Všichni Autoři a témata

Lech Pijanowski (1)

Lech Andrzej Pijanowski byl polský filmový kritik, hlasatel, režisér, scenárista a populiser her. je pohřben v hřbitově Powazki.

Jane McIntosh (1)

Anglická historička.

Kamil Jurkovič (1)

Nejdříve vojenský, poté vězeňský, pak i závodní a nakonec obvodní lékař. Sedmkrát byl propuštěn ze zaměstnání v OÚNZ v Trenčíně. Dva roky cestoval do práce 100 km denně a šestkrát přesedal na autobusové spoje. Na Slovensku byl za svou činnost do roku 1990 pronásledován StB, v Rakousku jeho práci posoudili a verifikovali kladně. Od května 1992 do vydání knihy přeléčil cca 550 pacientů, výsledky zpracoval a ve formě přihlášky nové metody léčení podal roku 1997 na Min. zdravotnictví SR na oficiální verifikaci.

František Jan Hlinovský (1)

Narozen 11.1.1913. Umělecký fotograf, publikace z oboru, reportér denních listů.

Antonín Michalčík (1)

Narozen 8.12.1914 v Užhorodě . PhDr., malíř, profesor střední umělecko-průmyslové školy, publikace z oboru řezbářství.

Amos Pokorný (1)

Amos Pokorný byl český legionář, voják a šachový mistr. Amos Pokorný se narodil jako jedno z jedenácti dětí v rodině evangelického faráře Václava Pokorného a jeho ženy Libuše. Vystudoval v Praze práva, na začátku 1. světové války narukoval, v roce 1915 se dostal do ruského zajetí a poté vstoupil do československých legií. Po válce pracoval jako důstojník justiční služby, vojenský prokurátor a nakonec jako zemský soudce u vrchního i státního soudu. Byl činný v Českobratrské církvi evangelické: spoluzakládal kazatelskou stanici v Praze-Dejvicích a byl i jejím předsedou; od roku 1945 do své smrti v roce 1949 byl členem synodní rady církve. Šachům se věnoval nejprve v ŠK Dobruský. Získal společné 1. místo v Plzni v roce 1911 a získal titul mistra ÚJČS. Byl druhý v silném turnaji B při XIII. kongresu Německého šachového svazu ve Vratislavi jen o půl bodu za vítězným hamburským šachistou Paulem Krügerem. Tyto jeho úspěchy vyvolaly zájem o uspořádání mistrovství Moravy v šachu, kde sice Pokorný v roce v turnaji tří šachistů získal 1,5 bodu ze dvou proti Aloisi Pernovi, ale prohrál obě partie s Juliem Brachem a skončil za ním jasně druhý. Dále obsadil společné 4. až 7. místo v České Třebové v roce 1913 a obsadil 8. příčku v Mladé Boleslavi v roce 1913 na mistrovství Čech. Po první světové válce obsadil 2. místo za Maxem Walterem na Mistrovství Československa v šachu v Pardubicích v roce 1923, ve stejném roce byl 11. v Moravské Ostravě za účasti vítězného Emanuela Laskera. V roce 1925 získal společné 3. až 5. místo na mistrovství Československa v Bratislavě, obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na mistrovství Československa v roce 1927 v Českých Budějovicích získal 4. místo. O rok později obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na přelomu 20. a 30. let dosahoval největších úspěchů. Na mistrovství Československa v Brně v roce 1929 obsadil společné 3. a 4. místo, když zvítězil Opočenský. V roce 1933 ...

Avraam Sergejevič Norov (1)

Ruský spisovatel, jazykovědec, sběratel rukopisných knih.

Francis Crick (1)

Francis Harry Compton Crick byl britský molekulární biolog, fyzik a neurovědec, který ve spolupráci s Jamesem Watsonem objevil v roce 1953 strukturu DNA, za což ještě společně s Mauricem Wilkinsem dostali v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Crick původně vystudoval fyziku a za 2. světové války se podílel na vývoji magnetických min. Později přešel k biologii. Horace Judson o něm uvádí: Důležitým důvodem, proč se Crick přeorientoval na biologii, bylo to, že byl atheistou a že si nedočkavě přál vrhnout světlo na zbývající stinná hájemství vitalistických iluzí. Krátce po Crickově smrti se vyrojila tvrzení, že užívání LSD ho přivedlo k myšlence helikální struktury DNA. Ačkoliv je téměř jisté, že LSD užíval, velmi pravděpodobně to bylo až po roce 1953, kdy byly publikovány zásadní objevy struktury DNA.

Vladimír Polák (1)

Vladimír Polák je český herec, komik, moderátor, producent, scenárista a také ostravský politik V letech 1991–1995 vystudoval ostravskou Janáčkovu konzervatoř pod vedením prof. hlavního oboru Alexandry Gasnárkové, v letech 1993–1995 získal stipendium od Českého literárního fondu. Od roku 1995 je členem činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Od 2002 do 2010 byl členem Zastupitelstva městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , členem komise APOS a členem kulturní komise. Má za sebou řadu úspěšných divadelních rolí. Hrál také ve filmu . Jako mladý herec získal pozornost ve hře Romance pro křídlovku. Získal Cenu Českého divadla 2006 za nejlepší mužskou roli ve hře Mein Kampf, kde hraje Adolfa Hitlera. Účinkoval také v pořadu Pečený sněhulák a je členem improvizační show Tři tygři. Zahrál si například ve filmech Ostravak Ostravski, Princezna zakletá v čase nebo Ženská pomsta. Vladimír Polák je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se věnuje aikidu.

Brenda Venus (1)

Americká herečka, tanečnice a modelka, přítelkyně Henry Millera. Millerovy milostné dopisy vydala pod názvem: Dear, dear Brenda. Autorka příručky svádění pro muže.

Ivana Brožková (1)

Manželka výtvarného pedagoga Jaroslava Brožka, který v době politické nesvobody pod jejím jménem publikoval své práce “Dobrodružství barvy” a “Barva a obraz”.

Zdeněk Petráň (1)

MUDr. Zdeněk Petráň je český lékař a numismatik. Pracuje jako vedoucí oddělení endoskopických metod ve zdravotnickém zařízení Centromed-Poliklinika Budějovická v Praze a od roku 1990 zároveň pracuje jako numismatik v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře.

Václav Karfík (1)

Narozen 3.3.1904 v Idriji , zemřel 6.12.1981 v Praze. MUDr., DrSc., profesor plastické chirurgie, literatura z oboru.

Josef Vykutil (1)

Josef Vykutil byl český zeměměřič a vysokoškolský pedagog. Střední školu vystudoval v Novém Městě na Moravě a zeměměřictví v Brně . Do roku 1940 pracoval ve Vojenském zeměpisném ústavě a poté do roku 1945 v geodetické kanceláři. Do VZÚ se navrátil po válce a byl zde do roku 1951 . Doktorátu technických věd dosáhl v roce 1946. Po založení Vojenské technické akademie v Brně nastoupil jako profesor na katedru geodézie a fotogrammetrie . Od roku pak 1973 pak byl profesorem na fakultě stavební VUT v Brně, kde se obnovilo studium oboru geodézie a kartografie. V 1988 odešel do důchodu. Byl uznávanou autoritou v oboru se specializací na vyšší geodézii, autorem publikací a odborných prací. Aktivním členem odborných společností a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertací. Zemřel v Brně a je pohřben v rodné Olešné.

Antonín Ostrčil (1)

Narozen 8.5.1874 v Praze, zemřel 30.6.1941 tamtéž. MUDr., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.

Tibor Szász (1)

Maďarský autor odborných publikací z oblasti dřevařství, lesnictví a ochrany životního prostředí.

Radomír Pleiner (1)

Prof. PhDr. Radomír Pleiner, DrSc. . Jeho otec byl malíř a člen Českých legií, matka pocházela z Ruska. Vystudoval prehistorii a historii na FF UK v Praze . Za postgraduální práci na Institutu archeology ČSAV v letech 1953-55 získal titul CSc. . v roce 1955 se oženil s archeoložkou Ivanou Hnízdovou. Pokračoval ve svém výzkumu na Institutu až do první výroby železa, první tři monografie oveřejnil v letech 1955, 1958 a1962. Osvojil si významné schopnosti v metalografii, které vedly k vytvoření laboratoře na Institutu v roce 1963. Od té doby se účastnil mnoha výkopových a experimentálních prací v tehdejším Československu I v zahraničí - v Polsku, Rusku, Anglii, Skandinávii, Rakousku, Německu a Francii a obšírně přispíval na sympóziích a konferencích. V letech 1966-68 se účastnil amerických expedic do Íránu a Afghanistánu a o tři roky později strávil šest měsíců v USA na univerzítách v Chicagu a Kalifornii. Tyto zkušenosti vedly k publikování studií výroby železa v Persii, Asýrii a Indii a v roce 1969 monografie o výrobě železa ve starověkém Řecku. Tyto práce tvořily základ disertace, za kterou v roce 1981 odbržel titul DrSc. Styky v Univerzitou Karlovou stále udržoval - v roce 1968 byl jmenován docentem prehistorie a v roce 1992 profesorem. O rok později bohužel musel z důvodu snížení rozpočtu Institutu odejít do důchodu společně s dalšími kolegy. Nicméně stále zůstal aktivním a dále publikoval, napsal 12 knih. Během povodní v roce 2002 došlo v zaplavení suterénu Institutu a archiv jeho vzorků a poznámek, jakož knihovna Institutu byly zničeny, což jeho práci výrazně problematizovalo. Od 60. let byl členem Historické metalurgické společnosti, čestným členem Society of Antiquaries of London, koresponděnčním členem berlínského institute Deutsches Archäologishes Intstitut a členem Unité propre du CNRS, Sevenans....

Susan Block-Lobkowicz (1)

Aleksandr Lazarevič Poleščuk (1)

Ruský spisovatel scifi.

Jaroslav Richter (1)

Autor křesťansko sociálních pojednání.

Ondřej Viklický (2)

Narodil se 1966 v Praze. Profesor interního lékařství, vedoucí oddělení nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny v Praze, vedoucí transplantační laboratoře. V letech 1997-1998 pracoval v transplantační laboratoři v Essenu. Zabývá se pregraduálního a postgraduálního vzdělávání v nefrologii a transplantací. Řešitel klinických a experimentálních studií. Aktivně se účastní domácích i zahraničních kongresů. Zatím, včetně 90 publikované články indexované v Medline, z 59 časopisů s IF, SCI 250. Je hlavním autorem monografie transplantace ledviny v klinické praxi. Člen představenstva: Česká společnost nefrologie, Česká transplantační společnost, společnost českých lékařů v Praze.

František Vrobel (1)

Narozen 23. 4. 1892 v Zábřehu , zemřel 10. 5. 1953 v Kroměříži. Malíř, ilustrátor.

Jevgenij Junga (1)

Ruský spisovatel.

Oldřich Formánek (1)

Ethel Sybil Turner (1)

Australská prozaička a spisovatelka knih pro děti . Narodila se 24. ledna 1872 v Doncasteru v Anglii. Když jí byly dva roky, zemřel ji otec. Matka se znovu provdala , ale zakrátko opět ovdověla. Spolu s Ethel a jejími dvěma sestrami se v roce 1879 přestěhovala do Austrálie, kde se potřetí vdala . Ethel začala svou spisovatelskou dráhu v 18 letech, kdy spolu se sestrou Lilian začala vydávat časopis pro mladé lidi Parthenon. Přispívala i do dětských rubrik v novinách a časopisech. V roce 1896 se vdala za advokáta Herberta Curlewise. Měli spolu dceru Jean, která byla také spisovatelkou knih pro děti, ale úspěchů své matky nedosáhla. Ethel zemřela 8. dubna 1958. Neslavnější a nejoblíbenější knihou se stala hned její prvotina Sedm malých Australanů , která je považována za klasické dílo australské dětské literatury. Je autorkou dalších 40 románů pro děti a mládež.

Jiřina Rybáčková (2)

Narozena 20. 4. 1942 v Praze. Absolventka Filozofické fakulty UK, po roce 1968 žila v USA. Redaktorka, publicistka, spisovatelka, publikuje česky a anglicky, podílela se též na tvorbě tematických encyklopedií. Též autorka překladů z angličtiny.

Reynold Alleyne Higgins (1)

Britský historik.

Felix Riemkasten (1)

Václav Levý (1)

Václav Levý byl český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky s monumentálními a poetickými plastikami , které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství. Narodil se 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas jako syn obuvníka Vincence Levého a matky Doroty, rozené Tupé, dcery koláře z Plas. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Kožlan, kde se již usadila natrvalo. Zde se utvářel talent mladého hocha především v řezbářství inspirovaném silným náboženským zanícením . Se svým uměleckým zájmem však nenalezl pochopení u rodičů, kteří jej nechali vyučit truhlářem. Na naléhání kožlanského faráře Weingärtnera byl dán na výchovu do kláštera v Plzni a později k Augustiniánům do Lnář, kde se měl stát fráterem kuchařem. Odtud byl poslán k vyučení do Drážďan. Po odjezdu z Drážďan se náhodně setkal s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem. Dvaadvacetiletý v roce 1844 vstoupil do jeho služeb jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na radu malíře Josefa Navrátila byl poslán na vyučenou k sochaři Františku Linnovi ml. do Prahy. S ohledem na to, že Linn byl pouze podprůměrný sochař Prachnerovy školy, nemohl se zde mnoho nového naučit a záhy se vrací zpět do Liběchova. Zde počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Inspirací se mu stala Klácelova satirická báseň „Ferina Lišák“ a je pravděpodobné, že Klácel přímo ovlivňoval ztvárnění díla. Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby je...

Kuneš (1)

Pavel Kuneš je český římskokatolický kněz. Byl propagátorem reforem 2. vatikánského koncilu. Za minulého režimu měl mnoho přátel mezi disidenty a představiteli tajné církve. Usiloval o zapojení věřících do prožívání mší i díky hudbě, jeho aktivity tak v 60. letech přispěly ke vzniku křesťanské hudební skupiny Poutníci. Intenzivně se věnoval výuce náboženství. Je zastáncem kněžského svěcení ženatých mužů v zájmu zmírnění akutního nedostatku kněží ve farnostech. Po maturitě na Výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze v roce 1956 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Roku 1961 byl vysvěcen na kněze. V letech 1961–66 působil jako kaplan v Plzni, mezitím prošel základní vojenskou službou . Od roku 1966 byl kaplanem v Praze u Sv. Ignáce a od 1968 u Nejsvětějšího Srdce Páně. V letech 1971–99 sloužil jako farář v Klecanech u Prahy, 2000–7 v Praze-Vršovicích, poté do roku 2011 tamtéž jako výpomocný duchovní. Od roku 2011 dosud je rektorem klecanského kostela. – Kromě toho od jara 1968 do léta 1970 pracoval jako redaktor Katolických novin. Roku 1990 byl kardinálem Františkem Tomáškem pověřen spoluzakládat redakci náboženského vysílání v Československé televizi. V jednotě s evangelickým Michaelem Otřísalem, pověřeným Ekumenickou radou církví, ji založili jako ekumenickou. Několik let pak v Československé, později České televizi působil jako redaktor. Moderoval křesťanské pořady a vytvářel diskusní programy na biblická témata s dětmi. V letech 2001–10 vyučoval náboženskou nauku na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Z té doby pocházejí hlášení do školního rozhlasu, jejichž výběr vyšel knižně s názvem Poznámky starého faráře aneb Milé studentstvo! . Pro starší děti a rodiče napsal Základní křesťanskou poradnu ....

Miloslav Bělonožník (1)

Miloslav Bělonožník byl československý skokan na lyžích. V roce 1948 obsadil na olympijských hrách ve Svatém Mořici 16. místo. V roce 1955 jako první Čechoslovák překonal stometrovou hranici, když v Oberstdorfu skočil 102 a 107 metrů. Druhý jmenovaný výkon byl zároveň novým světovým rekordem. Po skončení aktivní sportovní kariéry se věnoval stavbě skokanských můstků. Od roku 1969 předsedal subkomisi pro stavbu můstku FIS. Byl autorem projektů skokanského areálu ve Falunu i na Ještědu. Zavedl evidenci, homologaci a vystavování certifikátů skokanských můstků. Při této činnosti využil taktéž znalost šesti světových jazyků.

Wolfgang Weinmann (1)

Autor lexikonu bojových sportů.

Alois Kalvoda (1)

Alois Kalvoda , byl český malíř-krajinář, grafik, publicista, redaktor a pedagog . Alois Kalvoda pocházel z chudé rodiny. Byl žákem prof. Julia Mařáka na pražské Akademii v letech 1892 až 1899. V roce 1899 obdržel Hlávkovo studijní stipendium. V letech 1900 a 1901 získal prestižní Hlávkovo absolventské cestovní stipendium. Stipendijní pobyty absolvoval v Paříži a v Mnichově. V roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v Praze na Vinohradech, v níž mezi jeho žáky patřili mj. Josef Váchal, František E. Prokeš, nebo slovenský malíř Martin Benka. Do roku 1905 byl členem SVU Mánes. V roce 1907 byl spoluzakladatelem Sdružení výtvarných umělců moravských. Rovněž byl dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných a redigoval umělecký časopis Dílo. V červenci 1905 kupuje chalupu houslisty Ferdinanda Laubeho pod Křivoklátem a často maluje v okolí Berounky. Roku 1918 zakoupil a v letech 1923–1927 adaptoval zámek Běhařov na Klatovsku, kde pak pořádal letní malířské kursy pro krajináře. Po smrti Jaroslava Špillara kupuje jeho věhlasný pojízdný ateliér, který využívá při malování zimních motivů. V roce 1929 Jednota umělců výtvarných vydala jeho knihu Přátelé výtvarníci , která zahrnuje i články dříve publikované v umělecké revue Dílo. V roce 1932 vydává vlastním nákladem autobiografickou knihu Vzpomínky. Již jako student se odchyloval od směřování první generace žáků Mařákovy školy, která ještě tvořila pod vlivem lyrického romantismu. Vyšel z plenérové malby Antonína Chittussiho, krajinu ale zachycoval živějšími a pestřejšími barvami. Jeho přístup dobře reprezentuje absolventská práce Osiky u Velkých Němčic . Vliv J. Mařáka je však patrný v dalších raných obarazech Chýše u strže a Olše u potoka . Již krátce po studiu se uvolněným štětcovým rukopisem přiblížil k impresionismu, např. Na Marně a Senoseč na Slovácku . Typický je však pro jeho pojetí kraj...

Richard Blunck (1)

Německý spisovatel, autor životopisů.

Doris Kittlová (1)

František Skřivánek (1)

Významný český speleolog s bohatými praktickými zkušenostmi ve výzkumu jeskyň a propastí. Účastník četných domácích i zahraničních expedic. Narozen 23.12. 1933. RNDr., původně geolog a speleolog, později se začal zabývat historickou geografií, heraldikou, genealogií a historií rytířských řádů. Je členem Suverénního řádu sv. Jana Jerusalémského z Rhodu a Malty.

Josef Myslivec (1)

Josef Myslivec byl český právník, historik umění, byzantolog a překladatel, v 50. letech politický vězeň, otec Michaely Freiové. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kromě toho však studoval také dějiny umění a zajímal se zejména o byzantské umění, kde ho silně ovlivnila škola ruského byzantologa N. P. Kondakova, který ke konci života přednášel v Praze. V letech 1945-1948 byl jedním z redaktorů časopisu Vyšehrad a roku 1947 vydal dvě knihy, věnované východnímu křesťanskému umění: Ikona a Dvě studie z dějin byzantského umění. Po roce 1948 se živil jako překladatel a pod pseudonymem Martin Šíma vydal několik překladů z ruštiny . Počátkem 50. let byl v procesu s katolickými intelektuály odsouzen na 10 let vězení a jako vězeň pracoval v uranových dolech na Jáchymovsku a na Příbramsku. Roku 1960 byl propuštěn na amnestii a pracoval jako skladník, později mohl externě spolupracovat s Ústavem dějin umění ČSAV. V letech 1968-1970 přispíval do časopisů Via a Katolické noviny, zejména na liturgická témata. Pod pseudonymem Pavel Strachota vydal roku 1970 v Římě výbor z patristických textů pod titulem Hlasy otců.

Oracio Pedrazzi (1)

Josef Friedrich Perkonig (1)

autor je básníkem vysokých hor a modrých jezer, kterými oplývá rodný Karnten.Jeho literární díla s pojednávala o životě horalů, i historických postavách kraje. Psal romány i povídky

Jane Walmsley (1)

Jurij Serafimovič Melent'jev (1)

Ruský ministr kultury SSSR v letech 1974-1990, autor knih o kultuře a politice země.

Otto Frank Heinrich (1)

Zdeněk Matějka (1)

Zdeněk Matějka byl český chemik a vysokoškolský pedagog, který se zabýval iontovou výměnou. Narodil se v Teplicích a po vystudování gymnázia začal v roce 1955 studovat chemii na VŠCHT Praha. Studium dokončil v roce 1960 a začal pracovat ve výzkumném ústavu ČKD Dukla. Později započal externí kandidaturu na Ústavu tepelné techniky , VŠCHT Praha pod vedením profesora Františka Karase, zakladatele ústavu. Kandidátskou práci, která se zabývala elektrodeionizací, obhájil v roce 1967. V letech 1972 až 1990 pracoval jako odborný asistent na Ústavu energetiky VŠCHT Praha. Zabýval se jak teoretickými základy iontové výměny, tak i jejími praktickými aplikacemi. V roce 1990 se habilitoval na docenta. Jeho pracovní skupina v tu dobu pracovala hlavně na selektivním odstraňování iontů toxických kovů z vodných roztoků a odstraňování dusičnanů pomocí ionexů. V roce 1997 se stal vedoucím Ústavu energetiky. V tu dobu se již jeho hlavní zájem začal přesouvat od sorpce toxických kationtů k oxoaniontům. 16. května 2000 byl za svoji celoživotní práci v oblasti výzkumu a pedagogiky jmenován profesorem. V roce 2002 musel po dosažení věku 65 let odejít do důchodu, zůstal však na ústavu na poloviční úvazek. Stále vedl s plným nasazením svou skupinu. V roce 2006 po dlouhotrvající nemocí zemřel. Během své práce na VŠCHT vychoval Matějka asi 60 studentů inženýrského studia a 20 doktorandů. Navázal spolupráci s mnoha pracovišti zejména v Japonsku, Německu, USA, Spojeném království a Turecku. Zemřel roku 2006. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zdeněk Matějka na anglické Wikipedii.

Lev Aleksandrovič Lipin (1)

Ruský autor publikace o objevení a vysvětlení klínového písma.

Jaroslav Bala (1)

Narozen v r. 1925 v Mutěnicích. Ing., věnuje se potravinářským technologiím a výživě člověka. Autor prací o konzervování a vaření. Autor vystudoval zemědělskou vysokou školu a stal se předním představitelem zahrádkářského sdružení ve své době. Napsal knihu "Konzervování potravin v domácnostech", která vyšla v Československu v několika vydáních.

Jaroslav Volejník (1)

Jiří Votinský (1)

Narozen 22. 8. 1936 v Bratislavě, zemřel při autonehodě 19. 7. 2004. Prof., Ing., DrSc., experimentální chemik, publikace a skripta z oboru.

Otakar Hejnic (1)

Narozen 29.5.1851 v Praze, zemřel 11.9.1925 tamtéž. Středoškolský profesor, uměleckohistorická literatura o Kutné Hoře.

Nadeije Laneyrie-Dagen (1)

Francouzská historička umění se specializací se na modernu. Pedagožka.

Ladislav Dostál (1)

Mgr., učitel základní školy, též herec a autor regionální publikace.

J. V Staněk (1)

Michal Kubát (2)

Michal Kubát je český politolog. Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se především komparativní politologií. Vystudoval politologii na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy . Absolvoval řadu studijních pobytů, včetně ročního studia na Institutu politických věd Jagellonské univerzity v Krakově. Doktorát získal v roce 2005 v oboru mezinárodní teritoriální studia na FSV UK. Habilitoval se v roce 2009 v oboru politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V roce 2019 byl na návrh vědecké rady Masarykovy univerzity jmenován profesorem v oboru politologie. V letech 2010–2016 působil jako proděkan nejprve pro doktorské studium a následně pro vědu a výzkum na FSV UK. Je členem vědecké rady Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a řady oborových a redakčních rad. Působí jako garant a předseda oborové rady doktorského studijního programu Mezinárodní teritoriální studia na FSV UK. Kromě domovské FSV UK působí také na částečný úvazek na Katedře politologie a mezinárodních vztahů Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se komparativní politologií a politickými systémy zemí střední Evropy. Věnuje se také analýze díla slavného italského politologa Giovanniho Sartoriho, který je jeho hlavním odborným vzorem. Je autorem mnoha odborných monografií a časopiseckých studií publikovaných v češtině, polštině, angličtině, němčině a francouzštině. Věnuje se také překladatelské činnosti. Byl aktivním účastníkem diskusí o reformách českého demokratického režimu. Ve svých komentářích a odborných publikacích se vyslovoval proti zavedení přímé volby prezidenta. Namísto toho navrhoval celkovou racionalizaci českého parlamentarismu včetně zavedení doukolového většinového volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny ...

Rudolf Feifer (1)

Autor příruček z oboru motorových vozidlech.

J. L Cloudsley-Thompson (1)

Britský přírodovědec, zoolog, vysokoškolský učitel se zaměřením na pouštní faunu. Profesor zoologie na univerzitě v Chartúmu a správce Súdánského přírodovědného muzea.

Roger Gheyselinck (1)

Belgický geolog, publikace z oboru.

Pavel Škranc (1)

Čes. historik umění, pedagog, publikace v oboru umění, architektura, kulturní dědictví.

Vladimír Peša (1)

Narozen 20.9.1972 v Praze. Archeolog a etnolog, specialista na speleoarcheologii, práce z oboru.

Nikolaj Michajlovič Skomorochov (1)

Antonín Přecechtěl (3)

Narozen 6.11.1885 v Srbcích u Přerova, zemřel 5.2.1971 v Praze. MUDr., DrSc., profesor otorinolaryngologie, práce z oboru.

Pavel Bartušek (1)

Narozen v Hranicích, Ing., CSc., odborník v oboru ochrana a integrovaná prevence životního prostředí, čištění odpadních vod a ekologicky šetrné technologie výroby především v textilním průmyslu.