 jako čtvrté z pěti dětí v rodině Jakoba Böhma staršího a matky Ursuly ve vsi Alt-Seidenberg . Jeho otec, který působil ve vsi jako rychtář a byl starším církve v nedalekém Seidenbergu, hospodařil na vlastním pozemku o rozloze zhruba 35 ha. Mladý Jakob navštěvoval vesnickou školu v Seidenbergu, kde získal relativně slušné vzdělání, ovšem bez znalosti latiny. V roce 1599 se stal občanem města Zhořelce , zakoupil tu ševcovský krám, byl přijat do cechu a oženil se s dívkou místního řezníka, Katharinou Kuntzschmann. Tehdy si také pořídil dodnes zachovaný dům v Pražské ulici a následující léta se věnoval obchodu. Roku 1600, ve věku 25 let, měl zvláštní vizi, když se při práci zadíval na cínovou nádobu a poté nabyl přesvědčení, že je schopen nazírat veškeré jsoucno ve zlu i v dobru. Od té doby byl podle svých slov schopen nahlížet do jádra přirozenosti všeho živého. O tomto zážitku však s nikým nemluvil a – jak dokládají zmínky v listinách – dál se věnoval obchodu a rodině. V roce 1610 se přestěhoval do svého druhého domu, nakonec 12. března 1613 prodal svůj ševcovský krám a společně se ženou se věnoval obchodování s přízí a později s rukavicemi. Roku 1612 pak podnícen novou vizí sepsal své první dílo: Die Morgenröte im Aufgang neboli Aurora. Spis, který Böhme svěřil místnímu šlechtici Karlu Enderovi von Sercha, začal záhy obíhat. Dostal se však také do rukou vrchního zhořeleckého faráře Gregoria Richtera, jenž byl opisem Aurory pobouřen a předložil stížnost na radnici. V čele města stál tehdy vzdělanec a paracelsián Bartholomaeus Scultetus, z jehož zápisků z 26. června 1613 je zřejmé, že Böhme byl na radnici dotázán na svou entuziastickou víru a zároveň napomenut, aby se od takových věcí držel stranou. Spor pokračoval ...

Pavel Kafka (1)

Pavel Kafka je český manažer, bývalý diplomat, viceprezident Podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj, národní pobočky Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj . a čestný prezident České manažerské asociace , jediného sdružení manažerů napříč obory a regiony v České republice, které propaguje nové trendy v managementu a manažerské osobnosti, přispívá k etice podnikání a rozvoji manažerských kompetencí. Byl také agentem StB, poté co v šestadvaceti letech podepsal spolupráci, mu bylo přiděleno krycí jméno Daxl. Pavel Kafka je absolventem ekonomiky zahraničního obchodu na Vysoké ekonomické škole v Praze a hovoří plynně anglicky, německy a rusky. Od roku 1992 působil Pavel Kafka ve skupině SIEMENS Česká republika, kterou od roku 1994 řídil v pozici generálního ředitele následujících patnáct let, v současné době je členem konzultativního grémia předsedy představenstva koncernu SIEMENS v Německu. Pavel Kafka byl od roku 2011 prezidentem České manažerské asociace , od června 2019 je čestným prezidentem ČMA. Od roku 2016 je viceprezidentem České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj CBCSD, národní pobočky Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj . V minulosti působil také jako viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, Česko-německé průmyslové a obchodní komory nebo Českomoravské elektrotechnické asociace. Do roku 2016 byl prezidentem České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj. Pavel Kafka byl také předsedou Fóra průmyslu a vysokých škol ČR, členem správní rady ČVUT a členem vědecké rady VŠE Praha. Je dosud členem správní rady VŠE Praha a správní rady nadace J. A. Komenského PANGEA. Od roku 2010 je odborným ekonomickým poradcem mnoha podniků, institucí a vlád. V roce 2005 byl Sdružením pro zahraniční investice AFI oceněn za mimořádný přínos pro rozvoj zahraničních investic v ČR a v roce 2006 se stal nositelem čestné vědecké hodno...

Vasilij Aleksejevič Puškarev (1)

Ruský historik umění.

Peter Prusák (1)

Slovenský filozof, zaměřený na osvětu v oblasti vědeckého ateismu.

Jules Boucher (1)

Autor, který se pohyboval v okruhu Fulcanelliho přátel.

Karel Filipů (1)

Magik, věštec, publicista, působí v Centru Mahatma.

Jeremy Naydler (1)

Jeremy Naydler Dr., který je filozof, který se specializuje na náboženský život starověkých kultur. Je člen Temenos akademie a autor několika knih. Žije v Oxfordu v Anglii.

Libuše Nielsen (1)

Vlastním jménem Libuše Imbertiová, vystudovala Akademii parapsychologie a pranoterapie při A.MI. University v Miláně. V roce 1991 byla jmenována docentkou akademie. Zde vyučuje parapsychologii i pranoterapii. V témže roce získala též za vědeckou a kulturní činnost titul dámy Řádu kyperských rytířů a v roce 1993 byla jmenována delegátkou pro Českou republiku. Zde vede kursy parapsychologie a též připravuje s lékařskou spoluprací kursy pranoterapie - bionaturopatie.

Max Heindel (1)

Dánsko-americký křesťanský okultista, astrolog a mystik.

Kit Boey Chow (1)

Ekonomka, publikuje též o druzích a přípravách čínského čaje.

Richard Noll (1)

Americký psycholog.

Volker Bretz (1)

Cvičitel a propagátor jógy, vlastní více jak 100 jógových škol a vyškolil na 1000 cvičitelů.

Paula Horan (1)

Paula Horan - psycholožka, vedoucí seminářů, autorka Jako dítě jsem vyrůstal mimo své vlastní kultury a cítila rozdíly ve způsobu, jakým lidé interpretují své zkušenosti. V mládí pokračovala v hledání odpovědi na to, co opravdu lidi pohání. Byla zasvěcena do Reiki, které ztišilo její mysl a životní cesta ji nakonec dovedla do Indie ke Guru Sri HWL Poonjaji v roce 1992. "Papaji" byl jeden z hlavních učedníků Sri Ramana Maharshi, kteří se plně probudil v jeho přítomnosti. Pod jeho láskyplnou péči, našla odpovědi na své otázky. vydala 7 knih a meditační kazetu, vyučuje po celém světě Reiki, EFT, džňána jógu

Petr Geisler (1)

Narozen 5. 1. 1949 v Praze, zemřel 3. 1. 2009 tamtéž. Japanolog, autor publikace o kaligrafii.

Eduard Valentík (1)

Autor publikace o zenovém učení.

Andrej Vasil'jevič Šestakov (1)

Rudolf Šály (1)

Slovenský ekolog.

Pierre Palau (1)

Constance C Kirk (1)

Dr., odbornice na zdravý způsob života.